Příspěvky pro registrované uživatele se ti nezobrazují.
    snezenka123
    15. led 2019    Čtené 807x

    Deník čtyřnásobné mámy....díl třetí

    Jak už jsem předeslala v minulém díle, po proběhlém potratu k nám zavítalo nové miminko.

    Přesto to nebylo úplně lehké a bez komplikací...

    V šestinedělí dorazila moje první popotratová menstruace, která trvala skoro 14 dní, no a po konci šestinedělí na kontrole u doktora vše ok.

    Týden před očekávanou další menstruací, se dostavilo lehké krvácení, které bylo jen sem tam. Trvalo to několik dní, občas silnější, kdy už jsem si říkala, že se rozjela MS, potom se to zase zklidnilo.

    Cítila jsem se podrážděná, nervozní, nafouknutá, břicho mě taky bolelo, a k tomu to krvácení/nekrvácení. Až mě asi tři dny před termínem měsíčků napadlo si udělat test.

    Pidi midi dušík, sotva viditelný okem, tam ale  přeci jen naskočil.

    A v mojí hlavě se okamžitě rozběhl kolotoč všech možných myšlenek. A zavalila mě spousta emocí, smíšených.

    Radost, neskutečný strach, že se to bude zase opakovat a nedopadne to dobře...

    Stále trvalo slabé krvácení, které mi na pocitu klidu rozhodně nepřidalo.

    Dva dny na to jsem si dělala obyčejný "desítkový" test znovu. Čárka byla znatelnější, přesto to byl spíše jen větší "duch".

    Volala jsem svému gynekologovi, abych se s ním poradila, co dál. 

    Měla jsem totiž stále ještě doma hormony na podporu těhotenství z minula, a tak mi je doporučil začít užívat.

    Přiznám se, že jsem váhala, zda je užívat. Nechtěla jsem popřípadě "vyživovat" neprosperující těhotenství, jako naposledy. 

    Ale zase na druhou stranu jsem byla ochotná udělat maximum pro podporu toho těhotenství.

    Hormony jsem tedy začala užívat a další den jsem dělala už test digitální, abych měla aspoň nějakou jistotu, že se mi ty duchové jenom nezdají.

    Když na mě vykouklo + 1-2, byla jsem štěstím bez sebe. Přesto ale moji radost kazil obrovský strach☹

    Jelikož slabé krvácení neustávalo, rozhodla jsem se zajít si jako samoplátce hned po víkendu na krev. Dva dny po něm jsem měla naplánovanou prohlídku u gynekologa, a odběry krve. Už  jsem  tak měla výsledek pro srovnání růstu HCG, a alespoň nějaké uklidnění pro moji psychiku.

    Trvalo to skoro ještě další týden, než hormony zabraly. Ale další týden poté jsem zažila  krvácení(5+1tt) a obrečela jsem to. Moje psychika byla na bodu mrazu. 

    Nechápala jsem to, proč se mi tohle děje, ale stále jsem se nevzdávala naděje, že by to mohlo ještě dopadnout dobře.

    Naštěstí to zase přešlo a byl pár dní klid.\

    Jenže...

    Když jsem byla 6+5tt jsem měla kontrolu u svého gynekologa a tam byl už viditelný žloutkový i gestační váček, ale stále bez plodu.

    Večer jsem začala opravdu silně špinit a říkala si, že tentokrát už je to vážně v háji☹

    Schoulela jsem se v posteli do klubíčka a brečela a brečela, dokud jsem neusnula.

    Druhý den ráno jsem se rozhodla jet na pohotovost. 

    Byl svátek, víkend před námi a já věděla, že bych nevydržela čekat.

    Chtěla jsem vědět, na čem jsem. A také, zda dále užívat tedy ty hormony,anebo je vysadit.

    Když jsem čekala v čekárně, byla jsem tak nervozní, že mi bylo až špatně.

    Ruce se mi třásly, a jenom jsem se tiše modlila a prosila, ať to dopadne dobře.

    Stále jsem ve skrytu duše věřila, že tohle prostě dopadne dobře.

    Na monitoru jsme s doktorem uviděli krásného malého "červíčka" i bijícím srdíčkem.

    Neuvěřitelné!

    Tentokrát jsem odjížděla z nemocnice a plakala radostí🙂

    Neskutečně se mi ulevilo, přesto jsem se ale strachovala až do porodu(špinění se objevilo ještě i v 15tt asi na 3 dny)

    Co vám budu povídat, obavy o miminko byly všudypřítomné až do porodu...

    První screening, výsledky. Potom mě docela brzo začalo trvrdnout břicho, a tak jsem užívala magnesium už od nějakého 16tt.

    Asi i tím, že to bylo už 4 (vlastně páté) těhotenství, všechno mě bolelo mnohem víc, než v předchozích těhotenství. Navíc  po té konizaci, jsem měla obavy i kvůli tomu, aby čípek vydržel a já neporodila dřív. 

    No zrovna tento strach byl zřejmě zbytečný, protože můj čípek "držel" až moc, což se ukázalo jako komplikace u porodu, který díky tomu nepostupoval...:-/

    Ale o tom zase někdy příště🙂

    snezenka123
    5. led 2019    Čtené 1362x

    Deník čtyřnásobné mámy...díl druhý

    Dnes je 5.1. 2019.

    Před rokem touto dobou jsem již byla po proběhlém potratu...

    Když jsem tehdy s tou smutnou zprávou dorazila domů, bylo mi vážně na nic.

    Partner mě hned objal, a říkal mi, že ho to moc mrzí, a omlouvá se. A že budeme mít určitě jiné miminko, ať nesmutním.

    Můj  gynekolog mi nedoporučoval v mém případě čekat na samovolný potrat, ale já kyretáž odmítla.

    Jelikož jsem jí prodělala před několika týdny jako standartní postup při rozšíření čípku pod narkozou. (ten mi totiž po konizaci čípku téměř srostl, zjizvil se a já neskutečně trpěla při menstruaci několik dlouhých měsíců, než se na to přišlo čím to je)

    Domluvila jsem se tedy v nemocnici na tabletách, které měli plod vyloučit. 

    Jednalo se o potratové tbl, ale dostala jsem jenom ty, které vyvolávají stahy dělohy.

    Upřímně teda můžu říct, že kdybych věděla, jak hrozné to bude, nikdy bych do toho znovu nešla.

    Po rozpuštění prvních dvou tablet v ústech, mi asi hned do půl hodiny začali bolesti, které se stupňovali. Ještě jsem se rozhodla skočit na malý nákup, a u pokladny už jsem se docela kroutila. Cestu domů autem, která mi trvá 30 minut, jsem myslela, že ani nezvládnu.

    Jakmile jsem dorazila domů, cítila jsem, že se mi spustilo silné krvácení a okamžitě jsem běžela na wc.

    Tam, v proudu krve, skončil v záchodové míse plodový obal, bez miminka, které se dle dr.přestalo vyvíjet hned v začátku těhu(diagnoze se říká anembryomola).

    Ale tím to neskončilo, naopak.

    Bylo mi strašně špatně, střeva se mi kroutila, jako by mi je někdo ždímal. Následoval průjem, a stále silnější a bolestivější kontrakce.

    Když vyvrcholily, nemohla jsem ani udělat krok, brečela jsem bolestí. Svírala jsem se v křečích, a přála si, ať už je konec. Sotva bolesti začali polevovat, musela jsem si vzít další dvě tbl.  A začalo to všechno nanovo. Přidalo se zvracení, zimnice. 

    Přítel mě v největších bolestech držel v náručí a utěšoval. Vodil mě na záchod, podával kýbl když jsem zvracela. Byl mi obrovskou oporou.

    Konečně v deset večer jsem vyčerpaná a bolavá na těle i na duši usnula. 

    Bylo po všem.

    Co jsem prožívala během následujích dní, ví a pochopí asi jen ta, jež má stejnou zkušenost...

    Chtělo to čas, a smíření se s tím vším.

    Myslím, že nás to oba dva hodně sblížilo a posunulo dál. A jak říkám, všechno zlý je k něčemu dobrý, bylo to i v tomto případě.

    Po šestinedělí a proběhlé první menstruaci, k nám zavítalo miminko znova.

    Tentokrát už se šťastným koncem🙂

    snezenka123
    2. led 2019    Čtené 2138x

    Deník čtyřnásobné mámy...díl první

    Tak a je to tady. 

    Rok se s rokem sešel a když bych se měla otočit a zhodnotit, co se za ten předešlý rok odehrálo, bylo toho docela dost.

    Přesně před rokem jsem se touto dobou chystala na kontrolu do nemocnice, kam jsem šla již 26.prosince kvůli špinění, jež mě v začátku těhotenství postihlo.

    Tehdy mi v nemocnici řekli, že špinění bývá na začátku gravidity vcelku běžný stav, ale nikdo mi nemůže zaručit, že to dopadne dobře.

    Že buď to nic nebude a nebo to značí něco špatného a potratím.

    Jelikož mám za sebou už tři těhotenství, a NIKDY jsem při nich nešpinila, byla jsem z toho docela špatná.

    Vnitřně jsem cítila, že něco není v pořádku.

    Asi na to mělo i vliv to, že toto početí, narozdíl od těch předchozích, nebylo plánované. A navíc, o co hůř, nebylo tatínkem ani chtěné.

    Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy mi můj milovaný přítel oznámil, po dvou dnech od pozitivního testu, že dítě nechce.

    jako že už jsem v životě zažila spoustu špatného, tak tohle mě srazilo na kolena a dodnes si pamatuji, jak mě z toho rozbolelo u srdce a v žaludku jsem měla pocit, jako by mě někdo vší silou kopl.

    Nebylo to vůbec lehké, řešili jsme to dva dny. 

    Úplně jsem se z toho sesypala. A i když jsem odpůrce potratů. na potrat jsem kývla. Brečela jsem kudy jsem chodila, nemohla jsem spát, jíst. Tohle trvalo do druhého dne, než mi přítel oznámil, že mě nemůže vidět se takhle trápit, ať si "to" tedy nechám.

    Musím říct, že se mi moc neulevilo. Stále to viselo mezi námi.

    Na kontrole u svého gynekologa pár dní na to jsem vyfasovala utrogestan na podporu(aniž bych měla jakékoliv problémy). Dle doktora to bylo pro sichr, jelikož jsem v začátku utrpěla to nervové vypětí. 

    Na utz byl tehdy vidět 19.prosince krásný gestační váček. Pozval si mne ještě na kontrolu 23. prosince, kde shledal, že váček vyrostl, ale stále byl prázdný.

    Bohužel 26. prosince nastalo špinění:-/a návštěva na gynekologické ambulanci.

    Tam mi na utz sdělili, že gestační váček vyrostl, ale je stále prázdný. Vzali mi krev, na kterou jsem měla přijít znova za dva dny.

    Z krve se po dvou dnech zjistilo, že mi HCG vzrostlo, ale ne dvojnásobně. V té době jsem byla dle ms 5+5tt a hodnoty byly 16000 a dva dny na to 24000.

    Stále mi však dávali naději. Do 2. ledna kdy jsem měla přijít na kontrolní utz.

    Moje přání, a modlení byly k ničemu.

    Na ultrazvuku jsem viděla, stejně jako lékař, pouze velký černý prázdný ovál.

    byl tak prázdný a černý, jako v tu chvíli moje duše.

    Zhroutila jsem se podruhé.

    Byl mi stanovený datum kyretáže,na 5.1. Odjížděla jsem domů a brečela a brečela.

    Vyčítala jsem si to. Že je to moje chyba, že jsem si ve slabé chvilce na moment přála, aby miminko umřelo a já nemusela jít na potrat, vyčítala jsem to v duchu partnerovi, že kdyby miminko chtěl a já nemusela procházet takovým peklem, mohlo to všechno dopadnout úplně jinak...

    Budí se mi naše miminko, tak musím končit🙂

    Ahoj, prosím máte nějaký tip na pěkný film, co by se líbil mě i chlapovi?
    Nemusím romantické:-/ tak klidně nějaké drama, thriller, psychologický...nebo nějakou dobrou komedii.
    Děkuju moc🌹

    Rodila tady některá z vás přirozeně KP?
    Čeká mě to, a i když to bude už 4.porod první touto polohou..
    Nějaké komplikace?
    povinný preventivní nástřih?(o tom mi dopředu v porodnici řekli, že prostě u KP ho dělají automaticky a preventivně)
    Moc děkuji za Vaše zkušenosti..

    Těhulky, špinení v 15tt? zažili jste některá? (světle-středně hnědé)
    na utz na pohotovosti vše ok-placenta ve fundu na zadní stěně, bez hematomu, miminko ok, vnitřní branka uzavřená, už to trvá dva dny..uvidím jak dneska.
    Mohlo by špinění způsobit třeba nějaký vlekoucí se zánět?(od začátku těhu trpím na občasné obtíže,ale kvasinky to nebudou, ty poznám-a dle dr jsem mohla užívat jen fermalak a vydržet do druhého trim.)
    Včera jsem mu volala a prý si mám dát macmiror globule, že tím nic nezkazím a ničemu to nevadí..ale nevím no. O stěry jsem ho prosila už několikrát, a vždy mi odpověděl, že mi stejně nic do druhého trimu nemůže dát a už minule mi řekl, že pokud budu mít nějaké potíže pořád, přeléčíme to tím macmirorem..
    moc děkuji

    bříško ve 4. těhotenství ..9tt❤

    (2 fotky)

    sobotní výlet v 8tt🙂

    Prosím o radu, ty co užívájí ascorutin v těhotenství..téměř od začátku těhu špiním..ze začátku to bylo sv.růžové barvy, teď spíše hnědá, světle hnědá. Jsem 7-8tt, beru utrogestan 2-0-2, a jediný týden, co jsem nešpinila, bylo, když jsem brala ascorutin. 3*2tbl.
    Po víc jak týdnu jsem vysadila a pár dní na to po vyšetření silné hnědé špinění večer...druhý den jsem jela na pohotovost, a vše ok. Miminku tlouklo srdíčko a když jsem se zeptala, jestli si můžu zase nasadit ascorutin, tak mi ho dr.nedoporučil, že prý nemá moc dobrý vliv na miminko...
    Tak by mě zajímalo, jak jste na to vy, co vám ho gyndař doporučil...
    moc děkuji

    snezenka123
    31. bře 2018    Čtené 344x

    NAŠE RODINNÉ TESTOVÁNÍ

    Jsem moc ráda, že moje rodinka měla tu možnost vyzkoušet výrobky od firmy Silvanols. Jsem maminka tří dětí ve věku 10, 8 a téměř tří let. A vy, maminky vícerodětí, mi jistě dáte za pravdu, že jakmile se v zimě v rodině objeví rýma, jen tak nezmizí. U nás si to děti navzájem předávají pořád dokola, občas to od nich dostaneme i my, dospěláci.

    A tak jsem hned, jakmile balíček dorazil, měla tu možnost vyzkoušet tyto skvělé výrobky. Už při rozbalování mě překvapila nádherná bylinná vůně, jež byla cítit i přes krabičku

    Sprej na rýmu vyzkoušela úplně celá naše rodina!

    Nejmladší jsem kapičky nastříkala na vatovou tyčinku a vytírala jí s ní nosánek, a hned po jednom dni užívání, bylo vidět skvělé zlepšení. Dcerce sprej do nosu tímto způsobem aplikovaný, vůbec nevadil, a navíc jí byla moc příjemná jeho vůně, říkala, že to voní jako vánoční stromeček. A v tom měla pravdu. Jak už jsem v ůvodu psala, kapky do nosu jsou bylinné a voní opravdu nádehrně, úplně jako kdyby jste stály u vánočního stromku.

    Jadko druzí v pořadí jsme byli my, dospěláci. Chhla trpí na takovou tu "čelní" rýmu, kdy ho z rýmy usazené kdesi nahoře, bolí hlava a rýma je jakoby zastydlá. Nu a tak jsem mu dala tyto zázračné kapky, a jeho slova zněla"teda, to je ale síla". Hned jsem je zkusila i já a musela jsem jenom souhlasit. Jsou opravdu silné, hlavně jejich vůně, ale vůbec neštípají v krku, a některé kapky-spreje, co jsou běžné na rýmu , mají ten nepříjemný vedlejší účiněk, že když stékají do krku, nejsou moc dobré. U těchto kapek jsem zaznamenala tu výhodu, že jsem neměla jakýkoliv nepříjemný pocit příchutě, či štípání, či podráždění. Po aplikaci spreje se krásně uvolní nos a i když máte rýmu, můžete dýchat nosem, ač to zní jakkoliv neuvěřitelně Takže z mojí, i ze zkušeností celé moji rodinky můžu tento sprej doporučit naprosto VŠEM. Určitě si říkáte, že už jste vyzkoušeli spoustu sprejů a kapiček, ale až vyzkoušíte tyto, jistě mi dáte za pravdu a jiné už si nikdy nekoupíte!

    A jelikož jsme měli tu čest ještě vyzkoušet i druhý výrobek, a to sprej na bolesti v krku, hned jsme toho využili také. Jak jsem psala, nachlazení a s ním spojené nepříjemnosti, jsou součástí naší rodiny celou zimu. A nepříjemné škrábání, či bolení v krku k nim bohužel patří také. První , kdo testoval tento sprej byla moje nejstarší dcera, potom můj muž a nakonec i já. Dcerce se moc nepozdávala chuť, sprej jí moc nechutnal, nicméně, jsem ji přesvědčila, že né všechno , co je dobré, musí být i chutné, a tak v užívání statečně pokračovala a a byla za to ráda. Do dvou dnů měla po bolestech v krku. Můj hlap, když jsem se ho zeptala, co říká na sprej do krku, mi jen řekl, že :"Jo, dobrý". Víc jsem z něho nedostala, to víte , chlap. Takže víc vám asi nepovím, ohledně jeho pocitů z užívání, ale spokojený byl, pocítil úlevu záhy od počáteční aplikace. A já byla poslední v řadě, která jsem sprej vyzkoušela. Musím říct, že mě teda ani nevadila chuť, i když mohu-li ji srovnat s jinými spreji do krku, tak chuť opravdu není nijak zvlášť příjemná, nicméně dá se to zvládnout.

    Mnohem horší ale pro mě bylo to, že sprej je na olejové bázi. Čili žádný vodní sprej, který by se rozprostřel, ale prostě olejová tekutina, kterou si stříknete do krku a ta potom teda stéká do krku a to mi moc příjemné nebylo..Možná to bylo i tím, že jsem těhotná a ten pocit mi prostě příjemný dvakrát nebyl.

    Nicméně, musím říct, že tato olejová konzistence, dle mého, mnohem lépe pokryje sliznici účinnými bylinnými látkami a výsledek, pozitivní, je díky tomu dopředu zaručen. S výrobky Silvanols jsme byli moc spokojení a opravdu celé naší rodince moc a moc pomohli.

    Mamča Ivča

    TĚHOTENSTVÍ...
    To je když si dáte s chutí k obědu domácí sekanou... a za pár hodin, když si na té samé sekané pošmakuje vedle vás váš muž, a vy máte co dělat, aby jste se nepozvracela😂

    No a aby toho nebylo u nás doma málo, těch marodů, další účastníci zájezdu rýma a spol, jsme já a mlj chlap. Což o to, rýma je zatím relativně malá, ale ten krk! Vyzkoušela jsem já i on sprej do krku #test_silvanols a musím říct, že mě překvapila konzistence. Není to sprej vodní, na který jsme většinou zvyklý, ale na olejové bázi. Což mě trochu zaskočilo. Pomalu stéká do krku, jak je hutný, což mi teď v těhu trošku vadí🙂 ale zase na druhou stranu neštípe, ani nijak nedráždí.
    Chlap mi na otázku, tak co? řekl, prosté "dobrý". Takže dobrý🙂

    #test_silvanols dcerka si sprej do nosu oblíbila a dýchá se jí mnohem lépe🙂 Hurá, vypadá to, že rýma ustupuje🙂

    Nejstarší dceru skolil nějaký moribundus, a tak je teď hlavní testovač na #test_silvanols sprej do nosu🙂 říká mi..mamííí to je ale síla🙂 kapky jsou opravdu "intenzivní" a řekla bych, že pomáhají, dcerka si je moc chválí🙂

    Užívání ascorutinu v těhotenství? prosím jak užíváte? kvůli špinění jsme k utrogestanu nasadila před týdnem ascorutin..3x denně 2 tbl.
    Je to mnohem lepší, a dnes když jsem si chtěla koupit znovu v lékárně ascorutin, lékárnice mi řekla, že v těhotenství se nesmí..na příbaláku to taky píšou, což vím, že se kryjí, ale že se má užívat maximálne týden..
    Jak jste na tom vy co ho užíváte? někdo i dlouhodobě? v jakých dávkách? Mě lékárnice řekla, že v těhotenství by se nemělo moc vit c, který ascorutin obsahuje..ale přitom tělo nadbytek vit C vyloučí, ne?

    #test_silvanols hurááá nejmladší se rýma zlepšuje! je to fakt zázrak🙂

    Zítra ráno mě čeká kontrolní utz, od začátku těhu stále špiním, a před pár dny bylo i slabé krvácení, tak mám už teď strach i obavy, jak to dopadne. V lednu jsem měla potrat( anembryomola)takže teď je to prostě takový celý opravdu o čekání a trpělivosti. Vím, že musím myslet pozitivně, a věřit... A věřím! Ale jako bych si bála se připouštět, občas, že jsem vůbec těhotná, aby potom ta bolest nebyla třeba taková, jako když se na tohle těhotenství upnu..nevím, zda mě chápate a měla jste to některá taky tak v těhotenství po potratu..Jak jste to zvládali psychicky a jak jste se k tomu stavěli? obzvlášť , pokud byli ještě i navíc nějaké komplikace(špinění atd.)
    Beru utrogestan 2-0-2 a ascorutin a snažím se odpočívat. Jsem dnes 5+4tt

    Holky, je tu některá, co je po konizaci a v otěhotnění potom měla třeba problémy se špiněním?(právě třeba kvůli tomu čípku?)
    Já byla na konizaci před více jak 2 roky ale čípek mi "srostl" a zjizvil se a rozšiřovali mi ho pod narkózou před 4 měsíci..nyný jsem těhu a od začátku špiním, spíš po velké..nemůže to mít souvislost s čípkem? nesetkali jste se některá s tím?

    Dnes začínám 6 tt, beru utroš 2-0-2, ascorutin, protože jsem celý týden před ms slabě krvácela. Po utroši to přešlo v sem tam zašpinění...no a včera ráno trocha růžového výtoku..a jelikož mě trápí kvasinky, na noc jsem si dala, stejně jako před dvěma dny tetraboraxovou globuli...a ráno vložka od rozpuštěné globule a světle růžová..světle růžový výtok pokračuje a já nevím, co se děje...v minulém těhu co nedopadlo v 7tt jsem i přes utroš(ale nižší dávky 1-0-1)začala po 14 denním užívání(a to jsem celou dobu nešpinila)začala hnědě špinit...a pak se to potvrdilo..že se mimís přestal vyvíjet už na začátku těhu...
    až ke konci mi brali krev(plod stále nebyl vidět-jen prázdný gestační váček)na porovnání...měla jsem tehdy ve středu 16 000 a v pátek 24 000, takže jim už bylo jasný, že je to blbý:-/
    Nyní jsem byla na krvi v 4+2 a byla 124 a v 4+4 391,92...takže hcg roste krásně, oproti minule..
    Ale bojím se toho růžového špinění, co najednou přišlo...
    Já vím, že je to BUĎ A NEBO NIC..a nezbývá , než jenom čekat...ale chtěla jsem se zeptat, zda nemáte podobnou zkušenost s dobrým koncem❤

    snezenka123
    15. bře 2018    Čtené 691x

    Věřím, a vím, že to dobře dopadne🙂

    Tak, jako je každá z nás jiná, i každé jiné je naše těhotenství..

    Ať je první, nebo páté jako teď u mne...jestli je plánované, dlouho očekávané, a nebo naprosto nečekané a nebo i  tak nějak třeba i nevhod.

    Ke třem těhotenství, z kterých už mi běhají děti po světě, se bohužel přidalo jedno, s andílkem, co je pro změnu na nebi. To těhotenství bylo právě neplánované, z tatínkovi strany i zprvu hodně nechtěné☹

    Byl to od počátku prostě jeden velký stres, nechat si dítě, nebo ne, potom jsme se rozhodli , že ano, a věřte mi, že pro mě, jako pro mámu tří dětí to bylo snad nejhorší období v mém životě. A i když by to bylo chlapovo první dítě, byl z toho tak mimo, že si prostě na tu myšlenku, že bude tátou, musel zvykat  asi ho to stálo hodně sil..ale i když už se s tím zázrakem smířil, a začal se možná už i těšit, začala jsem špinit i před utrogestan, co jsem užívala a po několika kontrolách, utz a odběrech se potvrdilo, že miminko se přestalo vyvýjet hned někdy na začátku a rostl jen prázdný váček, bez žloutkového a bez embrya.

    Už v těhotenství jsem se cítila "jinak" než s dětmi, když jsem je čekala, prsa mě začala bolet až po užívání utrogestanu..špatně mi nebylo a kafe mi pořád chutnalo(v každém těhu jsem ho přitom nemohla ani cítit).

    Jakoby bych vnitřně cítila, že to prostě není dobré. 

    Intuice.

    V mém případě se to potvrdilo. 

    Pořád jsem si říkala, že je to tím, že chlap to dítě nechtěl, a viselo to jakoby pořád ve vzduchu...prostě to bylo takové "jiné" a jakmile jsem začala špinit, vnitřně mi to našpetávalo, že to není ok.

    Utroš jsem brala dál, ale už se řešilo odběrama to, jak se to mimi vyvýjí a co bude následovat..

    Nedopadlo to, a já po zjištění , že krev neroste a mimi furt ve váčku není a to už bylo 

    5+5..jsem utroš vysadila..a za další týden v 6+5 váček už byl velká na 8+2 ale stále bez mimi..dva dny na to proběhl potrat, vyvolaný.

    Po potratu to bylo bolestivé, pro nás oba, ale myšlenka na další a už prosperující těhotenství, hlavně mě, držela nad vodou.. I když chlap o tom nemluvil, viděla jsem na něm, že jemu je to taky líto. A sám mi řekl, že určitě budeme mit spolu jiné miminko a všechno už bude v pořádku.

    Po měsíčkách jsem otěhotněla. A nebylo to tak, že bychom se nějak extra snažili🙂Milování máme rádi, ale ohledně ochrany jsme to řešili tak nějak sporadnici, pár dní po ms jsme se nechránili..potom jsme volili přerušovanou, antikoncepční krém..jelikož chlap se bál, že do toho hned vlítnu a měl strach, že by to bylo brzo po potratu. Asi se v něm i pořád bilo to, jestli už teda to dítě teď a nebo třeba až za pár měsíců, až si to všechno "sedne". Potom jsem chtěla užívat zase ten krém a on nechtěl a milovali jsme se do konce...

    Už tři týdny po ms jsem začala slabě krvácet..takže jakoby týden před ms( Bylo to občasné a přesně takhle začalo i moje minulé těhotenství..)

    Moje příznaky ještě před // byly:

    Nad ránem jsem se začala budit, a už neusnula, což byl u mě jasný příznak i minule. Prsa mě začala bolet víc a víc. Břicho mě bolelo, ale prostě "JINAK".

    Hlavně jsem byla hrozně nervozní a podrážděná a když mě ráno chtěla dcera pohladit po ruce tak jsem myslela, že si snad kousn😀prostě takové jiné podráždění..já před ms moc náladová nejsem..ale tohle bylo prostě takové víc intenzivní. 

    Dále nafouknutí, což bývá i před ms...ale "vyrostlo mi břicho". Prostě 5.těhotenství je znát už snad ještě před //🙂 neuvěřitelné, ale nemohla jsem ho ani zatáhnout.

    Taky nechuť k milování.

    Bolest v kříži jako při ms.

    A chuť na sladké..což mívám taky před ms..ale zdálo se mi o tom, že jím dortíčky, což mívám, jen když jsem těhu, že jím i ve snu a u poslední dcery jsem zase ještě před // ve snu jedla koláče a koblihy a hned mi to bylo jasný🙂

    Takže že by zase holka?🙂

    No a jelikož pořád probíhalo takové to slabé občasné zakrvácení, moje nervozita stoupala, furt jsem čekala, že se to rozjede, říkala jsem si, že budď je to zase těhu a nebo přišla ms o týden dřív...jakmile to začalo růžovým výtokem(sobota) dělala jsem test(v neděli) Prostě jsem si říkala, že jsem těhotná ale ..test úplně bílý.

    krvácení/nekrvácení pořád pokračovalo..ve středu jsem test opakovala a zase bílo.

    Můj pocit, že jsem těhu ale stále přetrvával.

    V pátek jsem udělala test znova, a hle!

    Miniaturní slabá čárka, duch okem sotva viditelným,ale já jsem věděla, že se mi konečně potvrdilo, to, co jsem cítila, že nejsem blázen🙂

    V sobotu jsem udělala v termínu ms digi test a bylo tam + 1-2🙂

    V neděli jsem zopakovala test, a zesílil🙂, stejně tak i další, úterní.

    Můžu vám ale říct, že můj strach a nervozita byly při každém testování obří! Nemohla jsem se ani vyčůrat a klepala jsem se jako ratlík, ten digi jsem dělala dokonce ve 2h ráno!

    Ale stres a strach pokračoval, jelikož pořád bylo občasné slabé zakrvácení/špiění..

    V pátek, hned po slabém duchovi jsem volala dr. zda mám pro sichr nasadit utrogestan.

    A fakt jsem měla dilema, abych zase nepodporovala těhotěnství, co by se špatně vyvýjelo...ale něco uvnitř mě mi říkalo, že je to správné.

    I sám dr.mi řekl, že pokud to má špatně dopadnout, dopadne to i navzdory užívání utrogestanu.

    V pondělí jsem šla na krev a dle ms jsem byla 4+2tt..hodnota 124

    Ve středu byla hodnota v 4+4tt   391,92

    Strašně moc se mi ulevilo.

    Při posledním těhu mi krev pro  srovnání růstu HCG  brali až ke konci(a ve středu to bylo 16 000 a v pátek 24 000)Takže rostlo,ale ne dvojnásobně, což mi už tehdy řekli, že prostě není úplně OK..

    Takže shrnuto, podtrženo. 

    Vím, že máme před sebou ještě dlouhou cestu, a že před každým odběrem bude strach a nervy..ale věřím, a musím věřit, že to tentokrát dopadne dobře. A dopadne!

    Po potratu, je každé další těhotenství stresující pro těhulku mnohem víc, než v normálním těhu, před ketrým nebyl předtím potrat..Už to vím. Dřív jsem svá těhotenství prožívala také s obavami,ale s vnitřním klidem, že to prostě bude dobrý.

    A tenhle vnitřní klid se potom hledá a udržuje strašně těžko.

    Ale ty miminka v bříšku nám za to stojí.

    Pokud jste na tom podobně, jako já, tak věřte, že v tom nejste sami a že vás chápu. A že i když je to težký, věřím, že za pár měsíců budeme držet ta naše miminka v náručí🙂

    DRŽÍM NÁM VŠEM PALCE A POSÍLÁM HODNĚ SLUNÍČKA, NEJEN VÁM, ALE MIMINKŮM DO BŘÍŠKA🙂

    Svádím boj sama se sebou a nevím, jak dál...
    V lednu jsem potratilav 7tt(potrat vyvolaný tabletami)protože se mimi nevyvíjelo..rostl jen prázdný gestační váček, brala jsem utrogestan i když jsem neměla špinění, ani krvácení, ale i přes užívání jsem po 14 dnech začala špinit..a potvrdila se diagnoza.Krev mi brali na porovnání až týden před verdiktem, a už bylo jasno:-/že se nezdvojnásobuje jak by mělo...
    Nyní jsem těhotná..a stejně i jako v minulém těhu jsem týden před ms slabě krvácela sem tam, skoro týden..po pozitivním testu (duch den před ms)jsem volala dr.co dál, na utz by stejně nc neviděl, a doporučil mi brát utrogestan, že by měl pomoci s tím občasným slabým zakrvácením.
    Beru ho, je to lepší, ale občas zašpiním, většinou po velké:-/světle růžově/světle hnědě..
    Včera jsem nasadila i ascorutin.
    Podle ms jsem včera v 4+2tt měla z krve 124 j.HCG, zítra jdu na další odběr..a podle toho se asi rozhodně, co dál.
    Jestli dál brát utroš, nebo ne...po minulé zkušenosti, kdy se těhu udržovalo možná i díky tomu utroši, a třeba bych bez něj potratila sama jsem si řekla, že v dalším těhu už nic nechci(ale moje diagnoza ANEMBRYOMOLA nekončí vždycky samovolným potratem..a většinou se stejně musí ukončit kyretáží..)takže kdo ví...
    A jak jsem si řekla, že už žádné hormony brát nebudu a nechám to na přírodě, jsem slaboch☹a stejně jsem sáhla po utroši jako po spasení...mě sám dr řekl, že za 14 dní, už budeme vědět, jestli je to ok, a podle toho se utroš vysadí...až uvidí jak to bude vypadat na utz.
    Říkám si, co když je ten utroš třeba teď potřeba?otěhu jsem teď po první potratové ms..která trvala se špiněním a slabým/silným krvácením skoro 14 dní..a třeba sliznice nestihla dorůst a proto to občasné špinění...
    Mám strach, že to zase nedopadne, navíc ale tak nějak vnitřně cítím, že to bude ok...musím prostě čekat a doufat...omlouvám se za román, potřebovala jsem se z toho vypsat..vám, holky. Určitě jste si prošli něčím podobným a chápete mne...☹
    Přidávám fotky testů...pátek/neděle/dnes-úterý

    Tak aby toho všeho nebylo málo, dnes na kontrolním utz se po čtvrtečních podaných tabletách na vypuzení nevyvíjejícího miminka přišlo na to, že sice gestační váček je pryč, a těhotenské tkáně asi taky,ale napsali mi do zprávy v děloze nehomogenní obsah nejvýše do 15 mm...
    Píchli mi injekci methylerdometrinu a dali kapky Cornutamin(3xdenně 30 kapek)
    Za týden kontrolní utz a když tam bude pořád krev, jdu na revizi...ach jo☹
    A to jsem si myslela, že se vyhnu revizi těma tabletama...
    Prosím, máte zkušenost s těmi kapkami??pomohly vám? mě akorát bolí tak po injekci víc břicho, ale nepříjde mi, že bych krvácela víc, než předtím...😕

    A když jsi odešla...napsala jsem tuhle...

    Prázdno, co v sobě nosím
    za úsměvem skrývám.
    Jak moc se trápím
    oči k nebi vzpínám.

    Bylo jsi u mě, mé malé miminko
    nyní jsi andílkem, na nebi, hvězdičko!

    Bylo to krátké, však na věky věků
    nezapomenu nikdy, ani na vteřinu času.

    Žes bylo mou součástí, duše i těla
    že milovat tě nepřestanu, co budu živa.

    Báseň co jsem napsala pro svoje miminko, když bylo ještě v bříšku, ale bohužel, vzdalo to..
    Za obzor zachází sluníčko
    ty se však ničeho neboj, má dceruško.

    Moje srdce, už teď bije jen pro tebe
    ty jsi mé slunce, v temnu svit,
    tys má naděje!

    Jsi malý andílek s pohledem nevinným
    zpočátku nezvaným, vlastně i nechtěným.

    Odpusť mi lásko má, v bříšku schovaná
    za moje myšlenky, za slova ošklivá.

    Odpusť mi strach, všechny mé pochyby
    vím, že jsi už naše a že jsi bez chyby.

    Všechno máš před sebou, moje maličká
    budu tu pro tebe, navždy tvá mamička.

    snezenka123
    5. led 2018    Čtené 1119x

    Ztráta, co zkrátka bolí...

    Nikdy by mě nenapadlo, že mě tohle potká...že budu muset prožívat taková muka, jak psychická, tak fyzická.

    Tohle moje těhotenství, čtvrté, nebylo plánované.

    Přišlo nečekaně, a způsobilo šok, ale nečekala jsem, že bude tak velký, hlavně u partnera...

    Můj přítel, je ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy poznala, a to ze mě nemluví naivní zamilovanost, či růžové brýle, ale zkušenosti a životní útrapy, co mám už za sebou. Prostě je to muž s velkým M, čistým a velkým srdcem, tak velkým, že si nejen zamiloval mě, jakožto matku tří dětí, ale jeho láska dokázala pojmout i všechny ty moje tři poklady.

    Po dvou měsících jsme si řekli, že se sestěhujeme a začli jsme spolu žít, jako rodina se vším, co k tomu patří🙂

    A potom, náhle přišlo tohle těhotenství. Neplánované. Absolutně nečekané.

    Po prvotním šoku mi přítel po třech dnech oznámil, že to dítě nechce☹že už takhle jsme velká rodina a jelikož byl dlouho před námi sám, byl zvyklý na svůj režim starého mládence a vyhovovalo mu to. Najednou jsem mu vkročila do života já s třemi dětmi, kteří svým smíchem a křikem vyplnili velký prázdný dům do posledního centimetru čtverečního...

    Vůbec jsem nečekala takovou reakci a úplně mě to dostalo na kolena. Jako by se mi zhroutil celý svět...řešili jsme to dva dny...mluvili o tom, nicméně, stále stát za svým, nechápal, proč tolik trvám na tom, si dítě nechat, já zase nechápala jeho argumenty, že by chtěl až tak za dva-tři roky...Nakonec mi víceméně řekl, že to 4 dítě (byť by bylo jediné a vlastní)by prostě neustál, a že buď půjdu na potrat a nebo půjdeme od sebe.

    Vím, dnes už vím, že z něj mluvil strach, z toho všeho co by nastalo...A já souhlasila...vyčerpaná z dlouhých rozhovorů, vyčerpaná z toho, že nechci přijít o člověka, kterého miluji...a brečela jsem. Brečel i on.

    Oběma nám došlo, že tady neexistuje kompromis...musí to být buď tak a nebo onak.

    Ráno poté, co padlo rozhodnutí, a miliony slz...mi řekl, ať si to nechám, že to nějak zvládneme  a že mě miluje a nechce, abych se trápila...

    Přesto jsem měla smíšené pocity...Nedostavila se ani úleva, taková jakou bych čekala. Mezi námi viselo ve vzduchu to, že on dělá něco, co nechce...a není z toho nadšený..což mi bránilo se radovat, a těšit se na ten náš zázrak...

    Následovaly konroly u dr. 

    Váček je v děloze...hurá.(4+4tt)

    Za 5 dní  na ko. Váček vyrostl...kontrola za 14 dní a dle mého gynokologa už jistě bude i srdíčko...jenže pár dní na to5+6tt jsem začala i navzdory Utrogestanu co jsem užívala, špinit. Jela jsem na gynekologii do nemocnice, kde mi udělali utz a zjistili, že váček zase vyrostl, ale je PRÁZDNÝ...Žádný žloutkový váček, žádné embryo...Vzali krev na kotrolu hladiny HCG a za dva dny jsem měla dorazit znova na odběry...hladina se zvýšila, ale ne o moc...z 16 770 na něco přes 24 000...rozhodující měl být utz a odběry krve 2.1, kdy jsem měla být dle ms 6+5...

    Nejdřív jsem šla na utz, kde mi to bylo okamžitě jasný, že moje modlitby byly naprosto zbytečné...stále prázdný gestační váček, který už vyrostl na velikost 8+2tt(přitom dle ms 6+5)za tři dny mi dali termín na kyretáž...

    I když už jsem to tak nějak čekala, že to zřejmě nedopadne dobře, jelikož jsem pořád špinila, což jsem ani u jednoho těhotenství neměla...stejně mě to sebralo...brečela jsem už v nemocnici...nešlo to zastavit...Doma, když přítel přijel z práce, znova. Řekl mi, že ho to moc mrzí, pevně mě držel v náručí, když jsem plakala, utěšoval se, omlouval se a řekl:" neboj, budeme mít spolu jiné miminko"...Trošku mě to uklidnilo, vidina našeho společného miminka...ale zároveň i strach, co když se to bude zase opakovat...

    Bylo to opravdu těžké, jak psychicky, vědět, že to nevyšlo a proč??!!

    Ale i fyzicky, nevolnosti jsem měla jako v těhotenství, chutě/nechutě, bolestivá rostoucí prsa a o břichu, které mi v tomto 4. těhotenství začalo růst snad už po pozitivním testu...

    Nechtěla jsem podtoupit znova kyretáž, protože jsem na ní byla před dvěma měsíci z důvodu rozšíření čípku, jež mi po konizaci před dvěma lety srostl, až téměř zarostl:-/ a s tím i udělali kyratáž..prý standartní postup.

    Proto jsem si vyhledala na jaké bylinky mohou vyvolat třeba stahy dělohy, jelikož už jsem právě špinila, říkala jsem si, že by se to mohlo třeba rozjet samo...Nic. Nepomohli ani různé směsy bylinek, ani horký svařák a vařící vana...Přála jsem si, aby to odešlo alespoň samo...bez narkozy, desinfekce, operačních nástrojů a mnoho rizik s tím spojených...

    Nakonec jsem volala do nemocnice, že nechci podstoupit klasickou kyretáž, a že přeci musí existovat nějaký způsob, injekce, co by se dala použít, aby se to odplavilo. Po poradě dr.s primářem mi byli na můj souhlas písemný, s provedením vkonem, podány tablety (3 ks)a za další tři hodiny další 3 kusy...

    Musím říct, že už bych do toho NIKDY nešla.

    Už pár minut po rozpuštění tablet mě začalo bolet břicho..bolesti byli silnější s ubíhajícím časem, cestu domů autem jsem myslela, že ani nezvládnu.

    Hned co jsem dojela domů jsem začala krvácet(asi hodinu po tabletách) a vypadl ze mě první a asi největší kousek..zřejmě ten plodový váček☹

    Bolesti ale přesto začali být mnohem a mnohem silnější a dvě hodiny po už jsem pomalu lezla po zdi a kroutila se v bolestech...bolel mě žaludek, střeva se mi kroutila a tak jako při všech porodech i tentokrát jsem zažívala křížové bolesti... bolesti přicházeli jakoby v intevalech a nabývaly na síle, tak asi, jako klasické kontrakce. V těch největších bolestech jsem si musela vzít další tři tablety a měla jsem co dělat, baych to udělala, věděla jsem, co bud ezase následovat, ale na druhou stranu jsem věděla, že je to potřeba, aby to proběhlo až do konce a s úspěšným vyčištěním.

    Po těch dalších třech pilulkách mi začalo být i zle od žaludku, k  průjmu se tak přidalo i zvracení, zimnice, třesavka, a silné bolesti, to už jsem si vzala i dva 400 brufeny, ale stejně jsem se svírala v ohromných bolestech a knourala. A to nejsem žádná cíťa. Mám za sebou tři porody, ale tohle....to byl opravdu hnus.

    Je pravda, že moje dva první porody proběhly úplně jinak, bolely, ale tak nějak přirozeně, a snesitelně, kdežto třetí porod mi vyvolávaly, a byl sice rychlý, ale bolesti nepřirozeně velké, silné a kruté(už nikdy bych nechtěla zažít vyvolávaný porod...ani potrat)

    Přítel mi několikrát chtěl volat záchranku, když viděl, v jakém jsem stavu...chtěla jsem to vydržet a zkusit to zvládnout, což se nakonec i s jeho psychickou pomocí podařilo. V těch největších bolestech mě pevně držel v náručí, vodil mě na záchod, protože jsem těma bolestma ani nemohla pomalu chodit, hladil ve vlasech, přikrýval mne, pečoval a měl o mě hrozný strach...došlo mi, co už jse věděla dávno, že tohle je můj chlap, co by stál při mě a bránil by mě do posledního dechu...za poslední týdny jsme si jako pár prošli zkouškou. Myslím, že oba dva jsme si prošli bolestí, jak duševní, tak v mém případě i tou fyzickou.

    Věřím, že nás to stmelilo, a že  nás do budoucna čeká odměna v podobě očekávaného, radostného a zdravého, donošeného miminka....

    I když ztráta pořád bolí, nejenom fyzicky, ale i psychicky...pořád se musíme dívat dál. Do budoucnosti a veřit. 

    Věřit, že po špatném příjde to krásné. Zasloužené štěstí🙂

    Za chvilku jedu do nemocnice na kontrolní odběry HCG, jestli bude stoupat, tak jak by mělo. Protože před dvěma dny(5+6tt)byl prázdný gestační váček.
    Včera jsem namalovala obrázek, pro ten zázrak v bříšku, chci věřit, že to bude ok, i když vím, že co se má stát, stane se...