Dnes se společně podíváme do naší „kuchyně“, kde se zpracovává celulóza, sběrový papír a kde se vyrábějí naše výrobky značky Tento.

Návštěvu začneme ve skladu sběrového papíru, projdeme kolem velké sběrové linky, která vyrábí recyklovaný papír. Náš průvodce nám říká, že jeho odpad se využívá například ve stavebnictví. „Papír lze recyklovat až sedmkrát, potom už ztrácí potřebné vlastnosti,“ dodává.

Sběrová linka

Jak vycházíme z haly, vidíme, jak bagr nakládá popisovaný odpad (přírodě neškodný a nezávadný kal) na náklaďák a ten ho každou chvíli odveze na další zpracování v průmyslu

Odpadový kal

Potom vcházíme do skladu celulózy, kde nám náš průvodce popisuje rozdíl mezi dlouhými a krátkými vlákny celulózy. „Delší vlákna zvyšují hlavně pevnost papíru“, vysvětluje. Vybere kousek bílé hmoty a nechá nás ji prozkoumat. Později nám prozradí, že vlákno, které jsme drželi v ruce pochází z Portugalska z eukalyptusu. „Tato celulóza se používá například pro výrobu kapesníčků, protože je výjimečně jemná,“ dodává.

   Ten, rekla bych nejvetsi a nezapomenutelny okamzik pro kazdou maminku, je porod. A tady je neco malo o mem.

   Den D jsem mela naplanovany na 18.  unora 2012. Takove hezke datum, rekne si clovek, ale Victorce se libila asi vic sedmicka, a tak se narodila v utery 7. unora 2012. Hodiny akorat ukazovaly 04:58.

    Tech par dnu pred porodem byly naprosto skvele. Netrapily me zadne falesne kontrakce, tvrdnuti bricha, ktere jsem si s hojnosti uzivala jiz od 21. tydne a bylo mi celkove fajn. Na nedeli pred porodem jsem si pozvala jeste kamaradky na nas 3 – kontinentalni babinec ( jak tomu rikame, jelikoz jsme kazda z jineho svetadilu) a radovaly jsme se, jedly a pily, co dum dal a bylo nam strasne fajn. V tu chvili, kdyz jsem se s nimi loucila, me vubec nenapadlo, ze mi za par hodin praskne voda a ja si to v taxiku, skvele naladena, pofrcim do nemocnice. Jeste jsem se jich ptala :'' Hooolky, nekleslo mi uz bricho?'' … a vsechny chytre, spolecne prohlasily, ze jeste NE 🙂 Jim tak budu priste verit 🙂 Trosku jsme s muzem uklidili a  ja uz kolem 21:00 citila, ze mi neni nejak dobre, citila jsem se unavene. A tak jsem manzelovi jen rekla, ze jsi pujdu lehnout, ze toho bylo na me asi nejak moc. No, kdybych jen vedela, co me bude cekat pristich par hodin, tak spim uz od patku a nabiram sil.

   Spim, zda se mi, ze musim jit na zachod, chce se mi curat... curam.  Pane Boze, ja curam? Do postele? Zvedam se, svitim si mobilem na postel a fakt, ze jo.. pocurala jsem se. Pocurala jsem se? No fakt, ze jo.. a do postele? Jdu pro rucnik, ale porad si ucurkavam. Zatraceny sverace. Vracim se zpatky do postele.. budim manzela, ze jsem se asi pocurala or maybe... Manzel: '' What maybe?'' ja: '' Maybe baby!'' To uz vyskakuje z postele (nikdy v zivote jsem ho nevidela, ze by byl tak plny elanu uz v 5 rano) a furt mi dokola opakuje, ze uz je to tady... no, hip hip hura. Volame do nemocnice, ptaji se nas na kontrakce. Jestli jeste zadne nemam, mam si jit v klidu lehnout a prijet na pul 10. Prej v klidu lehnout? Jdu do spchy, umyvam si vlasy a kontrakce si prichazeji. Asi. Nejprve po 10 min, pak se to zkracuje a zkracuje, je to po 6 min. Volame do nemocnice, ze vyjizdime. Bereme tasky, rozhlizim se po byte a rikam si v duchu, ze az se se znovu vratime, budeme uz 3. Krasny pocit. Venku je bilo a strasna zima.

   Dorazili jsme do nemocnice na prijem a moje prvni PA Kristine nas bere na pokoj, kde budu rodit. Nejsou tady zadne saly, rodicka je na porodnim pokoji po celou dobu sveho porodu a jen za pritomnosti PA. Doktor prijde az v pripade nutnosti ci komplikaci. Po vysetreni, kde je konstatovano, ze jsem otevrena na 4 cm, je mi doporucena horka sprcha. Po sprse se me Kristine zeptala, jestli nemam hlad. Pozadam ji o sandwich s tunakem a horkou cokoladou. No, proste servis se vsim vsudy, rikam si. Kdybych ja jen vedela.... Kontrakce sili, ale neoteviram se... prichazi na radu klystyr, znovu horka sprcha, vysetreni, otevrena stale na 4 cm. Je mi doporucen oxytocin a epidural. Tohle byly presne 2 veci, kterym jsem se chtela vyhnout. Placu, nechci ani jedno. Manzel me uklidnuje, Kristine me uklidnuje, ja se uklidnuju a dostavam tedy oxytocin a epidural. Ten mi ale spatne pichli. Necitim vubec pravou cast, levou naprosto vsechno. Strasne to boli, bolesti zvracim.. i toho tunaka.

     Jsem otevrena na 6 cm, tak aspon neco. Kolem 20:00 mi pichaji novy epidual o obratel vys. Ten funguje. Je 22:00 Kristine se louci, jde domu... doufala, ze by se holcicka mohla narodit za jeji pomoci. Ani nevi, jak my take. Prichazi nova PA Jacquelline s asistentkou. Skvela to zena. Takova ta, na kterou, kdyz se podivate...vas uklidni, rozumi vam, citite se v dobrych rukou. Po serii ovazaneho prosteradla kolem zad a treseni ze strany na stranu (kvuli tomu, aby se Victorka trosku pootocila), dalsiho zvraceni, totalniho vycerpani a nareku, ze tohle proste uz nemuzete vydrzet.. jsme se domluvily na hodince oddechu. Zhasly svetlo. Manzel sedi vedle me v kresle, ja lezim na posteli, posloucham tlukot nasi holcicky a vnitrne nabiram sily. Nespim, spise se uklidnuji... strasne vsechno vnimam. Mam pocit, ze Victorinka naprosto presne vi, co prozivam. Sem tam do me dloubne, aby mi dodala silu, semtam proste jen obe mlcime.... je to na nas... a my to zvladneme. Pred 3 hodinou rano to znovu vse zacina. Odpojuji me od epiduralu a zacinam tlacit. Po hodine tlaceni se nic moc nedeje. Jsem unavena, hodne unavena, po dalsich 20 min se uz domlouvame, co dal. Viktorka lezi napric, porod uz trva dlouho, jestli neporodim do pul hodiny jde se na CS. Prichazi doktorka a pediatricka a vsechny me povzbuzuji. Strasne mi pomohla moje PA Jacquelline, uprene jsme se na sebe divaly po celou dobu tlaceni, povzbuzovala me, drzela mi pravou nohu ( tu levou mi drzel manzel a ja ho porad okrikovala, ze je linej a at ji drzi poradne 🙂 ).