“Lidi, vy*erte se na domácí porody! Já fakt nechci jezdit na zbytečně mrtvé děti!!! Brečet až o samotě v sanitce”. Pamatujete si tuto památnou větu? Oběhla snad všechny média před několika týdny. Zveřejnil ji záchranář Daniel na Twitteru. Asi 15 různorodých médií o tomto psalo.
Mezitím vody vychladly, mediální senzace opadla a média se pak zaměřila na jinou dojnou krávu – na kojící aféru v bance. Později se vrátím i k tomuto.
Před několika dny bylo na fb stránce DULA/Laktační poradkyně - Zrozeni Sláskou.cz zveřejněno, co se tehdy u onoho „domácího“ porodu skutečně stalo. Jak už se dalo předpokládat, všechno bylo jinak. Články o záchranáři, co brečel v sanitce, vůbec neřekly, co se stalo. Vlastně řekl jen to, že záchranář brečel v sanitce a nějaké dítě umřelo. Jak? Proč? To nikdo nevysvětlil. Nevím, jak jste to měly vy. Ale já sama jsem máma, porodila jsem díky Bohu zdravého syna a neumím ani vyslovit, jak by mě ztráta syna bolela. Bylo mi úzko z pomyšlení, co se mohlo stát. Mě a většinu maminek zajímala jediná otázka. Proč? Tak pokud chcete vědět, jak to ve skutečnosti bylo, čtěte dál.
Zde je citace z oné fb stránky:
„Toto je autorský text ženy, která před několika týdny přišla o miminko a dovolila mi tento text sdílet 🙏
“Dlouho jsem se rozmýšlela, zda se odvážím podělit o svůj příběh. Naše holčička se narodila doma před 7 týdny, mrtvá.
Byl 272. den těhotenství, nic nenasvědčovalo tomu, že by se porod blížil, moje porodní asistentka právě odletěla na 3 dny do zahraničí. Opouštěla mě s instrukcí, že kdyby se cokoliv dělo, mám jet do porodnice. Nemyslela jsem si, že k tomu dojde.
Ještě ten večer přišly kontrakce, slabounké, měla jsem radost, myslela jsem si, že jde o poslíčky, a že se konečně moje tělo začíná alespoň trochu chystat. Nemohla jsem se dočkat miminka...
Poznala jsem, že rodím až ve chvíli, kdy jsem dokázala nahmatat hlavičku. Odešla voda, zelená, nad tím jsem ale neměla čas přemýšlet, protože v tom okamžiku přišla další kontrakce a hlavička už byla venku. Tělíčko vyklouzlo samo, placenta hned za ním, snad o pár vteřin později. Pupeční šňůra byla úplně bílá. Nepotřebovala jsem studovat vysokou školu (jsem veterinární lékařka) na to, abych poznala, že Johanka je už nějakou dobu mrtvá. Sice jsem se pokusila ji oživit, ale to spíš proto, že tonoucí se i stébla chytá.
Nevím jak dlouho jsem si ji potom chovala, snad několik hodin. Byla nesmírně krásná a já prožívala jakýsi trans, nálož poporodních hormonů, blaženost, která nijak nekorespondovala s tím, co se právě stalo. Nejkrásnější a nejsmutněší okamžiky v mém životě.
Probrečené dni a noci, ty přišly teprve později.
Umyla jsem se, uklidila, zavolala jsem záchranku, už jen proto, aby záchranáři mohli konstatovat smrt. Se záchrankou dorazila i kriminální policie, a musím smeknout, že policisté se chovali velmi mile a profesionálně a že výslechy byly vlastně i docela příjemné.
Byla jsem hospitalizovaná, četla si lavinově šířící se zprávy na internetu a cítila vděčnost, že se potvrdilo to, co jsem tušila - tedy že Johanka zemřela ještě před tím, než porod začal. Nešlo nic dělat.
Podle statistik, které jsem našla a nevím, jak jsou relevantní, v ČR ročně zemře 400 dětí v období těsně před/při/po porodu. Letos je mezi nimi i naše Johanka, vymodlené a dlouho očekávané miminko.
Píšu sem snad proto, že jsem unavená z různých spekulativních zpráv, že toužím potom napsat sled událostí tak, jak jsem je prožívala já, mýma očima.
Děkuji Bohu, že jsem nevěděla, že "rodím" mrtvé miminko. Cítím vděčnost, že jsem se mohla v klidu, v soukromí rozloučit. A cítím vděčnost za těch krásných 9 měsíců, během kterých jsem mohla prožívat ten zázrak, tu radost a ten strach, kdy jsem mohla prožívat, jaké to je, být máma.”
Nyní už víme, co se stalo a přesto je to médiím jedno. Dokonce se jim jedna žena psala, že už se ví, jak to bylo a že to bylo zveřejněno. Ptala se, jestli to nechtějí uvést na pravou míru. Ne. Odpovědí bylo, že to má anonymní zdroj a proto se tím nebudou zabývat.
Možná zdroj anonymní je, ale ten, kdo to zveřejnil, tu maminku zná. Takže vlastně až tak anonymní není.
Přitom existuje anonymní zdroj, které média naopak velmi zajímal. Ano, tušíte správně. Je to ona neblahá kojící aféra v bance, kdy nějaká Lucie napsala na Laktační Ligu a ta pak příběh zveřejnila.
Nevíme, jaká to byla Lucie. Laktační Liga určitě neřekne, kdo to byl, protože by schytala hodně nenávistných reakcí. Proč tedy anonymní zdroj média zajímal ohledně kojícího příběhu a ohledně údajného domácího porodu nikoliv?
Můj názor je takový, že to prostě nesedí do mediálního obrazu, který nám média dávají. Jaký je to obraz? Domácí porody jsou špatné. Kojit na veřejnosti se nemá. Alternativní matky jsou špatné. Jediná správná a zajímavá máma je Agáta. 😀
Média neukazují pravdu. Ukazují to, co lidi chtějí vidět. Co chce vidět valná většina. Nebo – z čeho se dá vytřískat hodně pozornosti a peněz – rozsáhlé hejtovací diskuse návštěvnost stránek rapidně zvýší a tím i sledování reklamy a tím i financí z toho plynoucích.
Druhá stránka věci je, že podobné články zároveň společnost mění. Vezměme si třeba i to kojení na veřejnosti. Část lidí je pro, část proti a část není rozhodnutá. Pokud budeme stále omílat toto téma a vyvolávat záměrně ohnivé diskuse, stane se to, že skupina, která je proti, bude ještě agresivnější. Může se stát, že budou agresivní i v reálu. Což se díky kojící aféře dělo (pár zkušeností maminek kojících venku) nebo si vzpomeňme na útoky na romské děti. Které i když by třeba jejich rodiče nebyli kdovíjak svatí, za to prostě nemohou. Nebýt horlivé medializace, tyto věci, by se nejspíš nestaly.
A část lidí, kteří názor nemají. Mohou být nakonec proti, protože ne každý si umí udělat svůj názor a pokud je nenávisti více, je snadné ji přejmout. I k tak normální a přirozené věci, jako je kojení, která naprosto nikomu neubližuje.
Lidi, ženy, neberte média moc vážně. Nebo vyhledávejte jen ty seriózní. Ty, které se na aférách nemají v plánu přiživit. Všechno má dvě strany mince. Na tomto je to krásně vidět. Tento článek jsem napsala hlavně proto, že v médiích se toto pravděpodobně neobjeví, ale přesto myslím, že by se lidé měli dovědět pravdu.
Díky Ti 🙂