Už jste slyšeli o sbírkách víček z PET lahví, které pomůžou dětem překonat náročné nemoci? Přečtěte si aktuální výzvu pro malou Elišku, jejíž rodiče by rádi zajistili odpovídající zdravotní péči. Také jsme se zapojili.

Dopili jste právě limonádu a prázdnou PET láhev i víčko házíte do odpadkového koše? Zadržte! Tedy láhev klidně vyhoďte, ale víčko schovejte. Právě to vaše víčko totiž může někomu hodně pomoci a vás to přitom nebude prakticky nic stát. Možná jste o tom už něco slyšeli v televizi. Ale pokud ne, ráda vám objasním, o jakou pomoc jde a proč je důležitá.

I já jsem se o sbírce víček z PET lahví dozvěděla prostřednictvím zpráv v televizi. Vlastně jsem to už nejspíš zaregistrovala i dřív, ale nikdy mě nenapadlo se o to blíž zajímat, natož se zapojit. Až ten jeden den někdy během loňského léta. Většinou zprávy tak moc neposlouchám, mám v tu dobu jinou práci, ale ten den jsem se na ně soustředila. A hlavně na jednu prospěšnou reportáž na TV Nova. Příběh malé Klárky, která trpí několika vážnými nemocemi a postižením, mě dohnal k slzám. Její rodiče žádali o pomoc prostřednictvím zaslání víček. Dívala jsem se na svého synka hrajícího si na zemi a říkala si, jaké mám štěstí, že je zdravý. Klárka a její tvář mi nešla z hlavy ani druhý den a já si řekla, proč se nezkusit zapojit. Vždyť piju balenou vodu a víčka vyhodím dvě nebo tři denně. Sice to je skoro nic, ale v reportáži říkali, že každé víčko je ve finále důležité.

Během pár dní jsem se o svém záměru zmínila kamarádkám a i ty mi začaly víčka u nich doma střádat. Před rodičovskou dovolenou jsem bývala barmankou a tak jsem se poptala i v práci, jestli by nebyli ochotni se zapojit. Tam se těch víček najde dost. Asi po dvou týdnech jsem se odhodlala dát u nás v domě na nástěnku vzkaz o pořádané sbírce s prosbou o účast a pod něj prázdnou krabici. Nečekala jsem takový zájem a byla jsem mile překvapena, když se krabice brzy zaplnila.

Nyní sbírají prakticky všichni v mém okolí. Krabice v našem domě i domě kamarádky, která také časem přibyla, se pravidelně plní. Na návštěvách si vyzvedávám sáčky s vršky, někde je jich jen pár, někde desítky. Dokonce i můj otec a chlapi od něj z práce poctivě sbírají vršky ze zasloužené dvoulitrovky piva po práci. Sice je to jeden za den, ale i ten je přece důležitý. Nejlepší na tom je, že na všech vidím, jaký z toho mají dobrý pocit, když mi víčka předávají. A já sama z toho mám pak o to lepší pocit.

Sbírka pro malou Klárku mezitím už dávno skončila, ale já i všichni kolem jsme si na sbírání tak zvykli, že rozhodně nepolevíme. Momentálně se domlouvám na předání dvou krabic víček mamince pětileté Elišky z Olomouce, která potřebuje peníze na léčbu v lázních. Ta jí velmi pomůže v jejím zdravotním stavu, bohužel pojišťovna ji nehradí. Sbírka víček pro ni bude probíhat až do konce června 2013. Aktuální informace shromažďují facebookové stránky sbírky pro Elišku, pokud se chcete zapojit, neváhejte využít kontaktu.

Komunikace při oprávněných požadavcích

Navazuji na minulý článek (Abeceda základních komunikačních dovedností), tentokrát uvádím další souvislosti.

• Je třeba zvažovat smysluplnost a oprávněnost našich požadavků z hlediska jejich příjemce. I dobré komunikační postupy se mohou míjet účinkem, když druhý člověk nevidí smysluplnost požadovaného úkolu nebo je úkol nad jeho aktuální možnosti. Ve výchově je velkým úkolem dospělých přibližovat dětem smysluplnost požadavků (nejčastěji informacemi). Každý rodič ale ví, jak je třeba těžké vysvětlit dvouletému dítěti, proč si má po návštěve WC umýt ruce. Vždyť jsou přece čisté!
• Z neefektivních způsobů kominkace (což je vyčítání a obiňování, vyhrožování, příkazy, zákazy a pokyny, zesměňování a shazování, nadávky, ironie, poučování, kázání a moralizování, varování, mučednické výroky a citové vydírání, srovnávání, prorokování, křik) si dítě vyvodí, že jej považujeme za málo schopné, špatné, nespolehlivé atd., což jeho chování spíše jenom zhorší
• Nabízené komunikační dovednosti naopak dítěti sdělují, že jej považujeme za schopné, milé a že věříme, že jakmile si problém uvědomí, něco s ním udělá. Posilujeme tak jeho sebeúctu
• Dalším rizikem neefektivních způsobů je, že dítě pochopí situaci jako boj o moc. V té chvíli již nejde o oprávněnost požadavku, o dodržování pravidel, vše se soustředí na to, kdo vyhraje. Ať vyhraje dospělý nebo dítě, dítě se učí, že to důležité v životě je vyhrát, ne spolupracovat.
• Tón hlasu je důležitý u všech efektivních komunik. způsobů – útočný či ironický tón může pokazit i „správná“ slova. Když jsou tón a slova v rozporu, určující je tón
• POPIS signalizuje, že nechceme bojovat. Umožňuje koncentraci na problém, neútočí na charakter
• PŘIZVÁNÍM KE SPOLUÚČASTI (add bod 2 minulého článku) dáváme druhému najevo, že ho považujeme za kompetentní osobu schopnou najít dobré řešení situace
• INFORMACE (add 3) pomáhá vidět smysl požadavků a dává možnost rozhodnout se. Pozor na rady (měl bys, udělej to takhle) Informace jsou formulovány v 1. nebo 3. osobě jednotného nebo množného čísla. Pokyny či rady jsou formulávny v 2. osobě
• VÝBĚR (add 4) nespouští boj o moc, podporuje vnitřní motivaci a zodpovědnost
• JEDNO DVĚ SLOVA (add 5 ) je vhodné použít jako stručnou připomínku v situacích, kdy je dítěti zřejmé, co se od něj očekává. Oslovení jménem a přátelský tón pomohou, aby náš výrok nezněl jako povel
• VYJÁDŘENÍ PŘÁNÍ, OČEKÁVÁNÍ (add 6) – jeho síla je ve formulaci přijatelného chování
• JÁ VÝROK (add 7) je komunikační dovednost, kterou můžeme vyjádřit své negativní pocity bez útoků na charakter druhého. Zároveň sdělujeme, že si vážíme sami sebe. Já – výrok obvykle obsahuje:

              1. Sdělení o tom, co prožíváme, a to v 1. os. jedn. čísla
Já mám vtek, když .... (nikoliv „Ty mě tak zlobíš“) Nelíbí se mi, když .... Nechci, abys .... Je mi nepříjemné, když .... Rozčiluje mě, že ... (nikoliv „Vy mě tak rozčilujete“) Nejsem si jistá, jestli ti dobře rozumím. Mrzí mě, když ...
               

             2. Sdělení důvodu našich pocitů – pokud možno popisem situace:
Vadí mi, když slyším taková slova. Taková slova mi vadí. Zlobím se, když se nedodržují dohody. Je mi nepříjemné, že o tom musím znova mluvit.
Je důležité, nepokazit tuto část obviňováním!

            3. Můžeme sdělit svá očekávání, jak by se situace měla řešit nebo jak by mělo vypadat přijatelné chování:

Postupy při oprávněných požadavcích vůči druhým lidem

– dětem i dospělým

1.       Popsat situaci nebo problém – bez hodnocení a interpretací!
Nemluvíme o člověku ale o problému. Podmětem ve větě není osoba, ale ta věc, ten problém. Toto je pro zahájení komunikace, pak následují další kroky. Používáme citově neutrální slova.
Popis toho, co vidíme nebo slyšíme (Tvoje kolo zůstalo před domem a začíná pršet. Slyším tady křik.)
Popis problému (Jendo, za poslední týden jsi dvakrát nedonesl domácí úkol)

2.       Přizvat druhou stranu ke spoluúčasti na řešení situace
Otázky týkající se úkolu: Co stím uděláš (uděláme)? Co navrhuješ? Co si o tom myslíš?
Je důležité nechat druhé osobě dostatek času na promyšlení odpovědi.
Otázky týkající se komunikace (Jak bych ti to měl říct, aby ti to bylo příjemné a ta věc byla v pořádku?)

3.       Poskutnout informace
Dáváme vhled do situace, snažíme se je dávat na obecné úrovni nebo o mě, v 1. nebo 3. osobě mn. čísla. Někdy je těžké plnit požadovanou věc, když nad dítětem stojíme. Proto může být lepší dát informaci a odejít.
O tom, co je právě potřeba (Hledám nůžky. Budeme potřebovat učebnici na straně 38)
O zvyklostech a pravidlech (Ve třídě se přezouváme. Řekli jsme si, že budeme mluvit slušně)
O důsledcích (O tašky v uličce se snadno zakopne. Tento lék pomáhá snižovat teplotu)
O postupu (Štětec musíme po skončení práce vymýt v ředidle)

4.       Umožnit výběr
Pokud nereeaguje na bod č. 2. Když si dítě něco vybere a pak to změní, umožníme mu to (teprve se učí a může svůj názor změnit)
Co (Můžete si vybrat cvičení A, B nebo C. Vezmeš si svetr nebo mikinu?)
Jak (Chceš vyzkoušet ústně nebo písemně?)
Kdy (Vyneseš ten koš hned, nebo až dočteš kapitolu?)
S kým ( Doučíš se to sám, nebo potřebuješ, aby ti někdo pomohl?)

5.       Připomenout požadavek jedním či dvěma slovy (s oslovením)
Jirko, ruce. Honzo, tvoje bunda.

6.       Vyjádřit přání, očekávání – v 1. osobě jedn. čísla
Fakt bych chtěla, abys zavolal, když se zpozdíš. Pomohlo by mi, kdybychom mluvili klidnějším tónem

7.       Vyjádřit emoce pomocí „Já – výroku“
Mluvíme o svých pocitech, potřebách. Nemělo by se však používat často – „vadí mi“
Zlobí mě opakovat něco dvakrát. Mám vztek, když zakopnu o ty boty v předsíni. Chci, abyste je dali do botníku.

8.       Zaměřit se na pozitivní souvislosti
Připomenout, jak dítě zvládlo situaci v minulosti (Minulý týden jsi do školy odcházel včas. Čím to bylo?)
Ptát se, co by pomohlo do budoucna (Co by ti pomohlo, abys dokázal paní učitelce říct, jak to bylo doopravdy?)

Společnost pro mozkově kompatibilní vzdělávání

Materiály a zápisky z kurzu Respektovat a být respektován

U pokladny v supermarketu si starší dáma bere igelitovou tašku na uložení nákupu.

Pokladní jí vyčítá, že si nekoupila "ekologickou" nákupní tašku:

"Vaše generace nezná ekologické hnutí. My, mladí lidé, budeme muset platit za vaši generaci, která plýtvá prostředky!"

Dáma se omluví:

"Je mi líto, za našich mladých let jsme ochranu životního prostředí neměli."

Pokladní se tím víc rozhořčí:

"Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. 
Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"

To ovšem přehnala a dáma se dožrala:

- "Děvenko, za mých časů jsme vraceli láhve od mléka do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je sterilizovali a znovu naplnili
-jedna láhev se tak použila mnohokrát a opakovaně. V té době se láhve opravdu recyklovaly, ale neznali jsme ekologické hnutí."

- "Za mých časů jsme chodili do schodů pěšky. Nebyly žádnépohyblivé schody ve všech obchodech, kancelářích a supermarketech. Chodili jsme pěšky do obchodu za rohem a nejezdili jsme autem o dvě ulice dál. Ale jepravda, že jsme neznali ekologické hnutí."

- "Jednorázové papírové plínky jsme neznali, každá matka prala a vyvářela látkové. Prádlo jsme sušili na šňůře za domem a nepoužívali
jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu.
Systematicky jsme recyklovali - oblečení z bratra nebo sestry dalšímu mladšímu sourozenci, dokud drželo pohromadě. Máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí."

- "Měli jsme doma jednu televizi a jedno rádio, ne jako teď,kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla obrazovku
velikosti krabice na pizzu. V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje 
na přípravu bez námahy, kteréspotřebují hafo elektřiny."

- "Když bylo potřeba zabalit křehké předměty a poslat jepoštou, použili jsme jako výplň staré noviny nebo vatu a balili jsme je
do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu. Trávník jsme kosili ručně - neměli jsme žádné
elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba běhat v posilovně na pásech, které běží na elektřinu. 
Ale máš pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o ekologickém hnutí."

- "Když jsme měli žízeň, napili jsme se z kohoutku - nepoužívalij sme plastové kelímky ani láhve, které se zahazují po jednom použití. 
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu - vždy nového pera. Při holení jsme vždy měnili jen žiletky namísto vyhazování jednorázového holítka po každém holení. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologické hnutí."

- "V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, každá rodina neměla auto a matka neměla službu jako taxi 24 hodin. 
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo
možné, ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale máš pravdu, neznali jsme ekologickéhnutí."

- "Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je nutná pro široký sortiment elektrického
příslušenství, bez kterého vy dnes nedokážete žít."

TAK UŽ MNĚ PŘESTAŇ SRÁT S TÍM TVÝM EKOLOGICKÝM HNUTÍM !!!