Co nevidět se dozvíme pohlaví a máme vymyšlené jméno jenom pro klučinu. Tam to šlo lehko, shodli jsme se poměrně rychle. Jenže na holku ne a ne se domluvit. Co se líbilo jednomu se nelíbí druhému a naopak. A tak to za nás rozhřešil třetí člověk, ten, na kterém nejvíc záleží.
Včera jsem si sedla k seznamu jmen a doufala, že nám něco padne do oka. Musím říct, že některá jména jsou tak zvláštní, že se divím, jak to mohlo projít na matrice. Samozřejmě "pomáhal" můj, který do toho mého čtení skákal z různýma jménama. A tak vyslovil jméno, díky němu se prcek začal ozívat. Celý den byl klid a najednou kopal. Z počátku jsem si říkala "fajn, kope, žije..." a četlo se dál. Ale to jméno mě nedalo a párkrát jsem ho ještě řekla, růzé variace toho jména a pokaždé se mrňous ozval. Dočetla jsem seznam všech možných i nemožných jmen a když jsem zase došla na TO jméno, zase kopanec...
No a protože hodně věřím na znamení a toto bylo jasné znamení, tak je to jasné.. jestli budeme mít holčičku, bude to naše Zuzanka 🙂

Nabidka prace- shanime vedouciho na pozici mamager provozu (ne neni to preklep)

Co nabizime:

- kolektiv mladych osobnosti (na slovo "osobnost" klademe velky duraz)

- moznost profesniho rustu (napr.z prebalovace pres utirace louzi, chytace bobku po nocniho prevlikace posteli, nebo z kuchare jednobarevnych smakulad po kuchare vicebarevnych smakulad)

- motivacni ohodnoceni (usmev, slovo, obcas dobrosrdecne stouchnuti plastovou hrackou do oka, hozeni pisku do huby, prejeti nohy plastovou motorkou..)

- homeoffice s moznosti sluzebnich cest dle vaseho vyberu (od shorthaul destinaci alias hriste vedle panelaku po longhaul ve forme vikend u babicky)

Eiffelovka

Magická kráska. Děti z ní byly nadšené.  Celá Eiffelovka je obehnaná plotem a dovnitř se dostanete jen přes bezpečnostní rám a osobní prohlídku. Do věže jsou čtyři vstupy, ale málokdy jsou otevřené všechny. Nebudu vám lhát, jsou tam vždy fronty. My si postáli zhruba hodinu, ale děti to zvládly celkem statečně. Poté co jsme přišli k okýnku se vstupenkami, jsme s hrůzou zjistili, že celou dobu stojíme u vchodu s nápisem stairs only,  a po krátké úvaze se rozhodli, že to zkusíe s dětmi vyšlápnout. Vyšli jsme s dětmi do prvního patra (cca 60 metrů) a pak i do druhého (115 metrů). Ve druhém patře je možnost přesednout na rychlovýtah přímo na vrchol, ale odradila nás další šílená fronta a dětem ta dvě patra bohatě stačila. V prvním patře je na zemi průhledná plocha  a k té se děti odmítly byť jen přiblížit. Já byla odvážnější, ale koukat se do šedesátimetrové hloubky  a mít pocit, že pod nohama máte jen sklo, není nic moc.

La grande Arche a La Defense

Od 70. let se začala na místě tohoto pařížského předměstí stavba moderní kancelářské čtvrti. K oslavě dvoustého dobytí Bastily, byla slavnostně otevřena Archa neboli moderní vítězný oblouk. Je to monumentální stavba, která tvoří osu s Vítězným obloukem a celou Champs-Élysées. Celá čtvrť je plná moderních fontán a soch, ze kterých byly děti nadšené. Pokud byste sem přijeli večer, budete zklamaní, je to totiž mrtvo, lidé sem jezdní hlavně za prací. V této čtvrti najdete také velké nákupní středisko Les 4 Temps. I sem vás pustí až po prohlídce zavazadel, což je pravidlem ve všech pařížských nákupních centrech. 

Vítězný oblouk

Vyšlapat s dětmi 360 schodů (oproti Eiffelovce žádný problém) a zaujmout  místa právě včas. Přijít o 10 minut později nezbyde na nás místo u zábradlí. Je totiž večer a všichni čekají, až se rozsvítí Eiffelovka. Tuhle vyhlídku mám ráda. Pod vámi hučí Champs-Élysées, vidíte Louvre, Archu, jako na dlani máte baziliku  Sacré-Cœur na Montmartru. Dolů jezdí výtah nebo si můžete schody zopáknout. Pod obloukem hoří věčný oheň na památku všech padlých vojáků a ten mého synovce fascinoval ze všeho nejvíc.