Klid, vyrovnanost, meditace, soustředění. Slova, která nás mohou v souvislosti s jógou napadnout. A pravděpodobně nás rovnou napadne také to, jak se to dá skloubit s malými dětmi? Je to vůbec možné? Uvidíte, že ano. A také to, že dětská hodina jógy nemá s tou dospěláckou nic moc společného. 

Od kdy začít

Jógu pro děti mohou navštěvovat už novopečené maminky. Ona tedy není vyloženě pro děti, ale jedná se o kombinaci toho, že se maminka dostane mezi lidi a toho, že dostane od kvalifikovaného lektora/lektorky konkrétní tipy, jak začít s jógou u kojence. Tedy vhodné rozvojové polohy. Protože jóga je z velké části také o zklidnění mysli a psychické pohodě, bývají tyto lekce také často spojené s masáží miminek, při které vás lektoři naučí základní masážní techniky pro malé děti. Z masáže si pak s vaším drobečkem můžete udělat krásný rituál, který můžete provozovat i doma, např. před spaním nebo po koupání.

Jóga pro batolátka se potom už začíná přibližovat skutečné józe, alespoň polohami. V kurzech většinou uvítají také přítomnost rodiče, zejména pokud jde vaše dítě na jógu jako začátečník a nemá žádné zkušenosti.

Jóga pro školáky pak začíná okolo 6 let a kurzy se dále dělí na mladší a starší, obvykle 1. a 2. stupeň. Samozřejmostí je také to, že jsou skupiny rozdělené podle toho, jestli je vaše dítě úplný začátečník, nebo má už nějaké jógové zkušenosti.

Výběr lekcí

Po celém dni toho máte dost. Vracíte se z práce unavená, doma čeká druhá směna – vaření, uklízení, praní, příprava dětí do školy. Hektická realita všedního dne. S dětmi komunikujete na úrovni „přines, podej, udělej“ a o víkendu doháníte resty. A co takhle vnést trochu klidu a příjemně stráveného času s dětmi do vaší každodenní rutiny? Zkuste si vytvořit malý soukromý rituál – čtení před spaním. Možná budete překvapena, jak to chytne rodiče i děti!

Benefity pravidelného předčítání dětem jsou jistě všem známy – kromě budování čtecích návyků a slovní zásoby podporuje též rozvoj logického myšlení, soustředění, představivosti, sociálních a vyjadřovacích schopností… Co je ale především nutné  vyzdvihnout, je pozitivní vliv takové „čtecí chvilky“ na naše vztahy k dětem. Zachumlejte se společně do peřin, přitulte se a pusťte se do nějakého napínavého příběhu. Zažeňte stres a shon a užijte si pohodu.

„Pohádka na dobrou noc je fakt jeden z nejhezčích okamžiků celého dne. Věřím, že pro oba. Po roce jsme prohlíželi cokoliv, co chtěl syn. Pohádky jako takové pobral až těsně před druhým rokem, kdy pochopil, že může jenom poslouchat. Střídáme to, fajn jsou takové ty veršované příběhy, kdy každý verš končí obrázkem, to se naučil hned doříkávat, pak má rád Krtka s celým ansámblem, Krtek a kamarádi, básničky, nebo Krtek ve městě, normální pohádky,“ píše @berenika39.

Nejdříve melodie hlasu a až časem obsah příběhů

Jak zjistila i uživatelka romcovaklarka, v prvních měsících a letech života děťátko spíše vnímá tón a melodii hlasu, „naposlouchává“ si slovní zásobu. Obrázkové knížky, leporela a krátké veršovánky jsou proto dobrou volbou: „Synovi je rok a půl, čteme hlavně leporela, v některých čtu přímo básničky, u jiných (hlavně u těch, kde mi ty básničky přijdou s prominutím "pitomé") si jen ukazujeme, co je na obrázcích a něco si o tom povídáme. Tohle naše čtení má moc rád a často si o něj říká, nosí mi knížky a chce je číst,“ říká v diskuzi Čtení dětem. Čtete? Od jakého věku? Baví je to?

„My četli od miminka, ale začalo ho to bavit tak kolem 2 let. Teď čteme hlavně Pejska a kočičku nebo Povídejme si děti.  Ta srozumitelnost např. u Pejska a kočičky je bezva. To dá přednost knížce před čímkoli.“  Teprve mezi druhým až třetím rokem totiž začíná dítě chápat obsah delších textů. Předškoláci již zvládnou i příběhy na pokračování. Mezi jednotlivými částmi příběhu nedělejte pauzu delší než 3 dny. Na začátku každého předčítání je dobré s dětmi zrekapitulovat, kde jsme minule skončili.

"Měla jsem ambulantní porod takže jsem porodila v 19:30 a ve 2:05 nás s malou propustili. Těšila jsem se domů, byla jsem hrozně vyčerpaná a vidina postele pro mě byla jako fatamorgana. Jaké však bylo moje rozčarování, když jsem malou položila do postýlky, lehla si do postele, zavřela oči a uslyšela křik. Už nikdy se pořádně nevyspím, pomyslela jsem si. A měla jsem pravdu. Všichni mě uklidňovali, že se to časem zlepší, že větší děti už zvládnou prospat většinu noci a tak dále. Nic z toho pro moji Sophi ale neplatí a to už má 21 měsíců. Stejně se budí (když má dobrou noc) po 2 hodinách, když není ve své kůži, tak i častěji."

Nebojte se a nenechte se odradit, možná zrovna vy budete patřit mezi ty šťastné, jejichž miminko bude spokojeně spinkat celou noc. Pokud mezi ně nepatříte, vězte že v tom nejste samy. Antropologové se shodují, že kvůli nízkému obsahu tuku v mateřském mléce a malému obsahu žaludku novorozence je "lidské plemeno" k častému nočnímu kojení předurčené. 

Noční kojení je důležité pro tvorbu mléka

Během nočního kojení se uvolňuje hormon prolaktin, který stimuluje tvorbu mateřského mléka a jeho množství. Kojení v noci vám tedy zajistí, že budete mít dostatek mlíčka pro vaše miminko i během dne. Některé maminky nemají tak velký obsah mléka a noční kojení je důležité k pokrytí potřeb děťátka. 

Jak často kojit?

U novorozence do zhruba jeho tří měsíců je běžná doporučovaná doba kojení po 2-3 hodinách během dne i noci. Někteří pediatři však doporučují v noci tento interval prodloužit (pokud dítě nevyžaduje jinak), aby se miminko naučilo rozeznávat mezi dnem a nocím. U dětí od 4. měsíce by měly potom stačit 2 kojení za noc, starší děti potom můžou prospat klidně celou noc. Toto však může být narušeno růstovým spurtem, který se nejčastěji objevuje ve 3. a 6 měsíci života, případně kolikami či růstem zoubků.

Máááááááámi, já se nudím! Určitě to znáte, i když s velkou pravděpodobností vám vaše ratolesti ještě tuhle větu neumí říct, rozhodně vám její význam umí dát najevo. Nejlepší aktivitou pro děti je samozřejmě být venku, kde mohou objevovat stále nové a nové věci a to se nikdy neomrzí. Pojďme se ale podívat, jak zabavit děti v bytě. Maminky z koníka vám prozradí jejich tipy a triky.

Jenže většina z nás nemá chůvu, uklízečku, kuchařku, paní na žehlení apod. Všechno tohle musíme my, mámy, obstarat spolu s péčí o dítě. Takže ať už zrovna potřebujete zůstat doma, abyste připravily oběd nebo dodělaly domácí resty nebo venku leje jako z konve, připravila jsem pro vás tipy od našich maminek koníkovek na aktivity, které můžete dělat s dětmi doma.

Balón, míčky

"Naše malá miluje míče a balóny všech velikostí. I na malém prostoru se dá s míčky vyblbnout, nám se osvědčilo doma použít menší lehčí (které v případě nehody nic nerozbijí) nebo takové hopsací na pružné gumičce. Fantazii se meze nekladou. Někdy si posíláme po zemi, jindy si ho hází a utíká za ním."

Prolézání tunelem, stan, bunkr

"Velmi vděčná 'hračka' bylo pořízení stanu s přídavným tunelem. Kvůli místu mám tunel složený a rozdělávám ho jen, když si s ním chceme hrát. Prolézání tam a zpět, nošení hraček, honěná - to vše zabaví. I ve stanu si v poslední době ráda hraje, schovává se, nosí si tam hračky, čte si tam knížky."

„Chtěla jsem se zeptat, jestli se vám změnila váha, poté, jste přestaly kojit? Já přestala zhruba před dvěma měsíci a váha mi jde nějak nahoru. Nejdřív jsem to neřešila, ale teď mi připadá, že týdně přiberu kilo. Po porodu jsem se dostala na svých 55 kg, ale po odstavení mám 63 kg. A to se nepřejídám a nikdy jsem neměla problémy s váhou. Nejím tučné a mastné věci. Co mám malého, jsme začala jíst zdravě, takže jídlem to nebude,“ ptá se maminka Evikk v diskuzi Změnila se vám váha, když jste přestaly kojit?

Nespěchejte

Říká se, že jak dlouho těhotenská kila nabíráme, stejně dlouhou dobu potřebuje naše tělo k jeho shození. Řekněme, že jste během 9 měsíců přibrala 20 kilogramů a v porodnici nechala 4 kilogramy. Nejen, že je nereálné v průběhu šestinedělí shodit dalších 16 kilogramů, ale také je to nezdravé. Pro vás i vaše dítě. Návrat na původní váhu si stanovte například do jednoho roku. Vy i vaše miminko budete v pohodě.

„Já přibrala při obou těhotenstvích 23 kg. Po prvním to šlo dolů, po druhým mám ještě pořád 11 ilog nahoře. Nežeru, lítám mezi dětmi, chodím s nimi ven a váha se ani nehne. Na cvičení ani nic jiného mi čas nějak nezbývá a já si stále častěji připadám hnusná.“ koníkovka z diskuzního fóra Kolik kilo jak dlouho jste je shazovaly po porodu.

„Používám svůj rozum a nespoléhám se ani na babské rady ani na tabletky. Mojí prioritou je být zdravá a cítit se dobře, ne vypadat hubeně za každou cenu. Navíc my, co máme po těhotenské cukrovce, si nějaké metabolické experimenty jako tukožroutská polévka, vajíčkový týden, žádné přílohy a podobné kraviny nemůžeme dovolit. Pokud tedy nechceme brzy onemocnět cukrovkou 2. typu. Zabírá kvalitní spánek a minimum stresu.“ Llluckaaa z diskuzního fóra Po čem jste zhubly.

Nehladovte 

 „V prvním těhotenství jsem potratila a ten strach, že znovu potratím, mě provází od toho okamžiku, kdy jsem uviděla na testu dvě čárky,“ píše jedna z uživatelek našich stránek a pouští nás do svého světa, kde čekat dítě není jen radostná záležitost, ale i kupa starostí navíc. S takovými problémy se však potýká víc maminek.

Strach ze změny životního stylu s miminkem, strach z toho, jaká budu matka, jestli všechno zvládnu a jestli bude miminko v pořádku. Do toho přičtěte hormonální změny, které skoro každou z nás promění v labilní uzlík nervů. To, že máme obavy, je normální, ale kdy jde o těhotenskou depresi, jak ji  poznat a svůj stav nezanedbat?

Deprese totiž může ublížit miminku. Děti narozené ženám, které si prošly během těhotenství depresí, mohou být méně aktivní, jsou méně pozorné a více podrážděné nebo nervózní, případně se narodit s nízkou porodní váhou. 

Těhotenská deprese se vyznačuje často tím, že si žena těhotenství takzvaně neužívá jako ostatní nastávající maminky. „Všechen ten strach přiživuje moje deprese a tím, že nemohu chodit do práce, příliš se na to všechno soustředím. Navíc jsem přecitlivělá, všechny mé těhotenské příznaky jsou hodně silné a to taky nepřispívá mému psychickému stavu. Neustálá nevolnost, nechutenství, občasné bolesti hlavy, závratě... Nedokážu si své těhotenství užívat a závidím všem ženám, které toto mohou,“ popisuje další z koníkovek.

Fakta o depresi:

• depresí trpí až každá pátá žena,
• mluvíme o ní v případě stavu trvajícího víc než dva týdny (smutek, nesoustředěnost, problémy se spánkem, ztráta zájmu o příjemné věci, myšlenky na smrt, pocity úzkosti a beznaděje, změna stravovacích návyků),
• spouští ji stresující událost (např. úmrtí v rodině, prodělaný potrat, zneužívání).

Statistiky v ČR jsou neúprosné. Ačkoliv počet sňatků stoupá a počet rozvodů naopak klesá, stále u soudu končí téměř 50 % oficiálně uzavřených vztahů. V praxi to znamená, že 25 tisíc páru si vyslechne v jednací síni rozhodnutí o rozvodu, nejčastěji z důvodu vzájemných neshod a rozdílnosti povah a zájmů. Bohužel téměř 60 % případů se dotýká i nezletilých dětí, které v rozpadajících se rodinách žijí. Za těmito strohými čísly se ale ukrývá velká dávka bolesti, trápení; jsou to jednotlivé příběhy těch nejzranitelnějších a nevinných.

Každý rok se s touto nelehkou situací u nás musí vyrovnat téměř 30 tisíc dětí. Jejich svět se v ten moment rozpadá jako domeček z karet. Rodiče jsou velmi často pohlceni svými spory a problémy a neuvědomují si, že těmi nejvíc trpícími jsou jejich ratolesti, které si nastalou situaci nedokážou zdůvodnit racionálně, tak jako my, dospělí. Musíme si uvědomit, že jejich jediná celoživotní jistota v podobě mámy a táty se rozpadá, a je v tuto chvíli jedno, jak je dítě staré.

Každý se s rozvodovou krizí dokáže vyrovnat jinak, záleží na povaze, temperamentu a dosavadních zkušenostech, je však logické, že můžeme čekat výrazné výkyvy v chování a vystupování svých dětí, a je na nás, abychom dokázali dopad rozvodu na děti co nejvíce mírnit.

Psychosomatika

Mezi velmi časté reakce patří somatické projevy. Laicky se dá říct, že bolavá duše se projeví nějakými zdravotními problémy. Děti bolí bříško, hlava, chce se jim zvracet. Je třeba vyloučit, zda se opravdu nejedná o nějakou virózu, pokud ale tyto projevy nejčastěji vysledujete v momentech předávání partnerovi či v dalších krizových momentech, máte jasno. Tady je důležité řešit hlavně příčinu. Fyzický projev je jen zástupný problém, tzn. řešit, proč je daná situace pro dítě tak náročná, zda by nešlo situaci nějak změnit v zájmu dítěte. Snažte se s dítětem komunikovat, citlivě se ptát na to, co ho trápí, co mu vadí, čeho se bojí.

Zhoršené chování

Mateřství je velká věda, která se nedá úplně studovat. Je to jeden z mála oborů, ve kterém se stáváte odborně způsobilou sbíráním zkušeností, avšak ani ty nezajistí doživotní certifikát Matka roku. Pořád se budete setkávat s událostmi, které vás zaskočí, překvapí, rozpláčou, uzemní a totálně rozeberou.

Důležité je připravit se na to, že ostatní vše vědí lépe, umí vaše dítě lépe vychovat, uspat i nakrmit (aspoň teoreticky) a jsou připraveni kdykoli vám snížit sebevědomí větou tohoto schématu: „To náš Pepíček, ten už v 5 měsících ………….. (dosaďte dle míry chvástání vašeho okolí - seděl, lezl, stál, chodil, plynně četl, počítal integrály, vyřešil záhadu černé díry).

Mateřství je založeno i na matematice a to ne úplně jednoduché.

Těhotenství

Průměrné těhotenství trvá 23,5 milionů vteřin. Celkem to uteče, milion sem, milion tam. Dle různých odhadů a průzkumů trpí 70% žen těhotenskou nevolností, někdo objímá mísu 5 měsíců v kuse, někdo si decentně odbíhá z kanceláře jen při pohledu na svačinu svého kolegy. Pokud vezmeme průměrnou hodnotu kvantity nevolnosti, k tomu přičteme velmi časté nutkání k vyprazdňování, vychází nám, že na wc strávíme asi 2% času celého těhotenství. Vypadá to celkem jako zanedbatelná položka, ale když vám prozradím, že si tam posedíte téměř 6 dní v kuse, už je to jiné, co?

No a pokud k tomu máte starší dítko, které pečlivě trénuje odplenkování, či si na vás osud přichystá i další kratochvíle typu průjem, zácpa apod., celé číslo libovolně násobte. Když tak nad tím přemýšlíme, s pozitivním těhotenským testem bychom se měly přestat honit za kočárky, nosítky, výbavičkou, ale spíš bychom měly vybrat nějakou pěknou koupelnovou tapetu, pověsit na wc nějaké příjemně působící obrázky, investovat do sametově hebkého toaletního papíru, abychom těch x dní prožily pěkně v klidu a pohodě.

„Moje 8 měsíční miminko pořád nechce příkrmy. Zkoušíme to už 2 měsíce. Zelenina, zelenina s masem, polévka, kaše, kupovaná sklenička, bio nebio, prostě nic. Ochutná, a pak už nechce. Už ví, co je lžička, otvírá pusinku, ochutná, ale nechce jíst. Ani smíchané s mlékem, radši hladoví do večera. Pak nevydržím já a dám mléko. Nechutná jí ani banán nebo jablíčko, jen přesnídávky sní asi jednu lžičku po opravdu malých troškách. Zatím prospívá, ale nechci dojít až do stavu, kdy bude hubnout a příkrmy odmítat, radši bych ji nějak převezla,“  píše Tezu v diskuzním fóru.

Tak kdy?

Podle Světové zdravotnické organizace WHO by mělo by dítě výlučně kojeno do jeho 6 měsíců. Od této doby je vhodné začít s příkrmy. Jak je vidno ze zkušenosti Tezu, ne vždy to jde. Není to žádné dogma, každé dítě je jiné, a bylo by bláhové se striktně řídit instrukcemi z knížek. Pokud dítě příkrm odmítá, zkuste mu ho ochutit mateřským nebo u nekojených dětí umělým mlékem a nebo zavádění příkrmu odložíme o týden až dva. Některým dětem ve věku 4 nebo 5 měsíců pouhé mateřské mléko nestačí a pro svůj zdravý růst potřebují příkrmy. Ty pak představují dostatek železa, jehož zásoby nejsou u kojence dostatečné. Orientačními impulsy pro zavedení příkrmu je váha nad 6 kilogramů, hladovění po 8-10 kojeních či potřeba více než 1000 mililitrů mléka za den.

Příkrmy podávejte zásadně lžičkou a nápoje z obyčejného hrnečku či kelímku, nikdy z láhve. Lžičkou miřte na dítě tak, aby na ni vidělo a hlavně na počátku přikrmování na střed nebo mírně ke kořeni jazyka, aby fungoval polykací reflex dítěte. Ke zkoušení příkrmu zvolte dobu, kdy máte  klid a dítě je v dobré náladě. Rozhodně mu příkrm nevnucujte a nenuťte ho dojídat, protože by mohlo začít příkrmy dlouhodobě odmítat nebo je začít zvracet. Krmte nejvýše 15 - 30 minut a pokud má ještě hlad, nabídněte mu mateřské nebo umělé mléko.

Příkrmy rozhodně nejsou prvním krokem k odstavení dítěte, ale jsou, jak vyplývá i z jejich názvu, pouze doplňkem ke kojení. Před samotným zavedením příkrmů je dobré zrekapitulovat si jednotlivé fáze:

Výhradně mléčné období

Na fotografiích hollywoodských hereček něco nehraje. Už pár dní po porodu září na premiéře filmu v přiléhavých šatech a botách na vysokém podpatku. Je vůbec možné dostat se za tak krátkou dobu zpátky do předporodní formy?

Je to zásluha profesionálního týmu výživového poradce, osobního trenéra a nutriční specialistky nebo to dokázala sama a s malým dítětem? Vhodně zvolenými cviky a hlavě dobře naladěnou myslí jde všechno.

Tak kdy?

Pokud proběhl váš porod přirozenou cestou a bez komplikací, můžete začít cvičit už druhý den, ideálně pak po šestinedělí. Určitě zapomeňte na náročné cviky jako například sklapovačky a dřepy. Po devíti měsících, kdy se vaše tělo každým dnem měnilo a vy jste pod srdcem nosila nového člena rodiny, po vás nikdo, ani vy sama, nemůžete čekat (natož požadovat) olympijské výkony. Vazivo a svaly břišní stěny potřebují nějaký čas, než se vrátí na své místo. Většinou to trvá asi tři až šest měsíců, záleží na stavu matky a průběhu porodu. Zejména po císařském řezu buďte velmi opatrná a se svým úmyslem začít cvičit se poraďte s vaším lékařem.

Není dno jako dno

Pánevní dno je skupina vazů, svalů a tkání. Drží močovou trubici, měchýř, dělohu a konečník v jakési „míse“ a tím uzavírá pánev zespodu. V těhotenství drží dělohu ve správné pozici stejně jako rostoucí dítě. Mít silné pánevní svaly se proto vyplatí už před porodem, ale o tom jste jistě slyšela na předporodním kurzu.

„Potřebuju poradit a taky malinko psychicky podpořit, protože se mi zdá, že už se z toho zblázním…!“  Píše jedna z maminek na místním fóru o refluxu. Mohlo by se zdát, že se jedná o obyčejný problém s ublinkáváním. Ale maminky, které si tím se svými miminky či většími dětmi prošly, ví, že reflux dokáže pořádně potrápit a přináší s sebou spoustu problémů a potíží.

Co je to reflux?

Odborný název gastroezofagální reflux označuje návrat nestrávené stravy a žaludečních šťáv ze žaludku do jícnu kvůli nedovyvinuté žaludeční záklopce. U kojenců je považován za fyziologický jev způsobený nedozráním trávicího traktu, proto se také mnohem častěji objevuje u předčasně narozených dětí. Pokud však potíže přetrvávají i po ukončení období kojeneckého věku, je již považován za patologický a je nutné zahájit vyšetření či léčbu, aby bylo co nejvíce sníženo riziko komplikací, které mohou reflux doprovázet, jako např. neklidný spánek, chrapot, časté záněty dýchacích cest, kašel, zhoršené dýchání aj.

Projevuje se častým ublinkáváním i několik hodin po jídle, může mít podobu obloukovitého zvracení, ale i drobných častých epizod. Dítě bývá velmi často celkově neklidné, plačtivé, kroutí se, prohýbá se do luku. Mnohdy mívá i tzv. skrytou podobu, kdy nenatrávená strava pouze dráždí jícen, ale nedochází k blinkání. Miminko má vlastně nepříjemné pocity pálení žáhy, takže se často kroutí a pláče. Mnohé maminky pak ani nenapadne, že se může jednat o tento problém a plačtivé miminko mylně pokládají za hladové nebo že má potíže s plynatostí.

Existuje pomoc?

Fyziologický reflux nevyžaduje lékařských zásahů, je to však natolik nepříjemný problém, že je každá rada drahá. Představte si, že celé dny jen převlékáte svoji ratolest či sebe. Místo voňavého miminka, které jste chtěla parádit do krásných oblečků, máte věčně poblinkané uplakané mrně, okolí je nemile překvapeno častými nehodami vašeho prcka. Bojíte se chodit na návštěvy, abyste nezničili koberec svých přátel. Bojíte se pochovat či naopak položit dítě, aby zase neblinkalo. Bojíte se usnout, aby se miminko nedusilo zvratky, váš věrný společník je bryndák a látková plena. Kdo zažil, ví, jak je to těžké a psychicky náročné. Pojďme se podívat, jak můžete nepříjemné projevy refluxu alespoň zmírnit.

Mít příjemně zařízený byt je poměrně snadné. Stačí pár pokojových rostlin v barevných květináčích a hned i sebeprázdnější místnost vypadá mileji a přívětivěji. Při jejich výběru se neřiďte jen barevnou paletou květů a listů, ale berte ohled i na to, zda nemohou způsobit otravu.

Vždyť děti objevují svět skrze svá ústa, byla by škoda jim začátek znepříjemnit třeba seznámením s nebezpečným tchyniným jazykem. Přinášíme 10 nejběžnějších jedovatých rostlin, které do bytu s malým objevitelem rozhodně nepatří. A když už, tak na hodně vysokou skříň.  

Aglaonema

Na první pohled si ji můžete splést s umělou květinou. Tak dokonale její úzké, oválné a tmavě zelené listy se stříbrnými pruhy působí. V létě vábí něžně bílými květy, které po odkvětu nahradí prudce jedovaté červené bobulky. Po jejich pozření začnou otékat sliznice, které zklidníte vypitím studeného nápoje. Jinak je tato asijská květinka něžná a v interiéru velmi estetická. Má ráda spíše stín a teplo.

Alokázie

Tropickou krásku z pocházející z Amazonie poznáte ji podle neuvěřitelně zbarvených listů. Efektivní bílé pruhy z ní dělají kandidátku na miss pokojových květin. Stejně jako hrdé Amazonky umí být i tato květinka pěkně nebezpečná. Nebojte, nebude se s vámi prát, nebezpečná je především pro kočky, psy a samozřejmě malé děti. Už jeden rozžvýkaný list podráždí sliznici, způsobí otoky a někdy i zvracení a reflexní dávení.

„Naše malá má už asi 3 dny průjem. Je jí 2,5 roku. Párkrát jsem jí udělala k obědu odvar z rýže a mrkve, ale když to měla jíst i další dny, už jí to nechutnalo. A tak teď nevím, co jí mám dávat k jídlu. Přeci nemůže jíst celý den jen suchary,“ řeší jedna z maminek v koníkovské diskuzi.

Průjem a vodnatá stolice dokáže potrápit každého z nás. Děti obzvláště. Hlavně v létě může být průjem vyvolán nevhodným jídlem nebo dehydratací. Být na pozoru je nutné i zbytek roku. Jak poznat, co je ještě normální a kdy jít k lékaři? Svou roli hraje i věk dítěte a to, zda je kojené či nikoliv.

Kojený novorozenec

Je potřeba zdůraznit, že čerstvě narozená miminka nemají stolici pevnou, ale je přirozeně řidší, což je způsobeno mateřským mlékem. V prvních dnech po narození je stolice tmavá až černá. Nelekejte se, jde o tzv. smolku, tedy směs buněčné drtě, žlučových barviv a minerálních látek a jsou znakem a potvrzením správné průchodnosti střev.

V průběhu dalších dní se barva mění díky přijímání mléka na světle žlutou barvu s charakteristickým lehce nakyslým zápachem. Průjmová stolice je potom zelenohnědá, zapáchá a často mají také příměs hlenu. Uživatelka schwarzovka v diskuzi na Modrém koníku radí: „Bylo mi řečeno, že dokud ten průjem není tmavě zelený, ale opravdu hodně tmavě zelený a není to provázeno teplotami, tak se nemám strachovat. Jen víc přikládat na to kojení, aby nebyl dehydratovaný.“ Nebojte se proto kojit, tím svému miminku nikterak neuškodíte.  

Novorozenec na umělé stravě

„Moje zvracení se začalo neskutečně stupňovat. Byla jsem hospitalizována a tentokrát mi nezabíraly ani infuze. Nemocnice kvůli mně svolala konzilium, ale nikdo si se mnou nevěděl rady. Doktoři stáli nad mou postelí a kroutili hlavou,“ popisuje své zkušenosti s ranními nevolnostmi jedna z maminek.

Těhotenské nevolnosti se nevyhýbají ani královské rodině. Vévodkyně Kate, která nedávno přivedla na svět třetího potomka, trpěla během všech tří těhotenství závažným typem nevolností - nadměrným zvracením. Odborně se tato nemoc nazývá hyperemesis gravidarum. O co jde, jak se projevuje a dá se jí nějak vyvarovat?

Těhotenská nevolnost není jen jedna. Stupňuje se podle závažnosti a počtu zvracení. Rozlišujeme celkem čtyři typy:

Ranní zvracení (vomitus matutinis)

Nejlehčí forma zvracení, projevuje se většinou ráno a nalačno a znají ji asi všechny nastávající maminky. V průběhu dne už je pak vše v pořádku.

Těhotenské zvracení (emesis gravidarum)

"Co máte ve svých lékárničkách pro ty naše drobky? Mně se hlavně jedná o to, že naše ďáblice (15 měsíců) začala jezdit na motorce a už prodělala nespočet pádů. Zatím bez krve! Ale čím to ošetřit a co by prostě v té lékárničce nemělo chybět?" Podobných dotazů najdete v našich diskuzích nespočet a je to téma, které maminky zajímá. Pojďme se tedy podívat, co by vám tedy v této důležité krabičce nemělo chybět a jak léky dětem podávat.

Každý,  kdo má alespoň jedno dítě ví, jak důležité je být vždy připraven. Poznávacím znamením takové maminky je taška nacpaná vším možným. Od krabičky se svačinkou, lahví s čajem, dudlíkem, obrázkovým leporelem, krémem proti slunci, přes čepičku, pláštěnku, náhradní svetr a kalhoty, alespoň dvě čisté plenky, vlhčené ubrousky, dezinfekční gel až po dalšími věci, které „by se mohly hodit“. Jste takto vybavené i doma? 

Bez milosti

V první řadě je potřeba zdůraznit, že v domácí lékárničce nemají co dělat prošlé, poškozené nebo neoznačené léky. Znáte to, plata pastilek proti kašli nebo bolesti hlavy bez originální krabičky najdete snad v každé lékárničce. Přitom právě na krabičce bývá vytištěno datum exspirace, přesný název a návod k použití.

Jednou za dva roky ji proto projděte a zkontrolujte všechna data spotřeby, stav mastiček, kapek, sprejů a kapslí a sepište si seznam všeho, co je nutné dokoupit. Buďte nelítostní stejně jako v případě, když váš benjamínek požaduje dezert, aniž by snědl polévku. Vyhoďte všechno, co je prošlé nebo poškozené. Výjimkou jsou obvazy a obinadla. V neporušeném obalu jsou takřka nesmrtelní.

Co by tedy taková lékárnička v rodině s dítětem měla obsahovat?

Ještě před rokem to byl jen malý uzlíček štěstí, kterému stačilo jednou za dvě hodiny mateřské mléko. Jenže tenhle uzlíček je teď spíše pytel blech, který objevuje svět kolem sebe. K tomu potřebuje slušnou dávku odvahy a také energie. Jak by měla vypadat svačinka pro roční dítě? To se dozvíte v našem dalším článku. 

Dítě do jedno roku

Dítě ve věku do jednoho roku by mělo přijmout přibližně 3 000 – 3 500 kJ denně. Pro představu: to jsou dvě koblihy nebo také pět banánů či devět malých kelímků bílého smetanového jogurtu. V tomto období je často ještě kojeno a bude se vám tedy velice těžko odhadovat jeho celkový energetický příjem.Vycházejte z toho, že pokud je dítě zdravé a dobře prospívá, netrpí žádným nedostatkem. Nemějte přehnané obavy, jste matka a sama nejlépe poznáte, co je pro vaše dítě dobré.

O tom, že všechny potraviny, které svému dítěti podáte by měly být v prvotřídním stavu se asi nemusíme bavit. BIO výrobky jsou dobrou variantou, ale pokud je neseženete, pečlivě sledujte alespoň složení a původ toho, co mu kupujete.

Jako první nabídněte svému miminku zeleninový příkrm (nebude pak vyžadovat pouze sladkou chuť ovoce). První ovoce by mělo pocházet z našeho teplotního pásma (pozor na exotické druhy, mohou vyvolat alergii). Nové potraviny zavádějte postupně a sledujte reakci dítěte. Snadno pak můžete odhalit případnou nesnášenlivost či alergii.

Mléko a mléčné výrobky nepodávejte dříve jak v 10. měsíci věku dítěte a to ještě pouze tepelně zpracované. Potraviny s lepkem zavádějte taktéž postupně, abyste se vyvarovali případné intoleranci lepku. 

Úplně první, co novorozené dítě ochutná, je sladké mateřské mléko. Není se pak čemu divit, že později odmítá pít obyčejnou vodu a dožaduje se sladkého džusíku nebo limonády. Cukr uklidňuje a vyvolává příjemné pocity, ale všeho s mírou. Nadměrná konzumace způsobuje nejen obezitu, ale také cukrovku a další civilizační choroby.

Na začátek je nutné dodat, že děti mnohdy pijí málo. Pětina jich vypije denně jen půl litru tekutin. Přitom dehydratace způsobuje bolesti hlavy, nervozitu a nesoustředěnost. Pocit žízně nevnímají tak intenzivně jako dospělí a tak pijí nepravidelně ve vlnách. Ve školách a školkách převládají různá pitíčka, kolové nápoje, slazené limonády, džusy. Slazené nápoje mají jednu velkou přednost, jsou "chutné". Jakmile je dítě jednou ochutná a pozná tu chuť, bude je chtít zase. Po čase si navykne pít slazené nápoje pravidelně a obyčejná voda mu nebude chutnat.

Za jakými problémy mohou právě slazené nápoje stát?

Tento druh nápojů nepřispívá pouze k obezitě, ale může také podráždit žaludek, ledviny a zapříčinit vznik cukrovky či dokonce agresivity. Nehledě na to, jak se pravidelné pití slazených nápojů odrazí na kvalitě dětského chrupu. Stomatologové upozorňují na to, že děti, které pijí slazené nápoje, trpí často kazivostí mléčných zubů. Navíc sladké limonády mohou nevratně narušit sklovinu. Bakterie v ústech rozkládají cukr a výsledkem je kyselina, která způsobuje významné poškození struktury zubu. Pokud si děti pravidelně a důkladně nečistí zuby a neodstraňují přemnožené bakterie nebo kyselinu, kterou tvoří, riziko kazu roste několikanásobně.

Kolové nápoje

Tak třeba takové kolové nápoje. Pro mnoho dospělých populárním lékem na žaludeční problémy. Ne však pro děti. Pokud je nějakým způsobem podrážděná sliznice dětského žaludku a střev, podáním kolového nápoje jen způsobíme, že dojde k prohloubení problému. Jelikož žaludeční bakterie způsobující problémy se často živí cukrem, a tudíž nedojde k jejich potlačení, ale naopak rozmnožení. Problémy mohou u dětí způsobit i umělá sladidla, která se obtížně vstřebávají v žaludku, čímž zvyšují pravděpodobnost průjmů.

"Mám už půl roku (a dva týdny) po prvním jinak nekomplikovaném porodu a pořád se trápím s jizvou po nástřihu. Je asi 4,5 cm dlouhá a ještě dost znatelná, s drobnými hrbolky, kůže mi tam připadá hodně oslabená," svěřuje se jedna z čerstvých maminek v diskuzi. Víte, jak správně pečovat o poporodní jizvy?

Svoje vytoužené miminko máte konečně doma! Z porodnice jste si ale donesla kromě nového člena rodiny i památku na porod. Mluvíme o poporodní jizvě. O tuto čerstvou ránu je nutné se hned od začátku správně starat, aby vám co nejdříve zmizela. Zeptali jsme se gynekoložky MUDr. Jany Voborské Neudeckerové, jak by měla vypadat správná péče o jizvy.

"V první řadě si rozdělíme poporodní jizvy do dvou skupin. Na jizvu po císařském řezu a na jizvy při poraněních hráze a pochvy při vaginálním porodu."

Kudy vede císařský řez?

"V současné době je zlatým standardem přístup z tzv. Pfannenstielova řezu. Jedná se o vodorovný řez, který je vedený nízko v podbřišku, proto se mu také říká 'bikinový řez'.  Kůže je většinou ošetřena intradermálním stehem (steh je veden uvnitř kůže a žádná část stehu nevychází ven), který se přibližně pátý pooperační den vytáhne nebo se jen zastřihnou konce stehu – záleží na použitém šicím materiálu."

Jak správně pečovat o jizvu po císařském řezu?

Kdo má malé děti (mnohdy bohatě stačí i jeden kousek) ví, že romantické představy o naklizené domácnosti a zvídavém objeviteli nového světa se neslučují. Touha po poznání vede totiž přes chuťové buňky a tak nezdráhají tu olíznout konferenční stolek, tu ochutnat polici v obýváku a tady důkladně prozkoumat skleněná výplň dveří. Jak je během těchto výprav neohrozit a zároveň mít nablýskaná všechna okna se dozvíte v následujícím článku.

Sůl nad zlato

"Styděla jsem se za ni. Za moji špinavou horkovzdušnou troubu. Nenašla jsem ale takový čistič, aby ji hezky omyl a nezanechal po sobě chemický pach, který jsme cítili ještě dlouho v každém jídle. A pak jsem zkusila obyčejnou sůl a bylo vymalováno. Tedy čisto a svěže. Naplnila jsem menší pekáč solí, zapnula jsem troubu a nechala sůl zhnědnout. Po vychladnutí trouby šla mastnota dolů sama a bez řečí."

Utrpěly vaše kachličky útokem komanda nenechavých a hlavně mastných malých ručiček? I tady pomůže solný peeling. Zatočí také s mastnotou v hrncích či pánvi. Naneste ji po celé ploše nádobí, nechte chvíli působit a poté jemně smyjte proudem teplé vody.

Malý zázrak

Až budete péci bábovku, nechte si trochu kypřícího prášku stranou. Rozdělejte ho s horkou vodou a hotovou kaši naneste na libovolnou, i zaschlou skvrnu. Můžete si pomoci starým zubním kartáčkem, který se dostane i do spár. Nechte chvíli působit a poté opláchněte nebo v případě oblečení vyperte. Poradí si i s takovou výzvou jako fleky od pampelišky, borůvek či trávy.

"Nemáte nějaký fígl, jak do prcka dostat syrové ovoce nebo zeleninu? Synovi je 11 měsíců, zkoušela jsem mu několikrát nakrájet nebo nastrouhat jablíčko, banán, meloun, ale všechno si můžu sníst sama." Také řešíte podobný problém s vašimi nejmenšími? Zkusíme vám spolu s dalšími maminkami poradit.

Je to boj jako na válečné frontě. Dítě se plazí po zemi a maskuje se pohozeným tričkem. Vy tiše našlapujete a s přimhouřenýma očima hledáte, kam se zase schoval. Přitom jde jen o to, aby dojedlo svou porci zeleniny. Bez vztekání a rozčilování. Prozradíme vám pět triků, díky kterým  s okurkou, paprikou a rajčaty uzavřete mír a stanou se z vás přátelé.

Jděte příkladem

Děti jsou naším dokonalým zrcadlem a tak problém s odmítáním zeleniny mohou odrážet i vaše stravovací návyky. Reprezentuje zeleninu ve vaší stravě kečup na špagetách nebo lístek ovadlého salátu v hamburgeru v restauraci rychlého občerstvení? Nedivte se pak, že váš malý nejedlík sní samotný chleba se šunkou a plátek okurky a rajčete nechá netknutý stranou talíře. Začněte od podlahy a jděte dítěti příkladem.  Udělejte z čerstvé zeleniny běžný doplněk ke každému jídlu. Postupem času ji tak bude brát jako samozřejmost stejně jako večerní čištění zubů nebo mytí rukou.

"Řekla bych, že nejlepší vzor jsou rodiče chroupající okurku místo brambůrek večer u zpráv. Tak to funguje u nás a synek od mala nemá se zeleninou problémy, takovou okurku hadovku zbaští i sám a nepohrdne ani kedlubnou nebo rajským s mozzarellou," píše jedna z maminek v koníkovské diskuzi.

"Vždycky jsem nakrájela zeleninu nebo ovoce jako pro sebe na talířek. Pár kousků jsem snědla, malá se dívala a hrála si poblíž. No a já pak nechala talířek s vitaminky na stole a šla třeba telefonovat nebo dát prádlo do pračky a podobně. Malá si to mezitím prohlédla a taky ochutnala, občas si pár kousků vzala a snědla. Dneska nakrájím ovoce zeleninu na talíř a malá přiběhne, sedne si vedle mě a baští skoro všechno," popsala jedna z koníkovek, jak zelenině a ovoci přišla na chuť její dcerka.

Právě zde probíhají neuvěřitelné chemické a fyzikální zákony stejně jako výpravy za kořením a kurzy vaření. Vstupte do kouzelné místnosti, kde se krotí nejen hlad, ale také děti. Není nic intimnějšího, když pustíte své dítě do kuchyně a otevřete mu tak neuvěřitelný svět, kde se z obyčejných ingrediencí stávají neobyčejné věci. 

Jsou šikovné

Mít doma malého nejedlíka je neštěstí. Odmítání jídla nebo touha pouze po čokoládě a sušenkách není známkou dobrých stravovacích návyků. Kde jinde se to dítě může odnaučit, když ne v kuchyni? Zapojte ho do přípravy jídla! Nemusí hned naklepávat řízky nebo vyšvihnout svíčkovou s knedlíkem. Bude bohatě stačit, když otrhá lístky bazalky, rajčata ze stonku a přinese sáček mozzarelly z lednice.

"U nás děti už asi od jednoho roku pravidelně v kuchyni pomáhají, když chtějí a baví je to. Třeba já škrábu brambory a krájím a ony je nakrájené dávají do hrnce, pak přidají lžičku soli, co jim dám a kmín. Nebo o Vánocích vykrajují cukroví, starší už zkouší válet válečkem. Když dělám buchty, vážím suroviny (nebo hrnkové recepty) a oni vysypávají do místy, pak míchají mixérem (hlavně starší ač kluk, baví ho to víc jak dcerku)."

Příprava takového salátu Caprese je nenáročná a možná naučíte dítě jíst i rajčata, které dosud odmítalo, protože jsou moc červená. Když už ho tak hezky zbavilo stopky a zakáplo olivovým olejem, tak ho třeba ochutná. Mimochodem, věděli jste, že děti musí novou surovinu až 30x ochutnat, než jí dají opravdu šanci a na novou chuť si zvyknou?

Jsou samostatné

"Mám pocit, že můj synátor spurtuje nonstop! Dneska v noci chtěl zase víckrát pít, i když třeba předevčírem jenom jedenkrát. To bude ještě asi dlouho trvat, než se to nějak ustálí. Je hrozně neklidný. Pořád sebou hází, kope, hlavičku točí na obě strany a kňourá a takhle vydrží třeba půl hodiny. Musí z toho být děsně unavený. Dělají to vaše děti taky?"

Přichází to náhle. S dosud hodného miminka, které krásně jí, spí a téměř nebrečí, je malý uzlíček nervů. Neustále by jedlo, v noci se budí hlady a při krmení bývá velmi nespokojené a často je problém ho vůbec nakrmit. Slyšeli jste už o růstovém spurtu?

Není jen jeden, bohužel. Je jich hned několik a věk miminka, kdy k němu obvykle dochází, je jen orientační. To znamená, že klidně může přijít i v jiném týdnu nebo měsíci, než má být. Žádné miminko totiž nelze zaškatulkovat do nějaké všeobecné tabulky, protože je naprosto jedinečné.

Co je růstový spurt?

Co je to růstový spurt, se ptají maminky velmi často. Jednoduše se dá říct, že se jedná o období, kdy dochází k rychlému růstu dítěte. Většina dětí projde během svého vývoje několika obdobími růstového spurtu. Zejména během prvních 12 měsíců. V době spurtu potřebuje dítě častěji jíst, je neklidné, pláče a potřebuje větší péči. Zvýšená potřeba příjmu mléka je jen dočasná. Podobné chování se dá u dětí vidět i při pokusech pokročit v psychomotorickém vývoji.

Kdy se růstový spurt objevuje a jak dlouho trvá?

"Asi to znáte všechny, ale já už jsem po 14 měsících mateřské a věčného stereotypu úplně vysátá. Jasně, že děláme spoustu věcí, každý den máme nějaký program, ale je to všechno tak nějak pořád stejné. Poslední dobou se každé ráno budím úplně bez energie. Představím si, že zase budu celý den s Miriam, ty nekonečný hodiny, co mě s ní čekají."

Být doma, starat se o děti a nechodit nějaký čas do práce je pro mnohé cílem i snem zároveň. Scénář pak v reálu často spadá do kategorie sci-fi nebo drama, o pohádku se nejedná.

Také jste si představovala, jak vás děti citově obohatí, dají vám často zmiňovaný smysl života, zaplní nějaký chybějící dílek v puzzle rodiny a život s nimi bude po všech stránkách lepší? Ano je většinou jasná odpověď.  Jsou i ženy, které děti mají a nijak si je nepřály nebo převzaly péči o děti ze strany partnera. Ať vlastní vysněné děti nebo přítomné z jiných důvodů – jedno mají společné. Přijde chvíle, kdy bychom od nich chtěly mít klid a toužíme po úniku.

Jak je možné, že mě přítomnost dětí nebaví?

Možné a normální je to z mnoha důvodů. Chybí nám svoboda, ty chvíle, kdy jsme si mohly dělat a organizovat, co nás napadlo. Chvíle bezstarostnosti, čas na sebe i partnera, na své koníčky a přátele.

Nejčastější zdroje ztráty energie

„Před 11 dny měl syn první záchvat - proběhla hospitalizace a vyšetření, kde se nic neprokázalo. Přesně po týdnu proběhl druhý záchvat... Nyní bere léky, ale než nastoupí jejich plný účinek, máme ještě 2-3 záchvaty očekávat. Už nyní se této chvíle děsím."

Epilepsie je velmi závažné onemocnění, které nahání strach, ale dá se s ní naučit žít a nemocný může, s jistými omezeními, prožít plnohodnotný život. Epilepsii zná asi každá z vás, naštěstí ne všichni se s ní v životě setkají. Výskyt v populaci je 1,3-3,1% a častěji postihuje muže než ženy a děti jí onemocní 4krát častěji než dospělí. Dobrá zpráva je, že u 60% dětí, které trpí epilepsií, tyto záchvaty během dospívání odezní.

„Měl ji můj strýc, od mala. Důvodem byl asi velmi špatný porod. Záchvaty neměl denně, pouze  občas. Ještě v 18 s tím bojoval, nedostal řidičák, ale záchvaty už měl spíše výjimečně. Teď je mu skoro padesát a řidičák už dávno má, záchvat neměl už roky. Rozhodně existuje naděje na vyléčení.”

Jelikož jde o závažné onemocnění, je dobré dozvědět se o něm něco více a hlavně vědět, když byste se staly svědky epileptického záchvatu, jak se v takovém případě zachovat.

Kdy hrozí, že moje dítě onemocní epilepsií?

• Nemocný trpí nerovnováhou mezi vzrušivými a tlumícími mediátory v centrálním nervovém systému. Jde o látky, které přenášejí vzruchovou informaci. V případě, že dojde k jejich nerovnováze, hlavně tedy převaze těch vzrušivých nad tlumícími, vzniká v tom daném místě epileptické ložisko, na jehož základě poté vznikne u člověka samotná epilepsie. Takové ohnisko může v mozku vzniknout kdykoliv (u plodu během těhotenství, při komplikovaném porodu nebo se u dítěte či dospělého může objevit až během života.
• Epilepsie může vzniknout kdykoliv, přičemž nejvíce náchylní k jejímu vzniku jsou kojenci a batolata, dále je rizikové období dospívání a zvýšený výskyt je i u osob nad 60 let věku. U každé věkové kategorie vzniká epilepsie z trochu jiného důvodu, ale nejčastější příčinou jsou vrozené vývojové poruchy, infekce, metabolické poruchy, úrazy a nádory. U dětí do 5 let věku se mohou vyskytnout febrilní záchvaty (křeče) vázané na infekční horečnaté onemocnění, například u horeček při šesté dětské nemoci. Nejde přímo o epilepsii, ale při opakovaných a častých febrilních záchvatech z nich může epilepsie vzniknout.
• Vznik záchvatu může ovlivnit také nedostatek spánku, fyzická vyčerpanost, alkohol nebo běžný spánek. U některých typů epilepsie může vyvolat epileptický záchvat také světelný nebo zvukový podnět (například rychlé záblesky v televizi).
• Na vznik může mít vliv také naše vnitřní prostředí, například hladovění, léky, horečka nebo u žen fáze menstruačního cyklu.

Ženské tělo je velmi citlivé a snadno se dostává do stavu hormonální nerovnováhy. Zná to téměř každá dívka, žena nebo maminka. U každé se hormonální nerovnováha může projevovat jinými, typicky ženskými problémy jako je například akné, padání vlasů, náročné období přechodu nebo ztráta menstruace a ovulace a s tím spojený dlouhodobý neúspěch počít dítě.

„Mám velmi dobrou zkušenost s hormonální jógou, krásně mi upravila cyklus, tedy spíše mi ho pomohla nastartovat. Byla jsem 1,5 roku bez ovulace i menstruace a po hormonální józe jako když mávne kouzelným proutkem a menstruace i ovulace se okamžitě dostavila.”

Většinou se ženy s těmito problémy upínají na západní medicínu a braní všech možných léků, injekcí, vitamínů a pilulek. Málokdo ví, že si s těmito typicky ženskými problémy umí poradit hormonální jóga, tedy východní přístup k léčení a harmonizaci těla i duše.

Co je to hormonální jóga?

Přesněji řečeno jde o hormonální jógovou terapii, kterou vymyslela Dinah Rodrigues, uznávaná terapeutka a lektorka jógy z Brazílie. Paní Dinah je 90 let a sestavu hormonální jógové terapie vytvářela 20 let, přičemž vše důkladně konzultovala s uznávanými lékaři, fyzioterapeuty a jógovými učiteli. Výsledkem je jógová terapeutická metoda, která stimuluje žlázy s vnitřní sekrecí (nejvíce se soustředí na aktivaci vaječníků, hypofýzy, štítné žlázy, příštítných tělísek a nadledvinek), pomáhá harmonizovat hormonální systém a odstraňovat bloky v pohybovém aparátu.

Sestava je dynamická a skládá se z jógových cviků, intenzivních dechových technik a relaxačních a harmonizačních cvičení. Pořadí cviků je pevně dané a je nutné sestavu cvičit přesně podle rozpisu, neměnit pořadí cviků, nevynechávat a necvičit cviky samostatně.

„Trpím velmi až extrémně bolestivou menstruací. Bolesti mám takové, že až ztrácím vědomí. Šílené křeče, průjem, zvracení, potím se." Menstruace je dar, bez kterého by nevznikl nový život. S prvními měsíčky se z dívky stává žena a je teoreticky připravena přivést na svět dítě. Její tělo tak vysílá jasný signál, že už je připraveno. Ne vždy a ne všemi je ale tato měsíční návštěva vítána. Často ji provází silné krvácení, bolesti břicha a migréna. Pokud nechcete polykat zázračnou růžovou pilulku jako lentilky, podělím se s vámi o několik tipů, jak si od bolesti ulevit přírodní cestou.

Příchod menstruace pozná každá z nás spolehlivě. Některé na obličeji vyraší nepříjemné pupínky, začnou se více mastit vlasy nebo se potýkáme s migrénou. Jiné by snědly, na co přijdou. Tuhle čokoláda, tenhle párek a tamhle kousek bábovky. A pak tu je skupina žen, která první okamžiky „svých dní“ protrpí v křečích. Bolest břicha umí pěkně potrápit a hlavně vyřadit z běžného fungování. Jediné, na co v tuto chvíli myslíme, je zůstat stočená do klubíčka v posteli a nějak „to“ přežít.

Jistá míra bolesti je při menstruaci běžná, ale každá ji vnímáme trochu jinak. Ne snad, že bychom my, které tento problém trápí, byly citlivky a nic nevydržíme. Bolest může upozorňovat na problémy v hormonální oblasti (například se štítnou žlázou) nebo na obyčejné prochladnutí. V horších případech pak může jít o druh myomu či endometriózu. Jde o chronické onemocnění, kdy se tkáň děložní sliznice objevuje na jiných orgánech (vaječníky, vejcovody, pobřišnice, vzácně i odlehlé orgány jako plíce a žlučník). Tato tkáň reaguje na hormonální změny a každý měsíc krvácí. Krev, která nemůže normálně odtékat způsobuje vážné záněty, srůsty, bolesti, cysty.

Uživatelka myskaplyska popisuje své problémy v diskuzním fóru Extrémní menstruace dost barvitě: „Trpím velmi až extrémně bolestivou menstruací. Bolesti mám takové, že až ztrácím vědomí. Šílené křeče, průjem, zvracení, potím se, až ze mě teče. Následně dostavám zimnici, trvá to většinou celý první den. Nic mi nezabírá.“  

Dysmenoreou, tedy bolestivou menstruací,  trpí 3 – 15%  populace žen. Mezi příčiny se řadí již zmíněná endometrióza, problémy se svaly pánevního dna, mimoděložní těhotenství ale také stres a kouření. Odborníci také upozorňují na fakt, že bolest zmizí spolu s prvním porodem.

Jak ulevit bolavému bříšku a utrápené duši?

„Jak to, že jsi zase dostal trojku z češtiny? Ty neumíš vyjmenovaná slova po S.“ - „Ne. Ty jo?“ Myslíte si, co všechno svoje děti naučíte. Třeba slušnému chování, rybaření, háčkování nebo jíst příborem. Pěkně si to malujte. Jenže dítě naučí vás. Třeba, že plánovat je zbytečné nebo že když nechce, tak tu kaši prostě dojí rukama. Být rodičem v sobě skrývá umění ovládat (se). Podívejte se na následující běžné situace, určitě se v nich najdete.

Umění tolerance

Všechno začíná nenápadně a velmi plíživě. S příchodem nového člena rodiny se nejprve změní spací rytmus. V noci vstáváte co hodinu, abyste nakrmili toho malého řvoucího člověka vedle vás. Ne, není to manžel. Ten se umí obsloužit sám. Do lednice trefí i potmě. Ke zdroji potravy, bohužel, netrefí vaše dítě, a tak musíte vstát, vzít ho z postýlky, posadit se na kraj postele, vytáhnout prs a čekat. Až se nakrmí, vaše práce ještě nekončí. Čeká vás ještě kolečko přes celý byt, než si malý strávník odříhne. 

Manžel už se od lednice vrátil zpátky a už spokojeně chrupká v posteli. Později rezignujte na vstávání a dítěti vymezíte prostor ve vaší posteli. Hezky uprostřed, aby si i tatínek mohl do sytosti užít radosti rodičovství. Noční kojení se tak stane o něco méně stresující a možná se i více vyspíte. S přechodem na pevnou stravu ale prckovo místo ve vaší  posteli zůstává. Má sice svoji postýlku, ale s po každé noční můře se do té vaší zase rádo vrátí. A jak roste, zmenšuje se to vaše místo v posteli. Za chvíli se manžel přesune na pohovku do obýváku (má to odtud blíže k lednici) a budete mít zase postel pro dva.

Kromě postele začne dítě okupovat i další místnosti v bytě. V kuchyni přibyde kýčovitá dětská židle s medvídky, v policích plastové mističky a příbory, v koupelně další vana a přebalovací pult, v obýváku pak jeho gang plyšových hraček a vraždících dřevěných kostek (tatínek může ukázat šrámy na chodidle, které získal nočními pochody po tmě přes obývák do lednice), o sedáku u záchodové mísy a kočárku a dětském odrážedle v předsíni nemluvě. Je to zkrátka těžká zkouška vaší tolerance. Z vaší pracovny se totiž stal dětský pokojíček, vaši polici v koupelně zabraly olejíčky proti opruzeninám, pudr na prdelku a odsávačka mléka. Už jste se i rozloučili s milovaným stolem na stolní fotbálek. Tohle je prostě umění tolerance. V různé podobě ho znají všichni rodiče.

Umění vyjednávání

"Dcera se popálila o gril, má na nožičce spáleninu asi 1x2 cm. Udělal se jí uprostřed hned puchýř, který praskl, protože to samozřejmě nechala na pokoji. Zchladili jsme to hned vodou, ale co teď s tím?"

Popáleniny jsou bohužel v dětském věku jedním z nejčastějších úrazů. Typické jsou ve věku od 1 do 3 let opařeniny. Převrhnutí hrnku s čajem či kávou nebo v horším případě hrnce ze sporáku.

Popáleniny u dětí můžou způsobit doživotní stigmatizaci. Závažné popáleniny však můžou skončit i smrtí. Velmi důležitá je proto prevence a povědomí o první pomoci.

Lokalizace opaření je determinována mechanizmem jejího vzniku, proto je nejčastěji zasažená horní polovina těla – bohužel včetně obličeje.

Rozsah popálenin

Hodnocení rozsahu popálenin je u dětí velmi specifické. Celých 20 % povrchu těla totiž zabírá hlavička. Popáleniny na více než 5 % povrchu těla u batolat vyžadují hospitalizaci. U popálenin na 10% povrchu těla již může dojít k život ohrožujícímu šoku.

Jakmile je vysloveno slovo jedináček, často nám automaticky v mysli naskočí: sobec, rozmazlenec, případně chudáček.  Jsou na tom tedy děti, které vyrůstají se sourozenci, lépe? Ano i ne...

Nabízí se názor, že děti vyrůstající spolu s dalšími dětmi, budou přizpůsobivější, získají automaticky lepší komunikační a vyjednávací dovednosti, nebudou citově závislí na jednom nebo dvou lidech, a tudíž lépe vybaveny do života. Realita je ale taková, že existují jedináčci, kteří naprosto přirozeně navazují kontakty, jsou empatičtí a nemají potřebu držet se máminy sukně. A jsou děti z vícečetných rodin, které se celý život cítí být „ti druzí, třetí“, stále s někým bojují o pozornost a snaží se prosadit na úkor ostatních.

Neodsuzujme předem jedináčky

Být jedináčkem není volbou dítěte. A především - každý jedináček není rozmazlený a fixovaný na rodiče.  Nepasujme dítě předem do role ochuzeného o něco, co nezná a hlavně, za co nemůže. Nepodsouvejme mu s lítostí v hlase: „Tobě je doma smutno, ty si nemáš s kým hrát, viď? Pokud je to pravda, nijak mu tím nepomůžeme. Často to ale bývá tak, že nejpozději s nástupem do školky dítě potkává kamarády, později spolužáky, se kterými tráví hodně času a navazuje úzké citové vazby. Úvahy o smutku a nedostatku možnosti hrát si, většinou nejsou na místě.

Neodsuzujme předem rodiče

Jsou nejrůznější důvody, proč mají rodiče jedno dítě. Nepříznivá ekonomická a sociální situace, zdravotní důvody, ale i fakt, že žena zůstala po rozvodu s dítětem sama a nemá nového partnera.  Může jít i o rozhodnutí rodičů, kteří to cítí tak, že je to pro ně i pro dítě nejlepší. Respektujme životní okolnosti i postoje druhých. Není dobré se vyptávat, kdy přijde další dítě s radou, že život bude pro všechny lepší, veselejší. Nemusí to být pravda.   

Je nádherné být ženou. Stejně jako se mění roční období, mění se i žena během svého cyklu. V každé fázi jí jde lépe něco jiného. Jestliže se naučíte lépe pracovat s jednotlivými  fázemi, budete mnohem šťastnější a spokojenější ve svém životě nejen vy, ale i vaši partneři. Možná tomu nevěříte, ale uvědoměním sebe sama se můžete zbavit PMS syndromu, bolestivé menstruace, lépe plánovat čas s rodinou, čas sama pro sebe i pracovní úkoly.

Již od nepaměti byl měsíc spojován s ženskou energií. Právě proměny měsíce byly často symbolem ženského těla i ženské duše během menstruačního cyklu. Obojí má mnoho společného. Jaký je vlastně cyklus ženy a jak ho lépe pochopit?

„Skutečná podstata ženy je princip inspirujícího chaosu. Její vlastností je nestálost mimo zákony logiky. Nedá se s tím nic udělat, je třeba se uvolnit a zamilovat si to." Lena Leontěvová

Fáze cyklu

Pomyslné vrcholy ženského cyklu jsou menstruace a ovulace (úplněk a nov) a mezi tím jsou dvě mezifáze (předovulační a poovulační, stejně jako přibývá a ubývá měsíc). Průběh těchto fází jsou u ženy velmi podobné. Jestliže se na ně chcete zaměřit, je potřeba, aby váš cyklus byl přirozený, neovlivněný žádnými léky a hormonální antikoncepcí.

Fáze menstruační 1. až 6. den cyklu