Predposledniho rijnoveho dne minuleho roku jsem citila behem celeho dne bolest praveho prsa (nyni stale premyslim, jestli uz me to bolelo, ale fakt si nejsem jista). Vzhledem k tomu, ze mi babicka zemrela na rakovinu prsu (7/2017) a ja stale oddalovala objednani na mamograf, jsem hned druhy den volala na gyndu a bolest v prsu jsem ji popsala jako takovou, kterou jsem zazivala v dobe kojeni, kdy se mi v prsu zacinal delat zanet. Jeste ten den me sestricka objednala a ja si rikala, doktor prohmata a rekne jste v poradku. Bohuzel jsem se pletla. Doktor pri vysetreni vyloucil tehotenstvi a dal mi zadanku na ultrazvuk. Rikal mohu vam prsa prohmatar, bud neco najdu nebo nenajdu, stejne vas poslu na ultrazvuk.

Hned dalsi den jsem se objednala a termin mi sestricka rekla 10.1.2019, tedy az za 2 mesice a 10 dnu. Dny utekly jako voda - narozeniny me a syna, navsteva svagra s rodinou z USA, Vanoce na chalupe,... a ja si obcas na to vzpomnela. 

Termin se blizil a manzel mel hlidat kluky a ujistoval se, kdy prijdu, ze musi jeste odpoledne do prace. Pro jistotu jsem tam dva dny pred terminem volala, pani rikala, ze se tam zdrzim tak 30 minut, jo jo byla z toho nakonec hodina a pul, ale to uz predbiham.

Prisel den “D” a ja jsem se ocitla s cislem 628 v ruce, cekajici, az se objevi na obrazovce moje cislo. Po vypsani karty se sestrickou, jsem se usadila do cekarny a opet cekala na ono cislo v tv. Na obrazovce jsem stihla shlednout porad o samovysetreni prsou, informace kolik zen rocne onemocni a ja sla na radu.

V kabince jsem se vysvlekla do pul tela a cekala, az zavolaji me jmeno. Ulehla jsem na lehatko, ihned ke me prisedla pani doktorka a zacinala u leveho prsa. Leve bylo v poradku, tedy presla k pravemu. U praveho stale projizdela sem a tam, trvalo to dlouho. Ptala se me, jestli dokazi rict, kde me to boli. Rikam, ze velkou bolest jsem mela pred dvema mesici a od te doby obcas to pobolivalo, ale nedokazu urcit misto. (Popravde, uz to fakt beleko jen obcas a ja premyslela, ze to zrusim, jesteze jsem to neudelala). Prejizdela ultrazvukem stale jedno misto a ja rikam, tady to boli, pani doktorka mi rekla, ze v techto mistech neco vidi a vidi to jeste o kousek dal. Sestricce diktovala nejake latinske nazvy, cisla, rikala urcite chci biopsii, dvojitou biopsii, co nejdrive, prejizdela dal, dal a rika a jeste vas poslu ihned na mamograf, potrebuji mamograf. Biopsie je nutno udelat co nejdrive termin se nam uvolnil hned na zitra na rano nebo v UT,...  jo jo vse doslova si pamatuji. Ja rikam, dobre zavolam manzelovi, zda muze hlidat, nastesti mohla hlidat tchyne. Pani doktorka mi rekla, co se bude zitra dit, ze mi lokalne umrtvi dve mista a dlouhou jehlou odeberou vzorky a vysledky budou za 10-14 dnu. 

Na druhy den “D” jsem temer nespala, snedla jsem patku chleba (tak jako tehdy pred statnicemi ci pred zkouskama na VS), vypila kavu a jela jsem. Opet jsem si vzala cislo, tentokrat jsem zmackla tlacitko biopsie a zase cekala... V kabince jsem si odlozila, podepsala papir, a lehla si na lehatko. Pani doktorka zacala s anestezii, ja porad mela otazky, zda po vysledcich z mamografu, mi muze rict vice, odpoved, po biopsii budeme vedet vice, ptam se dal a pry uz mam zustat v klidu, dr rika sestre at zavola 15, ze se ji neco nezda, nejak se mi udelalo spatne, dali mi mokry hadr na hlavu, otevreli okno, prisla druha dr, ta byla milejsi, po dohode s obema dr jsem si vzala diazepam na uklidneni a za pul hodiny znovu na lehatko. V cekarne jsem do sebe dostala susenku, zapila cajem, utirala si slzy a jen citila, jak lek zabira. Pak prisla sestra a znovu. Nyni zacala u  te druhe “skvrny” odebrala 2 vzorky a zase rikala, at sestra vola 15. Prisla milejsi dr (taco me den pred tim delala ultrazvuk) a rikala, jestli muze pokracovat? Ja ano, ze bych uz asi neprisla. Odebrala vzorky z druhe “skvrnky”, pochvalila me za statecnost, rikala, ze se mam odmenit a zopakovala, po biopsii budeme vedet vice. Vysledky se dozvite za 10-14 dnu.

Porodní péče je u nás, alespoň co se týče statistik, jedna z nejlepších na celém světě. Zejména v nejvíce zohledňovaném faktu, úmrtnosti novorozenců, patříme v porodnictví a neonatologii mezi nejbezpečnější státy, kde se dá na svět přivést miminko.

Na druhou stranu tu existuje poměrně silný hlas žen, které se způsobem vedení porodů u nás nesouhlasí. Kritika porodnického systému pramení hlavně z toho, že neexistuje varianta, která by maminkám umožňovala rodit jinak než v porodnici. Pokud si některé ženy přejí rodit ve větším soukromí či nechtějí, aby lékař zasahoval do průběhu porodu, pokud probíhá bez komplikací, často jim zbývá  jen volba dalšího extrému - porodu doma.

Vzniku porodních domů v Čechách, které jsou po celé Evropě běžnou součástí porodnického systému, brání nastavení legislativy. Možná se však všem ženám, které touží po intimním zážitku a zároveň kvalifikovaném doprovodu u porodu, blýská na lepší časy.

Možnost výběru způsobu porodu patří nejen v západní Evropě k běžnému standardu, který porodnický systém nabízí. V sousedních zemích, Skandinávii i Británii se možnost volby mezi porodem v nemocnici, v porodním domě nebo doma staví na stejnou úroveň - společensky i lékařsky. Porodní dům, který by u nás měl brzy znovu vzniknout, by přinesl možnost výběru těm ženám, které porodní zážitek a způsob, jakým přijde jejich dítě na svět, považují za důležitý.

Proč mají mít ženy možnost si zvolit, kde a jak chtějí rodit

Silným argumentem mnoha lékařů, znalců v oblasti porodnictví ale i mnoha žen - matek, je fakt, že porodní péče v České republice patří k nejvyspělejším nejen v rámci Evropy, ale celého světa. Úmrtnost novorozenců i matek při porodu u nás patří mezi nejnižší na světě. Porodnická a neonatologická oddělení patří v nemocnicích mezi ty nejlépe a nejmoderněji vybavené.

Články nepíšu. Ale tady udělám výjimku. Protože to chci mít zaznamenané. A třeba si to jednou přečte i moje dcerka, které se to týká. 

Úplně stručně. 

Vzhledem k průběhu mého prvního porodu, jsem se rozhodla, že další děti nebudou. Sice mi to bylo líto, ale prostě ne. No, když jsem se po pěti letech dozvěděla, že jsem těhotná, málem mě klepala pepka a celé těhotenství tak nějak odpovídalo stavu psychiky. Těhotenská cukrovka jak vyšitá. 

Porodu jsem se přestala bát a vlastně díky skupině maminek z diskuze ledňátka 2019 jsem se na mimčo začala těšit. A i když jsem nedoufala v nějaký super porod, říkala jsem si, že bude určitě kratší, tak jak to u druhých bývá. Vybrala jsem si porodnici, pila maliník a datle. Naučila se různé druhy dýchání a ulehovych poloh k porodu a těšila se, že to začne tak jak první. Ale tentokrát nebudu nikam chvatat. První dobu strávím doma s přítelem a až budu cítit že je čas, tak pojedeme. Jenže zase celé špatně a jinak. Na kontrole ve fakultni porodnici mi řekli, že pokud mám cukrovku, nesmím přenášet a že bych měla nastoupit na vyvolávání. Takže padla moje volba jiné porodnice, protože tam mě jako někoho, kdo chodí do rizikové poradny nechtěli raději kvůli rizikům vzít. Tak sem si řekla, že prostě do termínu porodim. No, nestalo se. Tak jsem ještě ukecala doktorku, aby mi termín nástupu posunula a ona souhlasila. Ale ani tak se nepovedlo a já 10.1. musela nastoupit do porodnice s tím, že jsem byla den předtím uzavřená, hrdlo nepripravené. Po nástupu mě prohlédla doktorka a říká, že nález je lepší než včera a jestli chci udělat Hamiltona. Že se to třeba samo rozjede, něž se začne druhý den vyvolávat. Tak s tím jsem souhlasila. Bylo to jen trochu nepříjemné, ale nic, čeho by se měl snad člověk bát. Poté se natočil monitor a že se můžu jít ubytovat na třetí patro. Bylo kolem 11 dopoledne a krom lehkého špinění jsem nepicitovala vůbec nic. Ve 12 mi přinesli oběd, ale popravdě, chuť jsem moc neměla. Kolem jedné hodiny jsem začala cítit brnění v břiše, jako už tolikrát před tím doma. Ha, posličci. Ale doktorka říkala, že přijdou. Přišla sestra, že si mám dát sprchu, že to přejde. Tak sem si říkala, že tak ve dvě si pustím vodu. A teď přijde na řadu pár rychle po sobě jdoucích časových údajů 😂 

Ve 13:45 jsem se zvedla z postele, že tedy půjdu do sprchy a najednou přišla kontrakce jak blázen. To jsem tušila, že políček nebude. Tak jsem v 13:50 psala SMS příteli, ať rychle prijede. Že budeme rodit. Asi za deset minut po cca pěti kontrakcích, která byla každá silnější než ta před tím jsem zvonila na sestru, ale už jsem nedokázala odpovědět. 

A pak už opravdu rychlovka. Sestra se priritila, ještě říká, že dojdeme na sál do čtvrtého patra (zřejmě sestra vtipálek). Tak došla jsem na chodbu, ale tam bylo jasné, že je konec procházkám. Prifrčela jiná sestra s křeslem, posadila sem se a takovou rychlosti sme profičeli až k porodním salům. Sestra jen řvala, kde je volno 😂 V tu chvíli sem se musela smát. Ale pořád sem netušila, co se děje. Zvládla sem si jen sundat kalhotky a vylézt na porodní křeslo. A prej tlačte. Jako co? Vždyť tam ještě není přítel a venku tak krásně sněží 😂 Tak sem třikrát zatlačila. A nic. Tak koukám kolem sebe, co se děje, proč mám tlačit a už přiběhla doktorka a na další kontrakcí tlačit a jinak. Teď sem to dělala blbě. Kontrakce tady, doktorka řadí, já třikrát zatlacim a normálně cítím hlavičku že je venku. A prostě tomu nevěřím. Člověk přece nemůže porodit za pár minut. Prostě to nejde ne? A poslední kontrakce na sále, další zatáčení a cítím tělíčko venku. Byli přesně 14:25 a moje holčička vylezla na svět za 35 minut od první kontrakce. 

Není nic jemnějšího, voňavějšího a křehčího než dětská pokožka. A nejen proto si zaslouží výjimečnou péči. Pokud je navíc pokožka citlivá nebo se sklony k atopickému ekzému, zaslouží si dvojitou péči. Dopřejte svým zlatíčkům to nejlepší, aby byla spokojená, veselá a aby se jim dobře spinkalo. Protože každá máma ví, že spokojené a odpočaté děťátko, je to nejšťastnější děťátko.

Co budeme testovat?

Mají vaši drobečci občas problém s neklidným spánkem? Zkusili jste už od ukolébavek až po šamanské rituály prakticky vše? A vzdor tomu všemu vaše děťátko ne a ne usnout nebo je v průběhu spánku neklidné? Co když je příčinou suchá, podrážděná pokožka nebo atopický ekzém? Řada přípravků La Roche-Posay LIPIKAR AP+ může být vaší záchranou. Uklidní pokožku a vnese do vašich domovů sladký a klidný spánek.

Klinická studie prokázala, že používání přípravků LIPIKAR AP+ vede ke zmírnění pocitu svědění v průběhu noci. Děťátko se nebudí tak často, méně se škrábe a klidněji spí. Zajistěte lepší kvalitu života nejen vašemu potomkovi, ale i sobě a celé rodině. Protože všichni dobře víme, že pokud nespí děťátko, nespí ani nikdo v jeho blízkosti ;) Proto je tu dvojice přípravků, které se navzájem doplňují a postarají se tak o důslednou péči suché a citlivé pokožky.

LA ROCHE-POSAY LIPIKAR SYNDET AP+

Čistící krémový gel je určen pro velmi citlivou pokožku novorozenců, kojenců, dětí a dospělých se sklonem k atopickému ekzému. Jeden přípravek může používat celá rodina. Napomáhá zmírnění projevů atopického ekzému díky ultra jemným čistícím látkám obohaceným o máslo z karité a niacinamid ve spojení s Aqua Posae Filiformis, exkluzivní patentovanou aktivní látkou, už po dobu mytí.

Neustále přemýšlíte, jakou zábavu vymyslet vašemu dítěti, vozíte ho na několik kroužků týdně a ve výsledku si připadáte uhoněná? Možná to neplatí zrovna na vás, ale ve většině rodin jde o běžnou situaci. Často se maminky dokonce předhání kdo má víc a jaké kroužky pro své děti. Jako by to bylo měřítko toho, kdo je lepší maminka. Děti ale nepotřebují mít každý den jeden kroužek, zvláště když chodí na celé dny do školky nebo do školy. Nechte děti se někdy jen tak nudit a jen si hrát. Vám se uleví a pro děti to má spoustu výhod.

„Než půjde syn do školy, tak žádné organizované kroužky neplánuji. Když se nám chce, tak chodíme plavat, doma spolu tvoříme. Syn má také malé jisté povinnosti odpovídající jeho věku - úklid hraček, oblečení po sobě atd. Jezdíme na kole, chodíme na procházky, nevidím důvod, proč ho zatěžovat něčím dalším. Pokud bude chtít a půjde mu to, tak bych ho potom přihlásila na keramiku, případně sportovní kroužek. Ale kroužek každý den, nebo čtyřikrát týdně je na můj vkus moc. Děti potřebují mít čas samy pro sebe a na sebe a moct si hrát, tak jak chtějí a ne tak, jak jim to neustále někdo organizuje.”

Jako rodiče máme neustále pocit, že bychom měli mít vše pod kontrolou. Chceme pro své děti jen to nejlepší, aby byly zdravé a správně se vyvíjely po všech stránkách. Máme pocit, že když je necháme jen tak, tak něco prošvihneme. Je rozdíl, když se někdo o své děti opravdu nestará a zanedbává je, to už je opravdu případ pro sociální pracovnici. Pokud ale mají vaše děti zázemí, lásku, dostatek sociálních kontaktů a přiměřené podněty, je v pořádku, že jim neustále nevymýšlíte nějakou aktivitu, kroužky nebo tábory na polovinu prázdnin. Ono je to totiž dobré, nechat je, ať se nudí a zkusí si sami vymyslet nějakou aktivitu.

Co přináší dětem nuda

Když se dítě nudí, je „nuceno” s touto situací nějak pracovat. Musí se jí přizpůsobit a hledat způsoby, jak se zabavit. Nuda, mimo jiné, přináší:

• rozhodování - děti, které se nudí, se musí k této situaci nějak postavit a rozhodnout se, jestli chtějí pokračovat v nudění se, což je přirozeně nebaví a nebo začnou vyvíjet nějakou aktivitu a zkusí si najít něco, co je bude bavit a tento čas si užijí. Je dobré, když se dítě naučí rozhodovat již od mala, protože v budoucnu se mu to bude hodit. Spousta věcí, profesí a podobně, vyžaduje rychlé rozhodování. Nerozhodnost je v dospělosti velmi nepříjemná věc.
• kreativitu (vynalézavost) - když už se dítě rozhodne, že se nudit nechce, bude muset přijít na to, co chce vlastně dělat. Zde přichází prostor pro rozvoj kreativity. Jde vlastně o tvůrčí řešení problému.
• samostatnost - najednou nebudete stát dítěti za zády a organizovat mu jeho volný čas, bude se muset osamostatnit. Samo si vymyslet, co bude dělat a případně si to i samo (nebo s vaší dopomocí) zařídit. Rozvoj samostatnosti je důležitý, jednoho dne dojde k tomu, že dítě vylétne z rodinného hnízda a tato dovednost se mu bude hodit. Když je dítě malé, je roztomilé a příjemné, že vyžaduje neustále pozornost a pomoc od rodičů. Ve třiceti to už ale tak roztomilé není.
• představivost - dítě se nudí třeba i proto, že už ho nebaví si hrát s hračkami, které má doma. Děti přitom vůbec nepotřebují mraky hraček, stačí jim i obyčejné věci. Mohou si vzít třeba batůžek a hrát si, že jedou na výlet. Gauč nebo židle poslouží jako vlak nebo autobus, koberec může představovat pláž někde u moře… Dětská představivost nezná mezí, tak jim pro ni nechme prostor.
• zodpovědnost - děti se naučí být zodpovědní za to, co dělají. I to se jim bude do budoucna hodit.
• odpočinek od „povinností” - my, jako rodiče to tak třeba nevnímáme, protože přece „zařizujeme dětem zábavu”, ale děti to tak vnímat nemusí. Kroužky nebo neustálé vymýšlení činností (které je třeba ani tak nebaví), mohou brát jako povinnost. Ne každý den mají na tohle děti náladu. Když se dětí zeptáte, často vám odpoví, že třeba jen to, že chodí do školky, berou jako „že chodí do práce, tak jako maminka a tatínek”. Znáte to sami, někdy si prostě potřebujete odpočinout od povinností a prostě nedělat nic nebo jen tak něco, co vás napadne. Dopřejme to i dětem.
• rozvoj důvěry - bude to možná těžké i pro vás, pokud jste na to nebyla doteď zvyklá. Ale tím, že necháte dítě se nudit a následně ho vymyslet, co bude dělat, rozvíjíte jeho důvěru samo v sebe i vaší k dítěti. Nebojte se, ono to zvládne. Možná ne napoprvé, ale pokud mu dáte prostor, tak se to naučí.