"Polož ji na záda a podej trubičku," zavelel následujícího večera manžel, když byla Sophia zase celá rudá z toho, jak vehementně tlačila. Považovala jsem to za dobrý nápad, najednou mi to došlo, vždyť během našeho několika měsíčního trubičkování mnohdy spolu s prdíky vylítla i nějaká ta stolice. Tenkrát jsem ještě netušila, že se z toho stane po celých 5 měsíců náš každodenní rituál.

Rektální rourka či trubička do konečníku je gumová trubička oranžové barvy, která se používá u malých miminek, když je trápí prdíky, bolesti bříška a tzv. tříměsíční kolika.

Tato malá trubička tedy pomáhá ulevit od nadýmání a bolesti a to téměř okamžitě. Postup při zavedení je jednoduchý a zvládne ho každá maminka. A nemusíte se bát, že miminku ublížíte, trubička je opravdu pružná a měkká.

Jedna z maminek na Modrém koníku se podělila o svou osobní zkušenost a příběh, jak jí rektální rourka zachránila nervy.

Jak to všechno začalo?

"Na začátku byl pláč, silný pronikavý neustávající pláč našeho dvouměsíčního drobečka. Trápilo ji bříško, svíjela se, kopala nožičkama a hlavně nebyla k utišení. Přečetla jsem si spoustu tipů, jak tyto situace řešit. Masírovali jsme bříško, přikládali nahřátou plenku, vařili kmínový a fenyklový čaj, cvičili nožičkami, nosili na tygříka, koupali v teplé vodě, pouštěli vysavač (několikrát ji to opravdu uklidnilo), hlídali jídelníček, dávali různé kapičky, prostě vše, co nám kdo poradil nebo co jsme si přečetli na internetu. 

Jsem moc ráda, že moje rodinka měla tu možnost vyzkoušet výrobky od firmy Silvanols. Jsem maminka tří dětí ve věku 10, 8 a téměř tří let. A vy, maminky vícerodětí, mi jistě dáte za pravdu, že jakmile se v zimě v rodině objeví rýma, jen tak nezmizí. U nás si to děti navzájem předávají pořád dokola, občas to od nich dostaneme i my, dospěláci.

A tak jsem hned, jakmile balíček dorazil, měla tu možnost vyzkoušet tyto skvělé výrobky. Už při rozbalování mě překvapila nádherná bylinná vůně, jež byla cítit i přes krabičku

Sprej na rýmu vyzkoušela úplně celá naše rodina!

Nejmladší jsem kapičky nastříkala na vatovou tyčinku a vytírala jí s ní nosánek, a hned po jednom dni užívání, bylo vidět skvělé zlepšení. Dcerce sprej do nosu tímto způsobem aplikovaný, vůbec nevadil, a navíc jí byla moc příjemná jeho vůně, říkala, že to voní jako vánoční stromeček. A v tom měla pravdu. Jak už jsem v ůvodu psala, kapky do nosu jsou bylinné a voní opravdu nádehrně, úplně jako kdyby jste stály u vánočního stromku.

Jadko druzí v pořadí jsme byli my, dospěláci. Chhla trpí na takovou tu "čelní" rýmu, kdy ho z rýmy usazené kdesi nahoře, bolí hlava a rýma je jakoby zastydlá. Nu a tak jsem mu dala tyto zázračné kapky, a jeho slova zněla"teda, to je ale síla". Hned jsem je zkusila i já a musela jsem jenom souhlasit. Jsou opravdu silné, hlavně jejich vůně, ale vůbec neštípají v krku, a některé kapky-spreje, co jsou běžné na rýmu , mají ten nepříjemný vedlejší účiněk, že když stékají do krku, nejsou moc dobré. U těchto kapek jsem zaznamenala tu výhodu, že jsem neměla jakýkoliv nepříjemný pocit příchutě, či štípání, či podráždění. Po aplikaci spreje se krásně uvolní nos a i když máte rýmu, můžete dýchat nosem, ač to zní jakkoliv neuvěřitelně Takže z mojí, i ze zkušeností celé moji rodinky můžu tento sprej doporučit naprosto VŠEM. Určitě si říkáte, že už jste vyzkoušeli spoustu sprejů a kapiček, ale až vyzkoušíte tyto, jistě mi dáte za pravdu a jiné už si nikdy nekoupíte!

A jelikož jsme měli tu čest ještě vyzkoušet i druhý výrobek, a to sprej na bolesti v krku, hned jsme toho využili také. Jak jsem psala, nachlazení a s ním spojené nepříjemnosti, jsou součástí naší rodiny celou zimu. A nepříjemné škrábání, či bolení v krku k nim bohužel patří také. První , kdo testoval tento sprej byla moje nejstarší dcera, potom můj muž a nakonec i já. Dcerce se moc nepozdávala chuť, sprej jí moc nechutnal, nicméně, jsem ji přesvědčila, že né všechno , co je dobré, musí být i chutné, a tak v užívání statečně pokračovala a a byla za to ráda. Do dvou dnů měla po bolestech v krku. Můj hlap, když jsem se ho zeptala, co říká na sprej do krku, mi jen řekl, že :"Jo, dobrý". Víc jsem z něho nedostala, to víte , chlap. Takže víc vám asi nepovím, ohledně jeho pocitů z užívání, ale spokojený byl, pocítil úlevu záhy od počáteční aplikace. A já byla poslední v řadě, která jsem sprej vyzkoušela. Musím říct, že mě teda ani nevadila chuť, i když mohu-li ji srovnat s jinými spreji do krku, tak chuť opravdu není nijak zvlášť příjemná, nicméně dá se to zvládnout.

Celý týden se nese v duchu velikonočních soutěží s Ambasadorkami. I dnes je pro Vás připraven článek a samozřejmě, že i soutěž. Dnes budete soutěžit se mnou a s firmou Vileda. 

Jaká je dnešní soutěžní otázka?

Proč velikonoční Zajíček dává vajíčka?

Pokud si nejste jistí nebo nevíte, odpověď najdete ve včerejším krásném článku od Peti @pipetulaa https://www.modrykonik.cz/blog/pipetulaa/article/velikonocni-tradice-jake-se-drzi-a-zna-0icd0a/

O co budeme dnes soutěžit?

O hadříky, houbičky, rukavicce a drátěnky od firmy Vileda. A samozřejmě o 10 srdíček.

My mámy máme pořád co na práci, neustále se za něčím ženeme, ku spokojenosti rodiny i dětí.. Mám tím namysli vaření, uklízení, praní, vypití si kávy, vše děláme tak automaticky, že zapomínáme na to nejhlavnější. Sedneme si kolikrát až večer. Já občas sedím třeba hodinu sama na gauči, všichni spí a já poslouchám ticho... V týdnu to jsou úkoly, příprava do školy, vyzvedávání dětí a tak. Mazlím je jak jen můžu, trávíme spolu hodně času, ale pořád tak nějak ve spěchu....

Jenže pak nastane onen moment, kdy ten malý člověk vidí, že je den, kdy by ta máma mohla vypnout. A naopak, místo toho, aby jí to dítě usnadnilo, tak jede. A jede bomby, zlobí, dělá kraviny, nafukuje papulu a neposlouchá. U toho mladšího mám naučené sygnály, kdy okamžitě vím, že je na čase ho vzít a zmáčknout v pevném objetí v posteli. A vypnout sebe především a následně se vypne dítě. Od malička mě naučil, že jakmile je "zle" dáme bříško. Aneb lehne si na mé holé břicho svým bříškem a do pěti minut spinká. Sehrajeme naše dýchání a jsme spolu a NIC neděláme! Jenže to je malej... Ten starší přestal po obědě spát kolem druhého roku, není spací dítě, není mazlivé dítě... Ale i tak pár pokusů proběhlo...

Jsou dva dny před Velikonocema. Malý je u babičky a já se celý týden těšila jak si s velkým uděláme krásný den, budeme dělat ozdoby, vajíčka a tak.. Ale už od rána to nefungovalo, bojkotoval mi naprosto vše, nafukoval se, křičeli jsme na sebe potichu neslyšeli se, křičeli jsme na sebe i nahlas, tekly slzy nám oběma.. Hrozně mě mrzelo, že to nevyšlo, že jsem to měla tak krásně vymyšlené, chtěla jsem mu dát nějaký kvalitní společný čas, bez malého. Jenže odmítal vše a já se pořád jen ptala proč? Byla jsem smutná a zklamaná. Vyčítat něco téměř osmiletému nemá smysl.. Ale stejně to člověk udělá, když neví kudy kam..............po nějaké chvilce, když jsem vychladla, jsem ho vzala do ložnice a mlčky jsem ho objala, pevně.... Chvilku jsme si povídali, ale nepustila jsem ho, objímala jsem mu nožičky svýma nohama, držela ho za ruku a hladila vlásky. A najednou mi to došlo. On nechtěl se mnou lítat po louce, nechtěl se mnou dělat ozdoby a barvit vajíčka.

On potřeboval mě! Bez jakékoliv činnosti, prostě chtěl jen mámu vedle sebe, pro sebe, chtěl moje ruce, nohy, celé tělo vedle sebe! Usnul.... Nespal dlouho, když se vzbudil, pevně mě objal a omluvil se......

Jsem ráda, za to, že mě moje děti neustále učí.. Oni nevědí jak to říct, neuvdomují si to, ale v momentě, kdy to správné nastane víte, že to je to "ono" ❤️