V necelých 20-ti měsících si udělal nádhernou selfie (nechám zvětšit a udělat obraz). Ta fotka je fakt nádherná, jak od fotografa - navíc je černobílá, nádherná.

Jeho starší sestra nechala svůj mobilní telefon na stole v obývacím pokoji a šla z mnou do kuchyně. Lukáše samozřejmě nenapadlo nic jiného, než na něm ťukat. Má na fotce sice jen kousek hlavy, ale fakt to vypadá velmi pěkně 🙂

No a včera přesně v jeho 20-ti měsících, kdy mi utekl s křikem z kuchyně, protože jsem mu nedovolila jít do špajzu, se mu povedlo se zamknout samotnému v obývacím pokoji. Udělal to opravdu rychle, jelikož jsem za ním běžela hned, jakmile jsem slyšela, že má v ruce klíč a točí s ním v zámku (samozřejmě předtím bouchnul dveřma). Už jsem mu viděla jen záda, jak odchází s klíčem v ruce sednout si na gauč a provádět svou oblíbenou činnost - bouchat se zády o gauč.

Moje nervy...

"Lukášku, Luki, pojď sem!" snažila jsem se o klidný hlas, ale v hlavě mi šrotovalo jak tak malé dítě strčí zpět klíč do zámku...

Lukáš po chvíli přišel, aby zjistil co ta matka jančí. Chtěl mi otevřít dveře a zjistil, že nejde, ukazuju mu, že já taky nemůžu a vysvětluju, že musí dát klíč zpátky. Nevěřila bych, ale fakt se snažil ho tam dát nicméně, nedal.

I já Vás všechny zdravím. 

Když můj starší syn začal mít problemy s položkou, začal nám kolotoč s doktory. Po nekolika měsicích nám bylo sděleno, že Matyáš je počínající atopik. Tisíce nás stáli různá mýdla, mastě, olejíčky. Ve finale jsem se začala zabývat alternativou a ta nám pomohla problemy zmírnit. Byla jsem neštastná. 

I já od Matyášova porodu trpím silnou alergií na chemie a ma pokožka je neustále vyšušená, popraskaná a velmi bolavá. Když se narodil mladší Kubík, doufala jsem, že můj ekzém zůstane alespoň v tomto stadium a nezačne se to horšit. Jen každodenní činnost jako je přebalování, je pro mě náročná a musím si brát rukavice. Zadrhávám se o plenu a pak mi krvácí ruce a bolí to. 

Doufala jsem, že Kubíčkovi se ekzém vyhne obrovským obloukem. Nevyhnul se. Nemá sice atopický ekzém, ale pokožku má strašně suchou a občas nekde praskne a krvácí. Hlavně pod kolínkama. Mám doma velkou zasobu všech možných výrobků. Teď k jádru věci. 

Na Koníku jsem už několik let. Když před pár měsíci vyhlasily různé testování produktů, jásala jsem. Po několika zapojeních a mnoha neůspěších jsem to vzdávala. Objevilo se testovaní na citlivou a atopickou pokožku od Aderma Exomega. Zkusila jsem štěstí a byla jsem vybrána. Jásala jsem. Má prvni výhra v životě.

Začali jsme testovat. Všichni tři. 

Já jsem na to s rukama o 80% lépe než kdy jindy. Mýdlo krásně voní, jen méně pění. Mladší Kubík má kůži taktež o 80% lepší a nemusíme každy den tolik promazávat a starši Matyáš je na tom nejlépe. Podařilo se nám asi i díky mýdlu Exomega uvést atopák do klidoveho stavu a Matýsek je čistý, krásný, nedrbe se, neplace, nemá popraskane ruce, nohy, krk a nemá na sobě fialové fleky od genciály. 

Takže milý koníku. Moc Ti děkujeme za zapojení a už nikdy nic jiného nekoupíme. 

Přeji hezký večer.

Nedávno jsme se se sousedkou dostaly na téma spánek dítěte, protože každý se zajímá, jak to vaše dítko v noci spí. A když zjistila, že máme dítě v posteli, skoro vyjekla: „Vy spíte s děckem v posteli??? Cožéééé. Ale to ho tam budete mít do puberty, víte to????“.

No jelikož to je starší paní a myslí vše dobře, nezatěžovala jsem ji zbytečnými fakty, kterými později v článku zatížím Vás, ale položila jsem jí jednoduchou otázku: „Máte děti? A které okamžiky byste vrátila, kdybyste měla na chvíli možnost je zase prožít?“ Zamyslela se a na chvíli ztichla. Nabídla jsem jí proto odpověď. „Určitě jeden z těchto okamžiků by bylo přitulení se ke spícímu dítěti, k tomu voňavému štěňátku, políbení jeho malého nosíku a pohlazení sametové kůže.“ Už jsem nemusela pokračovat dále.

Kéž bych to své dítě mohla mít v posteli do 15 (berte to s nadsázkou :D)

Když si vzpomenu na své dětství, nezapomenu na noci, kdy jsem měla hlavu přikrytou peřinou, obávala se jakéhokoliv pohybu či zvuku a usínala se strachem. Do dneška je mi nepříjemné usínat sama…

Co by si Vaše dítě vybralo, kdyby mělo svobodnou volbu? Kde končí nad ránem Vaše děti? Musíte je vyhánět z manželské postele, kde pro Vás všechny není dost místa? Nadáváte potom na to, že nejste vyspaní, ale stejně nemáte srdce děti rezolutně poslat zpátky do svých pokojů?

Je přirozenou potřebou člověka ochraňovat své potomky ve dne v noci. Samičky téměř každého živočišného druhu svá mláďátka nepřetržitě opečovávají a rozhodně jim nebudují vlastní nory, brlohy či hnízda, aby samy měly klid a mohly v noci nerušeně spát.

Všichni to známe. Přinejmenším my, kdo vlastníme močový měchýř typu průtokový ohřívač. Máme vypočítanou vzdálenost s přesností na vteřiny ke každé benzínce na svých obvyklých trasách, které absolvujeme autem. 

 Já vím, že na benzínce si můžu zcela legálně dojít na záchod bez obstrukcí. Jenže člověku je to takové hloupé tam jen tak vtrhnout s neskrývaným úmyslem dojít si jen na záchod a zase rychle vypadnout. Takže se tam nenápadně rozhlížíte, proplétáte se kolem regálů ve snaze vzbudit dojem, že si určitě něco koupíte, jen se zrovinka nemůžete rozhodnout, co by to mělo být. A pak si čirou náhodou vzpomenete, že jste potřebovali jít na záchod a zapadnete na ona místa.

Geniálně nenápadný tah 

Při cestě zpět se opět s maximální diskrétnosti proplížíte ke dveřím a jako by nic se vypaříte. Tohle všechno mám perfektně natrénované. Ale má to jeden háček. Když jedete někam s dítětem a tomu se chce čůrat taky. Ve vší nenápadnosti se proplížíte na záchod. Nenápadnost spočívá v tom, že dítě halasně pozdraví na celou pumpu, naštěstí ale nedodá nic pohoršujícího. Možná ještě v tuhle chvíli mohou všichni přítomní podlehnout kouzlu osobnosti a říkat si, jak je to dítě roztomilé a vychované.

Při odchodu z WC doufáte ve stejně hladký průběh jako u příchodu, eventuálně kdyby dítě mohlo pozdravit méně nahlas, ale to už by vaše přání bylo nejspíš předimenzované. Zatímco sebe i svou ratolest směrujete k východu,  po očku s hrůzou shledáváte, že váš miláček zmerčil exkluzivní zboží ve svém okolí. V tu chvíli už se psychicky připravujete na to, co je pro vás ještě schůdnou investicí v tomhle čupr trupr předraženém obchodě s príma sortimentem, a jakou cenu jste ochotni zaplatit za ticho.

Kupodivu se však nic neděje, dítě ani v náznaku nehodlá dělat scény a vy už se v duchu radujete, jak to šlo hladce, že si vás téměř nikdo nevšimnul a můžete zmizet.