Maďarsko je země, jejíž jméno je již desítky let spojováno s léčivou vodou a relaxací. Díky svým geologickým podmínkám je doslova poseto termálními prameny, jejichž blahodárné účinky znali již staří Římané. Dnes jsou maďarské termální lázně moderními wellness centry, která nabízejí dokonalý únik od každodenního stresu a zároveň přinášejí úlevu při různých zdravotních problémech. Pokud přemýšlíte, kam se vydat za odpočinkem, který opravdu stojí za to, nechte se inspirovat našimi tipy.

Foto: Dreame

Proč jsou maďarské lázně tak oblíbené?

Tajemství spočívá ve složení vody. Každý pramen má unikátní obsah minerálů, které mají prokazatelné léčivé účinky na pohybové ústrojí, kožní problémy, dýchací cesty či gynekologické potíže. Kromě zdravotních benefitů je to však i o atmosféře. Maďaři si potrpí na kvalitu služeb, vynikající gastronomii a pohostinnost, díky čemuž se budete cítit jako v bavlnce. Kombinace léčivé vody, profesionálních procedur a relaxačního prostředí dělá z Maďarska lázeňskou velmoc.

Budapešť: Lázeňská metropole na Dunaji

Když se řekne Maďarsko a lázně, mnohé jako první napadne hlavní město. Budapešť není jen centrem historie a kultury, ale také městem s největším počtem termálních pramenů na světě. Najdete zde historické lázně s nádechem turecké nadvlády, jako jsou Rudas nebo Király, ale i majestátní komplexy Szechenyi a Gellért, které vás ohromí svou architekturou.

Představte si, že po dni stráveném objevováním památek ponoříte své unavené tělo do horké, minerály nabité vody. V Budapešti můžete tento sen proměnit ve skutečnost. Město nabízí širokou škálu ubytovacích možností přímo propojených s lázeňskými centry, a tak si můžete snadno vybrat z bohaté nabídky pobytů v lázních Budapešť, které splní všechna vaše očekávání. Ať už hledáte luxusní wellness hotel nebo cenově dostupnější pobyt, hlavní město Maďarska vás nezklame.

Hévíz: Zázrak přírody v největším termálním jezeře Evropy

Hledáte něco opravdu jedinečného? Pak musíte navštívit Hévíz. Toto lázeňské město se pyšní světovým unikátem – největším biologicky aktivním termálním jezerem v Evropě. Teplota vody v jezeře díky neustálému přítoku z hlubin země neklesá ani v zimě pod 24 °C, v létě se pak drží na příjemných 33–36 °C. Koupání pod širým nebem uprostřed leknínů, jejichž květy pokrývají hladinu, je zážitkem na celý život.

Na slavnostním launch eventu značky Dreame, který se konal 25. září v pražském paláci Žofín, byly představeny klíčové smart produkty do domácnosti a také zcela nové produktové řady, na které se můžeme těšit.

Pokud jste si dosud značku Dreame spojovali jen s robotickými či tyčovými vysavači, je čas změnit názor. Dreame v Praze odhalila svou expanzi a představila ucelenou řadu domácích spotřebičů, které sahají daleko za hranice podlah. Během exkluzivního Launch Eventu ukázala svou vizi komplexní péče o domácnost, včetně inovativních čističek vzduchu, lednic či televizorů.

Na eventu, který spojil klíčové partnery, zástupce médií, influencery a technologické nadšence, Dreame potvrdila svůj závazek přinášet neustále nové přelomové inovace, které usnadní život všem spotřebitelům.

„Je pro mě skutečnou ctí vidět vás dnes večer v Praze v tak hojném počtu,“ zahájil svůj projev Marshall Mei, obchodní ředitel společnosti Dreame pro východní Evropu. „Příběh značky Dreame je především příběhem o domově – o tom, jak moderní technologie dokážou zjednodušit, zpříjemnit a zefektivnit každodenní život. A právě dnes večer jsme společně svědky toho, jak Dreame vstupuje do nové éry komplexního inteligentního bydlení.“

Značka výrazně rozšířila své portfolio v oblasti kuchyňských spotřebičů a bydlení. Mezi představenými novinkami nechyběla plně integrovaná myčka DZ60 Pro, vestavná parní trouba OZ60 Pro a lednice FizzFresh™, která během sekund připraví chlazenou perlivou vodu. Milovníky kávy potěšil kávovar Master SE s 30 nastaveními mletí kávy.

Pozornost přitáhla i první AI plně invertorová pračka a sušička L9, klimatizace X WIND s technologií Dual Robotic Arm či televizor S100 s integrovaným soundbarem a technologií Aura Mini LED.

Zrovna jsem přemýšlela o tom, proč těhotenství trvá devět měsíců a jestli tu není nějaká podobnost s Danteho devíti kruhy pekelnými. Mám podezření, že devítka je prokleté číslo a není to náhoda! V prvním trimestru jsem obdržela tabulkově vypočítaný termín porodu. 9.9. Když se na to dívám zpětně, divím se, že jsem nepovažovala své dítě za vyvoleného už od doby, kdy se vyskytl v mém břiše. Skoro bych se bála, že není sám, ale že jich bude také devět.
Sice není stanoveno, kdy je potřeba oznámit zaměstnavateli, že v sobě nosíte nový život, nicméně jsem to na můj vkus udělala příliš brzo. Na HR mi samozřejmě řekli, že jsem si dala na čas a měla jsem to oznámit mnohem dřív. Jízlivou poznámku jsem spolkla a byla na sebe nevýslovně hrdá! Stejně tak jsem pociťovala patřičnou hrdost, že jsem neposlala do análního otvoru svého kolegu, který okomentoval šišlající kolegyně, rozplývající se nad videem malého parchantíka, že brzo taky budu taková. I když už je můj drahý synáček na světě, stále nejsem z těch, kterým přijde kakáníčko a blitíčko rozkošňoučké a všechny ostatní děti mi připadají vesměs stejné a ošklivé. Nemám potřebu sdílet cokoliv na sociálních sítích a lhát ostatním maminám, jak je jejich robátko úžasné a talentované.
Nevolnosti v prvním trimestru byly opravdu nezapomenutelné. Samozřejmě jsem zkusila všechny babské rady, které jsem se dočetla na internetu. Bohužel jsem se dočetla i to, že některým ženám nevolnosti nezmizí až do porodu. Začala jsem uvažovat nad tím, zda by nebylo lepší se sociálním sítím a internetu vyhýbat obloukem. Nebo si lehnout na koleje. Přeháním, to jen kdybyste to nepochopili.
Tu a tam jsem šla domů z práce dřív, k čemuž bylo mé okolí kupodivu shovívavé. Nedělám si však marné iluze. Náš kolektiv je velmi přátelský a všichni jsou na vás ťuťu ňuňu, jen do té chvíle, než za vámi zaklapnou dveře. Můžu říct, že jsem toho měla plný brejle pokud šlo o směnu jako takovou. Poslouchat ještě konspirační teorie o tom, jak tenhle kolega nechodí do práce, protože je to simulant a lenoch a určitě není nemocný, to fakt chcete. Tím spíš, pokud jako já, děláte mentora. Mě to baví, nová krev je super, ať už se jedná o generaci Z, nebo mileniály. S kým jsem měla problém byli vesměs boomeři, právě pro svou zálibu v pomluvách a averzi vůči jakékoliv změně v pracovních procesech. Bohužel jsem neměla dost energie na to, abych se v tom víc angažovala a třeba se i pohádala. Vystačila jsem si tedy s hnusnými pohledy. Vrchol všeho bylo, když se dvě slepice rozhodly pomlouvat druhou mentorku v mé přítomnosti. Co si sakra ta drůbež myslí?
Do toho mi zlepšilo náladu jak si okolí všímalo, že vypadám údajně "naprosto příšerně". Přemýšlela jsem, jak ten "požehnaný stav" popsat. Asi jako kombinaci střevní chřipky a pořádné kocoviny. Zažívala jsem krizi identity a tu nejstrašidelnější věc, která mě kdysi poslala do kolen a také k psychologovi. Začala jsem ztrácet sebe samu. Nebavily mě mé koníčky, které jsem měla ráda. Nebavilo mě číst, hrát hry, chodit ven, poslouchat své oblíbené youtubery, ani vybarvovat mandaly. Nic. Jediné na co jsem se zmohla bylo ležet na gauči a sledovat jak manžel hraje na PSku. Jasně, na internetu se dočtete o hormonální bouři, o tom jak vám přepne a ohromně se těšíte na mimíska a možná nemáte chuť řešit nic jiného. Já nechtěla o miminech, porodních kurzech a vaginálních napářkách nic slyšet. Chtěla jsem se vrátit do starých kolejí. Mít zase radost ze života. I když na to nejsem hrdá, takhle jsem se proválela až do druhého trimestru. Vybírala jsem zbylou dovolenou, seč mi síly stačily, neboť neschopenku mi nikdo napsat nechtěl. Mluvila jsem o svých pocitech hodně otevřeně a kupodivu se našli i lidé, kteří to chápali. Jinak je těhotenství strašně osamělá záležitost. Chcete být zase sami sebou, chcete být tím, koho jste znali ještě pár měsíců zpátky. A ono to nejde. Jakmile se rozkřikne, že čekáte rodinu, stáváte se inkubátorem. Většina lidí řeší jenom vašeho parazita, díky kterému vypadáte hrozně a občas si připadáte neviditelní. Haló, jsem to pořád já. Pořád mám jméno, neříkejte mi mámo, protože nejsem vaše máma. Zeptat se na dítě je sice fajn, ale můj zchátralý mozek potřebuje taky jinou "intelektuální potravu". Už tak jsem byla unavená z googlení recenzí na porodnice a čtení hororových porodních příběhů ve mě místo hrůzy vybudovalo spíš totální apatii, což je vlastně skvělé. Přijde mi úsměvné, jak ohleduplní vůči mě někteří lidé byli, co se brutality týče. Žádné strašidelné historky, žádné osobní zkušenosti s porody, nebo vyprávění o rozbité hlavě! Ne, ne, ne, to není pro uši přecitlivělé těhulky. Tahle těhulka, která spíš než citem oplývala permanentním nasráním si však na Netflixu s chutí pouštěla dokumenty o sériových vrazích a nacházela v tom jistou míru tolik potřebného komfortu.
Věřila jsem tomu, že až nastoupím na mateřskou, tak mi doma asi hrábne z nudy, ale popravdě, to co předváděli moji drazí spolupracovníci, mě přesvědčilo o opaku. Ale nebudu předbíhat. Třeba jste se v tomhle článku také tak trochu našli a jestli vás to teprve čeká, tak snad máte alespoň rámcovou představu o tom, co vás může potkat. Není to jenom euforie a nakupovací mánie. A je to zcela v pořádku. Drž se, jednou tohle období skončí a všechno bude mnohem lepší a jednodušší, než ti slibují ty chodící černé kroniky! Když to říká i taková negativistka jako já, tak je to určitě pravda.