Tento týden opět vyrážím směr Velké Pavlovice. Bližší info o dnech pobytu dodám 😉 Pokud máte zájem o osobní převzetí nebo jen chcete prohlédnout něco ze sortimentu, dejte vědět a domluvíme se 🙂
Kdysi jsem si prala aby moje deti vstavali o kousek dil,at si muzu taky polenosit.
A ted ? Oni vstavaji dil,ale ja lenosit nemuzu,boli zada a musim vstat. Zajimave je ze Danik vstava sam tesne po 8 hod. A Bibi az kolem 9 h., stalo se minuly tyden ze vstala o pul 11h., spachtos jeden. A pak se divim ze mam problem je vzbudit do skolky. Spat chodi pravidelne vzdycky v 8 h.usnou hned.
Doporučíte mi mixér na smoothie? A mohl by zvládnout i něco navíc 😀 Díky...
Seminář o látkových plenkách v Praze - Řepích, na který vás srdečně zvu... http://mc-repik.webnode.cz/products/seminar-o-l...
Dovolím si sdílet moc zajímavý průzkum, který provedla Adéla Vejvodová na fb, ve skupince látkujících maminek:
VÝSLEDKY PRŮZKUMU- ZÁNĚT MOČOVÝCH CEST U LÁTKOVANÝCH HOLČIČEK.
Všem zúčastněným předně děkuji za tak vysokou účast! Zazněly dotazy, jak spolu vůbec souvisí zánět močových cest a látka. Teoreticky by v mokré a delší době nepřebalené pleně (přes noc např.) mohla vznikat živná půda pro bakterie.
Zúčastnilo se celkově 151 maminek, z toho 5 se setkalo se zánětem. Z toho u jedné holčicky po prochladnutí v bazénu a u další se nyní vyšetřuje vrozená vada. Zároveň i psaly maminky (3), že je zánět naopak postihl v jednorázu.
Takže závěrem lze konstatovat: Nošení látkových plen s velkou pravděpodobností nezvyšuje výstkyt zánětů cest močových.
Díky všem!
Vcera se M pritulil a rika mi "Mamimko,ja te mam moc lad,dej mi lucicku a budem pinkat" ,je to moje zlaticko.
Velká sleva! Přidali jsme do výprodeje další nádherné pleny, spací vaky a zavinovačky americké firmy aden+anais. http://www.svetzavinovacek.cz/kategorie/velky-v...
Zdravím všechny kdo chodí do pronatalu v koline

Jak Samuel na svět doma přišel..
Od porodu jsou to už dva měsíce a já se konečně odhodlala sepsat náš porodní příběh. Tak jako každý příběh má i tenhle svůj začátek. Nejspíš to vše začalo už kdysi dávno, když jsem byla sama dítě.
Nikdy jsem tak úplně nechápala, proč chtějí ženy mnohdy na svůj porod zapomenout. Vzpomínám si, jak mě jako malou holku hrozně fascinovala těhotenská bříška a celý ten zázrak zrození nového života. S přítelem jsme spolu byli asi tři roky, když jsme se rozhodli, že teď už to necháme na miminku, kdy se rozhodne k nám přijít.
Možná právě tím, že jsme si mysleli, že to hned tak nebude se nám to podařilo hned na první ovulaci. Samozřejmě ten okamžik, kdy jsme viděli na testu dvě čárky byl nezapomenutelný a štěstím jsem plakala. I když jsem šla v podstatě hned na neschopenku, těhu jsem si vyloženě užívala a neměla jsem žádné problémy.
První šťouchání od syna jsem cítila celkem brzy, kolem 15.týdne a od té doby mě snad kopat nepřestal, byl velmi akční a komunikativní miminko. Bříško jsem si nesmírně užila i přes neshody na gynekologii, kde bohužel vůbec nechápali můj pohled na těhotenství a odmítání některých vyšetření. Proto jsem byla nucená kolem 27. týdne změnit lékaře, kterému jsem se i svěřila s přáním porodit našeho chlapečka doma. Doktor na to řekl jen: „Však proč ne, vždyť budete jen rodit..“ Díky jeho chápavému a vstřícnému jednání jsme se domluvili, že na kontroly budu dál chodit jen k soukromé PA. Jsem moc vděčná, že nás osud k této asistentce přivedl, moc jsme si sedly a i manžel z ní měl dobrý pocit. Naštěstí jsem byla já i syn v pořádku a tak porodu doma nic nebránilo.
Jak se blížil termín, začalo být moje okolí nervózní a přenášelo svoje strachy i na mě. Neměla jsem strach z porodu doma, ani manžel ne.. Jediné, co mě znervózňovalo, bylo, že bych musela na vyvolávání třeba. Syn asi cítil, že vše ještě není doma připravené a tak čekal.. Termín minul a pořád se nic nedělo. Díky své šikovnosti se mi podařilo navíc uklouznout a natáhnout si tříslo. PA mi poradila, ať si zajdu ještě k fyzioterapeutce, protože jsem nemohla skoro chodit, jak mě tříslo bolelo.
Bylo pondělí, devátý den po druhém termínu a dopoledne jsem si všimla, že mi nejspíš začíná odcházet hlenová zátka. Byla jsem vzrušená, že se porod nejspíš blíží. S manželem jsme se vydali na domluvenou schůzku k fyzioterapeutce, proběhlo i odblokování pánve před porodem a moc milá paní mě povzbudila tím, že to vypadá, že se tělo opravdu chystá na porod a že je možné, že se to brzy rozjede. To jsem ještě netušila jak brzy.. Večer jsem si všimla častějšího tvrdnutí břicha, ale bolest jsem necítila, tak jsem muže poslala na noční do práce, že kdyby něco tak dám vědět. Šla jsem si lehnout kolem jedenácté a asi za půl hodiny mě něco vzbudilo. Už si přesně nevybavím tu bolest, ale bylo to něco nového. Začala jsem tedy měřit intervaly a když jsem viděla, že se to vrací asi po třech minutách, volala jsem manželovi, ať jede radši domů, že už je to tady.


































































































































































