Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Poetika jízdy vlakem
Cestujete rády vlakem? Dlouho mi trvalo, než jsem objevila jeho poetiku a překonala obavu, že netrefím tu správnou soupravu a odfrčím do úplně jiné stanice, než jsem původně plánovala. V autobusu toto nebezpečí nehrozí; pokud tedy řidič není taková sviňa a neprodá vám lístek do Prahy, zatímco hodláte vyrazit do Jičína...
Jenže při reorganizaci dopravy zrušil dopravce většinu autobusových linek z velkoměsta do rodného maloměsta a zbyl jen vlak. A odfrčí-li manžel automobilem na nějaké veledůležité víkendové jednání a zatoužím-li po maminčině domácí kuchyni, nezbyde, než překročit komfortní zónu a vyšplhat po strmých schůdcích do vagónu. A co je pro mě horší, i sešplhat. Sestup z vagonu mi připomíná sestup z Ostrého Roháče.
V poslední době si ale vlakojízdy začínám užívat. Před cestou se vybavím zdravými svačinkami (cesta je dlouhá a drobné občerstvení přijde k chuti). Nakrájím okurku, přidám pár cherry rajčátek, červenou papriku a přibalím láhev pramenité vody. Do kabelky uložím učebnici italštiny a nějakého klasika (Kafku nebo tak...) Času na četbu a studium bude spousta...
Při čekání na vlak zásoby obohatím o coffee to go, pár sušenek s palmáčem či nějakou čokoládku za výhodnou cenu a přihodím ženský časopis (nejlépe s dárkem zdarma). První půlhodinu v kupé trávím popíjením kávy, pojídáním sušenek a čtením časopisu Kondice. Další půlhodinu rozjímám nad sfutrovanými prázdnými kaloriemi a vytvářím (inspirována Kondicí) fiktivní jídelníček na příští týden. Jsem-li v kupé sama, výčitky mě doženou i k pokusu vyzkoušet pár balančních asán či jiných prostocviků. Zjistila jsem, že je ve vlaku zábavné poskakovat, nicméně blahodárný účinek pohybu je kompenzován stresem, že budu někým viděna. Navrhnu Českým drahám přidat jeden fitness vůz.
Během cvičení mi většinou vyhládne a dojde i na okurku, rajčátka a papričku. Pokud do kupé přisedne spolucestující, vyrazím na korzo po uličce, elegantně se naaranžuji k okýnku a sleduji malebnou krajinu. Při stání mi většinou vyhládne, takže dojde i na okurku....
Když dočtu časopis, dojím zásoby, zjistím, že jsem se těmito činnostmi poměrně znavila a jediné, co zvládnu, je pozorování ubíhající krajiny nebo pospávání ( prokládané výpravami na toaletu, protože káva, salátová okurka a voda jsou vražednou kombinací...).
Ranní otázečka za krásné modré srdce.
Pražská památková rezervace (PPR) zahrnuje městské části s největší koncentrací památek. S rozlohou 8,66 km2 patří mezi největší rezervace svého druhu na světě.
-Kolik je národních kulturních památek na území hlavního města?-
Panenku ted posledni dobou nepustí z ruky. Chodí s ní i spát 🙂 Jo a takhle s snaží zvednout i sousedky 11 měs. synka 😀 strašně ho zbožňuje 😵
dneska v 00:15 se nám narodil syn jménem Štěpán, je strašně hodný, váží 3,845g 🙂
ZLATÁ ULIČKA
Moc krásné místo, člověk si připadá, že je úplně někde jinde. Chodíme tam hlavně v období kolem Vánoc, má to tam pro mě tu správnou atmosféru.
Dlouhá řada drobných domků je jedno z nejmalebnějších míst Prahy. Romantická pověst spojuje název uličky s alchymisty na dvoře Rudolfa II., kteří zde však ve skutečnosti nikdy nebydleli. Zdejší pitoreskní prostředí zaujalo řadu spisovatelů a výtvarných umělců, žil zde i spisovatel Franz Kafka.
Zlatá ulička vznikla po vybudování severního opevnění Hradu. Prostor severního parkánu byl využit ke stavbě skromných obydlí, která jsou dnes posledním zbytkem drobné zástavby Pražského hradu.
Pověst vypráví, že své jméno získala od zlata, které se zde alchymisté snažili vyrobit. Ve skutečnosti alchymisté ve Zlaté uličce nikdy nebydleli a vznik jejího pojmenování není vůbec lichotivý – název prý údajně vznikl od barvy moče a výkalů, kterými byla neustále zaneřáděná. Není se tomu co divit, když na šestnáct domků zde připadaly jen dva primitivní záchodky. Císařská laboratoř se patrně nacházela ve Vikářské uličce a ve věži Mihulka, kterou později Rudolfův bratr Matyáš proměnil na sklad střelného prachu. Ve Zlaté uličce bydlela hradní čeleď a střelci. Domky byly obývány až do druhé světové války, ale už za 1. republiky se dbalo na to, aby při úpravách nebyl měněn pitoreskní ráz uličky. V domku čp. 22 žil v letech 1916-17 spisovatel Franz Kafka. Dnešní podobu Zlaté uličky do jisté míry ovlivnil také výtvarník Jiří Trnka. Podle jeho návrhu z padesátých let jsou fasády domků natřeny, dříve byly omítky jen nudně šedivé.
Stálé expozice připomínají život v této části hradu od 17. století až do roku 1953, kdy se odsud odstěhovali poslední obyvatelé. Hned první domek číslo 12 u Daliborky přenese diváky o desítky let zpátky. Ožívá tu totiž domácnost amatérského filmového historika Josefa Kazdy s promítacím plátnem, na kterém uvidíte filmy zachycující Hrad v počátcích kinematografie. Ve vedlejším, žlutém domku zase nahlédnete do obydlí obránců hradeb za Rudolfa II. Právě tento domek je možná nejmenším obytným stavením v celé Praze - jedná se o zazděný výklenek původní hradby.
Modrý domek s číslem 14 pak představuje domácnost věhlasné pražské věštkyně Matyldy Průšové. Žena v domečku žila před druhou světovou válkou a nakonec zahynula při výslechu gestapa. O dům vedle pak najdete expozice zlatnické dílny. V čísle 16 se nachází krčma s černou kuchyní. V domečku s číslem 24 a 25 vám výstava přiblíží historii i život posledních obyvatel z padesátých let 20. století, kdy tu ještě v té době byl jen jeden záchod pro všechny obyvatele. Poslední červený dům těsně u Bílé věže ukazuje expozici obydlí ranhojičky. Přístupná bude i obranná chodba na hradbách a bývalé vězení pro šlechtice, ve kterém byl například vězněn i známý alchymista Robert Kelley.
Schodištěm v domku čp. 12 se vstupuje na terasu před věží Daliborkou. Válcová dělová věž byla součástí jagellonského opevnění a její spodní podlaží byla od počátku využívána jako vězení. Prvním a zároveň nejznámějším vězněm byl v roce 1498 rytíř Dalibor z Kozojed. Další známý vězeň, východočeský baron František Antonín Špork, byl známý milovník a mecenáš umění z 18. století.
Nová stálá expozice přibližuje život v uličce ve všech obdobích její 500leté extistence.
NEJUŽŠÍ ULIČKA
Uličku najdete v Praze na Malé Straně v blízkosti Karlova mostu. Tvoří ji kamenné schody vedoucí z ulice U Lužického semináře na dvůr restaurace u kraje Čertovky na břehu Vltavy. Nahoře i dole jsou z poměrně prozaického důvodu instalovány semafory pro pěší, které disponují všem známým červeným a zeleným panáčkem.
Těsná ulička ve středověku sloužila jako přístupový koridor k vltavskému rameni. V minulosti se podobných průchodů nacházelo v hlavním městě velké množství a jejich rozměr odpovídal tehdejší civilní architektonické filosofii - „čím menší, tím lepší“.
Domy nad Čertovkou tvořily periferii Malé Strany a byla to obydlí měšťanů a řemeslníků. Dům, ve kterém se nachází restaurace a pivnice Čertovka Praha, byl postaven před rokem 1620 v pozdní renesanci. V klenutém sklepě domu, kde dnes sídlí restaurace Čertovka bývala kovárna a v prostoru současného salonku byla tesařská dílna zabývající se opravami převodových kol mlýnů. Úzká vstupní ulička je poslední zachovaná požární ulička na Malé Straně.
NEJUŽŠÍ DŮM V PRAZE
Romantický hotel Clementin Old Town se nachází přímo v samém srdci historického centra Prahy, mezi Staroměstským náměstím a Karlovým mostem. Kuriozitou domu je jeho šířka, pouhých 3,28 m, což z něj činí nejužší dochovaný dům v Praze.
Dříve se dům v Seminářské ulici nazýval U Panny Marie (nebo "U Naší milé Paní"). Jeho poloha v nepravidelné křivolaké uličce dokazuje velmi starý původ domu podle urbanistické struktury středověkého města, pro niž jsou typické právě křivé uličky lemované na sebe natěsnanými domy na úzkých dlouhých parcelách. Přesto je stavební historie domu nejasná, víme jen, že vznikl dodatečným rozdělením většího sousedního objektu.
Dnešní podoba exteriéru i interiéru je výsledkem novodobé úpravy pozdně klasicistní fasády. Nejstarší část domu představuje gotický sklep s nezvykle masivní zdí, kde se taktéž zachoval zbytek kamenné, nepochybně středověké klenby. Do roku 1433 byl dům součástí sousedního čp.175, s nímž pravděpodobně souvisely sklepní prostory. Asi až v 17.nebo na samém počátku 18. století, došlo k úplnému osamostatnění a další přestavbě. Tehdy byl objekt zvýšen o 3. patro. Vstup do domu rámuje pískovcový barokní stuhový portál s nadsvětlíkem.
PŘÍRODNÍ PARK PODVINÍ
Narazila jsem na něj při goooooglování, ještě jsme tam sice nebyli, protože to máme celkem z ruky, ale chystáme se tam brzy podívat.
Park Podviní je chloubou Libně i Vysočan, prostírající se na ploše pouhých čtyř hektarů. Díky svému rozmanitému členění ale působí jako značně větší.
Vzniknul v letech 1997–8, a to úpravou části, kdysi o hodně větší zelené plochy, která se rozprostírala od nádraží Vysočany podél Rokytky až k usedlosti Kolčavka. Ta ale byla narušena a podstatně zmenšena výstavbou developerského sídlišťátka Podvinný mlýn.
Park byl realizován podle návrhu dr. S. Špouly a akademického architekta Miroslava Pacnera. Návrh využil plochy bývalé zahrady zámečku nacházejícího se původně v blízkosti Podvinného Mlýna, již na katastru Libně. Stará zpustlá zámecká zahrada byla v té době neprostupná a zarostlá náletovými dřevinami. Z původní zahrady se pro výstavbu nového parku využily vzácné letité dřeviny a jezírka.
Inspirací se pro autory projektu stal „Obrův chodník“ v severním Irsku, což je jeden z divů světa.
Ústředním bodem parku je keltské hradiště ve tvaru hřbetu ještěra s chodbami, tunelem a vyhlídkou nad Dračím jezerem. Ještěří hřbet také vytváří amfiteátr s hledištěm vyskládaným z hrubých kmenů. Pod ještěrem se nachází jezírko s nášlapnými kameny, po kterých se dá k ještěru dostat i poněkud dobrodružnější cestou.
Všudypřítomným prvkem parku Podviní jsou vodní toky. Dolní část parku je ohraničena Rokytkou, do níž se kolmo vlévá potůček, vytvářející cestou malá jezírka. Na jeho březích roste bujná vlhkomilná vegetace.
Celým parkem od východu k západu protéká říčka Rokytka. Její koryto bylo od Hloubětína až po ústí do Vltavy v Libni zregulováno v letech 1905 – 10. Do té doby to byla pěkně divoká říčka, která při povodních dokázala natropit velké neplechy. Ale jak jsme mohli vidět při nedávné povodni v roce 2012 ani regulovaná Rokytka své vody tak úplně nezvládá. Rokytka byla po staletí jediným zdrojem vody pro místní vinařská a zemědělská hospodářství.
V blízkosti se nachází vlakové nádraží Praha-Vysočany, cukrárna Amarilis, Rubeškafé, Restaurace Na Břehu, Klid po práci a Pizza Coloseum.
"Legrace v MHD"
Sice píšu legrace, ale opravdu jen v uvozovkách. Lidé jsou vážně občas, spíš tedy často, neuvěřitelní. Cestujeme s malou pravidelně, skoro každý den a opravdu skoro pokaždé mám nějaký zážitek. Zezačátku jsem byla pravidelně rozčilená, vzteklá, ani tak ne vzniklou situací, ale spíš lidskou bezohledností a neohleduplností. Teď už se jen usmívám. Prý se tak dostanou nějaké nesmysly do mozku a člověk si tím "vnutí" dobrou náladu. Docela to zabírá, nebudu se přece pořád rozčilovat. Ještě mi prdne cévka a budu tahat nohu. Ale tak aspoň tři z těch fakt povedených si zapsat musím, abych náhodou nezapomněla 🙂
1. Nastupujeme do autobusu, v prázdném autobuse 🙂 v prostoru pro kočárky dvě babči s RVHP vozíky sedí po boku, uprostřed paní středního věku a v pravo spořádaně stojí jiná mamika s kočárkem. Paní středního věku se ihned zvedá a s úsměvem uvolňuje místo. Taky se usměju, poděkuju a zajíždím. A v tom druhými dveřmi nastupuje jiná paní a jak uvidí volné místo, rozeběhne se, sedne si na uvolněné místo a řekne že se přece vejdeme. A pak se celou cestu rozčiluje, že do ní naráží kočárek 😀
2. Jedu si takhle přeplněnou tramvají, sedím vedle zaparkovaného kočárku, který je rukojetí do uličky a nastupuje nějaká cizinka, telefonuje, postaví se před kočárek a rukou se chytí rukojeti aby neupadla a telefonuje dál.
3. Přijíždíme k zastávce, mačkám tlačíko že budu vystupovat s kočárkem a přesto řidič zastavuje jako prase předními dveřmi k chodníku, zadními do silnice. Prostor mezi autobusem a chodníkem je velký na to, abych mohla bezpečně vystoupit, ale zároveň malý na to, abych udělala mezikrok na silnici. Plná zastávka lidí, tak prosím, jestli by mi mohl někdo pomoct. Všichni odejdou k jiným dveřím kromě jedné paní, která okem odborníka zhodnotí situaci a řekne že neví, jak by mi mohla pomoci 😀
A je fakt zajímavý, že jsem se teď u toho psaní smála, tak to asi funguje 😀
Nikdy nepochopím, jak mi může tak strašně chybět někdo, kdo vlastně vůbec neexistuje a nebyl ani nikdy počat. 😯
Trénink na těhotenské focení...
1. Zepředu NE!
2. Bez trička NE!!
3. Z boku NE!!!!!
4. Pytel na hlavu?? To by šlo 😀 😀 Já mám jasno 😀
Alexova třída včera měla spaní ve škole. Pan učitel prý dětem pustil Alexovo bubnování na videu. Ptala jsem se , jak to dopadlo. Alex mi řekl: "Byl jsem obdařen potleskem." Tak to jo, to je prima 🙂 Občas mne ty vážné formulce z dětských pusin rozesmějí...
Bez hormónu to (vážně) nepůjde..
Ahoj znovu všem,
po pár dnech se sem vracím, abych zase vypustila své pocity..
Dnes 23DC jsem se konečně probudila s nenatěšeným pocitem , až budu měřit BT, jako tomu bylo posledních 17 dní.
Nemluvě o 2 časech denně, kdy jsem poctivě čůrala na ovulační testy, které jak podle fotky vidíte nikdy nebyly pozitivní--- jasně, jak by mohly, když se ovulace nedostavila.
Ve středu 1.6 - 20DC jsem měla pokyn si vzít proveru, ale jelikož po tolika dnech "práce" s měřením a zkoumáním, jsem to nechtěla jen tak zahodit(co kdyby za 2 dny ovulace přišla) tak jsem zavolala pokorně svému gynekologovi (nový od března, první násvětva byla katastrofální, odcházela jsem se slzami a s pocitem, že k němu už ne) s informacemi, že ovulace neproběhla a jestli si mám vzít proveru. Byl milý a řekl mi, zítra přijďte, koukneme na to- díky Bohu za to 🙂
Přišla jsem pozdě, slyšela jsem po druhý a ne v půl druhý...
Ahojte děvčata. Není tu někdo, kdo by potřeboval plastová víčka a vše plastové, co vykupují výkupny plastů? Mám toho dost - ne kamion, ale možná tím někomu mohu pomoci. Děkuji za šíření dál. Denisa
ahojte měl někdo smulu jako ja na zoubky pláče mi každou noc mažu mu dásně Calgelem ale to pomaha jen na 5 minut prosím poradte je mi ho lito už jak se blíží 17.00 hodin pláče nechci aby tak moc trpěl
Ahoj😀
Video z ultrazvuku a vzpominka na to, jak jsme se dozvedeli pohlavi naseho miminka❤
To musíte mít: letní kokonky a s UPF filtrem a antibakteriální úpravou.
Kde?: http://www.svetzavinovacek.cz/kategorie/hit-zav...
Holky asi blba otazka.. Ale kdyz mam hotovej ridicak na urade, musim tam jit jen v pondeli nebo ve stredu? Na strankach nic moc nepisou, uredni hodiny maj ale dneska od 8:00-13:00 akorat teda vubec nevim, jak to chodi abych tam nejela zbytecne
Krásné páteční ránko přeji společně se SmOOthie
Pokud máte zájem o SmooThie vše potřebné najdete zde v naší skupince Skupinka SMOOTHIE zde https://www.modrykonik.cz/group/7337/detail/?ne...
Rozmražuju maso a čekám na muže až přijde z práce a přiveze brambory... Co vám budu vykládat... Dovezl basu piv, pakl cocacol, 2 polštáře, 4 trička a krabičku s bitama na vrtačku, kterou stejně nemá... A brambory?? Ty si mám jít koupit sama 😀 😀 😀 Ode dneška má přísný zákaz vstupu do Lidlu, protože se mi nikdy nestalo, že by donesl to, co měl 😀
Těhotenství, konizace
Ahoj holky, chtěla bych se s vámi podělit o svou aktuální zkušenost týkající se konizace a možná i poradit, abyste dávaly bacha, kterému doktoru co věříte.
Před nějakými 4 lety mi vyšla lehce zhoršená cytologie, po kontrolní cytologii cca po 3 měsících se nic nenašlo, od tý doby jsem nemusela nic ohledně gyndy (až na časté kvasinky a tak) řešit. Letos v lednu jsem zjistila, že jsem těhotná, ani jsme to s přítelem nějak neplánovali, ale byla jsem strašně šťastná a na mimčo se těšila. Poslední den 13tt jsme šli na 1.trimestriální screening a zjistili, že bohužel mimčo má vrozený vývojový vady a že není šance, že by bylo zdravé, takže nezbylo nic jiného než jít na potrat. Fakt hrůza...
3 týdny po potratu jsem šla na kontrolu ke své gyndařce a ta mi rovnou udělala cytologii (poslední mi dělala před více než rokem). No a ta vyšla extrémně špatně. Doktorka mě hnala ke specialistovi na děložní čípky do Mulačovky v Plzni. Termín byl volný až po měsíci, takže jsem po měsíci stresů z toho, co se mnou je, jsem šla na vyšetření. Doktor specialista mi udělal kolposkopii, řekl mi, že nádor tam ještě není, ale že rozhodně musím na operaci a objednal mě hned za 3 týdny na zákrok. Jen bych chtěla zdůraznit, že ten doktor věděl o tom, že jsem celkem krátce po potratu. Umíte si představit, jak jsem byla hotová - po tom, co jsme se tak nějak dostali z těch depresí po potratu, přišla další bomba...
No, abych to zkrátila, rozhodla jsem se, že na zákrok půjdu do FN v Plzni, ne do Mulačovky. I zde jsem šla na vyšetření ke specialistovi. Už během kolposkopie mi doktor řekl, že se mu to tak hrozné nezdá. Tak jsem mu řekla komplet celou story s potratem
, s problémy s kvasinkami atd... Když doktor zjistil, že tahle celá akce je postavena na cytologii odebrané 3 týdny po potratu, bez toho, aby byla provedena kontrolní, řekl, že rozhodně není všechno ztraceno. Hned mi odebral biopsii a řekl mi, že to teda budou další 2 týdny čekání, ale že třeba fakt zjistíme, že žádná operace není třeba... Včera jsem si volala pro výsledky biopsie a doktor pro mě měl dobré zprávy... mám nějaký zánět, ale to není nic hroznýho, spraví to antibiotika, operace rozhodně není potřeba. V září jdu na kotrolní cytologii, ale nic by nemělo bránit tomu, abysme se za pár týdnů s příletem opět pokoušeli o mimčo...
Podtrženo sečteno, do Mulačovky mě už nikdo nedostane (byla jsem tam i na tom potratu a ani v tomto případě mě nepřesvědčili o tom, že bych tam ještě někdy chtěla jít), na fakultku nedám dopustit.
Pelíšek pro miminko
Relaxační a polohovací spací pelíšek pro miminko. Ideální pro nedonošené děti. Vaše miminko se v pelíšku bude cítit v bezpečí, proto se pelíšku říká "umělá děloha". Unikátní bezpečnostní pásek, který zajistí bezpečí vašeho miminka, můžete jej posouvat ve všech směrech, dle potřeby. Pelíšek má snímatelný potah, snadno pratelný v automatické pračce. Na pelíšek je možné si doukoupit náhradní potah.
https://www.polstarnakojeni.cz/pelisky-pro-mimi...
TOULCŮV DVŮR
Byla jsem tam jednou a zavítám tam s prckem znovu. Je tam krásně a zvířata udělají radost dětem vždycky.
Toulcův dvůr je unikátním nejen díky své farmě a přírodnímu areálu, ale také díky památkově chráněnému souboru budov, jejichž historie sahá až do středověku. První zmínka o dvoru v Hostivaři je z 11. června 1362. Tehdy ho dostal spolu s rychtou a vsí do zástavy od sázavského opata Vojtěcha rychtář Petřík z Lešťan. Tvrz v centrální části dvora po dlouhá léta náležela Sázavskému klášteru. Celá Hostivař poté patřila nejvyššímu purkrabství, spravovali ji stavové Království českého a roku 1866 se stala majetkem "obce království Českého".
Posledním zemědělsky hospodařícím nájemcem zemského (po první světové válce zestátněného) hospodářského dvora čp. 32 byl pan František Toulec. Byl to velmi moudrý hospodář, laskavý člověk, který nenechal žádného pocestného odejít bez pohoštění. Proto nese dvůr jeho jméno.
V 60. letech dvacátého století dostal dvůr do správy Státní statek Praha. Zřídil zde velkovýrobnu krmných směsí a bývalé stodoly přestavěl na průmyslový objekt. Dne 11. května 1992 vyčlenila vláda ČSFR areál Toulcova dvora pro neziskové ekologicko výchovné účely a převedla ho do vlastnictví města Prahy.
Areál Toulcova dvora je zachovalou sídlištní památkou, evidovanou ve Státním seznamu kulturních památek. Jako součást původní zástavby osady Hostivař leží na území Městské památkové zóny Hostivař vyhlášené v r. 1993.
Zakladatelkou Toulcova dvora byla Emilie Strejčková.
K Toulcovu dvoru náleží zhruba 10 hektarů přírodního areálu. Rozkládá se pod Toulcovým dvorem směrem k Zahradnímu Městu až po potok Botič. Areál slouží návštěvníkům k relaxaci, dětem, školám k výuce a našim domácím zvířatům k pastvě. Je součástí přírodního parku Záběhlice - Hostivař, jehož smyslem je chránit krajinný ráz.
V Přírodním areálu se v současnosti nachází pestrá škála stanovišť. Můžete vidět les, louku, mokřad, podmáčenou olšinu, pole, sad i pastviny. Paradoxně díky zanedbané péči v druhé polovině minulého století vznikl například mokřad (patrně na místě původní vrbovny) a les (spontánní sukcesí v neudržované části sadu).
Z tohoto důvodu se snažíme péči diferencovat, o cenné biotopy se starat jako o chráněná maloplošná území a naopak ostatní plochy přizpůsobovat potřebám návštěvníků a dalších uživatelů.
Taková pestrá krajinná mozaika je ideální pro ekologickou výchovu, akce pro veřejnost s přírodní tematikou i pro každého návštěvníka. Areál Toulcova dvora je cennou součástí přírodního parku a spolu s přírodním korytem Botiče a Třešňovkou tvoří klidný kout zeleně mezi okolní sídlištní zástavbou.
Areál je přístupný veřejnosti ZDARMA každý den od 8:00 do 18:00.
Na Toulcově dvoře máme farmu s domácími zvířaty původních českých plemen. Zvířata nám pomáhají jako významný motivační prvek při ekologických výukových programech, seminářích, nebo v rámci chovatelských kroužků a příměstských táborů. Farma má nezastupitelné místo při pracovním začleňování a sociálních terapiích osob se zdravotním postižením .
Na farmě probíhá projekt Noemova archa, při kterém pomáháme zachovat agrobiodiverzitu a zachránit původní česká plemena hospodářských zvířat.
Naše zvířata jsou zařazena do programu zachování genových zdrojů. Každoročně odchováváme mláďata, většina z nich je zařazena do dalšího chovu.
Se zvířaty z Toulcova dvora se můžete je potkat na výstavách v celé ČR a často přivezeme čestnou cenu nebo pohár.
Koně přišli na Toulcův dvůr v roce 1999 a jejich historie i současnost je spojena se Sdružením SRAZ. První byla ze sponzorských darů zakoupena Lesněnka, záhy přibyla Horna, která přijela z krkonošské farmy Hucul. Tyto dvě klisny započaly etapu programů s huculskými koňmi. Postupem času se naše huculské stádečko rozrůstalo nejen dokoupením dalších koní, ale i odchovanými hříbaty.
K tomu, že zůstáváme věrni huculům, vede nejen osobní vztah zakladatelů našeho sdružení k těmto koním, ale především jejich specifické vlastnosti i cíl přispět k rozvoji jejich chovu a propagaci tohoto našeho národního plemene.
Huculský kůň (tzv. hucul) je malé a houževnaté plemeno koně, které má původ v horách Karpatského oblouku. Huculský kůň se vyznačuje vytrvalostí, nenáročností, otužilostí a dlouhověkostí. Pokud je chován ve vhodných podmínkách (hříbě vyrůstá ve stádě svých vrstevníků, s dostatkem prostoru a bez zbytečných zásahů chovatele), bývá psychicky vyrovnaný, učenlivý a pracovitý, vyznačuje se výbornou pamětí. Díky své klidné a vyrovnané povaze se hodí především k rekreačnímu ježdění, výcviku jízdy a hiporehabilitaci. Protože v historii byl odkázán především sám na sebe, mívá na věci vlastní názor a nezřídka si umí i postavit hlavu.
