Média a sociální sítě nás zahlcují denně fotkami dokonalých matek, vždy upravených a krásných. Nevím jak Vy, ale já si vedle nich připadám jako obtloustlý hroch s kruhama pod očima, směle konkurujícími velkému  Grand Caňonu. Například je  jen málo časopisů, které si vůbec koupím, protože hned po titulní stránce, mě většinou přejde nálada nebo naopak dostanu chuť otevřít si víno a vyluxovat ledničku, protože stejně tak perfektně jako ony, nikdy vypadat nebudu.

Co teprve fotky matek celebrit, to je to pravé pro sebevědomí nás, obyčejných ženských! Deset minut po porodu už mají zpět svou konfekční velikost a s novorozencem na zádech zvládají pracovní tempo a ještě se u toho usmívají, jakoby to nic nebylo. Ale ono to je. A je to hodně. Jenže, když  ráno předáte dítě chůvě a pak Vás v salonu čtyři hodiny upravují, kulmují a oprašují, je snadné vypadat dobře. V poledne za Vámi ještě zaskočí osobní trenér, se kterým si dáte kolečko aerobních aktivit a po něm, Vám asistentka přinese oběd přesně vyvážený Vašim potřebám.

Vždycky si pak vzpomenu na film s Barbrou Streisand a Jeffem Bridgesem "Dvě Tváře lásky". Barbra tam v jedné scéně říká svým studentů, jestli  v pohádce "Popelka" při závěrečných  titulcích je skutečně konec? A nebo Popelka rozčilovala prince tím, jak pořád uklízela a povídala si s holubama?
 Nebo Růženka? Možná lezlo princovi na nervy, že má spavou nemoc a půl dne prospí. Pohádky jsou pohádky, ale my žijeme v realitě.
Každý máme to své citlivé místo, kde si nevěříme a rádi by jsme ho změnili. Ať už jsou to vlasy, které by jste rády měly delší a hustší jako modelka propagující novinku od vlasové kosmetiky. Nebo štíhlé nohy jako slečna, která si nůžkami v reklamě rozstříhává punčochy. Její nohy se zdají být nebesky dlouhé, ale když se podíváte trochu blíže všimnete si, že ta diva má přinejmenším 180 cm, takže se svými chudými 168 cm se s ní třeba já, nemůžu srovnávat.

Jaká jsou tedy fakta, která prostě platí, ale nikdo Vám  je nahlas neřekne, i když by jste to často potřebovala?

1. Celulitida a ďolíčky nejsou smrtelnou nemocí a že je mají všechny ženy bez ohledu na váhu a věk. Ani dva Oscaři za nejlepší roli ani ten nechutně drahý krém, Vám od pomerančové kůže nepomohou.

2. Štíhlé a hladké nohy na fotkách jsou dílem zručných retušérů, kteří už vědí, jak a co správně zamaskovat, aby z Vás udělali dlouhonohou Lady. Pod dokonalou fotku už Vám samozřejmě nenapíšou, že ta krásná herečka má nohy plné křečových žil a pih a o dokonalém tvaru může jenom snít. A pokud si ještě vezmete podpatky nejméně 15 centimetrů vysoké, budete mít nohy až skoro do nebe také.

3. Dokonalý Food styling se hodí jen do časopisů a food blogů, ale ne každé krásně naaranžované jídlo, taky dobře chutná. Když přiběhnete domů s jazykem na vestě a uvaříte rodině večeři, která sice nebude vypadat jako ta v posledním výtisku Gurmánského časopisu, není to špatně. A navíc, jídlo dělané z láskou předčí i ten největší kulinářský skvost.

4. Nikde na světě není žena, které by padlo každé oblečení, na které si ukáže. Takže mít široká kolena i přes štíhlé nohy je normální. Stejně jako větší boky a bříško. Takže nejen Vy, ale i miliony ostatních žen na světě, tráví hodiny ve zkušebních kabinkách, než najdou ten správný kousek oblečení, do kterého se nejen vejdou, ale i jim padne.

5. Chlapům je jedno, jaké máte spodní prádlo, a je zbytečné se jich ptát nejen na názor, ale i trávit hodiny vybíráním toho nejvíce sexy. Mužské pokolení ocení nejvíce to prádlo, které půjde rychle a snadno dolů.

6. Čas a gravitace je neúprosná a to co bývalo dříve nahoře, nemilosrdně také bude klesat dolů. Proto se vyrábí spodní prádlo, které má zamaskovat nejen bříško, ale pozvednout naše vnady. Takže se nelitujte při pohledu do zrcadla nebo fotek matek celebrit, nikdy nevíte co mají pod oblečením. Tak hurá pro push-upku!

7. I přes lákavou reklamu a recenzi, Vašim vlasům ten nový šampón prostě nikdy nedodá  takový objem. To, co vidíte na obrázku, trvalo šikovným stylistům a kadeřníkům několik hodin, než se to nakulmovalo a natupírovalo.

8. Dokonalá manikúra je nedosažitelná, pokud musíte 10 x denně oplachovat dětský hrneček nebo utírat stůl od kečupu. Pokud nemůžete chodit s rukama nad hlavou, nesnažte se najít dokonalý lak na nehty. Neexistuje stejně jako dokonalý život.

9. Pokud máte pocit, že Vaše kamarádka stíhá všechno od nákupu, přes domácnost a ještě krásně vypadá, spíš než, aby jste jí záviděla, politujte jí. Musí být pod hrozným tlakem, aby to všechno zvládla. Když Vám dodává pocit uspokojení, že bez make-upu a v teniskách vyrazíte s dítětem na hřiště, zažíváte větší příval štěstí, než ona. Ve chvíli, kdy máte depresi, že nedokážete dvacet věcí najednou, je načase některé ze seznamu vynechat.

10. Normální matky i ty dokonalé, mívají všeho plné zuby. Dětí, domácnosti a své polovičky. Křičí, hroutí se a občas přemýšlí, jestli to stojí vůbec za to. za tu dřinu, nevyspání a tlak. Jsem jedna z těch normálních a obyčejných a jsem na to pyšná.

NAJDETE MĚ I NA FACEBOOKU: https://www.facebook.com/DenikMamy/?ref=aymt_homepage_panel

Krásný čtvrtek, holky🙂 Je pár měsíců nazpět, co jsme se rozhodli trošku zvelebit byt a připravit ho tak, aby miminku ( a nám) nic nechybělo. Článek o výbavičce ( od oblečení, přes kočárek po šetrnnou kosmetiku mám ZDE)

 Vy, které čtete pravidelně mé příspěvky už víte, že s manželem nechceme znát pohlaví miminka. A tady vnikla otázka do jakých barev budeme ladit pokojíček. Ani jeden z nás není fanda dekorování celého pokojíčku v typických ( a v česku taaaak oblíbených) barvách, jako jsou modrá a růžová….nejlépe ještě s x nálepkama Hello Kitty a Minnie či Spidermanem na zdi, takže jemné barvy a neutrální odstíny byly jasnou volbou.

Pokojíček jsem pojala, jako místo k odpočinku. Vždy má být oddělená část na hraní a část relaxační. Malému miminku bohatě postačí jen ta odpočinková část. Barev a stimulace si užije dost během hraní s hračkama (ano, má tam být i :P), které dostane od tzv: "rozmazlovačů" = prarodičů či přátel 🙂 A jak je znám, barvama šetřit nebudou 🙂

Pokud bych od začátku vybavování pokojíčku věděla, že to bude chlapeček ( což si myslím, že bude :P), pokojíček by byl bílo-krémový s pastelově modrými doplňky. Pro holčičku by byl taktéž základ bílo-krémový, ale s pastelově růžovými doplňky.

Dalo by se říct, že základ pro pindíka nebo pipinku máme, takže ty serepetičky v pastelových barvách budu dokupovat postupně. No a než ten pokojíček dovymazlím,  prcek začne brblat, že by se mu líbilo v pokojíčku to a tamto…takže, pro dobrotu na žebrotu (…mimochodem, na to brblání se neskutečně těším…). Tak a jdeme na to, jak Pat a Mat zařizovali pokojíček....

První s čím jsme začali bylo vyklizení takzvané „trucovny“. Byla to vymazlená místnost, kde byl gauč, stůl, počítač…prostě moje „pracovna“ a manželova herna :D. Začali jsme tedy stěhovat a vyklízet. Přestěhoval se nový gauč z trucovny do obýváku, koupil se nový koberec pod konferenční stůl a se stávajícím nábytkem v obýváku jsem si zahrála tetris. Super. Jenže, u nás, když je něco nového, velkého a voňavého, tak se to musí zákonitě pochcat.

O to se postarala naše milovaná Ronda. Počůrala gauč ( 2x) a koberec taktéž. Odstartovala jsem maraton čištění, nechutně sprostých slov a slz. Z gauče vše pustilo ( čištění jsem věnovala tolik času, že to považuji za mé drahocenné know-how pod krycím názvem „chcanecpryč“), ale z koberce to za boha nepustilo. Ani se u nás neohřál a už leží na sběrném dvoře, chudák.
FOTO: vyklizená trucovna a up-grade na pokojíček. 

Další, takový „příjemný“ dílek do skládačky pod názvem “ Kurva, nám se to všechno sere“ byl o něco horší, než počůraný gauč. Při cestě z Ostravy manželovi vběhl do cesty pes……. A co z toho vzniklo? Pes naštěstí spokojeně přešel na druhou stranu cesty, ale nám se v kufru vylilo 40 Kg silně krycí barvy Primalex.

Pohoda jazz, bílý interiér v autě jen tak někdo nemá. Ano, barva měla sloužit k vymalování interiéru, ale u nás doma a né v autě. Té barvy bylo tolik, že než manžel dojel domů, barva vytekla celým spodkem, až pod přední sedačky. Na posrání. Strávili jsme 3 dny ručního úklidu auta….a i přesto nešlo vše pryč.

Volám sa Filipko Kosár,mám 2,5r. a od narodenia mám DMO-detsku mozgovú obrnu,som veselé dieťa,učím sa chodiť,zatial nerozprávam,ale maminka mi rozumie.

Pre moju chorobu musím absolvovať rehabilitácie,ktoré ma posúvajú dalej,ale maminka je na mna a mojich dvoch bratov sama,a rehabilitácie sú veľmi nákladné tak sa mamička rozhodla zbierať vrchnáčiky a peniažky ktoré vyzbierame za vrchnáčiky pouzijeme na potrebné rehabilitácie v Piešťanoch.

Preto Vás prosím pomôžte nám ich nazbierať čo najviac.

Každý vrchnáčik sa ráta.

Ďakujeme všetkým.

Ak by ste nám ich chceli aj poslať možte tak urobiť na adresu: