O rizikovém těhotenství mluvíme, pokud je vážné podezření, že se miminko nenarodí úplně zdravé. Může hrozit vrozená vývojová vada plodu, předčasný porod anebo je například větší možnost potratu. Důležité je si ale uvědomit, že v tomto případě se jedná pouze o zvýšené riziko. Ne tak u tzv. patologického těhotenství – tam jsou již buď budoucí maminka, nebo plod vážně nemocni.

Rizikové těhotenství

Jde o všechna těhotenství, kdy je zvýšená pravděpodobnost, že se nenarodí dítě zcela zdravé. Nejčastěji se jedná o hrozící potrat nebo předčasný porod, při podezření na vrozenou vývojovou vadu plodu apod. Tento stav může také  způsobit vážná nemoc matky. Proto je více než nutné, aby tato nastávající maminka navštěvovala poradnu pro riziková těhotenství, kde ji věnují intenzivnější preventivní péči.

Patologické těhotenství

Znamená, že těhotná je buď sama vážně nemocná, anebo jen její dítě. Často mohou problémy potkat oba současně. U některých žen mohla existovat choroba již před otěhotněním, ale v požehnaném stavu se může ještě zhoršit (např. cukrovka, některá plicní a srdeční onemocnění). Jindy se může onemocnění objevit až v průběhu těhotenství (např. tzv. těhotenská cukrovka, preeklampsie apod.).

U dítěte se mohou vyskytnout vrozené vývojové vady, stavy s poruchou výživy, projevy Rh-izoimunizace matky (vzniku protilátek proti krvinkám plodu) apod. Patologická těhotenství vyžadují léčebnou péči, u lehčích forem často jen ambulantní, u těžších pobyt v nemocnici. Některé nepravidelnosti, vícečetné těhotenství, podezřelé uložení dítěte, nízko nasedající placenta apod. vyžadují často tzv. preventivní hospitalizaci před porodem. Maminka leží na oddělení pro riziková těhotenství. 

Již před tím, než jsme byly tři, jsme byli s mužem rozhodnutí, že budeme chtít jen jedno dítě. Během mého „báječného“ těhotenství a ještě „lepším“ porodu mé dcery Medy se to i potvrdilo- znovu už absolvovat tento proces nechceme, navíc se nám potvrdilo i to, co jsme si o sobě mysleli už jako bezdětní – chceme vložit veškerou péči a energii jen pro ní.

Ujasnění, že nechci mít další děti, během vlny druhátek všech mých kamarádek, pro mne bylo příjemné – málokdy si bývám něčím jistá.
Horší byla otázka, jak svou plodnost nevyužívat po další dlouhé roky- volba antikoncepce se překvapivě ukázala jako nejtěžší oříšek celé záležitosti.

Restart cyklu po porodu

Přestože jsem plně kojila celý první rok dcery, jelikož má drahá dcera byla kozomila a kromě jogurtu a okurek odmítala jíst úplně všechno, co jsem jí s láskou podávala, menstruovala jsem velmi brzy, asi třetí měsíc po porodu.

Mé cyklické já si během těhotenství asi dobře odpočinulo, protože můj cyklus byl na minutu přesný a všechny cyklické fáze se mi nabízely s maximálním prožitkem – ovulace, kdy jsem nebyla schopna myslet několik dní na nic jiného než na sex byla ta lepší část cyklu, po němž přícházel stejně silný premenstruační syndrom- návaly vzteku, záchvaty zuřivosti, pláče a probdělé noci s uvažováním o své vlastní existenci.

V době menstruace jsem obvykle první tři dny ležela v křeči a nedokázala být vzhůru.
Navíc vzhledem k tomu, jak asi silné bývaly moje ovulace jsem začala mít obavy o to, zda antikoncepční metoda, kterou jsme roky bez problému používali- přirozená antikoncepce s ohledem na plodné dny, je ještě tak účinná a bezpečná jako v dobách, kdy by nám nevadilo, kdybych otěhotněla a kdy jsem ani o tom, že bych otěhotnět mohla, moc nepřemýšlela - bylo to prostě jedno.

S právě úřadujícím vlezlým a sychravým počasím nastává klasické období rýmiček a kašlů. Tyto neduhy samozřejmě nejvíce útočí na malé děti a osoby se sníženou imunitou, jako jsou třeba těhotné ženy, které jsou navíc hodně omezené ve výběru účinných přípravků z lékárny. Přípravky z lékárny jsou navíc poměrně drahé a občas jich musíte vyzkoušet více, než konečně natrefíte na takový přípravek, který vás toho otravného kašle zbaví. Pojďte tedy vyzkoušet recept na domácí sirup proti všem typům kašle.

Jeho příprava je velmi jednoduchá a náklady jsou v podstatě minimální. Výsledky vás stoprocentně mile překvapí. 

Proč právě tymián?

Tymián je jedno z nejsilnějších rostlinných antibiotik a disponuje také antiseptickými a dezinfekčními účinky. Pomáhá při nachlazení a také při zánětech dýchacích cest. Ale to ještě není vše. Působí také léčivě při astmatu, bronchitidě, suchém, dráždivém, záchvatovitém či černém kašli a usnadňuje vykašlávání hlenů.

Na výrobu domácího sirupu můžeme použít sušený tymián i ten čerstvý, který nám roste v truhlíku.

Pro výrobu nám stačí pouze 4 suroviny

Mám pocit, že ti rozumím, alespoň o trochu líp. "Jak mi můžeš rozumět? Ty, která máš dítě?" Zeptáš se s bolestí v očích. 

Jak ti můžu rozumět já, která jsem cítila růst nový život ve svém těle? Já, která jsem nevešla do dveří a kolem které se všechno točilo. Já, která jsem během hodin zažila tu nejintenzivnější bolest a tu největší euforii v momentě, kdy jsem porodila. Já, která má doma malé dítě objevující svět. Já, která mu fouká bolístky a drží ho v náručí. Já, které říká "mami." A přece mám pocit, že ti rozumím, tak trochu líp.

Lidé, kteří říkají, že ti bolest něco dá, lžou. Bolest ti nedá nic, to jen ty sama si v sobě musíš přerovnat myšlení. Lidé, kteří říkají, že ti nemoc něco dá, lžou. Moje nemoc mi nedala nic, moje nemoc mi vzala možnost být znovu těhotná. "Jsou tu přeci možnosti," řekneš mi ty, která jsi prošla vším co ti nabídli a pak jsi čekala s nadějí, která se pokaždé změnila v zoufalství. "Ano, možnosti tu byly," odpovím ti. Ano, možnosti tu byly, ale s mojí diagnozou a vědomím toho, že na odebrání vajíček je potřeba hormonů, které moje tělo v tu chvíli nepotřebovalo. S mojí diagnozou, kdy dalších minimálně pět let budu brát prášky, které mě možná uvedou do předčasné menopauzy, se možnosti změnily v nic. Mám pocit, že ti rozumím, tak trochu líp.

Pamatuji si jak mě před čtyřma lety v době "tak to zkusíme a uvidíme" napadlo, že se to nemusí zadařit. Ta myšlenka vlastně nikdy natrvalo v mojí hlavě neuvízla. Tehdy to nebolelo. Tehdy nebyl čas. Musela jsem spát a živit toho novýho človíčka uvnitř. Nikdy mě nanapadlo, že se jednou budu potýkat s pocitem "nikdy víc!" Ten pocit, který je někde hluboko v hlavě a krákorá mi do ucha jako ten černej havran "Nikdy, nikdy víc!" Ten pocit tam někde hluboko v břiše, který mě svírá a svírá až mi nedovolí dýchat a mě pak vrhknou slzy do očí. Ten pocit, který někdy vypluje na povrch, když vidím těhotnou maminku. Mám pocit, že ti teď rozumím, tak trochu líp.

Taky jsem byla jednou z těch těhotných, které se štastně valí ulicí. Nevěděla jsem, že je ti tak strašně. Nevěděla jsem, že tě může bolet se na mě podívat a že tu bolest skrýváš úsměvěm. Ta bolest není vidět a je tam, tam hluboko v tobě, viď. Ta touha držet miminko v náručí a dívat se mu do očí. Ta touha poleví, viď? Já vím, někdy je silnější než jindy a někdy není vůbec. Tak to je alespoň pro mě, která ti rozumí jen tak trochu líp. 

Někdy se mi chce křičet na to, jak je život nespravedlivej. Někdy se podívám na věci, který jsem schovávala "na to další" a přes slzy se směju. Směju se, když si vzpomenu na ty okamžiky, kdy v těch teď prázdných tričkách pobýval můj chlapeček. A třeba zase jednou bude nějaké moje miminko nebo malé dítě. Dítě, které mě nebude kopat pod žebra a které tam někde pro mě určitě je. Dítě, které bude chtít, abych ho objala a pochovala. Já vím, že tobě rozumím jen tak trochu líp. 

Znáte ten pocit, kdy se ve vás probudí to „něco“, co vás přiměje k tomu chtít děti? Chtít je co nejdřív, mačkat je v náručí, hrát si s nimi, zodpovědně je vychovávat – zkrátka být máma? Já ho znám moc dobře... a poslední dobou kvůli němu můj život čím dál víc připomíná očistec...

„Přijďte, až budete těhotná,“ řekl mi nedávno gynekolog a do ruky mi vrazil žádanku o převzetí do péče, adresovanou centru reprodukční medicíny. Ten ušmudlaný kus papíru mě vyděsil, vzápětí namotivoval, aby mě nakonec uvrhl do středně těžké deprese. Ženský zmetek. Cvok. Hysterka. Tak nějak se cítí žena, která chce mít dítě, ale nedaří se jí to.

A záměrně píšu „jí“, jelikož z dalšího ušmudlaného papíru od lékařů ví, že v protějšku problém není... A mohou ji blízcí tisíckrát uklidňovat, tisíckrát radit, tisíckrát opakovat: Nemysli na to. Ona na to bude myslet. A bude se dál trápit. A bude se ptát: Proč já?

Největší chybou, kterou mohou lidé před takovou ženou udělat, je:

• Říkat jí, že „to určitě vyjde, protože oni to tak nějak cítí“,
• říkat jí, že „její známá to taky tak měla“,
• říkat jí, že „problém bude určitě v hlavě“,
• říkat jí, že „nejlepší je vědomě dítě nechtít – potom se zadaří“,
• říkat jí, že „nemá bláznit, protože je ještě mladá“,
• říkat jí, že „to moc láme přes koleno a má tomu dát volný průběh“,
• říkat jí, že „oni by udělali tohle!“,
• nedej bože zeptat se se zájmem: „Tak co, pořád nic?“.

A jaké chyby dělají dámy-čekatelky, kterým ten jejich nenaplněný mateřský pud leze na mozek?