I když jsem sice otěhotněla v 20 letech ,tak jsem při zjištění 2 čárek na testu nelitovala.Jenom můj přítel , který je mladší o 4 měsíce to bral docela tragicky.Všechno jsme spolu nakonec zvládli.V 14 týdnu ,když to zrovna vyšlo na Štědrý den jsem začela krvácet.Pro jistotu jsme jeli do nemocnice.Kde mi doktor s klidem řekl ,že tam je hematom a napsal mi utrogestan.A poslal domů .Po 2 dnech špinění nepřestávalo.Tak jsme se vydali do jilemnické nemocnice.Tam paní doktorka hned mi nakázala lehnout na týden k nim.Dostávala jsem injekce a všechny možný prášky.Byla jsem z toho už psychicky na dně.Ležení v nemocnici pomohlo.A mě po propuštění čekal klid ,ležení a žádná námaha.Když jsem zvládla tohle.Za pár dní volala sestřička mého doktora,že triple test vyšel špatně a že mám hned přijed.S nervama vyklepaná jsem se bála už všeho.Tam mi doktor hrdě a naštvaně řekl ,protože jsem ho asi otravovala ,že tam jenom něco špatně vyšlo a že budu poslaná do centrum Gennet na velký  ultrazvuk.Měsíc jsem musela čekat na objednání.Hrozná doba.Tam doktor s úsměvem ,že je vše v pořádku ,až na velikost miminka.Bylo moc velké !!! O 2 týdny ☹Test na cukrovku,žádné sladké a časté kontroly.Už jsem myslela ,že nic horšího mě nepotká.Asi kolem 20 týdne mě  sem tam tvrdlo břicho ale týden po týdnu se to horšilo.Magnesium nepomáhalo a hrozil mi předčasný porod.Když jsem začla chodit do poradny v  nemocnici Jilemnici.Zrovna byly vedra a teplota byla přes 30 °C.A mě nebylo vůbec dobře v 37 týdnu jsem musela do nemocnice ,miminku hrozně zlobilo srdíčko.Celou noc mě kontrolovali a srdíčko se nelepšilo.Hrozil mi porod.Ale naštěstí vedra skončily.A já mohla na 2 týdny před porodem domů 🙂V 39 týdnu se mě doktoři zeptali ,kdy mi naposledy dělali ultrazvuk.Byl to poslední ultrazvuk u mého doktora a divili proč ho neudělali dřív ,když miminko bylo větší  o 2 týdny.Jako každá maminka ,jsem se pořád v porodnici ptala ,už jse to blíží???Ale odpověď  zněla ,já nevím .Miminko mělo hlavu ,tak nízko,že doktor se k čípku i přes velkou snahu a mojí bolest nedostal a podle ultrazvuku měl mít přes 4 kila.S tím jsem skončila u zástupkyně primáře.Ale nešlo to.Domluva zněla,tak příjdete 9. července v úterý a vyvoláme Vám porod.Celou noc jsem nespala a pak přišla 7 hodina ráno a ležela jsem na porodním sále.Tabletu díky nízko položené hlavičce i když se snažili k čípku nedali.Tak jsem dostala kapačky a to  se už trochu pohlo.Klystýr to taky urychlil ale voda nechtěla prasknout.Tak se jí doktor snažil protrhnout ,ale vyndal jen rukavici od krve.Byla jsem k smrti vystrašená.I doktor vypadal vystrašeně.Musela jsem dostávat kyslík ,aby miminko se neudusilo.A voda mi praskla ,až malý vykouknul ven.A sice jsem rodila jenom  6 hodin,tak mi to stačilo.A malý se narodil v pořádku  měřil 53 cm a vážil 4 471 g.Sice mě museli nastřihnout dost,ale vše se zahojilo.A prý jsem ukázkový případ ,co se prý stává jednou za 100 let 😀.Teď je malému 7 měsíců a je úplně v pořádku a je to prostě macíček po tátovi 🙂I když to byly hrozné chvilky ,jsem za Štěpánka vděčná 🙂A moc musím děkovat za pomoc porodní asistence v jilemnické porodnici!!

Každý rodič jistě chce dát svému dítěti do vínku co nejvíce zdraví. Spoustu mých známých zastává názor, že dětský chrup je jen dočasný a proto nepotřebuje takovou péči jako chrup trvalý. Stále více dětí trpí kazivostí zubů a díky tomu se vytváří špatný základ pro chrup dospělý. Na dentální hygienu by se proto mělo dbát i u kojenců. To, že své dítě učíme si po toaletě umýt ruce je pro nás přirozené, ale stále spousta rodičů zanedbává čištění zoubků u těch nejmenších dětí. Mateřské mléko v sobě obsahuje cukr laktózu a proto by se měly začít čistit dětem již při prořezání prvního zoubku.
    Když bylo našemu synkovi sedm měsíců začaly se mu klubat první zoubky. A jelikož jsme s manželem chtěli předejít tomu, aby náš syn trávil v ordinacích zubního lékaře více času než je nezbytně nutné, tak jsme se rozhodli, že s jejich čištěním začneme co nejdříve. Nejprve jsme se snažili otírat zoubky vlhkou bavlněnou plenou, ale to se našemu dítěti moc nelíbilo. Jelikož našim hlavním cílem bylo, aby čištění zoubků bylo pro synka přirozené a nenucené, tak jsme začali uvažovat jak mu to co nejvíce zpříjemnit.
    Kojenci se snaží objevovat svět a věci poznávají poté, co je strčí do úst. Rodiče jim tedy pořizují nejrůznější kousátka a chrastítka. Rozhodli jsme se, že mezi tyto hračky zařadíme také dětský zubní kartáček. Ze začátku jsme sice museli dávat pozor, protože když náš synek seděl a vypadalo to, že spolu s kartáčkem chce sníst i vlastní ruku, ale naše úsilí přineslo ovoce. Kartáček začal  považovat za hračku a čištění zoubků se pro něj stalo hrou. Navíc nám pomáhal při prořezávání zoubků. Náš syn si dětským kartáčkem masíroval dásně a tak zubnímu kartáčku dle mého názoru vděčím za bezproblémové vyklubání všech dvaceti zoubků.
    O měsíc, dva později jsme udělali z čištění zoubků denní rituál. Ráno a večer se celá naše rodinka sejde v koupelně a společně si zuby čistíme. Nejprve necháme synka, aby si zoubky očistil sám a poté si vybere, kdo mu je dočistí. Jeden z rodičů mu pomáhá a druhý zpívá nebo říká říkanky. Našeho malého ze začátku více zajímal jeho obraz v zrcadle a jeho první pokusy byly docela nemotorné, ale když jsme nastupovali do školky byl jeden z mála dětí, které s čištěním zoubků nemělo problémy.

Zdroj: slune-cz.cz

 Že jste pedanti na pořádek a problém s neuklizeným nádobím se Vás netýká? To jsem si myslela také, dokud jsem se o tom, prostřednictvím svého, ve dvanácti letech poněkud laxněji přemýšlejícího potomka, sama nepřesvědčila. Počínaje snídaní, kdy při ranním kalupu vždy talířek s pečivem a hrnek s čajem sama ráda naservíruji na jídelní stůl. Jenomže mé dítko v domnění, že stejně tak, jak se nádobí na stole ocitlo, tak i zmizí, nechávalo vše i s případnými zbytky na stole a odcházelo. U oběda to bylo podobné, jen rekvizit se nahromadilo na stole poněkud více. Slánka, dóza s kečupem, košík na chléb plný drobků a sklenka s nedopitým džusem. A s tím vším, samozřejmě, i hluboký a mělký talíř s ledabyle odloženým příborem. U večeře pak ještě občas zůstaly na stole stopy po mléce nebo špinavé prostírání. Později večer se pak chaos sunul až do prostor obývacího pokoje, kdy na konferenčním stolku zůstával tácek s tyčkami nebo chipsy, a miska s oříšky. A jestli něco omylem upadlo vedle, se neřešilo.
    Přes nesčetná upozorňování, nadávání a podsouvání zmíněných zbytků až pod nos, vůbec nic nepomáhalo. Alespoň ne dlouhodobě. Mé láteření bylo většinou tiše okomentováno a se skřípěním zubů syn občas něco ze stolu odnesl.
    Dlouho očekávaný výsledek přišel ovšem až ve chvíli, kdy jsem sama musela zatnout zuby a dva dny na synovy zbytky ani nesáhla. Možná pokus pro silné nátury, ale já jsem to podstoupila, vydržela a změna se dostavila. Když již nebylo možné na jídelní stůl položit ani diář a na stolek v obývacím pokoji nešlo přes drobky a stopy po včerejším hodování  rozložit pexeso k odpolední společné hře, syn vznesl velmi kritickou námitku. Když byl důrazně upozorněn, že to vše jsou jen jeho zbytky, díky nimž porcelánové nádobí a sklo v kuchyni kvapem dochází a budeme zřejmě muset jíst z papírových tácků, hluboce se zamyslel. Krátce jsem se ho zeptala, jestli si umí představit podobnou situaci ve školní jídelně, kdyby po sobě děti neuklidily. Odpověď jsem nedostala, ale nádobí systematicky začalo mizet a myčka v kuchyni byla na několik hodin zaměstnána. Po vyleštění obou dotčených stolů přišel na řadu vysavač, který doladil drobné nedostatky na podlaze a koberci.
Možná, že jsem v tomto směru byla dříve nedůsledná a cosi jsem zanedbala, ale náprava se zdařila ke spokojenosti mé i synově a dočkala jsem se i omluvy s polibkem a pokorným obětím. Nyní nemám při stolování problém a syn bez reptání sklízí ze stolu i po ostatních.

Zdroj: slune-cz.cz

Včera jsme absolvovaly tříletou prohlídku u naší paní doktorky. A jak to probíhalo?

POZVÁNKA

U nás v Jablonci většinou dostanete pozvánku (písemně nebo telefonicky). Niki byla před vánocema churavá, tak jsme zašly raději k doktorce a rovnou si nás sestřička objednala na tříletou prohlídku.

Pokud se vám třetí rok blíží a ještě vám pozvánka nepřišla, tak si určitě můžete zavolat, za to nic nedáte.

CO S SEBOU?

Očkovací průkaz!!! A někteří doktoři chtějí moč. Ta naše chtěla.

PRŮBĚH

Malý nám večer poměrně dobře usínal již od narození. Stačilo zakotvit pár rituálů a pevně daných pravidel a večery jsme měli vždy klidné a mohli si je užívat s manželem sami pro sebe, místo abychom malého do noci uspávali a chodili s ním po bytě. Avšak denní spánek už byl něco jiného. Syn ne a ne zabrat, hodně plakal, vyžadoval pozornost, kroutil se, když už spal, tak jen třeba půl hodinky, pak byl zase vzhůru a znovu nás k sobě volal. Není divu, že jsme byli brzy unavení a zkoušeli, co by na něho mohlo zabrat.

Nakonec jsme zjistili, že nestačí mít jen postýlku na denní spaní (oddělenou od toho nočního ležení), umístěnou v dobře větrané místnosti, někde v koutku v soukromí, s tvrdou, ale příjemnou matrací. Také jsme zjistili, že nestačí synovi jen udělat v postýlce takové hnízdečko, jakoby pelíšek, aby se v něm cítil jako u maminky v bříšku. Dospěli jsme k bodu, kdy jsme kromě vizuálních a citových opatření zkusili také nějaké ty zvuky. Večer usínal malý pěkně, pouštěli jsme mu ty zvuky přírody z Uklidňující hvězdičky od Fisher Price. Zurčení potůčku, šumění lesů a zpěv ptáčků na něho parádně zabíraly. Hledali jsme tedy nějakou alternativu pro denní spaní.

Brzy jsme zjistili, že pokud malého uložíme k dennímu spánku v době, kdy zrovna něco vaříme, usíná velice rychle a spánek je delší než jindy. A čím to bylo způsobené? Asi se budete divit, ale zapnutou digestoří. Hučení digestoře naše miminko velmi uklidňovalo a uspávalo. A jelikož jsme měli malého v obývací části místnosti, jejíž součástí byl i kuchyňský kout s digestoří, bylo pak velmi snadné tuto metodu dále praktikovat.

Pokud nebyla zrovna puštěná digestoř, miminko velmi uklidňovaly také zvuky myčky, pračky, vysavače a fénu. Stačilo daný přístroj zapnout na malou chvilinku, dítko hned usnulo a spalo krásně a poměrně dlouho. Nemusíte se tedy bát, že pak budete platit horentní nedoplatky za spotřebu elektřiny, většinou dětem opravdu stačí jen chvilkové puštění těchto zvuků, hned se uklidní a usnou. Pak to můžete zase hned vypnout.

Když jsme byli na dovolené a nebyla tam ani digestoř, ani myčka a pračka, natož pak vysavač nebo fén, našli jsme si jiný zlepšovák. Stačilo u sousedící koupelny na chvilku zapnout větrák – odsávání a naše miminko rázem chrnělo.

Děti mají tyto hučící a šumící přístroje opravdu rády, není to tak, že by se jich bály, spíše naopak, většinou je velmi uklidňují a uspávají. Připomínají jim totiž důvěrně známé prostředí z matčina lůna. A nemusíte se bát, že s přístroji budou usínat až do puberty. Našemu synovi ta závislost na chvilkovém puštění digestoře či jiného přístroje vydržela zhruba do půl roku, pak již usínal klasicky sám, a to i v průběhu dne.

Zdroj: slune-cz.cz

Je 23.2.2012. Den, kdy porodím svojí první dceru Nelinku.

Téměř jako každá maminka se rozpláču dojetím, když mé oči  jedním pohledem přejedou po celém jejím nádherném tělíčku, prozatím spícím a klidném v mé náruči. Toto spinkání jí vydrží téměř celé dvě hodiny na porodním sále.Nastává probuzení, já přikládám svou dcerku k prsu a sleduji její nádherné oči.Kojím a říkám si jak je to zlatá holčička, žádný pláč ani bolesti bříška? Samozřejmě asi jako každá těhotná žena, jsem si před porodem pročetla téměř vše možné o prdících a kolice, nicméně až později jsem zjistila, že nevím vůbec nic.

Uběhlo pár hodin a začalo to. Pláč, pláč a neustavičný pláč. A tak jsem již v porodnici, začala masírovat jemně bříško a pít fenyklový čaj, chovat v klubíčku, prostě jsem začala dělat téměř vše na co jsem si tak nějak v tu chvíli vzopmněla. Pravdou je, že u mojí Nelinky nezabíralo téměř nic z uvedeného. A tak naše dny v porodnici sice utekly, ale co Vám budu povídat přímo  s řevem, jak dceřiným tak i mým, protože mi jí bylo líto a nebudu nic nalhávat, i sebe a mých kruhů pod očima z vyčerpání. Ano všichni mi říkali jaké to bude, ale pravdou je -dokud nezažiješ, nepochopíš-.

Na cestu domů mi dcerka naštěstí usnula, takže jsem místo vypravování zážitků z porodnice svému muži v autě usnula. Kupodivu se mi zdálo o stolici mé dcery, nočních křečích a jejím pláči.V životě jsem si nemyslela, že se mi bude zdát o něčí stolici. Dorazili jsme domů, dcerku jsem převlékla a uložila do postýlky.  Vyčerpáním z předchozích dní stále spinkala. Má mysl i mé tělo následovalo mé zlatíčko a mé nohy mě odnesly do postele také. Začala jsem samovolně plakat, ani netuším proč. Manžel se posmutněle zeptal copak se mi děje, nešlo to však vysvětlit ani popsat.Takto probíhalo ještě pár dní, až jsem si řekla dost, přece musí existovat něco, co mojí berušce pomůže. Jí i mě. S kojením jsme měli bohužel problémy od začátku, po mém mléce 14 dní nepříbírala, 15x denně řidká stolice, aha proto ty sny. Takže na radu lékařky jsem začala dávat příkrm. Pláč však stále neustával.A neustávalo ani moje znepokojení z toho, že moje dítě se trápí.Sedla jsem si tedy opět k počítači a tentokrát s daleko větším zápalem než jako těhotná žena.Zvedla jsem telefon a zavolala jsem své tetě, která je odborníkem na dětskou koliku a prdíky, či klidný spánek dítěte.

Přečetla jsem několik desítek článků, diskuzí a rad od maminek, ale i lékařů o tom co jsou to vlastně prdíky a kolika, popřípadě jak se jí u dítěte zbavit a dozvěděla jsem se následující.

Rozídl mezi kolikou a prdíky. Také jste si mysleli, že se jedná o jednu a tu samou věc jako já? Obrovský omyl, nejedná.

Jde o důležitý zlom. Odplenkování a přechod na nočník může dát rodičům zabrat. Poradíme, jak si celý proces usnadnit. Co může pomoci?

Když víte, jak na to, kdy začít a máte po ruce ty správné pomůcky, ušetříte si hodně trápení. Ale začněme od začátku.

Jak poznáte, že nastal ten správný čas?

Dítě je připraveno učit se chodit na nočník, když umí chodit, dojde k němu samo a stáhne si kalhoty. Dále si musí uvědomit, že močí, a to, že je mokrá plena. Pokud mu vadí, že plenu má, že je pokakané nebo počůrané, snáz mu vysvětlíte, proč na nočník chodit. „Dítě má začít, když je ONO připraveno, nikoliv když jste VY připraveni,“ zdůrazňuje Kateřina Borunská z Mamaja group, která se zabývá prodejem a výrobou potřeb pro děti, mj. látkovými plenami.

Na učení potřebujete čas. Nečeká vás stěhování nebo další přírůstek do rodiny? Jednodušší je začít později než stresovat sebe i dítě.

První kroky