Již ze samotného názvu lze uhodnout, že müsli značky Mixit je takové müsli, které si každý může namíchat podle své chuti. Pokud tedy například ze svých ranních cereálií vybíráte rozinky, tak pro vás máme skvělou zprávu - díky Mixitu už nemusíte. Vše probíhá pohodlně a jednoduše online a můžete si vybrat až z 90 různých ingrediencí, kombinací výsledného müsli je tedy bezpočet. 

Namíchat si tak můžete jen to, co máte opravdu rádi. A o to s větší radostí každý den snídat. Pro nerozhodné je tu také řešení v podobě hotových mixů. Ty jsou v nabídce celoročně, ale pro milovníky müsli jsou připraveny i sezónní varianty. Vánoční mix voní po skořici, valentýnský Elixír z lásky se červená po jahodách a malinách a nyní v aktuálním Velikonočním mixu najdeme i pěknou nadílku barevných čokoládových vajíček. Ta jsou zákazníky natolik oblíbená, že je možné koupit jich i celý plný tubus.

Pokud máte raději hřejivé kaše, také si vyberete. Na webu si zvolíte základ a přímícháte do něj jen to, na co máte chuť. A stejně tak si lze namíchat i samostané oříšky a sušené plody. Oblíbené je mrazem sušené ovoce, které je upraveno speciální technikou, tzv. lyofilizací, což je nejšetrnější metoda uchování ovoce. Zajistí mu původní vzhled, přirozenou plnou chuť a vůni bez přidaných konzervantů, barviv, cukru, nebo “éček”. Jako zdravá svačinka naprosto ideální.

Všechny křupavé dobroty si pak necháte namíchat do krásného tubusu a poté si vše můžete nechat poslat domů, či si objednávku vyzvednout na nejbližším odběrném místě. Zní to jednoduše? Přesně takové snídání s Mixitem je. Kombinace kvalitních surovin, možnosti přizpůsobení a originálního designu bude bavit každého.

Foto zdroj: www.mix.it

Ludmila Mojžíšová (1932 – 1992) – zdravotní sestra, která ovlivnila nejen životy mnoha žen a párů, ale také jako „nelékařka“ ukázala, jak lze prací (nejen) s tělem působit na stavy zdánlivě neřešitelné a nevyléčitelné, jako je např. funkční neplodnost.

Na základě výzkumných studií prováděných v letech 1983 až 1989 na rehabilitačním oddělení Fakulty tělesné výchovy a sportu UK v Praze a na rehabilitačním oddělení I. porodnicko-gynekologické kliniky Fakultní nemocnice v Brně uznal tehdejší ministr zdravotnictví MUDr. Martin Bojar tuto metodu za metodu první volby v léčbě funkční neplodnosti a podle § 10 odst.1 vyhl.č.115/1975 Sb. bylo dne 3.10.1990 uděleno osvědčení na novou léčebnou metodu s názvem „Rehabilitační léčba některých druhů funkční ženské sterility“. Z toho mimo jiné vyplývá pro veřejnost méně známý fakt a to, že tuto metodu mohou lékaři doporučovat a může být mimo jiné hrazena i zdravotnickými pojišťovnami.

Paní Mojžíšová zemřela v 90. letech minulého století a její odkaz je zde stále s námi – metoda se vyučuje na školách pro fyzioterapeuty a na specializačních kurzech, kde je po složení zkoušek uděleno fyzioterapeutovi oprávnění k provádění terapie metodou Ludmily Mojžíšové.

Široké spektrum využití

Metoda je známa především ženám, které mají potíže s otěhotněním. Má však mnohem širší spektrum využití a lze ji uplatnit u některých poruch neplodnosti mužů, bolestí zad, blokád a bolestí pohybového aparátu a páteře, skolióz dětí, bolestivé a nepravidelné menstruace, potížích při pohlavním styku (bolest, nemožnost dosáhnout orgasmu), bolestí na hrudi (po vyloučení jiných závažných příčin, zejména srdečních), některých druhů zácpy, některých druhů inkontinence apod.

Kromě toho má metoda nesporný vliv na zlepšení psychické pohody. Klient/ka má velký podíl na úspěšnosti metody tím, že spolupracuje s terapeutem a doma poctivě a pravidelně cvičí. Tím přebírá zodpovědnost za své zdraví i kýžený úspěch, učí se vnímat své tělo, aktivně se podílí na řešení svých potíží a efekt terapie je poměrně brzy znatelný. Pozitivně ovlivňuje také potíže, které často provázejí funkční poruchu neplodnosti (bolest hlavy, premenstruační syndrom, bolestivá menstruace, bolesti zad a pohybového aparátu).

Z lékařského (vědeckého) hlediska se o neplodnosti hovoří ve dvou základních rovinách, a to o sterilitě a infertilitě.

Sterilita

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je sterilita stav, kdy při pravidelném nechráněném pohlavním styku s minimální frekvencí 2 - 3x do týdne behem 2 let nedojde k těhotenství. Obvykle se léčba (řešení) tohoto stavu zahajuje již po 1 roce.

Sterilita se vždy týká celého páru, tedy ženy i muže a mluví se tak o sterilním páru. Z mého pohledu je pojem “sterilní” poměrně stigmatizující. Proto sama hovořím spíše o zdánlivé neplodnosti nebo o nedobrovolně bezdětném páru. Ve své praxi jsem totiž zažila již několik “zázraků” u lékaři “odepsaných” párů.

Udává se, že se na neplodnosti může podílet ze 40 % muž, ze 40 % žena a z 20 % jsou to společné faktory. V zemích rozvinutých, tedy i v ČR je přibližně 15 % párů nedobrovolně bezdětných.

Sterilitu dělíme na primární a sekundární

Sešlo se mi pár dotazů opatrně naťukávajících mé duševní zdraví, eventuální rozvod a prostě vůbec - jestli se u mě neschyluje k sériové vraždě. Vyvodila jsem z toho, že podle zveřejňovaných článků zřejmě působím poněkud podrážděně, hystericky až nebezpečně.

Ráda bych vás uklidnila tím, že jsem naprosto normální a vyrovnaná osoba, ale byla by to bohužel lež jako věž. Tak řekněme, že jsem normální dle svých možností. Mám svou rodinu ráda nade vše, když zrovna nemlátím hlavou o zeď. Vážně.

Vlastně jsem na tom teď docela dobře. Ani chocholoušek mě nechce vidět, že jsem prý moc normální. Ale celkem nedávno to tak nebylo. Asi tak půl roku zpátky se mi po zhlédnutí jednoho dokumentu zásadně obrátil život a musím říct, že to, co tomu předcházelo, nebylo hezké. Samozřejmě jsem později měla nutkání podělit se se všemi o své nově nabyté vědění a brala jsem to všechno (ostatně jako i sama sebe) šíleně vážně.

V šíření pozitivní vlny by mě nezastavilo ani stádo volů. A když mě poslali k šípku kamarádi, vytvořila jsem web, na němž jsem se snažila všechny přesvědčit, jak jsem úžasná, všechno zvládám a celý svět je jako Padesát odstínů růžové.

Jenže znáte to, zvyk je železná košile a jen tak se ho nezbavíte. Po chvílích plných otravného optimismu mě opět dohnaly staré splíny a nálady a ani četba motivačních textů, webů, časopisů je nezahnala. Ty pozitivní články a knihy mě v takové chvíli akorát vytočily. Naštvala jsem se na všechny ty, kdo se vychloubali, jak jsou úžasní a co vše dokázali, zahrabala se do ještě větší deprese a trvalo mi dlouho, než jsem zase začala sluníčkovat jako hípísák po LSD.

Už přesně ani nevím, kdy jsem se rozhodla přestat brát všechno tak strašně vážně. Prodělala jsem několik exrémních výkyvů nálad, přihodilo se mi pár větších či menších katastrof a něco se ve mně hnulo. Ať už to zapříčinil pes (který ani nebyl můj) toho času potrhaný od jiného psa (ten taky nebyl můj), s nímž jsem prožila tu úžasnou noc bez dětí na veterině, všechny ty dlouhé měsíce probdělých nocí s dětmi nebo další velmi vkusný dárek od příbuzenstva, děkuju za to!