Je řada důvodů, proč se pro malé děti doporučuje mnoho různých očkování na jejich ochranu proti závažným onemocněním – ochranné protilátky, které od vás dítě získalo během těhotenství, v prvních několika měsících po narození vymizí, a vaše dítě tak bude náchylné k infekci. Kojenci a malé děti mají také oproti starším dětem a dospělým nevyzrálý imunitní systém, a jsou proto ve vyšším riziku onemocnění některými chorobami, proti kterým je lze chránit očkováním.

Jaké jsou obvyklé vedlejší účinky očkování?

Nejčastější vedlejší účinky jsou bolest, zarudnutí a otok v místě vpichu, z celkových reakcí pak horečka, nechutenství a únava. U některých jedinců se může objevit řada dalších a závažnějších vedlejších účinků, které se mohou lišit v závislosti na podané vakcíně. Pokud se u dítěte kterýkoli z nežádoucích účinků uvedených v příbalové informaci dané vakcíny (na www.gskkompendium.cz) vyskytne v závažné míře nebo pokud si všimnete jakýchkoli nežádoucích účinků, které tam uvedeny nejsou, sdělte to prosím lékaři, zdravotní sestře nebo lékárníkovi.

Více na www.vakciny.cz.

Začnu trochu s oklikou, ale doufám, že se dostanu k té správně popsané situaci a následně pointě, proč tento článek píši 🙂 .

     Nikdy jsem nebyla velký specialista na vymoženosti dnešní doby - zejména co se týče smartphonů a veškerých ultranotesů a nevím co ještě. Svůj první mobil jsem si pořídila ve svých 21 letech a notes před pár lety. Do té doby jsem si jako typycký ,,technický neandrtálec,, při slově notes - představovala, že dotyčná osoba mluví o bločku, do kterého si zapisuje své poznámky 🙂. Postupně jsem byla zasvěcena do tajů IT i z důvodu zaměstnání, kde se člověk setkává s počítačem den co den (záleží však také na druhu zaměstnání. Notes - noťas - notebook - laptop, jsem si nakonec pořídila z několika důvodů - přístup k emailu, nezbytnost v dnešní době, přístup k sociálním sítím a sdílet  radosti a starosti svých přátel. 

Čas plyne a já jsem během doby, co vlastním notes, prolezla něpočítaně xxxx stránek o tom nebo onom. Zapojovala jsem se do her a různých akcí a soutěží. Vždy, když jsem přišla z práce, tak jedna z prvních věcí bylo - stisknutí tlačítka ,,on,, na klávesnici od notesu. Stal se ze mne závislák. Přesto jsem se dovedla bavit i mimo virtuální svět a stále jsem na tom byla tak dobře, že jsem dokázala se odpojit od rozjeté hry, ukončila chat s kamarádkou na druhé straně internetových vln 🙂 . Absťáky jsem netrpěla. 

Netrvalo tak dlouho jak jsem se obávala a otěhotněla jsem. V té době jsem se, ale zařekla, že žádný FB ani žádné jiné sociální sítě mne nezajímají. Postupně jsem vše deaktivovala a radovala se, že si budu užívat těhotenství. Celkem se i dařilo. Bohužel net byl stále můj ,,přítel,, . Vyhledávala jsem si informace jak a co se v těhotenství děje a jak se vyvíjí ta malá fazolka co časem bude plod, podobný člověku. Mezitím mi můj čas zpříjemňovaly kamarádky návštěvami a těšily se se mnou. Těhotenství tak nakonec uteklo hodně rychle. 

Došlo k období porodu a šestinedělí a byla jsem z té situace nesvá - zda vše zvládnu, jak to všechno bude. Kamarádky se radovaly z narození naší M., ale přeci jen, ony ještě děti neměly a nebo ještě nemají a naše pouta se na nějaký čas uvolnila. Najednou jsem zjsitila, že potřebuji být nejen matkou, ale potřebuji i někoho s kým si můžu popovídat o stejných věcech nebo o problémech a občas si zanaříkat, jak ten svět je šedivý a chmurný a nic se neděje, tak jak jsem si představovala. Kde však v době, kdy jste 24 hodiny denně u dítěte a každé 2 hodiny máte dítě u prsu a skoro se nenajíte a další již ani nemusím vypisovat - každá toto období máme jinak, mnohdy, ale hodně podobné, takové lidičky najít a vyměnit si s nimi své názory, nápady a vše co kolem dětí souvisí i třeba něco navíc kolem? 

Opět jsem si aktivovala FB profil a opět žádala přátele o přijetí. Dny utíkaly a já jsem dost často narážela na příspěvky Modrého koníka a slovo - přidej se k nám. To spojení - přidej se k nám. Už to ve mne vyvolalo pocit zvědavosti a chtěla jsem jen původně nakouknout a za čas prostě si řeknu, tohle není moje kafe, tohle mi nic neříká a tradá a sbohem a šáteček. Doposud se tak nestalo.

Pro začátek nutno podotknout, že jsem otěhotněla zcela neplánovaně, v době manželské krize a osobního „rozvoje“. // na testu mě nejen zaskočily, ale i rozbrečely. Ne štěstím, ale zoufalstvím. Pocity, že je to chyba a že se to nemělo stát, trvaly asi dva týdny. Nemohla jsem se ze začátku srovnat s tím, že budeme mít druhé dítě.  S tím souvisí podle mě i to, že od začátku těhotenství jsem měla potíže.  Šílené závratě, nevolnosti že jsem nemohla vstát. Celý první trimestr. Druhým trimestrem se mi rozjela preeklampsie. Vysoké tlaky, bílkovina v moči, otoky. Ve 26tt už ani dr nevěděli co se mnou a hrozil mi převoz do Phy nebo Plzně a předčasný porod. Celé těhotenství stres a stres. Nakonec mi upravili léčbu a tlakově jsem se zklidnila. Třetím trimestrem mi začalo stávkovat tělo, které neslo už tak velkou zátěž. Kyčle, stydká spona k prasknutí, strašná bolest zad. Prostě jsem se celé těhotenství cítila špatně. Nebyl den kdyby mi bylo dobře.. bylo mi buď líp, nebo hůř.. Celé těhotenství jsem byla protivná sama sobě. Natož manželovi. No dobře.. přežili jsme…

Každopádně kvůli předchozí sekci, kvůli obezitě a střední preeklampsii se 4 lékaři klonili k plánovanému císaři. Ani jsem nečekala že bych mohla mít naději na přirozený porod. Každopádně tu mi alespoň na chvíli dala paní dr v poradně 21.5. tlak se držel, já vypadala dobře, jizva klidná. Tak jsem se trochu přenastavila a začala pít maliník, sledovat videa o porodu bez bolesti, začala jsem číst knihu Hypnoporod a psychicky se srovnávat s myšlenkou přirozeného porodu..  A těšila jsem se moc.. že bych to mohla zažít.

11.6. jsem měla rizikovou poradnu. Bylo mi skvěle. Bříško už kleslo, mohla jsem dýchat. Tak mě ani nenapadlo, že by mi mohl vyletět tlak. 150/120 a ne a ne klesnout. Takže si mě tam nechali. Dr mi řekla, že už půjdu domů s miminkem. Byla jsem otevřená na 1,5cm, ale hlavička ještě hodně vysoko. Uložili mě na porodní nadstandard s tím, že zítra podle nálezu buď preindukce, nebo opět sekce. Takže první dlouhá noc a otazník nad zítřkem.

12.6. čekám jak na smilovnání na vizitu. Přišla dr, vyšetřila mě a řekla, že by indukce byla hodně riziková. Že malá neklesá a bylo by to na hodně dlouho. Takže nápor na jizvu i na můj tlak. Domluvily jsme se na císaři na druhý den. Alespoň jsem měla čas se s tím srovnat.

Celý čtvrtek a celá noc na pátek se každá minuta tak vlekla. Je zvláštní vědět den a hodinu kdy se vám narodí miminko. Relaxovala jsem, snažila se uklidnit a těšila jsem se až maličkou uvidím. Byla jsem plná očekávání jak to proběhne. Ještě ve čtvrtek jsme se domluvili s p. primářem jestli by mohl být u operace i manžel. Taky jsme s dětskou sestřičkou, která se nám měla druhý den o Helenku starat domluvili, že je pro nás důležitý první kontakt. Utrousili jsme něco o bondingu. Pak domluvená spinální anestezie a pak už jen čekání a čekání na půl osmou ranní.

Pátek 13.6.- vstala jsem v 6 ráno. Sbalila věci, vysprchovala a ještě chvíli poslouchala relaxační hudbu. Všechno kolem postříkala růžovou vodou. Kápla si bachovky a snažila se být v klidu. Manžel dorazil v 7. Ve čtvrt cévka, bandáže a pak už to šlo ráz na ráz a už jsem nahá jela na operační sál. Cestou pokecala se sanitářem.. Před operačním sálem se rozléhal smích. Bylo to hrozně pozitivní. Měla jsem úsměv na tváři a vůbec se nebála. Opravdu vůbec. Byla jsem klidná a vyrovnaná. Všechny jsem s úsměvem zdravila.

Celé těhotenství jsem si představovala jaký to asi bude, četla si porody jiných, a zjištovala, jak to je opravdu u každé ženy jiné a jedinečné, o to víc jsem byla zvědavá, jaké to bude u mně, a zvědavost mi pomáhala (kromě výsledku - miminka) se na porod těšit. Celý poslední měsíc jsem se prolévala maliníkem, jedla arnicu homeopatika, byla jsem aktivní až do poslední chvíle, a doufala v to, že můj porod bude prostě rychlý, ačkoliv první - A POVEDLO SE. Rychlý opravdu byl, ale ta bolest, to bylo PEKLO. A já můžu jenom děkovat Bohu, že pouze 4  -hodinové 🙂

Takže můj porod začal v neděli 15.6. - 3 dny po TP. Byla slunná neděle, a já ještě sekala zahradu, plela rybízy a užívala si hezké odpoledne s přítelem.

13hod - chystám nedělní oběd a začínám cítit menstruační bolesti, nic u čeho by nešlo dovařit

14hod - zkouším si zapisovat intervaly, ale nebaví mně to, a říkám si jestli to stejně nejsou poslíčci

16hod - tak znovu zkouším psát intervaly a zjištuju, že jsou docela pravidelné, skoro přesně co 10 min

18hod - píšu kamarádce, co má podobný termín zprávu: "Celý den už mám bolesti menstruační, teď už to je fakt nepříjemné, pořád ale co 8min. Jestli to jsou jen poslíčci, tak mně jebne 😀 "