Tenhle termín mi byl proti srsti. Vymodlenec. Vymodleneček. Připadalo mi to jako další infantilní pojem ze slovníku nadšených matek. To bylo před deseti lety... Tehdy jsem ještě netušila, že já sama se jednou za příchod miminka budu večer co večer modlit. 

Letos v létě mi paní doktorka řekla: "Tak, zkusíme inseminaci a uvidíme." OK, proč ne. Šla jsem na zákrok docela klidná, protože manželovy výsledky byly všechny nadprůměrně dobré. O to větší pro mě bylo překvapení, když mi paní doktorka hned za dveřmi řekla: "No, nepotěším vás. Výsledky manžela byly katastrofa. Vůbec si nejsem jistá, jestli se s tímhle dá pracovat, ale zkusíme to, když už jste tu." 

Člověk míní, život mění 

Málem mi spadla čelist. On, který byl vždy v naprostém pořádku, dokonce nadstandard, jak jsem ho z legrace někdy nazývala. "Poslední spermiogram byl přece skvělý," hlesla jsem. Doktorka se usmála: "Ale to už jsou dva měsíce, víte, co se za tu dobu všechno může stát?" Když viděla můj beznadějný výraz (v němž se zrcadlila vidina dalších vyšetření, spermiogramů, léků,...), dodala: "A nebyl ve stresu? To dokáže strašně moc!" 

Ve stresu? Těžko říct... asi jako při každém spermiogramu. Asi jako pokaždé, když zaznělo slovo: centrum reprodukční medicíny. Asi jako pokaždé, když ho napadlo: Proč to jiným jde a nám ne? ... 

V tu chvíli se ve mně mísily desítky pocitů - možná i kvůli injekci s hormony, kterou jsem si dva dny předtím píchla (mám nesnášenlivost na hormonální stimulaci). Zvítězilo ale ryzí, surové naštvání, hraničící až se vztekem. Najednou jsem měla všeho pokrk. Všech návštěv, všech vyšetření, vyplňování dotazníků, všech spolykaných vitaminů, léků a hormonů, všech všetečných otázek rodiny a přátel, všech chlácholivých slov doktorů. 

    Tak máme s maminkou zase zpoždění. Už mi bude skoro půl roku a mamka to pořád nenapsala. Pořád se vymlouvá, že musí uklízet nebo vařit.

    Maminka vaří taky pro mě. Jako že už nepapám jenom mlíčko, chápete. Když jsem papal jenom mlíko, tak se smála a říkala, že má pořád uvařeno. To se změnilo. Teď vždycky říká, že už se to vaří. Nevím proč je to teď jinak a moc tomu nerozumím. K obědu papám zeleninu. Mamka vaří skvěle, tak mi chutná uplně všechno, ale nejradši mám to velký oranžový. Mamka tomu říká hokaido. Nevím, proč to říká cizím jazykem. Jednou tomu řekla dýně a to jsem hned rozuměl. Naštěstí mi dá mamka vždycky ještě mlíko, protože ví, že ho prostě miluju. Vždycky mi říká, ať se jenom napiju na žízeň, ale já saju co nejrychleji a stejně vymlasknu celou dávku. Myslím, že maminka na to ještě nepřišla. Tak jsem pak napucnutej a jdeme většinou ven. V kočárku spinkám. Někdy ale nemůžu usnout. Jezdím teď v nový káře. Mamka tomu říká sporťák a to zní fakt dobře. Je tam odklápěcí střecha, takže konečně taky vidím ven a můžu koukat na stromy, ty mám moc rád.

    Byly jsme na dovolené s mojí mamkou, babičkou a tetou. Nevěděl jsem, co to slovo znamená, ale pak mi to došlo. Nic jsme tam nedělali a spali jsme ve velký posteli. Mamka nic neuklízela a chodili jsme jíst pokaždé na jiný místo. Bylo to fajn, ale dostal jsem rýmu. Nemohl jsem usnout a pak jsem dostal i teplotu. Nemohl jsem vůbec dýchat, tak si mě maminka vzala k sobě a spali jsme vsedě. Teda spali jsme jenom chvilku. Nebylo mi vůbec dobře. Ráno mi maminka dala prášek a pak se mi ulevilo, tak jsem se konečně pěkně vyspal. Tatínek pro nás přijel a jeli jsme domů. Mamka všude pověsila mokré ručníky, bylo to legrační. Roztáhla gauč v obýváku a celý den byla u mě. Spinkali jsme spolu, četla mi knížku a hráli jsme si. Naštěstí mě to rychle přešlo. Tatínek měl taky rýmu, ale říkal, že mu bylo mnohem hůř. Říkal, že to snad dá. Nevěděli jsme s maminkou, co tím myslí. Nakonec to zvládnul, je to můj hrdina. Mám ho rád.

Ahoj, Váš Matýsek

Někdy člověk při rozhodování zhodnotí všechny pro a proti, ale stále jako by mu něco chybělo. V jednom z našich článků jsme se věnovali tomu, Jak správně vybrat kroužek pro děti (odkaz doplním po uveřejnění) z odbornějšího pohledu. Dnes se podíváme na to, jak a podle čeho se rozhodují maminky. Pokud vám tedy k rozhodnutí stále něco chybí, neváhejte a nechte se inspirovat!

Od kdy začít

Stále častěji se v poslední době můžeme setkat s maminkami, které hledají kroužky pro kojence. Máte-li doma miminko a toužíte po tom, aby již s nějakým kroužkem začalo, můžete se podívat na tipy maminek v diskuzi Poraďte kroužky, cvičení, atd. pro děti od 6ti měsíců. 

Téměř vždy se v diskuzích tohoto typu objevuje podobný názor, jako má @kubaka: "Jistě, veškeré kroužky do 3 let věku jsou hlavně rozptýlení pro maminky, které jsou zavřené doma. Nemá cenu si něco nalhávat..." Něco na tom je - však považte sami - 6ti měsíčnímu miminku úplně v pohodě postačí k normálnímu rozvoji aktivní péče rodiče, procházky na čerstvém vzduchu a domácí prostředí.

Na druhou stranu některé kroužky mohou dětem dát základy budoucího vztahu např. k plavání (nácviky správné techniky, styk s vodou od malička) nebo třeba k cizímu jazyku (chytání melodie jazyka, jeho zvukomalebnosti). Konkrétně to popisuje uživatelka @lenkabu, která má s navštěvováním kroužků se svou dcerou dobré zkušenosti: "Vanda má od 6 měs plavání a od roku yamahu (hudební kroužek). Ano, význam to má,pro mně i pro ni. Já 2x týdně vypadnu ze stereotypu,program vymyslí někdo jinej,navíc plavání mně dost baví. Ona miluje obojí,těší se na to celý týden. A a obou kroužcích se rozhodně něco naučila,hlavně na plavání,rozhodně by se ve vodě nechovala tak jistě kdybysme nechodily,vím že kdyby spadla někde nedejbože do vody tak se sama aspoň vynoří a taky ji to otužuje." O další konkrétní zkušenosti se spolu maminky dělí ve fóru Mají nějaký přínos kroužky pro batolata?

Je jen na vás, jestli se vám chce investovat peníze a čas. A pokud máte pocit, že potřebujete trochu mezi lidi, chcete se seznámit s maminkami stejně starých dětí v okolí a nebo prostě jen potřebujete trochu rozptýlení, je to jedna z cest. A pro dítě i maminku přínosnější, než trávit čas např. v herničkách obchodních domů.