Bohuzel jsme skoncily v nemocnici se strevni chripkou, stane se.. ale vari tady naprosto skvele, to se opravdu hned jinak uzdravuje ❤
Pak ze to nepujde....🤷🏻♀️ Urcite to nebude lehke a urcite ja jsem maximalne opatrna a dost skepticka zezacatku... 🤔😪ale, zvlastni je jak v jeden okamžik clovek dokaze vse ztratit s v jiny okamžik kdyz to vubec nečeká treba zas neco, nekoho ziskat. 😊☺️ Takze, ahoooj strejdo. Doufam ze ‘strejda’ s námi vydrzi❤️🙏
Chřipková epidemie dorazila i k nám 👍🤦🏻♀️ Malá se od včera zhoršila takže dnes opakovaná návštěva Dr a tentokrat máme už antibiotika... malá buď jen spinká nebo pláče a chce se chovat.. a tak ji chovám miminko moje malé... horečky 39,9.... po nurofenu 38... ať už je to zase usměvavá holčička plná energie prosím 😔
POHÁDKA O VERUNCE A DRAKOVI
Jednou, kdysi dávno, žila jedna dívenka a jmenovala se Verunka. Byla moc krásná, milá a taky hodná, prostě radost pro tatínka a štěstíčko pro maminku.
Bydleli v domku se zahradou a bylo jim spolu dobře. Asi za tři roky jim čáp přinesl chlapečka Honzíka. Tak tam spolu žili, těšili se z krásných dní a pomáhali si navzájem. Děti rostly a pěkně si spolu hrály. Verunka měla svého bratříčka moc ráda, střežila ho, jako oko v hlavě. Také Honzík měl rád svou sestřičku a ve všem ji poslouchal. Když byl ještě úplně malé miminko, vozila ho Verunka v kočárku na panenky po zahradě, nebo ho uspávala doma v pokojíčku, v jeho kolébce. Ty chvilky měla jejich maminka nejraději. Bylo to pěkné a milé. Ráda poslouchala Verunku, jak dětským něžným hláskem zpívá svému bratříčkovi ukolébavku. Když malý bratříček usnul, seděla spokojená Verunka u okna, prohlížela si knížky a snila. Ráda si představovala jiný, pohádkový svět, ve kterém prožívala různá skvělá dobrodružství a byla v nich hlavní hrdinkou.
Jednou také tak seděla, zasněně koukala z okna, neviděla, neslyšela. Bylo to před bouřkou. Honzík spokojeně chrupkal ve své kolébce a maminka, unavená z celodenního shonu, usnula ve svém křesle.
Najednou, z ničeho nic strašlivě zahřmělo a než se stačila vylekaná Verunka vzpamatovat, zčernalou oblohu proťal blesk. Ozářil silným světlem celý pokojíček, až malé děvčátko oslepil. Okno se prudce otevřelo a okenice na sebe s rámusem narážely v silném větru. Na parapet usedl strašlivý drak! Z očí mu šlehaly zelené blesky a z obrovské tlamy vypouštěl čpavý dým. Samým zděšením ze sebe nemohla Verunka vydat ani hlásek a celé tělíčko jí zdřevěnělo. Drak k ní natáhl pařátu a přísně poručil – „pojď ke mně a ničeho se neboj Verunko, sedni mi na záda a pevně se drž! Proletíme se spolu“. „Ale když venku je bouřka a prší, „zašeptala vystrašená malá holčička. „Ale, kdepak“, zasmál se chraptivě drak a mávl pařátou. Skutečně. Verunka opatrně vykoukla z okna a nic. Nepršelo a vítr se utišil. Jenom tma byla snad ještě větší, než před tím. „Já se bojím“, zaplakala nešťastná Verunka. „Nezdržuj!“ Napomenul ji přísně drak, popadl ji tou svou obrovskou pařátou, přitiskl pevně k sobě a vyletěl vysoko na černou oblohu. Verunka se držela, jako klíště a hrůzou zavřela oči. Drak letěl nekonečně dlouho a vysoko kroužil nad mraky. Verunka se uklidnila, odvážila se otevřít jedno očičko jenom tak na škvírku a potom ještě kousek a potom i druhé očičko a v úžasu zírala na tu krásu. Všude kolem nich zářily snad miliony hvězd. Měla pocit, že se jich může dotknout, že jsou tak blízko. Zčista jasna drak udělal ladný oblouk a začal rychle klesat k zemi, až Verunce hvízdalo v uších a vlásky jí vlály v tom prudkém vzduchu, jako závoj. Zase raději pevně zavřela oči. S hlasitým žuchnutím přistáli bezpečně na zemi a drak zachroptěl - otevři oči, strašiputko maličká.
Verunka se rozhlížela po překrásné zahradě nádherného zámku. Všude kolem to příjemně vonělo a z otevřených oken se linula tlumená hudba. To je nádhera! Vydechla okouzleně Verunka a už se nebála. Co tady budu dělat? Ptala se zvědavě draka. Musíš pomoci naší královně. Uspává svého synáčka a on stále pláče. Nemůže usnout. Zkus mu tak krásně zazpívat, jako zpíváš svému bratříčkovi, určitě usne! Ale, co když se mi to nepodaří? Strachovala se dívenka? Uvidíme. Prohlásil stroze drak a šoupnul Verunku blíž ke dveřím. Dívenka měla opravdu strach, nevěděla, co si na ni drak vymyslí, když svůj úkol nesplní. Bála se, že už nikdy neuvidí svého malého bratříčka, maminku a tatínka. Procházela mnoha pokoji a nemohla se vynadívat, sloužící ji přivedli před královnu, která už na ni čekala ve své komnatě. V přenádherně zdobené kolébce leželo královské miminko. Kolem ní stáli lékaři a rádci, sloužící a služky a spousta dalších lidí, kteří se snažili královně poradit a pomoci, aby její synáček spinkal. Pan král seděl zhroucený v křesle u postele a držel si hlavu v dlaních. Děťátko žalostně plakalo, až uši zaléhaly. A plakala i paní královna, protože si nevěděla rady. Všichni už byli moc unaveni a chtělo se jim moc spát. Děťátko bylo napapané, přebalené, nic mu nechybělo, ani nebylo nemocné, ani zoubek mu nerostl......Verunka honem přemýšlela, co ještě by tak mohlo malému chlapečkovi vadit, že nespí a jenom křičí a pláče. Vzpomínala na svého bratříčka a potom ji to napadlo. Co chybělo chlapečkovi, malému princátku? Víte to, milé děti? No jistě. Dudlík! Dudánek. Ten miminka někdy potřebují, když se nemůžou zklidnit. Podudlají si trošičku, uklidní se, dodává jim to ten pěkný pocit bezpečí a klidu. Ale to paní královna, ani nikdo z jejich rádců a učených doktorů nevěděl. V celém zámku nikde dudlík nebyl. Nedá se nic dělat, rozhodla rázně Verunka, musíme letět k nám! Všichni se divili, jakou kuráž a odvahu ta malá holčička má a drak schlíple nastavil svou náruč, aby se mohla pohodlně usadit. Verunka ho bez dlouhých cavyků popadla kolem pařáty a pevně se držela. Můžem! Poručila, ale honem raději zavřela obě oči. Až se jí zatočila hlava, jako na řetízkovém kolotoči na pouti, když se točila s dětmi. Přistáli hladce na okenním parapetu jejich domku. Verunka vběhla do pokojíku, kde klidně spinkal její bratříček a z kapsáře na jeho kolébce vytáhla jeden dudlík. Měl tam ještě dva, tak mu chybět jistě nebude, řekla si pro sebe a něžně ho pohladila po tvářičce. Koukla po mamince, která spokojeně oddychovala v křesle a honem se pověsila drakovi kolem krku. Ten si ji postrčil do náruče a už zase rychle letěli zpět do zámku. Tam už netrpělivě všichni čekali na ten zázrak. Pan král chodil nervózně sem a tam a rádcové za ním v hustém špalíru. Děťátko v kolébce křičelo, až drnčely tabulky skla v oknech a královna pořád plakala. Služky si zacpávaly uši. No, prostě - jedna velká hrůůůza! Verunka vběhla do komnaty a hned si to namířila ke kolébce. Pohladila chlapečka a do pusinky mu vložila dudlík. Malý princ vykulil očička a zadudlal si. Potom zakopal spokojeně nožkama, zamával ručičkama, povrtěl se a zaculil se na Verunku. Najednou zavřel očka a všichni v úžasu koukali, jak pomalu zhluboka oddychuje. Usíná! Královně spadl kámen ze srdce. Konečně se celou noc v klidu vyspím, pomyslela si šťastně. Ale něco mu ještě chybělo, začal zase mžourat a vrtět se. Já vím, usmála se Verunka, potřebuje klid a vyvětrat. Já mu zazpívám a bude spát celou noc, jako andílek. Opravdu. Pan král poručil, aby všichni okamžitě odešli z komnaty, paní královna otevřela okno a služka přinesla malou polstrovanou židličku pro Verunku. Holčička zazpívala svým něžným hláskem potichounku tak krásnou ukolébavku, až paní královně srdce jihlo a malý princ spokojeně usnul a potom sladce spinkal až do rána. Ale to už Verunka věděla předem, na to nemusela čekat. Těšila se domů. Dostala malé pohoštění od paní královny a dárky pro sebe i pro svého bratříčka. Verunka naučila paní královnu ještě pár ukolébavek a potom se pěkně rozloučili. Pan král děkoval za pomoc a slíbil jí splnit každé přání, kdyby kdykoliv a cokoliv potřebovala. Verunka nemusela dlouho přemýšlet. Už věděla, co si bude přát. S drakem se už dávno skamarádila a těšila se, jak se spolu zase někdy proletí. Cesta domů uběhla rychle. Než se stačila Verunka vzpamatovat a rozhlédnout po hvězdách, které prozářily celou oblohu, jako malé lucerničky, přistál drak bezpečně na parapetu okna jejího pokojíčku. Opatrně složil unavené děvčátko otevřeným oknem dovnitř. Musíme se rozloučit, řekl smutně. A dobře se vyspi, ať se ti něco pěkného zdá, usmál se na rozloučenou. Taky mám pro tebe malý dárek, podívej, mám ho tady, na jednom prstě. Verunka nedočkavě odmotávala zdobnou šňůrku z drakova pařátu. Na ní visela pěkně modelovaná hliněná píšťalka. Až ti bude smutno, nebo se budeš chtít proletět, zapískej. Verunka svého dráčka objala kolem krku a vlepila mu pusu. Ahóóóój, zamávala.
Uhodil blesk a hrom zaburácel, až otřásl celým domem. Polekaná Verunka vyskočila od okna, maminkóó´! Vyběhla z pokoje a slyšela, jak malý Honzík pláče. Maminka se taky probudila a dlouze zívla. Je bouřka, jdu pozavírat okna. Verunko, dej bráškovi dudlík. Verunka šátrala v kapsáři a hmatala v kolébce a divila se. Jak je to možné? Jeden dudlík chybí! Stalo se to opravdu, nebo se mi to jenom zdálo?!
Když po večeři usínala dívenka ve své postýlce, bylo už dávno po bouřce. Okno nechala maminka pootevřené, byla vlahá a teplá letní noc. Lehký vánek přinášel do pokojíku vůni ze zahrady a děvčátko vnímalo příjemné tóny hudby z obývacího pokoje, kde seděla maminka s tatínkem. Přivřenýma očima zahlédla Verunka noční oblohu s třepotavými světýlky hvězd. Náhle, jakoby se seskupily v podobu draka, který v ladném oblouku proletěl kolem okna.
Závoj snu přikryl víčka malé dívenky a ona opět stanula v pohádkové zahradě královského zámku.
Maminky prosim🙏 Mam doma 10 tidenni malou a nevo na me leze😪 takze beru paralen ale zacina mi i kasel, vo muzu na ten kasel kdyz kojim?🙂 omluvte me ja se radsi zeptam
Začervenalá "krupička" na zadní straně paží - pomohlo vám něco, abyste se ji zbavily? Mě kožní tvrdila, že se toho zbavit nejde...
Můj relax a vášeň🦋❤️
Mateřská — dovolená, nebo galeje?
Můj bráška o víkendech vstává za rozbřesku, aby si užil volné dny. Vyspat se přece může v týdnu... Vždycky jsem nad tím kroutila hlavou, to já si naopak ráda přispím. Ale když čtu o tom, že mateřská a rodičovská je všechno, jen ne dovolená, dochází mi, že jsem mu podobnější, než jsem myslela. Tak o tom na výzvu @gradan napíšu víc.
Na dovolené s cestovkou jsem byla jednou. Nechali jsme se dovézt do resortu, odtamtud pak každý den vyjížděli na výlety po okolí. V bazénu jsme se vykoupali dvakrát (brzy ráno před odjezdem na výlet) a na pláž se šli projít poslední den před odjezdem. To byla má poslední dovolená s rodiči.
Pak jsem začala jezdit s kamarády s batohem do hor. Všechny věci na třítýdenní dovolenou v batohu na zádech, vážil skoro polovinu mojí váhy. První dva až tři dny jsme se jenom škrábali do kopce. Večer mě bolavá záda nenechala usnout a nad ránem jsem se často budila zimou. Celé dny jsem šlapala v promáčených botách a vodu jsme si odměřovali po douškách, protože k další studni bylo daleko. Jedli jsme brkaši z pytlíku se špekem nebo rýži s cibulí. K obědu byl chleba posypaný kořením, a když se nám kvůli špatnému počasí cesta o pár dnů natáhla, jen jsme z chleba oloupali plíseň a jedli ho také. Na hřebenech nebylo z čeho rozdělat oheň a soukromí při konání potřeby zajistil leda větší kámen. Myli jsme se jen občas, v ledovém potoce nebo v horském plese — mimochodem, nikdy jsem už nezažila takový pocit svobody a čistoty, jako když jsem si na skále po takové koupeli rozčesávala vlasy. Do spacáku jsem každý večer lezla absolutně vyčerpaná, ale plná zážitků a svobodná jako víla.
Zažili jsme hodně věcí, které by si člověk nenaplánoval - úraz v rumunských horách daleko od civilizace, útok divokých psů, nebezpečné bouřky jen kousek pod horským hřebenem.Hlad, zimu, vyčerpání. Ponorku, hádky kvůli hloupostem, chvíle, kdy jsme se chovali jako blázni. Ale sílu z těchhle dovolených čerpám dodnes a nikdy nezapomenu. Zážitky nemusí být jenom pozitivní, hlavní je, aby byly silné, nezapomenutelné, dechberoucí.
A taková je rodičovská. Ráno si v klidu uvařím kafe a pak ho v klidu večer studené vyliju do dřezu. Spím pár hodin denně a občas se ani nestihnu najíst. Pořád někoho a něco nosím, a i když moje záda zoufale prosí o masáž, nemám hlídání, takže mají smůlu. Občas jsem tak unavená, že se mi pletou slova, a když mám chuť na salát, požádám manžela, aby mi podal jogurt...
Ale ráno mě místo budíku budí teplé tělíčko, které mi vleze pod peřinu. Místo tlačenice v ranním metru peču vafle, místo ranní porady skládám puzzle a místo nemožných řešení pro klienta hledám nejhezčí cestu kolem potoka k hřišti. Pak si sednu na lavičku a čtu si nebo lezu po stromech a stavím iglů. Nečtu výkazy, výroční zprávy, briefy a katalogy požadavků, ale encyklopedie a vzrušující knížky s nádhernými ilustracemi. Místo PR zpráv píšu pohádky o princeznách, co se jmenují jako mé dcery. Každý den se naučím něco nového a prožiju něco vzrušujícího.
Holky, jakou znacku kondenzacni susicky by jste volily? AEG, Beko nebo Bosch? Dekuji za nazory
Moje čmárání při vyprávění pohádky😀
Hezkou klidnou noc🦋
Testování La Roche-Posay
Po dlouhé době se na mě usmálo štěstí a mohla jsem testovat krém a sprchový gel od La Roche-Posay Lipikar AP+.
Já i můj malý chlap jsme atopici. Zkouším na oba vše možné. Sama sobě si řeknu, že se nemůžu škrábat, ale dvouleťákovi to mám vysvětlit jak...
Mě se to hodně zlepšilo těhotenstvím a po porodu se to vrátilo v malé formě. Během léta neni po ekzému ani stopy. Malý to má šílené. Přes léto lepší, ale být pořád někde u moře a na slunku není v mých silách. Bohužel. Klidně bych byla. Během testování se přišlo na to, že malému nedělá úplně dobře mléko a mléčné výrobky. Takže když to nejlépe zmizelo, dostal mléčné a bum, byli jsme na začátku. Ale zpět k testování.
Přišla zpráva, že přijde balíček jeden nebo druhý den. A přišel. Zatímco mě z balíčku potěšily výrobky, malého výplň krabice. Ale co, oba jsme byli spokojení 🙂
Hned první věc, co je super na první pohled, je ta, že jsou to lahvičky s pumpičkou. Takže k nanesení krému na ruku stačí jedna ruka. Což se často hodí, když druhou rukou chytám dítě... Krom toho, že stačí jedna ruka, si pohodlně namáčknu do ruky kolik krému chci. S produktama v tubě, co mám zkušenost, tak vždy tak najednou vyteče hodně... První koupání bylo zlo, naříkal, když jsem ho myla sprcháčem. Jestli naříkal proto, že vadilo mýdlo, nebo jen voda na místech s ekzémem, nevím. Ale další koupání už proběhlo dobře. Mazání krémem máme jako hru, sám se maže. Děsná zábava.
Fotka nejhorších míst první den a za dva dny používání. Během dvou dní se to úžasně zklidnilo. A co víc, přestalo šílené škrabání před spaním! První noc se po nějaké době ještě škrábal, ale po namazaní zase klidně spal. Malý zázrak. Je to znát, když nenamažu pořádně večer všude a když to udělám poctivě.
Potřebuji radu
Co by se vám líbilo pro mini mini právě narozeného chlapečka👶
1...2...3...4...5...6...7
Číslu, co vyhraje, pošlu ❤️
Damy, jak rychle si zvykly vase deti na jidlo ve skolce? A je neco, co se vam v teto veci opravdu nelibilo, popr. jste to musely ve skolce resit?
Testování přípravků Lipikar od La Roche-Posay v naší rodině
Když jsem dostala zprávu, že jsem byla vybrána na testování produktů Lipikar od La Roche-Posay, měla jsem neuvěřitelnou radost. Dvě děti jsou atopici a třetí se potýká s novorozeneckou seboreou. A tak jsem se nemohla dočkat, až čistící gel Lipikar Syndet AP+ a balzám Lipikar Baume AP+ vyzkoušíme.
Čistící gel Lipkar Syndet AP+ má neutrální, příjemnou “vůni”. Ani jedno z dětí nedráždil, nepálil a naopak, dcera a syn byli nadšení, že mohou mít v koupeli něco, co má aspoň trochu bublinek. Vyzdvihuji také pumpičkové balení, které je velmi praktické. Takže za nás super, protože mnoho mycích přípravků, zejména dceru, štípaly. Na tomto čistícím gelu je vyloženě napsáno, že je i na seboreu, takže jsme našemu tříměsíčnímu synovi hlavičku gelem myli, ač na zbytek tělíčka jsme na mytí nic nepoužívali.
Balzám Lipikar Baume AP+ má taktéž neutrální, příjemnou “vůni”, krásně se roztírá a opět pumpičkové balení je uživatelsky super. Nejmladšího syna se seboreou jsme po koupeli natírali od hlavy až k patě. Po týdnu mazání hlavičky a za použití hřebenu na vyčesání šupin, se mu hlavička krásně zlepšila. Pokračujeme v mazání a zatím není potřeba vůbec používat hřeben, protože se další seborea netvoří.
Druhý syn, rok a půl starý, měl několik posledních měsíců s atopickým ekzémem veliké problémy na kolenou a lýtkách. Nic nezabíralo, ani kortikoidy neměly žádný pořádný účinek. Naprosto upřímně píšu, že jsem nevěřila, že by nějaký balzám dokázal syna atopických fleků zbavit. O to víc jsem byla příjemně překvapená, že balzám opravdu zabral a úplně mu skvrny zmizely.
Čtyřletá dcera má taktéž atopický ekzém v jednom podpaží a podkolenní jamce, u kolena a na lýtkách. Zjistila jsem, že po sprše dcera na balzám reaguje dobře, ale jakmile ji mažu po koupeli, tak jak je kůže asi víc rozmočená, tak si stěžovala na štípání. Každopádně jí většinou sprchujeme a tak se nechala normálně mazat. Bohužel, u ní nenastalo žádné velké zlepšení, ani tedy zhoršení. Stav kůže na nohách je stále stejný. Akorát tedy v podpaží se ekzém krásně zahojil, takže i u ní mohu napsat, že účinek pozitivní byl, byť jen na jednom místě.
Jako dárek jsme ještě dostali malou knížečku Tajemství spánku, kterou děti často chtějí číst a syn jí s radostí prohlíží, takže už je dost používaná. Rozhodně děti moc potěšila, děkujeme.
Prosím o typy na lehátko s kterým jste spokojeny?Nejlépe nějaka šedá barva?
To je dobrý holky ze? Ten Down. Jsem se úplně zapomněla zeptat.
Ahoj, nezabývá se tu prosím někdo produkty zn. Ramissio? Potřebovala bych poradit. Děkuji 🙂
Dnešní večeře ...
Rohlíky se šunkou a sýrem 😋
Anděl na horách🦋❤️😀
holky jak to máte vy ? bydlím v malem městě a dnes jsem šla shanět pro prvni lzicku brokolici nebo dyni.. no bez uspěchu tak jsem šla do lekarny na skleničky no musela mi to obědnat . Ale skleničky moc dávat nechci .. a ja nevim co 3 dny jezdit do jineho města pro zeleninu taky nemužu jak to dělate ? nebo jak dlouho vydrží taková zelenina asi vic jak 3 dny ne že? nebo to nakoupit, uvařit a zamrazit/zavařit?
Naše malá princezna. Dnes nám ji v Plzni potvrdili, že prý s úplnou jistotou je to holka. Musím říct, že tam jsou skvělí a příjemní doktoři. Vše nám doktor ukázal a nic jí nechybí ani nepřebývá.
Konečně nám dnes přišel voňavý balíček od Silanu 😍 Jako první zkouším fialové perličky 😉 #test_silan
Ahojky , nejsem zadna laktacni poradkyne ani lekar , ale strasne casto tady ctu jak nekoho nechteli pustit z porodnice ptz dite neni rozkojene apod.
Nebo ze to i doma slo pomalu a prisel na radu prikrm...
Nikde jsem se jako radu nedocetla to co poradili mi a diky tomu jsem mohla normalne kojit.
Kazda prvorodicka ma z kojeni obavy ...
A taky mi prijde ze si kazda maminka mysli ze porodi a mliko ji bude strikat pomalu i usima , ale tak to prece vubec neni 🙂
Ackoliv jak jsem se docetla lze se rozkojit i bez tehotenstvi a porodu ...a to prave stimulaci ( podpurnymi caji bylinkama apod)
Abych presla k jadru : me sestricky zkousely rozkojit , ale maly se moc nechtel prisat, nechtelo se mu ani sat a nemela jsem mleko.
Prinesla mi automatickou odsavacku a rekla at si je proste nekolikrat za den nasadim a odsavam.
Ono nebylo co odsavat takze jely naprazdno ale stimulovaly zatimco jsem se s malym mazlila v posteli .. Nevim ted po kolikatem odsavani se to zacinalo menit...nejdriv jsem odsala par kapek ...potom uz vice kapek...
Dalsi problem jsem pocitovala i v tom ze tak nejak instinktivne jsem porad prso s bradavkou cele napinala kdyz jsem mu ho nabizela, coz samozrejme taky neni uplbe super ...
Takze jednou v noci mi sestricka rika at vezmu prso jemne do ruky udelam z neho spise placku ( jako hamburger) a dam mu prso do pusy to uz taky pak klaplo 🙂 ...takze ja se rozkojila pomoci pumpy a rady s hamburgrem 😉
No a tak treba to nekomu pomuze 😉
Hlavni je netlacit na pilu a presto chtit 🙂 tulit se s miminkem a nebrat kojeni jako poslani - neco co musime ale jako prijemnou dobu byt s miminkem v nejuzzsim kontaktu a dat mu neco dobreho 🙂 a co si budem povidat taky ulehcit praci 😉 ptz mliko je porad vsude k dispozici ma idealni teplitu a neni k nemu nic potreba 😉
Ahojte holky, prosim Vas, mam v planu poridit inhalator, nejlepe ultrazvukovy.. Byli jsme dneska se synkem u doktora, on si tam zadejchal a ulevilo se mi...
Poradite nejaky, s cim jste spokojene??
Pripadne nemate nektera tento??
https://www.kupsitolevne.cz/medisana-in-500-com...
