Sedí chlapík na baru, dopíjí už tak 8mého panáka. V baru je tak zakouřeno, že sotva vidí na dekolt barmanky, co přímo proti němu čepuje pivo... A jak tak ostří do šedavé mlhy.. Zatmí se mu před očima a skácí se jak pytel písku z barové stoličky na zem... 

Sní, bdí? Místo dvou krásných jablíček, vidí proti sobě rozostřenou postavu... Nevidí jí do obličeje, vlastně z ní nevidí skoro nic... jen cítí její přítomnost. Neznámá osoba k němu najednou promluví hlubokým, důvěru vzbuzujícím hlasem... "Posral sis to chlapče, posral... čeká tě asi poslední hodina života, právě ti volají záchranku a ty zkapeš na operačním stole. Máš těžký infarkt. " Jen to tak konstatovat, mezi řečí, jako kdyby to nic neznamenalo. Odmlčel se a pokračoval... "Co říkáš, je ti 30let. To je krátký život. Cos v něm dokázal? Chlastem a bláznivími večírky ses úplně odrovnal! Mám pro tebe nabídku!" Chlapík z baru mžourá na tajemnou postavu a najednou dostal pocit obrovské naděje... Hrdlo se mu svíralo. Promluvit nemohl. A tak přízrak pokračoval"Což tu být  alespoň dalších 30let?" Muž zakýval rozpačitě souhlasně hlavou, v duchu se ho zmocnil tísnivý pocit že mluví s ďáblem, co chce upsat jeho duši... Ale co?  Bude ještě žít!!! To za to stojí!!! 

Stín přistoupil blíž a začal s výkladem:" Dám ti zdravé srdce, za to si ale vezmu 5 let z nabízených 30." Muž kývl. "ale aby jsi mohl dále žít svá další léta, chce to i nové játra, to tě bude stát dalších 5 let života." Muž opět zmatene kývl... A hlavou se mu honilo"20, alespoň 20!!!!" ,Ale přízrak nezkončil a s výčtem pokračoval: "Tvé ledviny mají obě zhoubný nádor a dalších 20let by nevydržely, tudíž ti beru dalších 5 let za nové ledviny. Dalších 5 za nová střeva. Máš je tak slabá že mohou do pár let prasknout a co si budem nalhávat, tvé slepé střevo je časovaná bomba...!"Stín se odmlčel... Díky tomu jak jsi žil. ti byl vyměřený čas na druhou šanci..." poslední slova zněly už vzdáleně... 

Ostré světlo, naléhavé pípání všelijakých mašinek... "ŽIJU" pomyslel si... "Byl to jen sen, šílený sen!!!" A tato zkušenost ho na tolik poznamenala, že - přestal kouřit, sek s flámováním... Začal sportovat, zřídil nadaci pro opuštěné děti, začal studovat práva a psychologii, založil rodinu... Měl 2 děti, které na devše miloval. Žil každý den na plno. Lidé ho obdivovali, milovali a dávali si ho za vzor... To vše se událo během 10ti let od jeho kolapsu...

Muž zemžel ve věku 40ti let...Každý nechápavě kroutil hlavou... Proč právě on? Proč né támhle ten šmejd od naproti??? 

Proč, proč...

Stojíme v kuchyni a snažíme se být neviditelní (a hlavně neslyšitelní).

L: Nemlať do toho kelímku tolik...

M: Myslíš, že nás slyší?

L: Zatím si tam prohlíží knížku.

M. Hlavně nesmíme nahlas mlaskat... Pozor, škrábeš lžičkou o talířek.

L: Musí ty dvířka od lednice dělat takovej kravál?

 Pondělí

V první řadě bych chtěla poznamenat, že vůbec netuším, kde se ty vši vzaly. U nás doma, chápete? U nás doma! Skandální! Všichni členové naší rodiny žijí v prostředí zcela hygienicky nezávadném. Dětem nechávám lízátka ve vlasech jen do večera téhož dne, nejpozději do rána dne následujícího. Taky si vlasy pravidelně myjeme i bez incidentů zahrnujících lízátka a žvýkačky.  Podlaha vydrží čistá a nelepkavá obvykle den po umytí.  Zkrátka prostor pro přežití členovců a jiných hmyzovitých parazitů je minimální.

Také je důležité si uvědomit, že nikdo neumřel. Tedy kromě cizopasného parazita, jehož vraždu právě chladnokrevně plánuju.

No ale to bych spíš měla vykládat lékárnici a ne vám. Přede mnou v lékárně stále neubývá lidí a já se jen modlím, ať jich nepřibývá za mnou a můžu svůj problém vyřešit diskrétně.

To máte tak. Jednou jdete s dítětem ke kadeřnici a tam zjistíte, že máte vši. Nemůžete to zjistit potichoučku doma jako normální lidi, vlasy oholit, polít benzínem, spálit a pak kolem všivého ohýnku tancovat rituální tanec. Musíte se u toho hlavně cítit trapně. Obzvlášť když se s vámi kadeřnice loučí s dezinfekcí v ruce, kterou na vás výhružně míří, aby vás ani omylem nenapadlo se tam zdržovat ještě o vteřinu déle.

Ale zpět do fronty v lékárně. Zatímco vysvětlujete, že na ty vši potřebujete něco, co doopravdy zabere, lékárnice se vám neodbytně snaží vnutit jakýsi přírodní preparát, který je samozřejmě bio, eko, v souznění s přírodou, šetrný ke všem hrabošům a žábám (a nejspíš i vším) a máte myslet přeci i na dětskou pokožku, no ne?!  Po několika minutách konečně pochopí, že když říkáte: „Dejte mi to nejagresivnější, co máte!“, s humanitárním přípravkem neuspěje. Provázená opovržlivými pohledy lékárnice se sunu ke dveřím, kde už postává pár lidí. Zřejmě pracovníci sociálky. Vsadím se, že lékárnice zmáčkla nějaký tajný podpultový čudlík, když jsem jí vysvětlovala, že tím budu mydlit hlavy oběma dětem tak dlouho, dokud z nich ty vši nevytřesu.