Ahojte, tak to nase dieta uz ma rok!!! V novej epizode sa rozpravame s manzelom o tom, aky ten nas chlapcek je. Link najdete v mojom profile, ale epizody podcastu Jedna Mama najdete vsade tam, kde sa daju odoberat podcasty 🙂 iTunes, Spotify, GooglePlay a pod....

Foto: Dreame

„Dva dny před porodem jsem si ve sprše všimla, že ze mě vypadl kus čehosi, co jsem nedokázala identifikovat. Že je to hlenová zátka, jsem vyčetla až později na internetu. Už se to blíží, hurá. Třeba ještě večer porodím, honilo se mi hlavou, ale dva dny byl klid po pěšině. Třetí den jsem se cítila nesvá, odpoledne jsem šla třikrát po sobě vykonávat velkou potřebu. Ačkoli jsem s ní měla v těhotenství trochu problémy, teď to šlo úplně samo.

Večer mě při koukání na seriál zvedla z polosedu pichlavá bolest v podbříšku. Pak se třičtvrtě hodiny nic nedělo, následně ale přišli první poslíčci v podobě tvrdnutí břicha a bolesti, kterou jsem musela prodýchat. Dobelhala jsem se do vany, břicho si polévala horkou vodou a bolesti gradovaly vesele dál. Tak začal můj porod. Voda nepraskla, píchla ji až sestra v porodnici. Pak se všechno rozeběhlo tak rychle, že jsem nestíhala, kde je vlevo a kde vpravo.”

Snad každá nastávající maminka přemýšlí nad tím, jakým způsobem jí začne porod a jestli to pozná, že už je to doopravdy tady. Případně, když už má nějaké děti, tak řeší, jak to všechno logisticky a časově zvládnout - odvést děti na hlídání a včas dojet do porodnice. Čím více se blíží termín porodu, tím více na to obvykle budoucí maminka myslí. Na internetu najdete různé diskuze a rady na toto téma, zaměří se na něj i dnešní článek.

Před tím než začne porod

Nastávající maminka si toho většinou ani nevšimne, ale její tělo se začíná na porod připravovat dříve, než se objeví jasný signál, že je porod tady (kontrakce, odtok plodové vody). Některé maminky jsou překvapené, když je okolí upozorní, že jim kleslo bříško a že určitě do několika dní porodí, zatímco jiné se tak těší, až budou mít porod za sebou, že se s blížícím termínem každý den sledují a porovnávají, jestli už jim bříško kleslo.

Poklesnutí těhotenského bříška znamená, že se hlavička dítěte připravuje na vstup do pánevního vchodu. S touto změnou přichází nutnost chodit častěji na záchod, protože děloha více tlačí na močový měchýř, ale na druhou stranu se nastávající mamince začne lépe dýchat, protože jsou méně utlačovány plíce. Což je ke konci těhotenství vítaná změna.

Každý má svůj příběh, a každý je jedinečný. Zde je ten můj „a-budeme-tři“…

Nejsem příliš sociálně-síťovo sdílecí typ. O to víc si to vynahrazuju v běžném životě, kdy se z každého problému doslova vykecám a každou malou radost prostě někomu musím říct. Nikdy mě nelákalo psát si blog, za to mi přišla přitažlivá představa spisovatelky s psacím strojem, která píše dechberoucí příběhy na chatě v lesích u praskajícího ohně a šálku čaje. Že bych už byla starší generace? Možná…

Pořád jsem si obraz píšící sebe nechávala zasunutý někde v koutku mysli a říkala si, že třeba jednou možná na mateřský… začnu konečně psát. Jen tak, pro radost. A k tomu se naučím nějaký nový jazyk, zkusím být kreativní a vymýšlet hry a bojovky pro svá dítka a prostě ten čas využijeme pro všechna naše přání. Vím, že jsem naivní a že budu ráda, když jakž takž uklidím, vyvenčím psa a zabezpečím prckovi aspoň spánek a jídlo, ale…nechte mi tu imaginární myšlenku ještě chvíli 🙂

I proto jsem si řekla, nač čekat na mateřskou, zkusme to hned! Sice nejsem v lesích, ale uprostřed zamrzlé Prahy a místo ohně mi tu praskají jen wafky, ale co…když příležitost dělá zloděje, proč ne náhlý nápad spisovatele 🙂?

A než se propracuju k vykreslení postav svých nevím-ještě-o-čem příběhů, zkusím psát o něčem, co prožívám – hádáte správně, je to těhotenství! A kam jinam než na Koníka, kterého znám ze své pracovní zkušenosti.

Hezky pěkně ale od začátku.