V noci mne probudil pes, když spadl z postele . (Neptejte se.) Chvíli jsem nemohla zabrat, tak jsem si prošla všechny weby a socsítě, a to jsem neměla dělat. Narazila jsem totiž na povzdech jedné maminky, že namísto toho, aby zdolala hromadu prádla, tak si dala odpolední šlofíček, z něhož se ozývala mírná výtka k vlastní lenivosti. V tu chvíli mi do sebe jako puzzle zapadly nejen zdejší příspěvky, ale žité zkušenosti žen z mého okolí i těch, co znám třeba jen virtuálně, těch, které se o své postřehy dělí ve výzkumech, anketách či článcích. A dostala jsem šílený strach. Opravdu takový bude i můj život? Opravdu budu obklopená horami prádla? A ty hory budou čekat na mě jako Mount Everest na svého Hillaryho? Nebudu mít nikde blízko žádného Tenzinga Norgaye?

Abyste mi rozuměly (píšu -y, předpokládám, že mě číst budou z 99,9 % ženy) - nejsem žínka domácí, která by se realizovala ve vedení domácnosti. A obávám se, že se na tom nic nezmění ani po narození dítěte. Domnívám se totiž, že budu mít už tak dost práce se samotným sžíváním, péčí a výchovou, nejsem prototyp hřejivé ženskosti. A toto je pro mne daleko podstatnější než domácí práce. Zatím je jako bezdětný aktivní emancipovaný pár zvládáme samospádem stylem "někdo to udělat musí". Co však ale tady nejčastěji čtu, jsou příspěvky o vedení domácnosti, úklidu (Tvl, co je to ten fialový zázračný hadr? Pokud sám od sebe nautírá prach, není na něm nic zázračného!), vaření a pečení, činčání bytečku. Je-li to něčí koníček, nelze vůči tomu nic namítat, naopak lze některé zde uváděné výsledky této práce pouze obdivovat. Proč mám ale pocit, že často jde o vynucenou internalizaci domácích prací jako hlavní povinnosti ženy, notabene pokud je tzv. "doma na rodičáku?" Nejsem na něm přece jako služka, jsem uvolněná z důvodu péče o dítě! Stane se to u nás doma taky? Stalo se to u vás taky?

Zdravím všechny členky MK. Chci se s vámi všemi podělit o mých pocitech. Jak se cítím a tak. Nemám nikoho komu bych to řekla nebo napsala. Mám sice na Fb kamarádku na psaní, protože bydlí hrozně daleko, ale nechápe mě, doufám že mě tu někdo pochopí a bude mi rozumět. 

V lednu 2018 jsem přivedla na svět dceru Danielku narozena předčasně ve 32tt (40cm, 1600g). Měla jsem o ni hrozný strach, ale maličká to zvládla a je zdravoučká. Ještě než se narodila v hlavě jsem měla spoustu otázek. "Budu dobrá máma?"

"Dokážu přebalit miminko?"

"Zvládnu ty noci, kdy bude plakat?"

"Bude mě mít moje vlastní dítko rádo?"

A spoustu dalších otázek, jestli vůbec vše zvládnu. Možná ano. Možná ne.

Celé dětství jsem se potýkala s atopickým ekzémem, hlavně na rukách mezi prsty a na ploskách chodidel. Jako dnes si pamatuji to úporné svědění, kdy jsem si nohy dřela o všechno, co šlo a ruce měla celé rozškrabané. Na ty malé svědivé pupínky nezabíralo vůbec nic. Věkem naštěstí tento projev ekzému v podstatě vymizel. Občas se stane, že se mi na rukách pár pupínků objeví, ale už to není nic hrozného.

Když se narodila Eliška, přála jsem si, aby tuto “nemoc” nezdědila, jelikož vím, jak je to pro dítě nepříjemné. Asi ve třech měsících se jí na stehně udělal takový flek, na který vůbec nic nezabíralo. Paní doktorka řekla, že je to pravděpodobně atopický ekzém, že to máme promazávat. No a já v té době začala panikařit, co s tím, co by mohlo pomoct a tak. Zpětně vím, že jako “prvomatka” jsem to moc řešila a zbytečně se tím trápila. Flek během několika týdnu v podstatě bez nějaké pomoci zmizel a byl klid. Občas se jí udělá nějaký suchý flek na nohou, ale zatím to není nic hrozného.

A to stejné přání jsem měla, když se narodil Adámek. Do čtyř měsíců byl naprosto v pořádku a pak se mu na tvářičce udělal takový flíček. Nejdřív jsem se smála, že to má od toho, jak ho pořád pusinkuji, ale flíček rostl, červenal a byl opravdu ošklivý. Na jedné z preventivních prohlídek jsem paní doktorku na flek upozornila. Byl nám předepsán Excipial, že mu flek mám promazávat. V té době ho měl takový suchý a hrubý. Nejdřív to vypadalo, že se to lepší, ale po pár namazáních se to spíš zhoršilo a flek už nebyl suchý, ale rudý se spoustou malých pupínků a stále se zvětšoval. 

Najednou se mu fleky objevily na lýtkách a tak jsem to nevydržela a zavolala doktorce, že se to stále horší a že bychom na to něco potřebovali. Doktorka nám napsala Ichtyolovou mast. Opravdu úžasná, smradlavá mast, ale samozřejmě jsme byli rozhodnuti udělat vše, aby se mu to zlepšilo. Tak jsme poctivě mazali, ložiska “smrdutkou” a celé tělíčko Lipikarem Baume AP+. Po týdnu jsem šla na kontrolu v půl roce věku, místo naší doktorky byl na záskok nějaký pan doktor. Když jsem si stěžovala, že mast nezabírá a že to má pořád horší a horší a na celém těle (kromě zádíček a prdelky), dokonce i na boltci ouška, tak mi bylo řečeno, že té mastičce máme dát čas, že by se to tak rychle nezahojilo. Pak pan doktor vyslovil tu myšlenku… “No, alergie na kravskou bílkovinu to být nemůže, takové děti neprospívají a mají průjem a to jak vidíme, Váš syn není”. No ano, rozhodně prospívá, chutná mu a průjmy nemá. Tak jo, odcházela jsem s tím, že tedy dáme ještě mastičce čas a už jsem na internetu hledala nějakého kožaře, protože toto normální kůže nebyla. Suché tělíčko kojence a tělíčko poseté hroznými fleky je opravdu rozdíl.

Bylo to přesně osm dní poté, co jsem to už nevydržela a volám opět doktorce, že se mu to zase zhoršilo a že mastička fakt nezabírá. Sestřička řekla, ať přijdeme a tak jsem během čtvrthodiny dorazila k doktorce. Ta si ho prohlédla, řekla, že to opravdu normální není a zeptala se, jak to máme v rodině s alergií. No, skoro žádné nemáme, akorát nějaký ten prach a pyl. Já žádnou a manžel taky ne. A pak opět vyslovila myšlenku…. “Mohla by to být alergie na kravskou bílkovinu”. Já celá překvapená jsem jí řekla, že pan doktor říkal, že takhle dítě s ABKM nevypadá. Paní doktorka odvětila, že je to blbost, že projevy můžou být různé. A tak jsme vyfasovali dva nové krémy a Nutrilon Alergy care pro děti s ABKM. Ichtylová mast letěla do koše a nahradila jí o něco příjemnější zinková mast. Bohužel jsem si nenapsala, co je to za mastičku a na krabičce to uvedené není. Druhý krém, ten už bohužel vůbec nevím, jak se jmenoval, ale prý ho předepisují kožaři. Je na celé tělo a musím říct, že je hrozně tuhý a hodně špatně se mazal. Nakonec brzo letěl do koše a celé tělo jsem zase mazala Lipikarem. Adámka jsem většinou sprchovala bez použití nějakého přípravku. Měla jsem strach, abych mu to kůži nevysušovalo. Do koupele jsem mu přidávala na doporučení kamarádky Oilatum.

Zinková mast zabrala, fleky byly lepší, ale pořád byly a tak jsme ještě čekali, co přinese změna mléka. Účinek speciálního mléka by měl být zřejmý za tři až čtyři týdny. Také samozřejmě nemohl jogurt a nic, co by obsahovalo kravskou bílkovinu. A protože jsem pro něj potřebovala dopolední svačinu, začala jsem mu kupovat sojový jogurt od Alpro. Bohužel všechno, co se vymyká normálu, je drahé, takže tyto jogurty samozřejmě také.