Velmi si vážím toho, že jsem já a má rodina byli vybráni pro testování ActiMaris gelu a roztoku. Oboje mne nadchlo pro svou škálu možnosti pomoci s kůží i sliznicí.

V den testování jsem se kousla do tváře, většinou se mi z toho udělá afta a mám jí tak týden. S gelem se afta neudělala, ale týden jsem aplikovala ActiMaris gel, než se to plně uzdravilo. Jeho chuť není dobrá, ale taky nikdo nesliboval, že to bude chutnat jako mana. 

Gel jsem zkoušela dávat i synovi na koutky a lišej, ale když se to zdálo po čtyřech dnech stejné a lišej horší, tak jsem začla používat osvědčenou mast z lékárny. Možná to chtělo víc trpělivosti... Za to jsem ho s úspěchem dávala na štípance od komárů a jiné havěti, sice nezmizel, ale nesvědil.

Roztok jsem zkoušela na svůj obličej plný pupínků (v mém věku jsem stále jako puberťačka 🙂 ). Asi nejsem dostatečně trpělivá, ale pleť zůstala beze změny.  Ale velice se osvědčil na obklady roznípané pleti (maminka mi říkala, že to nípat nemám, ale dělám to stále 🙂 ), do deseti minut byl obličej bez zarudnutí. Také jsem roztok chtěla zkusit na výše zmíněnou aftu, ale tu chuť jsem nedala.

Když se o mě pokoušela rýma, tak jsem zkusila dát roztok na tamponek a kápnout ho do nosu, myslím, že to pomohlo a máme doma jedinečné kapání do nosu na bázi mořské vody. Sice je to velice cítit jako bělidlo, ale v tomto případě se to dá zvládnout.

Závěrem jsem trochu zklamaná, velice jsem na ActiMaris sázela, ale na druhou stranu je skvělým pomocníkem na cestách do přírody a po přelití do rozprašovače, plně nahradí sprej do nosu.

Vše začlo listopadem. Objevili jsme, tehdy ještě s přítelem, dvě čárky na těhotenském testu. Oba jsme byli naprosto šťastní, že budeme rodiči.

V prosinci jsme se dozvěděli, že čekáme chlapečka. 

1.4. jsme svoji lásku potvrdili snubním prstýnkem. Byla to svatba snů, i přesto, že jsem byla těhotná, v šestém měsíci. 

Doma se začalo pro miminko vše chystat, postýlka, kočárek, převalovací pult... moc jsme se těšili, až přijde brouček na svět.

5.7.2017 jsme měli podle ultrazvuku oficiální termín porodu. 3.7. Jsem byla v 8 hodin na kontrole v porodnici, lékař mi provedl Hamiltona, na základě mých slov, že bych už chtěla začít rodit. Bylo mi řečeno, že na porod to připravené ještě úplně není, i přesto, že jsem měla od čtvrtka slušné poslíčky. Po zákroku mi bylo pěkně mizerně, chtělo se mi zvracet, šílená tupá bolest břicha, únava.. šla jsem si na chvilku lehnout, abych bolest zaspala. Probudila jsem se v 11 hodin dopoledne. Začaly mi pravidelné kontrakce po 10 minutách. Byla jsem nervózní, že trvají celý den, chvilkama o 2 minuty delší, chvilkama kratší. Večer jsme se s manželem domluvili, že si následující den vezme dovolenu, tedy 4.7.. a ještě, že tak udělal. Večer po desáté jsme si šli lehnout, s tím, že buď mi probudí bolesti a pro jistotu pojedeme do porodnice, nebo prostě nic nebude. Už jsem si připadala s prominutím jak debil, zbláznila jsem celou rodinu, že prostě nevím, ale že to asi už na nás jde. A taky že jo. V noci mě budily silné křeče do břicha, no silné, to jsem ještě zdaleka nevěděla, co znamená silné křeče a vůbec, co znamená slovo kontrakce. 😂

Po jedné hodině ráno jsem šla zkusit sprchu, která zkrátila intervaly kontrakcí na 3-5 minut. Tak jsme jeli, hlavně z důvodu pozitivního streptokoka ve stěru. V porodnici nás přijaly strašně milé sestřičky, hned ze mě opadl stres a takový ten pocit, jestli to náhodou nejsou zase poslíčci. Protože nebyly 😊 kontrakce se zkrátily do intervalu po třech minutách. Čím dál tím více byly nesnesitelnější a při každé z nich jsem nadávala, že to není možné. Po radě kamarádky, že chůzí i při kontrakci urychlím otevírání a celkově porod, jsem v pokoji nachodila snad desetikilometry. 😄

První fáze

Sláva, jsou tady prázdniny! Konečně si odpočinu! No jo, vlastně, já mám děti. Ale co, to bude cajk. To ještě člověk netuší,  jaká katastrofa přichází a naivně se těší na to takzvané volno.

Druhá fáze

Aha, takže prázdniny začaly. A kdože si vezme ty děti?

Odpověď je jednoduchá – nikdo. Klid, třeba se ozve babička. Tato fáze by mhla mít pracovní název „Fatální naivita“.

Třetí fáze

Také jste si domů z porodnice přivezli sladký spící uzlíček, který se během několika dnů změnil v nesrozumitelnou, řevem zfialovělou hromádku neštěstí? Ten toužebně očekávaný človíček, kterému jste ochotni snést modré z nebe a splnit, co mu na očích vidíte, je nakrmený, přebalený, obklopený nejbližšími milujícími osobami, které by ho na rukách nosili (a leckdy celé hodiny nosí) a on řve a řve jak protržený a nic na něj nezabírá?

V takovou chvíli by nejeden rodič platil třeba zlatem za nějaký manuál, návod k použití, který by opravdu fungoval a zajistil miminku úsměv na tváři a rodičům pocit, že nejsou tak úplně neschopní. Bez takového návodu by se maminky neměly vůbec pouštět z porodnice! Mnoho rodičů po takových návodech marně touží, a oni přitom opravdu existují. Představujeme tři knihy, které by před narozením svého potomka každý rodič znát (ušetří totiž mnoho nervů, slz a pocitů viny).

1. Harvey Karp: Nejšťastnější miminko v okolí

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek...To je nesplněný sen mnoha rodičů. Samozřejmě, že děti pláčou, jak jinak si mají říct o mléko, suchou plenu nebo trochu pomazlení? Ale co s dětmi, které pláčou, i když nejsou nemocné a veškeré základní potřeby jsou na první pohled uspokojeny? Kdyby jim něco nechybělo, přeci by neplakaly. Možná jim chybí další tři měsíce v maminčině bříšku.

Skoro nikdy nepláče a spinká jak andílek. To je podtitul knihy, která mnohým rodičům pomohla pochopit, proč jejich miminka pláčou a jak jim pomoci, aby k pláči neměli nejmenší důvod.

Chybějící čtvrtý trimestr