Když vás chemoška pošle do háje aneb ne vždy se rande vyvede

Ne každý rande se vyvede to je jasný. Zvlášť pak rande dohozený, to je vždycky taková sázka do loterie, buď jo nebo ne, nebo možná jo a za chvilku ne.

Moje první chemoškový rande, to byla taková malá oťukávačka, nějak jsme ani jeden nevěděli, jak na sebe zareagovat. Tak vypadalo to, že jo. Čas ale ukázal.

Na svý druhý rande jsem přišla s celým teamem podporovatelů. Amík byl jasnej, ten nechce u žádný schůzky chybět, si asi myslí, že bych ho mohla podvíst nebo co. Máma, tak ta šla taky, a posledním a naprostým nováčkem byl pak můj brácha. Chudák, pro toho bylo tohle rande vlastně takovej úvod do světa raka. Samozřejmě, že ví o všem, ale ono je asi něco jinýho vidět to na vlastní oči než to sdílet přes telefon nebo skype.

Někdy si myslím, že tyhle věci jsou skoro horší, když se na ně koukají ostatní, než když si to prožíváte na vlastní kůži. Já totiž vím co se mi děje v těle, ale ti ostatní to nevidí a a ni necítí. A když se zpětně dívám na některý ty fotky sama sebe, tak teda uff.

Rande probíhalo poměrně bez problémů, brácha s mámou se šli dvakrát vydejchat, při jejich druhým vydejchávání ale propásli můj menší "možná nebudem kámoši" moment. Při nandání jednoho komponentu chemošky, taxolu, se u mě projevila reakce na hranici, zhoršený dejchání a vlna vedra, po zastavení procedůry a navrácení dvou třetin mýho podpůrnýho teamu z venku, se všechno opět rozjelo jako po másle.

Moje třetí randíčko začalo dobře. Můj brácha byl ustanovenej jako mini chlapíkův hlídač. Trénoval na to tejden a to naprosto perfektně. Den před chemoškou jsme ho nechali na chvilku na pospas mini chlapíka a on se chudák poblil při mytí mini chlapíkova hovínečka, který vonělo po pomněkách. Po mým návratu z práce si brácha pořád ještě mumlal něco o "mytí hovnabezodmovce, kterej tři měsíce žral shnilý maso a zalejval to doma udělaným likérkem z chcanek." Naprosto nechápu o čem to mluvil. Moje dítě je voňavý a jí jenom ta nejvybranější jídla.

Cestou na mý třetí rande mi zněl v uších nářek mýho bráchy, když viděl jak mini chlapík těsně před odchodem našeho teamu zasedl na nočník a čůrat se mu nechtělo. "Prosím, počkejte ještě chvilku!" Žadonil můj brácha klečíc ve dveřích s rukama v prosíku. Byli jsme neoblomní. "Na rande se chodí včas."

Po usazení a znovu upozornění sestry na minulou skoro reakci jsme do toho šli znovu. Všechno bez problémů až do doby, kdy se moje máma rozhodla jít na chvilku ven zrovna ve chvíli, kdy mi měli nasadit mýho už ne tak dobrýho kamaráda taxola. Myslím, že to tušila a tak tam prostě v tu chvilku nemohla bejt. Nedivím se jí. Alergická reakce na taxol nebo jak mu v Čechách říkají taxitacel není zrovna dvakrát příjemná. Během dvou minut od nasazení do kapačky jsem dostala křeč do břicha následovanou bolestí všech vnitřností, znovu křečí tak silnou, že jsem si na chvilku připomněla porod, najednou se mi sevřela hruď nemohla dejchat a od břicha do hlavy mi projela vlna tlaku.

To všechno během ani ne minuty, ač mě se to zdálo jako minimálně minut deset, Amík hned při prvních symptomech volal sestru, viděl mě zrudnout a taky jak nemůžu dejchat. Ještě, že jsem to nemusela vidět. Okamžitě mi vysadili taxola, nasadili steroidy a další antialergika, epinefrin si nechali na příště. No a za hodinku už jsem byla sjetá na cestě domů. Jedna dobrá zpráva brácha se nepoblil, při mytí mini chlapíkova zadku dejchal pusou.

Třetí rande bylo fiasko. Okamžitě jsme se spojili s mojí doktorkou, která už začala pracovat na plánu B. Stála jsem před třema možnostma. Možnost první byla tzv, desenzibilitační kůra, kde by se mi normální rande protáhlo o šest hodin, do těla by mi kapali taxol typem jedna kapka za půl hodiny a intervaly mezi kapkama by se postupně prodlužovaly. Možností druhou pak byl lék, kterej taxol nahrazuje a alergie na něj nejsou, má to malý háček, jedna dávka stojí 5000 dolarů a pojišťovny ho prý neradi hradí, v Evropě ho kvůli ceně ani nenabízejí. Možnost třetí a vítězná bylo nahrazení taxolu vinebrelem, další chemoškou, na kterou nejsou alergie, celý nakapání trvá místo hodiny a půl jen deset minut, není k tomu potřeba steroidů ani antialergik, prostě vítěz.

Naivně mi vrtalo hlavou, proč se nenabízí okamžitě, když je o tolik jednodušší. Farmaceutický firmy ji nemají rády, je totiž o dost levnější než taxol a nemusí se k ní přidávat další látky jako steroidy. Jelikož ji farma firmy nemají rády není tolik tlačená na trh a jelikož není tlačená na trh lékaři ji raději nenabízejí, chrání se před možností soudu, kdy by mohli být souzeni, že nenabídli ten nejrozšířenější lék. Začarovanej kruh způsobenej farmaceutickejma firmama. Kšeft s rakovinou jede o sto šest. Jen jsou v něm zamotaný doslova životy lidí a dětí.

Na moje další rande jsme se chystali tak trochu se staženým žaludkem, teda hlavně Amík já si řekla, že na novýho kámoše definitvně alergická nebudu a radši jsem o tom dál neuvažovala. Amík na to nějak myslet nemohl přestat asi ten pohled nebyl moc příjemnej. Moje rande proběhlo v klidu. Za hodinu jsem byla venku a dokonce jsem mohla i mluvit a nechtělo se mi spát. Prostě pohoda. Už jsem měla i čtvrtou a taky pohoda. Prostě mám teď novýho kámoše, na toho starýho kašlu.