Můžu s radostí konstatovat, že se pomalu ale jistě blížím ke konci. Ostatně Vánoce jsou co nevidět, ty hned následuje Sylvestr. A jak se přehoupne nový rok, bude tady únor a Zuzanka vykukne na svět. Alespoň podle plánu.

Všady se dozvídám, že těhotenství je nejšťastnější období snad pro celou rodinu. Až na těhotnou. Ta si nejspíš užije asi tak dva, tři měsíce v půli toho celého. Když jde všechno jak má. Druhý trimestr je nejlepší. Bylo mě dobře, navíc léto pomalu končilo, takže už nebyly takové nesnesitelné horka a mohla jsem cokoliv. Mohla jsem sníst, co jsem chtěla, mohla jsem dělat, co jsem chtěla, bylo mě dobře a žádné břicho mě nezavazalo. Jediná špatná věc byla ta, že se nám zvýšily náklady na jídlo, protože najednou mě nedělalo problém doslova sežrat celou pizzu naposezení. Sama. Ale zase jsem si našla brigádu, takže se to krapet vyrovnalo.

Za to teď, si připadám, jak v prvním trimestru, jak na úplném začátku toho všeho. Ráno se mě zvedá žaludek - zase. Zametu tři místnosti a jsem vyčerpaná - zase. V noci toho moc nenaspím a když už konečně usnu, tak se musím vzbudit, protože potřebuju na záchod - zase. Nesním toho moc najednou, takže jím pořád ale po pidi porcích - zase. Do toho mě zavazí pupek, jak hrom, pálí mě žáha, bolí záda, vyteká mě z bradavek cosi, jako průhledné mléko a to nejlíp v noci, takže mě pak vzbudí mokré tričko, které studí. Pyžama měním jak na běžícím páse, podprdy to samé. Sice mám vložky do podprsenky, ale vzhledem nepoměru ceny a kusů, s nimi šetřím, protože fakt nehodálm dávat přez 300 za 50ks, které mě nevystačí ani na měsíc. Můj chlap nevykradl banku - ikdyž přemýšlím, že by to nebyl marný nápad. Dítě mě kope do žeber a žaludku, od kterého se odrazí a namáčkne se hlavičkou na močák. Dokonce se tomu prckovi podařilo nějak mě zacpat čůrací trubicu, takže jsem seděla na záchodě splným močákem a ne a ne se vyčůrat.
Měla jsem za to, že změna nálad se mě netýká a jen si to pomylsím, tak se u mě objeví nějaká těhotenská depka, či co. Průser je, že když už se rozbrečím, tak to nejde zastavit. A když si, blbec, vyberu dobrodružný rodinný film, kde se zvířátka první loučí a pak vítají se svými majiteli, tak pak probrečím celou noc. Díky tomu ráno nevidím přes napuchlé oči. Navíc mě dokáže vytočit (a samozřejmě rozbrečet) každá poznámka na mé tlusté břicho, silné stehna a beďary na xichtě, které se tam z ničeho nic ukázaly snad po pěti letech.

Jsem protivná, náladová a vlastně mě to štve, ale nic s tím neudělám. Navíc se blíží vánoce a já mám doma binec, protože mě úklid zabere týden místo půl dne. Jenže než se dostanu na konec, můžu jít zase od začátku. Jo, já vím - mám doma chlapa, který mě pomůže, ale.... už jste viděli chlapa věšet záclony? Nejraději bych ho z té židle shodila a pověsila si to sama.

Třetí trimestr je něco, jako první trimestr s tím, že je horší. Plně si uvědomujete, co se to tenkrát stalo, což se o prvních třech měsících říct nedá. Člověk je náladový, nejraději by to mimino už ze sebe dostal a přitom se modlí, aby tam ještě nějou dobu zostalo, ať je zdravé. Nějaké kopance, které člověku příjdou super a je to zážitek a vůbec bomba, tak vás to najednou štve a byli by ste nejraději, kdyby se aspoň na dva dny neozvalo. A když se nějakou dobu neozve, tak panikaříte, jestli vůbec ještě žije, že vás dlouho nic nebolelo. Své těhotenství si přestávám užívat, leze mě na nervy a těším se až bude konec. Už to nechcu a nebaví mě to a to celé mě leze na nervy... a přitom jsem tak ráda, že se to děje.