Toto je 10 věciček, které mi v prvních týdnech a měsících s mým prvním miminkem hodně pomohly a bez kterých bych se už neobešla. Jsou to vychytávky, které v běžném seznamu, kdy se na miminko teprve chystáte, asi nenajdete. Já jsem je tedy nenašla a postupně jsem na vše přicházela sama. Seznam vychází z mé vlastní zkušenosti, ale určitě stojí za to si je pořídit 🙂

1. Zavinovací body & overálky

Na první dny do porodnice a první týdny doma je nejlepší nakoupit si pro ty nejmenší velikosti, zavinovací body a overálky ! Pohodlně se oblékají, což novopečená maminka jistě ocení 😉 A hlavně jsou pohodlné také miminku. Rozhodně nedoporučuji podléhat roztomilým, avšak nepraktickým oblečkům, které mimču třeba nakonec ani nestihnete obléct.

2. Pletené čepičky & ponožky

Určitě jste slyšely o tom, že miminka nemají po narození plně funkční termoregulační systém. Překvapilo mě, jak moc může být miminku zima a ani v oblečené v několika vrstvách, pod třema dekama a v zavinovačce jsem nebyla schopna splnit limitní teplotu 36,3 °C. A to bylo jaro - květen. Takže není nic lepšího než pletená čepička a pletené ponožky, protože hlavička a nožičky potřebují být v teple nejvíc 😉

3. Deky & zavinovačky

Jaro pomalu odcházelo a atmosféra doma by se dala krájet. Už pár měsíců nám to doma docela solidně skřípe. Nějak nemůžeme najít společnou řeč. Ke konci května po jedné obzvláště vydařené výměně mi manžel řekl, že už další dítě nechce. Nejprve to beru jako poslední kapku, ale po pár dnech musím uznat, že má vlastně pravdu. Nemůžeme do této situace přivést dalšího malého tvorečka. Začínám tedy řešit můj návrat do práce.

Najednou se mi tak nějak i uleví. Doma se atmosféra kupodivu lepší a huráááá začínají prázdniny. Poslední, co trávím bezstarostně sama s holkama a tak si je teda užijeme. Hned na začátku měsíce nás čeká dovča na Slovensko. Po dlouhé době si s manželem rozumíme a dokonce si jeho přítomnost vysloveně užívám. Holky jsou nadšené.

Jeden večer se nám podaří obě příšerky uspat v rozumnou dobu a tak máme taky čas sami na sebe. Vše si v klidu vyříkáme, tulíme se a konečně je tu dávno ztracená pohoda. Noc zakončíme krásným tuleníčkem. V noci mám sen, že se nám narodí chlapeček. Hned ráno se tomu společně zasmějeme. Od toho dne je vše tak jako dříve, milujeme se, je nám krásně.

Prázdniny šíleně letí a je tu srpen a s ním odjezd na další dovču. No jo, ale něco není úplně v pořádku.  Tři dny před odjezdem mi dochází, že se nedostavila MS. Na tajňačku si kupuji testík a večer po uspání holek hned zkouším. Ani né po minutě koukám na dvě čárky. Nastává hrozný zmatek. Co teď? Co naše dohoda? Nechci narušit náš konečně fungující vztah zrovna teď, když nám to tak krásně klape. Nakonec se rozhodnu, že to manželovi řeknu po dovče. Druhý den po večeři za mnou manžel přijde a sám se ptá, co se děje. Chvíli váhám, ale pak mu podám testík. Je naprosto nadšený – objímá mne. Jsem neuvěřitelně šťastná.

Od prvního okamžiku cítím, že to bude chlapeček. Kupodivu tentokrát i manžel nemluví jinak než v mužském rodě. Ani nevím proč, ale nechci nikomu nic říkat. Tak si to tak tajíme a jsme ti nejšťastnější na světě. Cítím se docela dobře, jen bych prospala celý den.

A máme tu 12 tt a s ním nadcházející genetiku. Vůbec to neumím vysvětlit, ale genetika mne neděsí. V pondělí ráno jdu ke své Dr pro průkazku a výsledky krve. Mile mne pozdraví – vše mi vyplní a nabídne mi, že mrkneme alespoň na ultrazvuk. Mám dost času, tak souhlasím

Ráda bych navázala na článek https://www.modrykonik.cz/blog/anetka1701/article/z-8aukyg/

Asi se shodneme, že hledat si práci po či při rodičovské dovolené není právě jednoduché. A to i v dnešní době, kdy se říká, že "berou všechny". Neberou, nebudeme si nic nalhávat - skloubit rodinný život s pracovním umí být opravdu zapeklitá věc a vůči ženám s malými dětmi je zakotveno mezi zaměstnavateli stále dost předsudků.

Vracíme se do práce povětšinou po určité pauze (mnohdy i pěti a víceleté) - chybí nám potřebné znalosti, nejsme extra časově flexibilní, na rozdíl od bezdětných nám extra nezbývá sil na pracovní "dodělávky" večer či o víkendech.

Spousta z nás by však asi ráda práci, která nás baví - přece jen v zaměstnání trávíme mnohdy více času, než co se nám podaří naspat za noc s malými dětmi.

Anetka1701 nás v základu provedla úskalím napsání životopisu. A co dál?

Zaujme vás inzerát a říkáte si: "Jo to by mohlo být právě pro mne!". Jenže podobných jako vy, jsou třeba desítky. Takže jak zaujmout? Motivačním "dopisem". Respektivem oslovením potenciálního zaměstnavatele v e-mailu (asi už nás moc není, co bychom životopis v dnešní době posílaly poštou).