Už je tady! Nejpohádkovější a nejtajemnější období z celého roku. Čas, kdy si můžeme něco přát, kdy se na okamžik zastavíme... a vrátíme zpět. Zpět do doby, kdy jsme byli ještě malí a mohli snít o kouzlech, pomáhat mamince s pečením a kdy jsme věřili, že budou naše tajná přání splněna spravedlivým Ježíškem. Zavřete na chvilku oči a zkuste se se mnou vrátit. Cítíte? Vůně skořice, koření, teplo vycházející z kuchyně...

Dneska se můžete těšit na vánoční pečení se mnou a s Adámkem!

Jak už nejspíš z názvu tušíte, nebudeme péct nic složitého. Ale neměla jsem na výběr. Každý rok, po vzoru mé maminky, začínám péct jako první cukroví právě vanilkové rohlíčky. Je tedy jasné, že tradici nebudu měnit ani pro ambasadorské vánoční tvoření. Letos je teda budu péct ještě jednou, protože tentokrát jsme si to jen nacvičili. Ale cvičili jsme poctivě a já měla velkého pomocníčka.

Vanilkové rohlíčky nám i letos pootevřely dvířka Vánoc. S Adámkem jsme absolvovali dlouhý rozhovor, kdy já jsem vysvětlovala, že bude pomáhat a budeme se těšit na Ježíška ... on koukal a reagoval na části, kde se mluvilo o tom, že budeme jíst. Dobře naladěni jsme se už v úterý večer (no "už", hezky na poslední chvíli) pustili do tvoření těsta. Mělo by se totiž odležet a nejlepší je, když nemusíte plánovaně čekat a prostě se na to vyspíte. Zatímco já drhla kuchyň, která byla zasypaná moukou a opatlaná máslem, Adámek vyspával, aby se na dnešek dobře připravil. Má přece ten důležitý úkol, že jo...

Tvoření rohlíčků, nebo v naší verzi spíš podkoviček, je velká sranda. Těsto totiž od babiček až po nás, cpeme do mlýnku na maso. Nějak asi nejsme schopní to "ušoulet" v ruce, potřebujeme prostě asistenční stroj. Ale pozor. V něm nikdy maso nebylo a ani nebude! Je čistě na cukroví - i s krásnými vzory. Jen jeden z nich se ale hodí pro toto těsto, jiné vzory a tvary by se rozpadly. Vše jsme tedy připravili a šli na věc..

Nenechte se zmást fotkama. Ani u nás to nebylo úplně růžové, zalité sluncem a třpytkama. Ani ta duha nebyla :D Adámkovi bylo strašně líto, že těsto mizí v útrobách mlýnku. Docela dlouhou dobu jsem teda trávila popisem toho, co se vlastně děje, zatímco on ronil krokodýlí slzy a pečení bylo na pokraji ohrožení. Nakonec ale uvolil, že můžeme pokračovat. A vyšly nám docela hezké podkovičky, co říkáte?🙂 Abych popsala proces - těsto nacpete vrchem do mlýnku a točíte kličkou - to je ta chvíle, kdy se hodí asistent. Pokud teda zrovna neusoudí, že bude lepší po vás házet těsto. Z předem nastaveného vzorku vám leze těsto, které musíte chytat, aby se nerozpadlo. Když usoudíte, že pruh těsta je dostatečně dlouhý, aby udělal na plechu podkovu, uříznete jej. A na plechu stočíte do podkovičky.