Výsledky vyhledávání pro slovo “Tr”
Automobily Tatra se ve světě proslavily i díky sportovním úspěchům a také cestovatelům J.Baumovi s T-12, T-54 a T-72 a především H+Z: J.Hanzelkovi a M.Zikmundovi, kteří uskutečnili své cesty s T-87 a T-805, později i studentské expedici Lambaréné s T-138. Nákladní vozy později i díky úspěchům v soutěžích rallye, zejména v té nejtěžší - Rallye Dakar, které se poprvé zúčastnily v ročníku 1986. Zasloužil se o to především legendární pilot Karel Loprais, který z 19 startů v této soutěži v letech 1986-2006 šestkrát zvítězil, čtyřikrát dojel na druhém místě, jednou třetí, dvakrát čtvrtý, jednou sedmý.
Naše další zastávka není od Štramberku daleko. Zavítáme do Kopřivnice. Kopřivnice je malebné městečko, které leží pod zříceninou starobylého hradu Šostýna. I když první zmínka o Kopřivnici je až v zástavní listině císaře Zikmunda Lucemburského z roku 1437, dobu jejího založení předpokládáme již někdy ke konci 13. století.
Roku 1850 zde byla založena řemeslná výroba kočárů a bryček, která dala základ pozdější automobilce TATRA. Roku 1897 zde byl vyroben první automobil v tehdejším Rakousko-Uhersku
„President“.V roce 1812 byla založena továrna na majoliku a hliněné zboží. V roce 1948 byla Kopřivnice povýšena na město.
Hlavní turistickou zajímavostí je v Kopřivnici Technické muzeum. V ojedinělých sbírkách muzea jsou zachyceny dlouhodobé výrobní tradice města. Před muzeem je umístěn expresní motorový vagón Slovenská strela. Uvnitř muzea pak můžete zhlédnout ucelenou přehlídku osobních i nákladních automobilů značky Tatra, vyráběných v Kopřivnici od roku 1897 až po současnost. Expozice je seřazena do pěti vývojových etap kopřivnické automobilky. Můžete zde vidět i repliku prvního kopřivnického automobilu „Präsident“.
Tělesný trest
Článek č. 8 ze série DÍTĚ JAKO PARŤÁK
Moje 3 děti ve věku 6-25 let ode mě dostaly na zadek za ty celé dlouhé roky dohromady 5x. Možná si teď říkáte, jak si to může 25 let pamatovat? Pamatuji si to úplně přesně, protože jsem tovždy vnímala jako svoje velké selhání. Ano, SVOJE SELHÁNÍ.
Fyzický trest používáme v situacích, kdy neumíme najít jiné řešení. Je to nejjednodušší, rychlé, ale je to k ničemu. V dítěti vyvolá pouze strach, ponížení a vztek. Co se týká nápravy situace a ponaučení, je k ničemu.
Velmi často je fyzický trest k dané situaci neúměrný. Nejčastějiho používáme, když jsme unavení, naštvaní (práce, partner, šéf ….) Neumíme situaci vyřešit jinak. Je to tedy jen obyčejné vybití si vlastní zlosti a neschopnosti situaci vyřešit nebo změnit.
Ptám se: „uhodili byste svého kolegu v práci, svého partnera, souseda…..?“ Proč tedy své dítě?
Vídáte venku před domem, před školou děti, které bijí mladší kamarády a spolužáky? Slýcháte o šikaně ve školách?
Město Štramberk je osobně moji srdcovou záležitost. Přítomnost lidové architektury na Vás dýchá kouzlem dávné historie, já osobně sem vždycky jezdím "načerpat síly". Pokud zatoužíte dát si kafe, vřele Vám doporučuji Penzion Jaroňkova pekárna na náměstí. Mimo výborné kávy si zde můžete dát i čerstvě upečené dezertíky - sladké rohlíčky, koláčky. Co se dobrého jídla týče, mám výbornou zkušenost s Hotelem Štramberk, opět na náměstí - najdete zde klasiku české kuchyně a za rozumné ceny (výýýborný moravský vrabec, špenát a bramborový knedlík, popř. česnečka).
Pokud chcete jídlo na vyšší gastronomické úrovni, doporučím Vám určitě Hotel Roubenka. Najdete ho mimo náměstí, v jedné z uliček.
Pokud byste se rozhodli udělat si v jeden den výlet do Štramberka a do již popisovaných Hodslavic, doporučím Vám restauraci Dolní Dvůr ve Veřovicích. Je to na rozcestí mezi oběma městy, nemůžete to minout - kuchyně skvělá a venku je zázemí pro děti...
Na přelomu června a července 2011 byl ve Štramberku zahájen provoz nového muzea malíře a ilustrátora Zdeňka Buriana. Expozice, která byla od roku 1992 v budově bývalých masných krámů, resp. tržnice pod náměstím, se u příležitosti 30. výročí umělcova úmrtí (1. 7. 1981) přestěhovala blíže k místu, kde Zd. Burian ve Štramberku žil, tedy na náměstí samotné. Pro tyto účely byl rekonstruován půdní prostor městské budovy č. 31, kde do té doby sídlila expozitura Muzea Novojičínska. V současné době tedy obě muzea sídlí pod jednou střechou.
Muzeum Zd. Buriana ve Štramberku nabízí expozici života a díla světově uznávaného malíře pravěku a dobrodružství, který část života prožil v tomto městě a jehož celoživotní inspirací se stala proslulá jeskyně Šipka. Expozice, která je celoročně přístupná, je tematicky obměňována tak, aby přinášela co možná nejkomplexnější pohled na Burianovo dílo.
Otevřeno je Duben-Říjen: Út-Ne 9-12, 13-17 hod; Listopad-Březen: Út-Ne 9-12, 13-16 hod.
Za návštěvu ve Štramberku bezpochyby stojí také Botanická zahrada a arboretum, které najdete v prostoru starého vápencového lomu. První výsadby v arboretu proběhly v roce 1999. Milovníky přírody jistě zaujme kamenný labyrint s amfiteátrem starého lomu, nově objevená propasťová jeskyně a hojně navštěvované horolezecké cesty na některých stěnách.
Na náměstí pod schody na Trúbu se nachází Aqua Terra - mini ZOO, která je stálou výstavou
akvarijních a terarijních zvířat a největším sladkovodním akváriem ve Štramberku. K vidění jsou tu
plazi z celého světa, ryby z afrických jezer, piraně a jiné velké ryby z povodí Amazonky.
Za návštěvu určitě stojí Národní sad na Kotouči, jehož nejvýznamnějším místem je Jeskyně Šipka.
Ta Štramberk proslavila archeologickými nálezy kostí pravěkých zvířat, ale především nálezem
zlomku spodní čelisti neandrtálského dítěte. Objev učinil tehdejší profesor novojičínského gymnázia Karel Jaroslav Maška, který svým výzkumem dokázal, že v pravěku jeskyni střídavě obývali lovci a dravá zvěř. V roce 1960 bylo území vyhlášeno národní přírodní památkou.
Štramberk je je malebné městečko v podhůří Beskyd, které je nazýváno Moravským betlémem.
Dominantou města i okolí je zřícenina hradu Štramberk s válcovou věží zvanou Trúba (tzv.bergfrit).
Gotická věž hradu s areálem a přilehlými úseky opevnění byla zařazena mezi Národní kulturní
památky. Městské opevnění je původní a ukazuje na půdorys hradu. Hradební zeď na severu navazuje na opevnění hradu a tvarem nepravidelného pětiúhelníku vymezuje původní město.
Na Trúbě je velmi zajímavá konstrukce střechy. Jedná se o plochu čtvrtého stupně, která patří mezi konusoidy. Je definována jako přímková plocha, kde tvořící přímky protínají kružnici (v našem případě obvod věže), dále přímku, která je rovnoběžná s rovinou této kružnice (hřeben střechy) a další přímku, která je s touto mimoběžná, leží o něco výše a je také rovnoběžná s rovinou kružnice.
Trúba je vysoká 35m, za normálních okolností je otevřená denně od 9-19hod. Pokud mám správné informace, od února 2015 je trúba uzavřena z důvodu rekonstrukce.
Správně holky v příspěvku níže uvedly, že naše kroky nyní poputují do Štramberka. Znáte místní specialitu štramberské uši? 🙂 Dostanete je zde koupit skoro na každém rohu, obyvatelé Štramberku vám budou říkat, že zrovna ty jejich jsou ty "pravé". Recepty si rodiny střeží jako rodinná tajemství. 🙂
Obchodní značku Štramberské uši může od roku 2000 nést pouze produkt vyrobený na území města Štramberk. V roce 2006 ve městě působilo osm výrobců s přidělenou licencí. Na počátku roku 2006 získala Česká republika od Evropské komise předběžný souhlas s udělením ochrany zeměpisného označení původu pro tento potravinářský výrobek. Od začátku roku 2007 jsou Štramberské uši prvním českým potravinářským výrobkem, kterému EU tuto ochranu přiznává v rámci standardní procedury.
Tak a teď přišel čas na soutěž. První správná odpověď ode mě obdrží tři srdíčka. Bude mě zajímat název městečka, ke kterému se váže následující pověst...
.... podle staré pověsti vtrhli ve 13.století na Moravu Tataři. Lid z celého okolí hledal záchranu v místě °°°, na které ale Tataři několikrát zaútočili. Během třetího tatarského útoku se strhla velká bouře a voda naplnila rybníky nad tatarským ležením. Toho obyvatelé našeho tajemného města využili, prokopali hráze a Tatary zatopili. Když voda opadla, našli prý na místě vaky s nasolenýma lidskýma ušima, které Tataři utínali křesťanům a posílali svému chánovi. Údajně na památku této události se ve městě v předvečer svátku Nanebevstoupení Páně každoročně peče cukroví slazené medem a ochucené tajnou směsí koření.
Tak co, už víte, do kterého města budou směřovat naše kroky ? 🙂
Pokud by Vás během návštěvy Hodslavic přepadl hlad, doporučuji navštívit restauraci Penzion Staré fojtství. Najdete zde za příznivé ceny klasiku české kuchyně a místní speciality. V létě se dá příjemně posedět na kryté zahrádce.
Pokud byste se v létě chtěli osvěžit, přibližně dva kilometry od Hodslavic směrem na Valašské Meziříčí najdete vodní nádrž Kacabaja. Je to přírodní vodní nádrž vhodná ke koupání i k rybaření.
Obec, do které zavítáme nyní, proslavil český politik, historik a spisovatel - Otec národa. Naši další zastávkou budou Hodslavice, rodiště Františka Palackého. O životě Františka Palackého vám psát nebudu, určitě jste jeho životopis probírali nejednou ve škole, ať už základní, střední či vysoké.
Určitě bych Vám ale chtěla říct něco o samotných Hodslavicích....
Hodslavice, německy Hotzendorf, jedna z větších vesnic okresu Novojického, leží na rozhraní Kravařska a Valašska v údolí po obou stranách silnice spojující Nový Jičín a Valašské Meziříčí. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1411.
Jak jsem již zmiňovala, v Hodslavicích se narodil František Palacký, pro turisty je zde k vidění Palackého rodný dům (národní kulturní památka) a Palackého památník. Otevírací doba Palackého rodného domu je od 1.4. do 31.10. a je na požádání. Návštěvníci se mohou hlásit v domě u pošty, č.p. 96.
Mezi památky, které určitě stojí v Hodslavicích taktéž za vidění je kostel sv. Ondřeje - nejstarší sakrální stavba Moravskoslezského kraje.
Po cestě ke zřícenině hradu budete mít po pravé straně uprostřed lesíka křížek. Asi dvacet kroků za křížkem jsou ve skalnaté cestě dva otisky. Jsou to prý otisky čertova kopyta a hlavy a pojí se k nim následující pověst...
Za dávných časů pořádal kníže žijící na starojičínském hradu hostinu, když najednou přišla silná bouřka. Za této bouře dorazil k hradu bohatý šlechtic a požádal pána hradu o nocleh. Jelikož pán byl velmi pohostinný, ihned poručil sloužícím, aby se o šlechtice náležitě postarali a poskytl mu přístřeší. Když se šlechtic převlékl do suchých šatů, uvedli ho do hodovní síně. Během hostiny se šlechtic začal dvořit dceři pána hradu, tomu to však nevadilo, jelikož mu byl šlechtic od prvního setkání sympatický. Jeho radost však neměla dlouhého trvání. Během tance upadl dceři pána hradu šátek. Když se pro něj sehnula, všimla si v rychlosti, že šlechtic má místo nohy kopyto. Dcera zavrávolala a s výkřikem "ďábel" omdlela. Všichni hosté strnuli hrůzou, čehož využil neznámý šlechtic a z hodovní síně se vytratil. Sedl na koně a začal ujíždět pryč z hradu. Najednou před sebou uviděl kříž, který se mu stal osudným. Ztratil rovnováhu a střemhlav padal z koně. Náraz byl tak silný, že po něm dodnes zůstal otisk kopyta a hlavy.
V následujících příspěvcích na chvíli opustíme Nový Jičín a podíváme se, co zajímavého najdeme v okolních obcích či vesnicích. Začneme v nedalekém Starém Jičíně. Starý Jičín je situován na úpatí Starojického kopce v Moravské bráně cca 5 km západně od Nového Jičína. Městečko Starý Jičín vzniklo pravděpodobně někdy na začátku 13. století, na tzv. Jantarové cestě mezi Jadranem a Baltským mořem, jako tržní centrum.Vznik a vývoj obce Starý Jičín úzce souvisí s dějinami hradu a panstvím Starý Jičín. Dominantu obce tvoří hrad Starý Jičín, který byl založen počátkem 13.století rodem Hückeswagenů. Koncem 18. století se hrad i panství dostávají do majetků rodů Seilernů.
Vzhledem k nezájmu majitelů hrad rychle podléhal rozkladu. Bohužel ani snaha hraběte dr. Bedřicha Deyma na počátku 20. století nezabránila hlodajícímu zubu času a z kdysi mohutného hradu se stala zřícenina.
Obec, která zříceninu vlastní, se ji postupně pokouší opravovat. Naproti zbytkům hradního paláce dnes najdete novou dominantu hradu. Je jí hradní věž, která prošla významnou rekonstrukcí a dostavbou. V horní části věže byla instalována dobová expozice zbraní a dokumentace o hradu a panství. Pro návštěvníky hradu je v provozu hradní kavárna, která je většinou otevřena o sobotách a nedělích.
Areál zříceniny je celoročně volně přístupný. Na hrad se jde lesní cestou pěšky z náměstí, kde jsou k dispozici parkovací místa pro osobní automobily.
V předchozím příspěvku padlo jméno rodiny Hückelových. Za zmínku patří jejich dvě vily, které stojí na kraji města v malém přírodním parku. Zajímavostí obou vil je skutečnost, že jsou naprosto stejné , jen jsou postaveny zrcadlově. Vily byly postaveny v letech 1880-1882 podle návrhu vídeňského architekta Oto Thienemanna.
Žili v nich bratři August a Johann Hückelovi, majitelé kloboučnické továrny (dnes Tonak).
Po znárodnění byly přeměněny na dětskou ozdravovnu. Od roku 1990 však tyto kulturní památky pustly, zastupitelé města o jejich odkoupení a záchraně doposud jednají se současným majitelem.
Tobiášek (10,5m) první krůčky. Laska :*
Když se zmíní název města Nový Jičín, vybaví se většině klobouky. Nový Jičín měl v dávných dobách přízvisko "Město klobouků". První zmínka o výrobě plstěných klobouků v Novém Jičíně najdete v městských knihách již v 16.století.
I přes skromný rozsah výroby byly 7. května 1630 stvrzeny artikuly novojičínského kloboučnického cechu městskou radou v čele s purkmistrem Georgem Schindlerem. Zlomem pro existenci kloboučnického cechu byla jednotná úprava cechovních zřízení za vlády císařovny Marie Terezie, která vyústila ve vydání regulovaných artikulů pro kloboučníky na celé Moravě.
Pro rozvoj kloboučnictví v Novém Jičíně je důležitá postava fulneckého kloboučníka Johanna Nepomuka Hückela (1779-1835), který spolu se svým bratrem a později i se svými syny zavedl do kloboučnického řemesla spoustu inovací. Jako první v celé tehdejší habsburské monarchii uplatnili do procesu výroby parní stroj. V roce 1868 byla založena společnost Hutfabrik Johann Hückel´s Söhne, která ve druhé polovině 19. století získala nejen velká odbytiště na světových trzích, ale také mnoho ocenění vlastních výrobků na světových výstavách. Na sklonku 19. století byla firma zaměstnávající více než 1200 dělníků takřka plně soběstačná a roku 1893 jí byl udělen titul císařského a královského obchodního dodavatele.
Úspěchy Hücklovy továrny nadchly také podnikatele Antona Peschla (1823-1885), majitele parního mlýna v Šenově u Nového Jičína. Peschl v letech 1870-1871 postavil vlastní továrnu na klobouky. Po jeho smrti v roce 1885 převzala chod továrny jeho manželka Luisa Peschlová (1845-1920), která později se svými syny dosáhla vynikajících úspěchů na poli výroby klobouků s obchodní značkou Anton Peschel.
Počátek 20. století je v Novém Jičíně spojován s mimořádnými hospodářskými výsledky obou velkých kloboučnických firem a také se vznikem třetí továrny na klobouky. V červenci 1912 byla ustanovena společnická firma Böhm a Schlesinger, která později pokračovala s názvem Bratři Böhmové. Na základě znárodnění a následného sloučení kloboučnických továren v roce 1945 vznikla firma TONAK, národní podnik, která měla své sídlo v Novém Jičíně. Jejich trhy i v totalitních padesátých letech 20. století zahrnovaly více než 53 zemí světa, které byly zvyklé zvláště na jméno obchodní značky Hückel.
V roce 2001 Tonak koupil divizi pokrývek hlavy od konkurence Fezka a stal se tak jedním z největších světových výrobců uceleného sortimentu pokrývek hlavy. Výrobní činnost závodu v Novém Jičíně je zaměřena na výrobu vlněných a srstěných plstěných polotovarů a klobouků. Náročnost výroby plsti lze charakterizovat zejména vysokým počtem pracovních operací (80–150), technologickou variabilitou a vysokým podílem dokonalé řemeslné ruční práce. Zbytek výroby (barety, zimní čepice) probíhá ve Strakonicích.
Jupiiii mám slíbenou pusu pod třešňou tak jsem se výjimečně po 100 letech i namalovala 😀 😀
Můj a manželův výtvor ke včerejším narozeninám! Traktor byl pro kámoše a chlapík s bimbasem pro kamarádku 😉😉😉😉
Holky, prosím o radu 🙂 Mám doma 3 týdenního chlapečka a je na UM, používáme Nutrilon Pronutra 1, ale teď mi po něm začal ublinkávat i hodinu po jídle a máme zácpu, jaké UM by jste doporučili? 🙂
Konec šišounků v Čechách
Mám toho plnou hlavu, tak bude asi nejlepší, když se z toho vypíšu. Filípek byl připravený v porodních cestách od osmé hodiny ranní kdy hlavička krásně naléhala a já byla otevřená na 8 centimetrů. Pak se něco pokazilo možná porod zbrzdil můj strach a malý se narodil až o půl druhé odpoledne. Díky téhle nekomfortní zastávce, kdy 6,5 hodiny naléhal už narotovaný v porodních cestách se Fildovi na hlavičce vytvořil hematom tatkzvaný kefalhematom, což je krevní podlitina, která je pouze pod kůží, někdy se tomu taky říká poporodní nádor. Brr to je strašný pojem. Když se malý narodil vypadal, jak ta postava z lebkounů. Hematom byl obrovský, během prvních dní se trošku vstřebal, ale i tak byl stále dost veliký asi 12x 10 cm. V porodnici si dělali srandu, že než se hematom vstřebá, musíme ho teď fotit pouze z levé strany než je hematom.
Museli jsme chodit na kontrolu každý týden k pediatričce, aby hemtom zkontrolovala. Ve třetím měsíci hematom začal tvrdnout a bylo vymalováno. Obeslala jsem čtyři neurochirurgické kliniky v republice s fotkama s prosbou o radu. U nás v práci, protože jsme neurochirurgie pro dospělé mi neuměli moc poradit. Lékaři mi odpověděli vesměs stejně, že pokud hematom takzvaně zosifikoval (zkostnatěl) nelze už s tím nic moc dělat. Lebka ho vzala za svůj tvar. Před osifikací by se dal jehlou a stříkačkou odsát. Ale ať nezoufáme, že i tak lebka nadále roste a vyvíjí se a pokud by se nám v roce zdál být neakceptovatelný můžeme přejít k chirurgickému řešení. Bože jak my byli namíchlí na dětskou doktorku, na co ty všechny kontroly byly, tak tomu do teď vážně nerozumím. Zjistila jsem, že i od odsávání hematomu se v dnešní době upouští a nechává se to až se to samo upraví, ale myslím si že v našem případě, kdy byl hematom tak veliký se nemělo na nic čekat. No jo jenže člověk věří doktorům.
Malý kvůli této mechanické překážce na pravé straně hlavičky upřednostňoval více levou stranu. Požadovala jsem od pediatričky alespoň žádanku na Vojtovu metodu, tu cvičíme už přes pět měsíců a musím říct, že je efektivní a vše se vyrovnává. Ale občas mi je malýho fakt líto, jak u toho pláče, že se mu to nelíbí. No díky bouli na hlavě spával především na levé straně a začal si jí tím pádem slehávat a tak jsem se objednala na neurologii, protože jsme se s fyzioterapeutem dohodli, že by nebyla pro Filípka špatná remodelační helmička. Doktor Fildu vyšetřil a díky bohu po psychomotorický stránce byl naprosto v pořádku. O helmičce nechtěl ani slyšet, prý by se mi taky nelíbilo mít hlavu celý den v nějaký helmě a že se to časem srovná a objednal nás až na půlroční kontrolu. V půl roce byl doktor opět s výsledkem spokojený i přesto, že tvar hlavičky připomínal stále lebkouna, řekla bych, že byla i více placatá. A tak jsem sama zaslala fotky hlavičky do Ostravy, kde je klinika, která helmičky vyrábí. Odpověděli nám, že dle fotek se jedná o těžší deformitu a objednali nás. Bohužel jsou tam dlouhé čekací doby. Také jsem oslovila neurochirurga z Brna, který nás okamžitě objednal, vyšetřil, helmičku doporučil a také vypsal všechny potřebné papíry pro pojišťovnu. Mimochodem pořízení helmičky pokud vám jí neproplatí pojišťovna stojí 15 tisíc. V Ostravě mu opravdu ze scenu zjistili deformitu nejtěžšího stupně a helmičku nám vyrobili.
Teď je to pomalu týden, kdy Filípek helmičku nosí. Měla jsem veliké výčitky svědomí, že mu dáme helmu a že z toho bude nešťastný. Nedokázala jsem si vůbec představit, že jí bude nosit celý den i v ní spát, ale musím říct, že on je naprosto v pohodě. Vůbec si jí nevšímá a ani neuvědomuje, že jí vůbec má. Už v ní i první noc spinkal a neměl s tím taky žádný problém. Snáší jí opravdu dobře, ale i tak už se nemůžu dočkat až uplyne těch pár měsíců a bude zase bez helmičky. Já vím, že si hodně často přeju novou kabelku, boty nebo jiné marnivosti, stěžuju si na počasí nebo na nevyspání a podobně, ale klidně budu chodit do konce života ospalá kalužema s igelitkou jediný co si z hloubi duše přeju, aby byl Filípek zdravý. Třeba tenhle článek pomůže nějaké mamince s podobným problémem 🙂
Pokud jsme se už setkali, budu ráda, když ohodnotíte svoji spokojenost na Facebookové stránce Bachovky Praha - Ludmila Salemová, www.facebook.com/bachovkypraha/ (vlevo dole). Děkuji 🙂
Máme tu čarodějnice a u nás jsou oslavy v plném proudu. Jako vždy.
Dnešek je jedním z těch dnů, kdy mi nezbývá než konstatovat, že moje plánovací schopnosti jsou naprosto k ho*nu. Neboť jsme měli naplánované víkendové pré a místo toho sedíme zase doma na prdeli, jak by řekl Hrabal. Místo buřtů a piva odsávačku nudlí, čajíčky a dokonce teď děti přichystaly i jakýsi lektvar z pampelišek a sedmikrásek. Takže buď budeme zítra zdraví jak rybičky nebo nás to zabije. Uvidíme.
A jak slavíte vy?
Všechny zdraví slaměná vdova a sirotci, kterým odjel dnes pápínek do Františkových lázní. Úhuúúúúúúúúúú! Františkovy lázně! Úhuúúúúúúúúú! 😀
První koblížky z trouby 🙂
5 zásad hubnutí: Takhle na to musíte 🙂 zítra je 1.Máje ideální čas 🙂
Základy hubnutí jsou jednoduché. Nastavit si jídelníček a rozvrhnout si cvičební plán. Než však přijde nějaké pokušení, kterému jen těžko odoláváme…
Nejdříve si naplánujte jídlo a až potom cvičení – Když začínáte s hubnutím, tak se většinou soustředíte na dietu a cvičení zároveň. Ale nejdříve se zaměřte na jídlo. Nedávná studie zjistila, že cvičení samo o sobě nestačí k tomu, abyste získali svou vysněnou postavu. Pokud chcete shodit kilogramy, tak se nejdříve zaměřte na jídelníček, protože je důležité nastavit si zdravé jídelní návyky.
Vyberte si odměnu, po které nebudete mít výčitky – Sami nejlépe víte, co je vaší největší „žrací“ slabinou. Pokud si neumíte představit každodenní život bez čokolády či koblihy, tak byste je měli jíst dál. Na druhou stranu se ale také musíte vzdát něčeho jiného, co tak mermomocí nepotřebujete. Pokud totiž budete jíst příliš nezdravých potravin, tak určitě nezhubnete. Když se budete držet pravidel a dáte si navíc jen jednu věc, tak to nevadí.
Vyměňte jedno jídlo za smoothie – Na světě je neskutečný výběr jídel, o to víc chyb můžeme udělat a zpomalit tak proces hubnutí. Místo jídla si můžete dopřát smoothie, ale mělo by být také vyvážené a neobsahovat jen samý cukr. Kombinujte ovoce, zeleninu, ořechy a semínka.
Užijte si sklenku vína – Nehledejte nízkokalorické koktejly, ale raději si dopřejte něco, z čeho budete mít radost. Sklenka dobrého vína vám jídelníček moc nenaruší a navíc si ji vychutnáte. Dle studie dokonce sedmdesát procent žen, které pily víno, měly menší pravděpodobnost, že budou obézní, než ženy, které abstinují.
Na porci záleží – Nemyslete si, že když je jídlo zdravé, tak ho můžete jíst na kila. Takhle to nefunguje. I zdravé jídlo musíte jíst s mírou...
Vše o SMOOTHIE v naší skupince zde Pokud máte zájem přidejte se.. https://www.modrykonik.cz/group/7337/detail/?new=1
Včera jedeme autem z letiště, manžel si stěžuje na popraskané rty. Pohroužím se tedy do kalbelky, zalovím a vytáhnu tři balzámy na rty.
Manžel uznale pokývá hlavou s hlásí: "Já si stejně myslím, že tam odsud jednou vytáhneš stan jako Hermiona!" 😀 😀 😀
