Zřejmě to nezní jako žádná věda. Jedna matka, jedna čtyřleťačka, 15 měsíční batole, jedno kupé ve vlaku a 248km kolejí. Rovnice s jednou neznámou- jak tohle asi dopadne? 

Budu k vám zcela úpřimná. Tato rovnice mě strašila už nějaký ten pátek a dnes jsem neměla na výběr. Musela jsem ji rozlousknout. Už sbalit sebe a ty moje dva pidi lidi do jediné cestovní tašky tak, abych ji byla schopna přesunout vlastnoručně z bodu A do bodu B se jevilo jako nadlidský výkon a potom, co jsem po příjezdu zjistila, že ten týden vlastně nemám co na sebe vím s jistotou, že byl nad moje sily.

Každopádně, cestu jsme přežili všichni tři ve zdraví a tady je několik tipů pro maminky stejně starých dětí, jak zabavit především obě děti a nezbláznit se.

1. Jídlo. Spousta jídla.

    Jídlo bylo v uzavřeném kupé moji Alfou a Omegou. Myslím, že opít rohlíkem by se nenechali, proto jsem stavila na ověřené "kokyna", které doma běžně nedostívají, proto se pod tlakem situace oba usadili do svých sedadel a spokojeně křupali dinodaury a krekry. Alespoň první půlhodinku. 

2. Logistika

Pro velký úspěch přidávám recept na tyto neuvěřitelně žravé koblížky.

Ingredience

280g hladké špaldové mouky

1ks     kypřící prášek

3PL   moučkového třtinového cukru

špetka soli

V krbu praská teplý ohýnek, já zachumlaná do deky a přitulená v náruči svého manžela popíjím svařáček a koukám u toho na Kevina ztraceného v New Yorku. Za okny chumelí, děti zkoušejí, kolik vydrží dárečky, které jim včera nechal pod stromečkem Ježíšek. My, dospělí, rozjímáme nad včerejší večeří, kde se sešla celá rodina. Všude je klid, ticho… Ano ano, tak nějak si představuji ideální vánoční svátky. Ale nebyl by to život, kdyby bylo vše dokonalé!

Místo domácí pohody a “noh nahoru” na první svátek vánoční absolvujeme každoročně cestu autem 300km, abychom se pak následující týden honili od návštěvy k návštěvě a domů se vracíme unaveni, zničeni a kolikrát i malinko otráveni, a teprve kolem Silvestru si začínáme užívat sváteční atmosféru.


Jako dítě si to ale pamatuji úplně jinak. Na Štědrý večer jsem vždy chodila spát pozdě a na Boží hod jsem vstávala brzo, abych si užila těch dárků od Ježíška. Od rána jsme se přecpávali cukrovím a zbytky z večeře, koukali na pohádky a na oběd k nám každý rok přijela babička s dědou a strýčkem a do pozdního večera u nás byla rodinná párty jak se patří. Rodina pohromadě… Milovala jsem ty dny. A další den se pokračovalo u mé druhé babičky a tam jsme se sešli všichni. Babička, děda a tři tatínkovi sourozenci s rodinami a my, děti, jsme lumpačili a dospěláci se zabávali po dospělácku. A všude jsme chodili pěšky! Auto jsme neměli a pamatuji si, jak jsem počítala rozsvícené stromečky v oknech cestou domů. Navíc, jako dítě jsem považovala za samozřejmost, že byl o Vánocích sníh a cestu jsme si krátili koulovačkou a před domem jsme stavěli sněhuláka! Jsou to úžasné a neopakovatelné vzpomínky. Přestože jsme nedělali nic, co se považuje za božohodové a štěpánské zvyky (snad kromě toho navštěvování a přežírání), naše tradice byly nádherné a budou navždycky hluboko zapsané v mé paměti.

Ale jaké jsou ty "pravé" poštědrovečerní zvyky a tradice?

Narození Páně

Pro křesťanský svět je 25. prosinec nejdůležitějším dnem Vánoc. Oslavuje totiž narození Ježíše Krista a teprve v tento den pro křesťany začínají ty pravé Vánoce. Prvnímu svátku vánočnímu říkáme i Boží hod vánoční. V tento den, před 2018 lety putovali Marie a Josef do Jeruzaléma kvůli sčítání lidu, ale než tam dorazili, v Betlémě museli své putování přerušit, aby se tam mohl narodit jejich syn, který se stal pojítkem mezi Bohem a lidmi.

Od dávných dob je tento svátek věnován hodování v kruhu nejbližších a božíhodová tabule by měla nabízet to nejlepší, co domácnost má. Původně se ale jednalo o “duchovní hodování”, z čehož pravděpodobně pochází i název Boží hod. V tento den věřící častěji přistupovali ke svatému přijímání a navštěvovali víc kostely. Jinde se uvádí jako etymologický základ slova hod starší výraz god - “čas”, přičemž se jako význam slovného spojení Boží hod udává “čas zvláště zasvěcený Bohu”.

Věřící se tradičně vypravují na božíhodovou mši do kostelů a mnozí "nekřesťané" v tento den navštěvují kostely výjimečně taky, aby se podívali na vystavené jesličky. Betlémy ale pořád častěji nacházíme nejen v kostelech, ale taky na náměstích ve městech a obcích a tradičně se u nich zpívají na první svátek vánoční i koledy. V kostelech ale nejsou výjimečné ani vánoční hry, které zobrazují scény z příběhu o narození Mesiáše.

A máme to za sebou. Mikuláši se svými družinami po celé zemi rozzářili dětská očička a naplnili mlsná bříška a dnes jsme se opět probudili do každodenní reality, ze které tři z vás na malou chvilku ještě vytrhnu.

Díky vašim odpovědím na moji včerejší soutěžní otázku jsem si připomenula spoustu vánočních písniček, na které jsem už i zapomněla a u nás doma jsme byli zas o kousíček blíž k Vánocům. A co mě velice překvapilo je, že vánoční klasiku u vás absolutně převálcovala Ewa Farna a její Vánoce na míru.

Ale abych nechodila kolem horké kaše... Soutěže se vás zúčastnilo neuvěřitelných 166, za což vám moc děkuji a jako moje poděkování posílám všem srdíčka.

A kdo se bude těšit z "elpéčka" Miro Jaroše- Těšíme sa na Ježiška? Generátor náhodných čísel vylosoval tři maminky:

1. @pekosek

2. @evina92

Vánoce Vánoce přicházejíííí... A jak jsme vám slibovaly, tak konáme a prvních pár dní Adventu budeme odpočítavat s vámi, ať nám to všem rychleji utíká.


A čím jiným si navodit tu pravou vánoční náladu, když ne písničkami? U nás od rána do večera z repráků všeho druhu zní "Už se všichni těšíme na Jééééžiška...," anebo krásné výšky Mariah Carey a její "All I want for Christmas is yooooou..." Což je ta lepší varianta, protože, když nic nezní, zním já a to se pak hermeticky do svých domů uzavírají i vzdálenější sousedi. 

Vánoční písničky k tomuhle období prostě patří a každý z nás má svoji oblíbenou. A moje otázka pro dnešní soutěž zní:

A abychom u těch písniček zůstali, PEPCO si pro vás připravilo velice speciální ceny. Na tři z vás totiž čeká unikátní výhra v podobě limitované vinylové desky, které bylo vydáno pouze 300ks a to se dnes jen tak nevidí!!! A jelikož jsou Vánoce hlavně o dětech, dětská očička rozzáří vánoční písničky z dílny Miro Jaroše. 

A co BÍLÁ vinylová deska Miro Jaroš - Tešíme sa na Ježiška obsahuje?

- zpěvník s texty a notovými záznamy písniček

- čtyři vánoční pohledy

- vlastnoručné přání Miro Jaroše uvnitř obalu

Nás to prostě baví. A vás podle všeho taky. Vánoce jsou navíc obdobím, kdy se mají plnit přání a sny a dělat si radost. Proto opět začínají DNY S AMBASADORKAMI.

Odfrkněte si na chvíli od vánočního shonu a odreagujte se při gruntování, zdobení, nakupování, pečení a všeho ostatního, co pro vás představuje začátek adventu. Máme pro vás znovu týden (dobře, tentokrát skoro dva) nabitý zajímavými články o Vánocích a o všem, co k nim patří, a také samozřejmě se spoustou soutěží. Protože ty ke dnům s ambasadorkami taky neodmyslitelně patří.

Vyhrát můžete všechno možné od drobností po hodnotné výhry. A i když se na vás třeba neusměje štěstí, obohatíte alespoň svého ducha. 🙂 Každý den vyhlížejte článek; jednou o vánočních pověrách, jindy třeba o tom, proč jíme zrovna to, co jíme. A čtěte pozorně, každý tento článek bude v jednom dni doprovázet také soutěžní článek, u jiné Ambasadorky. Takže dávejte pozor, lajkujte a komentujte.

Podrobná pravidla najdete v každém soutěžním článku. Jsou podobná jako v předchozích dnech s ambasadorkami. Nebyl čas vymýšlet nic extra nového, na tento formát už jsou všichni zvyklí. 🙂 Ale nějaká ta změna přeci jen proběhla, proto si je přečtěte pozorně:

Pravidla Dnů s ambasadorkami:

Pro účast je potřeba splnit tři podmínky:

Dopovat se přírodními vitamíny v zimních měsících nám přijde jako samozřejmost a nezbytná zbraň proti bacilům. Věděli jste ale, že pro konzumaci ovoce neplatí v zimě a v létě stejná pravidla? Tato pravidla ale nevymyslel žádný odborník na zdravou výživu, ani šaman, právě naopak, určuje si je náš organismus sám. Třeba já osobně jsem byla hodně překvapená, že přestože žiji celý život v domnění, že jíst hodně ovoce je v zimě ta správná cesta ke zdraví, není tomu úplně tak.

Jak to tedy je? Pravda je taková, že v zimě, jelikož je zima (to je překvapení, že jo?), potřebuje naše tělo zahřát. A to nejen zvenčí, ale i zevnitř. Nicméně, nadměrná konzumace ovoce má na organismus právě opačný efekt a prochlazené tělo se stává snadným cílem pro viry a bakterie. 

Několik pravidel

Na facebooku Stravování podle pěti elementů jsem narazila na tenhle seznam zásad, které bychom měli dodržovat při konzumaci ovoce v zimě a nemůžu se s vámi o ně nepodělit:

• pro dostatečný příjem vitamínů a minerálů dejte přednost kořenové zelenině a kvašenému zelí před nadměrnou konzumací regionálního ovoce. Konzumace tepelně upravené zeleniny by měla převažovat nad konzumací zeleniny syrové.
• pokud chcete zpestřit svůj jídelníček citrusovými plody a jiným cizokrajným ovocem v zimě, doporučuji si připravovat tzv. rychlé kompoty. Nakrájíte např. pomeranče a mandarinky na kousky , zalijete vodou s trochou jablečného moštu, přidáte cejlonskou skořici, zázvor a hřebíček a necháte chvíli jemně prohřát. Takové kompoty potom můžete konzumovat s nakvašenou obilnou kaší k snídani a nebo jako svačinku s namočenými ořechy. Stejným způsobem můžete připravovat i rychlé kompoty z jablek a hrušek. Zahřáté ovoce s kořením se již v těle chová úplně jinak než ovoce syrové. 
• citrony doporučuji používat při vaření na dochucování a pokud pijete rádi vodu s citronem, přidejte ještě plátky zázvoru a zalijte si je horkou vodou a po doušcích popíjejte. 
• sušené ovoce má v zimě své velké opodstatnění. Ovoce zbavené vody dodá energii, potřebné mikroživiny, ale neochlazuje. Ideální svačinka je hrstka sušeného nesířeného ovoce s hrstkou namočených ořechů, které stabilizují hladinu krevního cukru a zabraňují vyloučení nadměrného množství cukru do krve.
  

Já osobně se snažím jíst vždy sezónní zeleninu a ovoce, což v zimě úplně nejde, a tak jsem se dokonce, poučena moudřejšími, naučila v zimě upřednostnit mraženou zeleninu před tou "čerstvou" z pultů supermarketů. Mrazím si jak vlastní, tak kolikrát sáhnu po té z obchodu, jelikož si myslím, že kvalita a výživové hodnoty těch zamražených hned po sklizení jsou určitě lepší, než těch pěstovaných kdoví jak a kdoví kde, zrajících někde v kamioně na cestě z teplých krajin. V zimě ale sáhnu i do spíže pro zavařeniny a jako zdroj vitamínu C preferuji kysané zelí a jíné kyslé mňamky.

Kdo dnes nemá doma alespoň jedinou hračku od Fisher-Price, jako kdyby dítětem ani nebyl. Mattel vždy věděl, jak na děti. (Pamatuji si, když jsem jako dítě chtěla “originál Odmatelu”, čti Barbie Originál od Mattelu.)

Značka Fisher-Price se prostě povedla a určuje trendy v hračkovém průmyslu v kategorii “pro nejmenší”. Byla jsem proto neskutečně natěšená, když jsem zjistila, že moji prcci budou mít tu čest a budou testovat trojici hraček právě od této značky. Náš Fisher-Price “vozový park” je po starší dceři docela bohatý a já už mám ve skříni nachystaných pár kousků pro Ježíška pod stromeček, ale ani jedna z testovacích hraček v záloze nebyla.

Jsem tvůj kamarád

Naše prvorozená ve svém půl roce dostala svého prvního mazlíka - pejskovu sestřičku a od prvního momentu to byla láska. Shodou podivných okolností pak dostala další a láska to byla opět a jelikož to byly dvě různé generace pejsků, z domu nemohl ani jeden z nich. 

Dnes je naši opici 3 a půl roku a tyto hračky jsou jediné “nepůjčovací”. Na její smůlu se do nich zamiloval i její bratříček a tak byla u nás doma o ně posledních pár měsíců válka. Až k nám kuriér přivezl pejska bratříčka pro brášku. Samozřejmě, v ten moment dostal obě sestřičky do své péče a Káťa si důležitě nového člena party odvedla do pokojíku.

Musím zcela objektivně prohlásit, že tato generace pejsků se moc povedla. Je vidět, že výrobce se snaží zdokonalit ve všech směrech a konečne je po zvukové stránce pejsek téměř bezchybný. Je mu krásně rozumět bez zbytečných šumů. Oceňuji i přetextování počeštěných anglických originálů písní smysluplnějšími překlady, jelikož u předchozích pejsků jsem se občas pozastavovala nad logikou písniček. Dokonce zpívá písničku Pec nám spadla! To bylo pro mě milé překvapení a hned napoprvé jsme si s Káťou zazpívaly s pejskem. 

V první řadě bych ráda podotkla, že nevím, kdo je Dáda, ale její kečup je nejlepší, co jsem kdy jedla a přestože jsem ho udělala toto léto za vagon, už z něj nemáme téměř ani kapku. A jelikož  má tak velký úspěch, nedá mi, nepodělit se o recept s vámi.

Ingredience:

4 kg         zralých tmavých rajčat
75 dkg     cibule
40 dkg     cukru
2 lžíce      sladké papriky
3 lžíce      soli
6  ks         hřebíčků
15              kuliček nového koření
15              kuliček pepře
3                bobkové listy
3                chilli papričky a více podle přání ostrosti
1,5 kl         mleté skořice
1,5 dcl       octa

Postup:

1.  Nahrubo nakrájená rajčata, cibuli a všechny ingredience vařit cca 1hod (až do rozvaření)
2. N e p ř i p á l i t . potom rozmixovat anebo rovnou přepasírovat. Sůležité je ale mít oddělený koření a nezamixovat ho do směsi.
3. Pasírovat přes jemné sítko- nebo rozmixované přes cedník.
4. Propasírovanou hmotu znovu uvést do varu, vařit na maximální teplotě, nepřetržitě míchat. (Nebát se vysoké teploty, jinak nezhustne)
5. Horké plnit do skleniček, zavíčkovat, nechat schládnout.

Pro velký zájem jsem se odhodlala sepsat recept na kvašáky, jak je mám ráda já. Myslím ale, že každý milovník této kvašené pochoutky si musí tak nějak postupně přijít na ten svůj ideální recept sám.

Potřebujeme:

okurky

česnek (já používám sušené plátky, ale poslouží i dva stroužky česneku)

kus chleba anebo rohlíku

kopr celý i s květem