Již pár lidí se mne zeptalo, proč jsem vůbec na nějakých stránkách o dětech, když žádné nemám a tak jsem o tom všem začala přemýšlet. Proč tu vlastně jsem, co mi koník dává a co bere a proč jsem se vlastně registrovala a rozhodla jsem se, že si to nějak sesumíruju.

Registrovala jsem se z jednoho jediného důvodu - abych měla přístup k fotkám té nejkrásnější holčičky co znám (její maminka, která tu je jistě bude vědět 🙂 ) , protože mi prostě nestačilo veřejné album pro neregistrované 😀 No a když jsem začala sledovat, co se tu všechno děje, jak spolu maminky i nemaminky a občas i tatínkové krásně komunikují, radí si a vlastně se to ani dětí týkat vždy nemusí, začala jsem sem chodit častěji.

Je pravda, že se toho člověk hodně dozví, mluví se tady o věcech, které Vám jen tak někdo neřekne. Někteří o tom mluvit nechtějí, jiní neumí a nebo to považují za tabu. Dozvídám se tu věci, které mne občas trošku vyděsí, ale na druhou stranu si pak umím lépe představit různé situace a tak snad na to vše budu možná lépe připravená, až to jednou přijde (ať už je to snaha otěhotnět, těhotenství, porod, nebo třeba růst dětských zubů). Zároveň mne vždy potěší pohled na fotku rozzářeného děťátka ať už mu je týden, rok, nebo je to puberťák. Jsou zde krásné maminky, které si pomáhají, hecují se, vyměňují zkušenosti i potřebné věci pro děti, sdílejí starosti i radosti. A to je to, co se mi tak líbí. Je tu krásně, chodím se sem odreagovat, pokochat a zasmát.

V neposlední řadě můžu říct, že mne to, že jsem tady umožňuje lépe komunikovat s některými kamarády (ať už to jsou lidičky, které jsem poznala tady, nebo je znala dávno). Mám lepší přehled o jejich slastech i strastech a tak můžu adekvátně reagovat, když zjistím, že je něco potřeba a je to moc fajn. 🙂

A co mi koník bere? Jenom čas, ale ten mu dám ráda, protože mi toho více dává 🙂

Toť asi vše 🙂

Sem tam brouzdám po beremese.cz a přijde mi, že hodně nevěst svatbu neřeší jako oslavu uzavření svazku dvou lidí, ale svou exhibici. Že už neberou svatební hostinu jako místo, kde si příbuzní a přátelé v pohodě užijí Den D s novomanželi.

Jsem nevěsta a svatba je můj den. Můj den, kdy bude všechno dokonalé do posledního detailu. Jmenovky, smetáček s lopatkou, stuhy na židlích, prostě všechno. Můj den, který se mi svatebčané, určitě naschvál, snaží pokazit. Nevím, co je tak těžkého na tom, koupit si na mou svatbu šaty, kravatu a košili v barvě svatby. Že nemají dost peněz nebo jim daná barva nesluší? Je to přece moje svatba, tak by se měli přispůsobit, pokud chtějí dojít. Udělala jsem si svatbu v pátek a někteří mají problém dojít, i když jsme jim to dali vědět celé dva měsíce předem. Pche, prý, že nedostanou dovolenou. Přece se v létě ve firmách skoro nedělá. Na své svatbě chci mít jen lidi, se kterými je mi dobře. Takže  přítelkyně manželova svědka tam nebude, to jsem si prosadila, nemá mne ráda. Svědkovi se to moc nelíbí, ale jestli chce svědčit, musí se přispůsobit. Na svatbě nebudou ani děti, není to dětský karneval a rodiče si raději od dětí odpočinou.No a ti, kteří nemají hlídání nebo nechtějí dítě doma nechat, ať si trhnou nohou. Kdyby je naše svatba zajímala, určitě si to nějak zařídí. S největším sebezapřením se pozvou jen děti z rodiny. Ale jen ty vlastní. Bratranec je ženatý s holkou, která už dvě děti má, ale pozveme jen jejich společnou dceru, ty dvě jsou pro mne cizí. No a jestli si hosté představují, že jim budeme platit na svatbě i tvrdý alkohol, to se velmi pletou. Nedělám svatbu pro to, aby se lidé jen opili. Je to den hlavně o ženichovi a nevěstě, takže buď ať dělají všechno podle pokynů, nebo zůstanou doma. I když doufám, že jich dojde co nejvíc, přece jen jsem chtěla velkou svatbu, tak ať tam nějací lidé jsou. A stejně jsem počítala, že se mi náklady na svatbu částečně vrátí v peněžních darech.Vrcholem všeho je, když si známá udělala svatbu v ten samý den jako já! Ale vždyť já jsem nad tím přemýšlela už loni, to se nemohla někoho zeptat, jestli v ten den není jiná svatba?

A opět prosím ty, které nepochopily nadsázku, o schovívavost 🙂 Většina nevěst řeší svatbu v klidu a pohodě, najde se pár exemplářů, na které to sedí. Článek není o žádné konkrétní nevěstě 🙂

Výskyt ekzému, kožního onemocnění, které trápí tisíce dětí a dospělých, narůstá už celá desetiletí. 

V šedesátých letech byl ekzém diagnostikován pouze u 3 % dětí, kdežto v roce 2000 už to bylo u 20 % dětí!

Bohužel ekzém zatím není možné vyléčit, ale vědci již znají některé principy onemocnění a především hlavní spouštěče úporného svědění a zánětů kůže. Dermatolog Dr. Michael Cork a jeho tým z University v Sheffieldu poukázali na to, že naše pokožka je každý den bombardována dávkami nejrůznějších environmentálních spouštěčů, kam patří i účinek mýdel, různých detergentů a také toxinů produkovaných roztoči v domácnosti. Ty všechny narušují přirozenou ochrannou kožní bariéru.

Pokožka – nejsvrchnější část kůže vypadá jako cihlová zeď. Cihly tvoří kožní buňky a maltou, která je drží pohromadě, jsou lipidy. Díky této struktuře je udržena voda v pokožce a toxiny z vnějšího prostředí nemohou pronikat do pokožky. Pokožka je díky tomu jemná a hladká.
V případě ekzému je lipidová vrstva okolo kožních buněk vytvořená nedostatečně a tak dochází k velkým ztrátám vody z pokožky. Kůže se stává suchou, popraskanou a bohužel i velmi dobře přístupnou pro různé alergeny.

„Od roku 1993 hledáme příčinu nárůstu počtu pacientů s ekzémem, a ačkoliv jsou zde jistá podezření, nikdo zatím není schopen dát celou skládačku dohromady.“ Říká Dr. Cork.
Z dat spotřeby šamponů, mýdel a sprchových gelů za posledních 40 let je zřejmé, že dramaticky narostla frekvence mytí.  Je známé, že běžné šampony, mýdla a sprchové gely narušují ochrannou bariéru pokožky, proto se jeví jako vysoce pravděpodobné, že zvýšená hygiena může hrát významnou roli ve zvýšení počtu pacientů s atopickým ekzémem. Pokud se nám toto nepodaří snížit, bude ekzém stále běžnějším onemocněním.

Atopický ekzém bohužel nelze vyléčit, ale je možné některými opatřeními zmírnit projevy tohoto onemocnění. Dr. Cork níže dává několik tipů pro vytvoření tzv. „skin-friendly“ (k pokožce přátelského) prostředí.

Studený čaj Megafyt Pharma poskytuje chladivý a svěží zážitek v podobě čaje, který vyrobíte zalitím vodou přímo z kohoutku!

Prozatím jste od Megafyt Pharma znali vysoce kvalitní čaje, které bylo možno připravit pouze zalitím vroucí vodou, která umožní vyluhovat chuťové složky nebo u léčivých čajů účinné látky.

Nová řada „Studený čaj“ Megafyt Pharma ale nabízí zcela odlišnou koncepci, která znamenala výzvu pro naše oddělení výzkumu a vývoje.

Získejte fantastickou chuť se studenou vodou

K vytvoření řady „Studený čaj“ jsme oslovili naše odborníky, jejichž hlavním úkolem bylo vyvinout takovou surovinu, která by i po krátkém luhování ve studené vodě uvolnila lahodnou svěží ovocnou chuť. Megafyt Pharma vždy přinášela na český i slovenský lékárenský trh tu nejvyšší kvalitu. Řada „Studený čaj“ je ale nejen kvalitní, ale především velmi inovativní produkt, který si jistě oblíbíte pro jednoduché a rychlé použití.

Běžně víme, že vroucí voda „aktivuje“ byliny či listy pravého čaje, ale Megafyt Pharma „Studený čaj“ je vyvážený pro získání skvělé chuti a osvěžení, i když jej připravíte a zkonzumujete studený.

Ať je to, jak chce, já to prostě ořvala .. ano, celá Iveta mi může být ukradená, pro někoho celebrita, pro jiné troska, pro spoustu z nás hadrová panenka, s kterou vláčely bulváry i muži .. žen s psychickými problémy a složitými vztahy s muži je nejspíš kolem víc, než si myslím - jenže já ji prostě měla ráda!

Měla jsem a mám ráda její písničky a vždycky mi dušička trošku poskočila, když jsem se dočetla, že je na tom zas o něco líp .. zpráv o ní v bulváru bylo víc než dost, těch hezkých minimálně, když už jsem se dočetla něco alespoň lehce pozitivního, vždy to buďto brzy někdo dementoval, zesměšnil nebo to hodně rychle vystřídala opět nějaká zaručeně zaručená zpráva o jejích nesnázích ..

Byla oběť, byla nešťastná, byla zoufalá .. udělala jediné možné, aby jí bylo dobře. Udělala to nejhorší. Při pohledu na koleje se mi rosí oči .. vždyť co může vézt matku syna na prahu dospělosti k takovému kroku? To je to, co mě nejvíc dostalo .. Zanechat na světě dítě a odejít, napsat na kus papíru pář řádků a odejít si umřít .. neumím a ani si nechci představovat, co se jí honilo hlavou těsně před osudným okamžikem, čert vem spekulace, že byla sjetá, sfetovaná, omámená .. tohle je čin, který se člověk nerozhodne udělat z minuty na minutu, tohle se plánuje... ☹

soucítím s Arturem, ač netuším, jaké měl s mámou vztahy, vazby .. pro mě to je prostě kluk, který ztratil mámu, a to je fakt, který mi bude vždy vhánět slzy do očí a nutit klást si otázku "proč "  ........

a neodpustím si jedno - jsem šťastná s mým chlapem, s člověkem, kterého miluju nade vše, kterému mohu věřit a s kterým jsem dokázala vytvořit rodinu - s kterým jsme "spáchali" dvě úžasný, nádnerný a šťastný děti .. věřím, že vždy si za těmito slovy budu moci stát, a přála bych všem nešťastným ženám, aby toto mohly jednou pocítit..

Milé maminky,

soutěžte s námi o skvělé ceny!

Jestliže jste těhotná nebo již čerstvou maminkou, v obou případech určitě oceníte balíček produktů Elasti-Q® v celkové hodnotě 750 Kč. 

Balíček obsahuje 1x tělový olej proti striím Elasti-Q® Exclusive, který má velmi příjemnou parfemaci a výborně hydratuje pokožku. Pomáhá jako prevence proti vzniku strií a zároveň pozitivně působí i na již vzniklé strie.

Dále v balíčku naleznete také 1x Elasti-Q® ProMimi DHA, což je speciální doplněk stravy s vysokým obsahem DHA (kyseliny dokosahexaenové) a vyváženého komplexu důležitých vitaminů a minerálů.

1. Víte, které účinné látky pomáhají zabraňovat vzniku strií v přípravku Elasti-Q® Exlucive tělový olej?
a) Olej ze semen granátového jablka, pupalky dvouleté, světlice barvířské a vinné révy.
b) Olej ze semen boswellie sacra, meduňky lékařské a heřmánku pravého.
c) Olej ze semen granátového jablka, meduňky lékařské a heřmánku pravého.

2. Která látka, obsažena v přípravku Elasti-Q® ProMimi DHA přispívá k normálnímu vývoji očí a mozku plodů a kojenců?
a) Betakaroten
b) Jód
c) DHA

Pět maminek, které správně odpoví na soutěžní otázku v komentáři pod vyhlášením souteže od 28.4. do 4.5. 2014, a budou vylosovány, získají balíček obsahující oba uvedené přípravky.

Odpověď můžete najít na www.elasti-q.cz.

Mateřské mléko a mateřskou lásku nelze ničím nahradit. Jenže kojení jednou ustane a miminko se dožaduje jídla. Jak vybrat mléko, aby miminko co nejlépe prospívalo?

Z porodnice odchází kolem 95 % novorozenců plně kojených, ale mateřské mléko pije déle než 6 měsíců 40 % kojenců. Je dobré zvážit všechny možnosti, jaké mléko podávat dále, a při rozhodování přihlédnout i k složení náhradního mléka. Logické je volit formuli co nejpodobnější mateřskému mléku, které obsahuje kromě nezbytných živin i složky, které pozitivně ovlivňují imunitní systém miminka, a tím prospívají i jeho zdravotnímu stavu.

Co je tak cenné v mateřském mléce?

Nejde jen o výživové složky, ale i imunologické. V současnosti je známo, že mateřské mléko není sterilní (bez bakterií), ale obsahuje mnoho užitečných mikroorganismů, které ovlivňují funkci imunitního systému. První bakterie se do zažívacího traktu miminka dostávají již při prostupu porodními cestami matky a další hned s prvními doušky kolostra. Jde o bakterie, které neškodí, ale pomáhají. Je důležité, aby se do střeva dostaly ty správné bakteriální kmeny (především laktobacily a bifidobakterie), které se označují jako probiotika.

Probiotika učí imunitní systém správným reakcím.

Probiotické bakterie brání uchycení a pomnožení choroboplodných mikroorganismů, které vyvolávají například průjmová onemocnění. Tyto bakterie svou přítomností mění reakce imunitního systému a to v období, kdy je imunitní systém k těmto změnám tolerantní a přijme je. Jde o takový trénink imunitního systému, při němž se naučí bojovat s infekcí, a to nejen střevní, ale i s bakteriemi a viry, které vyvolávají onemocnění dýchacích cest.

Jen co se naučila lézt, vypadalo to, že se snaží si za každou cenu ublížit. Ještě jí nebyl rok, a už vylezla z dětské postýlky. Přitáhla se za tyče do kleku, pak do stoje, zvedla nožičku, zapřela se za horní okraj postýlky, přitáhla ručičkama a během chvilky byla nahoře a z postýlky venku. Lezla na židle, na stůl, bylo o strach si dojít i na záchod. Když jsem se chtěla vysprchovat jindy než v době jejího spánku, musela jsem ji posadit do kočárku, připoutat a postavit mezi dveře koupelny, abychom na sebe viděly.  Často se to neobešlo bez křiku „vězeňkyně“ a občas se jí podařilo vykroutit se ze sevření popruhů – výdech, posunout se, nádech, výdech, posunout se – a najednou byla volná. I Houdini by záviděl.
Jen co začala chodit, lákaly ji na hřištích především vyšší atrakce. Kdepak pískoviště a plácání báboviček! Rovnou lezla na klouzačky a prolézačky. Když ve věku patnácti měsíců vylezla pod dozorem na více než dva metry vysokou klouzačku a s nadšeným výskáním sjela dolů, pochopila jsem, že přes zákazy a vyhýbání se nebezpečným atrakcím cesta nepovede. Lákalo by ji to ještě víc.
Kamarádka se svými o trochu staršími dětmi chodila do místního Sokola na cvičení rodičů s dětmi od dvou let. Šla jsem se tam podívat a zeptat se, zda by nebylo i cvičení pro děti mladší. Během rozhovoru s paní, která cvičení vedla, dcerka bez zaváhání proběhla mezi švédskými bednami, pod kozou a přes žíněnku a vylezla na přistavenou vysokou klouzačku. Po jejím zdolání utíkala k žebřinám, a než bys řekl švec, lovila jsem ji nahoře. Paní cvičitelka se na ni s úsměvem dívala a pak mi potvrdila, co jsem sama tušila:  že zákazy nemají smysl. Jediná správná cesta je akční dítě v jeho touze po pohybu podporovat. Ukázat mu, jak bezpečně zdolat vybranou překážku, kde a jak se držet, naučit ho správným pohybovým dovednostem a návykům. Dcerka se toho dne stala nejmladší cvičenkou. Každý týden vletěla do tělocvičny jako vítr a v průběhu roku se skamarádila nejen s klouzačkou, ale i trampolínou, žíněnkami, kozou, koněm, kladinou, zavěšenými lavičkami i kruhy. Domů jsme se vracely obě unavené, ale spokojené.
Dnes je dceři šest let a výšky ji stále lákají. Na hřištích si vybírá zejména lanová centra a vysoké herní prvky určené pro starší děti. Samozřejmě mám stále obavy, aby nespadla. Průpravu má ale velmi dobrou a já dávno vím, že lepší než zakazovat, je vést, ukazovat, trénovat, fandit a věřit.

Zdroj:Slune-cz.cz

Odcházíte také po návštěvě hračkářství s hlavou jako balón a s prázdnou peněženkou? Změňte to s novým e-shopem Děkuji.cz, který mění způsob prodeje hraček v ČR: Zapojuje totiž do výběru té nejlepší hračky odborníky i samotné rodiče.

Ale pěkně popořadě. V e-shopu Děkuji.cz samozřejmě prodáváme výhradně naprosto bezpečné, atestované a často i exkluzivní licenční hračky. 

Každou z nich před zařazením do prodeje osobně testujeme – a díky tomu víme, že jsou pro děti 100% vhodné.

Hodnoťte, raďte a přetvořte si tak e-shop podle svých představ

Důležitou součástí fungování Děkuji.cz je maximální otevřenost. Každý může hodnotit hračky i radit ostatním rodičům s výběrem. Napsat můžete i přímo lidem tvořícím zákulisí e-shopu – a buďte si jisti, že vás rádi vyslechnou s jakýmkoliv přáním. 

Kromě toho najdete na Děkuji.cz i speciální poradnu - Akademii pro maminky - ve které budou renomovaní odborníci pravidelně pomáhat rodičům s tím, jak si mohou s dětmi lépe hrát, a zároveň je hrou rozvíjet.

Léto po maturitě jsem se rozhodla naučit se vařit. Chystala jsem se na kolej, tak abych se o sebe uměla postarat. Spočívalo to v tom, že jsem ochutnávala instantní omáčky nebo polévky a zjišťovala, které jsou nejlepší. Vlastně mi nechutnaly žádné, ale ještě trvalo, než mi to došlo.

Časem jsem přišla na to, že i obyčejné špagety s ohřátými rajčaty a postrouhané sýrem jsou jedlejší než francouzské speciality z pytlíku. Takhle to začalo. A než jsme s přítelem kolaudovali byt, dělala jsem pravidelně domácí vývar a mrazila si ho.

„Co to je?“ ukazoval kamarád při oslavě zhnuseně do mrazáku, kde pátral po ledu.

„Něco jako mražený bujón.“

„Cože?“

„Dělám si vývar a mrazím ho. Dávám ho do omáček a do polévky místo kostky.“

Asi každé dítě si chce co nejdéle vychutnávat pohodlí plenky. Jednorázové pleny poskytují velký komfort pro dítě i pro rodiče. Maminky, které mají spoustu práce kolem dítěte a domácnosti nemusí prát a žehlit látkové pleny a po použití stačí jednorázové pleny jednoduše vyhodit. Dnešní pleny dětem poskytují pocit suchosti, nemusí nic říkat a svou potřebu vykonají kdy chtějí a kde chtějí.
    Jednou jsme si řekli, že už je náš chlapeček dostatečně velký a začali jsme ho posazovat na nočník. Začali jsme zhruba když mu byl rok a půl. Problém byl, že jakmile zadečkem dosedl na nočník, hned se začal zvedat a když jsme ho chtěli na nočníku udržet, tak začal plakat. Zkoušeli jsme dát mu kolem nočníku spoustu hraček a hrát si s ním. To sice zčásti pomohlo, ale nočník stále považoval za nějakou židličku do které se nečůrá ani nekaká. Dali jsme si nočník dokonce na gauč a dívali se společně na pohádky. Malý už na něm začal usínat, ale stále bez úspěchu.
    Synáček měl skoro dva roky a stále nic, už jsme byli zoufalí. Aby toho nebylo málo tak nám začal vykonávat potřebu do vany. A z ní jenom zoufalým rodičům nahlásil: „kakal“. Pokaždé když to udělal, tak dostal na zadeček a po nějaké době přestal do vany kakat. Když potřebu vykonal do plínky, tak nám utíkal a nechtěl se nechat přebalit.
    Moje známá měla podobný problém se svou dcerkou a tak mi poradila, abych našeho malého zabalila místo do savých jednorázových plenek do normálních látkových. Jelikož jsem už nevěděla co dál, tak jsem to zkusila. Malého jsem zabalila do normálních plenek a čekala. Po vykonání potřeby dělal přibližně patnáct minut, že se nic nestalo, ale po té době se začal ošívat a hledat maminku. Já jsem ho v mokré plíně nechala asi půl hodiny a poté ho přebalila. V noci jsem mu stále dávala jednorázové pleny. Samozřejmě jsme co chvíli malého vysazovali na nočník a zkoušeli co se bude dít. Přibližně po týdnu jsme poprvé uslyšeli famfáru z hrajícího nočníku. Náš syn sice nevěděl, proč je kolem toho tolik slávy, ale radoval se s námi. A za necelý měsíc už si náš syn začal sám říkat kdy chce na nočník. Nehody byly na denním pořádku, ale postupem času se spravilo i to a od té doby je vše v naprostém pořádku.

Zdroj: Slune-cz.cz

Již brzy nás čeká třetí narozeninová party (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2014/01/slavime-poprve-v-roce-2014.html) a já ještě nestihla popsat tu druhou ☹ 

Tentokrát byly oslavenkyně dvě holčičky - Niki a Elis. Protože Nikolka měla ten den oslavu i rodinnou, spojili jsme to a pronajali si MC Jablíčko, což se ukázalo jako nápad k nezaplacení. 

Prostory jsou pro party jako stvořené. Děti si hrály v herničce a dospěláci si mohli posedět a popovídat ve společenské místnosti. Moc jsme si ten den užili a zde máme několik tipů, jak se na narozeninové oslavě nenudit:

1) Protože holky slaví v období masopustu, tak jsme všichni byli v maskách

Dospělí...

...a ....hlavně děti

2) Každý si na oslavě vyrobil svou narozeninovou čepičku

Letos se chystáme na velikonoční svátky za rodinou na Slovensko, takže čekejte ještě jeden článek s porovnáním, jaké byly Velikonoce v "zahraničí". Ale nyní pro vás máme s Nikolkou několik tipů, co si můžete s tříletým prďolou vyrobit a bude ho to dokonce bavit 🙂

První tvořivá dílnička nás čekala ve školce. Vyrobili jsme (i s tátou) velikonočního zajíčka, do kterého měly přijít nazdobené perníčky, ale...
...jedno perníkové vajíčko snědla Nikča ještě před namalováním a druhé spořádali s tátou jako svačinku, když jsme ze školky odcházeli. 

Nikčina první školková fotografie

Velikonoční zajíček

- čtvrtka
- nalepovací očička - nebo se mohou jen namalovat
- nalepovací ouška - také stačí jen pastelky, tady šlo o to, že děti měly více práce s výrobou
- kytičky
- travičku
- nůžky, lepidlo, pastelky

Velikonoční květináč s osivem

- květináč
- ubrousky s velikonoční tematikou
- herkules
- štětec, nůžky
+ hlínu a osivo

Ten jsme šli (i s ozdobeným vajíčkem níže) dát rovnou ze školky babičce, takže fotku dodám později.

Tento měsíc nás čeká trojitá oslava narozenin. V naší bandě máme tři "dubňátka": Matyho, Vojtíka a Ondráška. Ale jen ten poslední je opravdový "Apríláček". 

V té době jsme se ještě všechny neznaly. Většina z nás se poznala až v září 2011 na cvičení s nemluvňaty. Ale konkrétně tyhle tři maminky od těhle tří kluků se poznaly už dříve. Dvě spolu chodily na vysokou a tu třetí přibraly do party na cvičení pro těhotné, které probíhalo v naší jablonecké nemocnici a všechny si ho jen chválily. 

Termín porodu se jim už blížil, ale nikdo nečekal, že na Káťu to přijde takhle brzy. No a tak se stalo, že se Ondrášek narodil právě na Apríla 1. dubna. Nakonec neplánovaným císařským řezem. O svém prvním roku soužití s Ondráškem již Kátě něco napsala zde: http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/07/zazitky-tech-je-s-detmi-plno.html. Neměla to s Ondrou po náročném císařském řezu vůbec jednoduché. Jizva se hojila, protože ji poctivě promazávala (olivovým olejem na střídačku s bepanthenem, který byl díky kojení a mazání zadečku vždy po ruce), ale hrozně dlouho bolela. Naštěstí alespoň to kojení (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/10/kojeni-maly-velky-problem.html) se jí rozjelo krásně a vydržela kojit nejdéle z nás všech. 

Ale vraťme se ke dni jejího porodu, když potom každému psala zprávu z porodnice, tak si všichni mysleli, že si z nich dělá apríííl🙂

Káťa: "jo a jedno z největších překvapení bylo narození Ondráška Apríláčka pro Šárku (maminku Matyho). Mám tu vzpomínku moc ráda. Ta nám zprávu nevěřila. Až když jsem ji potkala o 3 dny později v porodnici na chodbě. Ona začala rodit a já tlačila košík s miminkem, tak uvěřila, že to nebyl Apríl 🙂)))"

Takže "Apríláčku" Ondrášku přejeme ti hlavně zdraví a radost ze života 🙂

V posledních 14 dnech jsme se společnými silami snažily psát hlavně o běžných i vzácných trablích, které doprovází každou z nás v době těhotenství. Není to ale jen obyčejný text. V každém článku se snažíme si navzájem pomoci nějakou radou, tipem, zkušeností... prostě něčím, co může pomoci a takových těch "těhu" starostí nás zbavit.

Mezi ty prvopočáteční příznaky opravdového těhotenství patří určitě bolest až napětí v prsou. To asi pozná drtivá většina z nás a zároveň můžeme potvrdit, že po celou dobu těhotenství se prsa budou ještě všelijak formovat a připravovat se na kojení.

V době, kdy mi rostlo bříško, jsem v jednom období začala pociťovat strašné nutkání na škrábání. Takže jsem se škrabkala co to šlo a kdy to šlo. Svědění kůže je určiě jeden z úplně běžných průvodních jevů v těhotenství, stejně jako to, že mi ještě sem tam, a nejen z rána, nebylo moc fajn a prožívala jsem ranní nevolnosti. Někdy to bylo takové běžné nadýmaní v těhotenství, pocit plynatosti, ale někdy to vážně stálo za to! Dnes si už vy, které právě teď těhotenstvím procházíte a něco podobného zažíváte, můžete přečíst pár dobrých rad ve Wiki článcích na tato témata.

Mimojiné se nedá zapomenout ani na x přerušení spánku, které zapříčinil můj "plný" močový měchýř. Opět jeden z krásných signálů a znaků těhotenství - časté čůrání 🙂 Zpětně si myslím, že to byla velmi dobrá příprava na vstávání k dítěti i 6-7x za noc, když se budí a chce se jen přitulit a nebo nakojit... Zkrátka: Kdo je připraven, není překvapen. Více o tomto tématu je už také připraveno v naší Wiki knihovničce.

V podstatě každý den přišlo něco nového, nečekaného. Jeden den mi můj manžel oznámil, že začínám ve tváři nějak flekatit. Odvětila jsem, že to nejspíš budou první pihy s vylezlým sluníčkem. Prakticky až do dnešní doby jsem netušila, že jsem si vlastně prošla chloasmou, která je právě pro období těhotenství tak typická. Fleky se po pár týdnech od porodu úplně ztratily, a tak jsem na to nějak zapomněla.

A když píšu, že každý den, tak při překopnutí do 3.trimestru mohou přijít i takové starosti, které se zdrží déle, než je každé z nás libo :/ Tím mám na mysli ty, které přetrvají i po porodu a třeba neodejdou nikdy, bohužel. Jde o hemeroidy v těhotenství, na které skoro každý řekne, že stejně s dalším těhotenstvím a porodem jsou zpět jako na koni. Ale co když ne? Co když se tomu dá pomoci? Tak kuk na hlavní článek do Wiki 🙂

Ahoj holky měla bych otazečku :/ ... Asi před 3 měsíci jsem mela nechráněný poměr přítel se neudělal . Nicméně mesicky jsem dostala přesné . pak cca po 2 týdnech jsem při sexu stratila chuť ze začátku jsem si to užívala a pak nic :/ ... 2 Měšic jsem menstruaci dostala ale byla zvláštní nepopsatelna . nicméně pak mě sex vzrušoval už normálně .. A teď čekám 3 dny spozdeni :/ bolí mě prsa a hlava ještě v sobotu mě bolelo podbriško a teď nic :/ testu se bojím :/ je miskoro 16 a bojím se někomu svěřit proto žadam o konzultaci ... Děkuji

Každé dítko má svůj vlastní vývoj. Některé chodí samo už od roka, jiné to zvládne třeba v 15 nebo v 16 měsících. To naše začalo zhruba ve 14 měsících. Není třeba ten vývoj nějak násilně uspěchat, jen je žádoucí vytvořit takové podmínky, aby mělo dítě pro svůj vývoj dostatek prostoru. Nebuďte tedy ve stresu, když vaše batole ještě v 15 měsících nechodí. Je to normální, každý má jiný čas. My můžeme udělat jen pár opatření, která našemu děťátku mohou pomoci.

Většinou jdou děti nejprve na kolena a na ruce, na všech čtyřech se pohupují, pak se buď rozlezou dopředu, nebo si z této pozice sednou. Následně se za nějaký čas začnou stavět u nábytku, pak začnou nábytek obcházet, až se nakonec i sami rozchodí bez držení. Nedá se říct, v kterém věku má dítě začít tu kterou fázi svého vývoje, stejně tak se nedá říci, že nutně musí projít všemi výše uvedenými. Některé děti třeba nelezou. Jiné se třeba nejdřív pouští a udělají pár samostatných krůčků, a až pak teprve začnou obcházet nábytek. Důležité je vývoj pouze bedlivě sledovat, při nesrovnalostech se poradit s lékařem. Násilím nic nezmůžeme. Nenuťme tedy naše batolátko chodit za ruku, když ještě samo o sobě chodit neumí. Na rukách se nám pouze prověsí a bude si kazit páteř.

Nejlépe je nechat dítko chodit kolem nábytku tak, jak je zvyklé. Pokud už tedy obcházet nábytek umí. Náš syn se toto naučil zhruba v 10 měsících a u této činnosti zůstal zhruba další 4 měsíce. Střídal ležení, sezení, lezení po čtyřech a obcházení nábytku. Ve 14 měsících pak začal chodit samostatně. Možná by to ale v tu dobu ještě nedokázal bez naší drobné pomoci.

Stačilo mu jen začít rozšiřovat vzdálenosti. Z nábytku v obývacím pokoji měl sestavenou takovou nábytkovou dráhu, která mu byla oporou a kolem které si celé dny obcházel. Měl vždycky čeho se přidržovat. Začali jsme mu tedy nábytek postupně rozestupovat tak, že mezi jednotlivými kusy byly čím dál větší mezery. Malý byl pak nucen jeden až dva krůčky udělat sám, bez opory, bez držení. Občas spadl, ale pak se to velmi rychle naučil.

Vzdálenost jsme nerozšiřovali jen mezi nábytkem, který byl synovi při jeho chození oporou, ale také mezi námi, rodiči. Sedli jsme si třeba naproti sobě a synka jsme si posílali. Nejprve jsme seděli opravdu blizoučko, synovi stačilo se trochu natáhnout, udělat krůček a byl hned u druhého z nás. Pak jsme se posunovali čím dál víc dále od sebe, syn už musel udělat 2, 3 krůčky, pak těch krůčků už bylo třeba pět. Tímto se malý postupně naučil chodit sám. A navíc neměl pocit něčeho neznámého. Stále na nás viděl, věděl, že má kdesi před sebou oporu, jen si k ní musí dojít. Nenechávali jsme ho zbytečně padat, měl tak jistotu, že ho nakonec chytneme, kdyby k něčemu došlo, nebál se tedy vykročit a směle šel delší a delší trasu, až začal chodit i napříč místností. Dnes jsou mu 2 roky a 7 měsíců a vesele si utíká, kam ho jen napadne.

Metodu, která nám v nácviku chůze u syna velmi pomohla, tedy nazývám Metodou rozšiřující se vzdálenosti. Stačí jednoduše zvětšovat vzdálenost mezi lidmi a předměty a prodlužovat tak dítěti jeho dráhu. Pro dítě tak nebude nepředstavitelné se prostě pustit a jít. Vše je nenásilné a jednoduché. I vaše dítko to jistě brzy zvládne.
Batole


Zdroj: Slune-cz.cz

Po narození dítěte s rozštěpem jsou to rodiče, kdo je vystaven soucitným pohledům všech lidí, kteří i jen zběžně nahlédnou do kočárku, a kterým nic nechtějí vysvětlovat. Dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček se domnívá, že zpravidla se v takových situacích jedná o dvojí nedorozumění – jednak rodiče nechtějí s kdekým hovořit o své bolesti a okolí neví, jak se tvářit – ptát se či neptat. Rodiče mají zvýšenou vnímavost vůči „nebezpečí“. Předem očekávají, že se druzí lidé budou dívat s nepochopením a s nadřazeností. Mají tendenci se izolovat. A ti druzí nemají zkušenosti, nevědí jak se chovat, jsou v rozpacích a jsou zvědaví jak je na tom dítě, a co tomu říkají rodiče. Setkání těchto dvou nejistot může mít formu srážky, z níž jedna či obě strany odcházejí s jizvami na duši. Není za tím zlý úmysl, ale nevědomost. Lidé, kteří se s rodiči postiženého dítěte setkají, jsou vybaveni týmiž obrannými mechanismy, jako rodiče. Vyrovnávají se s nimi stejnými mechanismy – popřením, hledáním viníka. Pokud o těchto tendencích víme, a nedáme se jimi překvapit, spíše je dokážeme přijmout s pochopením. Skoro jistě se okolí k nositeli „stigmatu“ respektive rodičům dítěte bude chovat, jako by skutečnost byla lepší než vidíme nebo naopak, jako by byla horší než vidíme. Pokud nepřijmeme ani jeden nabízený vzorec chování nabízí se i třetí možnost – nedávat najevo, že je přítomen v našem okolí někdo, kdo by zasluhoval speciální pozornost.
Jak tedy reagovat ? Přetvařovat se tváří v tvář? Máme vypadat klidně, když nás obličej děťátka děsí? Je nutné předstírat emoce, které člověk v danou chvíli nemá? Stane se, že první reakce okolí při pohledu do kočárku je úhybná, instinktivní, například úšklebek. Taková reakce se totiž může vymykat vědomé kontrole osoby, u které později mohou její emocionální reakce vyvolat pocity hluboké lítosti. Avšak ve vědomí osoby, jíž se tato deformita dotýká, mohou takové reakce vyvolat pocit estetické nedostatečnosti. Zpravidla se pak objeví upjatost v chování. Opatrně volená slova, obyčejné každodenní poznámky, jež se náhle stanou tabu, pohledy upřené jinam, hraná veselost, křečovitá hovornost či nemístná obřadnost. Někteří kliničtí psychologové se v dané situaci přimlouvají za pravdivost. Tedy nikoli ve smyslu : Vaše dítě vypadá opravdu špatně. Ale spíše vyjádřit své pocity, ne soud o dítěti. Například připustit, že je sice pravda, že jsem vylekán nebo vylekána, ale že se to určitě dá zvládnout. Vyjádřením vlastních pocitů se můžeme k dotyčným přiblížit, protože z našich slov bude cítit upřímnost a naděje. A naděje je zvlášť důležitá.

zdroj: http://stastny-usmev.cz/narodilo-se-nam-dite-s-rozstepem/

Ať už se o své miláčky staráme sebelépe, stejně dříve či později narazíme na nějaký zdravotní problém. Mezi nejčastější patří hlavně dětská kolika a rýma. Oboje jsou velice nepříjemné jak pro nemocné děťátko, tak i pro rodiče. Jak si s těmito problémy rychle a kvalitně poradit?

INFACOL a velké problémy malého bříška jsou pryč!

Křečovité bolesti bříška bývají nejintenzivnější zejména první dva až tři měsíce života. Příčinou usedavého pláče miminka může být nestrávená potrava, která v útrobách kvasí a produkuje velké množství střevního plynu. Ten se ve střevních kličkách hromadí a způsobuje napětí a bolestivé stahy - křeče.

Už čerstvým novorozencům můžete podat účinný přípravek – suspenzi proti nadýmání Infacol, která se dá volně koupit v lékárnách. Infacol pomáhá přirozenou cestou snížit plynatost v žaludku i ve střevním traktu, kterou způsobuje hlavně polykání vzduchu při krmení. Infacol promění drobné bublinky vzduchu ve velké, čímž usnadní jejich vypuzení z těla ven. U starších dětí mohou zažívací potíže souviset i s některými potravinami.

Více informací najdete zde

NOSÁTKO: Předejděte problémům s rýmou rychle a bez bolesti!

   Mezi třetím a čtvrtým rokem věku si dcera začala kousat nehty. Nejdřív jen občas, později každý den. Kousala, okusovala a žižlala tak vytrvale, že brzy neměla jediný nehet s bílým okrajem, zato deset prstíků, které měly dobře našlápnuto stát se nevzhlednými paličkami.
  Domluvy nepomáhaly, zákazy už vůbec ne.  Zalezla si do koutka a tiše se oddávala hlodání. Snažila jsem se přijít na to, co bylo spouštěčem pro její zlozvyk, abych mohla příčinu odstranit. Žádný stresující moment, zážitek, zkušenost ani nic jiného negativního jsem neobjevila. Zato jsem objevila tip na speciální lak na nehty pro děti se zálibou v jejich okusování. Lak obsahuje velice hořkou složku, jež má děti od okusování spolehlivě odradit. Plna naděje jsem jej pořídila, dcerce nehty natřela, ale ouha – ačkoli se dcerka tvářila kysele a později zhnuseně, přece vytrvala. Vydržela odpornou pachuť a za chvilku byl další nehet fuč. Ač zklamaná, nevzdala jsem se. Nějak to přece jít musí i u nás. Zkusila jsem na to jít naprosto jinak. Ani zákazy, ani domluvy, ani pepř, ani speciální lak, nic takového.
   Navrhla jsem, že za každý den, kdy nebude nehty okusovat, udělám do kalendáře červený puntík. Až nasbírá deset puntíků, smí si vybrat malou hračku. Dcerka, zamilovaná do LPS zvířátek, nadšeně souhlasila. Když se občas „zapomněla“ a strčila prst do pusy, stačilo připomenout, že přece chce koupit hračku coby odměnu za nekousání, a v tu ránu byl prstík z pusinky venku. Deset puntíků nasbírala velmi brzy a svou odměnu dostala. Za deset dní jí nehty povyrostly tak, že i jí samotné připomínaly nehty moje. Nemívám nehty dlouhé, tak 1-2 mm, ale dceři to stačilo k tomu, aby si připadala jako „velká“. Poprosila mě, jestli bych jí nemohla nehty „namazat barvičkou“, jak to viděla u větších holčiček venku. Ačkoli si sama nehty barevně nelakuji, vyhověla jsem jí s tím, že za každý týden, kdy nebude mít nehty okousané, můžeme nalakovat jeden nehet. Došlo jen na malíčky.
   Dceru za pár týdnů opustila touha mít nehty barevné, už si ani nevzpomněla. A na kousání naštěstí také ne.

Zdroj: Slune-cz.cz

Je složitější používat látkové pleny než jednorázovky? Potřebují maminky více věcí? Liší se v tomto případě typy látkových plenek mezi sebou? Tentokrát jsme hledali odpovědi na tyto otázky.

Jednorázovou plenku upevníte pomocí lepících proužků a použitou vyhodíte. Vypadá to, že kromě balíku plenek a odpadkového koše není nic potřeba. Je to takto jednoduché i s látkovými plenkami? „S látkovkami to není o moc složitější. Navíc citlivou dětskou pokožku nevystavujete chemikáliím, které se používají při výrobě jednorázových plenek, nezatěžujete ani svůj rozpočet nákupem nových a nových balíků, ani životní prostředí,“ srovnává Kateřina Borunská, která se látkovým plenkám věnuje profesně už deset let a přebalovala s nimi i své syny. Dále vypočítává: „Potřebujete místo, kde budete skladovat použité plenky, prací prášek a dost šňůr na sušáku. Některé maminky používají ještě separační pleny a pak přebalovací podložku.“

Použité látkové plenky se nejlépe skladují v uzavíratelné nádobě, jakou je kbelík s víkem. K většímu balení Pop-in NEW GEN patří také speciální pytel na použité plenky. Pojme dvě, maximálně tři pleny. Je tedy vhodný spíš na cesty a výlety, než že by sloužil k dennímu skladování.

Na praní plenek stačí prací prášek na dětské oblečení. Sušit plenky můžete kdekoli jako normální prádlo. Sušení v sušičce se nedoporučuje, ale jak nám sdělila jedna z maminek v díle o praní, jednou za čas se nic nestane.

Separační plenky se vyplatí hlavně v období, kdy nemá dítě pevnou stolici, tedy v době, kdy kojíte, nebo když má vaše malé nějaký problém. Nejsou nijak finančně náročné, což je jejich velká výhoda. Používají se jednoduše. Prostě ji vložíte do látkové plenky.

Pokud používáte čtvercové plenky, budete potřebovat ještě snappi sponu na sepnutí plenky a svrchní kalhotky, aby plena neprotekla. Ty jsou pak užitečné i u zavazovacích a kalhotkových plenek. U plen vše v jednom je nepotřebujete.
Většina maminek, ať už upřednostňují látkové nebo jednorázové pleny, používá také přebalovací podložku. Někomu vyhovuje tvrdší, jiným měkčí. Hodně maminek používá i vlhčené ubrousky.

Na fórum Modrý Koník jsem se přidala v době, kdy na mě můj první počůraný těhotenský test v životě zařval velké „ano“.

První těhotenství jsem si užila a vychutnala. Na všechno jsem bez dětí měla tolik moc času. Když mi poslední týden v práci kamsi zmizely kotníky, hodila jsem nohy na stůl a odmítla je hledat. Nikdo nevolal pětkrát do vteřiny „Mami, ona mi to bere!“, nikdo mi nekreslil lentilkou po monitoru a na záchodě jsem byla úplně  s-a-m-a. Taky jsem byla dost ujetá na omítky, vyhledávala jsem shnilé mokré zdi a vdechovala ten odér. Doma jsem pak slastně drtila kapsli vápníku mezi zuby a nikdo mi z ní neujídal.

První porod byl brnkačka. Díky zázraku epi-no (o kterém, bych bez Koníka neměla ani pojem) jsem uměla vytlačit cosi o velikosti dobře rostlého grepu otvorem s průměrem pětikoruny už dávno před dnem D. Psychicky mě to neskutečně nakoplo, nějak jsem věděla, do čeho jdu. Navíc celé představení trvalo od prvního náznaku kontrakce až po finální (a jediné) zatlačení jen čtyři hodiny.
A najednou jsem byla máma, máma nejchlupatějšího chlapečka z celého oddělení.

Následoval emoční guláš.
Hrdost. Únava z nevyspání. Euforie. Depka, že už nic nebude jako dřív. Radost, že už nic nebude jako dřív.

V den oslavy synových prvních narozenin jsem zjistila, že se dílo podařilo a na cestě je další ratolest.

Druhé těhotenství mě víceméně minulo, s Dádou v závěsu nebyl čas lámat si hlavu kdo je kdo.
Když nad tím tak uvažuju, já jsem možná ani těhotná nebyla, prostě jsem si jen po devíti měsících odskočila do porodnice.

Druhý porod byl víc než brnkačka, vlastně to jen trošku štíplo.
Tentokrát to trvalo pouhé dvě hodiny, ani jsem si nestihla rozmáznout řasenku. 
A já se stala mámou podruhé, mámou nejvlasatější holčičky z oddělení.

Ten hukot, co nastal po návratu domů se ani nedá popsat slovy. To se musí zažít.
Přestala jsem na pár měsíců žít svůj život a jen jsem asistovala životům těch dvou.
Byl to nekonečný příběh, kolotoč, co neměl konce ani začátku.

V dnešní moderní době není výjimkou, když se rodiče vydají někam autem už s novorozenětem. Však už z porodnice jedeme většinou v autě. Základem je mít kvalitní autosedačku odpovídající věku a váhové kategorii našeho dítěte a také mít tuto autosedačku správně v automobilu ukotvenou.

 Jakmile máme zajištěn způsob cestování tak, aby vyhovoval už miminku, je potřeba pak už jen nějak tu cestu společně zvládnout. Základem je vždycky střídání činností. U malých miminek to vypadá zpravidla tak, že dítě nějakou tu dobu v autě prospí, pak zastavíme, miminko nakojíme nebo podáme umělou mléčnou výživu, při tom dítko samozřejmě vyndáme z autosedačky, dopřejeme mu, aby se protáhlo. Nejdéle po 2 hodinách jízdy je potřeba takovou přestávku udělat, protože dítě by nemělo v té autosedačce trávit právě více jak 2 hodiny času. Pokud je potřeba, děťátko přebalíme a zase uložíme do autosedačky. Při cestě mu můžeme podat nějakou tu hračku, případně hračku připevnit přímo na autosedačku.

 U starších dětí a batolat se pak střídání činností uplatňuje také, kolikrát v ještě častější formě. Nejpozději po 2 hodinách zastavujeme auto a děláme přestávku, dítko vyndáme z autosedačky, necháme ho proběhnout, protáhnout se. Pokud je třeba, přebalíme, podáme nějaké jídlo a pití. Pokud cestujeme delší dobu, dítě pravděpodobně celou tu dobu neprospí, je proto dobré ho bavit nějak i za jízdy, pokud se tedy nudí a nestačí mu sledování ubíhající krajiny. Stačí mu k autosedačce pověsit nějaké oblíbené hračky, případně zakoupit přídavný stoleček na autosedačku a na stolek mu dát třeba hrací pianko a podobné interaktivní panely. U starších dětí můžeme na chvilku zapnout na přenosném DVD přehrávači jejich oblíbenou pohádku či epizodu z dětského animovaného seriálu. Když začne dítko hodně zlobit, můžeme mu podat nějakou tu dětskou rychlorozpustnou sušenku, dát mu napít apod. Dodržování pitného režimu na cestách je vůbec velice nutné.

 Děti většinou zvládají cestování dobře. Pokud však máme doma malé neposedy, vybavíme se větším množstvím hraček, jídla, pití, plen, vlhčených ubrousků, a v neposlední řadě promyslíme, které činnosti by mohlo dítko za jízdy provozovat. Stačí promyslet tu cestu tak, že občas někde zastavíme, uděláme přestávku, za jízdy chvilku pustíme DVD přehrávač, pak dítěti nabídneme jeho oblíbenou hračku, pak zas třeba hračku, se kterou si již dlouho nehrálo, nebo kterou má úplně novou, po chvíli zas můžeme zapnout rádio, případně pustit nějaké CD s dětskými písničkami a říkankami. Časem se pak bude umět dítko zabavit samo. Důležité je, aby dítě jakéhokoli věku nevnímalo cestování jako nutné zlo, ale naopak jako dobrou zábavu.

 Zdroj: Slune-cz.cz

Milé maminky,

soutěžte s námi o skvělé ceny!

Jsme internetový eshop Pinkorblue.cz a nabízíme Vám širokou nabídku výrobků pro miminka, děti a rodiče. S více než 15.000 výrobky na skladě. Najdete u nás nejaktuálnější trendy i osvědčenou klasiku od autosedaček, kočárků, přes hračky, plenky a bezpečnostní výrobky až po textil.

Nyní Vám prinášíme možnost vyhrát 10x poukázku v hodnotě 600 Kč na nákup zboží podle vlastního výběru ze stránky "www.pinkorblue.cz". Odpovězte správně na otázku: Jak se jmenuje nosítko pre děti, které si sami produkujeme?

Letité zkušenosti v logistice se postarají o to, že Vám můžeme nabídnout rychlé doručení. Náš zákaznický servis zpracuje veškeré dotazy během 24 hodin. A pokud Vám to nestačí, zavolejte nám v pracovní době na bezplatnou zákaznickou linku. Naši spolupracovníci Vám poskytnou kompetentní informace.

Pravidla soutěže:

Všechno to začalo po Vánocích v roce 2013. Dozvěděla jsem se tu nejkrásnější zprávu, která může ženu za život potkat - byla jsem v tom. Ještě před objevením dvou čárek na testu jsem něco tušila a samozřejmě jsem hledala všemožné informace a diskuze na internetu. O stránkách Modrý koník (MK) jsem věděla již z dřívějška, kdy jsme plánovali svatbu a hodně často jsem pročítala "beremko". Tentokrát jsem ale byla strašně ráda a pyšná na to, že už na MK i já skutečně patřím a začala jsem se tu lépe orientovat, pročítat fotoblogy ostatních uživatelek a těšit se až sem i já budu dávat fotky svého rostoucího bříška a později miminka.
Vyplnila jsem si profil a automaticky se zařadila do skupiny nastávajících maminek, které měly termín ve stejném měsíci jako já - Zářijovky 2013. Tenkrát mně to ani nenapadlo, ale už je to více jak rok, co se tahle skupinka pro mě stala něco mezi věrnou kamarádkou, vrbou, rádkyní i společnicí. Jsem první mezi svými kamarádkami, kdo má miminko, takže jsem v podstatě neměla ani nikoho, s kým bych tyhle starosti a radosti spojené s těhotenstvím, mohla probírat. Téměř každý den jsme s holkama z této skupinky řešily každou maličkost, týkající se zrovna té fáze, ve které jsme právě byly a postupně se z nás aktivních uživatelek stávaly něco jako virtuální kamarádky. Pokaždé, když jsem potřebovala poradit, povzbudit nebo si jen tak postěžovat, vždy byla na MK nějaká dobrá duše, která pomohla a poradila.
Líbí se mi, že tu pořád nacházím spoustu inspirace a dobrých rad, které se netýkají jen miminek, ale také všedního i nevšedního života maminek. 
Jak už jsem psala, je to už víc jak rok. Teď mám už 7 měsíčního prcka, proběhlo už pár srazů mně blízkých maminek i jejich miminek a určitě nebyly poslední. Jsem opravdu ráda, že jsem celé těhotenství a teď i mateřství prožívala a prožívám s koníkem. Se synem jsme neměli úplně jednoduchý start, protože měl nějaké zdravotní problémy. Nesmírně mi podpora holek z MK pomáhala to zvládnout a nakonec jsem i díky nim přišla na řešení synova problému...
Na závěr bych chtěla vyjádřit velký dík za tuhle "maminkovskou integraci". Nejednou jsem byla svědkem, jak si ženy, které se třeba vůbec neznají, dokáží doopravdy pomoci. Třeba tak, že vytvoří skupinku určenou jen k jednomu účelu, a rodině, která přišla při požáru o vše, pošlou oblečení a různé jiné věci. To mi vyrazilo dech.