"Jdeme k babičce a k dědovi a oni otevřou dříve, než malý stihne zaklepat na dveře. Případně otevře tchán a ne tchýně, jak by si přál. Tak to teda ne, zavřít dveře a znova. Když se sprchujeme, tak on musí pustit i vodu, jinak se může zbláznit," popisuje svou každodenní rutinu Zuzka.

"Já mám asi nejhoršího čerta. U nás je to opravdu někdy na psychiatrii (mojí). Pokud náhodou není po jejím, je slyšet i ve vedlejším městě. Například jedeme ráno do jeslí, krásně spolupracuje, vše funguje, umyje se, obleče, nachystá si batoh na chodbu. A pak přijdou na řadu boty. Chce si je obout sama. Trpělivě se jí snažím vysvětlit, že si je obouvá naopak. Vztekem by je už pomalu roztrhala, rudne, křičí, rozčiluje se, nějak se nám to nakonec podaří, já celá upocená, a ještě jsme ani nevyšly z domu.  Následuje čepice (bože, ať už je léto). Ona musí prostě sama. Krásně si ji umí nasadit, ale už je rozladěná z botiček. Nejde jí to. Scénář stejný, šlehne čepicí o zem. Křik, nervy, další rozčilování se. Až jí u úst pění sliny. Tak já začnu zase svůj monolog... Naštěstí ho pochopila. Jdeme do auta, samozřejmě bez čepice, jen s kapucí. Od domu k autu se dá jít dvěma směry, logicky běžně chodíme tím, co je blíž. Samozřejmě dnes madam potřebuje jít tou delší trasou. Sedne na zem, křik, opět nervy. Já už jsem zoufalá, naštvaná, funící lokomotiva. Jdu pro ní. Čapnu ji přes rameno, ona vyvádí, lidi se otáčejí. Sedneme do auta, já vysvětluji a paní má na tváři najednou úsměv, jakoby se nic nestalo," vypráví Simona.

"Chystáme se do školky, ona si vytáhne z koše na prádlo špinavý kabát, že ten chce. Povím, že ne, protože je špinavý, a že si má vzít svetr a na něj bundu s kapucí. Hned cirkus, vřískala, bundu i svetr nejdřív hodila na zem, potom je šla dát do skříně, abych je náhodou nenašla. Tak jsem se oblékla, obula, otevřela dveře a povídám jí čau: 'Já teda odcházím.' Hned byla u mě i s bundou a svetrem. Potom zas začala řvát ve školce, protože tam nechtěla být. Dobře, že nezačala bít děti okolo, které si s ní chtěli hrát," vysvětluje Lucie.

"Ten můj, když není po jeho, tak si lehne na zem a čeká. Když se k němu přiblížím, tak kope nohama. Zásadně se nám to stává, když někam spěchám a nemám čas ho tam nechat ležet. Tak ho vezmu do náruče, on sebou dál háže, kope. Po cestě, abych si odpočinula, tak ho občas na tu zem položit musím. Minule tam stojím nad ním, s pohledem 'do blba' a čekám, dokud se neuklidní. Okolo nás šli jednou policajti a křičí na mě, jestli je všechno v pořádku. Odpovídám, že ano, že jen malý protest. To jen ten můj takhle vyvádí?" ptá se Iva.

Vzdorovité dítě

Ne, nedělá to jen ten tvůj. Ani ta tvoje. Čtyři maminky, čtyři děti. Všechny ve věku 2 roky a čtvrt. Nejkrásnější věk. Čas na malou maturitu z exorcismu, nasazení sedativ (matce, ne dítěti) a koupi kvalitního brnění. Tu poslední položku kvůli sousedům, kámoškám a nebo jen kolemjdoucím, kteří se dokážou nekonečně pohoršovat nad tím nevychovaným, rozmazleným a nevyzpytatelným děckem. Ať už se okolí tváří jakkoliv rozhořčeně, období vzdoru neboli první puberta jsou (bohužel) normální, důležité, dokonce žádoucí období ve vývinu dítěte. Začíná okolo roku a půl a vrcholí v třetím roce.

Dostávají se do stále vyšších nadmořských výšek. Výskyt infikovaných jedinců každoročně narůstá. Lezou po vás i několik hodin. Jsou jedním z nejznámějších přenašečů infekčních onemocnění na lidi. Jejich revírem jsou listnaté lesy a smíšené lesní porosty, ale chytíte je i v městském parku. Sezóna klíšťat začíná na jaře, probouzejí se v březnu, útočí od dubna až do prvních mrazů.

Co je to klíště?

Klíště (také klíště obecné, Ixodes ricinus) je parazit, který se živí krví divokých i domácích zvířat a člověka. Životní cyklus klíšťat prochází čtyřmi stadii: vajíčko, larva, nymfa a dospělé klíště. Onemocnění může klíště přenést na člověka během posledních tří stadií.

Klíšťata jsou v přírodě pouhým okem těžko viditelná. Larvy a nymfy sají krev pouze dva až tři dny, zatímco dospělá samička až dva týdny, přičemž její objem se zvětší až dvěstěnásobně. Dospělá klíšťata mohou mít různé barvy - od načervenalé přes tmavohnědou až po černou.

Nikde jsem nebyl, tak kde jsem ho chytil?

Klíšťata se nejčastěji vyskytují v trávě a nízkých porostech do půl metru. Určitě je vyšší pravděpodobnost, že si vás klíště najde na procházce v lese. Ale suvenýr v podobě přisátého kamaráda si domů klidně můžete přinést i z procházky městským parkem.

Aktualizace:

Co říkají maminky na tyto skvělé pleno-plavky pro jejich malé milovníky vody? Dozvíte se v recenzích tady. A aby toho nebylo málo, v minulosti jsme testovali taky pleny Huggies Ultra Comfort 3. Recenze jsou k přečtení  tady. 

---

Plavání s miminkem si můžete užít bez zbytečného stresu a myšlení na drobné nehody. Plenky a plavky v jednom - Huggies Little Swimmers můžete s námi otestovat i vy a užít si kopec zábavy a radosti bez potíží před a po koupání.

Co testujeme

Testovat budeme plenky a plavky v jednom - Huggies Little Swimmers ve velikosti do 8 kg a ve velikosti do 15 kg.