7.6.2018

Představte si, že mám opraveného starého Singera! Takových let stál, už dávno před tím než se k nám dostal, zapomenutý. A teď funguje! Pan Lothar je také kouzelník. Vyčistil ho, promazal a šije!! Večer si ho bral a ráno další den mi volal, že můžu si pro něj přijít k němu na zahradu. Kdykoliv, že je tam prý v létě pořád. Řekl mi, ve které zahrádkářské kolonii a číslo zahrady. Číslo jsem samozřejmě zapoměla a myslela jsem si, že to najdu i bez toho :D. Byl to omyl… Z venku ta kolonie nevypadá velká, ale uvnitř je to labyrint :D. Hledání mi vzdáleně připomnělo jak jsem kdysi v roce 2012 hledala, na jednom z Kyjevských hřbitovu, hrob svého dědy a po asi hodině nebo dvou jsem byla zoufala, a to jsem přesně věděla, kde má být! Teď jsem stála uprostřed těch zahrad a musela jsem nakonec vzít do ruky mobil a zavolat, aby mi číslo řekl ještě jednou :D. Jinak sám pán Lothar také šije, samozřejmě ne dětské oblečení :D, ale plachty na různé lodě! Nabídl mi pivo, samozřejmě plzeňský typ, a vyprávěl mi co a jak se strojem. Neměla jsem se sebou dost peněz, abych mu zaplatila za práci a tak jsme domluvený na zítřek, že mu je donesu a že si dáme buchtu a kávu. Povídal, že dříve měl pozemek o dost větší a že měl i slepice a další zvířátka. Domeček má také suprový a má tam vše co člověk potřebuje, dokonce pračku :D.

Ale musím říct, že to ani v bytě tady není tak zlé, protože dokonce i přes zavřená okna slyším pořád zpěv nejrůznějších ptáků. A je tu i dost kukakček. Bývají dny i jsou slyšet od rána po celý den – kuku kuku. Je to tu pro ptáky vlstně ráj. Díky poloostrovu Bug, který se táhne na jih od Dranske a je rezervací (dříve tam byli vojáci). Bug se téměř dotýká Hiddensee, vlastně jeho dvou výběžků – Altbessin a Neubessin (Starý a nový Běsín). Kam je vstup zakázán a je tam ptačí rezervace.

V práci je toho na mě každý den docela dost a po směně jsem ráda, že už můžu jít domu. Jedním z posledních úkolů na konci šichty je prostření stolů k večeři. Ráno stolům dominují bíle ubrousky, ale na večer se dávají na stoly nachové. Když mi ukazovali poprvé, co všechno patři na stoly a že ty ubrousky musím složit do trojúhelníku a postavit je špičkou vzhůru, tak jsem mimoděk řekla, že to vypadá jako by to byly plachty, jako „Nachové plachty“ od Alexandra Grina. A od té doby si představuju že to nejsou stoly, ale plachetnice, spousta plachetnic.

A kdo se chcete podívat na umělecké fotky nejen z Dranske ale i celé Rujány, koukněte na FB na profil Ireny Fingerové (https://www.facebook.com/irena.fingerova.3 ). Je to ta samá češka, která nás loni inspirovala a podpořila v naší myšlence se sem přestěhovat a žije také jako my v Dranske.

Také můj zatím jediný soused dělá krásné fotky, ale také videa o Rujáně. Např. jedno z videi je se západem slunce u nás v Dranske, jak se svitivá koule pomálu spouští do vody. Najdete ho pod přezdívkou John Barns.

Díky @konik_testuje jsem měla skvělou možnost vyzkoušet nosní sprej obsahující skutečnou mořskou vodu, navíc obohacený o mangan – Stérimar Mn. 

Jedná se o nosní sprej obsahující 100% přírodní mořskou vodu v izotonické koncentraci – tedy koncentraci solí stejné, jako mají buňky lidského těla. Stérimar Mn je navíc obohacen o mangan, který má antihistaminické účinky.

Zjednodušeně lze říci, že mangan je látka, která snižuje účinky histaminu, což je hormon produkovaný různými buňkami těla, který se uvolní po navázání nějaké cizí látky – alergenu, na specifickou část této buňky. Právě tento hormon je velmi často příčinou alergické rýmy, která se nejčastěji projevuje otékáním nosní sliznice a uvolňováním většího množství tekutin z nosní dutiny. Obzvláště na antihistaminický účinek jsem byla proto velmi zvědavá.

Se značkou Stérimar jsem se setkala již před testováním. Od prvních měsíců synova života používáme Stérimar Baby na nosní hygienu – jedná se o čistý roztok mořské vody (taktéž v izotonické koncentraci) vhodný ke každodennímu používání a to již u dětí od narození – zvlhčuje nosní sliznici, oplachuje ji od alergenů a jiných nečistot a je tedy vhodnou prevencí rýmy.

Jsme s ním maximálně spokojeni nejen my, ale i náš téměř dvouletý syn, který si sprej po každém koupání (a nejen po něm) již sám podává a po očistě těla se dožaduje i pravidelné očisty nosnánku 🙂 

V době, kdy Stérimar Mn dorazil, jsem zrovna začínala pociťovat akutní projevy mé alergické rýmy – svědění nosu i krku, kýchání, vodnatou rýmu…. Jelikož stále kojím, vyhýbám se v podstatě veškerým lékům. Proto jsem Stérimar Mn hned vyzkoušela a čekala, co se bude dít.

5.6.2018

Když bych měla navázat tam, kde jsem minule skončila, tak začnu přírodou a to dvěma keříky rajčat :D. Ty jsem si teď koupila u nás v Norme a plánuju je dát na balkon, když nemáme teď tu zahrádku. Ovšem až bude balkon použivatelný :D. Na vysvětlenou - panelák, do kterého jsme se nastěhovali teprve jako druhý nájemnici (ve vchodu celkem 11 bytu z toho aktuálně jen dva obsazené), se stále ještě opravuje a zrovna na straně, kde máme balkony, mají zatím lešení. Docela srandovní je, že na straně s lešením je i ložnice a tak ve dnech volna, kdy dlouho spím, na mě po ránu koukají dělnici oknem :D. A jak jsem dnes pila v obyváku čaj a oni zrovna štukovali náš balkon, tak jsem jim také nabídla kávu s piškotama, tak byli rádi. Byl to pan a paní, manželský pár, a mezi dělníky je tu vidím nejčastěji. Tak jsme si asi půl hodiny povídali o všem možném, ptali se, jak jsme se tu ocitli a prozradili, že když byli děti malé tak jezdili na lyže do Špindlerova mlýna. Znají Budějovice a Prahu. Tak to zahřálo u srdce J.

Stále nám tu všechno kvete. K šeříku a šípkovým růžím se před pár dny přidal černý bez a tak jsem se hned vydala na sběr květenství. Voní úžasně a už suším.

S prací to bylo všelijaké, ale teď se to už uklidnilo a počáteční nejistota už se o dost zmírnila. Vzhledem k tomu, že jsem úplně změnila obor a práci v hotelu se teprve učím, tak ze mě není žádný předák a určité kolegy to štve. Zvlášť u jedné kolegyně mám pocit, že sotva mě vidí tak už je naštvaná. Po včerejší odpracované šichtě s ní jsem se nejdříve v duchu, pak i večer osobně, omlouvala svému staršímu synovi a partnerovi za to, že bývám dost podrážděná, když si myslím, že něco dělají jinak než by to mělo být a málo se snaží. Ale šéfová je fajn a tak alespoň to mi dodává trochu klidu. Po běžné šichtě mi aplikace v mobilu ukazuje cca 10 tisíc kroků.

Kolegy jsou většinou lidi místní nebo z blízkého okolí. Cizinka jsem tam jen já a jedna polka. Ačkoliv mluvím německy, myslím, hodně slušně, tak když mluví mezi sebou, rozumím jim těžko. Já bych řekla, že mají problémy s artikulací :D, ale všichni by to svedli na dialekt :D. Třeba mladí kolegové kolikrát vůbec neodpoví na mojí otázku, když sedíme u společného stolu u snídaně. Nevím, jestli mě neslyší nebo jen dělají, že mě neslyší… Nijak se tím ale netrápím, snídám si v klidu dál. Většinou se do jejich srandiček a rozhovorů nezapojuju, protože mi přijde, že stejně mluví o ničem… ale třeba kolegyně z kuchyně jsou príma. Jsou to dvě starší ženy, obě v důchodu a s těmi se povídá báječně. Mají co vyprávět. Jedna z nich je po rakovině prsou! a čiperná je, že mladí by za ní nestíhali. Má můj velký obdiv! Dělá už od 5:30 a odchází skoro ve stejnou dobu jako já.

Hlavní události na přelomu měsíců byla návštěva dětí a partnera! Bylo to spojeno i s tím, že přivezli další hromadu našich věcí a v bytě to pak vypadalo jako po válce. Bohužel museli teď ještě zhruba na měsíc zase zpátky do Čech, kvůli všelijakým termínům u doktorů a na úřadech. Také se musí ještě pronajmout náš baráček. Jak začalo léto tak si dětí chtějí ještě užít i babičky a tak jeli do Plzně všichni. Dětem se tu ohromně líbilo. Nejvíce pobřeží, kameny a písek. Stejně jako loni, když jsme tu byli na dovolené, by byli schopní házet kameny do vody klidně i několik hodin v kuse :D. Byli jsme se také

Každý máme v životě období, kdy jsme unavení a přejeme si jen dobře se vyspat a začít zase naplno fungovat. Chronický únavový syndrom, odborně nazývaný benigní myalgická encefalomyelitida či označovaný jako ME/CFS, je soubor mnoha příznaků, při kterých se nemocní každý den cítí, jako kdyby bojovali s chřipkou nebo nachlazením a změní jim celý život.

Nemocní myalgickou encefalomyelitidou pociťují únavu i po dlouhém spánku a odpočinku, který jim neulevuje, často trpí podobnými pocity jako třeba při chřipce nebo nachlazení, i je podobně pobolívá v krku a mají zvýšenou teplotu. Právě virové onemocnění je obvykle prvopočátkem této nemoci, ze které se nemocný nedokáže zcela zotavit a pocit vyčerpání ho doprovází i po vyléčení prvotního nachlazení. Objektivní příčina ale není dosud známa a léčba únavového syndromu tak doposud nebyla objevena.

Co je to Me/CFS?

Myaglická encefalomyalitida se projevuje zejména vyčerpáním, vysílením a únavou, ze které se marně snaží vyspat. Nemocní trpí špatným spánkem, dlouho usínají, často se budí a po probuzení se cítí rozlámaní, jako kdyby za sebou neměli noc v posteli, ale pracovní vytížení nebo dlouhý večírek. K potížím se spánkem se pak přidává bolest svalů a kloubů, bolesti hlavy, nemocní mají potíže s pamětí a soustředěním. Celkově onemocnění připomíná stav při chřipce, kdy je člověk vyčerpaný, touží po klidu a spánku, bolí ho celé tělo. Nemocní ME/CFS se však z tohoto stavu nedokáží zotavit.

Pocity vyčerpání a únavy se mění, pacienti mívají dny lepší a horší. V lepších dnech jsou schopni například obstarat běžný chod domácnosti, dojít nakoupit, horší dny pro ně znamenají stálý pobyt na lůžku a přemáhání se i k osobní hygieně.

Ačkoli není známa příčina tohoto onemocnění, nemocní  vykazují stejné příznaky.

Olomouc je velmi krásné město a místní ZOO určitě stojí za návštěvu. Venku je už krásné počasí a je tedy na výlety ten nejvyšší čas! Jak vypadá takový výlet do ZOO z pohledu rodiče?

Možnosti návštěvy

Zoologickou zahradu v Olomouci najdete v části zvané Svatý kopeček a i v ZOO několik kopečků najdete. Nejsou nijak dramatické, ale pokud je vaše dítko "nechodič", počítejte raději s golfkovou variantou. Právě kvůli zmíněným kopečkům nepatří mezi služby ani (často tolik oblíbené) dřevěné vozíky, ve kterých byste mohli děti kousek popovézt a ani golfky si zde nepůjčíte. Návštěvní řád také neumožňuje, aby se děti (potažmo ani vy) pohybovaly po zahradě na svých koloběžkách nebo odrážedlech. Berte to tedy v potaz a raději s sebou vezměte svůj kočárek. 

V sezóně (květen - srpen) můžete bolavým nožkám svých potomků celkem pohodlně ulevit také jízdou v safari vláčku. Nástupní stanici najdete u žiraf a jezdí pravidelně v cca 15 minutových intervalech. Každý cestující starší 2 let zaplatí za svezení 40,- Kč. Vláček vás sveze tím nejširším okruhem - k euroasijským kopytníkům zase zpět k žirafám. Vnitřek zahrady už musíte projít po svých. 

Kde se najíst?

Jediné občerstvení, které je otevřené celoročně, je Restaurace Pod Věží. Pokud se tedy rozhodnete tímto článkem inspirovat, ale vyrazit mimo sezónu, bude toto pravděpodobně jediná možnost se najíst. Vzhledem k nabídce restaurací rozhodně doporučujeme si do ZOO sbalit vlastní svačinku. Zejména v okamžiku, kdy jste "citlivější" na to, co děti jedí. Restaurace nabízí takřka výhradně smažená jídla, párky v rohlíku a klobásy. Výjimku tvoří polévka, která je sice poctivá, ale není dělaná s ohledem na nejmenší strávníky. Pro ty vám ovšem ochotně v restauraci ohřejí vlastní jídlo.