V poslední době je vitamín D často diskutovaný především v souvislosti s Vigantolem, plošně předepisovaným léčivým přípravkem dětem do jednoho roku. Mnoha dětem totiž působí bolesti bříška a maminky hledají alternativy, často se pak dozvídají, že ani není třeba ho dodávat a stačí jen sluníčko. Celé to ale není tak úplně jednoduché a vitamín D rozhodně není pouhou prevencí křivice, tedy poruchou tvorby kostí, jak se běžně říká.

Co je dobré vědět ohledně vitamínu D

Vitamín D (obecně kalciferol) je životně důležitý, to je fakt. Jde o steroidní hormonální prekurzor, což zjednodušeně znamená, že je výchozí látkou pro tvorbu hormonu, který hraje svou nezbytnou roli při metabolismu vápníku a fosforu. Dělit ho lze na vitamín D2 (ergokalciferol, rostlinného původu) a vitamín D3 (cholekalciferol, živočišného původu). Jeho význam je pro lidské zdraví ale mnohem širší.

Podílí se na správném růstu a vývoj kostí, ovlivňuje celkovou imunitu člověka a podporuje správnou mozkovou aktivitu. Snižuje riziko vzniku těhotenského diabetu a preeklampsie.

Příznivý efekt má i na potíže s krevním tlakem. Působí preventivně  před vznikem rakoviny. Při diabetu příznivě ovlivňuje léčbu. 

Jeho nedostatek podle studií souvisí se vznikem autoimunitních onemocnění, především roztroušené sklerózy, používá se i jako podpůrný prostředek při léčbě. 

Když jsme na profilu Modrého koníka objevili zprávu, že nás vybrali pro testování mlíčka Hami 6+, byli jsme velice rádi.

V úterý 18.4.2017 dopoledne u nás zazvonil kurýr a předal mi balík, ve kterém byly dvě krabice 800g mlíčka HAMI. Hlavní tester se již těšil, až ochutná.

Po rozbalení balíku mě zaujala praktická dóza i s umístěním odměrky, žádná papírová krabice s vloženými sáčky, které jsem musela vždy přesypat do nějaké uzavíratelné plastové dózy.

První balení nám vydrželo 11 dnů. U jiných značek kojeneckých mlék, vydrželo balení tak maximálně na 5-6 dnů.

Sebík je veliký jedlík a tak nám mlíčko nedělalo žádný problém a malý byl spokojený. Bříško nás netrápí od narození, takže za nás veliké plus pro mlíčko HAMI.

Asi po týdnu testování Sebík začal spinkat celou noc.

Znáte ten pocit, kdy víte, že by jste něco měli cítit. Víte přesně co, dokážete si danou emoci přesně představit, máte její chuť na jazyku. Ten pocit ale nepřichází. Je to jakoby vás někdo zmrazil a vy jen stojíte a čekáte, kdy vás pohltí bolest, strach a beznaděj… Čekáte na ně jako na smilování. A pak to najednou přijde a vy máte pocit, že vás to zevnitř sežere, roztrhne a že vy už nejste vy.

Říká se, že smutek obecně má 5 fází. Za prvé – popírání. Ach, ano. Popřela jsem naprosto všechno. Popřela jsem Boha i anděly na nebi, popřela jsem slunce na Zemi, popřela jsem smysl světa i zcela všechny důvody proč bojovat dál. Popřela jsem, že by mně to mohlo zničit. Že bych se mohla nohama dotknout samotného dna. Kdepak nohama…že bych na to dno padla rovnou ksichtem napřed. Najednou ale už nezbylo co popírat. Najednou si člověk uvědomí, že nemůže nechat zavřené oči. Najednou jsem ty oči otevřela. Se strachem, pokorou a vědomím že se ženu do záhuby. Kdo ví, jestli se tomu dá vyhnout?

„Protože ve svém podvědomí jsme všichni nesmrtelní (jak víme, naše podvědomí nepřipouští možnost vlastní neexistence), je pro nás zcela nepředstavitelné, že bychom i my měli stanout tváří v tvář vlastnímu konci.“

(z knihy: O smrti a umírání)

Fáze dva – hněv. Tak oči jsou najednou dokořán, mysl je rádoby mrtvá a krvácející srdce potřebuje něco cítit. Co takhle vztek… A na koho se vlastně zlobit? Na sebe? Na zradu vlastního těla, na myšlenky plovoucí stejným směrem den co den, noc co noc? Na svůj mozek, svou mysl neschopnou spát, neschopnou myslet, neschopnou umlčet srdce. Na ně? Že to nedokážou pochopit. Necítí, co cítím já. Nedokážou najít slova schopná léčit, pohledy schopná chápat. Na něj? Je-li tam i po předešlém všeho zapření. Že mi je vzal, než jsem mohla cítit jejich dech na své kůži, jejich malá srdíčka ťukající vedle mého. Na konci je úplně jasné, že to nemá smysl. Neexistuje nikdo a nic na koho se dá namířit vztek bez další bolesti. Lze ho v sobě jen udusit jako plameny ohně šlehající uprostřed ničeho.

3. fáze – smlouvání. Doslova a do písmene s ďáblem, s Bohem, s kýmkoliv. Prodala bych vlastní duši za to, aby se to nestalo. Tato fáze je spíš voláním do tmy. Chvíli člověk zvažuje svoji příčetnost, pak křičí a prosí… S poslední slzou stékající po tváři zjistí, že když mu za ty dny nikdo neodpověděl a žádnou dohodu nenabídl, je to jen ztráta času.

V okolí Řepišť, Ostravy i F-M je spousta míst kam se dá vyrazit na kole tak bych Vám ráda doporučila ty, které jsme sami vyzkoušeli.

Podél řeky Ostravice

Podél řeky Ostravice je teď udělaná cyklotrasa, která vede z centra Ostravy až do Beskyd. My zatím projeli pouze část a to z centra Ostravy do centra Frýdku-Místku. Cestou jsou udělané občerstvení/posezení pro cyklisty aby nabrali síly a děti si mohly poběhat. My pro tento účel využili např. cyklopláž v Paskově, kde k občerstvení navozili hromadu písku na kterém si můžou děti hrát zatímco nabíráte sílu. Cesta z Vratimova do Frýdku-Místku je  převážně ve stínu tak se dá s dětmi jet i když praží slunce, protože jste před ním v bezpečí.

Na trasu můžete vyrazit nejen na kole ale i na bruslích.

Za koupáním na Žermanice nebo na Olešnou

Určitě existují i jiná skvělá místa na koupání, ale na Žermanice nebo na Olešnou se můžete dostat na kole a koupel je tou nejlepší odměnou za šlapání. Na obě místa se dá dojet i z Ostravy a F-M, záleží jen na tom jak se na to cítíte.

Dnes jsem byla objednaná na 3D UTZ...brala jsem sebou moji maminku aby se pokochala pohledem na mimi...

Mimi nespolupracovalo, bylo špatně natočené, fotit se taky nechtělo, vypadalo tam jako rozmazané bahýnko...no tak nic...pak doktor alespoň udělal 2 screening..vše v naprostém pořádku, srdíčko bilo, jeho komory přesně tak jak mají být...kopalo nožičkami..

Povídám panu doktorovi zda se může podívat jestli je to vážně holčička...ale mimi ne...mělo tak nacpané nožičky a ne a ne ukázat....

až po chvíli pan doktor povídá...že vidí pindíka a já cože??a on vidíte tohle??(nic nevidím)..tak tohle je nožička..vedle jsou kouličky a toho je penis...

Ach můj Bože..to nemůžu Liborovi říct..hlavou se mi míhají myšlenky jako neřeknu mu ani slovo...budu mlčet do porodu a pak jééé oni se asi spletli...ale zase mu bude podezřelé že nekupuju růžové oblečení....no taťkovi jsem to oznámila...a v telefonu jen slyším NEEEEEEE

Libor když vidí ty dnešní kluky..tak se děsí že z něj bude to samé...tak mu povídám že si ho teda bude muset vychovat....