Bříško vám už pomalu roste a na seznamu "Co pořídit" přibývají věci jedna po druhé. Jednou z nejdůležitějších (a často nejnákladnějších) položek, kterou řeší velká část rodičů, je kočárek. Pojďte se podívat, na co byste se měly zaměřit při jeho výběru, co nepodcenit a jaké jsou vaše možnosti.

Vybrat nejvhodnější kočárek pro vaše miminko rozhodně není jednoduché. Je ideální vzít v potaz hned několik hledisek, podle kterých se následně rozhodnete:

• pohodlí dítěte
• počet dětí
• terén
• značka
• cena
• bazar
• vzhled
• příslušenství

Pohodlí dítěte

Řekněme si na rovinu, že o pohodlí dítěte jde především. Novorozenec bude v kočárku s největší pravděpodobností trávit poměrně hodně času. Děti (ty, které jsou normálně donošené) se rodí s průměrnou porodní hmotností 3 300 gramů a výškou okolo 50 centimetrů. V potaz tedy berte nejen délku korbičky, ale také podklad, na kterém má miminko trávit čas. Ten by měl být ideálně rovný s možností upravit ho do mírně vyvýšené pozice v oblasti hlavičky a měl by být spíš tvrdší, než měkký. Tak bude mít vaše novorozeňátko ten nejlepší podklad pro zdravý vývoj páteře. 

U kočárkové korbičky se rozhodně zaměřte na to, jak je dlouhá. Mějte na paměti, že miminko byste do sportovní úpravy kočárku neměly dávat do okamžiku, než samo sedí bez opory. Počítejte s tím, že musí v korbičce nějakou dobu vydržet a "nevyrůst" z ní. 

„Rodila jsem celkem třikrát. Všechna těhotenství probíhala bez problémů. Pravda, to třetí už bylo trochu únavnější, když jsem se musela starat ještě o dva malé nezbedy, ale přesto jsem to zvládla. První porod byl vyvolávaný, druhý přirozený a pohodový a třetí velmi, velmi rychlý. Přesto, že jsme dojezd do porodnice měli jen tak tak a na porodní sál za mnou nestihla dojet ani kamarádka, za nic na světě bych ho nevyměnila. Naopak, vyvolávaný porod byl peklo, alespoň pro mě.“

Přenášíte, budeme vyvolávat

„Tak maminko, dnes máte termín porodu a nic se ještě nechystá, trochu vás tady 'prošťouchnu' a třeba se to ještě spustí. Jinak za týden vás pošlu do nemocnice na vyvolávání, pro jistotu. To 'prošťouchnutí' nebylo nic příjemného, trochu bolelo, ale s miminkem ani nehnulo. Že se jedná o tzv. Hamiltonův hmat (mechanické uvolnění hlenové zátky a odloupnutí vaku blan), jsem se dozvěděla až po přečtení diskuzí na internetu. Samozřejmě jsem hned hledala potřebné informace o tom, co to vlastně ta indukce je a co mě čeká. Asi je i lepší, že jsem to nevěděla. Těšila jsem se na miminko a na to, že už brzy bude s námi. Přežily to jiné, zvládnu to taky, no ne?“

Proč se porod vyvolává?

Jedním z nejčastějších důvodů pro vyvolání (indukci) je přenášení neboli potermínová gravidita. Klasické těhotenství trvá asi 38 až 42 týdnů. Tedy až v době po 42 týdnu je těhotenství potermínové. V tuto dobu už začíná placenta stárnout a nemusí plnit svou funkci na 100 %.  Na ukončení potermínového těhotenství po 42. týdnu se shoduje většina odborníků. Bohužel obvyklá praxe je, že se k vyvolávání přistupuje už krátce po 40. týdnu. Jen málo lékařů vyčkává, protože to znamená častější sledování a monitorování miminka a placenty.

Samotnému vyvolávání porodu může předcházet preindukce, a to tehdy, když ještě nejsou porodní cesty zralé k porodu. K tomu slouží Hamiltonův hmat nebo zavedení tyčinky do děložního čípku, kde mechanicky rozevírá porodní kanál a vyvolává vysokou produkci hormonů prostaglandinů, které stahy dělohy ovlivňují. Používají se také vaginální tablety pro dozrání děložního hrdla.

Když se mi před deseti lety narodil Šimonek, ještě v porodnici se mi namísto radosti vkradla do hlavy myšlenka: "teď už jsi stará, když máš to dítě".

Měla jsem po dlouhém těžkém porodu plném zásahů a bolesti. Děťátko jsem si moc přála, ale tak nějak jsem nebyla připravena na to, že zrozením svého dítěte se i já přerodím v MATKU.

Skoro dva měsíce jsem jen ležela, protože při každém vstanutí z postele jsem měla pocit, že ze mě vypadnou vnitřnosti. Připadala jsen si tlustá, z prsou mi tekla krev, a kdyby mi někdo řekl, že kojení je krásné, mrštila bych po něm něčím těžkým, aby se z těch keců probral.

Dnes chápu, že to nemohlo být jinak, že mé velké porodní zranění zachránilo blízkost, kterou jsem se Šimim udržela.

Vynucené spaní v posteli se mnou a nonstop kojení, jen aby bylo dítě spokojené a já nemusela vstát a nosit jej v náručí, nastartovalo moje mateřské pudy, které však ještě dlouho měly tendenci se podřizovat nevyžádaným radám a testováním technik, které už dávno považuji spíše za škodlivé a nepřirozené.

Když si na to vzpomenu, tak se sebou soucítím. A tu bolavou prvomatku hladím a chlácholím ji v sobě, protože ona to měla stejně těžké jako ten chlapeček Šimonek, a je jasné, že to spolu dali, jak nejlépe mohli. A že se naštěstí jejich vztah vyvíjí a neustrnul v té psychické a fyzické bolesti, kterou jsem před deseti lety cítila.

"Když naše dcera začala lézt po bytě, můj manžel se začal velmi strachovat. Barvitě popisoval situace, kdy by mohla kam spadnout. Když se učila chodit a padat, vymýšlel různé způsoby, jak zabraňovat odřeným kolenům. Když spadla, analyzoval, proč se tak stalo i celý večer." Helicopter parenting je pojem, který se v anglicky mluvících zemí používá poměrně běžně a vychází z vizualizace rodičů, kteří nad svými dětmi neustále lítají a dohlíží na ně jako z helikoptéry – u nás je trefnější a používaný výraz "stíhačka".

Název byl použit lékařem v šedesátých letech jako diagnostika těchto rodičů, jejichž děti si později v dospělosti stěžovaly na to, jak těžká pro ně přehnaná péče a kontrola nad jejich životem byla.

Rodiče – helikoptéry se snaží mít veškeré kroky svých dětí plně pod kontrolou. Od jejich narození veškerou péči o dítě, jeho volný čas, stravu a všeobecné pohodlí podrobuje přísným kontrolám a analýzám. Touha po dokonalosti se odráží ve všech sférách života dítěte, často bývá spjata také s přísným dohledem na jeho bezpečnost, kdy hlavně v prvních měsících života nesmí dítě odcházet na dva kroky z dohledu. Když se učí chodit, je vybaveno různými bezpečnostními prvky včetně poměrně běžně se prodávajících helmiček, nesmí pozřít nic, co není v tabulce pro jeho věkovou kategorii.

V pozdějším věku dítěte takoví rodiče často promítají své ambice do jeho života, pečlivě mu vybírají kolektiv, zájmové kroužky, podporují ho v perfektních výkonech ve škole i mezi přáteli. Velmi často stojí opodál a monitorují situaci. V období dospívání, kdy je samostatnost dítěte vyloženě nutná, se obvykle objeví první a velmi třeskutý konflikt mezi kontrolovaným dítětem a jeho úzkostlivými rodiči. Jejich výchovná metoda se stala jejich životním stylem a měřítkem úspěchu, který náhle končí a piplané a hýčkané dítě jim po tolika letech snahy, plánování a opečovávání dává najevo, že veškerá jejich snaha o kontrolu nad každým krokem a rozhodováním vyšla v niveč.

Jakými budeme rodiči?

Když čekáme naše první dítě, jen těžko si dovedeme představit, jací budeme rodiče, i když si to velmi často představujeme a plánujeme. Realita je často jiná, ženy i muže často změní porodní zkušenost a setkání se svým malým potomkem. Program ultrarodičovské péče se může spustit i párům, které to neočekávaly.

Kdo by to neznal. Nepříjemné opruzeniny, se kterými se setká takřka každá maminka. I když o pokožku pečujete, jak nejlépe umíte, stejně se objeví. Jak to? Vždyť jste miminko přebalovala poctivě, koupala i mazala krémem. Kde se vzalo to nepěkné zarudnutí, zvlhlá a bolestivá pokožka? Miminko pláče, protože ho to bolí, svědí a pálí a maminka je zoufalá. 

Pravidelné přebalování

Ať už používáte látkové plenky nebo jednorázové, vždy je důležité miminko pravidelně přebalovat. Nejen z důvodu hygieny, ale i kvůli prevenci vzniku opruzenin. Jemná pokožka miminek nemůže být dlouho ve vlhku a zároveň by se určitě nikomu nelíbilo, kdyby musel ležet v moči nebo stolici.

Miminka milují, když jsou rozbalená a mohou volně kopat nožičkami. A skvělé je to i pro jejich zadeček. Nechte ho při přebalování chvíli rozbalené, ať může kůže hezky větrat, vaše dítko bude nadšené. Nezapomeňte pod něj dát nepropustnou podložku, určitě bude potřeba.

Další nezbytností je pečlivé utření všech záhybů a faldíků. U holčiček umývejte genitál odpředu dozadu a u chlapečka pozor na všechny záhyby i pod penisem a šourkem.

Maminky mají v oblibě vlhké ubrousky, které jsou snadno použitelné, a rychle s nimi zadeček otřete. Používejte však jen sensitive ubrousky nebo ještě lépe omývejte zadeček a genitálie vodou.  To je pro dětskou pokožku mnohem lepší.

Narození miminka je nádherná chvíle, kdy konečně dostanete do náručí svou novou lásku. Také je s porodem ale spojena i celá řada povinností a organizačních záležitostí. Víte, co je potřeba zařídit před a po narození dítěte? My vám poradíme, na co všechno nezapomenout.

Co je potřeba zařídit před porodem?

1. Přihlaste se k pediatrovi

Jestliže už děti máte, nejspíš nebude tento krok potřeba. Váš pediatr bude dostatečně obeznámen s tím, že čekáte dítě a přihlásí vám i vašeho dalšího potomka.

Ženy, které čekají svého prvního potomka, by si měly vybrat lékaře v dostatečném předstihu. Zejména ve velkých městech by to mohl být poměrně náročný úkon. Ti nejlepší lékaři mívají obvykle plno a zájem je o ně velký. Klidně tak začněte hledat a obvolávat už v pátém či šestém měsíci těhotenství. Vámi vybraný lékař si poznamená vaše údaje a předpokládaný termín porodu. Obvykle stačí jen telefonický rozhovor.

2. Peněžitá pomoc v mateřství

Tak se mi podařilo dostat se do testování kapesníčků Kleenex balsam (Aloe Vera, Vitamin E a Calendula). Byla jsem moc ráda, protože je jaro a to znamená, že já, moje dráča a můj velký drak máme většinou rudé nosy. Mám s dcerou dost citlivou kůži a i když nemáme vyloženě alergii, jakmile začneme smrkat, tak musím koupit mast, jinak v práci vypadám jako rypouš. Pokud dráču něco svědí, nebo bolí např. právě nosík, je z ní saň, takže tohle vážně bodlo. 

Kapesníčky dorazily právě včas, protože dračici zrovna doktorka diagnostikovala začínající zánět průdušek. Rýma se jí valila z nosu a jelikož jsem s ní přes noc v ložnici, cítila jsem potutelné svědění i já a muž. Kapesníčky tudíž prodělalay opravdu tvrdý test celé naší rodiny. Myslím, že vzhled zelenomodré barvy krabice a obalu je příjemný. Čekala jsem, že budou nějak cítit po Aloe Vera nebo měsíčku a nic, nejdřív jsem byla trochu zaražená,protože mám ráda vůni bylin, ale pak jsem si vzpomněla, že např. mátové kapesníčky naší malé vadí, tak jsem to nakonec vzala jako plus bod. Kapesníčky nejsou cítit, ale na omak jsou velmi příjemné, zvláště balíčkové balení je super. Musím vyzdvihnout, že jsou pevné, ale zároveň jemné.

Můžu s klidem říci, že celou dobu, co jsem byla na OČR s dračicí (týden) jsme obě používaly kapesníčky balíčkové a z krabičky pouze tyto. Nejlepší recenzí jsou naše nosy bez zarudnutí a prasklinek. Po dvou dnech se přidal i manžel,ale dostal pouze krabicové kapesníčky, protože ty balíčkové jsme měly zabrané my dvě. Vše dopadlo dobře a Baru se brzy zotavila a mohli jsem všichni jet užívat prodloužený víkend před mou služební cestou....v autě jí dávám kapesníky jiné značky a Baru:"Ci ty zelený mami" Tohle myslím vypovídá o kvalitě produktu 🙂

Takže pokud chcete bavlnku pro nosíky Vaše a Vašich drahých, můžu osobně doporučit, u nás doma nebyly jistě naposledy. 

Po dlouhé době jsme měli možnost opět něco testovat. Tentokrát kapesníčky Kleenex balsam.

Přišly akorát v pravý čas, v době testování jsme všichni onemocněli, takže kapesník byl náš nejlepší přítel.

    První co mě zarazilo na boxu bylo, že se otevírají jakoby ze spodu a pak se otáčejí vzhůru nohama. Prvních pár kapesníků z boxu byl u nás horor. Nikdy se nám nepodařilo vytáhnout celý kapesníček v celku, až když pár kapesníku ubylo šlo to jednoduše.

Kapesníky mají jemný hladký povrch, nikterak nevtíravou vůni a jsou skutečně hebké. Jsou třívrstvé, vrstvy jsou v kraji jakoby lepené, takže se vrstvy neoddělují. při roztrhání kapesník nepráší.

    Z počátku byly k nosu skutečně jemné, ale čím častěji e používali i ony začaly trochu nos odírat. Co mi asi nejvíce vadilo bylo, že kapesník byl po vysmrkání hned takový mokrý ( jo pokud teda nesmrkáte tak nějak inteligentně jemně, já smrkám jak prsátko prostě až na doraz) takže se mi několikrát stalo že jsem si smrkla do ruky což je škoda.

    Při kusových kapesníkách jsem ocenila, že při otevření se mi neurvalo to otvírátko. Lepítko fakt lepilo, takže kapesníky jsem kdykoliv moha zavřít.

Pořád mám tendenci si hladit bříško, ale to už je prázdné a moje srdce zlomené! Bolest prý nikdy nezmizí, pouze otupí... Já jen vím, že NIKDY NEZAPOMENU! 

Moc jsem si přála zažít alespoň jednou klidné těhotenství, kdy nebudu muset řešit neplodnost, nebude  mě trápit panický strach o miminko a od půlky těhotenství žlučníkové koliky a přísná dieta. Já vlastně nikdy neměla nic jednoduché a proto je ze mě velký stresař. Většinou ale všechno, i přes velké stresy a fyzické bolesti, dobře dopadlo. Tentokrát ale bylo všechno jinak!!!

To, že se povedlo otěhotnět téměř hned, bylo pro mě velmi úsměvné a dělala jsem si z toho legraci. Trochu mě přešel úsměv s nástupem celodenních nevolností, díky kterým jsem nemohla normálně fungovat. Některé dny jsem se nemohla ani zvednout z postele. Domácnost byla v příšerném stavu (na můj vkus) a nemohla jsem se ani pořádně věnovat Theoušovi. Byl se mnou chudáček hodně doma - v tu dobu by se mi babičky a tetičky v Praze moc hodily! 

Těšila jsem se až nevolnosti přejdou a budu se moci věnovat běžným povinnostem a synkovi. Taky jsem se těšila a plánovala jak těhotenství oznámím na blogu a na sociálních sítích. Měla jsem v hlavě moc hezkou fotku, kterou jsem chtěla vytroubit světu, že v říjnu budeme mít další miminko a Theouš sourozence.

Napadá mě, proč jsem byla v tomto těhotenství o dost klidnější? Bylo to proto, že už jsem měla doma Theouše? Samozřejmě jsem se před každou kontrolou bála, aby bylo vše v pořádku, ale cítila jsem, že něco je jinak. Miminko jsem si moc přála, ale bylo tu něco, co nedokážu vysvětlit. Divný pocit - nebyla jsem šťastná, ale ani jsem se nestresovala obavami o zdraví miminka. A taky je možné, že teď si prostě spojuji něco co ani nebylo... Nebyl to jen zlý sen? Kéž bych se z něj probudila!

V noci na pondělí - 5 dní před prvotrimestrálním screeningem se mi zdál hrozný sen. Zdálo se mi, že jsem porodila holčičku, kterou někam odnesli a ani mi ji neukázali. Vydala jsem se jí hledat po porodnici. Procházela jsem místnostmi, které byly plné dětských postýlek s miminkama. Nakonec jsem ji našla. Na první pohled bylo znát, že něco není v pořádku. Měla takové děsivé tiky a já jsem se ji bála. Řekli mi, že má nějaký syndrom a já řešila co s ní? Jestli si ji vezmu domů, i když mě děsí , nebo ji tam nechám? Nakonec jsem si ji vzala, bylo to moje dítě a nemohla bych ji tam nechat. - Co to bylo sakra za sen?? Intuice nebo jen podvědomí strach ze screeningu?! 

"Máme devítiměsíční holčičku a poslední dva dny má horečky kolem 38 °C. Jestli to dnes nepoleví, tak jsem rozhodnutá dát jí na noc čípek ke sražení teploty, ale zas někde píšou, že 38 °C se srážet nemá, tak nevím, jak na to?" Když dítěti stoupá teplota, začnou si rodiče dělat starosti. Kdy se u dítěte přistupuje ke srážení horečky a jaké jsou možnosti léčby? Je mnoho otázek a my se vám na ně pokusíme odpovědět.

Při vyhodnocování teploty musíte brát v úvahu věk dítěte. Po narození se jeho teplota pohybuje většinou v rozmezí 37 až 38,2 °C v konečníku. Od šesti týdnů je teplota vždy o něco málo vyšší než v podpaží. U naměřené teploty v zadečku odečítáme 0,5 °C.

Teplota nebo horečka

Normální teplota těla se pohybuje v rozmezí od 36,5 °C do 37,3 °C. Je to hodně individuální, protože se v průběhu dne mění. Jen u malých kojenců nekolísá a zůstává po celý den na hodnotě kolem 37 °C.

Tělo bývá nejchladnější ráno v šest hodin a večer kolem páté hodiny nejteplejší. O zvýšené teplotě se hovoří od 37,5 °C až po 38,5 °C. Horečka nastupuje od 38,5 °C. Do 39,5 °C je to mírná horečka a nad 40 °C už hovoříme o vysoké horečce. Do teploty 38 °C není nutné horečku snižovat.

Samotnou horečku mimo teploty naznačují i hodně červené tváře a horké čelo. Horké ruce a nohy naopak nejsou správným signálem. Bývají naopak studené a někdy promodralé.

Když jsem ještě lehce zoufalá ze svého paličatého dítěte (sedící celé těhotenství na zadku), vyráběla tento dotazník, slíbila jsem výsledky zveřejnit a poslat, nuže tady jsou 🙂. Jen úvodem chci podotknout, že cílem dotazníku není žádná odborná studie (to by muselo být vyplňujících žen daleko víc), ale spíš podpora pro ty, které miminko v KP poloze mají a rozhodují se pro přirozený porod apod.

Dotazník mi vyplnilo celkově 163 žen.

Některá čísla je třeba brát ale s rezervou, protože jsem cíleně oslovovala ženy, které miminko KP polohou měly, proto je např. v mém dotazníku, že 28% žen mělo dítě při porodu jinou polohou než hlavičkou. Ve skutečnosti je celosvětově to číslo 3-4%.

Díky tomu, že jsem oslovila více žen, které měly KP polohu i při porodu, jsme se dověděli daleko více o tom, jaký porod KP je 🙂.

Teď už ke konkrétním číslům:

Má vliv to, zda je dítě prvorozené?

Z vašeho spokojeného miminka se náhle stal křičící uzlík. Kojení připomíná spíš zápas než sání a vy jste rády, když děťátko nakrmíte alespoň v polospánku. Co se děje? Právě vás navštívil strašák jménem bojkot kojení.

O bojkotu mluvíme tehdy, pokud dítě ve věku do dvou a půl až tří let začne odmítat kojení. Malý bojkotář se bude všemožně vzpírat – odtahovat se od prsu, tahat či kousat bradavku, silně plakat při pokusech o přiložení. Pro maminky to bývá silně stresová situace – ale nebojte, nejste v tom samy. Bojkoty potkávají jak prvorodičky, tak zkušené matky.

Příčiny bojkotu mohou být různé. Nejčastěji se uvádí pokles tvorby mléka nebo jeho obtížnější spouštění. Hladové děťátko je frustrované, že mléko teče pomalu a musí silněji sát. Spouštěčem mohou být i hormonální změny v těle matky (menstruace, nové těhotenství) nebo její onemocnění (typicky horečnatá onemocnění), které mohou ovlivnit složení mléka. Za bojkotem může stát také používání lahví, kde mléko teče snadno a miminko „zleniví“, dudlík, který naplní pouze potřebu sání, ale nikoli žaludek, nebo příliš rychlé zavádění příkrmů a tekutin. Také rostoucí zoubky a bolavé bříško dokážou udělat v kojení paseku.

To vše vede k tomu, že kojenec přijímá méně mléka, tím se jeho produkce dále snižuje, dítě je nuceno vynakládat větší námahu při sání, což ho rozčiluje a začarovaný kruh se roztáčí. Neřešený bojkot může vést až k předčasnému odstavení dítěte.

Zní to strašně, že? Ale máme pro vás dobrou zprávu. Ten boj lze vyhrát! I zde na Modrém koníku najdete desítky maminek, jimž se to povedlo a které se tu o své zkušenosti dělí. Z nich můžete čerpat i vy.

Jak z toho tedy ven?

Bez pískovišť by si slunečné dny nedokázali představit ani děti, ani rodiče, kteří si mohou díky zaujatosti potomků na chvilku vydechnout. První kamarádství i hádky o hračky. O tom všem je "písková sezóna". Pokud však nemáte vlastní pískoviště, které je během vaší nepřítomnosti přikryté, dobře si zkontrolujte, co v něm na vaše dítě číhá.

Vedoucí odboru hygieny dětí a mládeže Úřadu veřejného zdravotnictví Slovenské republiky docentka Mgr. MUDr. Jana Hamada, PhD., rodičům radí: "Při návštěvě otevřeného pískoviště, zřízeného v rámci občanské vybavenosti, si všímejte jeho celkovou úroveň, zda není poškozená obruba, ale i hrubé znečištění, včetně biologických exkrementů. Zdravotní rizika pro dítě mohou být mikrobiální a mechanická. V rámci mikrobiálního rizika při nedostatečné hygieně může na pískovištích nakazit různými bakteriálními, parazitárními a virovými onemocněními jako toxokaróza, toxoplazmóza, giardióza, salmonelóza, helmintózy. Pokud jde o mechanické poškození, rizikové bývají zejména poranění jehlami nebo rozbitým sklem, volně pohozeným v pískovišti," zdůrazňuje docentka Jana Hamada.

Jaké jsou povinnosti provozovatele?

"Provozovatel venkovní hrací plochy, která obsahuje i pískoviště s pískem určeným pro hry dětí je povinen zajistit, aby písek splňoval hygienické limity pro mikrobiální, chemické a parazitární znečištění písku. Dále musí stanovit ve svém provozním řádu hrací plochy podmínky provozování, režim údržby a způsob zajištění hygienických limitů pro znečištění písku (dle §13 odst. 2 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů)," uvádí na svých webových stránkách Hygienická stanice hlavního města Prahy.

Dále upřesňuje, jak pískoviště udržovat: "Písek je nutno udržovat bez zjevných nečistot a nesouvisejících předmětů či odpadků (vizuální kontrola, pokud možno denní). Písek je vhodné denně překopat, přehrabat, aby byl v celém objemu provzdušňován. O „přírodní desinfekci“ se postará sluneční záření. Doporučuje se při poledním slunci překrýt pískoviště na chvíli černou folií na prohřátí písku. Řízené propařování písku je možné, ale účinnost na ničení bakterií je krátkodobá a finančně zřejmě nebude výhodnější než doplnění nového písku.

Časté dotazy na frekvenci výměny písku není jednoduché zodpovědět. Je doporučováno (SZÚ) vyměnit písek jednou za sezónu – tedy jednou ročně. Záleží na míře expozice  pískoviště vnějším negativním vlivům.

„Mám holčičku s Downovým syndromem v rodině, teď už jí je 20 a od začátku je to kouzelné dítě. Tyto děti umí rozdávat neskutečnou lásku, mají čisté a otevřené srdce a dělají radost." Děti s Downovým syndromem umí být veselé. Umí být ale také agresivní a v každém případě je život s nimi velmi náročný.

Ne každá maminka má to štěstí, že se při ultrazvukových a jiných vyšetřeních v těhotenství dozví, že čeká zdravé miminko. Jedno z nejčastějších postižení, které se při těchto vyšetřeních zjistí, je Downův syndrom. Dítě nebo dospělého s tímto postižením viděl v životě asi každý a spousta lidí se s nimi setkala, či setkává osobně. Ne všichni Downi jsou povahově stejní, najdete mezi nimi i agresivní jedince, ale převážně se jedná o milující a veselé lidi, kteří vás toho mohou hodně naučit. Často na na ně do smrti nezapomenete.

„V naší kantýně, kam chodím na oběd, pracuje jeden kluk s Downovým syndromem, věk netuším, je to těžké poznat. Pomáhá s úklidem, prostírá, stará se o doplňování salátového baru atd. A je strašně milý, šikovný a moc ho jeho práce baví, je na ni pyšný. Tyhle lidi jsou schopnější než si většina lidí představuje.”

O chromozom navíc

Podle statistik se ročně v České Republice narodí asi 50 dětí s Downovým syndromem. Celosvětově je to přibližně 100 000 dětí. Toto postižení se objevuje napříč všemi národnostmi a postihuje 1 dítě z 800 - 1 000 narozených dětí.

„Nežiji v ČR a v mé 'nové zemi' je trochu jiný všeobecný přístup a systém péče o tyto děti. Nejsou žádným tabu, nikdo je ani jejich rodiče nelituje. Je jasné, že je to v jistých aspektech těžší život než ten se zdravým dítětem. Ale i život s dítětem, které má  Downův syndrom, může být plný, uspokojivý a krásný pro všechny zúčastněné. Můj syn chodí do školky, kam chodí jeden downík a jedno další, tělesně postižené dítě. Jsou to úžasné děti, a já jsem moc ráda, že moje dítě už teď vidí, že ne všichni jsou stejní a že některým se prostě musí víc pomáhat.”

"V tom popraskaném břiše byly tři krásné, zdravé děti, takže asi tak. Je to v hlavě, o našem nastavení, jak o sobě přemýšlíme," říká o svém bříšku s tygřími pruhy jedna z maminek. 

Když už jste přežily ranní nevolnosti a nadstandardně intimní vztah se záchody v širokém okolí. Když jste se už smířily, že vy "skorovegetariánka" se po večerech krmíte tlačenkou a domácí slaninou, či naopak z masožravce se stal fanoušek lehkých salátů. Když si už muž zvykl, že ho v průběhu 5 minut posíláte cvičit a vzápětí po něm hystericky křičíte, že jestli to myslí vážně, že vás chce nechat doma samotnou. Pak přijde úleva, mírumilovný druhý trimestr. Máte pocit, že můžete být těhotná navždy.

A pak se začnou objevovat. Pokožka vás slabě lechtá, svědí, máte ji jemňoučkou, napnutou a vyhlazenou jako dětskou prdelku. Vyjdete ze sprchy a v zapařeném zrcadle spatříte první, téměř neviditelnou čárečku - strii - postrach těhotných žen.

Co jsou to strie a proč vznikají?

Strie nebo i "pajizévky" jsou pruhy atrofické a zvrásněné kůže. Zpočátku se jeví jako lineární růžovobledé ranky, které se postupně vyvíjejí do mírně stažených bílých jizviček.

Vytvářejí se nejčastěji na břiše, bocích, na prsou či v oblasti kloubů. Jejich vznik zůstává neobjasněný. Svou roli v destrukci a úbytku kolagenových a elastických vláken pokožky hraje v první řadě genetika a v případě těhotenství především mechanická námaha při rychlém zvyšování váhy a tedy i zvětšování tělesných proporcí. Ze stejného důvodu se mohou objevit i při prudkém růstu v pubertě, přibírání jako takovém, při intenzivním nabírání svalové hmoty a i při endokrinologických onemocněních.

"Můj starší měl rok, když jsem otěhotněla. Postupně jsme mu řekli, že mamince roste bříško, protože je tam miminko, že to bude jeho sourozenec, že bude maličký a pak až vyroste, budou si spolu hrát. Krémoval mi bříško, dával na něj pusinku a podobně..."

Jak připravit malé dítě, které si ještě vyžaduje většinu vaší pozornosti, na sourozence? Tak zní dnešní otázka. Maminky, ty flegmatické, se chytí za hlavu a řeknou si: "Zase tu dělají z komára velblouda". Maminky v očekávání, kterým běhá doma po kuchyni už jedno malé stvoření, zbystřete pozornost - můžete získat inspiraci, jak se s podobnou situací popraly jiné maminky.

Na věku záleží

Přístup, který zvolíte, záleží samozřejmě na věku staršího sourozence. Pokud máte čapí donášku objednanou ještě před druhými narozeninami vašeho děťátka, bude to náročné především fyzicky. Pro vás. Starat se současně o dvě děti, které vyžadují aktivní účast maminky na každodenních drobnostech, dá zabrat. Na druhou stranu je to pro děti výhodné. Prvotní šok rychleji zmizí a děti se lépe adaptují na novou situaci. Věkový rozdíl se vyrovná "co by dup" a z dětí se stanou parťáci s přibližně stejnými zájmy.

"Můj starší měl rok, když jsem otěhotněla. Postupně jsme mu řekli, že mamince roste bříško, protože je tam miminko, že to bude jeho sourozenec, že bude maličký a pak až vyroste, budou si spolu hrát. Krémoval mi bříško, dával na něj pusinku a podobně. Když se mladší narodil, tak si toho nejdříve nevšímal. Jakože přišel se na něj podívat do nemocnice, ale to bylo všechno. Doma si ho už všímal víc, bral ho hned s láskou, pusinkoval, půjčoval mu hračky. Vůbec nežárlil, díky Bohu. Problémy nastaly až později, když mu začal brát malý jeho hračky, ale nic vážného. Jen občas chtějí právě to stejné autíčko, přestože mají minimálně 150 podobných. Ale jinak se milují, hrají si spolu. Když dám nebo koupím něco jednomu, hned je nutné to zařídit i bratříčkovi," popisuje krásný vztah svých dětí maminka z Modrého koníka.

Aktivně zapojte vaše děti do čekání na sourozence

Dostala jsem možnost otestovat pro vás papírové kapesníčky značky Kleenex, konkrétně se jedná o Kleenex balsam, novou řadu papírových kapesníků napuštěných tenkou vrstvou balsámu s aloe vera, vitamínem E a měsíčkem lékařským.

Protože mě trápí celoroční chronická rýma, která se teď v obodobí kvetoucích bříz ještě zhoršuje, troufnu si říct, že jsem kapesníčkový maniak a kapesníky kupuji hodně často. Ostatně s tříletým dítětem to často ani jinak nejde a i když by člověk rád používal látkvé kapesníky či ubrousky, ty papírové dokáží opravdu hodně hodně usnadnit běžný chod domácnosti.

Vzorky kapesníků - konrétně dvě krabičky "vytahovacích" kapesníků a dvě balení po deseti kusech balíčků - přinesl kurýr úhledně zabalené v papírové krabici s průvodním dopisem.

Samotné robalování se neobešlo bez přítomnosti mého syna Ríši, kterého velice zajímalo, co se v krabici schovává. Než jsem začala testovat já, chopil se toho po svém a začal testovat on.

Už při prvním kontaktu s balíčkovými kapesníky jsem poznala, jak jsou jemné a zároveň pevné, to jsem ale od Kleenexu - přiznám se - očekávala. Co mě však mile překvapilo bylo, že ačkoliv jsou potaženy jemným balzámem, který po kontaktu s nimi zanechává příjemný film i na pokožce, kapesníky nijak pronikavě nevoní a proto nedráždí, což velmi oceňuji.

Igelitová fólie, kterou jsou balíčkové kapesníky potaženy je spíš jemnější a měkká a možná právě proto se stalo, že se nám hned u několika balíčků při jejich otevřní odlepil nebo odtrhl lepivý proužek. U kapesníků lepší kategorie, o čemž svědčí i jejich cena v obchodech, bych takovýto problém neočekávala.

Co se týká kapesníčků "krabičkových", líbí se mi design krabičky, kdy při otevření a odlepení papírové části odlepíte i celou potištěnou část s informacemi o výrobku a zůstane vám už jen barevná krabička s názvem výrobku, kterou nikde "nezdobí" povinné informace. To je za mě určitě plus a milá "vychytávka".