Děkuji , že Tě mám 💗
❤❤❤
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
VILA TUGENDHAT V ČÍSLECH
5 – vila Tugendhat patří ve své typologické kategorii (rezidenční dům) mezi 5 nejvýznamnějších vil světa
6000 – obestavěný prostor má rozlohu 6000 čtverečních metrů (což odpovídá velikosti cca 15 rodinných domů)
73 – vila Tugendhat má 73 místností
35 000 – součástí Studijního a dokumentačního centra Villy Tugendhat je budování vlastního knihovního a sbírkového fondu z nějž digitalizované plánové a fotografické konvoluty obsahují ku dnešnímu dni cca 35 000 položek.
Pro milovníky historie něco málo o vile Tugendhat 🙂
Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929 – 1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Od roku 1994 je vila přístupná veřejnosti jako instalovaná památka moderní architektury.
Dům v Brně-Černých Polích Černopolní ulici č. 45, známý pod názvem „Villa Tugendhat“, vzbudil mimořádnou pozornost už v době svého vzniku. Čas, který mezitím uplynul, jeho výjimečnost potvrdil: rodinný dům vilového typu, nejvýznamnější realizovaná stavba německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe na půdě Evropy, se stal jedním z mezníků v historii moderní architektury.
Manželé Tugendhatovi se do vily nastěhovali v prosinci roku 1930 společně s Gretinou dcerou z prvního manželství Hannou a synem Ernstem. V následujících letech v rodinné vile bydlelo 4 – 5 členů rodiny Tugendhatovy a 5 osob personálu. Už v květnu roku 1938 byla židovská a velmi pokrokově smýšlející rodina, která se rozrostla ještě o syna Herberta, nucena opustit Československo před nastupující fašistickou expanzí.
V říjnu 1939 byl dům konfiskován Gestapem. V lednu 1942 byl dům registrován jako majetek Velkoněmecké říše. Následně byla v letech 1943 – 44 vila Tugendhat pronajata Walteru Messerschidtovi podniku Flugmotorenwerke Ostmark. Při osvobozování Brna v dubnu 1945 byla vila značně devastována jezdeckým oddílem sovětské armády.
V letech 1945 – 50 ve vile působí soukromá škola tance a rytmiky profesorky Karly Hladké, poněvadž již v červenci 1945 byla na dům uvalena národní správa. Své sídlo zde později našel Státní ústav léčebného tělocviku, jako součást fyzioterapeutického a rehabilitačního oddělení nedaleké Fakultní dětské nemocnice v Brně.
V prosinci 1963 byla vila Tugendhat registrována ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek s rejstříkovým číslem 0098. V srpnu a září roku 1968 se v Akademii umění v Berlíně konala výstava celoživotního díla Ludwiga Miese van der Rohe, která byla na přelomu let 1968 a 1969 reprízována také v Brně. Během této výstavy byla uspořádána konference k otázce vily Tugendhat, jíž se zůčastnila rovněž Grete Tugendhatová a architekt Dirk Lohan z Chicaga (vnuk původního architekta) zastupující Miese van der Rohe.
K první památkové obnově však došlo až v letech 1981 – 1985, kdy byl dům upraven pro účel „vládní vily”, tedy konferenční a ubytovací zařízení pro významné hosty komunistického Československa. Byla opravena stavební substance a dispoziční řešení bylo navráceno do stavu z let 1930 – 38. Vila však byla vybavena novodobým mobiliářem a za své vzaly některé ještě zachované autentické části (například vybavení koupelen a velkoplošné zasklení).
V lednu 1994 byl dům převeden do správy Muzea města Brna, které ho poprvé od jeho vzniku zpřístupnilo veřejnosti. Objekt byl vybaven volnými kopiemi mobiliáře pouze v hlavním obytném podlaží. V srpnu roku 1995 byla vila Tugendhat prohlášena národní kulturní památkou a v prosinci roku 2001 byla zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Hlavním cílem památkové obnovy a rehabilitace vily Tugendhat, která proběhla v letech 2010 – 2012, byl pietní návrat do doby, kdy ve vile žila rodina Tugendhatových, tedy do let 1930 – 38. Byl kladen důraz na důsledné zachování autentických částí domu a materiálových substancí. Byl opraven dům, restaurovány a doplněny veškeré interiéry (výrobou replik volně stojícího nábytku podle dochované původní plánové dokumentace). Rovněž zahrada byla navrácena do původního řešení včetně rostlinného sortimentu.
VILA TUGENDHAT
Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929 – 1930, navržená architektem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Jako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
V letech 2010 – 2012 prošla vila Tugendhat celkovou památkovou obnovou a restaurací. Stavba i s přilehlou zahradou byly restaurovány do podoby v době jejího dokončení v roce 1930. Interiéry jsou vybaveny exaktními replikami původního mobiliáře.
V takzvaném suterénu bylo restaurováno technické zázemí vily (prostory vzduchotechnicky kotelna, strojovna spouštění oken, molová komora), které je nově zpřístupněno veřejnosti v rámci prohlídkové trasy. Je zde také umístěna expozice představující architekta, stavebníky a život rodiny do roku 1938, kdy před hrozbou druhé světové války Tugendhatovi emigrovali.
Vila Tugendhat je unikátním uměleckým dílem ve smyslu konstrukce, prostorového uspořádání, interiérového vybavení, technického zázemí a začlenění do přírodního rámce. Poprvé v dějinách architektury byla v privátním domě užita ocelová nosná konstrukce založená na sloupech s půdorysem kříže. V interiérech jsou vzácné materiály, jako je onyx ze severního Maroka, italský travertin, dýhy z dřevin pocházejících z jihovýchodní Asie, například z palisandru, zebrana a makassarského ebenu. Zcela výjimečné je technické zázemí domu: teplovzdušné vytápění a chlazení, elektrické spouštění oken, fotobuňka u vstupu.
Exkluzivita a futuristický moderní výraz vily Tugendhat přinesl celosvětový ohlas a uznání zahraničních periodik. Zájem o tuto památku se odráží i ve faktu, že vstupné je vyprodáno v mnohaměsíčním předstihu. Návštěvníky přitahuje luxusní minimalismus unikátní architektury a designu. Posláním Villy Tugendhat je však také edukace a kulturní poselství. Jednoznačnou prioritou správce, potažmo majitele národní kulturní památky Villa Tugendhat je důraz na zachování prokázané vynikající celosvětové hodnotě vážících se na statut UNESCO památky.
Ve vile Tugendhat sídlí Studijní a dokumentační centrum, které mohou badatelé navštívit po předchozí domluvě.
Taková anketka holky o víkendu máme oslavu. Potřebuji nějaké sladké napéct. Já bych upřednostnila něco lehkého třeba s ovocem a dobrou domácí limonádu. Manžel naopak kávu a bábovku...:-P Má být celkem pěkné počasí...co by jste vybrali raději vy ?Podmínkou je , že to nesmí být nic co by mělo být chlazené jelikož to bude celkem dlouho venku a má být teplo... A klidně můžete přihodit nějaký receptík pro inspiraci 😇
Malej měl měsíc, a už má rok 🙂
Mohlo by zajímat rodiče autistických dětí. http://www.atypmagazin.cz/2017/06/07/aba-terapi...
má nějaké vaše dítě reflux jícnu?
A máme tu #odpoved_za_srdicko :
Copak je to za domeček? 🙂
Akademie zvládání rodičovských povinností II.: NÁKUPY
Možností, jak dětem nachystat rodině chutnou krmi efektivně a třeba i zábavně, není zrovna málo, jak jsme si ukázali v první části Akademie zvládání rodičovských povinností. Kapitola sama pro sebe, která s vařením úzce souvisí, jsou nákupy potravin. Tam se zdá, že tolik efektnivních či "zábavných" variant být nemůže. Prostě se vezmou poslední zbytky sil, nákupní seznam, igalitka a jde se. Nebo ne?
Jednou z možností, která ještě asi není dostupná ve všech městech, ale možná je to pro mnohé z nás řešení do budoucna, jsou internetové online nákupy. Kdo nedá dopustit na tradiční osobní návštěvu hyper- a supermarketů, má několik možností.
Muž v akci
V naší domácnosti se nejvíce času, peněz i starostí ušetří ve chvíli, kdy se vyšle na větší nákup manžel s autem a nákupním lístkem. Nevýhodou je, že co není na seznamu, to nekoupí. Velkou výhodou je to samé. Velkému nákupu často předchází tvorba orientačního jídelního lístku na týden nebo i 14 dní a trvanlivé potraviny potřebné pro vaření těchto jídel se pořizují při tomto velkém nákupu. Já už pak chodím s nejmladší dcerou procházkou jen na malé nákupy, které s pečivem a zeleninou v mrazáku nemusí být vůbec každodenní záležitostí.
Nákup jako relax?
Uživatelka @smallinka využívá nákupů i k odpočinku: "Do obchodu jezdí nakupovat manžel nebo já večer, když holky brzy usnou - jsem ráda, že se dostanu i mimo dům..."
Jak šel čas 💖💖💖
Moje největší zlatíčko!!!
Maminky, snažilky, těhulky, prosím vás o pomoc. Připravuji článek na téma KDY JE VHODNÁ DOBA SI POŘÍDIT DÍTĚ? A ráda bych slyšela vaše názory na toto téma? Co pro vás hrálo/hraje roli, když přemýšlíte, zda už si mimčo pořídíte? Řešili jste peníze? Věk? Práci? Názor rodiny? Bydlení? Předem moc děkuji za vaše příspěvky
V průběhu testování přípravku Kolodium forte jsem zjistila, že ne každý ví, jak ho správně a tedy co nejúčinněji použít. Správné použití ukážu na příkladu svého manžela 🙂
U nás byl průběh takový, že se po prvních dnech aplikace začala loupat svrchní kůže a po pěti dnech, kdy manžel nanášel přípravek dvakrát denně, vypadla bradavice. Člověk by si myslel, že mise byla úspěšná a přípravek už nemusí používat. Ne vždy to tak ale je. Pokud jsou v místě, odkud vypadla bradavice, vidět drobné černé tečky, je důležité Kolodium forte používat dál. Černé tečky jsou totiž kořeny, které bradavici vyživují a pokud by se v této fázi s nanášením přípravku přestalo, bradavice by mohla znovu vyrůst! Až poté, co je vidět čistá tkáň bez černých teček je možné s používáním přípravku skončit a čekat na zhojení.
Existuje universální recept, jak skloubit povinnosti na mateřské?
Na počátku bylo Slovo. To Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.
Na počátku něčeho skromějšího byla otázka. Její zodpovězení byla taková věda, že z toho vznikla celá akademie. Akademie zvládání rodičovkých povinností.
Na počátku byla otázka. Vlastně dvě.
Jak skloubit povinnosti na mateřské?
Existuje nějaký universální recept?
Takové otázky klade sám život a učitelkami v této akademii jste VY, ženy a matky, které každý den bojujete, jako byste tu odpověď už dávno znaly.
Zdravím někdo semnou zajít na první lekci Těhotenského plavání v Praze cena 350 kč budu ráda děkuji
ČEKÁME :* ELIŠKU NA STO PROCENT !
Jak Adam přišel na svět
Přesně před rokem můj chlap pracoval v Praze. Byl tam vždy na 14 dní a pak pár dní doma. Odjel 29.5. a měl se vracet 10.6. Jenže tragická událost v rodině ho přiměla přijet už 5.6. Dne 31.5. zemřela "švagrová" (přítelkyně od bráchy mého chlapa), která v únoru porodila holčičku. V pondělí 6.6. měla pohřeb a já zrovna byla na kontrole na gyndě. Tam jsme se s doktorem domluvili, že ještě další týden přijdu k němu (byla jsem v 36+5) a pak už budu dojíždět do porodnice.
Chlap ještě ten den zůstal doma, protože se na cestu zpět do Prahy necítil. Přijel jen na "lehko", měl s sebou jen doklady a telefon. Druhý den, v úterý 7.6.2016, měl objednaný vlak na půl čtvrtou s tím, že ho odvezu na nádraží do Olomouce (cca 9 km). Bylo přesně 14:50, kdy jsme chtěli vyjíždět, jenže já chtěla ještě na záchod. Udělala jsem jeden krok a ucítila jsem takové lupnutí, jak kdyby praskl balonek plný vody. Podívala jsem se na chlapa, na sebe, znovu na chlapa a řekla mu, že ho nevezu já na nádraží, ale on mě do porodnice.
Po cestě jsem všechny obvolávala, že už jedeme rodit. Rodiče mi nevěřili, neboť termín porodu byl až 29.6. Příjem o půl čtvrté. Ještě pořád ze mě tekla plodová voda. Doktorka nás ubezpečila, že podle monitoru budeme rodit asi až v noci. Dostala jsem "pokoj" č. 7. Není těch sedmiček už nějak moc?
Půl hodiny jsem se ještě sprchovala na míči. Sestřičky mi donesly jogurt a pečivo, chlapa jsem poslala, ať si jde koupit taky něco k jídlu a mně vodu. Když se vrátil, převlékl se, začala jsem mít bolesti, tak raději zavolal porodní asistentku. Ona, že mi dá něco od bolesti, já přikývla. Ale ještě jsem ze sebe vykoktala, že mě to nutí tlačit. Všeho nechala, šla se rychle podívat a jen řekla: "Vždyť už rodíte." Pak jsem tak celkem 3x zatlačila a malý Adam byl venku. Bylo za deset minut sedm. Prošla mnou neskutečná vlna úlevy, štěstí a zároveň strachu, jestli to zvládnu.
Nedostala jsem žádný epidural, už bylo pozdě. Ani najíst jsem se pořádně nestihla. A kdyby se chlap jen o chvilku zdržel v obchodě, tak ani on ten porod nestihne. Takový to byl cvrkot.
Jsem pevně přesvědčená, že zemřelá "švagrová" nás přišla navštívit ve chvíli, kdy jsme se chystali na nádraží, aby chlap mohl být u porodu. Kdyby jel z Prahy, tak to určitě nestihne.
Všem malým i velkým Ivetkám, které dneska slaví svátek přejeme s Terezkou všechno nejlepší 💮💮💮💮
MOŽNÁ NEVÍTE, ŽE...
... studna na velkém nádvoří hradu je hluboká 119 metrů a dosahuje tak až pod úroveň řeky Svratky, pro srovnání: nejvyšší budova AZ Tower v Brně měří 111 metrů.
... nejslavnějším vězněm byl loupežník Václav Babinský, na Špilberku si odpykával dvacet let těžkého žaláře, po zrušení věznice byl na zbytek trestu převezen do věznice v Kartouzích u Jičína.
... hrad je proslulý svými příkopy, západním a východním, o kterých si lidé často myslí, že v nich byli chováni medvědi, což však není pravda.
... funkci dozorce pro osvětu a náboženství zastával na hradě také Jára Cimrman.😉
Kasematy
Kasematy, jako máme na Špilberku, byste těžko někde jinde hledali. Systém dlouhých chodeb s valenou klenbou přitom vznikl až v době baroka, kdy se hrad Špilberk měnil na pevnost. Jako vězení se kasematy používaly jen necelé století – veřejnost je ale navštěvuje už 135 let. Klenuté chodby byly vestavěny do dvou původních příkopů: na severní straně vede Josefínský trakt, na jižní pak Leopoldův trakt. Jejich útrobami prošlo mnoho těžkých zločinců z celé Habsburské monarchie.
Označení kasemat má románský původ: „casa“ znamená dům a „matta“ znamená temný. V baroku ovšem kasematy byly všechny valeně klenuté prostory, které sloužily vojsku.
Brněnské kasematy na Špilberku postavil v roce 1742 plukovník Rochepin. Právě za jeho působení se hrad definitivně stal pevností.
Kasematy měří víc než sto metrů – v severním křídle Špilberku 109 a v jižním 102. Chodby bývají široké kolem 7 metrů.
Původně kasematy sloužily vojákům. V severních kasematech se mohly ubytovat celé posádky, vešlo se do nich téměř 1200 mužů. Ty jižní pak používali na skladování potravin a vojenských potřeb.
Na věznici byly kasematy přestavěny po roce 1783, kdy císař Josef II. reformoval soudy a vězeňství a právě brněnský Špilberk byl určen pro nejhorší zločince z rakouských i českých zemí.
Právě jako žalář ale kasematy prosluly mnohem víc – v první polovině 19. století platily za nejtvrdší věznici v Habsburské monarchii.
Veřejnost kasematy poprvé navštívila roku 1880, kdy je zpřístupnil tehdejší ředitel vojenských staveb Anton Costa-Rossetti.
Současná podoba kasemat vznikla při poslední rekonstrukci z let 1987–1992, kdy se přiblížily baroknímu vzhledu z 18. století. Nacisté totiž kasematy za války značně pozměnili.
Za éry věznice vzniklo kolem špilberských kasemat mnoho povídaček a mýtů, které už době otevření kasemat v roce 1880 nedávaly lidem spát. Většinou jde ale jen o lidovou bujnou představivost. Ta ostatně trvá dodnes a samy kasematy ji stále úspěšně živí dál. V rozlehlých chodbách uvidíte stísněné dřevěné kobky, kde byli v okovech a v černočerné tmě drženi nejtěžší zločinci, fungující mučidla, dlouhé dřevěné pryčny, na nichž spaly desítky vězňů, kamna, světlíky, kuchyni i kanály na vodu. Kasematy ale naskýtají i pohled na „modernější“ věci – najdete tu Wehrmachtem zapomenutou zrezivělou telefonickou ústřednu nebo takzvaný operační sál, kde podle jedné z legend nacisté zabíjeli vězně. Snad pouze v něm se budete cítit nepříjemně. Jinde v kasematech je ale i v létě velmi příjemný chládek. 🙂
CO MŮŽETE NA ŠPILBERKU VIDĚT:
- Zvonkohra
Nainstalována na velkém nádvoří, složená z 15 zvonů o hmotnosti od 16 do 220 kg, v každou celou hodinu hraje některou ze 32 skladeb. Zvonkohra je volně přístupná.
- Rozhledna
Umístěna v nárožní věži hradu, po překonání 103 schodů umožňuje návštěvníkovi výhled na celé Brno a při jasném počasí lze zahlédnout i známou siluetu Pálavy. Rozhledna je otevřena celoročně, za příznivého počasí.
- Barokní kaple
Kapli zasvěcenou Nejsvětější Trojici nechal v roce 1693 zřídit tehdejší velitel špilberské pevnosti, vznikla přebudováním starších, původně gotických prostor. O 60 let později byl v jižní zdi prolomen oltářní výklenek, tzv. Trenckova kaple. Boční oltář zde umístěný byl pořízen 1753 z odkazu proslulého plukovníka pandurů Františka svobodného pána Trencka, který zemřel ve špilberském vězení v roce 1749 a ve své závěti věnoval na postavení kaple částku 3 tisíce zlatých. V 18. a 19. století se v kapli konaly bohoslužby pro špilberskou posádku i vězně, případně vězeňský personál. Během rekonstrukce v letech 1939 – 1941 se z kaple stala vojenská slavnostní síň, která měla připomínat padlé německé vojáky. Náboženskou symboliku nahradila nacistická – hákové kříže a říšská orlice. Tyto symboly byly po válce většinou odstraněny. V kapli se dnes konají příležitostné výstavy, pouze tehdy je kaple přístupná pro veřejnost.
- Jihozápadní bastion
Bastion tvořil spolu s podobným severním nárožním bastionem a ravelínem předsunutým mezi nimi raně barokní frontu vnějšího opevnění hradu. Tato fortifikace byla zbudována během dvou let – před návratem švédského vojska k Brnu (květen 1645) – k obraně vstupní, západní strany hradu, tehdy opevněné jen nevelkými kamennými baštami. Prohlídka možná pouze s průvodcem na objednání.
- Kasematy
Původ pojmenování kasemat (kasematte, casemate, casamatta) se odvozuje z dialektu některého románského jazyka, přičemž „casa“ znamená dům a „matta“ temný. Kasematy představují tedy temné prostory, nebo místnosti bez oken. Kasematy byly vestavěny do postranních hradních příkopů, jde o dvoupatrové, z cihel postavené klenuté chodby. Původně měly poskytovat úkryt vojenské posádce v případě dělostřeleckého útoku, později zde bylo vězení pro těžké zločince, vrahy, lupiče, žháře či penězokazce. Kasematy, jako proslulé vězení opředené řadou romantických a hrůzostrašných mýtů, byly poprvé zpřístupněny veřejnosti v roce 1880. I dnes se zde konají každou celou hodinu komentované prohlídky s průvodcem.
- Muzeum města Brna
Od roku 1960 je hrad sídlem Muzea města Brna a v jeho prostorách je instalována řada expozic. Najdete zde expozici věnovanou dějinám Brna, expozici o stavebním vývoji hradu Špilberk či o Špilberku jako obávanému vězení. V horních patrech pak je možné zhlédnout expozici věnovanou výtvarnému umění, od středověku po současnost, a moderní architektuře. Muzeum v prostorách hradu také pořádá přechodné výstavy.
A co je trapné vám?
Neznám lepší způsob strávení horkého víkendu než u dobrých přátel na zahradě s neméně dobrým jídlem a pitím! Minulou sobotu se povedlo. Nacpaní, s výborným vínkem v ruce, povalovali jsme se po různých koutech pergoly. Kamarád, opojen sluncem a vínem, zahleděl se na zapadající slunce a celkem neočekávaně zanotoval jednu moravskou lidovou, kterou jsme v dobách táboráků zpívávali, když nám bylo obzvláště dobře.
Z nostalgie nás vytrhla jeho dvanáctiletá dcera. Znechuceně se na otce podívala a pravila: "Tati, prosím tě, neztrapňuj se před našimi přáteli..." Fakt, že mě dvanáctiletá slečna považuje za svou přítelkyni, mě neuvěřitelně potěšil. Fakt, že spokojeného zpívajícího otce považuje za trapáka, donutil zamyslet se nad tím, jak se mi posunula hranice trapnosti během posledních cca 30ti letech🙂 Ano, ve dvanácti by mi exhibující otec také přišel nesmírně nemožný. S věkem a zkušenostmi se měřítko trapáctví značně otupilo.
Když mi v sedmnácti praskly během tělesné výchovy šortky přímo na zadku, přemýšlela jsem o emigraci do nějaké vzdálené neevropské země, kam zpráva o mém znemožnění, doufám, nedorazí. Školní výlety pro mě byly noční můrou, protože odskočit si do křoví spolu s dalšími dvaceti spolužačkami, mi přišlo velmi dehonestující a volila jsem radši smrt z dehydratace.
Letos v zimě jsem musela cestovat na služební cestu do poměrně vzdáleného a studeného koutu České republiky. Cesty byly zavátý, takže autobus měl opravdu slušné zpoždění. A přesto, že jsem aplikovala osvědčenou metodu dehytratace, přesto se močový měchýř začal vehementně ozývat. Na nádražíčku, kde jsem měla cca 10 minut na přestup na jiný autobus, jsem vypálila z vozu a sprintovala do čekárny vyhledat toalety.
"Provozní doba 7.00 - 17.00" hlásala cedule na dveřích. Bylo 17.15. Začala jsem se, navzdory mrazu, poměrně silně potit, takže byla jakási šance, že přebytečnou tekutinu vypotím. Nicméně vzhledem k vidině další minimálně hodiny v hromadné dopravě, nezbylo než najít náhradní řešení. Kousek od budovy čekárny rostlo křoví. Nikterak vysoké, ale pro dřepící dámu akorát. Nenápadně jsem ke křoví vypravila zalezla do porostu.
V okamžiku, kdy jsem se chystala zvednout, vyšla z protější hospody početná skupinka svatebčanů s fotografem v čele, a kráčela směrem ke křovisku. Chvíli jsem doufala, že je ženich milovník autobusové přepravy a bude se fotit s přijíždějícími vozy, ale svatebčané se začali rozmísťovat kolem mého provizorního WC. Nezbylo, než se hrdě vztyčit, natáhnout punčochy, uhladit elegantní pouzdrovou sukni a s grácií odkráčet v ústrety přijíždějícímu autobusu. Všichni, včetně fotografa, byli tímto představením naprosto konsternováni, takže můj striptýz naopak nikdo nezaznamenal na vševidoucí mobilní telefon. Stát se to před deseti lety, sedím potichu v křoví dodnes.
Hrad a pevnost Špilberk
Další z hlavních dominant města představuje hrad Špilberk. Už z dálky nelze přehlédnout kopec porostlý zelení s mohutnou pevností na vrcholku. Hrad byl založen ve 13. století jako zeměpanské sídlo. Postupem času se úloha Špilberku měnila. Z hradu, kde příležitostně přebývala moravská markrabata, se stala vojenská pevnost a později nejtěžší vězení rakouské monarchie. V posledních padesáti letech je Špilberk sídlem Muzea města Brna.
Špilberk je dnes zejména díky výhledům z hradeb oblíbeným místem pro setkávání a procházky. Tak jako je dominantou Brna, je i jeho kulturním centrem - konají se zde koncerty, divadelní představení, kulinářský Špilberk Food Festival, Letní shakespearovské slavnosti, hudební Festival Špilberk pořádaný Filharmonií Brno, mezinárodní festival ohňostrojů IGNIS BRUNENSIS a řada dalších akcí. Každoročně Muzeum města Brna také organizuje víkendovou akci Špilberk žije, při které veřejnosti zpřístupňuje všechny části a expozice hradu za jednotnou cenu.
Sama můžu ještě doporučit sportovcům běžecký závod Deset mil nočním Brnem, kterého se každoročně zúčastňuji a je opravdu velkým zážitkem s úžasnou atmosférou! Trasa vede přes historické centrum Brna, okolo Petrova, přes park a nádvoří Špilberku a loňský rok se běželo i skrze kasematy, což byl tedy opravdu zážitek! 🙂
a ještě trocha historie pro zájemce🙂
Hrad Špilberk založil v polovině 13. století český král Přemysl Otakar II. k ochraně českého státu i města Brna. Díky strategické poloze, která se obzvláště potvrdila v době švédského obléhání Brna v roce 1645, se hrad v průběhu 17. a 18. století postupně proměnil v nejmohutnější vojenskou pevnost na Moravě. Součástí pevnostního systému byly i proslulé kasematy. Od 17. století byl na Špilberku také pevnostní žalář. Roku 1783 byl z rozhodnutí císaře Josefa II. hrad přeměněn na civilní trestnici pro nejtěžší zločince a brzy také pro politické vězně ze zemí celé habsburské monarchie. Tehdy si Špilberk vysloužil nelichotivou pověst nejtvrdšího vězení Evropy a přízvisko "žalář národů". Mezi nejznámějšími vězni byli italští karbonáři v čele s básníkem Silviem Pellicem.
Vojenský význam hrad ztratil za napoleonských válek, kdy v roce 1809 francouzská armáda zničila nejdůležitější části opevnění. Po zrušení věznice v roce 1855 Špilberk sloužil jako kasárna, avšak ještě dvakrát vstoupil do obecného povědomí jako místo utrpení a nesvobody – poprvé během první světové války, kdy zde byli vězněni odpůrci rakouského režimu, podruhé pro české vlastence v době nacistické okupace Československa za druhé světové války. V roce 1962 byl hrad prohlášen za národní kulturní památku.
