Příchod naší Terezky na svět 🙂
Na konci roku 2015 jsem začala toužit po druhém děťátku. Manžel byl nejprve proti, ale pak si uvědomil, že dcera potřebuje parťáka /parťačku, tak tedy souhlasil. Řekli jsme si, že na jaře se začneme snažit a doufali jsme, že si k nám miminko najde brzy cestu. Na začátku května jsem zjistila, že jsem těhotná a byla jsem štastná jako blecha.
Ještě šťastnější jsem byla, když nám na 1.screeningu oznámili, že 20. nebo 21. ledna máme očekávat zdravou holčičku. Celé těhotenství bylo bez problémů (bez nevolností, bolestí zad, otoků atd se to ale neobešlo .....)
Byl tu leden a já už pomalu mlela z posledního. všechno mi bolelo, nohy jak konve a tak jsem si řekla, že počkám na 38.týden, kdy už malá bude donošená a budu se snažit, aby mezi nás zavítala co nejdřív. Zasedla jsem k internetu a hledala rady maminek - skoro všechny doporučovaly sex. Ok, 14. ledna jsme si tedy řekli, že to zkusíme. No a světe div se - 2 hodiny po sexu se ozvaly první bolesti po 7 min a za chvilku už byly po 5. Šla jsem si tedy dát vanu a vzbutit manžela. To už jsem měla bolesti po 3 minutách. Byla 1:00 hodina a my dorazili před porodnici, kde mi u vchodu praskla voda. Na příjmu zjistili, že jsem otevřená na 1,5 cm (což jsem byla už skoro týden). Bolesti v tu ránu nikde, ale vzhledem k odtoku vody už mě domů nepustili. Uložili mi na hekárnu, a že se mám prospat (copak to ale jde, když každou chvilku se mě sestra ptala na bolesti a když kontrolovala malou). Ráno kolem 5 hod sestra zjistila. že jsem stále na 1,5 cm. takže opět to samé - lehnout a snažit se spát 🙂 V 9:30 jsem byla na 2 cm a nechápala jsem, že to jde tak pomalu (vždyť se říká, že druhý porod je rychlejší -první dcerka byla za 3 hodiny venku od prvních bolestí). Sestra mi řekla, že si můžu zavolat manžela, pokud chci, ale že nemusí spěchat, že na porod to zdaleka není. Zavolala jsem mu, aby přijel a šla jsem do sprchy. Tam mě přepadly z ničeho nic šílený bolesti. Horká voda mi dělala dobře, takže jsem tam trávila minimálně 15 min. Když jsem vylezla, tak jsem měla najednou nutkání tlačit. Říkala jsem to PA a ta jen, že to není možný, že jsem před chvilkou byla na 2 cm. Já si ale stála za svým a trvala jsem, aby mě zkontrolovala. Bolesti jsem měla snad po minutě a tak šílený, že jsem nemohla ani chodit. 10 metrů na sál jsem šla snad 5 minut 🙂 Asistentka mě zkontrolovala a jen se usmála a řekla, že jsem na 10 cm, že jsem se v té sprše otevřela o 8 cm a při další kontrakci můžu začít tlačit. To jsem ale nechtěla, protože manžel ještě nepřijel a nechtěla jsem, aby to propásl. Najednou se tam objevil a mě spadl kámen ze srdce, že to stihl a nepřijde o ten krásný zažitek. Na 1 zatlačení byla hlavička venku a na další i tělíčko (bez jakéhokoliv poranění a nástřihu). Bylo 10:30 když se Terezka rozkřičela na celé kolo. Po zvážení a změření mi ji položili na břicho a užívali jsme si krásné první 2 společné hodinky.
Terezka se narodila 15. ledna v 10:30 s mírami 3250 g a 50 cm.
tak trochu lepí imige😉
Právě probíhá druhé kolo jarní charitativní dražby, ve kterém se draží i můj výrobek. Skupinu najdete zde: https://www.modrykonik.cz/group/4603/detail/
Rozdíl 8 měsíců 😂💗 Uz aby tady s námi byl, chlapeček můj 💗💗💗
Věděli jste, že Neato má jako jediný robot na trhu laserovou navigaci?
Už o ní byla řeč – skvělá laserová navigace, díky které Neato zvládne i úklid velmi členitého prostoru. Laser se totiž řadí mezi nejpřesnější měřící zařízení na světě, a tak zatímco jiné druhy robotů mají problém vysávat za šera či za tmy, Neato se bát rozhodně nemusí.
Díky technologii Laser Smart a detekci prostoru v reálném čase je navíc neustále ve střehu a nevynechá jediné místo, ať už je prostor sebečlenitější.
Oproti narážejícím robotům vysává Neato až čtyřikrát rychleji a důkladně vysaje celé podlaží, bez nutnosti instalace přídavných zařízení, tzv. virtuálních zdí.
Když je podlaží větší, než vysavač na jedno nabití zvládne, Neato se automaticky dobije a pak vysává dál od místa, kde úklid přerušil, než dokončí celé podlaží. Jeden úklidový cyklus může vcelku obsahovat až tři vysávání s dvojím dobíjením. Největší plocha úklidu, kterou zvládne Neato Botvac Connected na jeden úklidový cyklus, je až 450 m2.
Takový normální den jedné mámy
Budík mi sice nezvonil, ale probouzí mě Filip, který si něco v postýlce mumlá. Od doby, co mám děti, mě dokáže vzbudit každé šustnutí oddělené od naší ložnice dalšími dvěma panelovými stěnami. Přála bych si získat jinou super sílu :-/ Co třeba přinutit děti spát déle? Snažím se znovu usnout a v duchu se modlím, aby se stejně rozhodl i on. Zůstalo ticho a já se zachumlám hlouběji do peřin. Byla to ale pouze sluchová fatamorgána, řev mě v průběhu pár sekund postavil na nohy. Letím do pokojíku, aby se nevzbudila i Laura. Marná snaha- ta už sedí na posteli a usmívá se od ucha k uchu. Zoufale si vzdychnu- no nic. Spát budu snad jindy.
Beru z postýlky Filipa. Skoro ho nevidím přes všechny hračky, které mu tam Laura před chvílí naházela. Poslepu hledám vypínač a žmourám do ostrého světla. Snažím se probrat a u toho oblékám Filipa, kterému se to tedy vůbec nelíbí. Kde jsou časy, kdy mi ležel na přebalováku a ani se nehnul? Teď se snaží vší silou spadnout. Přetáčí se, křičí, nechce si nechat nasadit plenu. Sahám po svém esu- zpívám o pavoučkovi a snažím se u toho dělat grimasy. Zabírá to. Trhám rekord v rychlosti oblečení bodyčka, punčoch, ponožek a tepláků. Mezitím už Laura sedí v obýváku u pohádek a dožaduje se kakaa. Loudavě otevírám lednici a jakoby náhodou zavadím zrakem o hodiny. Půl šesté ráno????
Snažím se sama sebe přesvědčit, že jsem nic neviděla. Zbytečně, hlavou se mi honí, že se vlastně posouval čas a ono je ve skutečnosti půl páté. Jsem zralá na litr kafe.
V půl osmé odvážím Lauru do školky. Než se vrátím domů, Filip mi samozřejmě usne v autě. Klasika. Snažím se ho opatrně odepnout a přenést domů, do postýlky. Taková naivní představa- mám ji pokaždé a doufám, že to jednou vyjde 🙂 Nicméně se samozřejmě budí u otevření dvěří. No nic, beru ho do náruče a funím do třetího patra. Konečně se můžu nasnídat!
Malý si chvilku hraje a já usedám k pc. Práce čeká. A je jí hodně. Pracuji a pracuji. Hodiny utíkají. Filip se dožaduje pozornosti. Vstávám tedy chtě- nechtě od rozdělaných věcí a jdu si hrát. Mezitím dám ještě vařit oběd, přebalím, dám čaj a po pár minutách blbnutí ukládám unavené dítě.
Zvoní mi budík, abych nezapomněla jíst.
Postýlka hotová 🙂 Dnes nám přišly ještě polštářky kolem mantinelů a nebíčko, který se právě perou v pračce 🙂 Ať žijou ovečky 😀 😍
Ahóój,
dnešní mini kvíz!
Odměnou Vám budou 3 srdíčka za každou správnou dopověď! ❤❤❤
Proto mi odpovědi posílejte přímo do zpráv, aby je neviděli ostatní a mohli jsme Vám rozdat hóóódně srdíček 🙂
Druhou podmínkou je napsat tady do komentáře "kvízuji", aby všichni viděli kolik Vás už poslalo odpověd 😉
😎😎 S jakou délkou vlasu na koberci si poradí Neato Botvac D85? 😍😍
http://www.neatorobots.cz/produkty
Maminky co myslite rysuje se tam neco? Jelikoz malej od rana breci a nejde ho zklidnit ☹ achjooo
Tak jsme si dnes vyšly na první dávku MMR ;-/ šikulka, ani nepípla
Je tu nějaká skupina o opožděních dětí,ale trošku starších? malé je pět let a jsem ve všem strašně pozadu,není na stejné úrovni jako její vrstevníci.....tak se potřebuji poradit,popovídat atak.,uz mi to nějak vše přerůstá přes hlavu😕
Jaké perly vypadly z Vašich pediatrů? Mě nejvíce pobavila věta: "Ale vigantol musíte dávat i v létě, není dokázáno, že se vit D ze slunce vstřebává!" 😂
Díky bohu za ty, co vymysleli vigantol!! 😝
(pozn. - vigantol nedávám vůbec, jen se o tom s ní nechci přít)
Dnesni 6m prohlidka a ockovani za nami. 9100g( 3180g)a 66cm(48cm) proste nam chutna😌❤❤❤
Věděli jste, že mezi Neato a kulatými nebo hranatými roboty je zásadní rozdíl v umístění kartáče?
Tvar robota je pro umístění kartáče a jeho následný výkon opravdu rozhodující, přesvědčte se samy!
Unikátní D-tvar robota s technologií Corner Clever umožňuje vysavačům Neato vysávat pouhý 1 cm od stěny a v rozích, protože kartáč i sání dosahuje přesně tam, kam je potřeba.
Naproti tomu, vysavače kulatého a čtvercového tvaru mají kartáče umístěné mezi kolečky. Sání je tak daleko od stěny a nemá nejmenší šanci vysát všechny nečistoty – ani boční kartáče to nezachrání!
Když jsem byla malá, musím přiznat, že jsem nebyla ani hezké dítě ani moc chytré, tedy soudě podle známek na jedné z těžších základních škol v Republice.
Byla jsem malá, měla jsem jak se šalamounsky říká pár kil navíc(v mém případě jich bylo dost), nosila jsem brýle a nutno podotknout, že dvacet let zpátky opravdu nebylo možné koupit designové kousky, které se dnes nosí, a zároveň jsem měla zábavné příjmení.
A tak na mě celé dětství děti pokřikovaly:" Opice z papírové ulice, metráčku, máš čtyři oči a stejně nevidíš apod."
Děti umí být kruté a smějí se tomu, co neznají nebo tomu, čemu nerozumí.
Je tedy na nás dospělých, abychom jim to vysvětlili a naučili je, že posmívá se jenom někdo, kdo nemá co říct rozumného.
Zrovna nad tím jsem přemýšlela, když jsem se včera ráno bavila s mužem nad kávou. Ptala jsem se ho, jestli neděláme jako rodiče málo. Že všude vidím, jak jiné rodiny neustále cestují, a pořád něco podnikají. Opravdu mám občas chvilky, kdy o sobě pochybuji a říkám si, jestli jsem dobrá máma, jestli nedělám tohle nebo něco jiného špatně a jestli bych se neměla snažit být jako ostatní matky, které pořád něco vyrábějí, tvoří a povídají si se svými dětmi. Kde berou čas na ostatní věci nechápu. Možná mají nějaký skrytý talent, který já bohužel nemám.
Ale víte co mi došlo? Že to nejsou jen děti, které umí být kruté. Jsme to i my dospělí a jsme k sobě velmi často krutí.
Dnešní doba je jiná, než za dob mého dětství. Tehdy jsem si opravdu celý den hrála s klackem a kamenem a stavěla bunkry. To bylo normální, tak jsme jako děti trávily čas.
Jenže doba se změnila a dnešní děti u svých rodičů vidí mobilní telefony, Ipady, Ipody, tablety a další vychytávky a chtějí se naučit s nimi pracovat a ruku na srdce, v dnešním době je každý, kdo neumí alespoň základy na počítači prostě ztracený. Taková je dnešní doba.
Reaguji na článek, kdy se v jedné zahraniční diskuzi pustily matky do jiné maminky, která postovala fotky svých dvou synů, hrajících si na mobilních telefonech. Synům bylo osm a deset let. Padaly tam komentáře jako, že kazí dětem dětství a místo, aby je nechala čučet do mobilu, měla by s nimi jít ven apod.
A já si říkám proč? Co je na tom tak špatného?
Jsou děti, které si vydrží hrát hodiny s kostkami, jiné chtějí znalosti a měli bychom jim bránit jenom proto, že se na nás ostatní rodiče budou dívat skrz prsty? Opravdu je záruka krásného a šťastného dětství běhání po lese od východu slunce do západu, házení šišek do pole a pozorování slimáků?
Je snadné soudit a kritizovat. Nikdo nejsme bez viny.
A stejně snadné je neustále hledat studie, které popisují, co je dobré pro naše děti a co není.
Mohli bychom být lepší rodiče?Určitě. Mohli bychom být horší? To si pište, že jo.
Pamatuji si, jak se na mě některé matky na hřišti dívaly, že jsem si dovolila číst časopis místo toho, abych si hrála s pískem. Věděla jsem naprosto přesně o každém kroku mé dcery a kdykoliv byl jen náznak nebezpečí, zasáhla jsem. Přesto jsem ale byla černou ovcí, která se dítěti nevěnuje a jen tak si dovolí číst.
Přiznávám to, měla jsem na hřišti klid. Dcery si hrály a já si mohla něco přečíst.
Kdy už konečně pochopíme, že není špatné přiznat nahlas, že potřebujeme taky vydechnout a že zabavit děti je prostě někdy nutností. I když to znamená posadit je před televizi, aby se dívaly na hloupou pohádku nebo je naučit s tabletem.
Nelitujme toho co děláme a jak vychováváme naše děti. Všechno děláme z nějakého důvodu a měli bychom si za ním stát a umět si ho obhájit.
Opravdu být dobrým rodičem, znamená jen tvrdě pracovat každý den, nemít čas na pořádný spánek ani na odpočinek a všechen volný čas věnovat dětem? A když nám zbude nějaký čas zaměřit se na rodiče, kteří se rozhodli vedle výchovy svých dětí i žít?
Být rodičem je náročné a místo odsuzovaní a přiživování nesmyslné reality o sebeobětování se dětem, bychom spíš měli jasně nahlas a zřetelně říkat, že také potřebujeme žít, odpočívat a bavit se.
Děti umí být kruté a zranit, protože nevědí jak se chovat a nikdo jim neporadil, co je správné. Ani neví, jaké to je mít brýle a jak nepříjemné může být neustálé pocení na nose, strach o poškrábání nebo zamlžení skel při přechodu ze zimy do tepla.
Ale jako dospělí a zejména jako rodiče víme, jak náročné rodičovství je. Jak vyčerpávající je, se starat o děti po neprospané noci. Trpět frustrací a vnitřním neklidem nebo vztekem. Chtít čas pro sebe, i když to momentálně nejde.
Všechno tohle víme a stejně se najdou tací, kteří jsou schopní radit druhým, jak mají vychovávat děti a žít, přesvědčovat všechny o tom, že jen oni vědí co je nejlepší. Najdou se matky, které umí být krutější, než malé děti. Otevřeně píšou trpké poznámky a všechny nekojící, nešátkující, nebiomatky a matky, které nechtějí svůj život věnovat jen dětem, napadají a slovně jim ubližují.
Když za námi přijde naše dítě, že se mu kamarád ve škole posmívá, řekneme, že je malý a nerozumí tomu.
Jak ale omluvit dospělého člověka?
S Láskou,
Monika ❤
Devcata prosim Vas jak to je s tim kdyz zena nema narok na materskou a musi automaticky mit rodicak na ctyri roky. Jde to zvolit pres tatinka, ktery je zamestnany a pak nejak prevest na maminku?
Maminky mam otazku. Jak Vam spi vase deti? Ja mam doma velkeho space az se mi to nelibi a bojim se aby ji neco nebylo ☹ Male je 15 mesicu.Vecer ji dam spat v 19 hodin a spi v kuse do 7 do rana pak v 10 uz je uknourana tak jde spat a spi do 12 a okolo 15 hodiny spi jeste hodinu a takhle kazdy den... samozrejme si nechci stezovat, vim ze nektere maminky by byli stastne kdyby jim takhle spinkali deti.. jen mam strach aby byla v poradku. Muj prvni syn spac nebyl, tak je to pro me nove. 🙂 Dekuju za vase zkusenosti.
Předčítat břichu
Cože? Ty dnešní matky už neví, co by...může problesknout některým z nás. Mám zde pro vás jen takový malý tip. Nejde o tyranizování, jak být dokonalým rodičem a to dokonce ještě dříve, než se dítě narodí ;)
Jsem klinická logopedka na mateřské a mám teď tu krásnou příležitost sledovat vývoj dětské řeči v přímém přenosu. Píšu rodičům o tom, co vím a znám. Třebas některé mé postřehy upotřebíte pro vývoj řeči vašeho dítěte a třeba i lepší komunikaci v rodině.
Ví se, že děti už v prenatálním vývoji slyší a reagují na matčin hlas nebo melodickou hudbu. Pouštění Mozartovy hudby břichu se sice u nás doma nekonalo, ale svou oblíbenou hudbu jsem přece jenom poslouchala o něco raději, právě pro pocit, že ji posloucháme dva. Ještě dříve než u nás proběhla radost, že ve mně roste nový posluchač, jsem četla o studiích sluchového vnímání u dětí ještě nenarozených. Jsem klinická logoedka tak čtu "todlenc", ale jinak čtu i detektivky;) Studie prováděli DeCasper a Spenceová, v průběhu 80. a 90. let a z nich vyplývá že,
pokud 6 týdnů před porodem budete svému maličkému opakovaně předčítat kratší část textu, bude na něj reagovat po porodu, a to i když jej bude číst někdo jiný.
Při výzkumu hodnotili reakce plodu a to podle změn srdeční akce. Změnu zaznamenali, i když text četla jiná osoba než matka nebo otec. Tím bylo vyloučeno, že se jedná o pouhou reakci na hlas blízkých.
Pokud vás tento poznatek zaujal, můžete zkusit předčítat svému dítěti - můžete zkusit číst svému břichu. Nejspíš tím nezískáte náskok před dítětem od sousedů, ani tím nijak neumocníte vývoj vašeho superdítěte ;). Taky nemohu slíbit, že text bude fungovat jako zaklínadlo pro řvoucí uzlíček. Tímto čtením můžete "jen" přidat další způsob komunikace s miminem. Slovy, která jsou vám milá a která už bude znát. S jak přesnou délkou textu pracovat jsem se nedočetla, autoři uvádí: "určitý krátký text". Výběr je na vás.
Nějak mi nejde do hlavy proč když na aukru něco vydražím za nějakou cenu,prodávající si přičte poštovné + navíc třeba 5,- za každou položku v balíčku..k čemu/na co jako 5,- navíc na každou položku?
Dlouho jsme se neozvali! Mezitím nám Tobik oslavil 6 let a čekají ho první oficiální závody v kartingu a Valentinka má už 18 měsíců! ❤️
Prosím o zkušenost s plenkami z Lidlu (zn. Toujours) ve srovnání s Pamperskami, Dada a šmoulími. Děkuji
Dobré ráno,
včera u nás na chvíli vysvitlo sluníčko, a tak mi Emička (9m) šla pomoct rozvést pracovní papíry 🙂
Vaše příspěvky a inspirace https://www.modrykonik.cz/forum/category/dny-s-...
mě naučily, že děti je důležité zapojovat do "pracovních" procesů a opravdu jde vidět, s jakou radostí pomáhají. Krásný a úspěšný začátek dne...
