V okolí Řepišť, Ostravy i F-M je spousta míst kam se dá vyrazit na kole tak bych Vám ráda doporučila ty, které jsme sami vyzkoušeli.

Podél řeky Ostravice

Podél řeky Ostravice je teď udělaná cyklotrasa, která vede z centra Ostravy až do Beskyd. My zatím projeli pouze část a to z centra Ostravy do centra Frýdku-Místku. Cestou jsou udělané občerstvení/posezení pro cyklisty aby nabrali síly a děti si mohly poběhat. My pro tento účel využili např. cyklopláž v Paskově, kde k občerstvení navozili hromadu písku na kterém si můžou děti hrát zatímco nabíráte sílu. Cesta z Vratimova do Frýdku-Místku je  převážně ve stínu tak se dá s dětmi jet i když praží slunce, protože jste před ním v bezpečí.

Na trasu můžete vyrazit nejen na kole ale i na bruslích.

Za koupáním na Žermanice nebo na Olešnou

Určitě existují i jiná skvělá místa na koupání, ale na Žermanice nebo na Olešnou se můžete dostat na kole a koupel je tou nejlepší odměnou za šlapání. Na obě místa se dá dojet i z Ostravy a F-M, záleží jen na tom jak se na to cítíte.

Miluji Českou republiku. Ne, neděste se, nejde o pseudovlastenecké zvolání pravicového extremisty, nýbrž o vyznání vášnivé turistky. Zbožnuji českou krajinu, česká města, městečka i vesnice, boží muka u polních cest, české hospody a orosenou plzeň. A pokud ještě váháte, kam se v létě vypravit, dovolím si vám dát jeden tip na zapomenutou okrajovou část Vysočiny. Konkrétně oblast v okolí městeček Počátky, Žirovnice a Kamenice nad Lipou, kde jsme strávili krásné loňské léto.

Ubytovali jsme se u známých v Žirovnici, ale pokud bych si měla vybrat výchozí bod, zvolila bych k ubytování Kamenici nad Lipou.

Kamenice leží na půli cesty mezi Brnem a Prahou, Pelhřimovem a Jindřichovým Hradcem. Je to malebné městečko obklopené lesy, poli a lukami. Ráj pro rodiny

s dětmi i cyklisty. Nenajdete tu sice mnoho značených cyklostezek, ale pokud máte

k ruce mapu v mobilním telefonu, můžete si naplánovat výlet sami hustou sítí polních a lesních cest. Za cyklonávštěvu stojí vesničky Bozděchov, Bukovka a Betlém, kam dojedete po lesní asfaltce. U Betléma můžete ochutnat léčivou vodu z Vaňkovy studánky. 

Krásná cesta vede i k vesnici Častrov, přes Metánov na Lhotu-Vlásenici. Jednu

Léto už se nezadržitelně blíží a vy možná přemýšlíte, na jaký tábor děti pošlete. I v letošním roce je pro ně připraveno široké spektrum prázdninových pobytů, od těch pro nejmenší, přes speciální, až po rekreaci u moře. Chcete vybrat svému dítku tábor na míru, na který bude ještě dlouho vzpomínat? Připravili jsme pro vás jednoduchý přehled, díky kterému se v letošní nabídce rychle zorientujete.

Klasické tábory jsou vhodné pro děti všech věkových kategorií, které hledají zpestření prázdnin se spoustou zážitků uprostřed přírody. Vyzkoušejte například tábor s organizací Medusa, na kterém si vaše dítě bude moci libovolně volit aktivity a program, který se jim bude nejvíc zamlouvat. V nabídce jsou dva turnusy.

Pokud máte malé dítě, které touží objevovat svět, přihlaste ho na tábor pro nejmenší. Tyto akce jsou určené pro děti od 4 do 10 let a od běžných táborů se liší především tím, že se o děti stará více dospělých a děti nejsou fyzicky přetěžovány, takže vaše ratolest bude mít zajištěný individuálnější přístup a dostatek péče. Můžete vybírat z pestré nabídky různých témat, například Mimoňové, Angry Birds nebo Scooby Doo.

Máte doma akčního kluka nebo holku? Vyzkoušejte adrenalinový tábor, který naplní jejich představy o dobrodružství. Díky velkému množství aktivit zapomene vaše dítko na čas a možná se mu ani nebude chtít domů.  Dobrým tipem je například Březová, kde mají děti k dispozici lanové centrum.

Těšíte se, až s partnerem strávíte romantickou dovolenou ve dvou u moře, ale chcete zdravý vzduch a slanou vodu dopřát i svému potomkovi? Vyberte si z nabídky táborů v přímořských letoviscích. Například s cestovní kanceláří Topinka se vaše dítko může vypravit do Chorvatska, Černé hory, Španělska a dalších jižanských destinací.

Chcete, aby se vaše ratolest vzdělávala zábavnou formou i během prázdnin? Vyzkoušejte jazykový tábor, na kterém si dítě vyzkouší, jaký je to pocit, když musíte komunikovat v cizím jazyce. V dnešním době se mu tato zkušenost jistojistě bude hodit. Jednou z možností je třeba jazykový tábor pro začátečníky a středně pokročilé v rekreačním středisku Kymevo Hrachov. 

Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný… Asi nejčastěji odříkávaná velikonoční koleda doprovázející chlapce/děti, kteří drží pomlázku a těší se na vykoledované vajíčko, sladkost, drobný peníz, ti dříve narození na panáka. Ne všude jsou však Velikonoce stejné. Víte, jak to chodí ve světě?

Austrálie

Není lepší místo kde začít, než u protinožců. Austrálie je země mnoha národností a tak vypadají i velikonoční svátky. Nezřídka se stává, že v jednom domě dodržují jiné zvyklosti než sousedé. Přesto je možné najít několik styčných bodů. Jedná se o nejdůležitější svátky v zemi. Tomu pak odpovídá okázalost výzdoby a to, že regály v obchodech se doslova prohýbají pod velikonočním zbožím (dekorace, barevná vajíčka, zajíčci). Australané tyto svátky vnímají jako prázdniny – mají volno stejně jako my, na Velký pátek i Velikonoční pondělí. Celé rodiny se v tomto období scházejí a společně navštěvují mše. Také se peče tradiční pečivo – podobně jako u nás mazance. To má podobu kříže a nazývá se hot cross buns. Z Austrálie se přesuneme trochu severněji, konkrétně na Filipíny.

Filipíny

Jako bývalá španělská kolonie (ještě později americká) jsou téměř výhradně křesťanské. Z toho vychází i velmi nábožensky pojaté oslavy na Velký pátek.

V ulicích hlavního města Manily se v tento den objevují průvody, které napodobují poslední cestu Ježíše Krista. Účastníci nesou na svých ramenou kříže, nechávají se bičovat (případně se bičují sami) a na konci této cesty dochází k ukřižování, a to zcela reálnému. Filipínci si tak připomínají utrpení Ježíše a vykupují své minulé hříchy. V kontextu této zvyklosti se najednou naše šupání pomlázkou už nezdá tak barbarské.

    Jmenuji se Tea a žiji na ,,Konci světa" a v tomto magickém kraji žiji skoro rok. Ne, vážně nepřeháním... 

    Nečekejte však Středočeský kraj ani Jihomoravský kraj. Tento týden se vydáme mnohem dál. Tak tedy, nebojte se, sbalte si svůj uzlíček, jako ten Honza v pohádce a hurá do světa! (respektive až na jeho konec).

    Hodily jste všední starosti za hlavu a rozhodly se vyrazit? Výborně!

Nacházíme se na poloostrově Bretaň., která je jedním z 18 regionům (zjednodušeně krajem) Francie. V tomto článku vás s ním seznámím, stejně jako s jeho obyvateli i užitečnémi informacemi.

Bretaň není Francie

    Nečekejte zde Francii, tak jak ji znáte. Není to ta sladká Francie v podobě Eiffelovky, šneků a obrovského množství vinic. Jakmile opustíte okolní regiony, jakým je Normandie otvírá se vám rázem nový, samostatný svět. Dálnice přestávají být placené včetně nižší omezené rychlosti. Značky mají nejen jiný vzhled, ale jsou psány i dvou jazycích: francouzsky a bretonsky. Proto buďte opatrní, je snadné se tu ztratit. 

Znáte to, když před víkendem sedíte večer na gauči a zuřivě přemýšlíte, co podniknete o víkendu, abyste neseděli doma? A ono vás stejně nic moc nenapadá?

Tak to se mi stalo minulý týden. Asi dva dny jsem strávila myšlenkami nad tím, co budeme dělat. Kam půjdeme. První návrh byl Matějská. Když jsem si ale představila těch milion lidí a hledání místa k parkování, raději jsme tento nápad zavrhli.

A pak mě napadlo- Farmapark Soběhrdy! Chtěli jsme se tam podívat už dááávno, akorát mě (nevím proč) odrazoval.

Tentokrát jsme vyrazili a můžu vám říct- URČITĚ se zajeďte podívat! Farma je krásná, rozlehlá, a upravená. Dovolím si tvrdit, že je vidět, s jakou láskou se o ni starají. Všude, na každém kroku, jsou nějaké atrakce pro děti- pískovište, houpačky, trampolíny, prolézačky, dokonce se staví i vodní tobogán.

Výběhy pro zvířata jsou dost prostorné a když si u pokladny zaplatíte krmení, tak můžete s ošetřovatelkou dávát jídlo zvířatům až do pusy. Tedy jestli se dostanete na řadu 😉 Dětí je hodně a co si budeme povídat- tady nějaké čekání v řadě nefunguje. 

Akorát doporučuji, abyste se předem podívali na jejich stránky, kdy, v jakou dobu a kde tato krmení probíhají. Bohužel tam to už nezjistíte, nikde nejsou značeny. Což mě osobně bylo líto, protože jsme si krmení zaplatili. Nakonec se nám podařilo zúčastnit jenom jednoho a to celkem náhodou.

Vzpomínáte si, kdy naposledy se vám poštěstilo a mohla jste se zabořit do ušáku a číst a číst a číst...? Kdy vám bylo vše kolem vás celkem ukradené, protože jste nutně potřebovala dočíst ještě tuto kapitolu. A tu další. A další.  Stýská-li se vám, mám pro vás tip. Kupte si knihu Tady byla Britt-Marie. 

Až přečtete první stránky, pošlete děti k babičce, do kroužku nebo ven na hřiště. K večeři objednáte pizzu a zamknete se s knihou v ložnici. Protože chytí a nepustí. Budete se smát i brečet a hlavně vám bude neskutečně hezky. Protože i protivná bába může být vlastně velká sympaťačka, když se na ní podíváte jinýma očima.

Protože každý si s sebou neseme své bolesti a bolístky.  Protože každý máme své prapodivné rituály, které nám život dělají snesitelnějším.  Protože život všem háže klacky pod nohy. A je jen na nás, jestli přes ně zakopneme, nebo je sebereme a zatopíme si s nimi. Protože každý z nás má možnost něco změnit.  Protože je velmi snadné v druhých zažehnout jiskru nebo tu jiskru zadupat do země.

A až uvidíte partu dětí hrajících fotbal na plácku před hospodou, tak se určitě zastavíte a budete alespoň chvíli fandit. Fotbal někdy nemusí být jenom obyčejná hra. Fotbal se může stát smyslem života. A nejen pro krasavce Beckhama, ale i pro dámu v letech, které se v šedesáti zhroutí její dosavadní nudný život. Poprvé v životě se rozhodne zabojovat sama za sebe a shodou okolností se stává správkyní dětského centra, a později i trenérkou fotbalu,  v jednom hospodářskou krizí postiženém městečku. Střet dvou zcela odlišných životních stylů přináší situace úsměvné i dojemné.

A teď mě omluvte. Běžím přeleštit okna a vyprášit matraci. Pořádek v bytě může mnohé změnit.

Potřebuješ nakopnout? Potřebuješ slyšet pravdu a vidět skutečnost? Toužíš po tom, aby ti někdo rozumněl a potřebuješ denní dávku pozitivity, protože jinak se zblázníš? Pak jsi tady správně, proleť očima text a co nejdříve si pust přiložené video. 

Na tohle video jsem narazila asi před rokem, jednou na mě na facebooku vyskočilo a už úvodní titulky na obrázku, které jsem viděla (Hej, je mi jedno, kdo jsi, kolik je ti let a jakého jsi pohlaví) mě donutily si video pustit. 

Z počátku jsem moc nevnímala, co říká, ale fascinovala mě jeho vyrovnanost a výraz ve tváři, ta spokojenost a energie, která z něj vyzařovala, byla ohromující. Ta slova, která říká nejsou nijak objevná, protože vím, že k úspěchu vede cesta jen s mou pomocí a mám už mockrát vyzkoušeno, že bez toho to bohužel nejde. 

Je zkrátka zbytečné, vám víc psát, protože tohle vám doporučuji zažít, doporučuji vám se prostě podívat a říct mi, jak na vás můj "nabíječ" energie a pozitivity působil. Těším se na vaše komentáře. 🙂

Každý trpíme nějakou tou formou obsese. Někdo při  odjezdu z domu desetkrát kontroluje zamčené dveře a pokaždé se nezapomene zeptat své drahé polovičky, jestli náhodou nenechala doma zapnutou žehličku (a to i v případě, že žehličku doma nemáte). Někdo si rovná oblečení podle barev od nejsvětlejšího po nejtmavší. Někdo rovná věci podle geometrických tvarů, přičemž musí být v rovnoběžné linii s kuchyňskou linkou, prahem nebo ledničkou. Prostě každý máme něco. Ale pokud se kvůli svému OCD cítíte méněcenně, nezoufejte a zhlédněte Legopříběh. Ten vás uklidní, že je to naprosto v pořádku.

Alegorický příběh o psychotickém otci s těžkou formou obsedantně kompulzivního syndromu projevujícím se skrz jeho privátní sbírku Lega a jeho synovi, který si chodí s jeho Legem tajně hrát. Příběh ze života takové normální rodinky.

Tato alegorie se odehrává prostřednictvím postaviček z Lega. Lord Byznys (otec) je naštvaný, že mu mistři stavitelé ničí jeho stavby. Proto se spiknul se zlým poldou, který mu pomáhá stavitele pochytat. Vlastní nejmocnější zbraň – krágl (lepidlo). Pak se ale zjeví nějaký maník ve stylu Gandalfa a říká o jakémsi proroctví, v němž přijde Výjimečný, nalezne blokátor (zavírátko na lepidlo) a může zachránit Vesmír.

Výjimečným se ukáže být Emmet, chlapec zaměstnaný u stavební firmy, který se snaží vést úspěšný život a stát seoblíbeným. Jednoho dne ale spadne na staveništi do díry, kde najde tajemný blokátor. Probudí se až ve spárech zlého poldy, který ho chce v rámci výslechu roztavit. Super pohádka pro děti. Poučná a mírumilovná.

Před jistou smrtí ho zachrání Hustěnka, opravdu hustá holka zaslíbená Batmanovi, pravděpodobně na extázi, protože je schopná postavit létající motorku za letu a ještě laškovně házet očkem po Emmetovi. Definitivně jde o nadčasové jméno mezinárodního kalibru a vsadím se, že se po premiéře tohoto kvalitního snímku narodilo již hodně Hustěnek. Dokonce to má vliv i na starší dítě, které si tuhle nemohlo vybavit, jak se jmenovala ta holka v Mrazíkovi, prý Hustěnka.

Ústředním hitem filmu je píseň „Všechno je tu boží“. Ne že by to bylo nějak extra důležité, ale pro majitele hudebního sluchem tohle disco s mizerným textem poněkud traumatické je.

Ráda bych Vám něco pověděla i o Ostravě, ale opět to nebudou žádné historické údaje, spíše jak jí vnímám, kam chodíme rádi z návštěvami z jiných měst.

Určitě jste už slyšeli Černá Ostrava, Ostrava ocelové město republiky a jiné názvy, ale já myslím, že tyto zažitá klišé už dávno neplatí. Když máme návštěvu většinou se všichni diví jak moc je Ostrava zelená, přijedou a čekají černé špinavé město, které je zalaleno kouřem, ale většinou narazí na spoustu zeleně a krásnou oblohu (máme štěstí, že většinou když máme návštěvu není inverze 😉).

Jinak s čím souhlasím jsou slova písně Jarka Nohavici "Ostrava je region specifičny", i když asi každý si myslíme, že místo kde jsme se narodili a žijeme je jedinečné 🙂

Hornické muzeum Landek

Většina našich návštěv chce jako první vidět hornické muzeum. Muzeum je jedinečné v tom, že v něm provází havíři v důchodu, kteří kromě strohé historie mnohdy přidají i vlastní zážitky. Ovšem některým návštěvám vadí, že používají spoustu ostravských výrazů, kterým oni nerozumí.

Navštivit muzeum lze i s dětmi, byli jsme tam s 2,5 letým synovcem a zvládl dvě hodinové exkurze, ale pravda je, že jsme na něho byli 3 dospělí. Cestou z muzea je možné se občestvit v místní harendě, zatím jsme se tam vždycky dobře najedli.