Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Prosim, co radite na suchý dráždivý nekolikahodinovy kašel? Mame Levopront(po šesti hod, měl zatim jednu davku), dávám Drosetux, tymián obou mast, pruduskovy čaj a Vincentku a syn jen kasle a kasle...dostal i aerlus(neco jako fenistil).... Zitra supajdime k dr, ale jak to zastavit??? Uz je vysileny....diky moc
Platon: "Nikdy se nesnažte léčit oko, aniž byste zároveň věnovali pozornost i hlavě. A věnujete-li pozornost hlavě a nevěnujete-li pozornost celému tělu, neděláte dobře. Stejně tak nedobře jednáte, když léčíte tělo a nevěnujete pozornost duši. Léčení jedné části by nikdy nemělo probíhat bez pozornosti věnované druhým částem."
Pokud se necítíme dobře na těle nebo na duši, je potřeba podívat se na celou naši životní situaci, protože jen holistické léčení dokáže dosáhnout k opravdovým příčinám, abychom se cítili dobře po všech stránkách. A cítili radost ze života 🙂
Dnes 32tt, za cca 2týdný na kontrolu, už se nemůžu dočkat!!!
Krásné letní ráno. Momentálně oblíbená písnička mých dětí, asi kvůli "badaboum" 🙂
Včera jsem už usnula 🙂 tak přidávám až teď ilustraci ke včerejší " procházce" :D
Co jsem vlastně jedla a co jím?
Jedna z nejčastějších otázek, kterou mi lidi pokládali a pokládají: ,,A co jsi vlastně jedla? A co jíš teď? A jak často jíš?" A moje oblíbená:,,Jíš vůbec?" 🙂 A to je důvod, proč jsem se rozhodla svůj první článek zaměřit právě na stravování.
Jídlo. Točí se kolem něho snad 70% našeho života. Ať už jsme doma, v práci, ve škole nebo se chystáme na dovolenou... řešíme co budeme jíst, kde budeme jíst, kde to koupíme, co nás to bude stát a hlavně jak to bude chutnat. Každý z nás má nějaké návyky, za které může rodina, to kde jsme vyrůstali nebo to, kde žijeme, s kým žijeme, čemu věříme. Všichni se shodneme na tom, že je to věc, která se strašně špatně mění!
Já už mám za sebou několik "diet", které obnášely úpravu jídelníčku. O tom, jak moc byly vhodné nebo ne se bavit nechci. Asi všichni tušíme, jak to bylo, když to mělo za následek JOJO efekt. Předem chci zmínit, že nechci aby tenhle článek působil jako "návod" jak správně jíst, když chcete zhubnout nebo žít zdravě.
Když jsem se v lednu 2015 rozhodla se sebou něco udělat, měla jsem jasný cíl - prostě musím změnit to, jak jím a to jak nad jídlem přemýšlím! A ze svých 98 kg se dostat do Natálky narozenin na 80 kg!Od známých a i z vlastní zkušenosti jsem měla dobré zkušenosti s knihou od Antonie Mačingové - Zhubněte jednou provždy. A tak jsem i začala. 30 denní program na pročištění organismu, kde se vůbec nejí pečivo a prvních 14 dní sníte obrovské množství zeleniny, ovoce, jogurty a je úplně vynechané maso. Pak je zařazené maso a těstoviny. Má to opravdu skvělé výsledky, celkově se vašemu tělu uleví. Ale nejde to držet dlouhodobě. Mačingová má i navazující knihy, ze kterých jsem se v dalším stravování hodně inspirovala. Omlouvám se za nekvalitní fotky, ale tehdy jsme to nijak neřešila 🙂
Rozhodně jsem se pročistila, centimetry mizely, cítila jsem se líp a hlavně jsem se naučila jíst pravidelně aspoň pětkrát denně a hodně HODNĚ pít.
Další měsíce jsem, až na výjimky, pokračovala ve stejném duchu. Pravidelné jídlo, k snídani jogurt s oříšky a medem nebo banánem, k svačině ovoce, oběd maso se zeleninou (teplou nebo studenou), k odpolední svačině většinou proteiňák, oříškovou tyčinku, zeleninu a k večeři zase zelenina a vysokoprocentní šunka, vajíčko nebo maso. Po dvou měsících jsem měla dole 10 kg.
Pratele, trochu me mrzi, ze tady kazdej resi kojeni.... A na Mezinarodni den sucheho zipu si nikdo ani nevzpomene!!!
😀
To vám teda povím, že není jednoduché psát zrovna během dní bouřlivých debat o kojení :D :D 🙂
Ale abychom pořád neřešily ty kozeny, zvu vás opět do Dolních Kounic. Co máme dnes v plánu? Výlet vlakem, potom pěšo na pohodu po turistických značkách. Že nuda? To bych vám přece nemohla udělat 🙂 Nebojte, bude to sice trošku poklidnější zážitek, ale bude dle mého hezký🙂
Z Brna ( přesněji řečeno z Modřic) do Kounic jezdí autobus č. 512, ale ten nás dnes nezajímá. My pojedeme z Brna vlakem, aby jsme měli o něco poetičtější zážitek a děti to jistě také ocení 🙂 Vystoupíme v Moravských Bránicích a odtud pěšky po červené značce. Tu budeme sledovat prakticky po celý výlet. Sestoupíme dolů do Bránic, u hasičské zbrojnice se můžeme zastavit u památné lípy, poté nás červené směrovky provedou obcí, přičemž pozornější si mohou v řadové zástavbě na břehu potoka Bukovina všimnout jednak několika domů poněkud menších a roztomilejších než ostatní a jednak také třeba modelu Eiffelovky v jedné ze zahrad. Brzy přitom dojdeme na konec Moravských Bránic a hned za mostem nás vítá cedule s nápisem Dolní Kounice u šedivé a vlastně ne moc vzhledné kaple. Že to bylo nějak jednoduché?
Zatím ano, nicméně červená značka myslí na zdraví poutníků, a tak brzy odbočuje ze silnice do svahu. Zahrádkářskou kolonií vystoupáme až nějakých sedmdesát metrů nad silnici, po kilometru se tak ocitáme téměř na vrcholu Kamenného vrchu. Trocha námahy zkrátka musí být. Ještě jsme ovšem nevystoupali úplně – červená totiž pokračuje k rozcestí u osady Karlov, které je nejvýše položeným místem v tomto úseku naší cesty. Za námahu se již ale postupně otevírá výhled až k Pálavě, ale především na dominanty Dolních Kounic – kostely, školu, zámek a také poutní kostelík sv. Antonína, ke kterému naše cesta pokračuje.
Po necelých třech kilometrech se u této menší sakrální stavby z poloviny 18. století trůnící si nad městem můžeme sednout na lavičku a kochat se. Kounice s odrážející se hladinou Jihlavy máme jako na dlani. Až se pokocháme, Křížovou cestou sejdeme do města prohlédnout si zdejší zajímavosti zblízka.
Upravené náměstí lemují zachovalé měšťanské domy, prostoru vévodí novorenesanční kostel sv. Petra a Pavla s 41 metrů vysokou věží, o kousek dál poněkud v ústraní stojí další svatostánek, pravoslavná kaple sv. Fabiána a Šebestiána, kterou jsme však od kostelíku nad městem těžko mohli přehlédnout.
Červená značka vede z náměstí ke zdejší památce číslo jedna – někdejšímu klášteru Rosa Coeli, tedy Růži nebeské. Jeho počátky spadají do 2. poloviny 12. století a byl tak nejstarším ženským klášterem. O něm si ale více povíme jindy 😉
To samé platí o dolnokounickém hradu, který byl ještě před úpadkem kláštera přebudován na zámek. Chceme-li k němu vyrazit, musíme se od kláštera vrátit do Růžové ulice a kus cesty k branám absolvovat podél hlavní silnice. Už z dáli je přitom vidět, že goticko-renesanční hrad a zámek prochází postupnou obnovou. To však nevadí pořádání víkendových prohlídek, nejrůznějších kulturních akcí nebo i svateb.
Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.Vrátíme se zpátky na náměstí a opět budeme sledovat červenou značku. Po několika metrech se před námi rozprostře autobusové nádraží a za ním synagoga, jedna z nejstarších na Moravě, z poloviny 17. století. Dříve stála uprostřed židovské čtvrti, židovská komunita tvořila v minulosti až čtvrtinu města. Raně barokní synagoga dnes slouží jako kulturní sál, v uličkách v blízkosti lze nalézt několik dochovaných objektů někdejší čtvrti, pověstnou atmosférou dávných časů to tu ovšem příliš nedýchá.
Jinak je tomu o padesát metrů výše, kde se rozkládají městské hřbitovy. Naproti tradičnímu lze brankou vejít mezi náhrobky upomínající na někdejší židovské obyvatele města. Náhrobků se ve svažitém terénu nachází na 1500, ten nejstarší z roku 1688. Ze hřbitova se přitom opět nabízí krásný výhled na město nebo třeba na zmiňovaný kostelík sv. Antonína na protějším straně údolí.
Nyní lze pokračovat buď dále po červené přes Šibeniční vrch, nebo sejít od hřbitova zpět do bývalého ghetta a šlapat po silnici podél řeky. Z obou variant se otevře mimo jiné pohled na zdejší kamenolom, který ujídá Kamenného vrchu, a obě varianty se zase spojí v Nových Bránicích. Těmi projdeme až za místní školu, na kraji vsi opustíme červenou značku, která dále pokračuje k Ivančickému viaduktu (ale pokud chcete pokračovat právě k němu, nemůžu vám to zakázat), a vydáme se po mostě přes řeku.
Rázem už jsme na nám známém pomezí Moravských Bránic a Dolních Kounic se šedivou a nepříliš vzhlednou kapličkou a znovu se zde dostáváme na červenou značku (obce jsou jí doslova obkroužené). Cestu k bránickému nádraží již známe a vlak na Brno jede co hodinu...
Tak co? Líbilo? Doufám, že jsem vás dostatečně nalákala k turismu 😉
Hezký večer
Veronika
ANKETA!
Maminky, tatínkové!
Ocenili byste mít možnost dokoupit k vašemu kočárku externí pohon? Když tlačíte plný kočár, k němu máte ještě skejt se starším dítkem, nákupní tašku v košíku a máte tlačit kočár do kopce?
Zajímají mě vaše postřehy!
Díky! 🙂
Jak to pozoruji, mateřské mléko je sice 100% bio, local, raw a možná i paleo, ale o fair trade nemůže být řeč.
Světový týden kojení a všude samý prsa. Teď se jen trochu děsím toho, co tady uvidím, až bude mezinárodní den ženského orgasmu... 😀
Zeny jak delate cuketove rizky? 😀 vsude ctu neco jinyho, takze loupat-neloupat? Vykrajovat vnitrek-nevykrajovat?
Aaaaaa koukám, že většina z vás tohle místo nezná, takže dáme se na úvod zajímavosti a takový ty nudný geografický údaje a jiné podrobnosti, alespoň v rychlosti, ať máte představu vo co go 😉
Jak jsem už psala, Dolní Kounice se nachází na Brněnském venkově Jižní Moravy.
Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů.
Oficiální web: http://www.dolnikounice.cz/index.asp
Počet obyvatel pro představu: 2 428 (1. 1. 2016)
Tohle městečko má svoje NEJ v ČR : nejvíce památek na počet obyvatel. Takže kam šlápnete, dýchne na vás historie 🙂
Dominantou města je vrch sv. Antonína se stejnojmennou kaplí v nadmořské výšce 260 m levém břehu řeky. Mimo již zmiňovanou kapli a zámek můžeme v katastru města pozorovat další množství starobylých památek - romantickou zříceninu kláštera Rosa coeli, židovskou synagogu a hřbitov, kostely, kaple, měšťanské domy a sakrální stavby.
Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města). Nejznámější odrůdou je proslulá Frankovka. Vinné sklepy Rosa Coeli jsou vlastníkem titulu: Hradní dodavatel.
Město je členem Mikroregionu Ivančicko.
Město se rozkládá v údolí řeky Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu. Nooo nezdá se to, ale když to chcete projít, tak lezete furt z kopce do kopce a nakonec budete taky ucaprtaní 😀
Pokud se chcete zahřát, tak šup sem. Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně). Malá pravděpodobnost deště, na výlet dobrý, ne? 🙂
Více o památkách a vínu si řekneme příště. Zítra se můžete těšit na...ale co.. nechte se překvapit 😉
Do komentářů mi pište, prosím, co byste o Kounicích chtěli vědět až se je rozhodnete navštívit: třeba kde je wc, kde s dá dobře posedět, to už nechám na vás.
Teď Vám jen popřeju dobrou noc 😉
Veronika
Tak tohle dokaze fakt jen muj chlap... Byl si v praci zaridit ulevu na danich na naseho Mateje... Do kolonky jmeno ditete vyplnil Matyas... Doslo mu to az doma...takze rychle volal na mzdovku,kde meli samozrejme zachvaty smichu.polozi telefon a pta se me: hele a prijmenim je po me?? ( nejsme manzele)...me z nej trefi.
Taky mate kolem sebe lidi, kteri jsou vcelku zatezi pro vas organismus???
Nejhorsi na tom je, ze blbci jsou si vzdycky tak jisti, zatimco ti chytri jsou plni pochybnosti...
Den první - seznámení.
Vrátili jsem se z dovolené a hned na nás s Natynkou čekal balíček s prvním testováním - krém na opruzeniny #test_sebamed. Děkujeme.
Z dovolené si malá přivezla plenkovou dermatitidu, takže dneškem zahájeno testování. Jsem zvědavá, jaké zlepšení bude po týdnu používání mastičky 🙂
Objekt a subjekt testování společně na fotce.
Holky a to kojeni se tu bude resit cely tyden? Protoze bych tu prisla az za týden. Me jsou vystavena prsicka jedno, je to papani pro miminko, bezmocneho tvorecka, který se proste jinak nez sanim napat neumi. Ale dvouletaky prisate na prsach, to uz nemusim mno se veřejně priznam. A ano asi je to tim, ze ani jedno me miminko kojeno nebylo. Timto bych Vam chtela rict, ze některe tyto fotky mohou lidi zranovat, někteří se treba na to kojeni i těšili, pripravovali se ale at to bylo z jakýchkoliv duvodu, proste nemohli. Ne ze nechtěli proste nemohli, at to byly zdravotní duvody, porod podle Hitchcockav atd. Verim, ze vsechny se na 100% snazily, oplakaly to a mozna jako ja mely pocit, ze jako matky zklamaly ( tak jsem to mela u prvniho, u druheho jswm upřímně byla rada, ze jsme proste obe ve zdravi a bez nasledku prezily) - proto se proste pred kazdou zverjnenou fotku zamyslete, zdali ji vic neublizite nez pomuzete. Nic víc, nic min.
Trojčatka rádi pracují s tátou.Kubík samozřejmě taky 🙂 a tak se milují
Dostavala jsem zprávičky, ze uz jsem dlouho nepridala zadnou fotecku, tak teda tady jsou 😊😙 pupik konec 31.tydne a hlavne nas drobecek 💙 s tatinkem jsme to nevydrzeli a na 3D ultrazvuk jsme nakonec sli. Uvidime, jestli si bude Matula podobnej az se narodi 😇👶👍
#svetovydenkojeni je krásná věc! Sama kojím ještě teď, téměř jedenáctiměsíčního Toníčka.
A vy, co nekojíte, nesmutněte. Nemějte depky.
Žijeme naštěstí v době, kdy i děti na náhradním mlíčku mají vše co potřebují, krásně po něm rostou a nejsou ochuzeni o nic, ani o vaši lásku!!
Lucie a zázraky
Tuto knížku jsem četla jako malá holka. Četla jsem ji moc ráda a hned několikrát. Minulý týden jsem náhodou zjistila, že knížka Lucie a zázraky opět leží na pultech knihkupectví a okamžitě jsem ji musela koupit svým holčičkám.
Hned večer jsem se usadila mezi růžovky a s nadšením větším než obvykle začala číst tak trochu jiný pohádkový příběh o holčičce z dětského domova jménem Lucie, o kouzelném růžovém pejskovi, o velké holce Petře, o naději, že se Lucie opět sejde se svojí maminkou.
Moje holčičky už dávno spaly a já dál četla tento krásný pohádkový příběh.
Knížku jsem ten večer dočetla do samého konce. Pak jsem objala svoje spící holčičky, ale Lucii si nosila v hlavě ještě pár dnů potom. Jsem moc ráda, že byla tato pohádková knížka opět vydaná a že jsem na ni v knihkupectví narazila.
Pokud chcete svým dětem udělat radost, určitě jim touto moderní pohádkou rozšiřte dětské knihovničky. U nás má velký úspěch.
Ota Hofman: Lucie a zázraky
Nejsem matka fanatik (ikdyz pro mnohe ano),jen mi zalezi na tom,co jime a co ji moje dite.desi me slozeni potravin a proto stravim dlouhe hodiny v obchodech procitanim etiket.ale dort,ktery bych s klidnym srdcem dala dceri ci synovci, jsem nenasla. Ano deti miluji barevne postavicky na dortech,ale vazne jim to chcete davat i za cenu toho,ze prehlizite varovani na barvivech,ze nejsou vhodna pro deti?ja tedy NE.a tak mi nezbylo nic jineho, nez se do toho pustit sama. Vse je z domacich surovin(vejce, visnova napln ...), marcipan pouzivam bez ecek a barvim ho cervenou repou, mrkvi, kurkumou, uhlim, zelenym cajem, kakaem,boruvkama...barvicky sice nejsou tak vyrazne,jako ty jedovate,ale i tak to jde.
Co jsem měla vědět před porodem, ale nikdo mi to neřekl..
Asi by bylo nejlepší začít tím, jak jsme k miminku vůbec přišli. Dlouho jsem děti nechtěla, hodně jsme s manželem cestovali, v 28 jsme se vrátili po ročním pobytu ze zahraničí a teprve jsme začali budovat nějaké bydlení, kariéru a tak. Potom přišla svatba, ale především výrok mé gynekoložky, že pokud chceme děti, tak není na co čekat, prý potom by to už jít nemuselo.
A tak jsem se ze dne na den přepla z modu "děti nechci" do modu " dítě chci a to hned". A ono to samozřejmě nešlo. Po více než ročním snažení, opakovaných zánětech močových cest, cystách, počítání plodných a neplodných dnů, šílenství s měřením bazální teploty, sledování čípku, hlenu, užívání všemožných bylinek a kapek, které zaručeně pomohou otěhotnět, spousty probrečených začátků cyklu, jsem se rozhodla, že je načase s tím něco dělat a začala jsem chodit k terapeutce čínské medicíny. Tam jsem se domluvily, že mě nejdříve dá do pořádku a poté teprve začneme řešit těhotenství. A ten měsíc jsem otěhotněla.
Nechápala jsem to, s manželem jsme spolu ten měsíc spali asi dvakrát, ani jednomu se nám nechtělo a navíc podle mých výpočtů a měření to bylo "úplně špatně a mimo plodné dny"..A tak jsem se dočkala svého vytouženého těhotenství, které probíhalo víceméně bez problémů, těšila jsem se ohromně na miminko, všechno studovala na internetu, brečela u každého videa porodu, nakupovala, shromažďovala, prala, žehlila. V pozdější fázi těhotenství jsem přešla na intenzivní přípravu k porodu, relaxace, vizualizace, nácviky dýchání ve snaze porodit bezbolestně technikou hypnoporodu. tak nějak jsem žila v domnění, že přežiju těhotenství, porod a pak už přijdou jen ty šťastné chvilky s miminkem a já budu ta super šťastná a perfektní matka, pro kterou je její dítě největší poklad.
No, jak to tak bývá člověk míní pán Bůh mění. Každopádně jsem 18.3. přivedla, po 15 hodinách bolestí, na svět zdravou holčičku, bohužel ne hypnoporodem a od té doby se mi tak změnil život, že nejsem schopná ještě teď se s tím smířit a srovnat. Nic z toho, co jsem si plánovala se nekonalo, žádné slzy štěstí, žádná šťastná maminka a spokojené miminko. Ze sálu si pamatuju pouze jakýsi divný pocit prázdnoty.
Doma potom uplakané dítě a nervozní a naštvaná matka, která nemá čas se najíst, natož tak se třeba osprchovat a umýt si vlasy. A začal ohromný kolotoč výčitek a pocitů provinění, že nemám své dítě ráda, a že jsem ho tak dlouho chtěla, a teď ho mám a je krásné a zdravé a já si to neumím užít. A do toho problémy s kojením, malé váhové přírustky miminka, opět zhroucená matka z toho, že není schopná nakrmit své vlastní dítě. Bolavá prsa, probdělé noci, zbylá kila po porodu, naštvání na manžela, že on si dál žije svůj bezstarostný život, kdežto mě se ten můj obrátil o 180 stupňů. Tak to skončilo až tak, že jsem byla schopná sedět a hodiny zírat z okna a všechno mi bylo jedno (nikdy to ale nedošlo tak daleko, že bych nebyla schopná nebo nechtěla se postarat o malou, naštěstí). Večer jsem chodila s panickou hrůzou do ložnice, co mě zase tu noc čeká, jak se nevyspím a hlavně jak se budu následující den zase cítit, jestli ho celý probrečím nebo co bude.
A tak jsem se rozhodla, že potřebuju pomoc a vyrazila jsem k psycholožce. Po návštěvě tam jsem se cítila ještě hůř než předtím a tak jsem se rozhodla, že přeci nejsem žádná ubulená limonáda a že takhle svůj život žít nechci a už rozhodně nechci mít takové vzpomínky na první rok mé vytoužené dcery a rozhodla jsem se, že se s tím vypořádám sama a postupně si sepisuji následující body, abych se nahodila do normálu a neměla pořád pocit, že něco dělám špatně.
Hello 🙂 jmenuji se Veronika a z Manchesteru nás vrátím zpátky do naší milé České republiky 🙂
Budu Vás lákat na jižní Moravu. Směr Brno a ještě trošku níže. Tam, kde se můžete toulat mezi vinicemi, ale pořád jste ještě blízko Brna 🙂 Pojďte se mnou do malebného městečka Dolní Kounice.
Hledáte-li místo k výletování, kde se snoubí bohatá historie a spoustu památek, kulturní život včetně rozličných slavností, tichá a malebná příroda, výslunní vinohradů a ochutnávání vína, které se kdysi vozívalo až na Pražský hrad? Milujete pohádky, filmy nebo snad mystično a tajemno? A co takhle svatby?
Potom jste tento týden na správném místě 😉
Těšíte se?
Já jo! A to jsem tam byla snad milionkrát! 🙂 Zde jsem totiž vyrůstala. Ačkoliv teď s rodinou bydlíme v Brně, považuji toto místo za svůj domov. Tady se totiž doma cítím 🙂
Přeju Vám krásný začátek do nového týdne
Veronika
