Bylo pondělí 16.7. šla jsem na kontrolu na monitor a vyšetření. Stále jsem byla zavřená a porod se neblížil i když jsem byla ve 40tt, ale protože jsem měla cukrovku nechtěli mě nechat přenášet, proto jsme se domluvili, že mě příjmou na vyvolávačku. Jenže ten den bylo plno, tak mě poslali domů ať příjdu zítra tedy v úterý 17.7. Ráno v 7h jsem přijela do porodnice, opět udělali monitor a vyšetření, byla jsem přijata. Sestra mě zavedla na pokoj, kde mě předala porodní asistence a rozloučila se semnou. Převlékla jsem se a za chvilku přišel doktor, oznámil mi co budou dělat a odešel. Porodní asistentka mi zavedla v 9h jen půlku tablety, protože jsem měla první porod císařem nesmí se dávat víc jak půl tablety denně. Řekla mi, že uvidíme jestli se něco bude dít. Rozloučila jsem se s manželem s tím, že až se to rozběhne, přijede.Ve 12h přišla dr.zkontrolovala mě a řekla, že pro dnešek končíme, že se nic nechystá a že vše zopakujeme zase zítra. V 15h jsem začala cítit mírnou bolest jak při měsíčkách, zavolala jsem manželovi, že se to asi rozjíždí. Přijel za 1h a to už jsem bolest cítila čím dál víc. PA mi oznamila, že jsem otevřená jen na 1 cm. Bolesti se stupňovaly a kontakce jsem měla po 5 min. dala mi klistýr a měla jsem se nahřívat ve sprše. Vyměnila se služba, PA co mě přijímala se semnou rozloučila a popřála klidny porod. Kolem 18h jsem byla otevřená na 3 cm jásala jsem 🙂 u prvního jsem byla celých 25h otevřená jen na 1cm. Ale ty bolesti, ufff nedalo se to vydržet, bylo to čím dál tím víc silnější a strašně mě píchalo dole. Po domluvě s PA mi pichli epidurál a plodovou vodu ulevilo se mi, ale jen na 10 min. epidurál mi nezabíral. Bylo kolem 20h opět mě PA vyšetřila a zjistila, že mi pořád branka neustoupila a že mi s ní pomůže. Při kontrakci jsem musela zatlačit a tu branku mi prstami roztahovala, to byla síla...několikrát to zopakovala a šup už jsem byla otevřená na 7 cm. Bolesti byly šílený. Pořád jsem měla potřebu tlačit a to píchání v pipce bylo nesnesitelné. Kolem 23h došla PA s dr. a ta oznámila, že malý nesestoupil do porodních cest, tím pádem půjdeme na císaře. Zavazali mi nohy, zavedli cévku, a pichli mi do žíly látku, která má zabranit kontrakcim. Přelezla jsen na pojízdné křeslo a dovezli mě na sál. Sranda byla, že sál byl hned vedle, klidně jsem mohla dojít pěšky. Lehla si na operační stůl a pořád se klepala, nervičky pracovaly pěkně. Za 10min.přišel manžel sedl si vedle mě a povídal si semnou, aspoň jsem nevnímala nic co se dělo kolem mě. 20min.počkali než mi zabere epidurál a najednou slyším anestezioložku jak říká, tak už operují. zachvilku mi někdo říká, tak tady je maminko...vůbec neplakal, manžel vstal a šel ho fotit a v tom se rozplakal, plakala jsem s ním. 18.8. v 0.40h se narodil náš druhorozený syn Tomášek. Míry měl krásné 3680g a 51cm. Celkově když srovnám oba dva porody, kontrakce u druhého byly nesnesitelné, dlouhé, hrozné, ale nenechali mě trápit dlouho po 8h to ukončili. Kdežto u prvního kontrakce nebyli až tak hrozné, ale nechali mě trpět 25h než přistoupili na sekci. Dnes má Tomášek 4 měsíce a je to naše zlatíčko 🙂

Ležím v nemocnicni posteli a je konec...poklad,ktery jsem si 10 týdnů uzkostlive hyckala,uz neni... veškerá moje odvaha vyprchala ve chvíli,kdy jsem polonaha lezela na koze na ostře nasvicenem sále a kolem mě se anonymně pohybují lidé v rouskach...každodenní rutina je vidět na jistotě jejich kroků. Pro mě se ale v tu chvíli odehrává osobní tragédie,pocit,že mě tělo zradilo...uz zase. Začíná mi téct slza,ale kam dotekla již mám v mlze...po probuzení cítím bolest,fyzickou i duševní a propukam v regulérní pláč,žádné scény,stejně nikoho nezajímají, jen potoky slz,které nejsou zastavit. Když dokape kapacka a mohu se konečně pořádně nadechnout,uklidním se. Bylo tu se mnou,dalo mi na nekolik týdnů pocit štěstí i strachu,protože již od počátku bylo při každé kontrole nějaké ale...holky ve skupince už koukaly po kocarkach a já se bála slovo těhotenství byť jen vyslovit nahlas... vnitřně jsem tusila,že je něco špatně,že si tohle miminko nepochovam. Snažila jsem si každý den s briskem užít a připravit se na možnost špatného konce. Přesto,když jsem uslyšela, že memu miminku přestalo bít srdíčko,bolelo to... Poděkovala jsem mu,že jsem měla tu čest s ním byt a rozhodla jsem se jít co nejdřív na kyretáž(měla jsem pocit,že na čekání na prirozeny odchod miminka nemám silu). Beru ji jako novy začátek.V sestinedeli o sebe budu pečovat, a poté budeme s manzelem doufat,ze k nam prijde brzy dalsi štěstí...a jiz neodejde. ❤

Zatímco v dárcích pro miminka je jasno, možná i vás už napadlo, že dárek by si zasloužila také maminka. Vaše sestra, švagrová, nebo kamarádka se právě stala maminkou, přivedla na svět nový život a v jejím životě nastává nové období, kdy se pro ní vše změní. Dárkem od vás jí můžete dát najevo, jak si vážíte její síly a jak moc ji chcete v její nové životní roli podpořit.

Když se narodí miminko, je krásným zvykem mu na jeho přivítání do rodiny či mezi přátele koupit dárek. Dárek pro novorozené miminko se dá vybírat ze široké škály oblečků, praktických a věcných darů jako jsou plenky nebo kosmetika, až po šperky, amulety nebo mince jako vyjádření přání štěstí, zdraví a hojnosti.

Když se jdete poprvé podívat na nově narozené miminko, určitě pro něj máte dárek. Myslíte však hlavně na to, jak se cítí jeho maminka a chcete udělat radost hlavně jí.

Ke krásnému oblečku či haldě plenek, které nesete miminku, připravte hezký dárek i pro novopečenou maminku, dáte jí tak najevo, že s ní cítíte a že si přejete, aby jí v nové životní roli bylo dobře. Podle toho, jak se vaše novopečená maminka cítí, jaké má zájmy a jak k mateřství přistupuje, jí můžete věnovat dárek, který jí zůstane na celý život.

Poukázka na tetování

Je spousta lidí, kteří si významné události nechávají zvěčnit napořád. Pokud je vaše novopečená maminka milovníkem tetování, určitě si bude chtít svůj nový vztah s miminkem nechat zvěčnit. Kupte poukázku na tetování u jejího tatéra a dáte jí dárek, který s ní bude už napořád.