O tisu, autoritách a lékařích

like ne proto, že by se mi líbilo, jak to v té nemocnici dopadlo, ale pro to, aby si to přečetlo co nejvíce lidí 😉

Je sice jistá pravda, co píšeš, ale ti neohleduplní příšerní zdravotníci Tvému dítěti zachránili život. Mě se naopak docela líbí, jak to dopadlo, ikdyž to mělo nezdařené stránky. Moc Ti přeji, že Tvá holčička nezemřela na otravu tisem, to ostatní jistě překonáte!

@racerunner Já lékařům žádné metály neupírám. Ano reakce typu "nevděčná pacientka" jsem také čekala. Asi tak, poučila jsem se a od té doby jsem nikdy nenechala dceru s lékaři samotnou a také neplánuji na tom cokoliv měnit. Sice je to občas fuška..ale zdraví/psychické zdraví mojí dcery za to stojí!

Nepíšu, že jsi nevděčná. A pochybuji, že někdo z nich chce metály. Špatně jsi mě pochopila.Takže jednodušeji - je dobře, že jsi se poučila o potřebě zdraví své dcery. Ve zdravotnictví se občas nedějí správné věci, to bohužel víme, a to tím nezpochybňuji. Ale jistě sama tušíš, kde se v tomto případě stala ta největší chyba, která dceru poznamená na celý život. Výplach žaludku je strašné trauma pro dítě, vcelku bez ohledu na to, zda tam rodič je či ne. Psychika to odnese bohužel vždy. Obávám se, že strach z doktorů by při povaze toho zákroku měla i s tebou po boku. To jsem měla na mysli.

Muselo to byt hrozne a i ted o tom psat a znovu si to v sobe prozivat, takze like za odvahu a statecnost a tez pro sireni dal!

Myslíš, že kdyby byla s ní, bude to jiné? Tvoje dcera na 99% nemá trauma z toho, že jsi tam nebyla, ale z toho zákroku, který není nic moc. Už jen vykonávat ho (což mám za sebou) je hrozné, jak se cítí pacient si ani neumím představit. Je to vrcholné nepříjemné, ale nutné, což dítě bohužel nechápe...
Já mám od dítěte trauma z odběrů krve a jehel obecně i přes to, že mě máma nikdy nikde nenechala. Tak to prostě bývá, děti si neumí racionálně zdůvodnit, proč jim někdodělá něco, co je nepříjemné, nebo i bolí, nechápou, že je to proto, aby se jim ulevilo a pomohlo se jim. S dětmi jsou složité i jednoduché zákroky a hloupá injekce je často pro dítě (ale i personál) horor, ať už tam máma je či nikoliv...

Navíc já se lékařům ani nedivím, že často rodiče nechají za dveřmi. Bohužel se často stává, že krom hysterického dítěte musí řešit i hysterickou mámu.

Pacient není nikdy jen ten zkažený žaludek, zlomená kost nebo bolavý zub. Je to člověk a jako na člověka je také potřeba se na něj dívat. Tedy komplexně. Psychika a tělesno jdou ruku v ruce.
Možná jsou některé případy, kdy je potřeba zasáhnout neodkladně a není čas na podávání informací, na vysvětlování a lidský přístup. Ale jakmile je člověk prosě jen kus masa, je to prů.er.
To, že jsou rodiče dezinformováni a není dodržovaná Charta práv dítěte se děje dnes a denně. Bohužel má spousta lidí natolik potlačené instinkty, že jim to přijde jako něco normálního. V pořádku to rozhodně není.

@racerunner
@blecha94

@kulenka Je fajn o chartě vědět. A je fajn jí dodržovat, když to lze. Zrovna tenhle případ ale... no, upřímně, kdyby mi dítě spolykalo bobule tisu a lékaři potřebovali neodkladně udělat dceři výplach žaludku, já bych u toho ani nechtěla být. Vím, o co jde a vím, že bych nevydržela být u toho a nepanikařit, nebránit jim v "ubližování" mému dítěti... Tohle byl případ, kdy šlo o čas a personál potřeboval pro svojí práci co možná nejvíc klidu. Stačilo, že ve stresu bylo dítě (s tím se bohužel nedá nic dělat, tenhle zákrok příjemně nikdo udělat neumí), nepotřebovali mít k tomu všemu ještě zdeptanou matku, která bude dítě bránit a ztěžovat jim práci.

Smutné je, že se běžně dítě dostane do špitálu na "pozorování" (tedy zbytečně). A že s ním často nejsou hospitalizování rodiče, nebo alespoň jeden z nich (protože "není místo"). A že se personál k dítěti často chová jako k něčemu, s čím nemá smysl cokoliv diskutovat. A že rodiče nezřídka ani netuší, jaká vyšetření dítě podstoupilo a stává se, že po nich nikdo ani nežádá svolení... To je průser a proti tomu by se člověk měl bránit. Lidé by měli vědět, že něco jako právo v nemocnici existuje a měli by se ho domáhat, když je to potřeba. Ale na druhou stranu musím říct, že vážně nemám ráda chytrolíny, co svýma právama často ztěžují - či přímo znemožňují - ostatním lidem jejich práci. A zrovna otrava je situace, kdy není na popovídání si o tom, jak si to kdo představuje, čas. Je mi líto, ale v tomhle případě by to bylo akorát ke škodě a lékaři určitě konali tak, aby dítě mělo co nejměnší újmu na zdraví, což je prostě přednější. Bohužel, povolání "lékaře" si veřejnost poslední roky bere na paškál a víte co? Já jim to teda ani omylem nezávidím...

@racerunner rozumím. Ano chyba byla že jsem to dopustila - že jsem ji neuhlídala. Věř mi že to je věc kterou si vyčítám vždy když si na to vzpomenu a také to že jse dopustila aby u toho výkonu byla sama. Nemůžu si pomoct ale vždy je lepší když má dítě za sebou podporu svého člověka.

@wrtulka
@blecha94 asi bych to líp než blecha nenapsala, máš- li volit mezi zaškolováním a informováním matky /které je u výplachu potřeba víc než u jiných zákroků/ a kvalitním rychlým zásahem u otravy, pak ti, jako zdravotníkovi jde o dítě a jeho život. Ona ta hranice totiž není 1h, ale okamžitě. Výplachy jsem dělala, dle přání rodičů - v jejich přítomnosti i bez nich - a myslím, že pokud si u toho dítě matka drží sama, má pak v sobě ještě o křivdu navíc - nejen zlá sestra a doktor, ale i máma mi tu hrůzu vyváděla. Obávám se, že v tomto konkrétním případě je článek úplně zbytečně namířený proti lidem, kteří se snažili pomoci, jak nejlépe uměli. Ale to už je holt lidská povaha, že hledá chyby všude jinde, až nakonec u sebe. Jinak samozřejmě do puntíku souhlasím s postupy dodržujícími dětská práva. Jen je to teď tak moderní, hledat ve všem 'křivdy od doktorů' až to často vítězí nad selským rozumem.

@racerunner To je právě to s čím nesouhlasím. Máma to může dítěti vysvětlit nebo se o to aspoň pokusit, říct že je to nutné pomůže to..cokoliv..pro personál je dítě jen pacient číslo xy. Víš on ten článek není namířen proti zdravotníkům je to o tom jak to vnímám já. Co jsem si z toho vzala. Pokučila se víc hlídat/víc bránit své děti proto jsem to psala..Vím že to mají zdravotníci těžké ale oddělovat psychiku od fyzična je prostě špatně a to sem článkem chtěla říct! Dokud se tohle bude oddělovat a rodiče budou bráni jako překážející hysteriční laici co překážejí a k výkonům jsou přizvání jen pokud je to "možné" tak je to špatně. A nakonec kamarádka je zdravotní sestra, vím že toho mají nad hlavu a vím že je to náročné a taky vím že mají vypnutou empatii aby přezili v psychickém zdraví nejsem hloupá ani za zelena utržená. Myslí že nejsem ani problematická matka, jsem jen matka co si udělala životní zkušenost a předává ji dál..

@wrtulka vypnutou empatii? individualni- ja každý výplach obrečela 😄, vypnout mi nejde. Asi nejsem profík 😀. Já si myslím,že to vysvětlování kolem výkonu by pomohlo bývalo nejvíc tobě. Tvojí hočičce by to trauma nezmírnilo. Ale třeba máš malého genia. Suma sumarum - dikbohu, že to dopadlo tak jak dopadlo, příště žádné nebude a kdyby náhodou jo, což ti nepřeju, nenecháš jí samotnou, máš právo být s ní. Okolnosti otravy tisem, jehož jádra jsou prudce jedovatá, jak sama píšeš, cítíme mírně jinak, já bych při této nemilé příležitosti předávala dál hlavně zkušenost- holky, bacha na tis. Ne na zdravotníky, co mi zachránili dítě...😊

@racerunner kamarádka empatii vypnutou má myslela jsem že je to pro přežití v psychickém zdraví nutnost, a chápala bych pak spoustu věcí..na druhou stranu máš pravdu bude to individální. No s tím tisem..je to tak, z bobulky ze které se jádro vyloupne lze dělat i marmeládu..a to jadérko se musí rozkousnout aby se jed dostal do těla..(to jsem zjistila až následně) na druhou stranu je fakt že jsem si plnou vážnost situace asi nikdy nepřipustila - že by mi dcera opravdu mohla umřít. I to co jsem si připustila stačilo k obrovskému otřesu..No asi takhle mám plno jiných drobnějších zkušeností se zdravotníky kdy jsem musela být neústupná matka aby mě nechali u výkonu/netlačili na dceru a nedělali úkon násilím při řevu..ale tenhle příběh se mi k tomu celému hodil nejvíc..A naposledy já fakt nechtěla napat pozor na zdravotníky co zachránili život mé dceři (za což jim děkuji) já tím chtěla říct taková máte práva, tohle to s dítětem dělá a proto je potřeba jako rodič být doprovodem a ochranou u takových a dalších procedur a nenechat se odbýt "není místo"

@racerunner A nebo se v dítěti vytvoří nedůvěra v matku, která v tom nechala s cizími lidmi a nebyla mu oporou. Záleží na úhlu pohledu, na nastavení v rodině 😉

@blecha94 Hospitalizace je kapitola sama pro sebe. Tohle byl samozřejmě zákrok, u kterého pravděpodobně nebyl na diskuze čas. Ale @wrtulka se snaží upozornit na to, že v náročných situacích potřebuje dítě oporu rodiče a že na ni má i právo. Traumatické situace mohou zanechat nepěkné následky a jedna sestra dokáže dítěti navodit strach z doktorů všeobecně a ztížit tak práci mnoha dalším lidem.

Já byla s malou hospitalizovaná a přístup některých sester - vrhni se na dítě, silou přemož a násilím vyšetři/podej lék - je příšerný. A tam jsem coby matka dost nekompromisně zasahovala. Nekompromisně nemyslím neslušně, jen poznámka pod čarou 😉 Ale jsem za dítě zodpovědná a ono zejména v těchto situacích nemá dostatečné schopnosti se vyjádřit a dát najevo, jak by to potřebovalo. A nejde jen o malé děti, ale i o dospělé - uměle vytvořený strach z autorit může někomu zabránit v normální slušné diskuzi, která by vedla ke zvýšení komfortu a porozumění jak pacienta, tak zdravotníka.

Tady se dost často při podobných článcích vzedme vlna podpory zdravotníkům, ale ruku na srdce, jsou to taky jen lidi a dělají chyby.
Ono nejde o to je nějak hanět, jde o snahu najít společnou cestu a upozornit maminky na jejich práva. Pokud budou mít rodiče dostatečný přehled, budou informovaní a sebevědomí při jednání se zdravotníky, může to být velmi ku prospěchu věci. Protože rodiče a zdravotníci by měli být partneři, ne soupeři.

Samozřejmě, nepředpokládám, že bude někdo kecat do práce chirurgovi na operačním sále, to jen pro upřesnění 😉

Moc dobře sepsaný článek! Tohle téma má jako všechno více úhlů pohledu, ale ta podstata věci je vždy stejná - chovat k pacientům a zvlášť malým pacientům citlivě a opatrně a jako k lidské bytosti. Líbí se mi to poselství článku. Dávám do Vybrali jsem, posílám srdíčko a prosím, jestli bych mohla dát odkaz na článek i na facebook MK? 🙂 Kdyžtak koukni, jestli bys nechtěla nastavit viditelnost článku "pro všechny".

Dekuju.Zmenila sem nastaveni viditelnosti clanku.A ano muze byt zverejnen na facebooku MK.Mozna by to chtelo doplnit fotkou tisu..

@blecha94 moc hezky jsi to napsala, nejlepsi koment, co jsem na celem konikovi cetla jak je rok dlouhej.

Nikdy bych nenechala dcerku samotnou, ani v porodnici nebyla sama. Měla jsem stesti na zdravotníky a nebyl problém v tomto vyhovet. Stačilo se domluvit a o tom to je. Slova tady si pockejte, neberu v uvahu. Přeji ať to byla poslední zkušenost. Je třeba jednat rychle ale hezky zdvořile.

Hezky napsaný článek. Je fajn, že dcera je v pořádku, ale vyšetření mohlo proběhnout jinak. Škoda, že není vždy standartem brát rodiče s sebou a jen pokud se na přítomnost při vyšetření necítí, nenutit. ale člověk se učí a přístě budeš vědět.
K tomu tisu, doporučuji mít u sebe telefon na toxikologii http://www.tis-cz.cz/, kde jsou ti schopni poradit, o jak vážnou otravu jde a jak postupovat. kamarádce syn vypil čistič na WC, volala doktorce a ta stejně volala na toxikologii.

@betelgeuzz díky zná číslo mám uložené v mobilu - tenkrát tam z nemocnice x krát volali, ale nemohli se dovolat byla sobota...Nicméně je dobré tohle číslo mít 🙂

Já nevím na co si tady stěžujete. Lékaři vašemu dítěti zachránili život a zdraví a "trauma" z lékařů by měla i kdyby jste tam byla, protože je to prostě nepříjemný zákrok. Já osobně bych u takového zákroku dítěte být nechtěla. Sama píšete, že doktorka byla milá, tak nevidím ten problém s nelidským chováním lékařů.... a to že dítě plakalo? Nezlobte se na mě, ale dítě pláče i při odběru krve, očkování,... už mě fakt nebaví neustálé nadávání na lékaře.... Buďte ráda, že to dobře dopadlo a dcerka je zdravá. Sice se tady na mě bude spousta maminek asi zlobit, ale svůj názor jsem napsat musela....

@mruk Už jsem se ke komentářům tohoto a typu vyjádřila viz výše konkrétně " já fakt nechtěla napat pozor na zdravotníky co zachránili život mé dceři (za což jim děkuji) já tím chtěla říct taková máte práva, tohle to s dítětem dělá a proto je potřeba jako rodič být doprovodem a ochranou u takových a dalších procedur a nenechat se odbýt "není místo". Mrzí mě že smysl článku Vám zůstal nepochopen.

To samozrejme nebyl útok na vás, snad to tak nevyznelo. Jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře. Smysl clanku mi neunikl, ale ja to bohuzel znam i z druhe strany, proto jsem svuj nazor napsala mozna az zbytecne ostre...

Z osobní zkušenosti můžu říct, že nemusím být u všeho. U syna jako miminka potřebovali udělat vyšetření, kdy jsem ho slyšela plakat přes dvoje dveře. Taky se to týkalo žaludku. Brečel, zalykal se, já brečela na chodbě a přemáhala se, abych tam nevlítla a nevyrvala jim ho, jak mi to rvalo srdce. Jenže bylo to třeba. Ve finále jsem teď ráda, že jsem tam nebyla. Pro někoho jsem možná divná matka. A přesně z toho důvodu tam ty matky asi ani nepouští. Protože by hysterčily. Teď řečnická otázka @wrtulka Přišla by sis natolik silná, abys zvládla malou držet, uklidňovat, hladit a to všechno naprosto v klidu, aby i ona byla víc v klidu? Ona by se k tobě vrhala, že chce pryč, ty bys ji vracela doktorům....Všechno by se zdrželo? Když je to hnusný vyšetření, který se jí nelíbí? Opravdu se domníváš, že by to zabránilo nebo zmírnilo strach z doktorů? A co bys dělala, kdyby to ona pochopila tak, že jsi to byla i TY, která jí nechala ubližovat a k i k tobě by pojala nedůvěru? Není nakonec "lepší," že ten strach má jen z těch doktorů?
Charta dítěte je určitě moc fajn, je super o tom vědět. Ale v momentě, kdy jde o život dítěte, vrazím doktorce dítě a zachraň mi ho prosím - se mnou, nebo beze mně, hlavně rychle!!! A taková "perlička" na závěr - buď ráda, že ti doktorka nevyhrožovala sociálkou pro podezření pro zanedbání péče a zaplacením zákroku jako kamarádce, jejíž syn spolknul maličkou placatou baterku. Taky si nevšimla a jela hned na pohotovost...

jo a ten tis na zahradě bych okamžitě pokácela....Nechápu, že si někdo s dítětem nechá na zahradě prudce jedovatý keř. Sorry

Pěkný článek a souhlasím s tebou. Myslím, že by měli dát rodičům na výběr, vysvětlit, že to není hezký zákrok a mohou zůstat za dveřma a zároveň můžou dovnitř a dítě podpořit, nevyhazovat je, mají na to právo!
Náš syn se narodil předčasně a pamatuju si, že mu brali krev z hlavičky, já sice chodívala darovat krev, ale doteď se na to nemůžu dívat, seděl mi na klíně a já odláněla hlavu, i kdykoliv na odběru, ale byla jsem tam pro něj. A taky jsem zažila situaci, kdy jsem dovnitř nešla, teď zpětně vím, že to byla chyba, on naštěstí trauma z doktorů nemá, ale už bych ho nikdy nenechala samotného, jako lvice se budu bít!
Držím palce a hlavně ať už to nemusíte opakovat!

@pivonka2 S tou sociálkou to je už trochu přehnané, ne? 😉 Zajímalo by mě, kdo dokáže na 100% uhlídat dítě ...
Tahle světice by totiž byla mnohokrát tesána do rozličných kamenů a odlita do velkého počtu kovů.

Možná by bylo fain přestat se chytat otravy tisem a zamyslet se nad poselstvím článku - tedy nad tím, jak snadno zadupeme svoje instinkty do země a vydáváme svoje potomky všanc. Místo toho, abychom jim byli oporou. A nejde o útok na lékaře, jen konstatování, že ztrácíme schopnosti, které nám dala příroda do vínku a které jsou důležité pro budování vztahu rodič-dítě.
Takže makat na sobě, na své sebe-jistotě, protože to, jak žijeme, pak předáváme i dětem. A dávat dětem podporu a být jim jistotou je ohromně důležité.

@pivonka2 Teď se zastanu autorky článku, tis nemá na zahradě ale k příhodě přišlo v parku... Kromě toho, my máme na zahradě bohužel taky tis, je to živý plot z tisu a byl tam už když jsme se nastěhovali. S pokácením by to byl ale problém, tis na naší zahradě pokácet můžu i když to opticky "rozbije" celý náš blok, protože jsme blok se stejnými domy a všechny obehnané živým plotem z tisu. Problém je ale to, že bydlíme v dvojdomku s tím, že se sousedy z druhé strany máme společný nájezd ke garáži a celkově je prostor mezi domy otevřený a klasický plot tam být nemůže - ALE sousedi mají také živý plot z tisu a je opravdu nemůžu nutit aby ho pokáceli. Takže až bude dítě, tak budeme muset udělat bezpečnostní opatření, aby se dítě k bobulkám tisu nedostalo a budeme do něj muset od malička hustit, že to nesmí jíst....

@wrtulka Měli ti dát vybrat s tím souhlasím. Sice si nemyslím, ze by tvoje přítomnost zrovna i tohoto zákroku byla ke prospěchu věci a psychického zdraví malé, ale tu možnost ti dát měli. Ja se k klonim spíše k názoru, ze tady by tvá přítomnost rozhodně trauma ze zákroku a doktorů nezmirnila. Spíš by pak holčičce běželo hlavou - mama me i toho ještě držela a dovolila jim to. Je malá, nic by jsi ji n evysvetlila. Spíš by mi vadilo vysvětlení - máme na to malou místnost. Pobrala bych, kdyby řekli - není to hezky zákrok a rádi bychom ho provedli co nejrychleji a v co největším klidu, což bohužel často přítomnost rodičů ztěžuje. ... Nicméně hlavně, ze je malá v pořádku. Trochu si myslím, jestli si větší trauma z toho spíš neneses ty.

@ilonne na to máme každý jiný pohled, mně zase příjde, že dítě musí být ještě ve větším stresu, když ho matka předá cizím lidem a dítě vlastně neví, co se děje, jestli rodiče ještě uvidí. Já bych i na nepříjemné vyšetření s holkama šla a klidně bych je i podržela, lepší, než kdyby na nich měl klečet cizí člověk.

@betelgeuzz Tak samozřejmě, ze existuje více úhlů pohledu a je to tak správně. Nemůžou mít všichni stejný názor na věc 🙂. A stejně tak těžko říct, který úhel pohledu je ten správný 🙂. Prostě věc názorů.

@mruk díky. U nás je to podobné keř/už skoro strom máme na zahradě po původních majitelích domu. No asi takhle, kdybysme ho na zahradě neměli, tak ho neznám a asi bych dceři jen utřela pusu po tom co bych jí vyndala bobulku..aspoň to by udělalo mnoho lidí (co mi říkali prostě proto že by je nenapadlo že můžeou být takové bobuly jedovaté). No my to jinak děláme tak, že na podzim kdy bobulky dozrávají stromek obalujeme takovou tou bílou zahradnickou folií snad mi bude rozumněno. Jinak dcera 4 roky už dáávno ví že žádnou bobulku nesmí jíst bez toho aby se přišla zeptat co to je...
@pivonka2

@ilonne Jsem ráda za konstruktivní diskusi k článku! Víte já věřím že už takhle malému dítěti se dá dost říct jednoduchými větami, atd. Byla jsem u jiného zákroku -napichování kanily a tam se dcera bránila, plakala a nebylo to vůbec hezké..ale byla jsem tam, mohla jsem pomoct a hned uklidnit v náručí..za mě prostě takhle líp.

@wrtulka Chápu. Jinak ja jsem docela věrným klientem "toxi linky". Moje děti jsou nadšení "ochutnavaci" snad všeho. ....

@ilonne Já od nehody s tisem naštěstí nemusela volat, ale číslo mám uložené..i když věřím že teď už nebude klepu na dřevo jen tak potřeba už je to rozumná bytost..

@wrtulka k tvoji smule, bohuzel, mas doma "ochutnavace" a tobe nezbyva, nez hlidat a hlidat, protoze vis, ze takova proste je. Taky znam dva takove, kteri jsou schopni prezvykat vsechno, co potkaji. Hlavne, ze to dobre dopadlo! 😉

@wrtulka Děkuji za tip, asi to budeme dělat stejně s tím tisem než to dítě dostatečně pochopí, že to nesmí jíst. Jsem teď těhotná a najednou vidím všechna ta potenciální rizika a přemýšlím co s tím dělat 🙂

A jinak, doufám, že dítě nebude po mě, protože já jsem také nadšený ochutnávač, ale naštěstí mám veliké botanické a dendrologické znalosti (ale samozřejmě před dětmi i cizími nic takového nejím) 🙂 Z dob studia na vysoké mám ochutnané snad všechny možné i nemožné dřeviny a rostliny 😀

Díky za takový článek. Cítím to tak už dlouho, nikdy jsem naštěstí nebyla v nemocnici, ale hodně to řeším se setřenicí, která byla s malým od narození už na několika operacích, a jak se Motole chovají doktoři k matce, je naprosto otřesné. Zařekla jsem se, že tohle nikdy nedovolím.
A přece je ve mně zakořeněná ta nutnost poslouchat a musím se s tím prát. Naposledy jsem se takhle přistihla u dětské zubařky. Na návštěvu jsme se chystali, všechno si předem vysvětlovali a zkoušeli. První, co mi zubařka řekla, že si mám vzít dítě na klín, chytit mu obě ruce a sevřít mezi kolena jeho nohy - totální spoutání. Jako udělat tohle někdo mně, tak se bráním, i kdyby mě krmil čokoládou. Neposlechla jsem, dítě si jen posadila na klín a držela ho za jednu ruku (kvůli němu, ne kvůli ní). Doktorka i sestřička koukali, jak dítě úžasně spolupracuje, ale ony pro to teda neudělali nic. Já jsem mu pořád říkala, co teď bude paní doktorka dělat a co se očekává od něj. Ale nakonec jsem stejně prskala vzteky, protože místo, aby doktorka dítěti řekla, ať vycení zuby, prostě mu tu otevřenou pusu silou zaklapla. On se chudák lekl a já teda taky. Ale zmohla jsem se jen na "že to nebylo nutné, že umí zavřít pusu a vycenit zuby". Zařadili mě do kategorie hysterické matky, sdělily mi, že už to dělají 30 let a že ví, jak na to. Už tam nepůjdu.

@xvink Mám podobnou zkušenost právě z té nemocnice, kdy tam byla sestra totálně na odstřel a hrozně se divila, že dokážu malé vysvětlit co a jak a ona to potom v pohodě zvládá.
Jsou to děti, ne mimozemšťani nebo zvířátka. A někteří lidé by neměli s dětmi pracovat.

Napisu to po stopadesate. Ze je nektera matka hysterka, jeste neznamena, ze jsou takove vsechny. Nicmene i u labilnejsich rodicu by bylo vic nez zahodno, aby se lekari naucili s nimi jednat jako s partnery. Partnerovi netrisknete pred nosem dvermi, na partnera neuplatnujete "pravo silnejsiho", nezastrasujete ho, neshazujete jeho kompetence. Tohle cesti lekari az prilis casto neumi, nebo umet nechteji. Ono je totiz snazsi rodice vystrcit a dite preprat, nez vysvetlovat, instruovat a vest debatu.

@tahejhula Napíšu to po sto padesáté. To že někdy je prostor pro vysvětlování, instruování a debatování neznamená, že to tak jde vždcky. ;)

@blecha94 Ona takova instruktaz totiz trva hodiny, ze ano? Ono nelze rodici vysvetlit zaklad prubehu osetreni ci zakroku v nekolika vetach. Ono je potreba ho odvest a udelat prednasku jak na medine. Vymluvy. Nekde to lekari umi, nekde ne a tudiz neexistuje objektivni duvod, pro ktery to nejde.

@xvink jo jo přešně. Byla sem takhle nedávno označena za problematickou matku, když jsme byli s malou na RTG hlavy. Rozsekla si čelo, tak byl nutný. Otevřel mi nevrllý doktor, který mi řekl abysme šly do ordinace i s babičkou protože je potřeba dítě držet (ve dvou?) Řekla jsem mu že to malé vysvětlím a nebude třeba jí držet - divili, se čuměl a byl neříjemný že to chce vidět..Dceři jsem vysvětlila že jí budou fotit, že si lehne a nebude to bolet (byly jí 3 roky). Lehla si, bez nervů, pláče a doktor začal že má mít nějak natočenou hlavu říkám dobře řekněte mi jak já jí přidržím a doktor hned začal že mi to říkal a jeslti nechci radši zavolat matku (ehm asi si myslel že babička je matku malé) odsekla sem že já sem matka a jak že jí mám přidržet - dvěma prsty bradičku...do 2 mitnut hotovo odcházely jsme s tím že tohle za celých 20 let neviděl???!!!!

@wrtulka Stejna zkusenost po padu na koren nosu na schod.
Doktor: No, ja bych vas na rentgen poslal, ale to dite nebude lezet, urcite se nepodari nasnimkovat ve spravnem uhlu.
Ja: Tak to zkusime a uvidime, ne?
Doktor: Kdyz myslite, ale bude to ztrata casu...
Dosla jsem s dcerou na rentgen, domluvila se s technikem, hodil na me zasteru, dcera zalehla, ja ji zpivala, rentgen hotov na prvni pokus.
Doktor: Nemuzu tomu uverit, takhle pekny a cisty snimek jsem u podezreni na zlomeny nos u dvouleteho ditete jeste nevidel.
Byla jsem se synem pri lumbalni punkci, zcela jiste si nemysli, ze jsem ho mela popadnout a utect. Nescetnekrat byla dceri odebirana krev, byla cevkovana... A sama dnes rekne, jo, to boli, ale maminku tam chci, s maminkou je to lepsi.

@tahejhula mě zástěru dát nechtěli 😀 ale jinak 100% souhlas tý jo kde soudruzi udělali chybu. Je to tím že jsou zdravotníci přetížení? Nebo tím že se všeobecně věří že se dětem nedá nic moc vysvětlitl protože jsou malé/hloupé?A naposledy je to tím že se považuje za prioritní vyléčit tělo i za cenu psychického trumatu protože to druhé není tak důležité a dobře tedy, když je klid pohoda tak si tento luxus můžeme dovolit? Jako chápu že sou sitauce kdy jde o život, velmi rychlý zásah v řádu sekund/minut nelze vysvětlovat..ale to jsou dle mého názoru vyjímky..A nakonec teorie o tom že rodič by měl být za dveřmi aby dítě nemělo pocit že pomáhal zdravotníkům v úkonu proti dítěti ach ouvej..to je ale blbost ..

Já bych se spíš bála, že trauma má v tomhle případě máma a na malou přenese svoje nepříjemný pocity. Protože ona si to nepamatuje, ale ten strach a nervozitu a "naštvanost" cítí velmi intenzivně z maminky a to při opakovaných návštěvách. (nemyslím to osobně na autorku článku, zobecňuji)
Nejsem doktorka, ale kdykoliv jsem se dostala do situace, kdy jsem sama znervózněla, tak malá okamžitě dostala strach. Nemusela jsem nic říkat, prostě to cítila.
U doktora jsem si roční holčičku na žádost personálu taky nechala odnést (ale mě sestra vysvětlila, že si jí podrží sami lépe, malá bude v menším riziku a já nebudu překážet a znervózňovat personál - zněla rozumě, já brečela za dveřma, kde jsem slyšela ten nelidskej řev malé, ale i úplně klidné hlasy personálu), ale byla jsem přesvědčená, že tak je to lepší. Malou jsem dostala uplakanou strašně (a i v hroznym stavu), ale já byla vděčná a šťastná, že to špatný je pryč a myslím, že jí i to pomohlo se hned uklidnit. Doktorů se nebojí víc než dřív, nepamatuje si nic, ale já zůstala u doktorů klidná.

@tahejhula Jenže třeba zrovna tchýně se svým synem (mym manzelem) od zákroku utekla - prostě ho chytla a utekla jim. A samozřejmě mu zadelala na další potíže a zákrok ho stejně neminul. Takže ja chápu i druhou stranu. A stejně tak jako nelze všechny matky nazvat hysterkami, nelze všechny doktory paušálně hodit do kategorie "neempaticky kreten"....

@terulin no tak to že z toho má rodič trauma tomu věřím. Ale teorie že si to nepamatuje hlavička jako by to nebylo pozor! To není pravda. Hlavička si to pamatuje jen neumí ty pocity pojmenovat a hlavně pamatuje si to tělo..(bylo mi vysvětleno nedávno na jednom úžasném semináři) mimochodem mám k tomu připrvený další článek ale ten na Mk nepůjde ten bude koncem prázdnin na blogu tak kdo si bude chtít počíst dám pak odkaz..Protože tam popisuju vlastní zkušenost z děctví z nemocnice kde jsem byla sama...a to jak se mi to projevilo do psychiky a na těle...

@ilonne jasně a proto by lékaři měli krátce, jasně vysvětlit jaký úkon budou dítěti dělat, proč je potřeba a zeptat se jslti se na to rodič cítí - dát na výběr.

@wrtulka Kolikrat je to o rodicich, ten technik mi tehdy treba rikal, ze pri rentgenu casto matky nechteji byt. Ze z toho maji lidi neprimereny strach. A pro ne je pak samozrejme takrka nemozne to dite uklidnit. Ma bolesti, mama za dvermi, kolem jen cizi lide. Pak je v tom ten strach z lekaru, bozi v bilych plastich, jak jsi psala v clanku. Pritom to jsou lide, jako vsichni ostatni. Ja mela stesti i na mnoho bajecnych zdravotniku, ti druzi maji smulu. Take na me zkouseli: Ale my to tady takhle nedelame.
To me nezajima. Pokud po nich nechci neco, cim primo narusim lecbu, nebo ohrozim zdravi ditete, tak neni duvod, proc nevyhovet.

@ilonne Ale ja nikde nepsala, ze neexistuji labilnejsi rodice. Samozrejme existuji a je potreba k nim podle toho pristupovat. Kdyz vezmu v uvahu zminovany vyplach zaludku, to neni nejak technicky slozity postup, ktery by nebylo mozno vysvetlit v nekolika vetach. Rodic at se pak rozhodne, zda zvladne byt diteti oporou, nebo radeji pocka venku.

@tahejhula Třeba můj táta je zubař a často říkal, že některé děti, když nechají nervózní maminky v čekárně, tak jsou klidnější a jde se s nimi domluvit lépe a nic je nebolí a jsou v pohodě, zatímco s matkama v patách děti pláčou a kroutí se, maminky je musí násilím držet... A je fakt, že když můj táta míjel školu nebo dětské hřiště, tak mu děti mávali a ječeli "Čau" a žádné se neschovávalo. A moje kamarádky na něj i teď rády vzpomínaj, jaká byla na křesle pohoda... A to u zubaře nikdy není nic fajn.

@terulin Ale o tom to je, ne vsechny matky jsou nervozni, placi a nevim co jeste. Je spousta naprosto vyrovnanych rodicu, kteri se neskladaji proto, ze je diteti potreb udelat neco neprijemneho. A nechapu, proc by kvuli skupine labilnejsich rodicu, meli byt odesilani za dvere vsichni.

@terulin vidíš naše zubařka mě za dveře neposílá, opět zvládáme bez násilí a s úsměvem dcera se tam těší - v tomto případě je to fakt krásná spoluráce lékařky, skvělé sestry a moje..takže když se chce všechno jde..ale ano já sem (snažím se být) klidný, vysvětlovací rodič (ehm když mi před dcerou opravovali zuby bolelo to tak to stálo moc přemáhání 😀)

Kdyz jsem se s lekarem domlouvala na tom, ze budu u synovy lumbalky, take nejdriv vahal. Trvala jsem si na svem. Zeptal se me tedy, zda vim, jak to probiha. Rikam: Samozrejme, napichnete mu paterni kanal v bederni oblasti, odeberete mok. Bude rvat, jednak kvuli vnucene poloze pro odber, druhak to nelechta a bude vydeseny. Presto tam chci byt s nim. Nebyl problem. 😉

@tahejhula seš dobrá!!! Ty jsi zdravotník? Já se narovinu přiznám že bych netušila jak to probíhá (asi koukám málo na doktora House 😀

@wrtulka Mame nejake zdravotniky v rodine, od detstvi jsem jim kradla literaturu. 😁 A taky se hodne ptala, samozrejme. Navic coby majitelka vady ledvin, pobyvala jsem hodne v nemocnicich. Rozumim jim lepe, nez by se jim casto libilo. 😀

A já jsem celej ten článek pochopila úplně jinak. Myslím, že to hlavní poselství je v tom, vědět, že to dítě má taky nějaký práva. Nebo rodič. Protože jo-kdyby šlo o život tak to mám asi tak jak tady zaznělo-Tady máte dítě a zachraňte ho. Jenže rodiče jsou vykázáni i při různých "banalitách" typu rtg, UZ, u starších (třeba 5 let) při odebíráí krve, zubaře atd atd. Už jsem v okolí i zaznamenala, že matce nebylo umožněno s 5ti letým klukem zůstat ve špitále. Mě se snažili vykázat na objednaném sonu dceřiny sleziny když jí byly 4 měsíce. Protože prý "na co bych tam byla". A pokud nejde vyloženě o život, tak je rozhodně dobrý vědět že je nějaká charta a vpálit to protivné sestřičce/doktorovi, která se mi snaží zavřít před nosem do ksichtu. A jo. I kdyby se mělo jednat spíš o lepší pocit rodiče než dítěte. Stokrát omýlaný spokojená matka=spokojený dítě totiž platí ve všech ohledech ne jen u brzkého nástupu do práce.

Necetla jsem komentare, bez tak se tam asi nekdo hada 😀 Jen ze mi je lito, co jste si zazili. Muj postreh je, ze i kdybys tam s ni byla, ver, ze nasledky si ponese stejne. Zazila jsem take pobyt v nemocnici a obema holkama najednou, 5 dni jsem byla nonstop s nimi a u vsech vysetreni a zakroku a stejne trvalo rok, nez se mladsi vzpamatovala psychicky uplne a dodnes si neco vybavi. Ber to tak, ze te to posunulo dal, uz vis, jak by ses zachovala, ale nemej vycitky. Byla jsi v soku, vynervovana, cloveku dochazi nektere veci az pozdeji. Priste uz budes s ni.

@lvicek2000 Díky za komentář. Ano přesně tak! Komentáře tentokrát docela jdou zatím je zde vedena docela konstruktivní diskuse v přátelském duchu 🙂

Nečetla jsem teda úplně vše, jen asi polovinu, ale zaráží mě jedna věc.. Vážne vás je tolik, co byste takhle "zradily" dítě a nechaly ho dobrovolně jít na nepříjemný zákrok samotné? Když budete mít blbou zkušenost, tak možná pochopíte.. Já si doteď pamatuji, jak mi šili hlavu, když jsem byla malá a byla jsem tam sama.. Jak mám trauma z nemocnic, když mi v 6 letech operovali oči, i porodnice pro mě byla naprosto šílená zkušenost, ten strach ve mně zůstal.. Jak se doteď rozbrečím, že jsem si nevydupala, aby syna uspali u mě a až potom ho převezli na sál.. Na sále ho (nejednalo se o žádnou záchranu života) přivázali na stůl za plného vědomí a až pak ho uspávali. Ten šílený pláč jsem slyšela několik minut a nejhorší pro mě bylo, že tam s ním nejsem. Následkem bylo to, že měl několik let noční můry, budil se x krát za noc. Měl panický strach z usínaní.. Ne, opravdu nechápu, jak takové zážitky někdo nechá dobrovolně podstoupit dítě samotné.. Od té operace jsem s ním byla u všeho a i když mu třeba dělají něco nepříjemného, nebo něco, co bolí, tak má přítomnost syna naopak uklidňuje a většinou se ani nehne..

@evaviki necetla jsem tedy komenty nahore, ale souhlas. Vetsina dispelych zen chce mit u porodu nekoho s kym danou vec sdilet, prozivat, nekoho, kdo ji podpori, male dite dvakrat tolik. Ja byla v nemocnici jako devitileta, tedy uz celkem velka a dodnes si vybavuju, jak koukam do bileho stropu a celou noc nespim. Srdce by mi to utrhlo nechat dite nekde o samote. Samozrejme jsou pripady, kdy to nejde, maminka ma doma mimco apod., ale bohuzel jsem v nemocnici videla dost malych deticek, ktere tam nikoho nemely, a bylo mi jich lito. Kdyz jsem videla, jak s holkama zamaval pobyt v nemocnici a to jsem tam byla celou dobu s nimi...

@xvink

Děkuji za pěkně napsaný článek s poselství rozumím. Ad hysterické matky - já jsem byla zařazena do této kategorie v porodnici, kdy mi po akutním císaři po návštěvách odmítli přinést ukázat vlastní dítě, protože "ho dostanu, až budu schopná se o něj postarat" takže něco v tom smyslu, ať koukám rychle vstát z postele, jinak můžu jen bezmocně přihlížet, jak mamince na vedlejší posteli miminko vozí furt, přikládají k prsu, vše hezky vysvětlují a mně jej nechtěli dát ani k prsu!

První noc na morfiu byl na chodbě dvakrát poplach monitoru dechu a pak tam usilovně řvalo dítě, dlouho, dlouho, až srdce usedalo. Zavolala jsem sestru a se slovy, že vím, že mě bude mít za blázna, ale že bych ráda viděla dceru, že si chci být jistá, že tam nepláče sama opuštěná, že mi nevadí, že to bude jen na chvilku, že ji chci jen chvíli mít u sebe.

A pozor! Tady se projevila zdravotnice, která jistě i zachraňuje životy a má těžkou práci - donesla po tmě dítě, položila ho vedle mne do mé! postele a řekla: "tak je to ta Vaše?" Já jsem nečekala nějakou psychologickou hru nebo co, předpokládala jsem, že mi donesla mé dítě, byla tma, nebylo vidět ani na jméno (děti měly velké nápisy na peřinkách). "Říkám, ano, děkuji, jste hodná." A ona vítezoslavně: "Ale to vůbec není Vaše dítě!" a vyrvala mi ho z postele a odešla (byl to nějaký chlapeček, zdalipak jeho máma souhasila, aby mi ležel v posteli???).

Proplakalo jsem asi 6 hodin vkuse do ranní vizity a mělo to dohru, ale už teď se zase klepu vzteky, takže se mi to nechce psát. Rozmluvila jsem manželovi, aby si nakonec stěžoval u primáře na naprosto nepochopitelný přístup sestry, která mě pak nazvala "jó my Vás známe takové ty hysterické matky, co párkrát potratily" (pak mlela něco o tom, že potrat je dobrá věc, že to tak chce příroda, zvyšovala na mě hlas jak na malé dítě - já na morfiu úplně bezbranná - aniž by mohla tušit příčinu mých mnoha potratů - nebyla genetická.

Sestry mi nakonec bylo líto, že asi úplně normální nebude a třeba nemohla mít děti, proto jsem si na ni nestěžovala, jen jsem jí řekla slušně, co si o ní myslím a myslím, že se nakonec styděla.

Čili k poselství článku - ano, zdravotnící se někdy chovají jako nezdravotníci, neřku li hovada. Pardon. A je třeba znát svá práva a vymáhat je i u těch, jež nám přece zachraňují životy našich dětí i nás samotných. A mohla jsem to napsat líp, ale zvedl se mi tlak.

@dzungala To je šílené, je mi líto, čím sis musela projít :(

Skvely clanek. Nedavno v tv zase propagovali,jak by se mohlo chodit znovu hromadne na kontrolni prohlidky se zuby a ocima. Táta mi rika - to je super.ja bych to zavedl. A ja na to...ja ale ne. KDyz jsem mela 6 let,chodilo se na tyto super prohlidky k zubari. Houfne jsme chodili podle prijmeni jeden po druhem a poslouchali kdo tam v kresle zas rve.Dodnes kdz si na to vzpomenu me jima hruza. V bíkem plasti ujecena komunisticka doktorka na me rve: otevri tu pusinu!!!!! a vrta se mi v ustech...nikdo me nedrzel za ruku.nikdo me neutesil. byl to pozustatek komunisticke diktatury a tohle me deti podstupovat nebudou!!!
V 16-ti jsem onemocnela a s nastvanym tátou sla na pohotovost na detske,kde mi detska doktorka vynadala,ze jsem mela prijit az v pondeli rano,ze ji obtezuji ...no pri horeckach 40 stupnu a hnisave angine je to parada poslouchat...muj otec si klidne cekal na chodbe....pouceni pro me??? moje deti me vzdy budou potrebovat,at ma den,mesic, rok i 20 let. Ano od te doby jeste vic nesnesu doktory a jen opravdu skvely profesional me muze osetrit.jinak totiz prcham i za cenu zivota.

Je velmi spatne,ze v dnesni dobe se najdou nemocnice a hlavne doktori ci cely personal,ktery neumi pracovat s ditetem a matkou ci otcem.Jak uz bylo zmineno, existuje Charta prav deti v nemocnici. I my mame sve prava, i nase deti je maji.

@dzungala Obdivuji vas, ze jste premluvila manzela,aby si na ni nestezoval...snad se ta zenska pouci a uz bude milejsi. Ikdyz jak uz mi kdosi jednou rekl : ty si vlastne stezujes,aby se tohle uz neopakovalo,ab tuto situaci uz dasli clovek nemohl zazit. - Tak sand uz to nikdo nezazije....ale mela jste teda nervy.

Moc krasny clanek. Pamatuju se jako dneska kdyz me maminka nechala v nemocnici, kdyz mi sili ruku a maminka tam nebyla, kdyz jsme chodili na ty prohlidky k zubarovi a vsichni jsme byly bledi a vystresovani, kdyz jsem se po narkoze probudila uplne sama a nikdo mi nechtel nic rict maminku ke ne pustit. Muzu rict, ze jeste ted se mi hrnou do oci slzy. A naopak zbytek zakroku o kterych mi kdy maminka rikala, ze byla semnou vubec nevim. Do ted kdykoliv je nutnost me hospitalizovat v nemocnici tak mi okamzite stoupne horecka ktera se neda srazit a jakmile me propusti tak je po horecce. Takze jo, nasledky to urcite ma. I ja jako dospely clovek mam rada u sebe podporu. Jako napriklad u porodu.
Bohuzel jsem dceru take nechala 2x samotnou a uz nikdy to neudelam! Ten pocit byl sileny a kdyz to srovnam se zakrokem kdy jsem byla s ni je to naprosto nebe a dudy. A uprimne, i kdyby ji meli pred mojima ocim vrtat koleno tak budu s ni protoze nechat ji samotnou na neco co nechape proc se ji deje a boli to a nikdo ji to nevysvetli to je pro me zrada. (Samozrejme, ze nepolezu lekarum na sal pri operaci, aby bylo rozumeno).
Zkusenostmi se clovek uci a vsechno co se deje nas ma posunout dal.

Tis - Zralý nepravý míšek, který je sladký a červený, není jedovatý. Jedovaté semeno se doporučuje vyplivnout, ale ani při jeho pozření by se nemělo nic stát, pokud je člověk nerozkouše. Jed se vstřebává a působí velice rychle (výplach žaludku musí být co nejrychleji); zpomaluje srdeční činnost do té míry, až způsobí jeho zástavu. Smrt může nastat v řádu desítek minut po požití rostliny.
Takže, pokud dítě nerozkouše semínko a sní jen plod, tak by se nemělo nic stát. Ale jestli ho nerozkouslo, to nemůžeme vědět. Proto moc nechápu, proč jsou tisy tak často vysazovány v blízkosti dětských hřišť, v parcích...
Když byla dcera v nemocnici, tak pro mne neměli volné místo a měla jsem jet domů. Zůstala jsem, i kdybych měla spát na židli. Musím přiznat, že při některých vyšetřeních jsem se musela hodně držet, abych nezačala brečet a tím přestala dceři dodávat odvahu. Věřím, že když je nějaký zákrok náročný, tak doktoři nemůžou uklidňovat ještě matku, která se jim tam hroutí.

Vy rýpalky tady, umíte se vžít do toho malého dítěte???!! Jak jí muselo být, když byla najednou ve vteřině bez mámy s úplně cizími lidmi a ještě se jí dělo to, co se jí dělo?!! A někdy ten personál není milý ani před rodičem a natož, když je tam to malé bezbranné děťátko samo....takže maminku zcela chápu a jsem moc ráda za tento článek a budu vědět, že se prostě nenechám odbýt, nikdy....

@evaviki přesně tak, nikdo, kdo nezažil si to neumí představit....mě stačil blbý výtěr z krku a CRP...a to jsem u toho byla....jak byla ta sestra zlá a protivná......

bylo mi 13, když jsme musela na menší chirurgický zákrok na noze. V čekárně spousta lidí, máma, že mi skočí do lékárny pro lízátko. Mezitím mě ale sestra vyvolala, tu svou vnitřní paniku a strach nikdy nezapomenu. Striktkně mi řekli - sem si lehni, nečum mi pod ruce. Když sestra odešla pryč ze sálku a zůstal tam se mnou dr. sám a viděl, že jsem mrtvá strachy, protože to pro mě bylo absolutně nové, neznámé, rodiče se mnou VŽDYCKY byli u všeho, ať šlo o rentgen, šití hlavy, sádrování nohy, prostě u všeho, nikdy mě nenechali nikde samotnou. Tak mi pohladil po ruce, říkal, ať se nebojím, že nic neucítím a bude to rychlovka a ať se radši nekoukám, že poteče dost krve. V tu ránu se vrátila zpátky sestra a zase byl protivnej až na půdu. Máma mi pak říkala, že se vrátila zpátky, já nikde nebyla, sestra jí nebyla schopná říct, že jsem na zákroku a když už to zn í dostala ( prej, to že jste její matka může říct každý...), tak jí tam nechtěla pustit, že tam nemá co dělat! Holka měla smůlu, primář chíry byl můj prastrýc (si mohla domyslet podle né moc typického příjmení) a ten po*eb si za rámeček nedala...Dodnes si ten strach vybavím....A proto jsem u všeho se svými dětmi. A protože působím pprý pořád jako nas*aný buldok, tak se mnou lidé ani nemají tendence moc diskutovat. A hlavně, když jsme museli někam jet, tak máme tady úžasnou nemocnici, kde to prostě funguje - buďte s dítětem, hlaďte je, povídejte, oni sami s dítětem mluví, rentgenový snímek dělali 4x, a apořád to nebylo dobrý, ale nikdo nic neřekl, prostě to jsou děti, tak to musíme brát a rodič je tam partner a ten, kdo má hlavní slovo 🙂

@evaviki Je to hrozně relativní. Se mnou vždycky někdo byl (byla jsem v nemocnici jako dítě pouze 1, a jen na rychlozákrok), nikdy jsem ani na krvi nebyla sama, a přesto mám z nemocnic panickou hrůzu.

Jinak díkybohu že je dítko v pořádku. Já mám teda s něčím podobným naštěstí lepší zkušenost (syn snědl několik cigaret), nemusel beze mě být ani minutu. A chápu tě, taky bych si to asi "vyčítala". Přecejen já jsem člověk, za kterým jde, když si ublíží. Kdo jiný by tam s ním měl být? Ale věřím, že to bude dobré.🙂

Jenom k tomu tisu - je jedovatý naprosto celý (jehličí, dřevo) s vyjímkou právě té červené dužiny, takže pokud zakrýváte, museli byste trvale, aby to bylo opravdu účinné.