„Motat do hadru se fakt nebudu – ještě by mi z toho dítě vypadlo.“

Není třeba se nošení v šátku bát – nejjednodušší je na novorozence elastický šátek, šátkové nosítko je taky dobrá volba. Pevný šátek je na uvázání složitější a přezkové nosítko není pro novorozence ideální, oboje si nechte na později, ať se zbytečně netrápíte 😉 Hodí se vědět:

• Nošení je pro děti přirozené.
• Je potřeba nosit dítě v kvalitním šátku a v ergonomickém nosítku (a to, jestli je nosítko opravdu dobré, se nedozvíte na prodejní stránce výrobce, ale v některé z nosících skupin na Facebooku nebo na Modrém koníkovi, nebo v mateřském centru ve vašem městě).
• V každé pozici je třeba mít dítě symetricky, s podsazeným zadečkem, lehce kulatými zády, zajištěnou hlavičkou a s koleny výš, než je zadeček. (viz úvodní obrázek)
• Šátek musí být vždy co nejpevněji dotažený – dítě v něm nesmí plandat ke straně nebo do záklonu.

Nošení v šátku je pro vás ohromně praktický a dítěti příjemný, takže se o to neochuzujte. Klidně si šátek zpočátku jen půjčte, ale věřím, že si to zamilujete jako miliony maminek a tatínků po celém světě!

Chci vědět víc

Co se stalo v minulém týdnu na Modrém koníku? Pobavte se střípky ze života našich uživatelek. Pokud máte tipy pro příští týden, označte je hashtagem #zezivotamaminek.

• veru908 má doma "velkého" (nebo spíš malého?) kluka: Viktorku, ty už jsi tak velký! Jako tvoje bříško maminko? (těhotná nejsem)
  
• zajecice5707 si užívá babí léto: Náš Mates (hádej který?) a celá jeho parta. Ať tohle babí léto vydrží hodně dlouho! 
  
• kristynkal poznala, co je to pravé rodinné štěstí: Už jsem přišla na to, kdy je Vojtěch nejšťastnější-když má doma prostě MÁMU! Žádnou supermamu, ktera ma vse nastudovane z internetu, ale mámu, ktera se od toho konečně odpoutala a užívá si toho prcka, který roste moooc rychle. Miluju Vojtu i jeho tátu, protoze od února si pořád užívám ten super pocit, že jsme rodina. 
  
• 1katyyycz1 má doma zajímavé mazlíčky: Nejlepší přítel člověka?-Jednorožec,jak jinak že jo 🙂
  
• datela musela raději přiznat faux pas než zmzlinu: Dcera: ,,Ty jsi měla čokoládovou zmrzlinu!" Já: ,,Neměla!" Dcera: ,,Tak proč máš zmrzlinu na kalhotech?!" (sákriš, kápla mi na židli a já si na to sedla, takže nezbývalo nic jiného říct) Já: ,,To není zmrzlina..." Tak víte co. To bych se o tom musela bavit celý den a pak pro tu zmrzlinu jet. Takže jsem si oficiálně ukákla :D
  
• emmacho má doma malého lamače dívčích srdcí: Náš milovník dneska opusinkoval ve školce Emičku a její nej kámošku nechtěl ani pustit🙂
  
• mummy88 má doma malého sportovce: Dnešní lekce jógy probíhá na fotbalovém hřišti.

Dva týdny uběhly jako voda a tak se znovu hlásím já, zvědavec, Chatbot Miky. Kdo jsem? Tvoje spojka s Modrým koníkem přímo na Viberu. Když si stáhneš moje stickery, můžu tě pravidelně informovat o dění na Modrém koníku, přinášet ti těhotenský newsletter nebo pokládat Otázky dne. A co zajímavého jsem se za poslední dva týdny právě při Otázkách dne dozvěděl? 

Hned na úvod si neodpustím malou milou statistiku ze zahájení školního roku. Kolik z vás v pondělí vyprovodilo svá milovaná dítka do školních lavic nebo školek? Přesně 60 % dotázaných maminek a přiznaly i slzy na krajíčku! 40 % maminek má doma děti menší a tak na svůj první školkový den ještě počkají. 

Ptal jsem se také, jestli podle vás patří čtyřnohý domácí miláček i k těm úplně nejmenším miminkům. 34 % z vás má při této představě smíšené pocity a odmítavě kroutí hlavou. No a 66 % nadšeně souhlasí a dává této myšlence palec nahoru. 

A jak vypadá oslava narozenin vašich dětí podle ideálních představ? 60 % maminek si představuje oslavu v úzkém kruhu rodiny. 40 % maminek si k tomu představuje balónky, párty čepičky, kamarády a hry, zkrátka zábavu se vším, co k tomu patří. 

Poslední zprávou chci poukázat na to, jak jste vy, maminky, obětavé a starostlivé. Představte si nezvyklou věc - konečně si po dlouhé době jdete koupit něco na sebe. A při placení zjistíte, že jste stejně nakoupila více pro děti a svého muže. Znáte to taky? Asi ano, že? 🙂 Tak nějak to má až 86 % dotázaných maminek. 

Teď už se loučím a ozvu se znovu za dva týdny. Do té doby se můžeme potkat každý pracovní den, přinesu ti Otázku dne a následně i vyhodnocení. Máš i ty nápad na otázku, kterou bych se mohl našich maminek zeptat za tebe? Neváhej a poděl se s námi v komentářích, štědře tě odměním srdíčky. 

Den D je tu.. Je pár minut po 8h a zatím ležím na pokoji šestinedělí protože jsou všechny hekárny a porodní sály obsazené a čekám na příchod lékaře, aby zavedl tabletu na vyvolání porodu. Strach mám parádní, v noci jsem kvůli tomu spala jen 2h a nejraději bych utekla.. 🙂 Domulka je kvůli tomu taky nervózní a ustýskaný.. Rano vstával v 5.45 a do 6.15 jsme se mazlili a povídali si. Na brášku se moc těší ale nejraději by byl kdybych rodila doma. To nejde kvůli diabetes a ani nejsem ten tip. 

Přibližně v 10h přišla paní doktorka, prohlédla mě a zavedla tabletu. Miminko bylo ještě moc vysoko a otevřená stále jen na 2 prsty. Následovalo vyšetření ozev. Dlouho jsme nemohli to jeho srdíčko najít, nakonec se zadařilo a já jsem si užívala toho krásného zvuku tlukoucího srdíčka mého miláčka. 

Zhruba za hodinu se dostavili první o něco silnější bolesti, které se stupnovali. Kolem 13h jsem dostala veliký hlad a jako cukrovkarka jsem nechtela riskovat kolaps. Po prohlídce paní doktorkou jsem dostala trochu polévky, s chutí jsem ji snědla. Po té či jsem se vrátila do postele jsem asi na hodinku ještě usnula. Bolesti jsem cítila ale dalo se spát i přes to. Po probuzení byly ještě větší a proto mě už z normálního pokoje daly na hekárnu. 

Okolo 15h mi doktorka řekla že pichneme vodu. To mě strašně vyděsilo a s očima na vrch hlavy jsem ji řekla že to nejde protože tady ještě není manžel. Ale když mi řekla že miminko je stále ještě vysoko a určitě to stihne souhlasila jsem. Mít čistou mysl došlo by mi samotné že to jen tak nebude. Manžel se objevil před 16h a mě se ulevilo. Konečně tu byl někdo kdo mi podal pití, pohladil mě a mezi kontrakcemi si se mnou povídal o běžných věcech. 

Kolem 19h bolesti vystoupali na takovou míru že už se nedaly vydržet, jenže ještě jsem nebyla dost rozšířená a mimčo bylo moc vysoko. Musela jsem chodit aby rychleji klesalo. Asi půl hodiny před tím se vyměnily směny. Přišla nová porodní asistentka která vedela houby o mém porodu a řekla mi ať se uklidním že jsem teprve na samotném začátku. Nevim jak jsem reagovala ale moc hezky určitě ne. Když přišla po druhé chovala se úplně jinak. Byla příjemná a měla pochopení. Podle mě se za tu dobu seznámila s mým případem a došlo ji co mi řekla za blbost. Uklidnovala mě že za hodinu se můžu otevřít na 5-6 prstů a že už to nebude tak hrozné. Musím říct že ve finále pro mě byla nejlepší kamarádkou. 

Před 20h jsem se přesunula na sál s vanou. První co že mě vypadlo bylo "to chci". Manžel vysvětloval že při prvním porodu to pro mě byla jediná spása a sestra mi hned natočila vanu. Musela jsem z ni vylézt jen jednou na ozvy a myslela jsem po dobu těch 20 minut že snad umřu. Jak ráda jsem se znovu ponořila do teplé vody která mi přinášela úlevu. Při dalších ozvach mě už nechala ve vodě jen jsem se musela trochu nadzvednout.