"Pocity vyčerpání, hněv a výbušnost ve chvílích, kdy dítě zlobí, jsou příznakem narušené biochemické regulace. Místo, abyste zapojili vyšší mozková centra a promysleli, jak co nejlépe zareagovat, neustále se vám spouští procesy v systému 'vzteku' v nižších etážích mozku. Mozková kůra je zaplavená chemickými látkami a v důsledku toho ztrácíte empatii a schopnost jasně myslet. Chce se vám křičet!"

Kdo by to neznal.

Věda zvaná rodičovství v kapitole "Péče o sebe sama" občas přichází na každého rodiče. Na někoho méně často nebo v mírnější formě, na někoho často a intenzivně.

Můžeme v tomto ohledu pro sebe něco udělat? V článku Akademie rodičovských radostí I. jsme potvrdili, že čas bez dětí věnovaný jen sobě nebo partnerovi může k psychické pohodě nemálo přispět. Co dalšího radí odborníci přes neurologii "vyšťaveným" rodičům?

Jezte zdravě

"Některé z významných chemických látek ovlivňujících emoční rozpoložení v organismu vznikají z přijaté potravy. Zařazením některých potravin do jídelníčku a vyřazením jiných můžete ovlivnit či zlepšit to, jak se tělesně i duševně cítíte."

Krásný den všem😊

Když se naše malá narodila měla, jsem pro ni připravenou všelijakou dětskou kosmetiku k namazání jejího tělíčka od hlavy až k patě. Vždy jsem byla zastáncem hlavně českých výrobků, ale na základě svých zkušeností a i mého okolí, jsem po čase přešla převážně na německou kosmetiku nebo švýcarskou. Přišlo mi, že jejich produkty splňují co popisují a že tedy nejsou tak ošizené jako většina našich výrobků.( Ať už hygienických nebo potravinářských). Každopádně holčička se nám narodila čisťounká, nepomačkaná a téměř neopuchlá(narozená dříve jak jsem zmiňovala). Po pár týdnech se jí začaly dělat v obličeji pupínky. Nejdříve jsme tomu říkali potničky, z toho jejího věčného bolení bříška a tlačení prdiků, kdy vždy se celá opotila. Pak to vypadalo jako kojenecká puberta a později skoro jako vyrážka. Pátrala jsem nejprve doma jestli ji nevadí nějaký materiál (látka) v oblečení ať už oblečků nebo čepiček. Pročítala jsem znova důkladně složení kosmetických výrobků, kontrolovala se více při stravování, jelikož kojime. Nakonec při kontrole u lékařky jsme zjistili že jde o běžnou věc, kterou mají miminka ihned po narození a my teprve do tohoto stádia dorůstali. Nicméně rada lékaře byla, ať jí myjeme v převařené vodě, ať ji mažeme bepanthenem. Nooo super, než bych převařila pokaždé plnou vaničku na její koupání, asi bychom se nedoplatili a to samé s bepanthenem. Je dobrý to určitě nepopírám, chvíli jsme ho používali i do plenky ale s jeho cenovou relací to není nijak valné. Nevím zda někdo dnes ještě používá pudr ale my ne. Hledala jsem tedy alternativu, která bude účinná na všechny tyhle pupínky a neškodná, zároveň cenově dostupná. A našla jsem!

Pořídila jsem v lékárně krém -SUDOCREM vyrobený v Irsku. Cenově vyjde možná jako bepanthen, ale vydrží mnohem mnohem déle. Prodává se ve třech velikostech a je to zázrak. Je pro každodenní péči a ochranu pokožky. Slouží k péči o podrážděnou a začervenalou pokožku, tedy do plínky ideál, při opruzeninách, ekzému či akné. Hůře se rozetírá, ale to ničemu nevadí hlavně že pomáhá. Malá ho má jak do plínky, tak i na obličeji se po něm zahojily všechny neduhy a její pokožka je bez jakéhokoliv pupínků, červenání, ekzému. Za mě a Victorku doporučuji❤

Zdravím Vás všechny milé maminky. Před koncem loňského roku se nám narodila dcerka Victorka. Narodila se deset dní před termínem což samozřejmě nebylo nic hrozného, jen její váha a délka byly menší než jsme předpokládali a než jsme si přichystali oblečky. S velikostí panenky jsme nepočítali,ale za zdravé a krásné miminko jsme vděční. Nicméně proč to píšu, aby nás propustili z porodnice museli jsme docílit váhy něco málo přes 2500g. To se nám samozřejmě na základě pouhého kojení nedařilo a tak jsme začali přikrmovat. Váha rostla, holčička silila, ale tím i začaly bolesti bříška a prdiků. Dostali jsme spousty rád, jak s tím holčičce pomocí od různých kapiček,cvičení s nožičkami, rektální rourku až po babské rady a rady našich maminek. Zkusili jsme všechno možné, jen aby Victorka klidně spala a my vlastně také. Napíšu tedy pár vyzkoušených věcí a snad to pomůže i Vám, nebo se třeba v lecčem shodneme. Jelikož jsem byla prvorodička, zkušenosti jsem neměla a vše vyčtené z googlu jsem také neměla. Dala jsem na rady lékařky, kamarádek maminek, atd. Nakonec usoudila dle svého.

1) Dávat miminko řádně odříhnout po každém krmení a kojení. - Dělali jsme vždy a pokaždé důsledně, výsledek byl, že bříško stejně bolelo, ale i tak je to nutnost.

2) Nahřívání bříška teplou plenkou(látkovou) nb nahřívací mi polštářky - zkusili jsme a i tak problemek pořád byl.

3) Cvičení nožičkami - řekla bych mírně úspěšné, někdy bříško povolilo, jindy se miminku fakt cvičit nechtělo a proti vůli komu ano.

4) Rektální rourka - věc dobrá, ale ne vždy a všude s ní ihned miminku pomůžete. Spíše se nám osvědčila v případě potíží s vyprázdněním.

5) Espumisan kapky - holčičce chutnaly, pár dní zabíraly, ale po pár dnech už jakoby bez účinků.

Po zhlédnutí vynikající divadelní hry na téma fusekle pohozené na prádelním koši, mi konečně došlo, že tenhle problém nejen že je starý jako lidstvo nosící ponožky, ale že jde dokonce o nadčasové téma, které dokonce lidstvo přežije.

Která žena by neznala typicky chlapský zlozvyk o zanechávání fuseklí v blízkosti koše na prádlo? Ve většině případů přímo na něm? Jsem si vědoma faktu, že tato problematika se rozebírá na všech frontách, počínaje bulvárními plátky s titulky: „Deset zaručených tipů a rad jak naučit muže čistotnosti a nedopustit se trestného činu“ nebo „Ponožky mě dohnaly k rozvodu!“ a tak podobně. Ale  tím to nekončí! Už jsem slyšela i diskuzi v rádiu o tom, proč si muži nejsou schopni své špinavé fusekle hodit do koše na prádlo. Divadelní hru na téma souvislost špinavých ponožek na prádelním koši a sexuální frekvence jsem už zmiňovala.

Já se chci ale věnovat jinému aspektu tohoto problému. Vždyť ono to je, krucinál, nakažlivé! No vážně.

Dřív mě to přivádělo k šílenství. Vždycky, když jsem viděla ponožky hozené na koši, zmocnilo se mě najednou několik emocí. Nejdřív jsem zuřila vzteky, pak jsem začala upadat do deprese, že se to ten můj Pažout navzdory vysokoškolskému titulu snad nikdy nenaučí, posléze jsem začala vymýšlet ony zaručené tipy a rady, jak ho to odnaučit bez ztráty na životech. Nakonec mě převálcovala absolutní otupělost (pud sebezáchovy) a ponožky jsem prostě jen zvedla a přemístila.

Postupem času jsem tomuto zvyku přišla dokonce na chuť a víte co? Někdy se stává, že už na koši leží jen moje ponožky a ty Pažoutovy jsou spořádaně uložené uvnitř! To jen dokazuje teorii o tom, že když chcete někoho něco odnaučit, musíte to začít sami dělat.

Zatímco v začátcích našeho soužití jsem si neustále kladla otázku: „Proč to, prokrindapána, dělá? Rozumějte, když už dojde k tomu koši, může je přeci hodit dovnitř, nemám pravdu?!“. Jde o jeden pohyb navíc. Synchronizaci pravé a levé ruky. Jedna nadzvedne víko, druhá dokončí plynulý elipsovitý nebo přímočarý pohyb. To přeci není složité. Ani pro vysokoškoláka.