Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři
kristyn.g  22. dub 2019

Dlouhý porod

No, já tedy kontrakcí měla 600+. Kontrakce jsem měla 53 hodin. Bylo to hrozný. Samotný porod už šel. Bolí to ale po těch kontrakcich už ne tolik, je potřeba fakt zabrat, ale je to hezký. Můj malý šel ven na Supermana s rukou u hlavy. Byla jsem potrhaná bez nástřihu, ale to se dalo. Největší masakr byly chvíle, kdy byl malý v porodních cestách, ale ještě nezašla branka, takže netlačit, to bylo něco. Ale já byla ráda, že už bude konec.
0 poděkování
kafr  12. čer 2018

První porod hravě i ve 36 letech

Já teď rodila prvně a v porodnici na mě koukali jak na exota: "to je ta prvorodička, co si tady ve 36 letech střihla v podstatě ambulantní porod". 😀

Ve 4h ráno mě vzbudily MS bolesti (jako pár dní před tím). No já a vstávat ve 4h?! To tak! Ale řekla jsem si, že aspoň odzkouším tu aplikaci na měření kontrakcí. Takže jsem ještě v polospánku klikala na mobil a v klidu dospávala. Mívala jsem hodně bolestivou MS, takže toto bych přirovnala k ní. V 6h už mě to donutilo vstanout. Manžel kouká na mobil a hlásí: "hele máš to pravidelně a postupně se to zrychluje. Teď si máš dát tu horkou sprchu, ať víš, jestli jsou to jen poslíčci." Já na vodu neměla vůbec náladu, ale sprchla jsem se a v 7h už jsme jeli. V 7:30 příjezd do porodnice, do 8:30 vyšetření (otevření, ozvy, utz, opět otevření) a PA zavelela, že jdeme rovnou na sál, že se krásně otvírám. Na sále klystyr "prý vydržte to tak 20min!" Já běžela hned a kontrakce se rozjely nonstop. No a za 2h byla malá na světě.

Vodu mi praskli v průběhu. S nástřihem jsem počítala, bez něj by to u mě nešlo, ale byl v pohodě. Hamiltona mi udělala Mudr na poradně v den TP a rodila jsem za 4 dny, mezitím postupně odcházela zátka.

No a poporodu jsem byla jak vévodkyně Kate, když se na mě přišel Mudr kouknout, tak jsem řekla, že bych klidně mohla jít domů. On na to, že to taky vždycky říká, ale kvůli malé tam musím vydržet.

Co bylo pro mě daleko horší byly první 4 týdny kojení. Bolestí jsem brečela, prosila manžela, ať mi ji ani neukazuje, že ji dáme Nutrilon a vyhrožovala, že bude jedináček. Po měsíci jak když utne, bradavky se zklidnily a kojím už v pohodě. Ale to teda bylo peklo.
3 poděkování
klaraslavickova  21. bře 2018
Dcerka 3650gr v den termínu.
Syn 12 dní před 3800gr. Škoda, mohli jsme se dostat přes tu hranici, kdyby těch pár dní měl k dobru.
0 poděkování
bajjunka  7. bře 2017

Rychlý porod

Nad bolestí a strachem z porodu jsem vlastně ani celé těhotenství neuvažovala. Celou dobu jsem myslela jen na to, že JÁ konečně budu MÁMA, že JÁ se taky už konečně dočkala. Do předporodního kurzu jsem se ani nehlásila, mám raději své soukromí, ráda vzpomínám na školní léta, takže celé těhotenství, porod, první týdny života mimča jsem pilně studovala každý den na internetu, kdy jsem také objevila Modrého koníka, který mě zachránil před totální nudou na bohužel nutné nemocenské.

Díky nastudování různých webů, především příběhů, jsem měla načteno i různé negativní zkušenosti, především s personálem na porodních sálech. Toho jsem se bála ze všeho nejvíc. Arogance a nafoukanost, špatné chování vůči mě, protože jsem nebyla na předporodním kurzu, že někdo něco zanedbá, nevšimnou si nějaké chyby, špatně píchnutého epidurálu.

Díky cukrovce jsem na kontroly do nemocnice začala chodit o chvíli dřív, kdy mi doktoři sdělovali, že v mém případě se vůbec nic neděje, a že bych měla brzo rodit sama od sebe?? Vůbec. Tak jsem se těšila, že mi třeba v kuchyni při vaření praskne voda a já budu volat příteli, ať okamžitě jede domů, že je to tady. I přes náročné balení, stěhování, vybalování, uklízení, malování, práci na zahradě..... NIC.

Takže jsem musela 24.11. hned ráno nastoupit do nemocnice na vyvolávání. Během toho dne mi zavedly dvě tablety. Bolest to byla šílená, já si užívala možnosti horké sprchy, kdy člověku nedojde teplá voda v bojleru. Bohužel bolesti nebyly ani poslíčci a dál se nic nedělo. Vše to bylo jen podrážděné, proto to tak bolelo. V noci spánek skoro žádný, vedle na pokoji bylo miminko, které celou noc jen brečelo.

Druhý den ráno znovu tableta, která taky toho moc neudělala. To jsem už brečela psychickým vyčerpáním o císaře a strávila snad dvě hodiny v kuse v teplé sprše. To už se mě zželelo i nemocničnímu personálu a pan doktor mi pomohl k otevření. Nevím, zda to byl Hamilton, jen řekl, že to bude nepříjemné. Dvě sestry mě držely, abych panu doktorovi nevyrazila nohou zuby. :-D

Když skončil, řekl doktor, že jsem otevřená na 2-3 cm a jedeme na porodní sál píchnout vodu. Příteli jsem psala zmatenou sms, ať přijede, ale nespěchá a že mě najde na porodním sále.

V 13:30 mi porodní asistentka píchla vodu. Hned jsem se zajímala, zda voda vypadala tak jak měla. A vypadala :-) - ještě si vzpomínám, že jsem se PA ptala, jaké směny mají, jestli 8 ky nebo 12 ky, která paní tam se mnou bude, kdyby to trvalo třeba do noci. :-D Dostala jsem klystýr, na který jsem se nevím proč, hodně těšila. Asi jsem si myslela, že díky němu shodím nějaké to kilo navíc. :-D Když přítel dorazil, trůnila jsem už na wc. Musela jsem být rudá až na zadku, jak sem se před ním styděla. I jak jsem stála ve dveřích, svíjela se v kontrakcích, které ihned po píchnutí vody nastoupily po 5 minutách. Víc než o sebe jsem se bála o přítele, který je docela slabá povaha, abych mu náhodou pak nemusela do konce života platit terapie u psychologa. :-D

Když jsem se doplazila k lůžku a modlila se, aby se mě ještě nevylezlo něco dalšího díky klystýru, přišla PA, že píchneme epidurál. Sice jsem ho nechtěla, bála jsem se ho, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. PA řekla, že se nejdřív musí podívat, jak to vypadá dole a šlo se na věc. Byla jsem otevřená na 10 cm. Snažila jsem se PA přemluvit, ať mi dá nějakou drogu, že tohle prostě nedám.

Měla jsem velké štěstí, že na 4 porodních sálech, jsem byla jen já. Protože ten řev, co ze mě šel, bych jiné rodící mamince nepřála zažít. Ale hodně mi to pomohlo. Věděla jsem, že mám mít zavřené oči, ať mi nepopraskají žilky, díky aniballu jsem věděla, kam a jak tlačit, myslela na to, kolik maliníku a odvaru z lněného semínka jsem za poslední měsíc vypila a že to malému půjde vlastně samo.

Během kontrakcí, které snad už byly v jednom kuse, jsem stačila ještě přítele požádat, ať si z ruky sundá rok staré hodinky za 5 tisíc, že mu je nechci rozmáčknout. Díky tomu jsem si vysloužila to, že mi přítel nevěří, že porod bolí, když jsem dokázala myslet na jeho hodinky. Celou dobu jsem se otáčela doprava na něj, jestli není zelený, nebo se už neklátí k zemi.

Co mě hodně překvapilo, že narozdíl od filmů chtěla PA ať tlačím pořád, i mimo kontrakce.
V ten moment, kdy malý vyklouzl ven, bylo vše pryč. Žádná bolest, tlak, jako když utne. Hned jsem se zajímala, zda dýchá, má to co má mít, hrozně jsem se bála, aby mu něco nebylo, nevím proč.

Nakonec jsem si přestřihla sama i pupeční šňůru, to by přítel už asi opravdu nezvládl. Placenta vyšla sama během pár minut. I přes tréning aniballem, jsem měla dva kosmetické stehy, které byly zapříčiněné rychlostí porodu. A i přes umrtvení si troufnu říct, že šití bylo horší než samotný porod. :-D S malým jsme pak na porodním sále strávily dvě krásné hodiny, kdy jsme s přítelem nevěřícně koukali na náš malý poklad a nevěřili tomu, jak krásné dítě jsme dokázali stvořit. :heart:

:pregnant_woman: Od píchnutí vody v 13:30 se Šampión narodil v 15:34, 51cm, 3,430kg.

Po převozu na pokoj malého odvezly umýt, znovu přeměřit a ať si odpočinu. Dala jsem si ibalgin 400 kvůli podrážděným zádům z vyvolávacích tablet. Odpočívat jsem nemohla, byla jsem hrozně nadopovaná energií, chodila jsem po pokoji, luštila sudoku, koukala z okna a těšila se, až mi konečně dovezou ten můj malý poklad a já konečně začnu být MÁMA. :heart:
5 poděkování
lucmuck  30. led 2017

První porod rychlovka, druhý super rychlovka

Napíši vám jak probíhaly porody u mne, jeden je zcela čerstvá záležitost.

V červenci 2014 jsem porodila svého prvního syna, narodil se ve 39+0, takže krásně v termínu, jak má být. Ten den bylo hrozné vedro a já jsem uvařila držkovou polívku a pak šla obracet seno na zahradu. Šla jsem si lehnout asi o půl desáté večer. Krásně jsem usnula a ve 3:30 hod ráno mě probudilo jak ze mne teče proudem ohromný množství vody -bylo to jasný, rodíme. Dala jsem horkou sprchu a hned jsem měla kontrakce po 5ti minutách. Jeli jsme tedy do porodnice, kde nás přijímali ve 4:45. Byla jsem už na 4 prsty otevřená, a tak jsem šla hned na porodní box. Pár kontrakcí jsem si tam užila, zkracovaly se a sílily. Po horké sprše se v
7:16 hod. narodil náš první syn Davídek.

No a druhý porod asi vyvolal sex. Dcera se narodila v 38+4, takže taky dopečené miminko. Večer před porodem jsme si s přítelem řekli, že zkusíme malou popohnat (nevěděli jsme, jak blízko jsme pravdě). Po sexu jsem si šla lehnout, to bylo asi ve 23:00 hod. Ve 23:30 hod. mi začla první a dost bolestivá kontrakce, ale ještě jsem netušila, že to bude porodní. No a následovaly v intervalu 8 min. O půlnoci jsem vylezla z postele, šla do sprchy a tam už jsem to nedávala, bolesti začly chodit co 2 minuty. Přítel musel zajet pro mamku (cca 10 km tam a zpět) a já mezitím trpěla každé 2 minuty a nevěřila tomu, ž ten nástup je tak nějak moc rychlý.

Prostě do porodnice jsme dorazili v 1:05 hod. Ihned na box, zcela oteřená, jen mimi tam držela voda. V 1:11 praskly vodu a v 1:15 hod. se malá Anetka na pouhé jedno zatlačení narodila. Prostě masakr rychlost. :slight_smile:
2 poděkování
verunicorn11  4. pro 2016

Dá se to!

Ahoj holky taky zkusím sepsat pár dojmů z porodu. Zkrátím to, jsem z toho pořád nějak na měkko, když o tom mluvím :heart_eyes: . Začalo to ráno v 6:30 slabými menstruačními bolestmi, které byly ale jiné v tom, že šly časově ohraničit (začátek/konec) a byly celkem pravidelné po 6 minutách, cestou do sprchy mi odešla hlenová zátka, po sprše se bolesti trochu zintenzivněly a přicházely po 3 minutách. Pořád jsem si říkala, že to nebudou kontrakce, když to skoro nebolí, ale nasnídali jsme se a vyrazili do porodnice (od nás asi 7 minut cesty).

Bolesti pomalu sílily, při kontrakci jsem donutila manžela vždycky zastavit auto a ve frontě na příjmu v porodce už jsem malinko škrábala zeď :grinning:. Ale pořád dobrý. Přijali mě otevřenou na 3 cm v 9:30 a že máme čas, že to bude někdy po obědě. Zavedli mi Yal, abych se vyprázdnila, pomalu jsem se otevírala, ale ne dost rychle, a tak mi praskli vodu (nebolí). Pak se to rozjelo, rychlejší otevírání, mnohem větší bolesti, drcení manželovy ruky, injekce do zadku proti bolesti, sem tam dýchání rajského plynu, ale ani jedno podle mě moc nepomohlo :slight_smile:. Epidural mi na začátku nabídli, ale v té samé větě mi ho tak nějak nepřímo rozmluvili, tak jsem si ho nedala. Nejlepší bylo, když PA přišla s tím, že už jsme na 10 cm a můžu začít tlačit. To už pak bylo i mnohem jednodušší přežít kontrakce a pěkně se jima "protlačit" až k větě "Maminko, otevřete oči!" - a už jsem měla na bříšku tu naši berušku. Narodila se 28.11. v 16:41, 2920g, 48cm.

Bonding jsme měli zkrácený, protože manžel musel do práce, dorodila jsem placentu (nebolí) a zašili mě (trošku jsem se natrhla, taky nebolí, to až teď to hojení au au :slight_smile: .

Myslím, že manžel toho nakonec viděl víc, než měl v plánu, ale zvládl to skvěle, neuvěřitelně mi tam pomáhal, povzbuzoval a byl jediný, koho jsem vnímala a poslouchala. Dá se to zvládnout holky! :slight_smile:

Ještě rada na konec - nenechte se vyděsit křikem z ostatních porodních boxů! Já, když jsem tam těch pár hodin ležela a poslouchala to, tak mi bylo do pláče. Každý prožíváme bolest jinak, já jsem třeba radši tiše trpící.

Držím všem pěsti a těšte se na ty vaše uzlíčky! :slight_smile:
5 poděkování
astyna  4. lis 2016

Salutování v Krči

Nejsem přírodní matka ani zastánce porodnic, nechtěla jsem nikde tančit po pokoji, nebo lítat zavěšená k lustru, přála jsem si normální porod, kde si pak odnesu (odvezu) domů živé zdravé dítě. A to se mi splnilo. :-)

Vše začalo v úterý po obědě, jako bych něco už tušila od rána, umyla jsem si vlasy, postavila na čaj, dala vařit oběd, vše v pohodě, malý se sem tam pohnul, žádná divočina. Bylo mi skvěle, cítila jsem se už hrozně přespalá, docela jsem se už na mateřské nudila. :-D Sotva jsem dovařila kuře na paprice a kulajdu, šla jsem si vyfénovat vlasy a jak z předklonu nahazuju vlasy, najednou lup a něco mi teče po noze. Super, ještě jsem se počůrala :-D nebo ne... jdu na záchod, zkouším zatnout svěrač, kruci, furt to teče a je to nějaké zeleno černé. Beru tedy vložku a jdu vlasy dofénovat, čekám, co se bude dít, cítím se hodně nervózní, malej sebou mele víc, až se mi břicho boulí. Najednou zase lup a vody už víc a i s příměsí čehosi s krví - aha zátka. To už volám příteli do práce, že "červený kod" a že má dojet. Z předporodního kurzu jsem byla vyškolená, že mi odtekla plodovka s příměsí smolky, prcek je tedy ve stresu, termín mám až další den ve středu.

Mezitím ještě doma poklidím, zkontroluju tašku, jdu se převléci, vyměním vložku, tu špinavou beru s sebou, že to ukážu sestře, jestli se teda nepletu. Přítel přišel, v klidu se najedl :-D , vzal věci s sebou a šli jsme. Thomayerovku máme asi 10 minut od domu, kontrakce žádné, sem tam pobolívá podbřišek jako při menzes. Žádné drama.

Po přichodu na příjem chvíli čekáme, je tam nějaká těhule, která přišla na plánovanou sekci, asi 30 minut sedím a čtu si knížku, žádná změna, přemýšlím, zda mě ještě pustí domů. Pak těhule odejde na sál a jdeme my. Odevzdávám vložku, jasná plodovka, doktorka na mě koukne. Je tam příjemná Mudra, kterou znám z kontrol v nemocnici, vyšetřovala mě vždy jen vnějškem, na čípek se ptala spíš na názor mě. Nyní do mě i sáhne, řekne, že jeden vak tam ještě je, necháme to být, počkáme, času dost. Prý jak se cítím a že půjdu na přípravu, domů už ne. :-D

Vyplním nějaké papíry, zatím koukáme s přítelem na monitor, který mi sestra upevní na břicho, sem tam mírné kontrakce intenzity 80, prý to zvládám dobře, cítím se furt fajn, usmívám se. Pak za mnou příjde lékařka, že půjdeme vedle, zvednu se a luuup a to je vody! :-D Zbytek ze mě vytekl, mám mokré kalhoty a stydím se. :-D Sestra jde pro kyblík, další mě odvádí, kontrakce trošku zesílily, ale nic mimořádného. Na pokoji se na mě podívá doktorka, nelíbí se jí voda a ozvy dítěte, znovu na utz, průtoky jsou nižší, bojí se sekce. Nicméně, prý uvidíme, jak to půjde. Mezitím klesly ozvy, ale prý je to normální v téhle fázi. Budeme čekat.

2 hodiny se nic neděje, je kolem 18. hodiny, já se cítím pořád fit, takže mi zavedou tabletu. Má zabrat do hodiny, po 15 min začínají silné kontrakce, intenzita asi 120, to už je víc cítit, na posteli hrozné. Takže mám zkusit sprchu - no parááááda :-D teplá voda + sprcha a za chvíli jsem na 8 cm, znovu do sprchy a kontraktce prodýchám s přítelem, sem tam na nás koukne PA, že máme zavolat, kdybych už měla tendenci tlačit. Kolem 22. h se na mě příjde kouknout doktorka, jak to postupuje, ozvy se ustálily, měří mi průchod kostmi, mám je hodně úzké, ale už se nedá nic dělat, musím prostě zabrat. :-D

Pak na mě příjde nutkání tlačit - jak na záchodě při velké. Zpětně jsem ráda za příjemný klystýr, to jsem se skvěle uvolnila a byla jsem ráda, že PA odvedla přítele, že nyní budu raději sama. :-D

Na sále už je to jen chvíle asi 20 minut a malý je venku - vidím ho, jak ho odnášejí, je potichu, celý modrý. PA s ním honem běží vedle, slyším, jak kolem mě je najednou moc lidí, doktorka si zavolala ještě jinou, plus další 3 porodní asistentky, jedna mi jemně tlačí na břicho, vychází placenta, ztráta krve asi 500 ml, já se ale pořád cítím výborně, usmívám se, PA mi říkají, že jsem byla statečná, epidurál jsem nestihla a ani nechtěla. Trošku byl problém s tím, že malý vyšel prvně rukou, pak šla hlavička, na ramínkách jsem se sekla, museli mi pomoci tlakem, pak už to bylo rychlé.

Malého jsem neviděla asi hodinu, kdy byl vedle s přítelem. Ten si ho popsal, zvážil a změřil. Poté mi ho sestřička přišla ukázat - měl plné plíce plodovky, proto špatně dýchal, museli ho odsávat a vodu poslali na rozbor, zda je v ní infekce. Podle hlasu doktorky z dětského to bylo asi vážné, já jsem byla vedle z toho, že už to mám za sebou, hormony se mnou házely. Když mi ho ukázali, skoro jsem se lekla! :-N Modrý obličejík, hlava hrozně protáhlá, opuchlé oči a rty... Nicméně za pár dnů už vypadal jako člověk. :-D

Partner byl se mnou asi od 1. hodiny ranní, poté mě odvezli na pokoj, kde jsem byla sama, partner šel domů slavit a svolávat přátele. 8-) Já nemohla spát, vedle brečelo miminko, já plná dojmů, v noci za mnou ještě přišla ta doktorka, že Honzík je už na tom lépe, ale že si ho nechají do rána. Na infekci to nevypadá, že je fit.

Po vizitě následující den mi ho přivezli a my se spolu začali sžívat :-) Nyní mu je už rok a den a je to čiperka, který zvládl začátek i s naštípnutou klíční kostí a horším sacím reflexem.

Ikdyž jsem rodila v obávané Krči v Praze, porod jsem si "užila", asi jsem svým přístupem nakazila i personál, protože jsem se nesetkala s žádnou protivnou sestrou a i sestry na 6-ti nedělí byly v pohodě :-) a že nebyl bonding? Nevadí, já jsem byla ráda, že mi ho sestry opečovávaly tak, že jsem ho mohla mít brzo u sebe. :-)
0 poděkování
astyna  8. kvě 2016

Honzík á la Superman

Náš Honzík se narodil s několikrát omotanou pupeční šňůrou a navíc salutující ručičkou, odhad porodu byl rizikový, prý "zkusíme, jak to půjde". No to bych to nebyla já, abych se nehecla a Honzík vyletěl jak balon. 8-)

Takže holky, pokud Vám doktor oznámí, že dítě půjde ven se salutující ručičkou, nevěšte hlavu - i já s úzkými porodními cestami, s obvodem hlavy synka 36 cm, prvorodička a dítě přes 3 kila, jsem to zvládla jen s lehkým nástřihem. 8-)
0 poděkování
elekthra  6. kvě 2016

Obrovské štěstí

Vždycky, když mi kamarádky/známé/rodina vyprávěly o porodech, byly to historky plné strachu, bolesti, vyčerpání a to jsem nechtěla. Snažila jsem se těmto rozhovorům vyhýbat a naladit se pozitivně.

Všem jsem v legraci říkala, že to bude bezbolestná rychlovka, kdy porodím mezi dveřma (myslela jsme na příjmu v porodnici a ne v kuchyni u nás doma, jak se nakonec stalo). :-D

Jak se říká, opatrně zvažuj, co si přeješ, protože můj rychloporod trval 3 hodiny (od probuzení v noci do narození miminka) a do porodnice jsme nestačili dojet.

Vím, že jsme měli štěstí, ale když poslouchám ty hororové story z porodnic, nemůžu být za "můj porod" vděčnější. :-)
2 poděkování
dagmarj  30. lis 2015

Nejkrásnější závěr celého těhotenství

Porod bolí. Tomu jsem u prvního nevěřila, vždyť by do toho tolika matek nešlo znova dobrovolně. Pak jsem si to zkusila u prvního s epidurálem. Pomohl jen na chvilku a po něm jsem po porodu zvracela. Takže jsem malého nedostala na pokoj a u druhého jsem ho už ani nechtěla.

První porod trval 8 hodin. Druhý 2 hodiny a 20 minut. Druhý byl bolestivější, šlo to více do zad a nic jiného nebolelo tolik jako kříže. Bolelo to tak, že jsem si i pořvala a šla jsem na kolena. Občas se mi to ve snu ještě teď po 2 letech vrací a říkám si, že už nikdy. Ale ještě chci holčičku. Každá to vydrží. Ono totiž nic jiného nezbývá. Pak přijde odměna - to miminko a přítelův děkovný pohled a gesto.

Je to něco, na co se nezapomíná. To, na co celý život vzpomínáme s láskou a nakonec se i zasmějeme.
4 poděkování
jirinka1989  9. říj 2015

Můj první miláček na světě

První porod 21hodin - malej omotanej 2 krát pupeční šňůrou, takže jsem mohla tlačit kolik jsem chtěla, nevyšel by, takže nástřih a nějak ho ze mě taky vysoukali. Byl fialovej, ale krásnej a po chvilce už měl normální barvu a koukal na mě, a to bylo nejvíc! :)
0 poděkování
karolinahd  8. srp 2015

Nezapomenutelný zážitek

Byl pátek a já sem přijela do nemocnice na kontrolní monitory a vyšetření. Když jsem měla vše za sebou se sestřičkou, které jsem odevzdávala papíry, tak jsem se loučila se slovy, že se uvidíme v pondělí na ZOTu, usmála se na mne a řekla mi, že by řekla, že nejspíš dřív, že si myslí, že už tento víkend to dopadne. To bylo okolo 9 ráno.Ten den jsem byla 38+5 a byl to pátek 13.3.2015.

Po cestě z nemocnice domů mne mírné pobolívalo břicho, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Okolo půl 11 jsem si všimla, že mne břicho bolí v pravidelném intervalu co 5 minut. Okolo 11. hodiny se interval zkrátil na 3 minuty. Volala jsem svoji babičce a ještě jsem si dělala srandu a říkala jí, že jestli je tohle porod, tak by si mě měli natočit a pouštět to prvorodičkám, aby se nebály. Do toho jsem do sebe něco tlačila, okolo půl jedné jsem si šla dát sprchu a bolesti zesílily, ale nebylo to nic hrozného.

Ve 13:35 jsem volala příteli, že bych raději jela. Ve 14:30 jsme dorazili zpět do nemocnice, natočili mi monitor a sestřička mi řekla, že se ještě nic neděje, ale vzhledem k našemu zdravotnímu stavu si mne tam nechali s tím, že druhý den půjdu domů. Byla jsem skoro na prst, tak jak už pár týdnů a navíc přece až budu rodit, tak se přeci nebudu smát a vtipkovat. O půl páté mi přišla sestřička natočit znova monitor. Stále na něm nebylo nic vidět a jakou jsem měla radost, když jsem po vyšetření byla na dva prsty. Když jsem se ptala sestry, aby mi upřímně řekla jak to odhaduje, řekla mi, že do pondělí určitě porodím. Po domluvě jsme udělali klystýr a já doufala, že se to trochu pohne. Kontrakce jsem měla stále po třech minutách a pořád jsem čekala, kdy to začne tak hrozně bolet, jak mi všichni říkali a ono pořád nic. Ano, cítila jsem to, ale nebyla to žádná velká bolest. Za celý porod jsem měla jen dvě opravdu bolestivé chvíle po cestě v autě (nemohla jsem si sednout, tak jak mi vyhovuje) a druhá, když jsem vypadla z koncentrace a zrovna jsem ležela na monitorech a paní, co zrovna přivezli, tak hrozně křičela.

Ve třičtvrtě na sedm se mi najednou udělalo špatně (měli jsme problémy už před porodem) musela jsem ležet a za pět sedm mne sestřička vyšetřila a byla jsem na osm prstů. Sestřička mi řekla, že tak do dvou, tří hodin porodím. Zavolala jsem příteli ať přijede. Ležela jsem a cítila, jak mála postupuje, v 19:30 jsem volala na sestru, že si myslím, že už. Sestřička přišla kouká a povídala mi: "Ježiši, hlavně netlačte, už vám leze hlavička (to jsem si myslela už když jsem volala sestru, jelikož jsem ji nahmatala). Okamžitě jsme přecházeli na porodní sal.

V tu chvíli dorazil také pritel. Na sále to už byl fofr, přišla kontrakce, já zatlačila jednou a v té samé kontrakci ještě podruhé a malá byla na světě! Pak už jen porod placenty, ale to už šlo mimo mne, já vnímala jen ten malý zázrak, co jsem měla na břiše. Pak už jen šití, které teda pro mně bylo z celého porodu to nejhorší, ale jinak to byl pro mne ten nejkrásnější zážitek v mém životě od začátku až dokonce. 😍
6 poděkování
shak29  5. srp 2015

3x

Bylo by dlouhé vypisovat mé 3 porody, tak jen zkráceně. :-D První - dlouhý. Hodně dlouhý. Asi 6 hodin před koncem jsem měla už kontrakce v kuse. Od bolesti se mi chtělo zvracet i brečet. Nešlo ani jedno. Ale jak jsem mohla tlačit, bolest přestala. Nástřih.

Druhý porod lepší a rychlejší. Bez nástřihu a tržená i na čípku - díky tomu, že mě nechali rodit už na 9 prstů. Ale ani jsem o tom tažení nevěděla. :-D

Třetí porod mega rychlovka a po píchnutí vody megabolest. :-D Bez nástřihu, lehce tržená.

Šla bych ještě do jednoho, stojí to za to. :-D
0 poděkování
ladyhacek  28. bře 2015

Můj porod a mé dojmy

Tak jsem se rozhodla napsat článek o průběhu mého porodu, mých pocitů a dojmů. Na úvod chci říct, že jsem masírovala hráz, cvičila s Aniballem a pila maliník. Manžel chtěl být u porodu a i já ho tam chtěla, jako mojí oporu. Termín jsme měli 30.3. a manžel si vzal dovolenou týden před a týden po termínu - je totiž velká šance, že ho z práce nepustí (neměl by ho kdo zastoupit).

Kvůli mému tlaku jsem byla hospitalizovaná a bylo rozhodnuto, že mi vyvolají porod. V pátek ráno 20.3. my byla zavedana vyvolávací tableta. Dosavadní nález byl: hlavička naléhá, ale je stále vysoko, prostupná na prst. Tableta moc nezabrala, spíš bych to popsala jako poslíčkové - mírné bolesti v podbřišku a kříži. V sobotu kolem 8:30 hoc. dne 21.3. mi pan primář zavedl druhou tabletu. Tak už jen to zavedení dost bolelo (oproti pátku - nález: prostupná na 2 prsty). Sdělil mi, že pokud tableta nezabere do půl 11 zavede druhou a dnes porodím. Docela mě polilo horko, manžel v práci, co když to nestihne, asi jsem se moc upla na to, aby tam byl, ale jako moje morální podpora bude potřeba, asi jsem do jisté míry srab. Kolem půl 10 se skutečně kontrakce začaly rozjíždět, dle monitoru nebyly silné, ale já je cítila! Zkusila jsem zavolat manželovi do práce, že tedy začínám rodit, prý se pokusí sehnat náhradu a přijede. Je půl 11 a já jsem prostupná na 4 - zahájena příprava. Manželovým kolegům velmi děkujeme, protože nakonec přijel! Moc se mi ulevilo, když jem ho viděla. Přijel kolem 13. hodiny (po 14. hodině jsem porodila) a já měla kontrakce v plném proudu. Musel počítat, já to nezvládla, po třech minutách a trvaly asi 30 sekund - na prvorodičku rychlost. Zároveň mě dojalo, když mě viděl při kontrakci s bolestí, naskočily mu slzy do očí a nevěděl jak mi pomoci, což nemohl, ale mě pomáhalo vědomí, že je tam.

Špatně jsem dýchala, byla jsem moc v křeči a nedokázala se soustředit. Byl mi doporučen epidurál a manžel vlastně za mě kýval, že ano, že ho chci. :-) Odehrálo se to vše tak rychle. Na monitoru měl malý špatný srdeční tep. No, přestala jsem cítit kontrakce a soustředila se jen na ten pokles. :-( Nasadili mi kyslík a za chvíli se prďola probral a zase měl tep správný. Ten, kdo to nezažil, tak tu úlevu prostě nepocítí! Střídavě jsem koukala na monitor a střídavě na manžela. Trvalo to jen pár sekund, ale mě se v tu chvíli zastavil čas.

Naštěstí vše vypadalo dobře, mě zabral epidurál, začala jsem hezky kontrakce prodýchávat a nález byl hrdlo 0, otevřená na 8cm - prostě rychlost. Šla jsem do sprchy, kde jsem měla pohupovat a kroužit pánví, aby malý lépe sestoupil. PA mi dala 10 minut, no já 2x zakroužila a zahlásila jsem, že mě to nutí tlačit, že už je to tady! Tak rychle ze sprchy a sestřička, že mě zkontroluje. Je to tady, 10 cm a hlavička je vidět. V té chvíli manžel, že si odskočí na WC, zpětně velmi vtipná historka - WC nenašel, tak se vrátil zeptat, kde je, no a my, že jdeme na sál!!!!

Bylo kolem 14. hodiny (přesný časy prostě nedávám), ano, vše tohle se odehrálo za hodinu. Manžel to z práce stihl akorát a mě to pomohlo se uvolnit. Malý přišel na svět ve 14:07 a vehnal manželovi slzy do očí. Na chvíli mi ho položili na bříško a já cítila takovou úlevu, že je zdravý. Cítila jsem jeho teplo. Pak ho odnesli zvážit a manžel tam šel také. Když se s ním vracel v náručí, bylo to nepopsatelně nádherné. Jen mě mrzí jedna věc, za kterou se i stydím. Já, (narozdíl od manžela), na sále nebrečela. :-( Teď, týden po porodu, břečím snad každý den vždy, kdy se na malého podívám nebo si vzpomenu jaké to bylo. Nevím, zda to způsobil šok, či epidurál. Ale na slzách dojetí asi tolik nezáleží. Hlavní je, že syna miluji a ani nedokáži popsat jak.

Na úvodu jsem se zmiňovala, co jsem dělala pro snažší porod a výsledek? Jen jedna menší trhlinka, kterou Dr. nešil. Malý Ondrášek je opravdu malý, měl 47 cm a 2740g. Malého odvezli a já čekala ty dvě hodiny na sále. Po hodině mě přišla PA zkontrolovat a nezdálo se jí krvácení, prý krvácím nějak hodně. Co se děje? Trochu jsem se vyděsila a s manželem, který byl celou dobu se mnou, jsme se na sebe podívali. Začala mi mačkat břicho, no příjemné to opravdu nebylo, našla tu trhlinku, kterou Dr. nešil jen mě zatampónovali a zase jsem čekala. Konečně můžu ze sálu a hned do sprchy - manžel šel se mnou a vlastně mě i hlídal. Mě se pak i začala motat hlava - asi pokles tlaku a ztráta krve.

Závěrem už jen řeknu, že manžel je opravdu úžasný! Od porodu mi každý den říká, jak jsem nádherná, jak mi to sluší a že vypadám po porodu jinak. No a že je rád, že nás má!

Přeji všem, aby i pro ně byl porod tak úžasný zážitek jako pro mě a hlavně, aby byl i tak rychlý (první kontrakce v půl 10 a za cca 4,5 hoďky byl malý na světě.
2 poděkování
evaamy  23. bře 2015

Pohoda

Čekala jsem, jak to nebude bolet, ale nakonec to byla brnkačka. Nebojte se toho.
2 poděkování
wahu  15. únor 2015

Porod nemusí bolet :-)

Když jsem otěhotněla, najednou jsem se přestala porodu bát a začala se na něj těšit, psychicky jsem se naladila na to, že pro mě bude porod krásným zážitkem. V těhotenství jsem se cítila báječně, téměř se mi vyhnuly i ranní nevolnosti, nijak jsem se neomezovala, normálně chodila do práce (učitelka :) – děti na mě byly moc hodné, bavili jsme se o miminku, bylo to fajn, doma bych se asi ukousala nudou), na částečný úvazek ještě necelý měsíc před porodem, dělala jsem lehčí práce na zahrádce, chodila plavat, denně chodila na vycházky s naším huskym (32 kg) :) a hlavně jsem si užívala rostoucí bříško, i když moje bříško bylo dost maličké, protože jsem vysoká, nějak se tam Ondrášek dobře srovnal a ještě v sedmém měsíci mi nikdo nevěřil, že jsem těhotná. Cvičila jsem s epi-nem, pila maliník, jedla lněné semínko, řídila auto a v rámci možností jsem zůstávala až do porodu fyzicky aktivní.

Termín jsem měla dle UTZ v sobotu 24. 11. 2012, na kontrole ve středu dle paní doktorky zamčeno na tisíc západů. No, já jsem teda rozhodně nechtěla přenášet a rozhodně bych nebyla ráda za vyvolávaný porod. Řekla jsem si tedy, že to zkusím trochu popohnat a našla si na internetu recept na „svařák“ k vyvolání porodu – litr vody, sporýš lékařský, kus skořice, 10 hřebíčků, pokrájený zázvor svařit cca 5 minut a po doušcích popíjet. Nechtěla jsem hned začínat ricinovým koktejlem. V pátek večer jsem tedy uvařila první litr nápoje a po celý večer popíjela.

Porod se začal rozbíhat v sobotu ráno, začala jsem špinit a postupně pomalu odcházela hlenová zátka. Taky začaly lehounké bolesti v podbřišku, paradoxně ale byly spíš příjemné, protože oznamovaly, že se konečně začíná něco dít. :) Během soboty jsem popila další litr „svařáku“ a stejně tak i v neděli. Zvládala jsem ještě pořád normálně fungovat, poklidila jsem dům, uvařila, šla na vycházku se psem, prostě pohoda.. V neděli k večeru už byly bolesti trošku silnější, polehávala jsem, odpočívala, nabírala síly. V jednu chvíli už jsem si říkala, jestli přece jen raděj nejet do porodnice, ale kolem půlnoci bolesti ustaly a já v klidu usnula. Bolesti se vrátily až v pondělí ráno, takže já jsem se mohla dorůžova vyspat.. Naposledy.. :)

Pondělní bolesti už byly trošku jiný level, musela jsem je každou chvíli roztančit, to mě úžasně uvolňovalo. Už jsem neměla ani chuť k jídlu. Šla jsem jen odpoledne na kraťoučkou vycházku, odpočívala jsem, s mužem jsme se mazlili, často chodila do sprchy – to už i v neděli. Porodní bolesti pro mě nebyly přímo bolestivé, bylo to hodně zvláštní, ale když už to trvalo třetí den odpoledne a někdy chodily i pravidelně po pěti minutách, rozhodli jsme se, že se alespoň přesuneme do města k mé mámě. Auto jsem v 17 hod řídila já, muž je neřidič a já nikoho volat nechtěla. Asi po hodině a půl už byla mamka decentně nervózní, abych jí neporodila doma a pomalu nás vyprovázela, ať už raději jdeme. Mě se teda moc nechtělo, ale co už. :)

Před 19 hod jsme se tedy pěšky vydali do porodnice, protože už jsem dole cítila zvláštní tlaky. Pořád jsem ale nevěřila tomu, ze tohle je fakt ONO. Po příchodu mi nejprve PA natočila monitor, který samozřejmě nic neukázal, protože kontrakce po příchodu do porodnice ustaly, prý mě ještě zkontroluje paní doktorka a pošlou mě asi domů, že to na porod nebude. HAHA! Po kontrole lékařkou otevřená na 6, mudra: pustíme vodu a taťku pošleme dom. Tak to tedy ani náhodou! A mudra dokonce šla na chodbu za mužem a přesvědčovala ho, aby šel domů. To byla první podpásovka. Samozřejmě zůstal a porod se opět krásně rozjel. Ubytovali jsme se na nadstandardním pokoji, taťka dostal slušivý fialkový mundůr a my čekali, že to bude trvat určitě až do rána. Stihla jsem se ale max jednou osprchovat a jít se vyčůrat a začalo jít do tuhého. Nešlo ani tak o bolesti, ale ten tlak už začínal být docela mazec, PA chodila kontrolovat a poslouchat ozvy a najednou otevřená na 10.

No a od této chvíle jsem to nějak přestala mít pod kontrolou, odkývala jsem PA píchnutí vody, když už jsem byla úplně otevřená. Vše bylo celkem ok, pouze zbrklost mudry mi trošku pokazila finále. Těsně před tlačením trvala na natočení monitoru, i PA se na to už tvářila všelijak a mě to vyloženě vadilo, nechtěla jsem ležet, chtěla jsem chodit a dál si tančit v kontrakcích. Vybrala jsem si pro tlačení polohu v polosedě, trošku na boku na posteli, tak jak jsem cvičila s epi-nem, ale tady mi nešlo tu polohu správně zaujmout, nešlo mi tlačit. Místo změny polohy, abych si mohla stoupnout nebo kleknout mi mudra tlačila mi na břicho, aby to bylo honem, proti mé vůli mi píchla injekci s oxytocinem, který stejně kontrakce nezesílil, už jsem neměla sílu se hádat, jen jsem mezi tlačením opakovaně říkala PA ať nestříhá. Nestřihla, i když pořád říkala, že bude muset. PA byla v rámci možností výborná, rodit jen s ní, věřím, že by to bylo úplně jinak.

Doktorka mě totiž znervózňovala, moje tělo mě neposlouchalo, jakoby se zavřelo, nakonec jsem to překonala, dala do toho všechno a Ondrášek byl venku. Bylo 21:29. Teprve teď jsem si uvědomila, že dveře na pokoj byly otevřené a přímo na mě - rodící koukaly dvě dětské sestry. Prostě nechápu, proč nemohly zůstat na chodbě. Ondra šel ručičkou napřed, takže mě poranil uvnitř, ale zvenčí jeden steh. Za šití musím dr ale pochválit, bezbolestné.

Vzhledem k tomu, že jsme měli porodní plán, tak některé věci – které byly v jejich silách ovlivnit – se PA skutečně snažila dodržet. Dr se o porodní plán vůbec nezajímala, nějaké založení do karty se taky nekonalo. No, hlavně že na strankách porodnice tvrdí, jak jsou s porodními plány zvyklí zacházet a považují je za závazné. Připadalo mi, že se někteří na nás dívají trošku jako na exoty, že máme porodní plán.

Hned po porodu jsem Ondráška dostala na břicho, PA ho přikryla naší domácí nahřátou osuškou, taťka po dotepání přestřihl pupečník, mudra nás vyfotila a my si užívali první doteky. Pak přišla dětská sestra. Když se na to kouknu zpětně, je mi zle, dneska už bych se chovala úplně jinak, ale holt vyklepaná prvorodička. Asi po deseti minutách zkusila Ondráška přiložit, nepřisál se, tak že ho vezmou zvážit. Táta šel s nimi, popsal si ho, já zatím s PA porodila placentu a prohlídla si ji, a hned s ním byl zpátky. Ondrášek byl zabalený pořád v té osušce a v poviánu, mudra mě zašila a muž o Ondráškem tam byli celou dobu se mnou. Když bylo hotovo, PA mi pomohla s přisátím Ondráška, hned začal krásně sát, byla to nádhera.

Přáli jsem si ještě, aby se na malého mohli přijít podívat prarodiče. To nebyl problém a PA nám je pustila cca v 11 hod v noci přímo na porodní pokoj. Přestože porodnice byla v tu chvíli prázdná a my měli zaplacený nadstandardní pokoj, skoro na minutu přesně po dvou hodinách – v 23:30 už jsme museli porodní opustit a přesunout se s Ondráškem na šestinedělí. Jenomže já jsem v tu chvíli potřebovala, abychom byli všichni tři spolu, což ale nebylo možné. S Ondráškem už jsme ale zůstali pořád spolu, na šestinedělí jsem odešla po svých, taťka nás doprovodil až k pokoji. Byla jsem domluvená s dětskou sestrou – tou příjemnější, že si Ondráška s její pomocí sama vykoupu, takže ještě v noci si Ondra zaplaval podobně jako v bříšku, nakojil se a hned usnul.

Za to já jsem ho celou noc pozorovala a kontrolovala a nemohla se ho nabažit. Na všechna vyšetření jsme chodili společně a byli už pořád jen spolu, spali spolu v posteli a mazlili se. Nikdo si nedovolil Ondráška někam odnést. Dětské sestry byly, až na dvě ultraprotivné vyjímky, fajn, příjemné a ochotné, pomohly s kojením, poradily. Domů jsme odešli na reverz po 60ti hodinách, dýl už bych tam nevydržela, prostě nemocniční prostředí není nic pro mě, padají tam na mě deprese. Snažili se sice přemlouvat, ale problém nedělali. Chtěli jen podpis pediatra, že přebírá novorozence do péče.

Vim, že oproti některým hrůzným příběhům jsem měla nádherný porod, ale já jsem, že mohl být ještě krásnější, kdyby se i tomu konci nechal volnější průběh.
Rodili jsme v porodnici v Boskovicích.
5 poděkování
bzzzzzz  17. lis 2014

Nebe a dudy

První porod mi vyvolávali kvůli odteklé vodě plodové a stoupajícím zánětlivým markerům. V sobotu a v neděli několikrát Hamilton, v pondělí v 7 ráno navíc tableta prostaglandinu. Bolesti byly hned velké, šly do zad, celkem mi pomáhala sprcha a ležení na monitoru s instrukcemi "teď na levý bok, teď na pravý" bylo mučení. Manžel dorazil kolem 4. odpoledne, když už bylo jasné, že opravdu rodím. Kývla jsem na dirupci a monitor začal rázem ukazovat kontrakce přes 300. Zbytek si moc nepamatuji, vytěsnění funguje. Malá se narodila po deváté večer.

Druhý porod o 19 měsíců později byl procházka růžovou zahradou, celý jsem trávila ve sprše nebo na míči, ozvy kontrolovala PA jen Dopplerem a rychlost byla taky někde jinde - příjezd do porodnice kolem 6 ranní a před polednem bylo hotovo. Myslím, že kdyby mě nerušili dotazy ve stylu "kolik váží manžel a jak velké bylo první dítě (což měli v kartě)" byl by porod ještě lepší.

Co mi hodně vadilo byl zákaz jídla a pití, řízené tlačení a dodnes si vyčítám separaci, že jsem si děti neuhádala. :-( Pro příští porod bych nejraději porodní dům - snad už bude nějaký fungovat
0 poděkování
ee.liska  9. lis 2014

Jak se Matyášek narodil

Maty se narodil s mírami 2950g a 46 cm.

Ležela jsem s rizikovým těhotenstvím od 9 tt, postupně od 18 tt se zkracováním čípku a předčasným otvíráním až do 36 tt střídavě doma a v nemocnici.

Bylo 1.9. 2010, středa jako každá jiná. Ráno manžel odjel do práce a já jsem se povalovala v posteli. O půl deváté jsem šla do koupelny a mírné "šplouchnutí" něčeho mě donutilo přemýšlet, jestli to nebyla plodová voda. Asi bych ani neplašila, ale řídila jsem se slovy paní doktorky z rizikové poradny, že v případě odtékající plodové vody mám okamžitě vyrazit do porodnice a že snad stihneme dojet. Podotýkám, že i přes hustý provoz ve městě je dojezdová doba do porodnice max 15 min. :D Tak jsem nelenila a jelikož manželovi to z práce trvalo dvě hodiny, volala jsem svojí sestře. Ta si o mém, přiznávám, stupidním dotazu, co dělá a jestli má čas, myslela, že zase chci, aby dojela na kafe. :) Takže mě odvezla do porodnice.

Po KTG, které samozřejmě žádnou porodní činnost neukazovalo, mne ještě vyšetřila doktorka. Otevřená jsem byla na 6 cm, ale to už jsem byla nějakou dobu, takže vlastně se nic nedělo. Vložka byla na test plodové vody negativní, ale pro jistotu si mě tam nechali. Odhad váhy miminka byl do 3 kg, takže vzhledem k úzké pánvi nebyla nutná sekce.

Ležela jsem na pokoji, koukala na TV a sem tam zašla na kontrolu nebo mi natočili KTG. Dostala jsem snídani, pak i oběd. Paní doktorky jsem se ptala na prasknutí vody, ale prý je ještě brzo. Porodní asistentka, která měla zrovna službu, ale byla jiného názoru, tak jsem se domluvily, že vodu praskneme a že se třeba něco začne dít. Ve dvě hodiny jsem volala manželovi, že teda na něj počkám a že až dojede, bude se rodit. Přesunula jsem se na porodní pokojík s vanou, koupelnou a rádiem, zrovna hráli krásnou písničku od Dalibora Jandy. :) No a protože se stále nic nedělo, tak jsem odpočívala. Manžel dojel ve čtyři hodiny a PA mi praskla vodu. Asi za 15 min začaly slabé bolest, tak jsme si s manželem povídali, hopsala jsem na míči, vykládali jsme s porodní asistentkou a prostě to byla taková pohodička. V půl páté už byly bolesti velké, ale sprcha pomohla. V pět hodin už jsem používala úlevové polohy a po páté PA rozhodla, že půjdeme "na to". Samotné tlačení trvalo 20 min, na konci mi PA pomohla zatlačením na bříško a Matyášek byl na světě v 17.28. :) Hned mi ho dali na bříško a byl tak malunký a krásný. Manžel přestřihl pupeční šňůru a při měření a vážení naše zlatíčko stihlo všechny a všechno očůrat.

Následující dvě hodiny byly krásné, Matyáška jsem zkusila kojit, byli jsme sami tři na pokoji. Na porodním sále jsem dokonce manželovi řekla, že už se těším na další miminko. :) Po dvou hodinách mne převezli na šestinedělí, kde jsem měla štěstí na úžasnou spoluležící.

Nakonec jsme zjistili, že ráno to byla opravdu část plodové vody, ale Maty, jak ležel nízko, odtok "ucpal" hlavičkou. To, že Matyáš v bříšku vydržel až do 38 tt, měl na svědomí plodový obal, který byl prý hodně silný. Nejhorší na celém porodu bylo šití. Taky mi nebylo moc pohodlné, jak jsou porodní křesla široká, dát nohy tak od sebe mi dělalo opravdu problémy. Po celou dobu jsem byla na porodním oddělení sama, dvě miminka se narodila ještě, než jsem přijela a jedno až po našem odchodu, v porodnici byl krásný klídek a pohoda. Doktoři i porodní asistentky byli moc milí a celkově přístup, péče i prostředí na 1*.

Z porodnice jsme odcházeli oba dva v pořádku, Maty s váhou 2700 g, já jsem v porodnici nechala 8 z 15kg, Maty jako plně kojené miminko a já jako ta nejšťastnější maminka. :)
1 poděkování
klarabrno  7. lis 2014

Můj porod

Nebyla jsem nikde na porodním kurzu ani ničem jiném. Jediné, co jsem věděla, že chci být co nejdéle doma a do porodnice jet "až na poslední chvíli". Termín jsem měla 25.10., ale ten den nic nenasvědčovalo tomu, že se bude něco dít. Poslíčky jsem neznala, žádné bolesti, nic takového.

Kolem 19. hodiny mi odešla hlenová zátka.
Ve 20 hodin jsme vyrazili nakoupit, stále se nic nedělo.
Ve 21 hodin jsem doslova "sežrala" kilo mandarinek a šla se dívat na televizi.
O půl 1 se mi chtělo čůrat, tak jsem vstala, a v tom mi praskla voda. Šla jsem se osprchovat a přišla první kontrakce, žádná velká bolest. Utřela jsem zem, oblékla se, dobalila tašku, dala psům i kočkám granule a čerstvou vodu a šla probudit chlapa. Kontrakce byly už po 5ti minutách. Vyběhla jsem do prvního patra, řekla našim, že už jedeme, a vyrazili jsme do porodnice. Tam jsme dorazili kolem 2. hodiny.
O půl třetí jsem šla na monitor, branka 4 cm a kontrakce po 1 minutě.
Ve 3 jsme dorazili na porodní box, s přítelem jsme byli domluveni, že se mnou nepůjde. Najednou slyším PA jak říká: "Tatínku, vemte mamku do sprchy!" :-) Šli jsme do sprchy, dostala jsem klystýr, další sprcha a ve 4:10 se Gabča narodila. :-D

Taťky jsem tam vůbec nevnímala, čas na držení ruky a podporu u nás opravdu nebyl. Už se těším na druhý porod! :-D
3 poděkování
ebetka  5. lis 2014

Jak na svět přišel Matýsek

Bylo 28. 6. 2013 večer, do porodu 15 dní, naložila jsem se do vany a pak šla jsem v klidu spát. Vzbudila jsem se v 5:15, šla se vyčůrat a na toaletním papíře jsem našla hlenovou zátku. Šla jsem zpátky do postele, ale už jsem nemohla usnout. Zachtělo se mi zase čůrat, tak jsem se zvedla a najednou jsem ucítila mokro. Super. Praskla mi voda v posteli. Bylo 5:45.

Kontrakce jsem vůbec neměřila, pouze jsem se nasnídala, vypila kafe a okolo sedmé jsme vyrazili do porodnice. Po cestě jsem myslela, že umřu, břicho mě bolelo furt, vůbec nevím jak, kdy, kde a jak často jsem měla kontrakce. Celej můj porod byla jedna dlouhá kontrakce, bolelo to furt. Přijeli jsme na příjem, otevřela PA a já jí řekla, že mi asi praskla voda. Vzala si vložku, pošpíchala ji vodičkou a řekla, že asi určitě. Lehla jsem si, aby mě vyšetřila. Pak se mě ptal doktor, jestli mu můžu říct kolik vody mi vyteklo. Jasně, ptej se ženský na objem vody, když mám problém se všemi vzdálenostmi, objemy, poměry a stranami. Když jsem se to snažila nějak přepočítat a řekla mu, že asi deset panáků, tak se začal smát. Že prej mu plodovku na panáky ještě nikdy nikdo nepřepočítával.

Dali mi erární košili a šoupli na monitor, během kterého jsem odpovídala na otázky PA, který si mohla v klidu přečíst ze všech dokumentů, které jsem s sebou donesla. Mezi nimi byl i porodní plán, ve kterém jsem měla napsáno, že chci otce u porodu, s klystýrem souhlasím, chci nechat dotepat pupečník a pak až ho dát přestřihnout otci dítěte, nástřih chci jen v nejnutnějších případech, chci střídat polohy a najít si nějakou, která mi bude příjemná a chci hned položit dítě na břicho.

Odvedla mě na porodní box, řekla, že si mám lehnout na postel, přivedla přítele a odešla. Asi dvě hodiny jsem umírala s jednou velkou kontrakcí na posteli, občas přišla, vyšetřila, řekla, že ještě nic a odešla. Když už jsem to v leže nemohla vydržet, tak jsem si stoupla, vyzvracela snídani a opřela se o umyvadlo. A najednou to bylo snesitelnější. Lépe se mi prodýchávala stále ta jedna velká kontrakce.

Za nedlouho zase přišla porodní asistentka, že se na mě koukne a že si mám lehnout. Lehla jsem, vyšetřila mě, řekla, že klystýr už nestihneme a že se jde rodit. Pak bylo nějaký to tlačení, řvaní, všechny to dobře známe, z ničeho nic se objevila paní doktorka, řekla, že mi píchne oxytocin na kontrakce. To jako nevím proč, když jsem furt měla jen jednu velkou kontrakci, pak mi začala skákat po břiše, já řvala jak tur, pak jsem cítila nějaký mokro a najednou nademnou slizoučký dítě, rozkrokem dopředu a na otázku "Tak co to je?" jsem odpověděla, že kluk. Bylo 10:34. Dala příteli do ruk nůžky, hned přestřihli pupečník, asi na minutu mi ho položili na břicho, Matýsek vůbec neplakal a já byla úplně hotová. Pak přišel doktor, vzal Matýska někam vedle na vážení, měření a to okolo.

Od té chvíle to mám všechno tak nějak v mlze, vím, že jsem pak Matýska dostala na chvilku už umytýho, oblečenýho a v zavinovačce, vím že předtím asi bylo šití od doktorky, od té která mi předtím skákala po břiše a který bolelo víc jak porod. Pak vím, že měl Matýska Tomík a já jen ležela, pak jsem dostala oběd a mezitím odnesl Matýska Tomík na novorozenecký oddělení a já jsem se měla jít vykoupat.

Počkala jsem na Tomíka, slezla z postele, chytila se ho a šli jsme směrem ke sprše. Šíleně se mi motala hlava a před očima jsem měla mžitky. Na chodbě jsem se pak na rozkaz doktorky složila k zemi, koupat se nešla, naložili mě na křeslo a odvezli na šestinedělí. Tam mě vyklopili do postele, myslím, že jsem ani nepozdravila spolubydlící a usla jsem. Vzbudila jsem se asi v pět a pomaličku jsem se vydala na záchod. Tam jsem došla. Zpátky už ne a musela jsem si zvonit na záchodovej zvoneček, aby si pro mě někdo přišel.

První noc jsem spala bez dítěte. Nebyla bych schopna se o něj postarat. Ztratila jsem hodně krve a všechno se se mnou motalo.
3 poděkování
zuzlinka92  17. únor 2014

Štěpáneček

V jilemnické porodnici ve 39. týdnu se mě doktoři zeptali, kdy mi naposledy dělali ultrazvuk. Byl to poslední ultrazvuk u mého doktora a divili se, proč ho neudělali dřív, když miminko bylo větší o 2 týdny. Jako každá maminka jsem se pořád v porodnici ptala: už se to blíží??? Ale odpověď zněla: já nevím.

Miminko mělo hlavu tak nízko, že doktor se k čípku i přes velkou snahu a mojí bolest nedostal a podle ultrazvuku měl mít přes 4 kila. S tím jsem skončila u zástupkyně primáře, ale nešlo to. Domluva zněla tak, že příjdete 9. července v úterý a vyvoláme Vám porod. Celou noc jsem nespala a pak přišla 7. hodina ráno a ležela jsem na porodním sále. Tabletu díky nízko položené hlavičce, i když se snažili, k čípku nedali. Tak jsem dostala kapačky a to se už trochu pohlo. Klystýr to taky urychlil, ale voda nechtěla prasknout. Tak se jí doktor snažil protrhnout, ale vyndal jen rukavici od krve. Byla jsem k smrti vystrašená. I doktor vypadal vystrašeně. Musela jsem dostávat kyslík, aby se miminko neudusilo. A voda mi praskla až malý vykouknul ven. Sice jsem rodila jenom 6 hodin, ale i tak mi to stačilo. A malý se narodil v pořádku - měřil 53 cm a vážil 4 471 g. Sice mě museli nastřihnout dost, ale vše se zahojilo. A prý jsem ukázkový případ, co se prý stává jednou za 100 let :-D.

Teď je malému 7 měsíců a je úplně v pořádku a je to prostě macíček po tátovi :-) I když to byly hrozné chvilky, jsem za Štěpánka vděčná :-) A moc musím děkovat za pomoc porodní asistence v jilemnické porodnici!!
2 poděkování
tvvigina  30. srp 2013

Můj první porod naší dcerušky

Tak 3.3 2011 ve 4:06 přišly první kontrakce. Čekala jsem. Další byla po 20 minutách a další už po 5minutách, tak jsem šla do sprchy a pořád to bylo po 5 ti, tak jsme se nachystali a jeli jsme. Ještě jsem to šla říct našim vedle, že jedeme, ať nás nehledají.

Dojeli jsme tam a o půl sedmé nás vzali. Šla jsem na monitor a pořád to bylo po 5 ti minutách. Čípek 3 cm, tak doktor říkal, že se to sice chystá, ale že si myslí, že ještě to odezní a ještě to porod není, ale že jestli chceme, můžeme zůstat a nebo jet domů a kdyby to do odpoledne nepřestalo, tak zase dojet. Tak jsme jeli k přítelovým rodičům. Ty jsou v Brně páč my to máme 35 km, takže sranda. Tak jsme byli tam. Dala jsem si u nich vanu, teplou, co mi řekl pan doktor. V ní jsem byla půl hodinky, pak jsem si lehla k tv a když jsem neměla bolesti, snažila jsem se spát, ale byly pořád po 5 ti minutách, pak po třech a pak zase po 5 ti a pak po 2-3, tak jsme se rozhodli jet zpátky.

Dojeli jsme tam ve 12. Šla jsem opět na monitor a zrovna tam byly dvě maminy a já tam funěla jak prase, jak to na mě přišlo, takže jsem je asi vystrašila chuděry. No a pak už řekli, že si mě tam nechají. Šli jsme teda na porodní sál. Úplně luxusní. Je to jeden pokoj jak na 1. dobu porodní tak na 2. a na 3. také, takže bomba. Byla tam postel, velká manželská, to křeslo porodní, pak přebalovák, žínka, žebřiny a balón a záchod tam taky byl na tom pokoji. Takže úplnej luxus. Tak jsme si tam lehli, za chvíli přišli, že mám úplně úžasný porodní plán, že kdyby jim ho dal každý takto, tak jsou spokojeni. Tak mi dali klystýr a ani mě neholili, což jsem se i divila.

Přítel mi musel masírovat záda, protože jsem měla jak křížové bolesti tak v podbříšku, ale ty křížové byly daleko horší. Po klystýru a půl hodinovém sezení na wc jsem začala mírně krvácet, tak mi praskly plodovou vodu - to bylo 14:30 - a říkali, že do hodinky nebo tak bude malé venku, ale že má ještě vysoko hlavičku, tak ať jdu do sprchy. Tak jsme šli. Tam jsme byli asi 20 minut a pak jsme šli na pokoj, protože už jsem měla pocit tlačení. Tam jsem se zavěsila na ty žebřiny, ale seděla jsem na balóně, aby hlavička klesla a pak už to šlo rychle. Hlavička padla dolů a já už jen chtěla tlačit. Tak jsem šla na křeslo a na 4.kontrakci byla malá venku.

Začala jsem v 16:00 a 16:07 byla venku. Prostě paráda! Přesně 12 hodin od první kontrakce. Přítel byl velká podpora, sama bych to nezvládla, protože mi masíroval záda takovým masážním kolečkem co tam měli. Sestřičky chodily pořád za námi a říkaly, že jsem úžasná na to, že jsem prvorodička, tak vše zvládám. Pak jsem měla ale velké bolesti, tak mi nabízely čípek nebo injekci na uklidnění , ale odolala jsem a zvládla jsem to úplně bez ničeho. Jem na sebe pyšná, že ani uklidňovačku jsem si nevzala a epidurál už vůbec ne -ten jsem ani nechtěla.

Takže tak probíhal náš porod. Jediné co, tak jsem hodně krvácela a měla málo železa. Takže jsem dva dny měla kapačky a malou měli u sebe sestry a mně ji nosily na kojení, abych si odpočinula. Ale ani to mě neodradilo od dalšího porodu :)

Nyní už manžel, od začátku těhotenství říkal, že se prcek narodí na jeho svátek 3.3, na Kamila, a měl pravdu. Počkala si na jeho svátek, takže budeme slavit narozeniny Elišky a manželův svátek. Paráda úplná!

A dodatek: porod mě vůbec neodradil a doufám že do 4 let budeme mít dalšího prcka a snad chlapečka, ať máme páreček:-)
4 poděkování
luciasek07  30. srp 2013

Den,kdy se nám narodilo štěstí :-)

Termín porodu jsem měla 20.7.2012, ale díky poruše tolerance cukru jsem měla nástup již 18.7.

Takže 18.7. jsem si vesele nastoupila do porodky, kde proběhla základní vyšetření, mezi nimi i váhový odhad -3800g. Dostala jsem oxytocinový zátěžový test, aby dr. viděl, jak na něj bude reagovat prcek a děloha. Výsledek dopadl uspokojivě.

19.7. o půl 8 ráno jsem dostala ¼ tabletky na vyvolání a že se uvidí, pokud se porod nerozběhne, tak další tabletka bude druhý den.

Kolem půl10 mě začalo co deset minut tvrdnout břicho. Udělali mi kontrolní monitor, ale dle něj činnost dělohy nic moc. O půl11 mě přišla vyšetřit dr., prý že to ten den odrodíme, že si pro mě za chvilku příjdou na přípravu. Po 11.hodině dorazily sestřičky, že se jdu teda jako přestěhovat na sál a že uděláme přípravu – takže klystýr, převléknutí a vyšetření. Volala jsem manželovi, ať teda jako dorazí, že asi budeme rodit. Slabé kontrakce chodily co 5 minut, ale furt se to dalo vydržet. Krátce před 13.hodinou dorazil manžel. Před půl druhou přišla dr. že mi teda píchnou vodu.

A pak začalo „peklo“. Jak jsem si libovala, že kontra skoro nebolí, tak se mi to rozjelo. Musela jsem hodinu a půl sedět na monitoru – to jsem myslela, že pojdu. Pomalu jsem brečela bolestí s tím, že už žádné dítě nechci, že jsem si to rozmyslela. No ve finále jsem řekla, že nebudu za hrdinku a řekla si o epidural. Naštěstí jsem se otvírala (sice pomalu,ale otvírala), takže mi zavolají anestezioložku. Jako píchnout epi v jednominutových kontrakcích docela masakr. Ale jak mě se pak ulevilo.

O půl 5 za mnou přišla opět dr., že to vypadá, že mě odrodí asi až noční směna, že to jen tak rychle nebude. No co…ze 3 dávek epiduralu mi zbývaly ještě dvě :-D Šla jsem si teda dát sprchu na bříško a najednou jsem potřebovala tlačit. Ten tlak na konečník nešel rozdýchat. Zavolala jsem si teda sestřičku, že fakt musím tlačit – dorazil pan primář, zkoukl mě a že teda jdeme rodit :-D Pro mě šok, protože ještě před půl hodinkou mi dr. tvrdila, že mě rodí noční směna.

Pak už to šlo rychle. Mezi kontra vylézt na kozu (ještě jsem stihla dirigovat manžela, ať má připraven foťák :-D) a že jdeme tlačit. To už šlo samo. Za 15 minut na 9 zatlačení na nás vykoukl ten náš superman hezky s ručičkou zvedlou u hlavičky. Sestřička mi malého položila tak jak byl, na bříško (kdo zažil, zná ten pocit euforie natřískaný endorfiny). Rázem byla všechna bolest zapomenuta a já v náručí s Míšou a úsměvem na rtech povídám dr., že cca za 2 roky mě tam mají ještě jednou.

Sestřička si vzala Mišku a šli vážit a měřit a na mě se šel ještě vyřádit primář – šili mě půl hodiny. Malej mě díky té ručičce dost potrhal. Ale oproti kontrakcím procházka růžovým sadem.

Nechali nás ještě 2 hodinky s malým na sále. A mě to začalo docházet, začaly mi téct slzy štěstí, když jsem viděla, jak si manžel hrdě drží toho našeho drobečka.
Pořád nemůžu uvěřit, že zrovna nám se povedlo něco tak dokonalýho, jako je náš Míša.
Tabletku na vyvolání jsem dostala v 7:30, ty opravdové kontrakce začaly po píchnutí vody po 13:30 a malej byl na světě v 17:30. Na prvorodičku to nebylo nejhorší :-D
Jediné, co bych snad chtěla změnit je to, aby porod nebyl vyvolávaný :-)
6 poděkování
barunkaberu  30. srp 2013

Porod Agátky

Termín jsem měla stanovený na 17.1.2013, jenže malé se chtělo na svět už od 27tt. Takže klidový režim, 8tbl magnézia denně, planý výjezd do porodnice ve 32tt atd. Vždy jsem si dávala cíle – vydržet do konce listopadu, vydržet do Vánoc, vydržet do Nového roku. No a byl tu leden a já mohla v klidu rodit, jenže se samozřejmě hned nic nedělo. Odpočítávala jsem dny, až na počítadle MK bylo číslo 1. Ten den – 16.1.2013 jsem měla kontrolu u své doktorky. Na monitoru rovná čára, takže jsem z toho byla celkem otrávená, ale když mě vyšetřila, řekla mi, že jsem otevřená pro prst volně, předala mě do péče porodnice a objednala na 21.1.2013 se slovy, že už to asi nejspíš nestihnu. Takže jsem se skvělou náladou šla domů :-) Snad v momentě, kdy jsem zavřela za sebou vchodové dveře mě lehce začlo bolet v podbřišku, ale opravdu zanedbatelně. Pustila jsem si film a porod jsem si vlastně najednou ani nepřipouštěla. Kolem 22h jsem ty bolesti začala víc pozorovat, chtěla jsem je zaspat, ale nešlo to. Sprcha nepomáhala, začla jsem počítat – bylo to zhruba po 15min. Pořád jsem si porod nepřipouštěla :D a říkala jsem si, že mám přiblblý poslíčky. Nad ránem se intervaly začly zkracovat, až byly po 7-6min a já pomalu začla dobalovat věci, kdyby fakt třeba náhodou a šla jsem infromovat maminu, že teda asi jedem. No a klasicky když jsem sedla sbalená do auta, tak nic :D Za celou cestu do porodnice asi jen jedna slabá kontrakce, takže jsem byla přesvědčená o tom, že mě pošlou domů…

Na ambulanci jsem dorazila v 7h ráno, jsem šla rovnou na monitor – a světe div se, opět lezla naprosto rovná čára, i když jsem se tam bolestí kroutila. Byla tam tak nepříjemná PA, vždy jen prošla, hodila okem po papíru, kde žádná kontrakce nebyla, pousmála se, myslela si něco o hysterkách a pokračovala dál. V tu chvíli jsem si říkala, jak teda musí vypadat a bolet samotný porod, když tohle je NIC ???

Pak jsem šla k doktorce, která pro mě měla lepší zprávy – otevřená na 2cm, v kontrakci na 4cm – počkala si na ní a já měla radost, že mi konečně někdo věří. Nicméně mě přijala se slovy, že „mě teda přijímá, ale že to bude na dlouho, že se zatím nic moc neděje..“

Takže v 8h jsem šla na příjem na porodní sály, převlíkla jsem se a s „mojí“ PA jsem sepisovala anamnézu a všechny potřebné věci. Tam už začlo z ničeho nic přituhovat, kontrakce už jsem musela prodýchávat. Ale pořád se to ještě dalo :-) Pak mi udělala klystýr, po kterém se to zase rozjelo o něco víc. Kolem 9h mě napojila na monitor – to bylo nejhorší, ležet na zádech. Z monitoru konečně lezly krásné kopce a já bolestí lezla po zdi. V 9:30h přišla doktorka, vyšetřila mě – byla jsem otevřená na 5cm, takže mi v kontrakci píchla vodu, PA mi do žíly píchla oxytocin a od téhle chvíle nastaly dvě nekonečně dlouhé hodiny pekla. Sprcha, která snad všem pomáhala, na mě absolutně neúčinkovala, ba naopak se mi tam dělalo zle. Chodit nepomáhalo, sedět nepomáhalo. Navíc jsem v mezičase usínala – po té probdělé noci. Tak jsem si řekla, že když na mě nemá účiten nic, tak že si prostě lehnu na křeslo, schoulila jsem se do klubíčka a „umírala“ v leže. Když pak zase přišla PA – bylo kolem 11:30h, vyšetřila mě a byla jsem otevřená na 8cm!! Prý jsem si tou polohou na boku nevědomky pomohla a malá už je připravená úplně dole. Pak se mě zeptala, jestli chci trošku pomoct :-) Řekla jsem, že jasně, takže „něco“ tam dole dělala a rázem jsem byla otevřená na 10cm. Bylo krátce před 12h a PA mě tam nechala, že prý má vedle ještě jeden porod, kde už budou tlačit a že mám zazvonit, až budu mít tlak na konečník. Sotva se za ní zavřely dveře, bylo to tady, takže jsem hned zvonila :D Přiběhla zpátky, zvedla opěrky pod nohy a šlo se na to (dodnes nevím, kdo odrodil tu rodičku vedle :D ) První kontrakce nic, tlačila jsem málo, na druhou taky nic moc, až na třetí jsem pochopila, co po mě vlastně chce a už to jelo :-) Ten tlak byl neskutečný, myslela jsem si, že mi snad exploduje celý spodek. Ale už jsem byla v cíli, takže jsem na čtvrtou kontrakci sebrala veškeré zbytky sil, zatlačila a hlavička byla venku – bylo to jak z nějakého filmu, jako by se to nedělo mě, ale jen jsem sledovala, jak někdo rodí. Podívala jsem se a pohled na ty vlásky mě nakopl a tělíčko jsem dotlačila snad už bez kontrakce, ale věděla jsem, že je prostě konec :-)

Bylo 12:19h, když Agátka vykoukla na svět, okamžitě zaplakala a daly mi jí hned na břicho. Byla tak nádherná, vůbec nebyla od mázku nebo od krve, byla čisťounká, mokrá, fialovorůžová a ta vůně!!! Na tu snad nikdy nezapomenu.První, co jsem řekla bylo, že je strašně malinká. Byla jsem fakt překvapená a myslela jsem si, že nemůže mít ani 2kg :-) ještě u mě na břiše se na ní mrkla doktorka, říká jak je nádherná a že má ďolíček na bradě, tak jsem jen vydechla "...po tatínkovi…“. No a pak ji odstřihli a vzali na vážení a měření – 3300g a 49cm, Apgar 10-10-10 :-)

Ještě bych ráda zmínila, že jsem měla štěstí na naprosto skvělou a úžasnou PA. Myslím si, že bez ní bych tam rodila a tlačila ještě teď.

Takže na to, že ještě v 8h mě skoro nechtěli přijmout a malá byla po poledni na světě, to bylo celkem rychlé. A teď, po víc jak týdnu a s odstupem času můžu s klidem říct, že to stálo za to a vlastně to ani tak hrozný nebylo :-)
10 poděkování
bobina24  23. kvě 2013

Jak princezna Ella na svět přišla

Termín porodu jsem měla 22. 2. 2012, krásné datum, že? Ale naše malá se rozhodla, že nás chce poznat dříve.

6. 2. 2012 což bylo pondělí jsem jela do Mostu do porodnice na pásy, paní Dr. mě prohlídla pouze pohmatem bříška a řekla, no vy už do příští poradny nepřijdete. Tak jsem vyšla ven, celá šťastná, že už to brzy bude, jako doprovod jsem měla moje rodiče. No maminky, které už nějakou dobu přenášely na mě hodily pohled, že by mě nejradši zastřelily :-D

Od tohoto dne byli všichni v rodině v pohotovosti. Ve středu 8. 2. 2012 jsem si dala úklidový den a ráno si řekla, ty jo dneska by to šlo :-D celý den mi průběžně tvrdlo bříško, ale co poslíčky jsem měla od 30tt, takže jsem to nebrala nijak vážně.
V 20 hod to bylo ale více cítit, diskutovala jsem s holkama tady na MK a říkám příteli, že se možná něco děje, ale byl naprosto v klidu, ani to s ním nehlo :-) šla jsem si dát vanu, kde jsem se rochnila, ale ani potom tvrdnutí nepřešlo, říkám znova příteli, že an vana nepomohla a ať si jde radši lehnout, bylo asi 21 hod, tak poslechl a úplně v klidu šel a za 5 minut slyším z ložnice jak chrápe :-D stále jsem diskutovala tady s holkama a začala měřit kontra. Nejdříve to bylo co 20 minut, pak najednou 15 minut a z 15 minut to skočilo rovnou na 5 minut. Chodila jsem po obýváku a hopsala na balonu. Bylo už 23,30 hod a šla jsem vzbudit přítele, že bychom asi měli jet, přeci jen jsme to měli kus cesty. Tak teda vylezl celý rozespalý z postele, oblékl se, já se mezi tím šla rozloučit s rodiči, kteří oba brečeli jak želvičky, bylo to milé a já najednou měla takový divný pocit, že až přijedu zase domů, už nebudeme sami.

Přesně o půlnoci jsme byli v porodnici v Mostě, přijala mě moje bývala paní Dr. ke které jsem chodila, když jsem tam ještě bydlela, než jsem se přestěhovala do Teplic. Napojili mě na monitor, kontra opravdu silné, po 5 minutách, ale na porod dole jsem nebyla vůbec přichystaná. Verdikt zcela zavřená, píchneme vám injekci, která to buď rozjede a nebo zastaví. Přítele jsem poslala spát k babi kousek od nemocnice, s tím, že pokud se něco bude dít hned budu volat. Do rána se nic nedělo, a docela jsem si i odpočinula. Ráno přišla paní Dr. ke které jsem chodila do poradny v porodnici a říká, jé vy jste u mě byla v pondělí, že? :-) Prohlídla mě a říká, to byli poslíci, slečna půjde domů.
Volala jsem Zdendu, že teda z toho nic nebude a už mi bylo do pláče, že se vrátím domů bez miminka. Tak on sebral moje oblečení a přivze mi ho, čekala jsem až přijde Dr. s propouštěcí zprávou a v tom, jak ležím na posteli Zdenda sedí vedle mě zavelím: jdi pro PA praskla mi voda. PA přiběhly hned 2, jedna pode mě dávala podložku, jelikož postel byla okamžitě promáčená a druhá hlásí, ano je to plodovka. Já radostí zaječela, že nepůjdu domů, přítele okamžitě oblékli do zeleného monduru a v tom to začalo.

Voda mi praskla v 8,30 hod, do 5 minut jsem měla kontrakce po 2 minutách. Otevřená jsem byla v cuku letu na 2 cm a tím to skončilo, kontra jsem měla neskutečně silné, když přišla PA a o kontra do mě sáhla aby mě zkontrolovala, vytahovala ze mě zbytky hlenové zátky, to byla bolest větší než samotné kontra. Až jsem se nestyděla za slzu.
Po celou dobu jsem drtila Zdendovi ruce, byl strašně statečný.

Od 14 hod jsem měla tlak na konečník a PA mi sdělila že jsem stále na 2cm oevřená. Já myslela že umřu. Už jsem usínala mezi kontra a jedna z PA se smilovala a píchla injekci abych se lépe otevřela. NA můj dotaz, jak rychle zapůsobí mi říká tak do půl hodiny a to vám můžu říct že to byl mazec, skutečně za půl hodiny jsem byla otevřená na 10cm PA mě prohlídla a říká rychle na sál.

To bylo 15,00 hod a v 15,10 hod byla na světě naše dcera ELLA s mírami 2940g a 49cm APGAR SCORE 10 - 10 - 10
4 poděkování
anytsirk  15. kvě 2013

Můj porod

Byl krásný slunečný den. Ráno jsem spala asi do 11 hodin, pak jsem vyrazila nakoupit pečivo a nějaké omáčky na odpolední grilování s rodinou. Bylo mi prostě fajn. :-) asi v 15:00 dorazila sestra s přítelem, máma s tátou a plné auto dobrot :-D … kolem 19 hodiny mi začalo být trošku nevolno a občas se objevila „bolest“. Nevěnovala jsem tomu pozornost, protože to je přeci na konci těhotenství ještě k tomu den před plánovaným termínem normální. Když se mi ale zdálo, že „bolesti“ přicházejí v pravidelných intervalech, vzala jsem do ruky mobil a snad poprvé jsem vyzkoušela tu suprovou aplikaci jménem stopky :-D. Ať počítám, jak počítám, pořád mi vycházelo cca 10 minut.

Přítel kolem běhal v trenýrkách a přemýšlel, jestli má nachystané vše, jestli má dostatek nafty v nádrži auta (aby tam dojel) a pořád mi tady panikařil. Já si zatím napustila vanu a doufala, že nějakým způsobem bolesti přejdou. Nestalo se tak. Když jsem vylezla, našla jsem přítele vyvěšeného na Modrém koníku, který jsem před tím zapomněla vypnout. Hlásil mi že musíme OKAMŽITĚ vyjet nebo mu porodím doma a to by prý „ fakt nedal“ :-D .. tak jsem si s klidem vysušila vlasy, nalíčila se a oznámila, že to ještě změříme a pojedeme :-) . Nejprve to bylo 10 minut, po vaně 5 a po všech mích zkrášlovacích aktivitách už 3 . „bolest“ se stupňovala ale pořád to nebyla BOLEST v pravém slova smyslu.

V autě mi vyprávěl, jak to bude super že už budeme tři a jak se moc těší :-) … to bylo uklidňující ale zároveň jsem měla takový divný pocit, že už NIKDY nebudeme jen my dva ale budeme se o někoho starat, vychovávat a předávat životní zkušenosti. Tahle myšlenka mě naprosto dojala a až teď jsem začala propadat panice. Naštěstí se přede mnou tyčila budova s nápisem PORODNICE já však četla „ cíl“ :-D … před vchodem stála sestra, taková mladá a na první pohled milá :-). Přítel rychlostí blesku vylezl z auta a podíval jí „ slečno já rodím…“ slečna se zarazila, málem se udusila rohlíkem a podívá mu „ VY rodíte… a co čekáte, slona? „ :-D .. to už jsem se ale pomalu soukala z auta já … rychlostí želvy, celá ubrečená a s elegancí velryby. Nějakým způsobem jsem došla na příjem, kde stála naprosto „milá“ sestra. Řekla mi „ co potřebujete?“ …. „ no já nejspíš rodím.. mám bolesti po třech minutách … termín mám zítra“ .. „ jak jako asi? .. to musíte vědět … hmm tak se posaďte za chvilku někdo příjde“ .. byla jsem vytočená protože její přístup mi přišel strašně lhostejný na to, že se jim tam za chvilku možná narodí budoucí prezidentka zeměkoule nebo nějaká jiná výjimečná osoba :-D .. každý si po chodbě chodil jako by se nechumelilo a já jako bych tam vůbec nebyla. Přítel nervozně přecházel od sedačky k automatu na kafe, držel ruce sevřené a pořád na mě vystrašeně koukal. Já nevěděla, co mám dělat, tak jsem vytáhla mobil, zapnula internet a přihlásila se sem na koníka. :-D .. byla mi hrozná zima a v bolestech jsem na chodbě čekala ještě asi deset minut … otevřely se dveře, vyšel mladý krásný doktor a řekl „ vy prej rodíte slečno“ … tak jsem nesměle kývla že už to tak asi bude. Vzal mě na vyšetření, a povídá mi „ták vy jste otevřená na jeden, dva, tři .. šest centimetrů“. Pak mě nějaká sestra odvezla na porodní box. Tam jsem si dala další vanu, pak jsem jako pako skákala na míči a průběžně sledovala dění na modrém koníku. Potřebovala jsem nějak změnit myšlenky.

Pořád jsem jen myslela na to jak to zachvilku bude děsně bolet. Přítel mi pořád povídal nějaké „vtipné“ příběhy ale to už jsem nemohla poslouchat tak jsem ho poslala chudáka pryč. Bylo mi ho líto, ale v tu chvíli jsem ho prostě poslouchat nemohla. :-D byla jsem na něj hrozně naštvaná a říkala jsem si, proč musí rodit ženy a ne muži. Něžné pohlaví a má snášet tolik bolesti? … to je pěkná nespravedlnost. Tak jsem si tam dál vesele „umírala“ a občas se na mě někdo přišel mrknout. To už jsem ale sama nezvládala a přála jsem si přítele u sebe. Přišel a masíroval mi záda, nohy a ramena. Najednou mi jeho přítomnost nesmírně pomáhala a za to jsem mu velice vděčná. Sestra mě kontrolovala, a najednou řekla „ ježiš doktore kde jste… nenahánějte sestřičky a pojďte sem, tady už rodíme. Paní je otevřená na 10 cm“.

Zděšeně jsem na ni koukla a jak to dořekla, ucítila jsem veliký, ale opravdu veliký tlak na konečník. Myslela jsem, že se jim tam snad po*…ehm :-D přišel doktor, kontrakce a já tlačila. Říkala jsem si, že to je snad to nejdůležitější co v životě dělám tak že to musím dělat pořádně. Navíc jsem byla vyčerpaná a byla mi pořád hrozná zima. Příteli jsem drtila ruku. Pak přišla ještě jedna kontrakce, další a sestra se rozněžnila a povídala „ už jsou vidět vlásky“ tato věta pro mne byla jako kopanec dopředu. Věděla jsem, že teď už to vzdát nemůžu a prostě to musím zvládnout. Byly to pak ještě asi 3 kontrakce a pak byla malá venku. Takovou úlevu jsem snad ještě necítila. Bylo mi krásně. Okamžitě jsem ji dostala na hrudník a cítila jsem ty nejkrásnější pocity na světě. Najednou jsem nikoho jiného nevnímala. Bylo mi vše jedno. Letmo jsem koukla na přítele, který dojetím brečel a držel v ruce foťák který jen pípal. To pípání znamenalo „ vybitá baterie.“ Nevím jak, ale v momentě sestra přišla s nějakým „erárním“ foťákem a povídá „ to tu máme často .. no tak už foťte tatínku. „ byly jsme spolu 2 hodiny na porodním boxu, jen my tři. Naprosto neskutečný pocit. Hrálo nám tam CD Chinasky a já si tu kapelu strašně oblíbila :-D … Marianka se narodila v 0:15 takže v den termínu . Měla 48 cm a 2900 gramů. Je to ta nejkrásnější holčička na světě.

Při porodu jsem příteli pohmoždila ruku takže ji má na 14 dnů v dlaze :-) ale říkal, že aspoň ví, jak bolí porod :-D .
13 poděkování
bellaver  15. kvě 2013

Den, kdy jsem poznala, co je štěstí …

Těhotenství jsem prožívala naplno - začátky plné obav (krátká hospitalizace s hematomem v chrudimské nemocnici), následná nemocenská a varování, že hrozí předčasný porod (kvůli prodělané konizaci děložního čípku), 2. trimestr byl krásný, bříško už začalo být vidět, ale ještě nepřekáželo, kila šla rozumně nahoru. No a 3.trimestr, to už jsem začala více řešit, zda mi břicho nepopraská, jestli nenaberu moc kilo, moje mamka se mnou přibrala 30kg a já jsem byla veliká (tuším 4,3kg), upnula jsem s ale na to, že stejně asi porodím předčasně, takže nebudu ani já ani Natálka moc veliká. Dny a týdny ubíhaly, já byla v posledním měsíci a stále se nic nedělo, poslíčci nikde, vše zamčeno na tisíc západů. Nic nenasvědčovalo tomu, že by to bylo před termínem, ač jsem denně vysávala a vytírala celý dům, lehala do horké vany, podstoupila masáž i akupunkturu nebo odhazovala dvůr plný sněhu.

V den termínu porodu mi v chrudimské nemocnici, kam jsem se jela nahlásit, že u nich chci rodit, paní doktorka oznámila (po provedení Hamiltonova hmatu), že pokud se nic nerozeběhne samo, 9.4. nastoupím na vyvolání. Čekání a modlení mohlo začít. A ta malá potvůrka mě nechala vycukat až do konce.

Den před nástupem na vyvolání mě ve 3.30h vzbudila divná silná bolest. V ložnici jsem spala sama, Marťa spal v pokojíčku, jelikož jsme se vzájemně už hodně rušili ve spánku (on rýma a já břicho až pod bradu – takže buď chrápal on nebo já). Začala jsem si hned psát časy jednotlivých bolestí, a sakra - rozestupy byly hned kolem 8minut, vyděsila jsem se, ale nechtěla jsem zbytečně začít plašit, čekala jsem ještě asi půl hodiny, rozestupy byly asi 6minut a nutilo mě to jít na wc (na velkou). Takže jsem šla dolů do koupelny a asi 3x jsem si došla, bolesti stále trvaly, takže jsem zalovila v paměti, že na internetu psali o horké koupeli - tam jsem měla během cca 10ti minut asi 3velké kontrakce, takže jsem usoudila, že není proč to protahovat. Ještě jsem se oholila, celá umyla, namazala krémem, namalovala si oční linky a vyrazila jsem vzbudit Martina. To bylo asi půl 6 ráno. Tašky do porodnice jsem měla už měsíc připravené, takže jen jsme se oblíkli a kolem 7h jsme vyrazili směr Chrudim. Kontrakce v autě se daly zvládnout, ale začala jsem být nervózní, jestli neplaším zbytečně, co když mě pošlou domů atd., na druhou stranu jsem druhý den ráno měla nastoupit na vyvolání (které prý může trvat 2-3dny..), takže by mě snad už neposílali domů . No hlavou mi letělo tisíc myšlenek, ale žádá z nich nebyl strach. Myslela jsem si, že bolesti, které cítím, už jsou ty pravé, díky kterým potom porodím. -no, to nevyšlo.

V porodnici jsem se nahlásila na příjmu, cosi vyplnila, došli jsme na gynekologickou ambulanci, sestra mě převzala od Martina, kterého vyslala s kabátem a botami do auta a šly jsme spolu na porodní oddělení, Marťa měl na chodbě čekat na pokyn, zda se bude něco dít. Sestry z porodního si mě převzaly, zkontrolovaly moč, natočily monitor, přišla paní doktorka a že tedy půjdu na poslední volný pokoj, že začínám pomalu rodit, kontrakce po 5min. Došly jsme na pokoj, slunečný, veliký, míč, postel, sprcha, rádio. Martin si mohl uvařit kávu nebo čaj, v lednici byly sušenky. Já nesměla krom pití nic, ale hlad jsem měla pekelný a to jsem netušila, jak dlouho ještě mít budu. Takže zhruba v 8h ráno jsem se ocitla na pokoji, kolem 9h mi paní doktorka píchla vodu – zvláštní pocit, jako bych se počůrala, ale nemohla to čůrání zastavit. Od té doby ze mě tekla voda pořád, většinou při kontrakci. Sestry na pokoj chodily snad pořád, byly tři a všechny moc milé. Jedna z nich mi zavedla Yal, měla jsem z toho hrozný strach, že co se jako ve mně potom bude dít a že to bude „nechutné“ apod. Měla jsem to „ustát“ alespoň 15minut, stalo se, na wc v pohodě, žádné řádění to nebylo, obavy byly zbytečné. Dostala jsem kapačku s Oxytocinem a doufala jsem v rychlý porod, bylo něco kolem 10h a říkám Marťovi, že si myslím, že do oběda to bude :-))))))) Vtip dne !!!

Potom přišel pan doktor Slavíček a ptal se mě na Epidural, víceméně mi ho doporučil a řekl něco o tom, že jinak budu vyčerpaná, že to tipuje tak na 17h, to jsme na něj s Martinem vyvalili oči a nevěřili jsme, že bych rodila tak dlouho. Ha ha. Neměla jsem moc jasno, zda chci nebo ne, bála jsem se vedlejších účinků a toho napichování, potom mi ale začaly silnější kontrakce (3-4 minuty) a já kývala na sestru, ať volá pana Dr, že Epidural chci! Ve chvíli, kdy jsem se měla ohnout co nejvíc a pan Dr mi do zad zaváděl cosi, z vedlejšího pokoje se ozýval hrozný hekot, v tu chvíli mi cvaklo, že to asi bude ještě „vostrý“. První dávka Epiduralu mi zabrala hezky, odpočinula jsem si, bolesti byly mírné. Nějak odpolko jsem dostala 2.dávku Epiduralu, to jsem měla už takové víc nepříjemné bolesti, byla jsem hodně unavená. Kontrakce se daly zvládnout na velkém míči, to bylo fajn, ale každých 30minut si lehat na postel na monitor, to bylo horší, zvlášť, když do mě pokaždé někdo z Dr „hrábnul“, to bylo moc fajn. Takže pak jsme monitor se sestrou natáčely na tom míči, to bylo lepší. Oxytocínek stále kapal, ale kontrakce nějak zcela ustaly, nejen, že jsem je necítila díky Epiduralu, ale ani v grafu nebyly vidět, prostě asi 2 hodiny pohoda, četla jsem si, povídala s Martinem. Až jsem byla nervózní, že snad neodrodím, ale sestry na to nijak nereagovaly.

Až před 17h se přišly rozloučit, že jim končí směna, ještě jsem říkala nééé, to je škoda, vy jste byly tak hodné a v ten moment přišlo nutné zlo a moje spása zároveň! Neznám jméno té svérázné velké sestřičky, ale vím, že se přihnala jako velká voda, jednou rukou zkontrolovala spodek, druhou mi dala mojí ruku dolů, že nesmím držet ruku, do které mi kape Oxytocin, nahoře, protože pak to nekape a že ježííííš vám to vůbec nekape !!! Aha !!! Otočila nějak víc kolečkem a přátelé, za 2,5hodiny jsem rodila !!! Matně si pamatuji, že jsem ji dost nesnášela (byl z ní cítit kouř, což mi trochu vadilo), byla rázná, mluvila hodně nahlas a pořád mi opakovala, že dělám vše špatně. Dotáhla mě na wc, že musím čůrat, to jsem myslela, že si dělá srandu, tak dlouho tam u mě stála a opakovala mi to, až jsem skutečně čůrala. Mám pocit, že fakt dlouho. A horor začal!

TOHLE byly ty opravdové kontrakce, ty porodní bolesti, to, o čem všechny mluví a píšou, že lezly bolestí po zdi, já do ní i mlátila rukou! Seděla jsem víceméně už jen na wc, při kontrakci si držela nohy pod koleny a dýchala podle sestry, musím říct, že nebýt tam ona, tak snad rodím ještě dnes. Pochopila jsem, jak důležité je zvládnout kontrakci, správně dýchat, nevyrážet ten vzduch, který v tu chvíli tak nesnášíte ze sebe, ale prodýchat to a snažit se soustředit a otevírat se jakoby i psychicky. Myslím, že jsem se v životě na nic tak nesoustředila. Byly momenty, kdy jsem chtěla začít plakat, utéct. Vedle v pokoji rodila další maminka a strašně křičela, slyšela jsem „nééé, já už nemůžu, já už nechci“ apod., a to mě strašně vyděsilo a rozhodla jsem se, že JÁ se tomu takhle neodevzdám, ale prožiju to „LÉPE“. To mi asi pomohlo. Zbývala ještě hodina a mě dokapala kapačka, na vteřinu jsem se zaradovala, že to znamená, že teď už určitě budu rodit. Omyl, „moje“ milá sestřička mi donesla nový drink.

A bylo hůř a hůř, měla jsem pocit, že mi spodek vyletí někam do vesmíru. Vtipně jsem poprosila sestřičku o poslední možnou dávku Epiduralu, ale už bylo pozdě. Když jsem byla na sekundu při plném vědomí, viděla jsem Marťu, jak sedí před koupelnou v křesle, hlavu v dlaních - (musím říct, že obdivuji každý doprovod u porodu, ta bezmoc musí být hrozná). Chvíli na to mě sestra s Martinem odtáhli (doslova) na postel, malá byla ok, já už prý za chvíli budu rodit, ještě chvilku a nechali mě na posteli a že mám podsazovat zadek a „rozplácnout se jako žába“ cituji, což bolelo jako kráva (pardon ..), ale pamatuji se, že už jsem prostě chtěla rodit a tak jsem sadomasochisticky rozplácla moje těhu stehýnka o postel, podsadila obr zadek a takhle jsem to udělala na pár kontrakcí, párkrát jsem si bouchla do zdi (v ten moment jsem si i vzpomněla, jak jsem se styděla nechat si dát Yal a co se po něm bude s mým tělem dít - hmmmm) a přišel pan primář Pavlíček, šáhnul a prohlásil, že jdeme na to !!!

Najednou jsem k té koze snad i doběhla, vyskočila jsem nahoru s pocitem, že ze mě malá snad musí vypadnout a v tu chvíli jsem si všimla, že je venku už skoro tma, rozsvítila se velká světla, kolem bylo spousta lidí, paní doktorka vpředu se sestrou, z boku pan primář s další sestrou a vzadu za mnou Martin. Najednou jsem potřebovala tlačit, dostala jsem pokyn, že můžu, druhá kontrakce byla už s nástřihem, který jsem necítila, ani neslyšela, ale vím, že byl, jenže jsem se špatně nadechla a vyrazila jsem ze sebe nechtěně vzduch, takže kontrakce na nic a slyším, jak pan primář říká paní doktorce polohlasem, že teď už musím porodit. Lekla jsem se a při 3.kontrakci jsem tlačila tak, že se divím, že mám oči na svém místě! Pan primář mi lehl na břicho (má asi 3 metry!) Najednou hrozná úleva a přede mnou mezi nohama to malé štěstí, náš poklad, naše všechno!!! Jen jí zabalili do čehosi a zeptali se, zda ji chci na břicho a jedním pohybem jsem ji měla u sebe, na to nikdy nezapomenu !!! Byla krásná, nádherná, teplá a MOJE !!!!! Dívala se na mě! Slyším, jak Martin stále opakuje, jak je Natálka krásná. Nemohla jsem uvěřit, bylo tam tolik emocí, že je ještě dlouho budu vstřebávat a možná, že nenastane okamžik, kdy nebudu u prohlížení fotek z porodu plakat.

Chvilinku na to jsem měla zatlačit na porod placenty, to bylo hned. Mezitím, co jsem se kochala, jak může být něco tak božského a měla malou stále na sobě, paní Dr mě chválila, jak jsem u šití klidná (ani nevím, že mě šila ..), na bříšku jsem měla malou dlouho, cca 10 minut, potom si ji vzali na měření a vážení, dali ji na ten vyhřívaný pultík a tatínek si ji šel podepsat, Dr mě stále šila a já je mezitím spolu fotila. Potom mi to celé nějak víc došlo a rozplakala jsem se, když jsem pak měla vstát a jít na postel, začala jsem se celá klepat, byla mi hrozná zima, měla jsem úplně fialové rty, tak mě přikryli a přinesli Natálku na první přisátí už v zavinovačce. Beruška se přicucla krásně, ležely jsme tam spolu, zhaslo se a my tři měli první chvíle jen pro sebe.

***Nikdy na ten den nezapomenu***
***Milujeme Tě, Natálko***

A děkuji chrudimské porodnici, všichni byli 100% !!!
8 poděkování
vendi78  15. kvě 2013

Můj "krásný" porod

Všechno začalo vlastně ve čtvrtek odpoledne, ale já si to vůbec neuvědomila. Odpoledne jsem našla na kalhotkách takový hlenovitý výtok s malou příměsí krve.

V pátek dopoledne jsem vyrazila na procházku, což jsem ke konci těhotenství dělala pravidelně. Nějak mě to začalo bavit :) Bylo pěkné vedro, tak jsem se vrátila ještě před polednem dom a tam se válela až do večera, kdy se manžel vrátil domů. Večer jsme šli na malou procházku a na šíleně dobrou zmrzlinu. Naplánovali jsme si při ní sobotní den.

Ráno jsme vstali, uklidili spolu celý byt a po poledni vyrazili pěšky do 3km vzdálené restaurace, kde jsme měli svatební hostinu. Měla jsem mít za pět dní narozeniny a tak jsme si chtěli dát sváteční oběd. Dali jsme si oblíbeného candáta na mandlích s gratinovanou zeleninou a červené víno. Zpátky se nám pěšky jít nechtělo a tak jsme šli na autobus. Jenže ten právě přijížděl na zastávku a tak jsem ve formě hrošice tento autobus dobíhala :) Přišli jsme domů a pustili si zajímavý film o americké finanční krizi. Po filmu mi manžel říká, že se hraje nejdůležitější fotbalový zápas ( zřejmě finále Gambrinus ligy, či čeho, já tomu nerozumím ) a že jej chce vidět. Mě to bylo jedno, chtěla jsem si dát šlofíka. Jenže po pěti minutách cítím, jak mi cosi dole vytéká a tak říkám manželovi, že jsem se asi počůrala. ( U prvního syna mi vodu píchli v porodnici a tak jsem neměla zkušenosti s tím, když vyteče plodová voda :) ) Tak sem se zvedla, že se půjdu osprchovat a převléknout. V tom okamžiku mi bylo jasné, že jsem se nepočůrala :) Říkám to manželovi, ten vytřeštil oči a okamžitě začal plašit. Říkám mu buď v klidu, já ještě pár věcí dobalím, převléknu se a jdeme.

V autě mi začaly kontrakce, musím říct, že byly nepříjemné, jenže to jsem nevěděla, co mě ještě čeká. Dorazili jsme do porodnice, kde udělali test a hned si mě tam nechali. Bylo pět hodin odpoledne. Byla jsem otevřená na 1 prst. Až do půlnoci jsme s manželem chodili po chodbách a on se mnou každou kontrakci prožíval, byly po pěti minutách. Už byly silnější, ale daly se vydržet. Po půlnoci mě sestřička vyšetřila a zjistila, že jsem se neotevřela ani o cm více. Poslala manžela domů, že stejně v noci neporodím :( V tu dobu jsem si myslela, že se z těch bolestí picnu. Zůstala jsem tam tedy sama. Chodila jsem po chodbě a každou kontrakci si užívala opřená o zeď. Sestřičky mi říkaly, ať si jdu lehnout, ale v leže byly ty kontrakce snad ještě horší. Kolem čtvrté hodiny si mě vzala sestřička na vyšetření a k mému údivu konstatovala, že jsem se opět neotevřela ani o cm více. Tak to se mi už chtělo brečet. Taky se jí to nelíbilo a tak mi poradila, za což jí velice děkuji, protože jinak rodím asi dodnes :) Šla jsem do sprchy na míč, pořádně rozkročila nohy kolem něj, hopsala a pouštěla na sebe horkou vodu. Byla jsem tam 45 minut,bolesti jsem měla šílený a myslela, že tam umřu :) Pak si mě sestra vzala na vyšetření a konstatovala, že do sedmi ráno porodím, že jsem se otevřela asi na 6cm. Mám prý zavolat manželovi, aby na půl sedmou dorazil, ale ten mě uzemnil, že už je na cestě ( nemohl chuděra spát, byl hrozně nervózní ). Pak proběhla příprava, tam jsem taky myslela, že vypustím duši :) V šest mi píchl doktor epidurál a já si konečně po 13 hodinách utrpení dáchla :) V sedm začali kontrakce, kdy mě to nutilo tlačit jak blázen. Přiběhla sestra a volala na doktora, že rodíme. Třikrát jsem zatlačila a Kája byla na světě. Byla šíleně fialová, ale nádherná.

Dnes je to přesně rok, kdy jsem trpěla jak zvíře :) Ale mám úžasnou a krásnou princeznu, kterou den ze dne víc a víc miluju :)
5 poděkování