To se rano ve stredu 7.10.2015  v pul 5 vzbudim,a ze pujdeme s pritelem vyvencit naseho hafana🙂  jsme asi pul hodky venku🙂 najednou cejtim jak mi tvrdne bricho🙂  tak jdeme radsi domu.hned jdu na zachod a na toaletaku troska krve🙂 rikam si hlenova zatka a poslicci.letim si dat sprchu jestli to prejde.nic moc☹  uz jsem docela nervni 🙂 v 7hodin jde pritel do prace.dela si ze mne srandu jestli jedem rodit🙂 v zadnem pripade,jsem teprve 35tt presne ☹ no strasne sem trpela☹ zacala jsem si to pocitat.bylo to po deseti minutach☹ pak najednou po trech.volam priteli at radsi prijde hned z prace.ze to nejde vydrzet☹ praci ma kousicek od baraku🙂 nastesti.pribehl a jeli jsme🙂 v porodnici jsme byli ve trictvrte na 10.hned me dali na pasy.kontrakce jak blazen.prisel dr a kontroloval otevrena na ctyri prsty,jdeme rodit 😲 ja uplne vystrasena ze nechci,ze malej jeste nesmi ven.dr me ujistoval ze to bude urcite v poradku🙂 udelali mi klistyr a spritelem jsme byli na porodnim boxu🙂 vzy pri kontrakci jsem trpela☹ epidural jsem nechtela.ale co bych za nej dala🙂 lezim si tak na boku a rozdychavam kontrakci kdyz najednou cejtim dole strasne teplo a mokro🙂 rikam priteli ja se pocurala🙂 to je trapas.pritel tam koukl a rika v pohode nic tam nemas.ani nevim ze mackal tlacitko uplne zbesile🙂 aby pribehla PA🙂 az pak mi to rikal ze jsem dole mela strasne moc krve🙂 praskla voda 🙂to uz jsem byla otevrena na 8cm 🙂 a strasne jsem chtela tlacit 🙂 ale jeste jsem mnela pockat🙂.pak uz jsme sli na to🙂 na tri zatlacen a nastrih byl maly venku🙂 ve 12:39 jsme se stali rodici 🙂  akorat mel strasne kratkou pupecni snuru:_( tak ji musel presrtrihnout dr,pak mi maleho ani poradne neukazali a odesli snim.ale sel snima pritel tak ho nafotil 🙂 kdyz mne zasili tak jsem si jeste chvilku polezela a sli jsme do druheho patra na jip.na toho naseho krasneho chlapecka kouknout🙂 byl v inkubatoru ale vypadal spokojene.vazil 2370g  tak tam byl prej by neudrzel telesnou teplotu.tyden jse si pobyli v nemocnici .ale malej byl a je naprosto zdravej 🙂      koukam ze pisu romany tak snad to doctete do konce 🙂

Tak už je to pět měsíců. Nechtěla jsem

psát článek, ale tak nějak mi je to líto. Nemusíte ho číst, neměla jsem nikterak speciální porod. Prostě normální, jen ty detaily nechci zapomenout. 

1. Tobiášek k nám přišel neplánovaně.Dle plánu jsem chtěla rodit letos v dubnu🙂 22.12.2014 jsem si dělala test a čárka se ukázala asi po 15 minutách, tak jsem si dělala srandu, že jsem těhotná..Manžel vyplašeně, že si mám udělat další test, tam se čárka ukázala dřív, ale slabá. Protože jsem měla neznámé testy, četla jsem na netu, že chybují, trochu mě to uklidňovalo, Tadeášovi byl teprve rok a dva měsíce.23.12 jsme testovali znovu, dvě čárky, a sakra..🙂 rychle jsem volala na gyndu zda se tam ještě

den před Vánoci můžu zastavit. Těhotenství mi potvrdili, avšak byla jsem druhý týden, takže mi oznámili, že to ještě nemusí nic znamenat. Celé Vanoce jsem přemýšlela zda je to dobře nebo ne, i u doktorky jsem byla hodne v šoku, sice jsem nebrala prášky, ale u prvního jsme se snažili déle a teď jsme si dávali pozor. Doktorka se na mě podívala a zeptala se, zda si miminko chceme nechat, ačkoliv jsem byla zmatená a v šoku a netušila jsem zda se radovat nebo ne, okamžitě jsem řekla, že rozhodně na potrat nejdu. Že se s tím musím jen srovnat. Těhotenství je zázrak a tak jsem vše nechala osudu. Jasně postupem času jsem se začala strašne moc těšit i když to byl zase kluk😀 už třetí..dny ubíhaly, horko mě zmáhalo, váha mi zvesela stoupala😀 Až mě konečně poslali na první pásy do porodnice, byl tam zeovna takoven nepříjemnej doktor.Koukl mi na výsledek, byl zrovna pátek 14.8. A začal mi nadávat, že miminku ubližuju, že je u mě nešťastný, že kdyby mohlo prokopne si cestu ven, že málo piju. No Tobi byl v břiše hodně aktivní, ale potný režim jsem si myslela, že dosřzuju, denně jsem vypila přes tři litry vody, ale ten den jsem nic nepila, jel jsem ráno a nechtěla jsem každých pět minut čůrat. Každopádně jinak se nic nedělo, byla jsem zavřená. Musela jsem jít na hodinu pryč a vypít litr vody a ozvy mi pak dělali znova, vyměnili se doktoři a napodruhé už vše bylo v pořádku. Jela jsem domů, byla jsem 37+6, a užívala léta se synem na zahradě. Vše bylo v pohodě. V noci ve 2.40 jsem šla čůrat a v tom lup...Voda??? Po zkušenostech z předchozího porodu mi to bylo divný, vždyt´ jsem neměla žádné bolesti. Šla jsem si lehnout, jenže mi to nedalo, zase jsem se zvedla a začala chodit po ložnici,tekly ze mě

čůrky vody. Tak to je asi ono, řekla jsem si. Starší manželův syn byl u babičky, ale Tadeáš byl doma, vzbudila jsem manžela s ručníkem mezi nohama a prosila ho ať neplaší, že nemam kontrakce, zavolala mojí mamce, kteral k nám jela 45 minut, během kterých se manžel málem zbláznil🙂 no a jeli jsme, kolem 5. ráno jsem seděla na příjmu. Praskla mi voda, povídám. Oproti minulému porodu to byla fakt pohoda, na přijmu jsem se smála a jen doufala, že nechytnu oblíbeného doktora, no kdo jiný mohl vejít do dveří...:/ ale byl celkem už v pohodě. Voda ze mě tekla neskutečně. Nemohla jsem udělat ani krok. Nákez byl překvapivý, otevřená jsem fakt nebyla. Jen na tu vodu..Poslalu mě na hekárnu a manžela domů a chtěli po mě abych šla spát. No jasně..🙂 občas mě zabolelo břicho, ale nic hrozného, vždy to po pár minutách odešlo, bylo mi hrozně.Nic se nedělo, manžel tam nebyl a od mého příjezdu se tam vystřídali tři porody, tak to se mě ani kontrakce nemohly rozjet, protože jsem je zřetelně slyšela, musela jsem se smát, ne těm porodům, těch maminek mi bylo fakt líto, ale té situaci. Bylo už skoro 12 hodin, opět jsem měla lehké kontrakce, tak zavolali manžela, ale nález pořád stejný. Původně mi chtěli dát vyvolávačku až večer ale milá PA usoudila, že už bych pak porod nezvládla, když jsem nespala a ve dvě mi píchli oxitocin, ve vteřině jsem měla kontrakce jako blázen, dvě hodiny jsem se otevírala strašně pomalu, spíš me otevírala PA, protože malý prostě

nechtěl ven.Po dvou hodinách, že půjdu na sál a do vany aby se mi ulevilo, ani nevím jak časté kontrakce jsem měla, musela jsem si pořád hlídat kapačku a občas kapala dost rychle, takže se stalo, že kontrakce ani neustala a přišla nová. Vlezla jsem do vany a bylo to příšerný, musela jsem zase ven, bolesti z břicha se prěsunuly do kříže, nastalo peklo, najednou nešlo kontrakci rozchodut, rozdýchat, nic, stála jsem ve sprše a plazila se po zdi. Nejhorší bylo, že jsem se sama vážně neotevírala a kontrakce se odvíjeli jen od kapání kapačky, kapala strašně rychle, nemohla jsem už ani mluvit. Tak jsem ji vypnula, kontrakce byli pryč, bylo mi to jedno, trvalo to přesně asi tři vteřiny, ta obrovská úleva, protože přišla PA a říká, jeee vy to máte vypnutý, a opět to zapla, zkontrolovala mě, pořad 5cm počkala na kontrakci a otevrmela mě na sedm, nevím jak. Každopádně mě ještě

S odstupem jsem si říkala, že ještě sepíši článek o tom, jak mě navštívila bellova obrna.

Jak už jsem psala, druhý porod byl poměrně náročný a to jsem ještě netušila co dalšího zase přijde..

V pátek nás propustili z porodnice domů, všechno bylo v pořádku, neměla jsem žádné problémy. V sobotu ráno jsem se vzbudila a cítila, že něco je špatně. Měla jsem nějaký ztuhlý obličej. Když jsem se podívala do zrcadla, tak jsem zjistila, že mám půlku obličeje ochrnutou. Byl to šok!

První co mě napadlo, že jsem snad prodělala mozkovou mrtvičku po tom šíleným náročným porodu. Ale na internetu jsem si našla, jak poznáme mozkovou mrtvičku a nesedělo to na mě. Tak manžel sednul k internetu a našel Bellovu obrnu. Tomu všechno nasvědčovalo. 

Přesto jsem pořád nějak doufala, že se to zas samo ztratí. Pár dní po porodu jsem opravdu neměla sílu řešit další problémy. Tak jsem se rozhodla vyčkat do pondělí, stejně o víkendu v nemocnici nikdo moc nefunguje. 

V neděli už jsem pochopila, že problém je tu, že samo se to opravdu nespraví, naopak se to zhoršovalo ☹ tak to už jsem se sesypala. Pár dní po porodu a já vypadám jako krypl.. ☹ Nemohla jsem jíst ani pít. Všechno mi z pusy vypadávalo, pití vytíkalo koutkem ven. Pusu jsem měla na křivo. Mrkala jsem pouze jedním okem. No připadla jsem si fakt strašně. V tu chvíli jsem upřímně litovala všechny, kdo zažijí mozkovou mrtvičku a ochrne jim obličej. Je to opravdu velmi nepříjemný zážitek.. ☹

  Kamarád nedávno na své ksichtknize řešil problémy s Českou poštou.  On, pan Černý, i přes několikeré upozornění poštovních doručovatelů o tom, že opravdu v jeho bytě žádná paní ani slečna Černá nebydlí, neustále dostává poštu pro onu v jeho bytě neexistující slečnu/paní Černou ( a to i přesto, že adresa se naprosto neshoduje, poštovní doručovatele nerozházela ani jeho poznámka, že skutečná adresa na zásilkách slečny Černé se nachází o 4kilometry jinde než je jeho schránka, kam zásilky neustále cpou ) Poslední perlou se stal "Balík do ruky" ( dále jen BDR  jako Bože-Dejte-mi-Rum) .  Tedy konkrétně velmi očekávaný, nikoliv však obdržený BDR. Kamarád svůj BDR nejspíš dodnes neobdržel, zatímco se může potápět v nevyžádaných zásilkách existující a jistě zásilky postrádájící slečny/paní Černé. Prý je to asi osud, prý má na chvíli opustit práci fotografa pro chvilkový život poštovního doručovatele, a najít tak nebohou a zásilkami nezahrnutou slečnu/paní Černou...

   Pravdou je, že Balík do ruky mi připomíná známou kauzu  "muž s koženou brašnou nesmí projet". Mé místní vesnické zkušenosti s ČP jsou totiž takové , že jedná-li se o jakoukoli jinou zásilku než právě BDR, je doručovatelka schopná vyčmuchat mě naprosto kdekoli ( předání proběhlo ve školce, v obchodě, u kontejnerů na tříděný odpad, dokonce si mě odchytla při venčení psů na poli), avšak balík do ruky NIKDY. O to zábavnější na vesnickém životě je, že se člověk tedy přesně ve 14:00 vyřítí ze svých vrat ( na vsi totiž netrvá lančbrejk 30minut jako jinde, nýbrž asi tak stejný čas, za který se už i délka pobytu Vámi pozvané návštěvy považuje za velmi nezdvořilou). Nutno podotknout vyřítí na kole s pokřiveným výrazem trochu slintajícího idiota ve tváři ob ves ( neb mu doma spí 3 malinké děti a je tedy nucen překonávat vzdálenosti v rekordních časech), kde se nachází pobočka snad mající v držení Váš BDR. Po rychlém zahození kola a jedné "rozbitéhubě" na jejich perfektní a nikdy nevytřené chodbě se  na dveřích pobočky dočtete:   " Dnes jsem tu jen do jedenácti "(  profi-vzkaz je citlivě napsán  velmi roztřesenou rukou a papír přilepen několika vrstvami lepící pásky, nejspíš aby vydržel na dveřích báječně aktuální několik následujících pracovních dní). Na papír jsem tedy též sakramentsky roztřesenou rukou dopsala "byla jsem tu ve dvě a jak už jistě tušíte dost nas.aná...!"

     Do schránky mi sice nechodí slečna Černá, nýbrž Dostálová, Dostálové poštu předávám sousedce Donátové, která ví kde se nachází Dostálová, jenžto mi přes sousedku Donátovou jako poděkování pošle sazenice dýní Hokkaidóó nebo jinou drobnost... Vesničane, ENJOY IT !!!

Jelikože jsem dělala vrchní servírku, ráda se s Vámi o toto podělím. Pokud někdo někdy dělal v gastronomii, ví, že je to pravdivé, ale nechybí tak i trocha nadsázky.

Každý den musíme být připraveni na srážku s blbcem a v gastronomii to platí dvojnásob. Zatímco obyčejní lidé jdou do práce, číšníci, servírky, kuchaři a barmani táhnou do boje.
Jak takový vydařený den obsluhy v restauraci vypadá? Hned z rána se pár nedočkavců pokusí vetřít do restaurace ještě před otevírací dobou se slovy, dám si jen „kafe“. Nejlépe samozřejmě piccolo. Otevírací doba jim zřejmě nic neříká a číšníci a servírky jsou v restauraci dříve právě proto, kdyby zrovna někdo potřeboval dostát svým ranním rituálům.
Kolem jedenácté začnou lidé chodit na obědy. Na menu je vepřo knedlo zelo, XL řízek s bramborem a oblohou, masová směs s rýží a hovězí hamburger
s hranolky. Hned u druhého stolu by si dali vepřo-knedlo zelo, ale zelí by vyměnili za oblohu od řízku a knedlíky za rýži od masové směsi. Číšníka v tu chvíli napadá, jestli se nemá zeptat, zda to celé nechtějí zabalit do housky od hamburgeru. Takových kombinací, záměn a proměn pošle přes obědy do kuchyně ještě několik. Zvláště oblíbený je dnes XL řízek napůl. Kuchař je nadšen.
Obědy pokračují a spotřeba vody z kohoutku (kohoutí vývar) s citronem zdarma stoupá. Lidé si sedají k neuklizeným stolům a čisté ignorují. Na číšníka pak zběsile volají a domáhají se okamžité výměny popelníku a založení příborů. 70 % nově příchozích ihned po dosednutí vytahuje telefon a dožadují se hesla na Wi-Fi. Ani po 30 minutách si nejsou schopni objednat, protože menu ještě ani neviděli. Následuje kolotoč zaokrouhlování. Úspěšný den mizí někde mezi 188 a 190 korunami. Obědový nápor opadá.
Číšník rovná židle, leští sklo, myje tabule a těší se na chvilku klidu před odpoledním náporem. Sotva se posadí, aby se také najedl,zahradka usadí se na zahrádce skupinka maminek s dětmi. Začíná bumerangový trénink, který spočívá v objednávání každého jídla a pití zvlášť. A ještě a ještě a ještě. Po padesáté návštěvě u stolu během deseti minut by se dalo předpokládat, že už mají vše. Omyl… A ještě brčka. Obsluhující si připadá spíše jako na útěku než jako v práci. Dětičky vřeští, mačkají obsluhou donesené omalovánky, lámou a házejí po sobě pastelky a vše, co není příliš těžké nebo přivázané včetně jídla. Maminky vesele švitoří a dětí si nevšímají. Až po chvíli se jedna zvedne a jde se zeptat, jestli se děti na zahrádce mohou vyčůrat. Číšník loví v kapse uspávací pistoli. Bohužel nachází jen propisku a pár zmačkaných účtů. Musí to prostě vydržet. Hned zítra vyrobí ceduli s nápisem rozjívené děti a tchyně uvazujte u vchodu.petka
A je tu večer. Restaurace se opět plní a celý kolotoč začíná znovu. Na baru sedí dvě slečny a objednávají si dvakrát capricciosu. Barman na ně překvapeně hledí, protože pizzu na baru opravdu nevede. Po chvíli mu dojde, že chtějí caipirosku. Na zahrádce se mezi tím host číšníka ptá, jak velký je ten nakládaný hermelín a pán u vedlejšího stolu se zajímá o to, jestli mají v restauraci nabíječku na Nokii, že by si u nich klidně i něco dal. Vrcholem je ovšem dotaz na kuřecí carpaccio, perlivou vodu z kohoutku, latté bez mléka a „chasekake“ (čteno chasekake, psáno cheesecake). Jeden z hostů vrací tresku, protože je cítit po rybě. Nechybí ani naučná lekce, kdy je obsluze sděleno, že ruské brambory jsou vlastně americké, protože všechno, co bylo dříve dobré a ruské, je dnes americké. Barman točí pivo do nerezového hrnce. V restauraci neměli „petku“, tak si pán přinesl vlastní nádobu. Zaokrouhluje se pořád stejně. Ze 375 na 380, 552 na 555 a podobně. Někteří hosté nejsou líní vytáhnout kalkulačku a účet si přepočítat. Jiní doplácejí na stravenky velkými bankovkami. No prostě paráda. Když host nechá více než 20 korun, podlamují se číšníkovi kolena.
Čas se pomalu naklání k desáté hodině večer. Kuchař balí nože a odchází. Má všechny, což je pozitivní. Ani žádný host nechybí. Ve chvíli, kdy překročí práh restaurace, dožaduje se skupina šesti hostů jídelního lístku. Když jim číšník sdělí, že kuchyň už je zavřená, tváří se velice překvapeně až pobouřeně a snaží se v obsluze vzbudit soucit slovy: „Ale my jsme měli opravdu těžký den. Víte, jaké to je, být devět hodin v kuse na nohou?“ Číšník opět hledá uspávací pistoli se stejným výsledkem jako po obědě. Barman vypadá, že by si jí v případě nálezu také půjčil. Již značně podnapilý muž mu už hodinu a půl vypráví o svých životních neúspěších, natahuje se přes bar a plácá nově nabytého přítele po ramenou.zaokrouhlovani Restaurace se pomalu vylidňuje, ale pár otrlých hostů zůstává. Restaurace zavírá ve 23.00. Ve 22.45 se jde číšník zeptat na poslední objednávky. „Vy už zavíráte? Ne, teď si nic nedáme, dáme si později,“ a číšník znovu opakuje, že jde o poslední objednávku, takže později už to nepůjde. Hosté si objednají každý velké pivo, u kterého sedí další hodinu a půl. Je hodinu po zavíračce. V tuhle dobu běžně pracují jen semafory. Dojde na placení a opět se zaokrouhluje. Asi úplněk.
No řekněte sami, není to krásná práce? I přesto se většina číšníků do práce těší a v oboru zůstává. Bývají totiž i světlejší dny, které ty špatné zastíní.

Por rýpalky : Ano je to stažené 🙂 No a co :-P