Hlasování bylo ukončené.

tvůj Modrý koník tým

Milé maminky,

každý, kdo si objedná jakékoliv naše tepláčky do konce měsíce září, bude zařazen do slosování o jedny tepláčky z nové kolekce! Bude se jednat o tepláky s rybičkou v černém provedení.

Milé maminky, 

připravili jsme pro vás soutěž o 30 vstupenek na veletrhy 2.-5. října 2014 v PVA EXPO PRAHA v Letňanech.

Zarýmujte si zvesela na veletržní téma ☺ Svou básničku napište přímo do soutěžního fóra. 

Více informací o veletrhu FOR BABIES/FOR TOYS na www.for-babies.cz

Těšíme se na Vaše veselé tvoření!
Tým veletrhu FOR BABIES/FOR TOYS

Na přelomu let 2013-2014 byla provedena studie nutričních návyků a výživy dětí od 6 měsíců až 3 roky. Do průzkumu bylo zařazeno 823 dětí ze 4 oblastí (Praha, Kutná Hora, Ostrava, Plzeň).

Průběžné výsledky studie prezentovala dnes MUDr. Eva Kudlová, CSc. ze Společnosti pro výživu na tiskové konferenci u příležitosti oslav Světového týdne kojení.

Vybrala jsem pro vás některá zajímavá čísla a zjištění.

Kolik dětí bylo kojeno:

• ve věku 6-11 měsíců : 50%
• po 1. roku: 38%
• po 2. roku: 7,4%

Kdy se začal podávat příkrm:

Při příležitosti oslav Světového týdne kojení uspořádala dnes Laktační liga ve spolupráci s českou kanceláří Světové zdravotnické organizace (WHO) a pražským magistrátem tiskovou konferenci.

Co jsem se na ní dověděla?

V první části vystoupila paní doktorka Anna Mydlilová z Národního laktačního centra a Laktační ligy při Thomayerově nemocnici v Praze. Shrnula výsledky činnosti za minulé roky a připomněla, že zásadami výživy kojenců se WHO intenzívně zabývá už od roku 2003.

Letos WHO přijalo novou výzvu – snahu o globální nárůst kojení na nejméně 50% do roku 2025. Zavázala se také podporovat všechny země k dosažení tohoto cíle.

Skvělou zprávou je, že v ČR má už 66 porodnic statut „Baby Friendly Hospital Initiative – BFHI“, jsou to tedy nemocnice, které podporují kojení a dodržují Deset kroků k úspěšnému kojení. A další zdravotnická zařízení už pracují na tom, aby toho také dosáhla.

Nová vědecká zjištění znovu potvrdila obrovský vliv kojení na zdraví. WHO nadále doporučuje výhradné kojení až do 6 měsíců, a teprve pak podávání příkrmů. Jak poznáme, že je dítě na příkrmy připravené? Především to samo dává najevo tím, že jej zajímá „klasické“ jídlo kolem sebe 🙂 Samozřejmě, začínáme s vhodnými příkrmy – a podle odborníků by to neměly být jen kašičky (jak jsme většinou zvyklé), ale také přiměřeně polotuhá strava.

     Dnes by som sa chcela s Vami podeliť o jednu skúsenosť. Na obľúbenom slovenskom diskusnom fóre Modrý koník som sa stretla s veľmi živou diskusiou ohľadom nesúhlasu s povinným očkovaním.

Veľmi ma táto téma zaujala, nakoľko som sa už v minulosti stretla s tvrdeniami o kontroverzností vakcín. No musím podotknúť, že sa nikdy nejednalo o oficiálne tvrdenia, ale skôr o projekty experimentálneho charakteru, poukazujúce na možnosť, že vakcíny môžu byť nositeľmi vlastností, ktoré v istých okolnostiach môžu mať na telo aj vážne negatívne dopady. V drvivej väčšine šlo o internetové zdroje. Výpovede rodičov ale aj lekárov ktorý sa však zväčša venovali alternativnej medicíne. Prípadne to boli odborníci s inej "brandže" čo sa k téme očkovania vyjadrovali...   Sama som matka a osud mojích detí mi nie je ľahostajný. Preto si trúfam povedať , že táto téma sa ma dotýka. Prešla som si fórum s názvom Nesúhlas s povinným očkovaním, ktorého obsahom bolo veľmi vážne obviňovanie vakcinácie malých detí, ako aj celková účinnosť a zmysel očkovania.

Po hlbšom skúmaní jednotlivých autorov vynášajúcich agresívne hodnotenia ohľadom očkovania som sa dopracovala k činnosti jedného internetového denníka (sloboda v očkovaní) ktorý sa zaoberá očkovaním. No nemôžem si pomôcť …a musím sa vyjadriť k jeho činnosť, nakoľko som bola priamo v dianí diskusie jeho členov a nasledovateľov. Bola som veľmi nemilo prekvapená jednaním a jednostrannosťou myslenia týchto ľudí. Nebudem tu rozpisovať priebeh celej diskusie, ale zhrniem moje dojmy do jednej ukážkovej situácie, ktorá sa v danej diskusií odohrala. Nakoľko nemôžem z dôvodu duchovného vlastníctva citovať celé vyjadrenia, dovolím si však ich sprostredkovanie, nakoľko sa ma ako matky a humánne premýšľajúceho človeka veľmi dotkli.

Smelé vyjadrenie jednej “neočkujúcej” mamičky : "rubeola je otázka niekoľkých dní teploty...radšej znesiem to ako očkovanie." Som si neodpustila následne neokomentovať. “ Vrodený rubeolový syndróm sa vyskytuje u detí, ktorých matky sa nakazili infekciou počas tehotenstva. Pri infekcii v prvom mesiaci tehotenstva dochádza k závažným poškodeniam plodu, tehotenstvo sa často končí potratom. Ak sa dieťa narodí, má známky infekcie v podobe zápalu mozgu, mozgových blán, poškodenia srdca a zvyčajne umiera v prvom roku života. Pri nákaze matky v druhom a treťom mesiaci tehotenstva dochádza u dieťaťa najčastejšie k poškodeniu sluchu, zraku a k vrodeným chybám srdca. Postihnuté deti sa narodia zdanlivo zdravé, neskôr však slabo prospievajú, zaostávajú v motorickom a psychickom vývoji. Vzniku obávaného vrodeného rubeolového syndrómu zabráni zaistenie 100-percentnej imunity žien vo fertilnom veku očkovaním. Celoplošné očkovanie v Slovenskej republike výrazne znížilo počet ochorení, zredukovalo možnosť šírenia nákazy a tým zabránilo infekcii tehotných žien.... stačí poležať pár dní???...nič to, že infikovaný jedinec roznáša nákazu už 10 dní pred objavením vyrážky a ešte asi 15 dní po jej objavení, čo umožňuje jeho šírenie do okolia pomerne dlhú dobu. Ohrozuje ešte nenarodené deti. To nám môže byť úplne jedno?” Z môjho jednania je cítiť podráždenosť…nemožno sa však čudovať po takom vyhlásení matky, ktorá o sebe tvrdí, že je veľmi dobre informovaná ohľadom očkovania a neočkovania detí. No "gro" informácii čerpá práve z tohto denníku, ktoré propaguje neočkovanie. Diskusia pokračovala v zmysle, že keby deti prirodzene prekonali rubeolu v detstve, boli by chránené aj v dospelosti a následné tehotenstvo by bolo bez komplikácií….alebo, že by stačilo očkovať dospievajúce dievčatá. Celkom som začala žasnúť nad spôsobom mysleni, moja rekcia bola nasledovná : “ A ty vieš kedy otehotnieš? Všetky matky rodičovstvo podstivo plánujú ???? Takže keď budú chcieť deti, tak sa najprv pôjdu dať zaočkovať?.....to mi je zaujímavé zistenie......a hlavne NEAPLIKOVATELNÉ na spoločnosť, veď nákaza sa môže šíriť už 10 dní pred prvými príznakmi. Žena sa môže nakaziť ani nebude vedieť, že je tehotná.... ani nebude možno chcieť byť tehotná a takých prípadov je na tisíce. Budeme také matky prehliadať, keď sú "nezodpovedné" ... a ich deti nech zomierajú??? ...nič to, že sa to môže stať každej v "každom" veku? ... sú sociálne slabší, ľudia neinformovaný, to ako budeme očkovať len niektorých?.... či to bude povinné očkovanie len pre dievčatá v 14 rokoch? Už sa zrazu nebudete báť nežiaducich účinkov na stále a prudko sa vyvíjajúce telo adolescenta, ?... a v tom prípade je už účinnosť vakcíny opodstatnená? Už je zrazu prevencia vakcínou potrebná??? Ja som myslela že vakcíny sú podľa toho čo tvrdíte neúčinné ???...ostatné vakcíny sú teda nezmysel a len rubeola má význam? Navyše je dobre známe že, očkovanie nechráni pred nakazením, takže ani nie očkovanie ale prevencia a zamedzenie možnosti šírenia vírusu je dôležité...tak ako tomu bolo doposiaľ.

To, že sa po zavedení očkovania na Čierny kašeľ docielilo to, že sa úmrtnosť znížila takmer na 0 sa nedá pripisovať len zlepšenej hygiene a zdravotnej starostlivosti, nemôžete od seba odlúčiť veci ktoré prebiehali priebežne a pripisovať význam len jednej z nich...??? ...a čo pneumokoky...po roku 1998 - 2003 klesla nákazlivosť medzi deťmi o 95% .... To nebude len rubeolla...Tak očkovať alebo neočkovať ? Tak chcete chrániť všetky deti alebo len tie svoje?" Na moju poslednú otázku som dostala zdrvujúcu odpoveď :

“Áno, som sebecká a osud môjho dieťaťa mi je nad všetko a v tejto súvislosti mi je fakt ukradnutý osud iných deti........v ŽIADNOM prípade neuprednostním iných, trebárs aj tisíc detí nad mojím jedným.....” Pod týmto vyjadrením bolo 17 palcov hore. U každého jedného človeka je pochopiteľná primárna potreba sebazáchovy ako aj prvoradá ochrana svojich potomkov, ale vyjadrenie matky, že jej nezáleží na osude iných detí je podľa mňa neľudské. Alebo ďalšie vyjadrenie od mamičky ktorá o svoje dieťatko prišla : “…Predsa by sme nechceli, aby zomierali nevinné deti tehotných matiek, ak by sa nakazili rubeolou! Myšlienka pekná, ale naše deti už môžu umierať, aby hypoteticky chránili matky, ktoré nevedia kedy otehotnejú a ich detičky?” Hypoteticky...to znamená to iste ako vyjadrenie prvej mamičky....Je to napísane ľudsky, ale slová hovoria jasne… Nezáleží im na osude iných detí – hlavne, že tie ich sú chránené pred nežiaducimi účinkami vakcín…. Pýtam sa preto ľudí, je takéto rozmýšľanie správne? Nie je práve takéto rozmýšľanie pôvodcom ľahostajnosti, ktorá je najhoršou infekčnou chorobou dnešnej doby...voči ktorej dovolím si povedať "žiaľ" neexistuje vakcína? Podotknem že za celú dobu môjho súkromného bádania v tejto téme som narazila na množstvo sebeckosti , nehumannosti či ľahostajnosti voči iným... toto tu je len slabý odvar toho s akými vyjadreniami som sa už postretávala... bohužial.

Máte doma miminko nebo už odrostlejší děťátko? Zajímáte se o trendy a novinky na trhu s dětskými produkty nebo hledáte inspiraci na inovativní výrobky, které vám ulehčí starost o nejmenší? Pokud jste alespoň jednou odpověděli ano, jsou pro vás jako stvořené veletrhy potřeb pro děti a kojence FOR BABIES a her a hraček FOR TOYS. Obě akce doplní ještě veletrh videoher a interaktivní zábavy FOR GAMES. Navštívit je můžete ve dnech 2. – 5. října 2014 v PVA EXPO PRAHA v Letňanech.

Veletrh FOR BABIES přináší každoročně inspiraci nejen nastávajícím maminkám, které zde najdou kompletní vybavení pro miminko, ale i rodičům batolat a malých dětí. Návštěvníci se mohou tradičně těšit na novinky pro nadcházející sezónu v oblasti kočárků i autosedaček, které si mohou na místě přímo vyzkoušet a porovnat. Stejně tak nebudou na říjnových veletrzích chybět vystavovatelé s nabídkou podzimní a zimní kolekce oblečení jak pro nejmenší, tak pro ty školou povinné. Školákům budou určeny také expozice s rostoucími dětskými stoly a židlemi. Novou kolekci skleněných lahví Lifefactory představí na podzimním veletrhu firma Mamaja. Výrobce triček s vtipnými nápisy Little Rock Star doveze několik verzí těhotenských trik v bílém či černém provedení s barevnými potisky, které jsou novinkou v jejich nabidce a pro malé neposedy kolekci oblíbených tepláčků.

FOR TOYS přestaví vánoční hity mezi hračkami

Souběžně s veletrhem FOR BABIES se koná i veletrh her a hraček FOR TOYS, který nabídne tradiční ochutnávku toho, co se objeví na předvánočním trhu na pultech z oblasti her a hraček. Malé stavitele jistě potěší dlouho očekávaná nákladní TATRA 148, kterou po loňské premiéře přiveze společnost Dino. Ti, kteří  mají v plánu koupit dětem odrážedlo či koloběžku, mohou vybírat z bohaté nabídky firem First bike, Intrea Piko nebo Micro, která nabízí švýcarské skládací koloběžky. Kreativci by zase neměli minout expozici firmy Lowlands, která kromě tolik oblíbených korálků HAMA nabídne razítka pro nejmenší READYtoLEARN, ekologickou stavebnici FISCHERTiP a unikátní magickou silikonovou hmotu THINK DOH. Legendární trojhranné voskovky MAGIC a jiné kreativní a psací potřeby najdou tvořiví návštěvníci na stánku firmy RICO.

„Společnost Albi Česká republika představí tzv. Kouzelné čtení,  díky kterému se děti zábavnou a poutavou formou dozví spoustu zajímavých a užitečných informací. Kouzelné čtení je určeno jak dětem v předškolním věku, tak dětem starším, ale bezpochyby zaujme i dospělé. Záleží pouze na tom, jakou knihu si právě zvolíte. Díky speciální technologii mohou knihy plně využívat i děti v předškolním věku, které ještě číst neumí. Knihy jsou namluveny populárními interprety, jako jsou Josef Somr, Otakar Brousek ml. či Zora Jandová,“ říká manažerka veletrhů Hana Kovářová.

Na své si na veletrhu přijdou i holčičky, společnost Baby in style zde představí produkty z kolekce My Doll včetně originálních ručně šitých látkových panenek, nábytku a zařízení jejich pokojíčků.  Pro všechny návštěvníky, kteří si zakoupí vstupenku na veletrh, bude navíc připraven dárek ve formě slevy na super „brouky“ HexBug.

Známe to všechny, kamarádky v okolí se již těší na miminko, chlubí se, jak jim vesele roste bříško a předávají si zkušenosti co a jak dělat, aby se cítily co nejlépe. Také bývalá spolužačka, o kterou dříve nikdo nezavadil ani pohledem, se dnes těší ze spokojeného rodinného života, vyplněného dvěma krásnými dětmi. A vy? Strašně toužíte po prckovi a ono zatím nic.

Prvním krokem do nové etapy života je ten „pravý“, se kterým chceme rodinu založit. Když už ho máme vedle sebe, můžeme udělat hodně pro to, aby se nám podařilo hned během několika prvních pokusů se svým milovaným úspěšně otěhotnět. Pojďme se společně podívat na některé faktory, které mohou početí ovlivňovat.

Věk. Ideální období pro otěhotnění žen je do 30 roku života. Každý další rok se odhaduje, že se šance na úspěšné početí snižuje o 3 až 5 procent. Po čtyřicítce pak pravděpodobnost klesá ještě více. Ale čas prostě nezastavíme. Pokud jsme konečně našli toho pravého, stále se cítíme mladě a naše zdraví je na tom na jedničku, pak by snahám o potomka nemělo bránit nic.

Antikoncepce. Ženy v dnešní době začínají s hormonální antikoncepcí velmi brzy. Není výjimkou, že již v 15 letech, a berou ji více než 10 let. Mějte na paměti, že při jejím dlouhodobém užívání může našemu tělu až půl roku trvat, než se nám ovulační cyklus vrátí do normálu. Také se mohou znovu objevit nepravidelné ovulace nebo další obtíže, které byly díky užívání antikoncepce potlačeny.

Speciální výživa. Zvolte si svého pomocníka, jenž Vám bude pravidelně dodávat potřebné látky a vitamíny pro správnou výživu v období plánování těhotenství. Nový doplněk stravy od farmaceutické společnosti Green-Swan Pharmaceuticals zásobuje Vaše tělo vším, co je třeba. Přípravek GS MimiStar® má účinné složení na bázi kyseliny listové a inositolu vyvinuté specialisty na pomoc při otěhotnění z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze-Podolí. Připravuje tělo k početí miminka a navíc Vás díky dalším látkám hodí do psychické pohody. Kyselina listová je jednou z nejznámějších a nejdůležitějších látek v období před otěhotnění. Přispívá k dělení buněk, především u rychle rostoucích tkání a k růstu zárodečných tkání během těhotenství. A že nevíte, co je inositol? Je to látka přirozeně se vyskytující v lidském organismu. Tělo si ovšem nedokáže vyprodukovat jeho potřebné množství samo, proto je potřeba přijímat jej z vnějšího prostředí. Je důležitou součástí buněčných membrán a je pro ženské tělo klíčový.

Stres a psychika. Šanci na otěhotnění zvyšuje naše pozitivní psychické rozpoložení a naopak ji snižuje stres. Při plánování miminka je ideální mít klidnou a zajetou práci, ve které nedochází ke stresovým situacím.  Na těhotenství se musíme těšit, mít radost ze snahy o potomka a z jeho narození. Neměli bychom nijak přehnaně řešit, co přijde, až to přijde, jestli to všechno zvládneme atd. Zbytečně se tím zatěžujeme. GS MimiStar® kromě vysoké dávky speciální látky inositol a kyseliny listové obsahuje také vitaminy B6 a B12, které pomáhají snižovat únavu a podporují psychickou pohodu.

Jak se projevuje nemoc z povolání u maminek? Třeba, že si ráno namažete místo denního krému na tvář krém na opruzeniny. Nebo když muži připravíte místo kafe kakao do lahvičky. Ale nejsme v tom samy. Jednou za čas to potká každou z nás. A tak nás napadlo zavést i na českém Modrém Koníku oblíbenou dávku "mateřského humoru" vytvořeného vámi. První vyšel nedávno také v časopisu Miminko. Pod názvem Týden ze života maminek se budu snažit sesbírat každý týden to nejlepší co nabízejí vaše statusy. Doufám, že z toho vytvoříme silnou tradici i s vaší pomocí. Stačí navrhnout status, který se vám nejvíce líbí označením #navrh nebo #zivotmaminek . Jako pilotní článek mám pro vás souhrn toho, co jsem objevila a nejvíce mě zaujalo za poslední měsíc. Věřím, že vás do začátku týdne příjemně naladí. 

Týden ze života maminek

 Někdy se snažíme vychovat až příliš dokonalé děti. Nedávno jsem se zamýšlela nad tím, jak naučit svou dceru trpělivosti. Stačí, že jí něco nového nejde, jak by chtěla a už se na sebe zlobí a mračí. Během přemýšlení jsem samozřejmě stíhala ještě péct koláč. Až když jsem ho dala do trouby, zjistila jsem, že jsem do těsta zapomněla dát vejce. Jak já se vám na sebe rozčílila.

Chceme, aby naše děti měly pořád dobrou náladu, aby se usmívaly na návštěvy. Chceme, aby usínaly a uměly se zabavit samy. Říkáme jim, ať nebrečí a nerozčilují se pro hlouposti. Chceme, aby se rychle učily nové věci a hlavně, aby nás ve všem poslouchaly a respektovaly naše pravidla, která mnohdy nechápou. Přitom jsou to právě děti, které nás milují takové, jaké jsme, nesnaží se nás měnit a přes všechny naše chyby i nálady jsme pro ně středem vesmíru. 

Nikdo není dokonalý

• Přijdu na záchod, vezmu dětské prkýnko, položím ho a sednu si na něj. BOŽE!!!  Co to bude příště?? Takže až potkáte nějakou podivnou babu na odrážedle, jela jsem nakoupit.
• Jako každá druhá matka na mateřské nemám na nic čas.  Asi proto jsem si naprosto bez váhání pytlík kojícího čaje vymáchala v šálku kávy. Jednoduše šetřím čas, kde se dá.
• Zbytečně jsem si lámala hlavu s příkrmy a převařenou kojeneckou vodou. A vůbec s hygienou. Poté, co mu včera manžel nalil do lahvičky zbytek kojenecké vody z pet láhve, kterou tady má dva dny malej na hraní a poté, co mimin snědl kus toaletního papíru, už je mi všechno fuk. 

Milé maminky,  

připravili jsme pro vás zajímavou akci, ve které můžete vyzkoušet dětský konopný krém Robátko značky Cannaderm®.

Cannaderm® Robátko dětský krém 75g 

Cannaderm® Robátko dětský krém 75g je určen ke každodenní péči o dětskou pokožku celého těla. Obsahuje 24% za studena lisovaného konopného oleje, panthenol, vitamin E a levanduli. Neobsahuje THC. Díky svému šetrnému složení získal krém certifikaci přírodnosti CPK bio.

Certifikovaná přírodní kosmetika neobsahuje:

- synteticky získané parfémy, konzervační složky a barviva

Ke cvičení máme již připravené přibližně 3,5 kg závažíčko a gymball. Se cvičením začínáme pravidelně těsně před usnutím, to je naše závažíčko právě připraveno k takovémuto cvičení. Důrazné upozornění - závaží musíme před cvičením přebalit a nakrmit, jinak naše snažení ztrácí smysl!!!

Pokud je vše nachystáno, vezmeme závaží do ruky a usedneme na gymball. Začneme tím, že se pořádně narovnáme a zaujmeme pro nás nejpohodlnější pozici. Intenzita takového cvičení záleží na rytmu udávaném naším závažím. Pokud křičí moc, musíme cvičit intenzivněji a více se pohupovat, pokud pouze pokňourává, upravíme intenzitu cvičení jen mírně. Je-li závaží zticha a oči má dokořán, děláme vše správně. Délka cvičení závisí na stavu kukadel milého závaží. Když jsou zavřená, máme nárok na 5-ti až 15-ti minutovou pauzu - závisí většinou na tom, jak daleko máme od postýlky do postele. Zpravidla se opakuje po našem ulehnutí do postele, kdy si závaží již oddychlo a nabralu sílu opět řvát. Zase zkontrolujeme pro jistotu stav plenky a mrknem na hodiny, jestli není náhodou čas na další krmení. Pokud je vše v pořádku, pokračujeme ve cvičení viz výše.Toto se opakuje většinou minimálně 2x a trvá tak hodinku až dvě. Pak máme nárok na delší pauzu zpravidla tak dvou až čtyřhodinovou - záleží na tom, jak dobře jsme se závažím cvičili a na jeho momentálním rozpoložení. Takto cvičíme 2x až 3x za noc a abychom nevyšli ze cviku, můžeme si zacvičit i odpoledne.

Toto cvičení je skvělé na procvičení celého těla, ale nejen, že posilujeme naší fyzickou schránku, trénujeme tak i naší psychiku - zejména se učíme trpělivosti a sebeovládání. Mohu toto cvičení vřele doporučit, nicméně před pořízením závažíčka doporučuji si toto nejprve vyzkoušet u známé či kamarádky při odpoledním cvičení, abychom se ujistili, že na to máme nervy. Pokud úspěšně projdeme zkouškou, nic nám nebrání si takové závaží pořídit domů - také je dobré o našem rozhodnotí obeznámit partnera, přeci jen toto cvičení patří k těm hlučnějším.

Všem maminkám přeji, aby jim cvičení šlo co nejlépe a také co nejhodnější závažíčka 😉

Péče o děťátko je plná radosti, ale sem tam se na obloze ukáže i mráček. Zejména brzy po porodu může maminku potrápit problém s počátkem laktace. Jakmile náš drobeček trochu povyroste, musíme se starat o jeho správnou výživu, protože mateřské mléko už nepokryje jeho potřeby živin. Rodiče větších dětí mají starosti úplně jiné – jejich ratolest se chystá k prvnímu samostatnému kroku přes práh – do mateřské školky.

Miminko, jeden z nejoblíbenějších časopisů pro maminky s dětmi, vám přináší každý měsíc odpovědi na řadu otázek. Aktuální číslo 9 je v prodeji do 24. 9. Pokud se zajímáte o starší čísla, pořídíte je v elektronické formě se slevou na www.ebook.affinitymedia.cz/nabidka/casopis/1.

Vše o nástupu laktace

Možná se vám na počátku těhotenství zdálo, že máte do porodu spoustu času na studium všeho potřebného, abyste byla tou nejlepší maminkou pro vaše děťátko.  Jenže čas letí jako splašený a miminko by se mělo každou chvilkou narodit. Máte za sebou předporodní kurzy, teoreticky o kojení víte ledacos, ale opravdu to bude tak snadné? Skutečně vás příroda vybavila dokonalým mateřským systémem? A lze vůbec podpořit tvorbu mléka?

Trik důvěry

Laktační poradkyně Bc. Eva Cihula (www.boubin.info) popisuje procesy nutné k úspěšnému nástupu laktace: „Příprava mléčné žlázy na tvorbu mateřského mléka probíhá po celou dobu těhotenství a zvláště v posledním trimestru. Jde zde o souhru mnoha hormonů, nejvýznamnější z nich jsou vedle estrogenů a gestagenů prolaktin a oxytocin. Prolaktin ovlivňuje tvorbu mléka v lalůčcích mléčné žlázy. Oxytocin ovlivňuje transport již vytvořeného mléka do sinusů pod dvorcem prsu. Nervová zakončení na dvorci i na bradavce jsou sáním dítěte stimulována a nervový systém matky na ně reaguje produkcí obou hormonů. Oxytocin je také zodpovědný za tzv. ejekční, neboli let-down reflex. Tento spouštěcí reflex je snadno ovlivnitelný zevními vlivy, zvláště stresem, bolestí apod. K jeho vyvolání později postačí fyzická blízkost dítěte nebo i vzpomínka na něj. Citlivost tohoto reflexu způsobuje, že úspěšná laktace bývá nazývána trikem důvěry. Pokud matka skutečně věří, že je schopna kojit své dítě, lehce překoná určité obtíže.“

Tak i já jsem si udělala chvilku a píšu podrobný příběh o tom, jak přišel nás uzlíček štěstí na svět 🙂

Sobota 7.9.2014..
Je 20:00 v TV mi začíná Líbáš jako ďábel 🙂 udělala jsem si palačinky, na to jsem si nachystala misku ovoce s jogurtem ( jak mi tady na koníkovi ve skupince někdo dělal chutě už delší dobu 😀 )
Ve 21:30 mi přijel přítel po víkendové rally, která byla 100 km od domova, sice jsem se s ním nebavila a dělala naštvanou, ale byla jsem ráda že je doma 🙂

Je 22:00 a mě začínají lehké bolesti, které jsem moc neřešila, protože poslíčky jsem měla denně a bolesti celé těhotenství. Tak jsem vypla TV a chtěla to zksuit zaspat. To už se ale nepovedlo, Po hodinovém převalováí jsem si vzala telefn a začala měřit čas a když jsem zjistila, že bolesti spojené s bolestmi zad a tvrdnutím bříška se opakují co 3 min, vystraeně jsem se přestěhovala do obývacího pokoje, abych nebudila převalováním se přítele 🙂

Neděle 7.8.2014
Čas se posunul k 00:00 a já s bolestma lezla do vany, abych si dala sprškua rozehnala bolesti. To se mi nepovedlo a docíila jsem jen toho, že jsem vypotřebovala z bojleru všechnu teplou vodu 😀
00:30 jsme byla budit chlapa s tím, že bolesti nepřestaly, že pojedem do nemocnice.. Tak jsme se vydali na cestu 🙂 Kontrakce byly silnější a objevovalo se v rozmezí 3 - 4 a 5 minut.
Na příjmu byla velmi příjemná sestra a i doktor nebyl k zahození a tak po monitoru a veškerém vyšetření byl nález takový, že sice kontrakce jsou ale nejsou pravidelné a já otevřená pro prst, ale vyšší tuhá branka, tak mě poslali zase pěkně domů, že to na porod není a že to jsou jen poslíčci.. naštvaná s bolestma jsem dojela domů, přítel naplnil nahřívací láhev ( teplou vodu musel ohřát v konvici - stále teplá netekla 😀 ) a já zalehla s tím že to přejde.. To jsem ale byla na omylu, teplo mi na břicho a podbřišek začalo dělat zle a mě bylo pomlau až na zvracení. A když jsem viděla že příel konečně zabral a usnul, vydala jsem se s mobilem a dekou opět do obýváku na sedačku.
Čas utíkal tak pomlau a v rozmezí mezi 2:00 a 6:00 jsem myslela že skočím z okna a na bolest mi pomáhalo pouze to, že jsem se zapřela o okení parapet a snažila se bolest rozdýchat. Nejhorší na tom byla ta představa, že já největší spáč budu rodit po probdělé noci a že nebudu mít ani kousek síly. 
V 7.00 se konečně ohřála voda a já mohla napustit vanu. Vlezla jsem do vany, poležela si tam a bolesti začaly zesilovat.. Pozorovala jsem na sobě, jak mimo kontrakce usínám ve vodě, ale vždy se probouzím po těch 4 minutách a přichází bolest.. až jsem se jednu době sama sobě smála jak i únavou padá hlava 😀
9:00 a já budím přítele, že už to doma nevydržím, že jedem zpět do nemocnice, ať mi alespoň dají něco na bolest.. Na příjmu druhá směna a ještě lepší a milější než v noci 🙂 Hned po monitoru bylo jasné, že už doml nepojedu a že zůtanu v nemocnici.. Po prohlídce dr konstatoval že jsem otevřená na cm a půl a že to bude trvat dlouho a převezli mě na hekárnu. Super pokojík, tv, balony a polohovací postel.. To jsme ještě netušila, že si bolestma ani jednou nelehnu.

10:00 až 15:00 - snad nejhorší chvíle v životě
Kontrakce zesilovaly, byly praavidelně po 2 min a já nemohla ani ležet, ani sedět ani skákat na balonu.. Při každé kontrakci jsem myslela že neustojím a zapřená o skříňku jsem bušila pěstí ať už je po všem.. Každá kontrakce trvala asi minutu, ale byly to nejdelší minuty života..
16:00 a já zvonila na sestru aby mi přišli píchnout ten epidurál o kterém jsme se bavili na příjmu. za chvíli došel velmi milý anesteziolog a šlo mu to od ruky, 15 min a epi byl zaveden do páteře 🙂 konečně jsem si oddychla..

Tedy oddychla.. 😀 oddychla jsem si tak dvě kontrakce, bolest v podbřišku přestala, do zad nic nevystřelovalo. Přítel mě držel za ruku.. v tom přišel ten tlak..
Další kontrakce a já měla nutkání prostě tlačit. Nikdy jsem nic podobného nezažila, jak to tělo samo ví, že prostě miminko musí ven..
nasále jen já a přítel.. sestry pryč, doktor pryč a já se snažila co to dalo, abych netlačila. Přítel utíkal sehnat někoho, kdo by nám sdělil co se vlastně děje a když přišla porodní asistentka, zjistila, že hlavička je pomalu venku a šlo se na věc 🙂
4x jsem zatlačila, jak nejvíc to šlo a malý vyletěl jak namydlený blesk 😀 

17:24 jsem se poprvé podívala na to naše štěstíčko
Nepopsatelý pocit, když začal plakat,i když mi ho položili na prsa.. Byl klidný a okamžitě si začal cucat ručičku 🙂 Přítel nevěděl co dříve, jestli se vynadívat na našeho prca nebo hladit a chválit mě, jak jsem to statečně zvládla 🙂
malého odnesli, tatínek si ho podepsal a vrátili se s krásnými mírami 3500g a 51 cm 🙂

V nové kolekci jsme vsadili na proužek. Na jakém druhu oblečení se Vám proužek líbí nejvíce? 

http://www.littleangel.cz/category/novinky-podzim---zima-2014_2015/71

V pátek 5. září od 14.00 proběhne v Praze na Kampě odpoledne pro rodiny s dětmi nazvané Honzík a Mařenka se vydávají do světa. Akci pořádá občanské sdružení Síť mateřských center. Půjčovna První postýlky MiMi podpořila zábavné odpoledne finančně a stala se jejím partnerem.  

Pro děti školního a předškolního věku budou připraveny stanoviště, na nichž budou plnit různé vědomostní a kreativní úkoly. Kromě toho čekají na všechny příchozí doprovodné aktivity – divadlo, hudební vystoupení, malování na obličej a jiné. Postýlka MiMi bude mít v parku svůj stánek, zájemci si mohou na místě postýlku prohlédnout i vyzkoušet. Odpoledne organizačně zajišťuje sdružení Síť mateřských center ve spolupráci s Komunitním centrem Kampa, společností Scio a je součástí celoroční kampaně Křídla a kořeny na podporu důležitosti rodiny, vztahů jejich členů i mezigeneračního propojení.

Dnes jsme oteřeli diskuzi na téma " Pečujete o pokožku Vašeho děťátka jinak v létě než v zimě?" proto bychom rádi zmínili článek jak je možné pečovat o pokožku v chadnějších a vetrnějších období, kdy začíná být suchá. Pojďte s připojit se svými tipy 🙂

Ať žije podzim a jeho zářivé hřejivé barvy. Ale toto roční období je také předzvěstí první jinovatky a mrazíků. Miminko bude poprvé vystaveno nepřízni počasí! Chlad, vítr nebo déšť poškozují dětskou pokožku, která má tendence k vysoušení. Takže je mnohem víc důvodů než kdy jindy pokožku hýčkat.
Má-li vaše miminko na dotek drsnou pokožku, objevují-li se na ní lokálně červené skvrnky, někdy doprovázené podrážděním, skutečně má suchou pokožku! Správná hygiena a pár triků vám pomohou zajistit miminku hebkou pokožku!
Proč je dětská pokožka suchá?
Hned po narození je vlivem mateřských hormonů dětská pokožka spíše mastná: proto může mít miminko mléčné krusty ve vlasové pokožce nebo kojenecké akné. Jakmile tento hormonální vliv pomine, dětská pokožka se stane tenkou, citlivou a má tendenci k vysoušení. Je tedy hodně zranitelná. Nízké venkovní teploty a střídání teplot tuto přirozenou suchost zvyšují.
Bude mít suchou pokožku napořád?
Pokožka vašeho dítěte bude dozrávat až do 8-9 let věku! Do té doby je potřeba preventivně pomáhat pokožce vyvíjet všechny obranné mechanismy. Intenzivně pokožku hydratujte, aby nebyl narušený hydrolipidický film na jejím povrchu a poskytoval pokožce  účinnou ochranu před všemi vnějšími škodlivými vlivy.

Triky, které změní Vašemu miminku život:

    -> Po koupání osušte miminko ručníkem pouhým přikládáním, nikdy pokožku netřete, i když je ručník měkký a hebký.
    -> Nepoužívejte aviváž a upřednostňujte hypoalergenní prací prostředky nebo ideálně pouze ty určené pro miminka.
    -> Jakmile se venku ochladí, oblékejte  miminko raději do více vrstev, snadněji pak oblečení přizpůsobíte teplotě a zabráníte tak nadměrnému pocení.
    -> Volte raději bavlněné oblečení než syntetické, předejdete tak nadměrnému pocení.
    -.> Oblečení z vlny neoblékejte nikdy přímo na holou pokožku, protože vlněná vlákna ji mohou podráždit.
    -> V případě ekzému nebo atopické dermatitidy požádejte o radu vašeho pediatra.

Elisabetta narozena 9/8/2008 v 7.50 hodin,. 3,30 kg  19. Srpen 2008 - 21:33 |   Elisa

Ahoj holky,
tak jsem si konecne nasla chvilku, abych popsala muj porod  , 8/8 v patek jsem fungovala uplne normalne cely den, divala jsem se jeste na olimpijske hry , dala jsem si pekne kuratko s bramborem, ale uz u vecere mi zacali kontrakce,ale treba po 15 minutach potom po 5 hodne nepravidelne.l No tak jsem si dala teplou sprchu a bylo mi o neco lip. sli jsme si i s pritelem lehnout, ale uz jsem neusnula, kontrakce zacali i zesilovat, ale porad tak nejak po 10 minutach, pritel mi rika, ze jedem do porodnice, ale ja jsem mu rekla, ze jeste pockame, az budou po 5 minutach ve finale to bylo kolem 00.30 v noci, jsme se rozhodli , ze vyrazime, v porodnici se mnou sikovny doktor sepsal porodopis ( dala jsem jim taky muj porodni plan, ale ve finale jsem ulplne zapomela na nejaky epidural), monitor, ale kontrakce dosahovalo 40 tak jsem si rikala,jake to asi je mit anebo byt u cisla 100, no za par hodin uz jsem vedela. Celou dobu jsem byla spritelem na hekarne, byla tam velka vana, sprcha , postel a balony na skakani, ktere mi trochu pomohly pri kontrakcich, ktere porad silily, davala jsem si teplou sprchu a pritom skakala na balone, potom mi dali klystyr a prasek na uvolneni porodnich cest, pri ceste na monitor, uz jsem skoro nemohla chodit tak tak jsem to rozdychavala, ale to jsem nevedela, ze nejhorsi me teprve ceka. Kolem 7.30 rano uz jsem nemohla kontrakce byli po 1 minute a ja z toho jak jsem vse rozdychvala (uspesne), pomahal mi hodne pritel, ktery byl porad u me. No ve finale jsme se nejak dostali na porodni sal, prekvapilo me, ze tam byla jen jedna porodni asistentka a zadne svetlo, myslela jsem, ze kolem me bude vice lidi, dala jsem nohy na operkky, nohy a ruce jsem ve finale vubec necitila, protoze jsem je mela odkyslicene tim prodychavanim, no myslela jsem, ze uz to nezvladnu, v tu chvili se mi chtelo strasne tlacit, ale asistentka rikala, jeste neeee, tak bezela pro doktora , ktery pribehl asi za 1 sekundu a pak uz jen nadech nosem zadrzet a tlacit asi na 5 zatlaceni byla Elisabetta na svete, krasna holcicka to nejlepsi a nejkrasnejsi, co jsem mela u sebe 9 mesicu, jsem si behem par minut mohla pochovat a dat k prsu, byl to nadherny pocit , ale nejvic komu dekuju je muj pritel , ktery byl uplne perfektni, kdyz jsem mu drtila a kousala do ruky , dekuju  Ti moc , tak to je vse, doufam, ze jsem Vam nejak nevystrasila, ta bolest jak rikaji vsichni stoji za to.Mej te se hezky

Chtela bych se s Vami podelit o zazitek z porodu ve Vsetinske porodnici. Termin jsem mela stanoveny na 29.3.2010 ten den jsem rano normalne vstala , hrala jsem si se svou skoro 2 letou dcerou a kolem obeda jsme sly nakoupit...zpatky z obchodu mi zacalo byt tochu divne , tak jsem si rikala, ze jsem to asi prehnala s tezkou taskou...vratili jsme se domu a trochu jsem odpocivala, odpoledne prijela kamaradka , tak jsme si dali kaficko a rikaly si kdy konecne tak porodim...bylo pul 6 a ja jsem zacala mit meensi kontrakce...pritel zrovna prijel z prace tak jsem ho poreferovala... udelali jsem veceri , mezitim jsem si dala horkou sprchu...a kontrakce zesilovali...zacala jsem si psat minuty bylo to myslim po 20, 15 ,10 minutach pak dlouho pauza...tak jsem rozhodla, ze pojedem do porodky bylo pul 9 vecer , ze uz jsou to ty prave stahy., ..malou jsme dal rodicum ( i pro ni to byla premiera) a jeli jsme do porodnice. Na prijmu v porodce se me ptali copak me trapi-tak jsem to brala s humorem  a ukazala na bricho, moc jsem ttiz nevypadala, ze budu rodit. Bylo 21.00 hodin , PA mi natocila monitor a kontrakce pomalu zesilovali...mela jsem ze 100- 50, pak me poslali k vysetreni k panu dokorovi.. ten me prohlidl a konstatoval, ze se miminko se narodi dnes anebo zitra🙂, a ze to bude rychle...tak jsem mu teda podekovala🙂. PA mi udelala klystyr a pichla injekci proti bolesti a nahnala me do sprchy at skacu na balonu a nahrivam si zada a podbrisek teplou vodu...to bylo 22.00 hodinu jsem skakala na balone a kontrakce jsem pres tepllou vodu skoro necitila doporucuju opravdu tuto ulevovou metodu u me zabirala....ale sem tam jsem kontrakci musela prodychat do bricha...zabiralo to..v 22.30 jsem vylezla ze sprchy , natocili mi kontrakce byli o neco silnejsi...rozhodlo se, ze mi pichnou vodu, tak se i stalo necitila, jsem nic jen jak ze me vytekla voda je to nebolestivy zakrok... vratila jsem se zpatky na pokoj a asi za 5 minut to zacalo , kontrakce prichazeli pravidelne po 5 a 2 minutach a to uz mi zacalo byt tezko....snazila jsem se rozdychat jak jsem mohla zatim porad do bricha....asi po 20 minutach jsem volala PA , protoze mi zacalo byt na zvraceni a chtela jsem tlacit....bylo mi receno at rozdychavam jako pejsem melce, pri kontrakci...tak jsem to i delala dalo se to rozdychat, ale o minutu pozdeji dalsi kontrakce...pritel me dovedl na sal, lehla jsem si stezi na porodni luzku a otocili me na levy bok s nohou nahore, jeeste jsem nemohla tlacit...a me se tak chtelo, myslim, ze pritel dychal za me strasne me podrzel...myslela jsem, ze to fakt nerozdycham , prestala jsem citit ruce z dychani upne odkrvene to jsem mela i u prvniho porodu ...pak prisla dalsi asistenka a to se uz schylovalo k porodu...ve finale nestacili ani zavolat doktora, protoze jsem napoprve zatlacila a hlavicku s pulkou telicka byli venku pak jsem zatlacila strasne silne do zadecku a maly Matteo byl na svete ( uplnee modroucky-tim jak jsem tlacila videlaj sem ho jak ze me vylezl a pak strasnaaaaa ulevaa🙂 maly se narodil 31.3.2010 ve 00.01 hodin vazil 3,80 kg (macek) a meril to az po 3 dnech 52 cm.Po porodu prisel pan doktor jeste jsem porodila placentu...teda spis ze me sama vylezla a pan doktor me zasil, protoze jako druhorodicku me nenastrihavali...3 stehy zevnitr a 3zvenku trochu t stipkalo, ale oproti bolesti predtim to byla prkotina. 2 hodiny jsem stravila na porodnim luzku, do 30 minut mi pristavili Mattea k prsu, ale moc se mu nechtelo...pak me odvezli na pokoj sestinedeli. Maly je nadherny a krasny , proste je to super mit zase takoveho maleho bobecka. tedko uz jsme doma a uzivame si velikonocni vikend. Je pravda, ze druhy porod je kratsi, ale o to intenzivnejsi...ale stoji to za to , je to zazitek na ktery nikdy nezapomenu. Vsem preju porod bez komplikaci a zdrave deti. Mnozte se🙂))

Jako přípravu ke svému porodu jsem zvolila i homeopatika, proto jsem se rozhodla podělit se s vámi o "návod, jak homeopatika v těhotenství užívat". Užívání homeopatik mi doporučila přímo lékařka, která byla u mého porodu ,a návod k užívání zpracovala PA. Můj porod byl opravdu velice fajn, ale užívala jsem více přípravků, proto nemohu s jistotou tvrdit, že mi pomohly právě homeopatika, ale pevně věřím tomu, že i ta sehrála svoji roli.

Homeopatie v těhotenství jako příprava k porodu

Homeopatika: Actea racemosa 9 CH + Arnica montana 15 CH + Caulophyllum 15 CH

Dávkování: od 36. týdne těhotenství (tzn. 36 + 0) - 10 granulí od každého homeopatika rozpustit v 0,5 litru vody  (do plastové lahve) a popíjet přes den

Účinky: působí proti klasickému strachu z porodu, pomáhá koordinovat děložní stahy (rozlišuje poslíčky od kontrakcí - buď utiší nebo zvýší intenzitu), pomáhá působit na poddajnost děložního hrdla a připravuje dělohu k porodu

Homeopatie u porodu

Září bylo vyhlášeno jako Craniofacial Acceptance Month čili měsíc věnovaný obličejovým deformitám http://www.cleftsmile.org/. Občanské sdružení Šťastný úsměv se k této aktivitě připojuje a vyhlašuje tento měsíc věnovaný osvětě o rozštěpech obličeje s heslem:

O ROZŠTĚPECH SE (NE)MLUVÍ

Heslo vyjadřuje nutnost o tomto tématu mluvit více a také situaci, kdy rozštěp je stále ještě v mnoha případech tabu.

Sdělme veřejnosti, že rozštěp obličeje je dnes velmi dobře léčitelný i když léčba je dlouhodobá a zahrnuje mnoho oborů. Nejedná se sice o pouhou kosmetickou vadu, ale v žádném případě nebrání v tom, aby lidé s rozštěpem narození, s touto vadou prožili plnohodnotný život. Rozštěp, který není pouze průvodním jevem nějakého vážného syndromu,  také rozhodně neznamená snížení intelektu či jiných schopností.

Oslovme naší kampaní nejen (budoucí) rodiče dětí s rozštěpem, ale celou naši společnost s tím, že odlišnost v obličeji nečiní nikoho horším. Předejděme osvětou zbytečným potratům, nepříjemným zvědavým pohledům a poznámkám, možné šikaně nebo případnému vyloučení z kolektivu během školní docházky či diskriminaci v profesním životě.

K příležitosti měsíce osvěty budou aktivity Šťastného úsměvu v září následující:

Dnes jsme se s Nikčou a Elis vydali do kina na pohádku Tři bratři. A určitě ji vřele doporučuji, jak pro tříleté tak i pro dospělé 🙂.

Ta pohádka/ty pohádky je/jsou nádherná/nádherné.

Měla jsem na ni špatnou recenzi. Ale nenechala jsem se odradit a řekla si, že to s Nikolkou zkusíme. A rozhodně to stálo za to.

Holky tleskaly po každé ze tří pohádek. Zakrývaly si oči, když tam byl zlý vlk nebo čarodějnice. Zvedaly ruce, když je pan Svěrák vyzval. Moc jsem se bavila, když jsem je pozorovala, jak tomu bezprostředně věří. Užívám si to období, kdy mají rády pohádky a doufám, že jim to dlouho vydrží.

Pokud si náhodou nebudete jisti, zda by zpívaná pohádka vaše děti bavila, tak si to nejdříve zkuste na starších verzích p. Svěráka a Uhlíře na youtube:

Červená karkulka -  
https://www.youtube.com/watch?v=ZA5wJzkzXUg
O šípkové Růžence -  
https://www.youtube.com/watch?v=y8w82q_bGhA
O dvanácti měsíčkách -  
https://www.youtube.com/watch?v=LJ-JhzQM_cM

A nebo jen mrkněte na trailer a prostě vyrazte do kina 🙂

https://www.youtube.com/watch?v=LjwDapt2o6A

Do venerologické ordinace, nebo na kožní, chcete-li, vešel mladý muž. Se zrakem sklopeným k zemi se šoural k doktorce sedící u stolu a bylo nad slunce jasné, že má problém. Intimní problém. Takový ten problém, co není snadné se s ním někomu svěřit.

Mladý muž vypadal, že by se s tímto zdráhal svěřit nejspíše i ve zpovědnici zaručující hříšníkovi absolutní zpovědní tajemství. A což teprve tady u doktorky, kde i stěny měly uši a kde se málokdy něco utajilo.
Stanul mezi dveřmi, učinil pár nesmělých krůčků vpřed, ale hned se zase pomalu počínal sunout zpět ve snaze z ordinace nenápadně zmizet. Pak však zřejmě pochopil, že není vyhnutí, a učinil zase něco krůčků kupředu, aby se poté zarazil a rudý až za ušima počal opět pomýšlet na útěk.
Ale už nebylo vyhnutí. Doktorka zvedla oči od lejster na stole, pohlédla na něho a vyzvala jej, aby předstoupil. A nezbylo mu tudíž nic jiného, než tak učinit.
„Posaďte se a povězte mi, co vás trápí,“ pravila málem konejšivým hlasem k návštěvníkovi a ukázala na židli. „Jenom se nestyďte, já vás neukousnu.“
Její vlídný hlas ale nepomohl. Muž spočinul na židli se sklopeným zrakem, schoulen připomínal hromádku neštěstí a zjevně v duchu horečnatě přemítal, co říci. Jak začít. Učinit tento první krok mu činilo značné, přímo nepřekonatelné obtíže.
„S čím bych vám mohla pomoci? Co vás sem přivádí?“ přerušila panující hrobové ticho, jež se mu zdálo být doslova nekonečným, lékařka. „Bolí vás něco?“
Zavrtěl zamítavě hlavou a ještě více se schoulil ve snaze stát se menším a ještě menším a nejlépe neviditelným. A zase se rozhostilo ticho, v němž by bylo slyšet i špendlík na zem spadnout. Ale ani žádný špendlík se neměl k tomu, aby spadl a přerušil toto hrobové mlčení.
„Tak co vás k nám přivádí?“ Ještě pořád se snažila působit vlídným dojmem, vida, jak je ten člověk proti ní zmatený. Ovšem přece jenom už v ní počínala narůstat i netrpělivost. Protože v čekárně bylo dnes jako obvykle tolik lidí a on se tu ne a ne vymáčknout. Zdálo se, že se spontánní reakce z pacientovy strany nedočká. A je tedy nad slunce jasné, že z jejího hlasu více a více vyprchával vlídný tón.
Lékařka nenápadně naznačila zdravotní sestře, aby se z ordinace na chvíli vzdálila. Třeba ten stydlín překoná svou plachost, bude-li tu s ní sám, mezi čtyřma očima.
Sestra se vytratila a mladík poněkud pookřál. Jenže opravdu jen nepatrně. Protože namísto vyjevení důvodu, proč je tady, dokázal jen zašpitat, že se hrozně stydí. Nic víc.
„Ale prosím vás! Proč byste se styděl? Víte, kolik lidí s podobnými problémy už tu bylo? To je můj každodenní chleba.“
„S tímhle… tu… asi… Víte, já…“
„Máte tam nějakou vyrážku, co? Nebo snad výtok?“ Doufala, že aspoň kývnout na souhlas jí dokáže.
Jenže on nekývl. Naopak. Plaše zavrtěl hlavou, že ani to, ani to.
A jí došla trpělivost. „Podívejte se, takhle se nikam nedostaneme. Víte co? Postavte se a sundejte si kalhoty, ať se vám na něj podívám.“
Chtěl zaprotestovat, ale před jejím nesmlouvavým pohledem nakonec kapituloval. Kalhoty se zvolna sesunuly k zemi.
Pohlédla na jeho choulostivé partie skrze silná skla brýlí, ale na první pohled neuzřela nic neobvyklého. Počala si je tedy prohlížet zblízka, zevrubně, rukou v gumové rukavici si pomohla, aby ani jediné místečko neuniklo jejímu ostřížímu zraku. Jenže… nikde nic podezřelého. Ani sebemenší náznak jakékoliv pohlavní choroby.
A on tam stál jak zmoklá slepice a byl minutu od minuty červenější a červenější, studem rudý pomalu jako sovětská vlajka.
Skončila své zkoumání a pohlédla vzhůru do jeho vyděšené tváře. „Nevidím žádný problém. Máte ho zdravý jako řípa. Proč jste sem vlastně přišel? Ven s tím!“
Muž se roztřásl a div se neskácel v mdlobách na zem. Pak ale přece jenom sebral zjevně poslední zbytky sebedůvěry a pravda byla rázem na světě.
„Víte, paní doktorko… já… já totiž… já…“ Zašátral rukou v tašce položené vedle sebe na zemi a vytáhl to, co aktovka až doposud ukrývala ve svých útrobách.
Najednou tu stál se staženými kalhotami a kyticí růží v ruce. „Já jsem… totiž…“ Teď anebo už nikdy! Teď už to musel říci.
„Já jsem vás přišel požádat o ruku vaší dcery.“

(Autor: Vikor Pondělík)

Až o dovolené jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala článek o našem prvním iQlanďátku.

Jmenuje se Dominik, narodil se už 20. 5. 2014 a vážil 2,750 g. Proč píši už? Protože si na svět pospíšil. Jeho maminka mě měla ještě hezké 3 neděle zaučovat do práce asistentky ředitele, předat mi veškeré podklady a dokumenty, abych se v tom neztrácela sama. 

Ale Dominik to chtěl jinak. A tak se mnou byla Míša ještě v pondělí v nové kanceláři, přijímala rezervace a ve 3:08:56 v noci mi psala:
"Ahoj Dio, dnes už nedorazim do práce! Jsem v Jbc, nechali si mně tu! Zatím vše v poho 🙂 dám vědět, Míša."

A já na to:
"Ahoj, tak a už nebudu spát🙂 Budu na vás moc myslet. Drž se. A ozvi se. Vše bude v pořádku!."

Na ranní poradě jsem oznámila, že Míša už do práce nedorazí. Že je v porodnici a snad ještě porod zastaví. Všichni byli zvědaví, tak jsem ji v 8:44:41 psala:

"Všichni na tebe myslíme 🙂. Drž se. Jak to vypadá? Máš kontrakce, nebo se snažíte porod zastavit? Nebo už je šmudla venku?"

13:21:42 "Miši, tak co? My jsme tu všichni nervózní..."

No a odpověď nám přišla až v 15:21:35
"Ahoj Dio, tož právě mám Dominika v náručí 🙂 Je to mazec!! 🙂 Hlava mi to nebere, takový drobeček 2750 g a jak mi dal zabrat. Pozdravuj všechny okolo, jste zlatíčka! Moc děkuju!

A já na to:
"Maminko, celá iQLANDIE ti moc gratuluje. Každý komu jsem to řekla, tak jsem /jsi mu tím zkrásnila den. Ať se Dominikovi na světě líbí a dělá vám jen radosti a žádné starosti. Všichni tě pozdravují a těšíme se na fotečku.

 No a po šestinedělí se za námi Míša s Dominikem vypravila. Koloval z ruky do ruky:
      Seskupení z leva od shora: Monika programová a personální manažerka, Pavel náš ředitel, Luboš technický manažer, Já, Jana zástupkyně ředitele a Jana 2 obchodní a marketingová manažerka.

A dostal od nás malý dáreček:
      Seskupení: spací pytel (ten není vidět), Bepanthen Care Mast + praktické minibalení, Bepanthen Plus (prý už ho bude potřeba při kojení ☹ ), Bioderma ubrousky na zadeček, čaje pro kojící maminky, ponožtičky a chrastítko.

Ještěže jsem loni popisovala na blogu, co si vzít s sebou na dovolenou, protože jinak nevím, jak bych si zabalila. Byla jsem do poslední chvíle v práci. Den před dovčou jsem z ní odcházela v osm večer. 

Naštěstí jsem měla vše vypráno, to jsem tak nějak průběžně zvládala, ono na tom totiž nic není, pere pračka 🙂. No ale to ostatní: nic nakoupeného, nic vyžehleného, nic uklizeného, kytky nezalité, akvárko nevyčištěné atd. No hrůza.

Takže čím začít? 

Vytisknout článek: Co s sebou na dovolenou (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/06/co-si-vzit-s-sebou-na-dovolenou.html), dle toho vytřídit, co je potřeba vyžehlit, ostatní počká po dovolené (je toho pořád hromada, fuj). 

Nakoupit základní věci, teď už mám sama pro sebe radu na příště, dát si někam velkou ceduli s upomínkou na věci v lednici. Tím pádem jedlé dárky pro brášku zůstaly v Čechách ☹ . Aspoň jsme měli po návratu něco v lednici (stačilo dokoupit chleba). 

A dále: uklidit, zalít kytky, dojít s košem, naházet vše do kufru a jít spát. V kolik? V 5:00 a v kolik jsme vstávali? V 6:30, protože v 8 už jsme vyjížděli na letiště. Vše jsme stihli. 

V Řecku na nás na letišti nikdo nečekal. Nika (brácha) říkal, že to zvládneme MHD a busem, protože je to levnější i rychlejší. Levnější to rozhodně bylo, ale taky trochu stresové. Nikča byla unavená z celodenního cestování, takže v buse MHD narvaném k prasknutí usnula (naštěstí nás jedna paní pustila sednout). Mně stékaly čůrky potu po zádech, malá na mně byla přilepená a Luky? Toho jsme nechaly i s kufry mezi dveřma. Dál se nedostal. Ty dveře ho dvakrát skříply a v půlce cesty už myslel, že bude muset vystoupit, ať je to kdekoliv. 

Dálkový bus jsme se zpožděním u vyzvedávání zavazadel nestíhali ani náhodou. Tak jsem se v buse ptala na vlak. Říkali nám, že i ten stihneme stěží. Jelo nám to v 17.15, s busu jsme vystoupili v 17.11 a jakmile jsme vlezli do vlaku , tak se rozjel. Bylo to jen tak tak. My s sebou žádné pití. No paráda. Naštěstí jsou Řeci pohostinní a tak nám pan průvodčí zařídil dodávku vody přímo do vlaku na jedné ze stanic. Ani ji nechtěl zaplatit. No museli jsme vypadat hrozně. A jak to bylo dál? Posuďte z fotek sami. Moc jsme si to užili. Ani se mi nechtělo domů...
       Slunili jsme se...
      ...výletovali jsme...  

I když tenhle výlet se změnil na pěkné dobrodružství. Snažili jsme se totiž v Řecku dodržovat jejich siestu. A tak jsme to odpoledne vstali až kolem 18 hodiny. A než jsme se na výlet vypravili, tak jsme na stezku vycházeli v 19:15. Ze začátku jsme bloudili než jsme stezku našli. No a pak nás v půli cesty přepadla tma. Ještěže byl Luky prozíravý a vzal s sebou baterku. Všichni nás strašili, ať nechodíme, že je letos hodně hadů, když nebyla žádná zima. No a tak jsme za chvíli neviděli na krok. Luky nesl Nikču v náručí. Já v ruce baterku, která se musela ručně dobíjet a běželi jsme o sto šest. Dolů jsme doběhli úplně rudý. Nika nás nabíral na asfaltce okolo 21:45 🙂 Nikolce se to moooc líbilo.

      Letos poprvé jsme měli komáry, na Nikolce si pěkně smlsli.

Pro zklidnění jsem ji místa mazala Bepanthenem Plus. Nejprve teda framykoinem, protože jsem si říkala, že ty štípance jsou hnus, a když už ho mám s sebou kvůli klíštěti, tak ji určitě neublíží. Ale framykoin to akorát víc zahnisal. Takže jsem se hezkdy rychle vrátila k dezinfekčnímu Bepanthenu. Je pravda, že místa, která jsem mázla tím framykoinem, tak má dodnes trochu napuchlá☹

      ...a znovu jsme výletovali, tentokrát lodí na ostrov Skiathos...

               Nikča strejdu nezapře 🙂

Byli jsme teď 14 dní na dovolené v Řecku. A byla to paráda. Sluníčko, klidné moře, jednou vlny (což ocenil Luky, ale hlavně Nika - můj brácha). Nika žije už dva roky v Řecku a tak, když se rozhodujeme kam na dovolenou, je volba jasná. Musíme za bráchou. Vůbec toho nelituji.

Řecko je můj druhý domov. Několik let jsem tam pracovala jako delegátka a jezdilla jsem tam už jako malá s babičkou a dědou (jajakou a papusem).

No a tak jsem tam byli znovu. Nikolka potřetí, já po třicáté, Luky asi po desáté. Ale co jsme dělali všichni poprvé? Jezdili jsme za Nikou a Niku jsme kromě práce nenašli nikde jinde než na kitu. A kiteování jsme podlehli i my. 

Je to prostě adrenalin, zábava a skvělá podívaná, která baví malé i velké. Nikolka se na svého strejdu vydržela koukat skoro celý den a když už ji to náhodou nebavilo, tak sbírala mušle, těch bylo v Lamii plno (to se o Velice, našem letovisku, říct nedá).

Banda, která kiteuje je super. Na nic si nehrajou, jsou pohodový, celý den sportují a večer posedí u tsipoura a dobrého meze a shrnou si ty nejlepší triky, které se jim ten den povedly. Cítili jsme se s nimi moc příjemně. Luky už spekuluje s myšlenkou, že si kite také pořídí. Jenže jemu se v Čechách spíš vyplatí ten zimní, protože jsou draci rozdílní na léto i na zimu. No posuďte sami, není to nádhera???