19. 6. 2014 e-mail

Dobrý den,

Chtěla bych napsat o své zkušenosti s plenkami Bamboolik. Začali jsme je používat hned po šestinedělí, nejdříve jsem měla trošku obavu jak to budeme zvládat, ale po pár výměnách byly mé obavy pryč, protože plenky jsou skvěle vypracované a poskládání je díky patentkám úplně jednoduché - vše do sebe krásně zapadá. Přes den používáme základní plenku a krátkou vkládací a na noc dáváme základní a batolecí plenku a pro pocit sucha přidávám flísovou separační plenečku.Co nejvíce oceňuji, je to, že když Kubíčka po třech hodinách přebaluji, má zadeček krásně suchý a voňavý - i načůraná plenka voní, což se u jednorázovek říct nedá. A i praní je vpohodě, i úplně pokakaná plenka se na 60stupňů krásně vypere.Plenkování si užíváme, Kubíčkovi je nyní devět týdnů a baví nás si vybírat jestli dáme kalhotky zelené či bílé s dinosaurama,fialové se sovičkama a nebo hnědé s opičkama. Tatínek si zase nejvíce oblíbil Plenky AIO vše v jednom - dinosauři u nás frčí 🙂 ale umí poskládat i základní plenky. Stačilo jednou ukázat a pak to okomentoval, že poskládat plenečku je tak jednoduché, že by to zvládlo i dítě.A asi jako každé mamince mi dělá dobře, když Kubíčka někde přebalujeme obdiv všech okolo, jaké máme krásné plenečky a jak Kubíčkovi sluší.Na závěr bych jen chtěla říct, že plenky Bamboolik všem vřele doporučujeme.Zasílám pár foteček spokojeného Kubíčka 🙂Veronika a Kubíček Netoličtí

23. 4. 2014 e-mail

Pěkný den paní Věro,

na tréninkové kalhotky se vyplatilo počkat. Jsou fakt skvělé. Vše, co mi vadilo na původním modelu je zde odstraněno. A to i ty předtím byly to nejlepší, co jsem našla a to jsem hledala opravdu dlouho. Mám téměř bezplenkové mimčo a vaše tréninkovky jdou skvěle používat i jako plenky, které se rychle přebalí. A teď vypadají ještě vymakaněji 🙂 Díky.

Monika Vondrášková

Pro nákazu žloutenkou typu A je typický tzv. fekálně-orální přenos. Virus se z organismu vylučuje stolicí a může být přenesen přímo, např. špinavýma rukama, od osoby k osobě nebo nepřímo kontaminovanou vodou, potravinami či dalšími znečištěnými předměty.

Virus žloutenky typu A je velmi odolný vůči vlivům zevního prostředí. Při pokojové teplotě dokáže přežít několik týdnů, zmrazený dokonce několik let. Virus dokáže zničit pětiminutový var, teplota 60 °C ho zničí až po 10 hodinách. V domácnosti lze virus žloutenky A spolehlivě zničit dezinfekčními přípravky s obsahem chlóru, kyseliny peroctové nebo s vyšší koncentrací alkoholu. Důležitou prevencí proti šíření onemocnění je důsledné mytí rukou. Ke snížení rizika přenosu hepatitidy typu A je důležitá také přísná hygiena při práci s potravinami.

Pokud máte obavy z možné nákazy žloutenkou typu A, poraďte se s ošetřujícím lékařem.

Více informací o žloutence naleznete na www.vakciny.cz.

Konec 2. světové války byl tím VELKÝM vítězstvím. A doufám, že my a naše děti žádnou válku nezažijeme ( i když teď je situace všelijaká) a nebudeme potřebovat, tak VELKÉ vítězství opakovat.

My zažíváme ta malá vítězství a to téměř každý den:

1) V zimě jsme se konečně přestaly bát sáňkování: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/02/dlouuuhaaa-cesta-k-sankovani.html. K tomu by se letos mohla přidat i máma a hodit za hlavu strach z lyžování, protože už bude čas na to, naučit Nikču lyžovat.

2) Po loňském hrozném pádu z klouzačky: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/dovolena-jak-to-bylo-dal.html má teď Nikča respekt z každé větší. Minulý týden jsme si byly sednout s Luckou a Elis v jedné místní restauraci, kde mají i dětský koutek s pirátskou lodí a tam je kroucená klouzačka. Niki vždycky vylezla nahoru kormidlovat. Přiblížila se ke klouzačce, ale rychle přeřadila zpátečku a slezla dolů opět po schůdkách. Po půl hodině se rozhodla tu klouzačku prozkoumat od spodu. No a nakonec ji sjela. Ta měla radost a já na ni byla pyšná. 

Těch malých se nebojíme

3) I když teď trochu "mamánkuje", protože chodím do práce a vracím se někdy později a ona si chce ty chvilky se mnou užít, tak už nekápne ani slzička, když ji hlídá děda nebo babička přes noc. To dříve jsme si pro ni museli v noci dojet. Byla na to asi tenkrát malinká. 

S babičkama - to jí ještě nebyl rok

4) A poslední vítězství je zatím poloviční. Zvládla ho jen moje mamka a u nás zatím nefunguje. Ale večer jde u ní prostě spát tak, že si přečtou pohádku, mamka ji dá pusu a jde koukat na televizi. Paráda. U nás, přečtu 2 pohádky, dám pusu a usnu 🙂

Luky řekl, že až bude Nikoletce 12 let, tak dostane preventivního zaracha až do 18 🙂 Pak to zmírnil na to, že bude na diskotéky chodit s ní. No zatím se mu do toho moc nechce, protože dneska jsme byly bez něho.

Nikča s bratránkem Kubou a sestřenicemi Verčou a Vikynkou

Na diskotéku jsme šly poprvé, když Nikolce byly  2 roky a kousek. Ale tehdy se to vůbec nesetkalo s úspěchem. I když doma ráda tancovala, tak tady byla vylekaná (tmavý klub, hlasitá hudba...). Ještěže tam měla kamaráda Ondráška, se kterým rozhodla, že raději vyrazí na výlet na odrážedlech. Když jsme to potom zkusily znovu na podzim (2 a 3/4 roku), tak už byla spokojená, dováděla a tancovala.

Dnes byla nejmladší účastnicí sestřenka Viky a přes počáteční slzičky to zvládla na jedničku. Odhodila dudlík a ke konci už tancovala s celou grupou.

Jablonecký klub WOKO ve spolupráci s VIKÝŘEM

U nás dětské diskotéky pořáda středisko volného času Vikýř spolu s klubem Woko (ten je převážně určen pro dospělácké akce). Vstupné se platí jen za dítě 20 Kč a akce trvá dvě hodiny (což je úplně akorát).

Program:
- tancování a taneční soutěže
- malování, aby si děti daly trochu pauzu
- tancování v bublifukových bublinkách
- zpívání a přednes na mikrofon
- sezónní věcičky - maškarní apod.

Za vše děti dostávají drobné odměny (většinou sladké, ale taky odznáčky, ozdobné kolíčky apod.)

Akce se koná vždy poslední neděli v měsíci (s výjimkou prázdnin). 

"Svět už nikdy nebude jako dřív". To je jedna z mnoha hlášek iQLANDIE - mého nynějšího zaměstnání. A svět už nikdy nebude jako dřív ani pro mě. Teď po mém návratu do práce se změnil razantně. Dnes je tomu přesně měsíc, co se naše science centrum otevřelo a já jsem na celý tým moc pyšná. 

18. února jsem nasedla do rozjetého vlaku, který se blížil k první stanici (k otevření 28. března). A vystupovat se mi z něho rozhodně nechce. 

Pokud ještě nevíte, co to iQLANDIA je, tak se podívejte zde: www.iQlandia.cz. Nebo mrkněte na prezentační videoklip, za který vděčíme panu Brabcovi: https://www.youtube.com/watch?v=H9tdBjwI8tE

A co se tedy změnilo?

- nestíhám
- ráno diskutuji s Nikčou, proč že musí do školky
- tím pádem doražím na ranní porady se zpožděním
- nestíhám
- odpoledne přicházím pozdě (díky Bohu za mamku, která mi Nikču vyzvedává)

Tuhle fotku asi nikdy na prezentačních materiálech neuvidíte, protože jsme tam JÁ a ROBOT ještě před dokončením expozic. Ale kluci z Dvadva odvedli na všech fotkách skvělou práci.

- nestíhám
- občas vařím (řekla bych, že více než na mateřské 🙂)
- užívám si volné chvilky s Nikčou
- o víkendu přepínám na režim "máma" 
A jsem prostě šťastná...

Nikča už za mnou byla a prozatím se ji nejvíc líbí náš "maskot" robot Thespian a expozice s Legem, dostat ji domů mi dalo pěknou práci.

Doufám, že se s vámi v iQLANDII potkám. A pokud už jste tam náhodou byli, tak budu ráda za komentáře.

Tohle jsem dnes četla na FB, musela jsem si to vypůjčit...

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi, a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

BÁSEŇ STAŘENKY

Poslyšte, sestro, když na mě hledíte,

řekněte, koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena