VLOČKA

S Danem jsem neodjela. Neposlechla jsem ho. Když už jsem měla na jazyku, že mu řeknu, že se jdu zabalit, ať chvíli na mě počká, slyšela jsem zdola Karolínu, jak si svolává ticho. Uvědomila jsem si, že jsme tu všichni dobrovolně a že jsem velká holka a nepotřebuju ochranou ruku. Neprosila jsem se ho o to, a pokud on cítí, že má odejít, tak ať jde. Já zůstávám.

Hrdě jsem ho obešla a vydala se po schodech dolů. Stihl mi ještě říct, že až budu zklamaná, tak mi s tím rozhodně nepomůže, protože se snažil víc, než by musel. A tím nejspíš skončilo naše přátelství.

Dan scházel po schodišti chvíli po mně. Karolína vyhlašovala výsledek včerejší hry s názvem Reklama na partnera, kterou vyhrál Dan a Rudolfína. Dan tedy odložil tašku do kouta a šel si vybrat výhru. Ti dva získali možnost hodinové vířivky, která je za chatou, a ani jeden tuto výhru neodmítli. Vzali si prosecco a šli se nachystat na romantiku zvanou odplata.

„Sluší ti to, čtrnáctko,“ řekne mi Jirka a podá mi malé pivo.
„Díky.“ Poděkuju za obojí, ale jsem přešlá z rozhovoru, který jsem vedla s Danem, a jsem přešlá i z toho, že moje kámoška si klidně jen tak odejde s ním, aniž by se zajímala, jestli mi to nevadí. Mělo by mi to vlastně vadit?
„Jsi v pohodě? Nechtěla jsi třeba víno?“ ptá se Jirka.
„Ne, pivo je v pohodě,“ řeknu mu a snažím se odprostit od situace, že ve vířivce budou dost možná nazí, protože já si třeba plavky nevzala.
„Vadí ti, že Fína šla s Danem?“ ptá se mě Jirka.
„Kolik máš bodů?“ zeptám se ho úplně mimo téma, protože mu na to nechci odpovídat.
„Jakých bodů?“
„No, v té vaší soutěži.“
„Žádný. Já to s nima nehraju, Luci.“
„Proč ne? Vždyť jsem hlavní cena, ne? Nemáš zájem?“ zeptám se tvrdě, naštvaně a odtažitě.
„Pojď se mnou ven, prosím,“ řekne, vstane a podá mi ruku. Váhám, jestli jít. Jestli on je ta správná volba. Jestli se moje budoucnost spíš neválí s Fínou v bublinkách. Jestli jsem nepromarnila svou šanci na lásku. Přátelství s Danem skončilo už před lety. Kdyby mu ležela v hlavě, vyhledal by mě přeci už dřív. Mohl, když přátelství s Maxem stále prohluboval a mě odstřihl.

A tak podám Jirkovi svoji ruku a odejdeme spolu ven. Opřeme se o dřevěné zábradlí před chatou a oba se podíváme na nebe.
„Ty hvězdy tady…“ vypustí nakonec Jirka. „Jako by pro nás tančilo celý nebe.“
„Je to zvláštní, viď? Měsíc je jen jeden, který je vidět, ať jsi kdekoliv, ale hvězdy takovýhle u nás nejsou,“ řeknu a užívám si ten pohled.
„Od první chvíle, co jsem tě viděl, Lucko,“ řekne a otočí se na mě, „jsem věděl, že jsi důvod proč jsem přijel a nevykašlal se na to.“ Podívám se na něj. Kouká na mě svým medvědím pohledem. Tenhle má jen on.

Vracím ručičky času zpět přesně o jeden rok. Vracím se k poznámkám, myšlenkám, pocitům. Vracím se k naději i zoufalství, které jsem celý rok cítila. Přemýšlím, jestli se na to mohlo přijít dřív. A proč to nikoho z odborníků, za kterými jsem byla nenapadlo.

Od trichologie (která měla vyřešit moje padání vlasů a svědění hlavy), přes neurologii (kam mě poslal doktor kvůli šíleným bolestem kloubů), gynekologii (kde jsem řešila nepravidelný a dlouhý cyklus), endokrinologii (růst chloupků na bradě a únava) až po gastroenterologii(nechutenství a nevolnost).

Vracím se zpět a sdílím svoji cestu nejen pro sebe, ale i pro někoho, kdo třeba teď sedí u počítače, čte tyhle řádky a každý den se ptá, jestli je to normální...?

Je normální být vyčerpaná tak, že sotva sedíte...je normální každých pár dnů tahat chomáče vlasů ze sprchy...je normální kvůli bolestem kloubů nemoct spát...je normální, že zapomínáte, ztrácíte slova, že se nepoznáváte v zrcadle...?

Dneska už vím, že nic z toho normální nebylo. Jenom jsem se snažila uklidňovat samu sebe, že je to věkem, intenzivnějším cvičením, málo vitamíny, hodně vitamíny, podzimem, zimou a pak jarem.

Když nad tím tak přemýšlím, během celého roku, kdy jsem měla nejhorší chvíle mě napadlo, že jsem nemocná. Prostě nějak uvnitř jsem tušila, že tělo s něčím bojuje. Tušila jsem, že taková únava není jen únava. Že mi stojí váha, i když pravidelně cvičím, že jsem po každém cvičení unavená, jako kdybych skládala vagon uhlí.