Takže tady je náš porod číslo 2 Termín jsme měli přesně na dnešek 5.10. 14 dní před termínem v pátek jsem byla na kontrole v porodnici, monitor byl v pořádku, sem tam nějaká kontrakce se ukázala, já cítila, že se tam rozhodně už něco děje a po vyšetření paní doktorka řekla, že se to tam hezky chystá, otevřená jsem na 2 cm a že se myslí, že to do termínu bude. Ať už začnu pěkně uklízet, dlouhé procházky atd. ať se tomu pomůže. Cítila jsem, že se tam pořád něco děje, tak jsem doufala, že se to třeba běhěm víkendu rozjede. Malýho jsme dali na noc k babičce ale večer to všechno ustalo. Takhle se to opakovalo následující celý víkend celý týden do středy. Od pondělka jsem se každou noc probudila zhruba kolem 2 hodiny ráno bolestma, nemohla jsem sedět, stát prostě jsem chodila po bytě, nakonec jsem vždycky skončila v horké vaně, která to většinou rozehnala a byl klid. Ale stačilo dělat sebemenší aktivitu, jít ven a hned se to zase začalo ozývat. Hlavně jsem pokaždé musela ošéfovat kde kdo je, jako manžel, babička...abych mohla udat Fildu na hlídání. No ve středu navečer jsem byla domluvená na návštěvu ke kámošce, pote co jsem tam přijela jsem opět propadla panice, protože se to opět fest ozvalo. Pak to zase přešlo takže poplach zrušen. V noci ve 2 ráno mě jako obvykle vzbudily bolesti a říkala jsem si v duchu, já už se nenechám rozházet, měřit to ani nebudu ale stejně mě to nutilo to hodně rozdýchávat chodit a byly fakt intenzivní. Když jsem to začala měřit tak to vycházelo po 6 min a ob jednu po 3 minutách. tak jsem si říkala no jasně zase nepravidelný poslíčky. Vlezla jsem do horké vany a měřila jsem po 3 minutách - tak jsem si říkala, to je přece blbost začínat po tak krátkých intervalech, no ale v 5 jsem radši zavolala mamce, ať radši dojede, že je to možná zase planech poplach ale že nevím.Manžel po ni jel, já se mezitím pobalila už jsem to musela fest rozdejchávat spíš jsem dělala takový pohyby, že jsem se opřela o linku a dělala jsem jako kliky ve stoje - no to musel být pohled.. No v 6 jsme vyrazili do porodnice, byla jsme tam kolem pul 7, natočili mi monitor a PA říkala že tam jsou nějaký kopečky, ale zase ne moc po sobě tak že uvidíme, že mě vyšetří pan doktor. Tak  mě vyšetřil pan doktor a říká mě, jste otevřená na 8 cm za chvilku porodíme. No já na něj koukala jak zjara! Pak se mě PA ptala jestli chceme nadstandart tak jsem říkala, že jo a ona mě začala přemlouvat, že je to zbytečný že jako za chvilku porodíme. No mě to furt nedocházelo, byla jsem z toho uplně v šoku že by to mělo být tak rychle. Musela jem se v duchu usmát když jsem šla na ten porodní box a míjela jsem hlouček sestřiček a PA které byly nastoupené na směnu a teď si mě tak všechny prohlíželi a jen jsem slyšela, hmmm 8cm, šikovná 🙂) tak jsem si říkala v duchu dobrý co? 🙂 Na boxu jsme dostali přidělenou úúúžasnou hodnou mladou porodní asistenku studentku 3. ročníku a k ní  zkušenou taky hrozně hodnou PA. Byly na mě moc příjemné, hodné, nikam mě netalčili , všechno v klidu, ať jdu do sprchy no a že píchneme vodu a porodíme. No a já jim říkala, že mi to furt nedochází, že budu mít dvě děti, že to ještě píchat nebudeme....no tak naměřili srdíčko mimča, říkali že je vše v pořádku tak jak chci, takže jsem si to ještě asi o 15 minut protáhla protože jsem se na to fakt zatím necítila. No a domluvili jsme se, že v 8,15 tu vodu píchneme. Tak jsme ji píchli a mohla jsem začít tlačit. Myslím že to bylo tak na 3 kontrakce vždycky po 2 zatlačeních a malá byla 8,25 na světě 🙂. Hned mi ji dali n břicho, byla hrozně příjemné teploučká 🙂. Pak jsme porodili placentu, natrhla jsem se, takže šití - to bylo teda docela dost nepříjemný ale dobrý. Oproti prvnímu porodu mi přišlo, že by bolesti byli menší, že jsem pořád čekala , že ty kontrakce zesíli, ale co bylo horší ta bolest po porodu a zavinování dělohy. Fakt jsem si první dva dny nechala dávat algifen kapky, protože to fakt fest bolelo. Teď už jsem 2 dny, břicho u kojení už ani nebolí, za to bradavky pořád, ale to ktomu prostě patří. Malá je moc hodňoučká, jen si každej den nebo spíš noc střihne nějakou řvací 2 hodinku, ale já mám hodně mlíka, ona bohužel moc nebrká takže ji to pak trápí v bříšku. To musíme vychytat. Už jsem nakoupila olejíček na bříško, Sabíka tak kapem a masírujem 🙂   Uf to jsem se rozepsala, ani nevím jestli to bude nějak záživný..

V roce 2007 jsme si koupili byt. Sice na sídlišti a na šílenou hypotéku, ale po rekonstrukci, skoro 75 m2, krásný, světlý, velká lodžie, okna na obě strany domu.

S bytem přišla krásná kuchyň, i když vybírat ji já, rozhodně bych nevolila odstín třešeň/kalvádos. Stejně tak ne plovoučku v podobném odstínu. Mám ráda světlé dřevo. Kuchyň a obývací pokoj tvoří krásný otevřený prostor a umožňuje to, co jsem vždycky chtěla: ráda vařím pro návštěvy a když přijdou a já nemám hotovo, mohu vařit a přitom se s nimi bavit a ne být jako Popelka zavřená v kuchyni. A šestimetrové jižní okno kompenzuje tu tmavou barvu kuchyně a podlahy. Koupelna má rohovou vanu, zrcadlo přes celou stěnu, což oceňuji zejména, když lezu do/z vany - bílá hrošice jde brát lázeň. Ale má to stejný účinek, jako svého času nápis na ledničce "Nežer!!!", tedy veškerý žádný. Obklady se snaží evokovat řecké lázně, včetně tří Grácií. Taky bych je tam nedala, ale což, koupelnu kvůli tomu hned překopávat nebudu. Je světlá a čistá a to mi momentálně stačí. Za pár let to uděláme jinak.

Zařídili jsme si ho tak, aby se to líbilo a vyhovovalo nám, i když lidé pohybující se v oblasti designu by nejspíš skřípali zubama a mnohý samozvaný arbitr by ohrnul nos. Knihovny IKEA Expedit, starý kulatý rozkládací jídelní stůl a židle z první republiky, který je nenahraditelný, když pořádáme kulinářské párty, starý rozkládací gauč, který vypadá tak strašně, že na něm pořád musím mít přehoz, abych ho neviděla, ale je neuvěřitelně pohodlný a jak se na něm spí - kam se hrabou naše supervysoké moderní matrace. Ke gauči je i konferenční stolek. Stejně strašný, ale přehoz přes něj jde těžko. Oboje jsme dostali od kamarádky, abychom alespoň něco měli, "než si pořídíme nové". Dost velkou část obýváku zabírá "pět švestek", jak říkáme sedacímu vaku Sakypaky. Také tam máme "bobíka" což je něco z IKEA. Koupili jsme to v levném koutku a nevíme úplně přesně, co to je. Odhadujeme, že buď velká podnožka, nebo nějaká součást gauče. Každopádně to bylo za hubičku koupeno jako místo, které bude patřit Hopce, aby neskákala na gauč. Prdlačky. Hopka na to prdí, ale každý, kdo přijde, si na to okamžitě sedne.

Z jednoho pokoje jsme si udělali ložnici, z druhého pracovnu/šatnu. A postupně jsme byt dovybavovali a nahrazovali provizorní věci. Vzhledem k tomu, že jsme vše museli zaplatit vlastními penězi, šlo to pomalu, ale šlo to a to větší radost jsme z výsledku měli radost. Nejdéle nám trvalo, než jsme vybrali novu sedačku. A stolek, protože měl ladit se sedačkou. Konečně jsme našli to pravé. A nekoupili, protože jsem zjistila, že jsem těhotná a finanční plán byl přehodnocen a peníze se začaly strkat z pochoptelných důvodů jinam.

Takže krásný byt, možná trochu chaoticky zařízený, ale zabydlený a my jsme byli s výsledkem spokojeni. Ale v létě loňského roku to začalo. Bylo třeba dát dohromady dětský pokoj. Takže zrušit špajz, do bývalého špajzu přesunout pracovnu. Mohu vřele doporučit - není nad to, když 12 m2 přesouváte do 3 m2. Kde vám ještě z původního uspořádání zbyla dvě horská kola. Ale po odhodlaném selektivním eliminačním procesu se povedlo. NASA koutek byl na světě. Ze začátku jsem měla strach tam chodit, protože jsem si tam připadala jak ve Vesmírné odysee a čekala, kdy se z těch všech krabic a drátů a monitorů ozve "HELLO, DAVE". A dali jsme se do pokojíčku. Trvala jsem na tom, že pokojíček musí být do porodu hotov, protože vím jak to chodí: to se udělá "až" a nakonec svatý Až nikdy nedorazí. I to se nám povedlo. Jen záclony a povlečení košíku jsem viděla až po návratu z porodnice, ale bylo to tam.

A bylo to moc hezké a já si říkala, jaká je to paráda, máme hotovo a je to fajn. Věci mají své místo, ne všechno úplně ladí, ale jsou to věci pěkné, kvalitní, neponičené. Sice to minimálně dvakrát týdně vypadá jako v prádelně, ale co, to k mimi patří. Jenže pak se z našeho malého hodného ležícího miminka stal meloun na gumicuku a bylo po ftákách.