Kouzlo těchto krekrů spočívá ve dvou ingrediencích. Díky máslu se samy rozpadají na jazyku a bohatá chuť sýra jim zase dodá na vláčnosti. Milují je dospělí, a především děti, které se rády zapojí do jejich jednoduché přípravy. Už po první várce rovnou zaděláte na dvojnásobnou dávku. Tak jsou dobré!

Uvedenými gramážemi se nemusíte řídit. Klidně požijte jen testovací vzorek se 100 gramy. Vtip je v tom, že hmotnost všech surovin je vždy stejná. Z vlastní zkušenosti mám odzkoušeno, že jedno vajíčko vystačí až do 500 gramů. Poté použijte vejce dvě. Ano, u nás doma zadělávám těsto rovnou z půl kila. 

Suroviny

    250 g másla pokojové teploty, nakrájeného na plátky (nebo Hery)

    250 g hladké mouky

    250 g strouhaného tvrdého sýra (pro děti je výborná jemná dobrá je Gouda, pro dospělé výraznější Cheddar)

Těsto:

• 250 g hladké mouky
• 1 čajová lžička prášku do pečiva
• špetka soli
• citronová kůra/nemusí být/
• 2 lžíce cukru krupice
• 1 vanilkový cukr
• 1 vejce celé
• 60 g másla
• podle potřeby přidat mléko (bilý jogurt nebo zakysanou smetanu)

Tvarohová náplň:

• 250 g měkkého tvarohu
• 1 celé vejce
• 1/2 sáčku vanilkového pudinku
• 80 g krupicového cukru
• citronová kůra

Ovoce podle chuti

Drobenka:

Zeleninové odřezky, slupky, tuhé stonky a nať. Podle druhu tvoří až třetinu hmotnosti celé rostliny. Nejčastěji končí v koši nebo v lepším případě na kompostu. Pokud ale víte, jak je zpracovat, můžete skutečný odpad smrsknout na minimum. Následující tipy berte spíše jako zpestření nebo motivaci k tomu, jak pracovat v kuchyni efektivně. Připraveni? Začínáme!

Šupito p(r)esto

Pěknou nať z mrkve, petržele, červené řepy či celeru můžete v klidu dále zpracovat. U té mrkvové si pohlídejte, aby nebyla hořká. U celeru zase nepoužívejte nať, která je zažloutlá nebo má hnědé flíčky. Takovou nať opravdu raději vyhoďte. Špatně skladovaný celer totiž tvoří dráždivé. Natě se asi nejlépe upotřebíte v jednoduchém pestu. Můžete jím ochutit nejen těstoviny, ale také oživíte chuť polévek.

K očištěné a nahrubo nasekané nati přidejte česnek, olivový olej, ocet a sůl. Poté všechno důkladně rozmixujte, až se jednotlivé ingredience spojí. Hotové pesto můžete ihned použít nebo ho rozdělte na menší dávky a zmrazte.

Budete překvapení, jak tohle jednoduché pesto v polévkách funguje. Svou vůní a rozjasní i fádnější luštěninové nebo zeleninové polévky.

Stále dokola

Odběru plodové vody se některé maminky obávají. Právě tak ale lze odhalit určité genetické odchylky. Místo tohoto invazivního vyšetření však lze absolvovat vyšetření, které se provádí z krve a tudíž při něm nic nehrozí, jde o Prenascan, který má jen o trochu menší pravděpodobnost. Jde však o test placený.

Prenascan nebolí

Zatímco odběr plodové vody může nastávající maminku bolet (podle toho, kudy se vede vpich jehly) a znamená určité, byť nepatrné riziko zanesení infekce, Prenascan nebolí, provádí se při něm jen a pouze odběr krve. Tato krev se následně testuje, zjišťují se v ní úlomky DNA miminka, ta se pak vyšetřuje, zda nejsou přítomny chromozomální vady. Takto lze odhalit s 99% jistotou Downův syndrom, kterého se obávají zejména maminky nad 35 let, dále pak Edwardsův a Patauův syndrom. A pokud chcete, můžete si nechat s jistotou zjistit pohlaví. Tento test se provádí od desátého týdne těhotenství, kdy ještě není možné zjistit pohlaví ultrazvukem, takže se můžete dozvědět oproti jiným maminkám o mnoho dříve, zda čekáte holčičku, nebo chlapečka. Spolehlivost tohoto zjištění se udává 98%.

Dozvíte se velmi brzy pohlaví

„Test mi dělali ve dvanáctém týdnu. Výsledky jsem dostala již za týden, takže jsem věděla, že čekám kluka již tehdy, když na mě těhotenství nebylo zdaleka vidět,“ říká maminka Lucka, která pomocí testu vyvrátila nedobré výsledky z triple testu. Prenascan se doporučuje u maminek nad 35 let, při asistované reprodukci, při zhoršených výsledcích u biochemického testu. „Odběru plodovky jsem se bála, tak jsem si zaplatila tohle, a to kvůli špatným výsledkům triple testů. Ty předpověděly pravděpodobnost 1:150 pro riziko Downova syndromu, a tak jsem se musela rozhodnout, kterého testu využiji,“ uvedla maminka Martina.

Výsledky se posílají přes moře

Jako všichni, tak i já, moc děkuji Modrému koníku, za možnost testovat výrobky sebamed. Nevěřila jsem svým očím, když jsem viděla zprávu že mě vybrali pro testování 🙂. Testovala moje 3 letá dcerka Sofinka a 8 měsíční Eminka. Holky jsou obě světlé blondýnečky, jejich pokožka je o to víc náchylnější na spálení ale to se naštěstí nestalo. 

Co jsme testovali?

• sebamed opalovací mléko
• sebamed opalovací sprej
• sebamed opalovací krém

  sebamed opalovací mléko

U nás číslo jedna, využívali jsme pomaly každý den, nevím jak jinde ale na Moravě jsme měli sluníčka dostatečně.

Nádherně voní miminkem, to mě mile překvapilo.Dobře se roztírá, nezanechává bílé stopy na těle, hustota mléka je také ideální a ihned se vstřebá do pokožky.

Zdravím všechny snažilky 🙂

Vždy jsem si sem chodila pro radu a svým způsobem i podporu, proto bych se s Vámi ráda podělila i o svůj příběh....

Celé to začalo zhruba před rokem touto dobou. Bylo léto, krásné prázdninové dny a přítel přišel s myšlenkou, že by chtěl miminko. Hrozně mile mě to překvapilo....přece jen mi bylo "pouze" 22let (v dnešní době prý mladý věk na prvni dítě 🙂 ) a vlastně jsem to od něj vůbec nečekala....nikdy jsme se to moc nerozebirali. Ale byla jsem si jistá, že miminko právě s tímto partnerem chci a že se již cítím na to být maminkou 🙂

Již v té době jsem byla cca rok bez antikoncepce, využívali jsme s partnerem standardni ochranu formou kondomu a později méně spolehlivou ochranu tzv. Dávání si poroz (takže jsme vlastně mimco mohli očekávat dřív).

Domluvili jsme se tedy, že si přestaneme dávat pozor a necháme tomu volný průběh.....

Ale znáte to, najednou hrozně chcete....Hrozně se na to soustředíte.... Psychika je, ale právě ten problem.

„O tom, že jsem adoptovaná, mi rodiče neplánovali nikdy říci. Odstěhovali se proto na druhý konec republiky. Já nic netušila, jen jako malé holčičce mi vrtalo hlavou, proč nemají fotky od mého narození, jako tomu bylo u mé mladší sestry?  V té době mi ale stačilo prosté vysvětlení, že ještě neměli foťák, a proto mě nemohli vyfotit.“

Jak se asi cítí člověk, který část svého raného dětství strávil v ústavní péči? Je vůbec možné, aby události, které se staly v době, kdy mozek ještě nezaznamenává a neuchovává vzpomínky, zanechaly na člověku nějaký následek? A může to být následek zásadní, takový, který ovlivní vnímání sebe sama a světa kolem nás na celý následující život?

Na všechny tyto otázky Vám, myslím, odpoví následující příběh, za který děkuji dnes už dospělé ženě, kterou její náhradní rodina přijala z kojeneckého ústavu v pouhých osmi měsících života…

Jak začal můj příběh?

Narodila jsem se na velikonoční pondělí před mnoha lety. Na svět jsem tenkrát nepřišla sama. S mým bratrem – dvojčetem jsme se narodili velmi předčasně, což se mu bohužel stalo osudným. Moje biologická matka pak zemřela jen několik málo měsíců poté.   

Prvních osm měsíců svého života jsem tak strávila sama v kojeneckém ústavě. Když mě poprvé uviděli moji adoptivní rodiče, neuměla jsem vůbec nic z toho, co takhle velká miminka mají umět. Jen jsem tak ležela v postýlce, aniž bych se usmála nebo zaplakala.