Bylo 9.9.2013. Koník hlásil tři nuly a já měla termín porodu. Nic se nedělo. Od rána mi bylo skvěle, udělala jsem lívance, něco jsem doma poklidila, prostě normální den. Večer jsem ulehla do postele s noťasem na klíně a puštěnou televizí jako téměř každý večer. Honza jel ke kamarádovi slavit jeho narozeniny. Shodli jsme se na tom, že dneska se určitě nic dít nebude a kdyby, bude na telefonu.

Na Facebooku jsem si se švagrovou a známou psala a stěžovala si, jak to čekání je hrozný, že budu určitě minimálně do října těhotná atd. Byla jsem už fakt naštvaná, to břicho mě otravovalo, připadala jsem si už hrozně. Najednou jsem vstala na záchod a ucítila jsem to mnohým matkám tolik známé "lupnutí" a už to ze mě teklo jak z kohoutku. Začala jsem chvilku přešlapovat, pak jsem se strašně smála a letěla do sprchy. Umyla jsem si vlasy (to abych byla u porodu krásná 😀 ) a zavolala Honzovi, ať přijede. Mezi tím s ručníkem mezi nohama jsem celá nervózní lítala po bytě a dobalovala tašku. Honza tu byl asi za pět minut, přivezl ho z oslavy kamarád s tím, že nás hodí do porodnice, nedá se tam moc parkovat. No a tak jsme vyrazili.

Na příjmu jsme byli něco málo před desátou večer. Natočili mi monitor, prohlédli - byla jsem na dva prsty, ale čípek ještě 1,5 cm ☹. K mému smutku poslali Honzu domů a mě na předpokoj, kde mi bylo doporučeno spát a HLAVNĚ nepočítat intervaly mezi kontrakcemi, prý budou tak po půl hodině, po dvaceti minutách, nepravidelný....ale ať se tím nerozrušuju. Tak jsem zalehla, poslala známým smsky že už to přichází a najednou první kontrakce, která mě teda hodně překvapila svou silou. Za chvíli další...a další..Nedalo mi to a začla jsem počítat intervaly, protože tohle rozhodně nebylo víc než pět minut. No abych to zkrátila, od jedenácti do jedné jsem prodýchávala na pokoji jak pejsek jednu kontra za druhou, byly po 5, po 3, po 2 minutách a bolely jak to prase. Sprcha a hopsání na balónu vůbec nepomáhalo. Jediný, jak jsem mohla být bylo s pokrčenými koleny v předklonu drtíce jednou rukou madlo u postele a druhou rukou polštář.

Šla jsem na chodbu pro pomoc a sestra když mě viděla tak mě hnala hned na kozu, že na to mrknem. Sláva, byla jsem na 4 prsty a sestra prohlásila, že můžem jít na přípravu. Ta hodina v koupelně byla jak zlej sen....kombinace vyprazdňování se po klystýru a každý dvě minuty silná kontrakce je málem stála umyvadlo, který jsem div nevyrvala ze zdi 😀 

Pak už mě nahnali na porodní box, odkud jsem zavolala Honzovi, ať dorazí. Bylo něco kolem čtvrté ráno. Mezitím že mi bodnou epidurál. No to byla taky lahoda. Pan anesteziolog může být rád, že má ještě všechny zuby. Jeho slova "to prostě musíte nějak vydržet" když jsem hlásila, že přichází kontrakce, tak aby mi neprobodl páteř, mě doháněla k šílenství. Píchal mi ho nadvakrát, bolelo to jako prase, ale ta úleva, co přišla za odměnu, byla slastná jak oáza na poušti 😀 V tom přijel Honza a já byla vysmátá jak lečo, skoro nic mě nebolelo, bylo to fajn.  Teď jsem moc ráda, že přišel v tuhle chvíli a neviděl to, co se se mnou dělo před tím. Dvě hodinky pod drogama rovnalo se dva prsty zadarmo. Super. Pak jsem dostala další dávku, ale najednou se nějak zastavily kontrakce, tak jsem dostala oxytocin a to se teprve rozjela paráda. 

Kontrakce začaly být zase dost silný, ale už to bylo úplně jiný než na začátku. Tentokrát to byl už ten správnej tlak na pánev a konečník, myslela jsem, že mě to tam dole prostě roztrhá. Pan doktor mi pak ještě trochu prošťoural vak blan, aby to pořádně ruplo, a odtekl ten zbytek vody a miminko mohlo pořádně až dolů a ručně mi odhrnul branku. Se slzami v očích jsem ho prosila, ať už toho nechá, přišlo mi, že má tu ruku snad až u mě v krku 😀. No a najednou říká, že při další kontrakci mám tlačit. Cože??? Jako takhle najednou? No tak teda jo! V tu ránu se kolem mě začalo hemžit spoustu lidí, přinesly světlo a různý věci, celý se to tam hemžilo a ten box se najednou změnil k nepoznání. Začala jsem tedy tlačit. Prý nechte tu kontrakci rozjet a pak začněte tlačit jako na velkou....no jenže já jí dycky nechala rozjet asi až moc a pak tlačila když kontra už odeznívala. Sakra, všehno špatně, nešlo mi to.. Aspoň mi to tak připadalo, ale všichni mě povzbuzovali, že je to supr. K mému udivení, jak miminko postupovalo níž a níž, tak nebyla mezi kontrakcemi vůbec žádná úleva! Spodek jsem měla na prasknutí a myslela jsem, že to prostě nedám. Navíc jsem jim tam začala z toho tlačení omdlívat, tak mi dali kyslík. Pořád jsem říkala "já omdlívám, co mám dělat???!!" 😀 

S HappyFoto, které má ve své nabídce výrobu fotografií, fotoknih, kalendářů a různých fotodárků, si můžete například vytvořit knihu s fotkami vašich dětí. Taková fotokniha zůstane vám i vašim dětem jako památka na jejich šťastné dětství.

48stránkovou fotoknihu s pevnými deskami a lepenou knihařskou vazbou je nyní v jedinečné testovací akci za 199 Kč. Využijte toho a vyzkoušejte, jak je jednoduché ji vyrobit díky programu HF Designer. S HF Designerem zvládne pracovat opravdu každý uživatel počítače, dokonce i osmileté dítě. Tento program si stačí zdarma stáhnout ze stránek happyfoto.cz a pustit se do zábavného, kreativního tvoření vlastní fotoknihy. Stále máte obavy, že to nezvládnete? Nebojte se, HF Designer dokáže vaše fotografie do fotoknihy vložit dokonce sám nebo navrhnout jejich rozvržení, aniž byste cokoli museli vkládat a navrhovat sami.

Máte-li však chuť poskládat si fotky do fotoknihy naprosto samostatně, podle vašich představ, můžete si s nimi vyhrát a vkládat na stránky postupně jednu po druhé, různě je naklánět, zvětšovat či zmenšovat. Program vám vedle těchto funkcí umožní výběr a vložení pozadí, rámečků, nadpisů, popisků a nebo k dané fotografii, či stránce přidat i svůj vlastní text. Pokud máte v počítači uložené fotografie v menším nebo špatném rozlišení, není třeba se obávat, že by mohly nějakým způsobem snížit kvalitu výsledné fotoknihy, protože program HF Designer na takové fotky předem upozorní. Takže je budete moci na stránce zmenšit na takovou velikost, ve které budou v knize ostré.

Fotokniha může obsahovat od 16 do 240 stran fotek, na kterých vám záleží, a rádi si je proto právě tímto způsobem uchováte. Taková originální kniha bude pro vašeho potomka i pro vás zároveň památkou na šťastná dětská léta, první rok života, předškolní věk. Nebo si můžete vytvořit sérii fotoknih pěkně rok po roce od jeho narození. Vložením výroků vašich nejmenších, jako: „Puchontáče nosit nebudu!“ nebo „Nejsem žádný krpaslík!“ dodáte fotoknize živější vzpomínky a i po několika letech potěší jak vás, tak vaše děti.

Jaká všelijaká může fotokniha být, je jen a jen na vás. Možností je v tomto směru opravdu hodně a, jak se říká, fantazii se meze nekladou. Jakmile je vaše fotokniha v počítači navržena, postačí jedno kliknutí, kterým ji odešlete ke zpracování do fotolaboratoře HappyFoto a za pár dní dorazí domů již hotová.

Více informací a ceník najdete na stránkách happyfoto.cz.

Kojenecká voda je ze všech druhů vod jednoznačně tou nejkvalitnější. Pochází z chráněného podzemního zdroje, její složení je důkladně kontrolováno a platí pro ni ty nejpřísnější limity (souhrnně je upravuje Vyhláška č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy). Podle této vyhlášky jsou pro kojeneckou vodu stanoveny limity obsahu manganu, dusičnanů, či sodíku až o polovinu níže než pro ostatní druhy vod. V porovnání s pitnou kohoutkovou vodou jsou pak tyto limity přísnější až několikanásobně. Také celkový obsah rozpuštěných látek musí být v porovnání s ostatními druhy vod v kojenecké vodě poloviční. Kojenecká voda nesmí být také filtrována či jinak upravována. Jedinou povolenou úpravou je přidání CO2 a použití UV záření jako nechemické desinfekce. Obě tyto úpravy jsou však velmi šetrné, nijak neovlivňují kvalitu vody a především nemají žádný negativní vliv na lidský organismus. Pro kojence a batolata většina odborníků nedoporučuje jinou než kojeneckou vodu, a to především z  důvodu hrozby vyššího obsahu dusičnanů a dalších pro zdraví nepříznivých látek.

Vyhlášku č. 275/2004 Sb., o požadavcích na jakost a zdravotní nezávadnost balených vod a o způsobu jejich úpravy si lze stáhnout i s přílohami na webu Státní zemědělské a potravinářské inspekce: www.szpi.gov.cz/docDetail.aspx?docid=1006067&docType=ART&nid=11816

Strie neboli pajizévky mohou postihnout každou ženu. Útočí při prudké změně váhy a v období puberty, ale nevyhnou se ani sportovkyním. A úplně nejčastěji jsou jimi postižené ženy v těhotenství. Zbavit se jich je v podstatě nemožné, nejdůležitější je proto prevence - tedy pravidelná péče o pokožku.

Uvádí se, že strie postihují až 90 procent všech nastávajících maminek. Vznikají především na břiše, ale také na prsou, hýždích, bocích či stehnech. „Jedná se o takzvané pajizévky neboli vnitřní jizvy, kde vrchní vrstvy kůže jsou nepoškozené, ale pokožka praská vlivem mechanického tlaku hlouběji ve škáře, tedy v oblasti kolagenních a elastických vláken, za vzniku často nevzhledných jizviček,“ vysvětluje dermatoložka MUDr. Silvie Rafčíková, která doporučuje kosmetiku Bübchen.

Budoucí maminky mohou v rámci prevence strií promazávat a mechanicky dráždit příslušné partie k tomu určenými krémy a olejíčky, které zvýší elasticitu kůže a zabrání tak prasknutí. Strie obvykle měří několik centimetrů a zpočátku jsou často červené až červenofialové. Čerstvé pajizévky mohou být také vypouklé a mnohdy během dvou až tří let postupně blednou do bělavé barvy, přičemž na povrchu mívají tenkou svraštělou kůži a bývají spíše vpadlé. Je nutné počítat s tím, že zcela se jich už nezbavíte.

Se striemi je proto dobré pokusit se zatočit ještě před tím, než se vůbec objeví. Vhodnou prevencí máte totiž největší šanci na jejich zmírnění. „Používáním kvalitních přípravků dětské kosmetiky s minimálním obsahem látek, jako jsou parfémy a konzervační látky, můžeme předejít přílišnému vysychání pokožky a zajistit, aby se dostala do styku jen s těmi látkami, které jí prospívají. Zároveň tak snižujeme riziko kontaktních alergií na minimum,“ vysvětluje MUDr. Silvie Rafčíková.

Kosmetické přípravky určené pro prevenci strií naleznou nastávající maminky například v řadě produktů značky Bübchen.

Péče o pokožku rizikových partií by měla být pravidelná, ideálně každodenní.
Krém či olejíček vtírejte jemnými krouživými pohyby do ještě vlhké pokožky břicha, hýždí, boků a stehen. Důsledná péče o kůži se vyplatí i tehdy, když se již strie na pokožce objevují.

Tento blog (www.blogujicimaminy.blogspot.cz) vytvořilo několik mamin a je hlavně o nich a jejich dětech. 

Ale co tatínkové, jak jsou na tom oni? Trochu jsme je vyzpovídaly. Doufám, že nebudou proti a mužský pohled na určitá témata najdeme i v dalších příspěvcích.

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?
2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne
3) Byl jsi u porodu? 
4) Pamatuješ na první dojmy?
5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...
6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?
7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Život s příchodem potomka se samozřejmě změnil a to o 180 stupňů. Ve svém životě prožívám určité etapy a toto je jedna z nich. Je to i velká změna v partnerství, najednou nejsme jen dva, ale je nás víc. 
2)  Celé těhotenství jsem si velice užíval, každým dnem pozoroval jak bříško roste, bylo to supr a nádhera. Předporodní kurz a prohlídku porodnice jsem absolvoval jako zkušený porodník ) . 
Samostatné téma v době příprav na příchod prcka měl výběr kočárku. Nicméně i tento, pro tatínka psychicky vyčerpávající maratón, úkol nakonec dospěl do vítězného konce.
3) Ano byl.
4) První dojmy se nedají, alespoň z mého hlediska, popsat. Zažil jsem ve svém životě nespočet porodů, ale ve chvíli, kdy se ze mě stane táta a v náručí se mi choulí právě narozený syn. To je....nepopsatelný...
5) Zapojil jsem se postupně. Koupáním, přebalováním, krmením počínaje a později uspáváním i nočním vstáváním. Pravda, že maminka je maminka, ale snažil jsem se nebýt ve vzdáleném závěsu.   
6) Teď ??? Určitě je náš syn samostatnější a každý den je plný překvapení.
7)  Bepanthen moc často nepoužívám, ale pokud mám nějakou spáleninu, či drobné oděrky, tak přijde vhod.

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

Samozřejmou součástí našich služeb je tvorba DÁRKŮ. Kromě standardních fotografií a fotoobrazů pro Vás umíme zajistit výrobu téměř jakýchkoliv dárkových předmětů z Vašich fotografií, ať už se jedná o textilie, keramiku, či jiná neobvyklá zpracování. Velmi zábavné bývá komplexní plánování dárku ještě před samotným focením. Půjde o dárek pro babičku? Pro manžela? Pro Vaše kamarády? Nebo půjde o svatební dar? Prokonzultujme spolu veškeré možnosti, Vy nám blíže představte obdarovaného a Vaši představu o podobě dárku a my tomu všemu přizpůsobíme celé focení...

Dárek pro tatínka zahradníka

V tomto případě měl být výsledkem velkoformátový čtvercový fotoobraz tištěný na voňavém přírodním plátně o rozměru každé strany přes jeden metr, který bude vystaven na bílé stěně kousek od zelené kachlíkové pece, v místnosti, kde je DŘEVĚNÝ strop i podlaha. Manžel a taťka v jedné osobě, pro nějž byl obraz dárkem, je ZAHRADNÍK milující stromy.

Realizace proběhla jednoho krásného letního dne v pražské Botanické zahradě. V plánu byly tři různé aranže, cílem byla jedna fotografie na obraz a balíček dalších fotografií v digitální podobě. Na focení jsme měli jen něco přes hodinku, aby manžel nic netušil. Barča i Lukášek spolupracovali SKVĚLE, s odraznou deskou nám asistovala babička.

Konečný výběr té pravé fotografie na obraz byl sice trošku OŘÍŠEK, protože těch opravdu vypečených výrazů obou aktérů jsme zaznamenali mnoho, nicméně nakonec vyhrál snímek z vydlabaného kmene stromu, který tématicky i barevně nejlépe ladil se zadáním.

A co na dárek manžel? Samozřejmě byl NADŠEN, manželka ho teď ze stěny sleduje v životní velikosti na každém kroku:o)

Pujčila jsem si tento članek z FB, stoji zato...

Měla k nám včera nečekaně přijít návštěva, v ledničce vymeteno, a tak jsem poslala svého muže do Tesca nakoupit. Povídám: "Drahý, v kuchyni máš lísteček, co máš koupit." a šla jsem si po svém. Sedl do auta,odjel a za 15 minut telefon: "Prosím tě, jak mám koupit 250 gramů hladké mouky?" Místo lístku s nákupem velkým jako kráva mi sebral rec...ept na buchtu, který jsem měla položený u počítače a jel podle toho nakupovat!

Mě pobavil, když mi "ukradl" ve sprše peelingový sprchový gel (byl línej si dojít pro svůj) a povídá: "Prosím tě, jak to tady máš dlouho? Dyť je v tom nějakej písek nebo co, to je zkažený, ne?"

Můj syn byl na podzim se svým tátou na víkendu v horách. Přijeli a já se ptám, co to má syn na sobě? Tatínek, že prý jsem mu asi koupila nový tepláky, ne? Synek běhal celý víkend venku v pyžamových kalhotách.V čem spal, to netuším.

Je to už dávno, dcera byla v jeslích. Tatínek ji šel konečně poprvé vyzvednout. Řekla jsem mu "Jitka má kyblíček". Pro nás ženský je samozřejmé, že se jedná o značku na šatničce. Co myslíte, že hledal? Ano, samozřejmě hledal kýbl, ve kterém má dcera oblečení. Není to poklad?

On je pečlivý, přesný matematik, ale je třeba naprosto přesně nazvat položku, kterou chcete koupit, protože jinak nepřinese nic. Tak třeba "Šlehačku neměli". A já na to: "Neměli? A koukal ses tam vedle jogurtu?"On: "Jo, koukal, ale neměli. Měli tam 12% a 18% smetanu ke šlehání, ale šlehačku NE! A nedělej ze mě blbce!"

Vrcholným kouskem bylo "Kup mi vložky". Napsala jsem mu na lístek "Libresse, oranžový obal, na kterém mají vpravo dole 5 hvězdiček a z toho 3 jsou plné a 2 vpravo jen obrysy". Jenže! V té době se zrovna u těchto vložek měnili obal: byl skoro stejný,jen těch hvězdiček tam najednou udělali místo 5 jen 4. No a byl v prdeli! Volal mi z Delvity, vztekal se u regálu do telefonu na celé kolo, ať mu řeknu "přesný název těch vložek" - ale ten já si samozřejmě nepamatuju, tak jsem ho požádala, ať mi PŘEČTE ty názvy, a tak začal nahlas do telefonu slabikovat "Libresse, Ultra Fit and Slim, Libresse....."Já už ani nevím, co přinesl, ale myslím, že zákazníci i prodavačky v Delvitě měli tehdy docela veselé odpoledne. A můj muž mi řekl, že už mi nikdy vložky kupovat nepůjde.

Můj muž jen tak mimochodem povídá: "Já jsem ani nevěděl, že máme pračku se sušičkou!" Já na to: "No to teda nemáme." On: "No to je divný, já jsem vypral prádlo a když jsem ho vyndal, tak bylo suchý! No ale stejně jsem ho pověsil na balkon, aby doschlo!!!" Ano, prádlo bylo suché, protože nepustil vodu! Pračka tudíž neprala, on vyndal ty svý smradlavý a špinavý fusekle a ještě je pověsil na balkon!

Já jsem nedávno mého drahého nachytala, jak utírá prach na televizi svýma ponožkama. Na můj zděšený výkřik reagoval slovy:
"No co, stejně se budou prát!"

Můj muž jel jednou na služebku a místo sprcháče si vzal můj kondicionér na vlasy. Když jsem se ptala, co s ním dělal, tak prý myl (i vlasy). Prý mu bylo divný, že to nepění, ale asi prý nějaká novinka...

Můj muž miluje ty sladké čokoládové kokosové tyčinky, oplatky,banánky v čokoládě atd. Při nákupu v Kauflandu ukládáme všechno do tašek páté přes deváté a doma to vyklopíme a uklízíme, kam patří. Manžel iniciativní jal se vybalovat nákup a své zamilované tyčinky si odnesl do svého šuplíku. Jenže se mu k těm dobrotám přimíchala i jedna malá náhradní kostka do WC, co se dává do obalu a zavěsí v záchodové míse. Večer u televize slyším jako vždy typické rozbalování a šustění, křupnutí, cucání a najednou vyskočil z pohovky, rozsvítil a zařval: "Fuj,co to dělají za hnůj, zase nějaká inovace...". No zkrátka, mlsný jak pes a už neví, co by sežral.

Byla jsem v porodnici a chtěla jsem po manželovi koupit balení neperlivé vody, prsní vložky a toaletní papír. Dostala jsem balení minerálky, odličovací tampóny a papírové kuchyňské utěrky...

Uvařila jsem hrachovou polévku, dojedli jsme jí a já jsem napustila vodu do hrnce, aby se odmočil. Druhý den jsem přišla z práce později než manžel a ptala jsem se, jestli má hlad. Odpověděl, že dojedl tu polívku.......

Muž jel výjimečně do práce autem. Stál u semaforu, tak chtěl využít čas tak, že si koupí noviny. Rychle vystoupil z auta, šel ke stánku s novinama a najednou vidí, jak kolem jede tramvaj, kterou běžně jezdí. Tak se za ní rozběhl a dojel s ní do práce... Když šel z práce, vzpomněl si, že jel autem a auto nikde! Tak volal na policii, že mu ukradli auto...a policajti říkali: "Tak to jste byl vy, kdo nechal to auto na křižovatce???"

Manžel jel na služebku do Francie. Ptal se mě, co bych chtěla přivézt jako dárek. A protože si radši oblečení, parfémy a šminky kupuju sama, tak povídám: "Třeba nějakou masku na obličej." Ráno před odjezdem mě budí:"Prosím tě, jaký máš číslo obličeje???"

Včera jsem koupila chlebové placky Pita. Dala jsem je do zásobníku na chleba a když můj muž opět prolézal kde co, aby něco zbaštil, přišel za mnou s těmi plackami a ptá se: "Je tohle k jídlu?" No a já, právě v dobré náladě mu říkám: "Ne, to je nový toaletní papír." A on odpověděl: "Tak proč to je mezi chlebem?"

Já jsem včera pekla rebarborový koláč, ruce opatlané od těsta a zapomněla jsem si vystříkat plech takovým sprejem místo vymazání. No a s těma zapatlanýma rukama říkám manželovi: "Mohl bys mi, prosím Tě, vystříkat pekáč?" Jeho překvapený výraz vidím ještě teď a když se mě zeptal s mrknutím oka:
"Teď . .. . když děti ještě nespí"??? 

Rozhodla jsem se sepsat mé dojmy z pohybů. Přesto, že ještě mimi ve mě 3měsíce bude, chci se podělit již teď, dokud kopance nebolí. Není to tak dávno, co jsem čekala na první zašimrání, strašně jsem se soutředila, byla jsem hrozně moc v klidu jen abych něco ucítila.

Pak přišlo jemné polechtání jak pírkem, nebyla jsem si vůbec jistá, zda to je ono, ale přesto jsem to za to ono považovala. A měla jsem pravdu, co týden to sílilo. Následně už jsem necítila jen šimrání ale jakoby tlačení na určitých místech v podbřišku z vnitřní strany. Myslela sem, že to už jsou ty pravé pohyby, byla jsem štastná jak blecha. Každý den sem kontrolovala, zda to ucítím a trvalo to takhle dlouho, takže jsem fakt myslela, že už nic jiného nepřijde, možná až v tom 30týdnu či tak. Mílila jsem se... a najednou přišlo velké vykopnutí. Jen jedno, myslela sem si, že to byl nějaký vzduch ve střevech či co 😀 A stále sem hlídala jen ty pohyby co jsem znala. Jenže pak přestaly. Vyděsila jsem se tak, že jsem ani nespozorovala, že pohyby jsou už silnější a je to ten "vzduch ze střev". Dny plynuli a bylo to za den čím dál častější, tudíž bylo jasné oč jde. Vzduch se následně proměnil ve vyložené kopnutí nožičkou nebo sem cítila otočení tělíčka.

Je to krásný pocit, vážně nejde to popsat, když víte, že ve vás žije malý tvůrek. Každý den se vás dotýká víc a víc, dělá si v břiše diskotéku nebo má vystoupení v cirkuse. Někdy se mu zalíbí váš plný močový měchýř a tak do něj štouchne i 5x za sebou. Ale díky za to! Poznám, že se miminko má k světu, že je vše v pořádku a žije si tam. Nemusím se strachovat z kontrol, jestli bije srdíčko, protože už když tam jdu, tak mě naše malá Natálka doprovází kopáním všude možně.

Někdy ale miminko spinká, a má třeba celý spací den, tudíž se moc neozývá, a pohyby mě dost chybí. Nesnažím se ani pomyslet na to, že by se něco stalo, když se nehýbe, prostě si říkám, má odpočinkové dny , ale potřebuju to hýbání v bříšku. Je to jako droga, čekám na to každou hodinu. Vím, že v příštích týdnech už to tak super nebude, když mě bude kopat do žeber, ale věřím, že i přesto budu štastná, že dává najevo svůj život.

A taky vím, že i po porodu budu stále čekat na štouchnutí v bříšku a bude mi divné, že už to nepřijde. Určitě mi to bude chybět, vím to. Ale zároveň už teď chci naši malou držet v náruči ♥

S přicházejícím podzimem obchůdek zateplujeme – novinkami jsou textilní doplňky do chladného počasí a hřejivé botičky + capáčky pro miminka a batolata.

Nejprve představíme značku Surtex - jedná se o českého výrobce, který staví na kvalitě výrobků z ovčí vlny, doplněné o další vlákna pro vyšší elasticitu. Jednotlivé doplňky nejsou nijak extra designově atraktivní, ale 100% funkční - máme odzkoušeno např. při nošení dětí na těchto návlecích na nožičky, dále vyberete ponožky, podkolenky i rukavice, jak pro děti, tak rodiče.

Teplé botičky pro miminka a capáčky pro batolata - to je značka Saling. Výborně jsou řešeny právě botičky, které jsou vhodné třeba do kočárku, sporťáku pod fusak při zimních procházkách. Botičky jsou dostatečně teplé - vyrobeny z hřejivé ovčí merino vlny.

Podobný sortiment, akorát jiné provedení od značky Liliputi (je známá pro nádherné motivy capáčků) - zařadili jsme zateplené botičkocapáčky ve více barvách i velikostech od 6 měsíců až do 3 let. Vnější materiál je pravá kůže a vystýlka z kroucené vlny "beránek".

Už máte doma jedno dítě, možná dvě a teď čekáte další. Vy jako rodiče jste plní očekávání a představ, jak si děti budou spolu hrát, jak jednou až dospějí, tu budou jeden pro druhého. Pravděpodobně se na příchod miminka těšíte a připravujete. Nebo už doma máte dvě děti a přemýšlíte, jak jeden druhého vnímají, proč si někdy dělají naschvál nebo ubližují.  

Co prožívají vaše starší děti?

Když je mimiko ještě u maminky v bříšku, tak se většina dětí těší. Menší děti mají představu, že budou mít živou panenku na hraní, že to bude zajímavé, dobrodružné. Děti školního věku si už dokáží uvědomit, že kolem miminka budou mít rodiče spoustu práce a na ně nebudou mít čas. Ve chvíli, kdy se miminko narodí a rodiče ho donesou domů, stává se pro starší sourozence konkurencí. Starší sourozenci se s ním musí o vše dělit – o pozornost rodičů, o hračky, někdy o svůj pokoj...

V dětech se začínají vytvářet vůči miminku ambivalentní pocity. Na jednu stranu miminko mají rády, na druhou stranu ho nesnáší. Začínají s ním bojovat o postavení v rodině a hlavně o pozornost rodičů. Často od rodičů slyším, že ten starší zlobí, předvádí se, ubližuje miminku, zkrátka nedaří se mu adaptovat na novou rodinnou situaci nebo se nechce smířit s touto změnou.  

Dítě příchod miminka vnímá asi tak, jako kdyby si váš partner domů přivedl novou ženu a vy se s ní musela o vše dělit a vše s ní sdílet. Jak by vám bylo? Přáli byste si, aby odešla, aby neexistovala. A totéž si mnohdy přejí starší sourozenci. Chtějí, aby se vše vrátilo do původního stavu, aby tu miminko nebylo. Rodiče pak dítě přesvědčují, že má svého mladšího sourozence rádo nebo mu vyčítají, že říká zlé věci (př. „Kdyby tu miminko nebylo, bylo by to lepší.“) a v dítěti vyvolávají pocity viny a nejrůznější úzkosti.

Co můžeme jako rodiče v této situaci udělat pro staršího sourozence?

Uchovejte si navždy vzpomínku na důležité chvíle v podobě skleněných obrázků, které nevyblednou..... 

 Pomocí laserového paprsku přeneseme zaslanou fotografii do skleněné plakety, vytvoříme koláže z fotek, otisky nožiček, přidáme texty, přání nebo obrázky dle Vašeho přání. Na výběr je mnoho typů a tvarů plaket včetně medailonků na krk nebo velkých luxusních plaket s podstavci. Některé plakety je možné podsvítit LED světlem.

V září akční  sleva pro objednávky zmodrého koníka🙂

Baleno v dárkových krabičkách.

*1.měsíc*

Stojím v lékárně ve frontě a chce se mi omdlít. Je tam vedro, vydýchaný vzduch a paní přede mnou má prostě nesnesitelný parfém. Ale pořád je to lepší než pán před ní, který smrdí zřejmě od přírody a je mi tak nějak fyzicky odporný.Fuj, teď jsem si všimla lupů v jeho vlasech. Asi se pozvracím. "Těhotenský test,"odpovím na otázku lékárnice, co si přeju.

Mám mžitky před očima a venku si musím chvilku sednout na parapet výlohy,abych se neskácela. Jsem si jistá svou věcí a 2 čárky na počuraném papírku mi to pak doma jen potvrdí. Asi brzo omdlím, třeští mi hlava,ale jsem šťastná.

* 2. měsíc*

Je 7 hodin ráno, já stojím v kuchyni před ledničkou a vedu vnitřní boj:když ledničku neotevřu a nevytáhnu si z ní něco na snídani, brzy se pozvracím. Pokud ji otevřu a ucítím to, co člověk cítí, když ledničku otevře, pozvracím se taky.

Jdu si napustit do sklenice ledovou vodu, napiju se, opláchnu si čelo, otevřu dokořán okno, zadržím dech a risknu to. Rychle otvírám lednici a bleskově vytahuju máslo a mlíko. Vyhrknou mi slzy do očí a ženu k oknu to rozdýchat. Hurá, ustála jsem to, už mám aspoň na dopoledne vyhráno.

Snídám bílý rohlík s máslem a bílou kávu, to jediné, co dopoledne snesu k jídlu. Posilněná snídaní jdu odvážně uklidit věci zpět do lednice a zrak mi padne na 2 buřty v igelitovém pytlíku,co si koupil manžel na večer na opékání. Ty už jsem neustála. Nesnáším zvracení, takže zvracím s křečovitě zavřenýma očima, abych to neviděla, pak poslepu tápu po toaletním papíru a po splachovadlu. Opouštím záchod, pustím si na hlavu studenou vodu a jdu na dvůr to rozdýchat. První, co uvidím po otevření dveří na dvůr, je hromádka od našeho štěňátka.Poslepu zvedám prkýnko. Jsem vyložená z kuchyňského okna, zhluboka

dýchám a přemýšlím, že bych měla něco sníst. Jediné, na co jsem schopná pomyslet bez odporu, je rohlík s máslem a bílá káva. Stojím před ledničkou..........

Věčný koloběh. Mám pocit, že se neudržím na nohou. Ležím v posteli, hlavu jsem si osprchovala studenou vodou, mám okno dokořán a zhluboka dýchám.

Asi bych měla něco sníst.......... Přichází domů manžel s oblíbenou žertovnou otázkou na rtech: "Cos tady celý den dělala?" Bez jakýchkoli skrupulí pronáším neomaleně: "Blila." Manžel se hurónsky směje, považujíc to za dobrý vtip, otvírá dokořán ledničku a volá na mě: "Co máme k jídlu, maminko???"

* 3. měsíc*

Miminku na ultrazvuku bije srdíčko, vše je v pořádku a já dostávám konečně těhotenskou průkazku a přemýšlím, jak se vyrovnám s pokynem sestry,abych přišla příště nalačno.Smlouvám s ní aspoň o kapku kafe nebo čaje a vyhrožuju poblinkáním sesterny. Směje se a povoluje mi trochu vody.

Přicházím domů a rozrážím dokořán všechna okna: nesnáším vůni našeho domu.

"Nepřipadá ti, že nám to tady strašně smrdí?", vyzvídám na každém.

Smrdí mi sprchový šampon, tělové mléko, je mi odporný olej na opalování,hnusí se mi jídlo, je mi odporný dokonce i rohlík s máslem a bílá káva. Jediné,co mi voní a na co mám chuť prakticky pořád, je pivo.

Opuchly mi nohy a obličej a na bradě se mi vyrašil lišej záhadného druhu.Večer k nám přišlo pár známých na grilovačku. Cpou se masem a mají odporně mastné brady a prsty. Maso odporně smrdí. Manžel odlamuje nožičky špekáčku a dává je synovi, který mlaská a omastek mu teče po bradě. Odbíhám blinkat.Když se vrátím, úplně bílá, syn si mi sedne na klín, obejme mě mastnýma ručičkama a zeptá se mě: "Copak je maminko?"

* 4. měsíc*

Všechny kolem nesnáším. Nesnáším naše štěně, leze mi na nervy manžel, příbuzní, mamka. Syn má tisíc otázek ve chvíli, kdy se mi nechce ani trochu mluvit. Manžela zajímá jen, co je k jídlu a jestli jsem vyřídila všechno, co jsem měla.Ještě ke všemu si ráno ohřál buřta k snídani a ten kastrůlek s mastnou smradlavou vodou nechal na sporáku. Dvakrát se pozvracím, než dokážu sejít z ložnice v patře dolů do kuchyně. Sobec jeden hnusná. Vůbec ho nezajímají moje starosti, mamku zase zajímají až moc... Hlavně, ať se mi dneska nikdo nedostane do rány. Mám chuť všechno rozkopat.

Syn mi sděluje, že on spát rozhodně nepůjde. Začínám asertivně vysvětlovat, že rozhodně půjde, ale nějak se to zvrtne a ječím na celé kolo, že už toho mám dost, že mi tady nikdo odmlouvat nebude a že vůbec.

Vztekle kopu do balónu na cvičení a odcházím trucovat do ložnice,kde se vzteky rozbrečím.

Slyším, jak manžel potichu vysvětluje: "Maminka je trošičku nervózní, nesmíš jí moc zlobit..." "Tak dobže," odpovídá syn a já pro změnu pláču dojetím......

*5. měsíc*

Dojetí z konce 4. měsíce mi zůstalo. (Mimochodem stejně jako lišej v obličeji).Nemůžu se dívat na televizní noviny, protože téměř u každé zprávy pláču.Pláču i u reklam, nemůžu jít na žádnou kulturní akci, protože mě k pláči dojímá krásná hudba. Potají utírám slzy v divadle, kam jsem se synem dorazila na doják Perníková chaloupka. Večer pláču, protože babička s dědečkem chtějí vzít syna do ZOO a povezou ho tam autem. Jsem přesvědčená, že se vybourají. Mám panickou hrůzu a pláču dlouho do noci.

Manžel konstatuje, že mu mé vzteklé období bylo přece jen o trochu sympatičtější a vypíná televizi, protože právě začíná nějaká riziková reklama už ani nevím na co, zřejmě na polévky od Vitany.

Zvracím už jen jednou týdně, ale musím nosit vysoce elegantní gumové punčochy kvůli křečákům. Jednou pláču, protože jsem si vsugerovala, že mám nějakou zákeřnou nemoc krve, protože mi na nohách vyskákaly takové červeno-fialové tečky, které si moc dobře pamatuju od taťky, než zemřel.Asi půl hodiny se zmítám v hrozných představách, jak jsou moje děti sirotkové, případně jim jejich otec dovalil macechu , jakou pipku s pevnejma prsama, kterou třeba ještě ve finále budou mít rádi a nikdo si na mě ani nevzpomene....., pak mi dojde, že je to obvyklá vyrážka po holení nohou, pořádně se vysmrkám a jdu spát.

* 6. měsíc*

Přestala jsem zvracet, ale mám nesnesitelné bolesti v žebrech. Ukázalo se, že mám jakési mezižeberní srůsty, které se mi pomalu trhají. Dělají se mi podlitiny a já mám bolesti ve všech polohách kromě lehu na zádech,kdy je to jakž takž snesitelné. Kromě toho si z pátého s sebou stále nesu lišej na bradě, gumové punčochy a pipku s pevnejma prsama.

Žárlím na všechno, co je ženského rodu. Prohlížím se v zrcadle a vidím jakousi rozplizlou ropuchoidní maminu se zplihlýma vlasama, opuchlým obličejem, pletencema žil na nohách a obrovským břichem. A pak vidím všechny ostatní sexy ženy a dívky, sportující, vysmáté, vyzývavé a netěhotné.

Manžel při pohledu na mé svlečené tělo vypadá jako já v prvních měsících těhu při pohledu na buřta.

Ze všech stran se naznačuje, že nejsem žena, ale matka. V knížkách se o mých pohlavních orgánech mluví jako o rodidlech (slovo, které je mi tak odporné, že je mi nevolno i teď),prsa se začínají stávat továrnou na mlíko. Vyjdu schody do prvního patra a funím jak lokomotiva.

Nenajdu na svém těle místo, které by nebylo aspoň trochu oteklé. (Na rodidla si pravda přes břicho nevidím, tak nevím...) Manžel vymetá podnikové večírky a zjevně se výborně baví s pevnoprsařkama. Asi ho brzo nakopnu nožkou zpevněnou v gumové punčošce...

* 7. měsíc*

Sláva, dotrhly se srůsty, ze dne na den je klid.

Začala jsem ale pro změnu znovu zvracet. Ne tak často, ale zato trochu brutálněji, málokdy to totiž vůbec stihnu doběhnout na záchod. Taky k nám přišel Mikuláš s čertem. Čert zahudroval a zachrastil řetězy a já se rozplakala.Čert trochu znejistěl, tuto reakci asi čekal spíš od dítěte než od maminky.Manžel po jejich odchodu vážně pokyvoval hlavou a s uspokojením konstatoval,že mi konečně došlo, že jsem celý rok zlobila a začala se po právu bát.

Pak mě se synem společně uklidňovali, že čert jen tak hudruje, ale že by mě ve skutečnosti nechtěl. Těžko už mi někdo někdy uvěří, že mě k pláči dojal strach spatřený v synových očích.

Novinkou pro tento měsíc je absolutní neovládání svěračů.Zakašlu, kýchnu, zasměju se a můžu se jít převléknout. Lehkou ostudu jsem udělala na oslavě Silvestra, kdy jsem se doslova smíchy počurala, naštěstí tam byli jen naši nejbližší známí...

Navíc mě trápí střevní problémy, což je společně s předchozím problémem dost vražedná kombinace. Nejlepší je pro mě vůbec nevycházet z domu,v době předvánočních nákupů dost problematický úkol.

* 8. měsíc*

Odhazuji gumové punčochy, protože už je prostě nesnesu. Mám pocit, že červenými proužky uprostřed stehen, které mi tam zůstaly vytlačené po okrajích punčoch,budu ocejchovaná asi už nadosmrti. Taky přemýšlím,jestli vůbec kdy ještě svoje nohy budu moct někomu ukázat.

Zmizel mi lišej z brady a nahradilo ho jakési postpubertální akné. V kabelce musím pořád nosit Rennie, protože mě má žáha asi brzo sežehne.

Praskly na mně moje těhotenské rifle. Mám sice ještě jedny, ale ty mi zase hrozně kloužou po břiše dolů a následně spadnou úplně. Musím na nich teda nosit kšandy, což sice slouží k výbornému pobavení mé drahé polovičky,ale já z toho zrovna dvakrát nadšená nejsem. Mohla bych nosit sukně a šaty, to bych ale musela dopnout kozačky, což je při současném stavu mých lýtek absolutně nereálné.

Praskly mi zipy u obou zimních bund a ulomila se mi čtyřka vpravo nahoře. Takový lehce destrukční měsíc.

*9.měsíc*

Na poslední chvíli jsem si s vypětím všech sil sundala všechny mé (dva) prstýnky, protože hrozilo, že by mi je pak museli odříznout i s prsty.Ulomila se mi pětka vpravo nahoře. Kromě jiných zábavných akrobatických prvků při zavazování bot, depilaci atd...provozuji těhotenskou jógu při nesčetných pokusech ostříhat si nehty na nohou. Konkrétně tedy na pravé noze, na levé to jde celkem v pohodě.S pravou jsem měla dlouho problémy, pak jsem ale našla výborný způsob -nutné asi půlhodinové rozcvičení zadních a vnitřních stehenních svalů, šikmých zádových a krční páteře: V široko rozkročmém sedu na zemi přitáhnete tělo k pravé noze šikmo tak, aby břicho splývalo volně mezi rozkročené nohy a netlačilo se. Zkroutíte hlavu tak, aby bylo vidět na prsty u nohou. Při dobrém rozcvičení je možno v této poloze ostříhat všechny prsty najednou, druhou variantou je pomalu kmitat, při každém kmitu pak ošetřit jeden prst.Třetí variantou je návštěva pedikérky.

Konečně porod. Břicho je pryč a v mém náručí stvoření, do kterého jsem se nekonečně a na první pohled zamilovala, které celých těch 9 měsíců prožilo se mnou, na nic si nestěžovalo a snášelo všechny mé nálady, propady, poklesky a nepříliš vzorné chování. Bezpečně poznávám ty patičky, které usilovně a bez přestání kopou do prázdna, jakoby hledaly to břicho zevnitř do kterého byly zvyklé se tak nádherně zabořovat. Bezděčně nastavuji břicho zvenku, zdá se, že je to jak náhražka přijato.

Netrvá to ani tak dlouho a já začínám mít při pohledu na maminky těhulky neodbytný pocit krásné nostalgie.

To bylo přece tak nádherné období, no řekněte.......

Venku je opravdu ošklivo, babí léto v nedohlednu, tak vám pro zpestření takových dnů dávám tento tip:
 

ZVÍŘÁTKA Z BALÓNKŮ

Nascannovala jsem knížků, kterou jsme si přivezli z Řecka. I když to přečte jen málo z vás, tak podle obrázků zvládne zvířátka vyrobit každý.

Praktické rady pro začátek:

- balónky jsou v této knížce používané 30cm. Pokud byste je nafoukli úplně, tak jejich velikost bude až 5x větší. (Ke knížce byly přiloženy i balónky, ale koukala jsem, že je mají za směšný peníz i s pumpičkou u vietnamců. Otázkou je, zda nebudou praskat. My zatím čerpáme z řeckých zásob.)

- jednodušší práce je z balónky, které nejsou úplně nafouknuté. Zkrátka si na konci nechte vždy "cancourek", ten se bude postupně dofukovat, jak budete s balónkem pracovat.

- nebojte se pnutí, při tvoření 🙂

- abyste vytvořili jednu část, tak stačí, abyste dvakrát zatočili v daném místě. Důležitější je, že se pak v určitých místech tvoří další spoje, které zafixují balónky proti vyfukování. To uvidíte na obrázcích.

- na dokreslení nepoužívejte obyčejný fix, ale centropen. Jinak se pěkně umažete. V papírnictví pořídíte i pohyblivé oči.

Tak hurá do toho, ať mají děti radost 🙂

PEJSEK

Vaše neuvěřitelně zvědavé batole si osvojilo novou dovednost – jinou a tedy i vzrušující.
Často je první sprosté slovo následkem nápodoby. Možná to zaslechlo od vás, když vás při jízdě autem vytočil nějaký řidič, který vás nebezpečně předjížděl. A teď to bez přestání opakuje, zatímco spokojeně sedí na zadním sedadle. Nejvhodnější je počkat, až to dítě přestane bavit. Pokud to trvá opravdu dlouho, přiznejte, že jste to neměli vyslovit, že to není vhodné slovo a rozptylte dítě písničkou či nějakým příběhem.

Možná ale mluví sprostě, protože to slyšelo od staršího kamaráda, který si nedávno rozšířil slovní zásobu o nové výrazy a myslí si, že by byla náramná legrace podělit se o ně s vašim dítětem. Nebo nedopatřením zaslechlo část filmu či seriálu, kde mluvili hrubě a nevybíravě.

Když uslyšíte sprosté slovo od svého dítěte poprvé, udělejte vše pro to, abyste se nezačali smát, jakkoliv vás to mohlo pobavit. Pro batole by to samozřejmě bylo jen povzbuzením k tomu, aby svá slova zopakovalo. Ze strany malého človíčka je to experiment. „Je tu něco, co lidé říkají s určitou intenzitou, intonací, apod. Tak já to zkusím říct a uvidím, co se stane…“ Přimět dospělého k emocionální reakci – k smíchu či vzteku – znamená pro batole mít moc, dokázat dospělé do určité míry ovládat. A to je pro ně velmi přitažlivé. A přestože vás může fráze „podělaný nos“ z úst vašeho potomka napoprvé pobavit, opravdu není v jeho zájmu, abyste svou pobavenost dali najevo. Až tedy začne vaše dítě s nevhodným jazykem experimentovat, pamatujte, že nejlepší reakcí je žádná reakce.

Pokud si vaše dvouleté dítě dobře osvojilo již několik nadávek, je na čase stanovit určité hranice. Samozřejmě opět je nutné, aby to proběhlo naprosto v klidu, bez rozrušení či vzteku. V opačném případě dáte dítěti najevo, že tímto způsobem si může rychle získat vaši pozornost. Pokud je to dítětem vymyšlené slovo či fráze (třeba „kadihlava“), řekněte prostě, že taková věc neexistuje a že nerozumíte, co chce říct, protože to nedává smysl. U existujících sprostých slov nic nevysvětlujte, zkrátka řekněte, že tato slova se u vás doma a mezi přáteli neříkají – opět to udělejte jakoby mimochodem a nezaujatým hlasem.

V některých případech dobře poslouží jednoduché náhražky. Pokud si dítě se slovy jen hraje, zkuste mu nabídnout jiné – např. „abrakadabra“ nebo „čárymáry“, apod. nebo nějakou zajímavou slovní hříčku či říkanku pro děti. Tím odvedete pozornost a dítě se zabaví. Pokud si dítě opravdu potřebuje ulevit a nezná jiný vhodný výraz, je potřeba mu jej nabídnout. Např. může říkat „Jsem naštvaný!“ Dovolte mu to vyslovit s patřičnou hlasitostí a intonací. Můžete i vymyslet nějaké zábavné zvolání, které budete v rámci rodiny používat (např. „Do ponožky!“ nebo „Můj ty zube!“). Bude vás to bavit všechny a sprostá slova se vám budou ještě nějakou dobu vyhýbat.

Pokud nic nezabere a dítě ignoruje i vaše varování, je čas zasáhnout jiným způsobem. Reagujte klidně, rychle a konzistentně. Dítě bude potrestáno (i když v batolecím věku volte vždy jen velmi krátký trest) např. tím, že bude chvíli v klidu sedět na židli a nikdo si s ním nebude hrát ani mluvit.

Určitě to aspoň někteří z vás znáte. Dítko ne a ne si čistit zoubky. Jak to máme my? Zeptala jsem se ostatních maminek na tyto základní otázky:
Zoubky? Jak vám jde čištění? Máte nějaký fígl? Kolikrát denně čistíte?  

Verča a Ondra

Nijak to neřeším, čistí si zuby jen jednou denně (večer) - ráno nechce, nenutím ho. Čistí si zuby sám, potom řekne mně, abych mu je vyčistila, tak říkám básničku - vždycky si něco vymýšlím, co mně zrovna napadne na daný rým. 

Petra a Vojtík

Zoubky čistíme ráno a večer, čištění jde v pohodě, ale někdy to bývá velký boj  Nejvíce u nás zabírá, když mu u toho něco barvitě vyprávím  

Káťa a Ondrášek  

V polovině srpna jsme vyrazili na dovolenou - konečně CELÁ RODINA (takže i s taťkou). 

Jeli jsme autem. Cíl Řecko/vesnička Velika. Před námi 1757 km. Niki byla po cestě úžasná. Skoro vůbec nefňukala. A když přeci jen, tak to bylo kvůli 3 hodinovému čekání na maďarských hranicích. Pro jistotu jsme měli do auta dostatečnou zásobu laskomin, knížky, nalepovánky (ty teď vedou na celé čáře, mají je v Levné knize a my se jimi zabavili po velkou část dovolené), DVD přehrávač a kreslící tabulku. Na cestě tam i zpátky jsme zvládli i dvouhodinovou zastávku na spání.

Pobyt jsme si moc užili. Hlavně na Nikče bylo vidět, jak je ráda, že se jí táta věnuje celý den. A já prostě odpočívala, přečetla jsem dvě knížky, občas uvařila něco z místních surovin (fasolakia, makaronades, řepu...)a těšila se z toho, že po dlouhé době vidím svého brášku. PARÁDA.

A jak Niki nezapře, že v ní z části proudí řecká krev? 🙂
- sní celé chapadlo z chobotnice sama. 
- olivy by jedla na kila. Jen kdyby nebyly tak slané.
- už začíná pochytávat řecká slovíčka (děda na ni mluví od narození řecky, ale ona zatím nechce odpovídat. Když ji ale řekne, aby něco donesla, tak jde a přinese správnou věc).
- nevadí jí štípance do tváří. Teda ty od komárů jó, ale ty od místních vesničanů né, ty snáší s grácií 🙂
- z moře ji musíme vyhánět (ale to snad každé dítě). Teda, když byly vlny, tak se jí tam moc nechtělo, ale jinak byla pořád jako potápka. Možná díky plavání, na které chodíme (http://blogujicimaminy.blogspot.cz/2013/08/plavu-si-ani-nevim-jak.html) .

Návrat do Čech, byl doslova jako studená sprcha, pěkně jsme při vynášení kufrů zmokli. Tak snad nás příští týden čeká ještě trochu sluníčka, abychom si užili babího léta, které tu bývá krásné.

P.S. Bepanthen Plus se nám samozřejmě opět hodil. Brácha si popálil ruku o cigaretu a jeden den nás pěkně poštípali komáři, tak jsme se mazali všichni.

Milé maminky, tatínci a všichni příznivci stránek modrykonik.cz,

připravili jsme pro Vás soutěž o dárkové balíčky kojenecké a dětské péče Weleda, každý v hodnotě 797,-Kč.
Balíček obsahuje to nejdůležitější pro Vaše miminko (Měsíčkový kojenecký krém na opruzeniny 75ml, Měsíčkovou kojeneckou koupel 200ml, Měsíčkový kojenecký olej 200ml).
Vše je uloženo v praktické kovové dóze s víčkem. Navíc jako dárek je v balíčku bavlněná plenka s potiskem, 50 x 70 cm). Odměněno bude 5 výherců.

Pokožka dětí je velmi jemná, přibližně 5x tenčí než u dospělého člověka. Látky na ni nanesené se prakticky beze zbytku vstřebávají a bezprostředně přecházejí do krevního oběhu. Je tedy důležité citlivou dětskou pokožku chránit a současně ji – a tím ani dětský organismus – nezatěžovat.

Měsíčková kojenecká a dětská péče Weleda chrání a pěstí pokožku Vašeho děťátka od prvního dne života. Speciální kosmetická řada zahrnuje 100% přírodní přípravky z nejčistších dostupných surovin v kvalitě BIO kosmetiky. Jsou šetrné k pokožce, kterou jemně čistí a pečují o ni.

1. produkty jsou vyvinuté ve spolupráci s lékaři a farmaceuty a jsou speciálně uzpůsobené pro potřeby citlivé dětské pokožky – vhodné od prvního dne života.
2. dermatologicky testováno – výborná snášenlivost i při atopickém ekzému
3. výtažky měsíčku lékařského v BIO kvalitě s protizánětlivými, hojivými a antibakteriálními účinky
4. přípravky obsahují pouze čisté přírodní suroviny z kontrolovaného ekologického zemědělství a jsou nositeli mezinárodního certifikátu přírodní kosmetiky a biokosmetiky NATRUE

Pravidla soutěže:

Psycholožka procházela po místnosti, zatímco publiku přednášela o zvládání stresu. 
Když pozvedla sklenici s vodou, každý z přítomných očekával, že se zeptá 
"Je sklenice z poloviny prázdná nebo z poloviny plná?" 
Namísto toho se však pousmála a zeptala se lidí, kolik si myslí, že sklenice váží.
Odhadů bylo mnoho. Ona však řekla:

"Na skutečné hmotnosti nezáleží. Záleží na tom, jak dlouho sklenici držím.
Pokud ji držím minutu, není to žádný problém. Když ji budu držet hodinu, bude mě bolet paže. 
Kdybych ji držela celý den, moje paže by se cítila paralyzovaná. 
Každopádně, sklenice je stále stejně těžká, ale čím déle ji držím, tím těžší se zdá." 

Pak pokračovala. 

"Stres a starosti jsou stejné jako tato sklenice. Myslete na ně chvíli a nic se nestane. 
Myslete na ně o něco déle a začnou vás zraňovat. 
A budete-li se jimi zabývat celý den, budete se cítit paralyzovaní - neschopní cokoli udělat."
Je důležité nezapomínat své stresy uvolňovat. 
Každý večer, co nejdříve to půjde, odhoďte všechna svá břemena. 
Netahejte je s sebou celý večer až do nočního spánku. 
Nezapomeňte svou sklenici včas odložit . 


K R Á S N Ý D E N !

Chtěla bych se zeptat jestli tu má někdo zkušenost s tímhle přípravkem. Po injekci sayana nemám v děloze sliznici a dr m doporučila ať zkusím nejprve tohle, ale nevím jak to užívat aby to pomohlo na tu sliznici. Děkuji

Kojenecké plavání je ta nejúžasnější věc, kterou mohl někdo vymyslet. Miluju vodu a Nikoletka taky. Plaveme od jejího šestého měsíce. V Jablonci máme Mišutku (www.misutka.eu). Dětský klub, kde jste ve vodě v pohodě. A opravdu to tak je.

Niki pod vodou

Můžete si vybrat i kojenecké vaničky, kdy lektorka dorazí třeba i k vám domů, ale to jsme nepraktikovali, tak nemůžu soudit. I když jsem si říkala, že u druhého miminka bych zaplatila alespoň jednu ukázkovou hodinu a věděla bych jak správně mimčo ve vodě stimulovat a hlavně jaké masáže potom aplikovat. Samozřejmě si to každý může doma určit sám, ale takhle od zkušené lektorky je to asi lepší.

Takže, když nám naše doktorka podepsala povolení, které je na první lekci potřeba, tak jsem začali "plavat". V uvozovkách, protože ze začátku se jedná o seznamování s vodou. Lekce trvá většinou max. 45 minut a probíhá v nerezovém bazénu, takže chloru je ve vodě pouze minimální množství (miminka by do chlorované vody neměla). Lektorka má k dispozici spoustu pomůcek. Hodina má řád. Začíná přivítáním na mělčině. Nějakými pohybovými cvičeními (u větších dětí poté následují různé hry - přenášení vodolepek, průchod kruhem pod vodou, průchod pod mostem, lovení želviček, nalévání vody do mlýnků...). Pak se vydáme na hloubku, vytvoříme kruh a plaveme do jeho středu. Přitom se povídají různé básničky a miminka se usmívají. Měli jsme asi štěstí na spoluplavce, ale u nás brečeli miminka opravdu málokdy. Používají se rybičky kolem pasu, pásky nebo kroužky na ruce.

Ze začátku se miminka nepotápí. Lektorky - tety je to učí postupně. Nejdříve se děti opatrně polévají kelímky a učí se u toho signál, díky kterému pak zadrží dech. Polévání se stupňuje. Poté se zanořují po nosánek a nakonci prvního kurzu se většinou potápí. Potom jsou moc hezké fotografie pod vodou, které také Mišutka zajišťuje s profesionálním fotografem. Každá lekce končí rozloučením se stejnou básničkou. V šatnách je dostatek prostoru na převlečení, namazání, vyčištění oušek atd. a pak hurá do herny a na svačinku. Patnáct minut před lekcí a minimálně dvacet minut po lekci by děti měly být v herně, aby se aklimatizovali. Maminkám to vyhovuje. Vždy jsme daly dětem svačinky nebo oběd, podle hodiny, kdy lekce probíhá. Pak si děti hrají a my popíjíme kafíčko nebo výbornou hustou čokoládu. Pohodička.

Naše děti už jsou mazáci. Hodiny probíhají úplně jinak než ze začátku. Kdykoliv jedeme kolem bazénu, tak chce Niki na plavání. Moc se na to těší. Ale když jsou Vojtík a Eliška nemocní a plavat nejdou, tak to Niki baví jen v bazénu a v herně moc být nechce. Bez kámošů to není ono. Na lekci spolu ti tři trochu zlobí. Nejraději by si dělaly to, co je baví nejvíce - blbinky.

Co si s sebou na plavání vzít:

ručník,
župánek (není úplně nutný),
plínku do vody (raději i jednu náhradní) - my teď už nosíme jen plavky,
mýdlo a šampón (vlasy by se měly mýt před každou lekcí, pokud se s dětmi potápíte), maminky by neměly být kvůli miminkům namalované
Po lekci:
uchošťoury na vyčištění vody z oušek - hlavně u miminek
krém na namazání celého tělíčka - my používáme Excipial U Lipolotio a jsem s ním moc spokojená
bepanthen - je moc důležité po bazénu dbát na intimní partie - důkladně vysušit oblast zadečku a genitálií a poté namazat. Jednou/dvakrát jsem bepanthen zapomněla a ze začátku, když jsem se s ostatními neznala, jsem se styděla zeptat, tak měla Niki mírné opruzeniny. Které se do druhého dne po namazání vytratily,
svačinu a pití,
drobné na kávičku - pokud ji vaše centrum také bude mít tak výbornou 🙂

Tak, ať je vaše zkušenost s kojeneckým plaváním také tak příjemná a mimčo se na lekce těší.

Blízkost maminky a děťátka je důležitá, rozvijí obrovské vzajemné citové pouto. Díky bezprostřednímu kontaktu s dítětem lépe a rychleji pochopíte jeho potřeby, požadavky, pláč a radost, které s vámi sdílí. Toto pochopení udělá z péče o dítě to nejkrásnější období v životě rodičů, na které budete rádi vzpomínat.

S dítětem v šátku se můžete pohybovat kdekoliv a kdykoliv. Již žádné schody, tramvaj, autobus či kopec pro Vás nejsou překážkou. Při nakupování nemusíte řešit, jak zvládnout kočárek a nákupní vozík současně. Při vycházkách máte volné ruce, které jsou vždy k dispozici pro malou ručku staršího sourozence.

Nosit můžete dítě již od narození až do věku 5 let. Doba nošení se bude postupně zkracovat. U staršího dítěte oceníte možnost nošení zejména při růstu zubů, návalech vzteku, nemoci, náhle únavě atd. Při nošení očekávají zejména novorozenci, že se budete pohybovat, nebo alespoň pohupovat. Tento rytmický pohyb znají ještě z dob v bříšku.

Společnost Mamaja group pro Vás připravila představení šátku Caboo a nosítka Manduca. 

Manduca

je ergonomické nosítko, které navrhovali němečtí fyzioterapeuti a lékaři. Má ve znaku housenku.
Můžete jej používat od narození dítěte až do jeho předškolního věku, respektive do 20 kg dítěte. Pro novorozence je připravena speciální vložka a součástí nosítka je také kapuce pro fixaci hlavičky spícího dítěte.

Na úvod bych chtěla napsat, že porod byl pro mě neuvěřitelný zážitek. Jelikož jsem měla porod neuvěřitelnou rychlovku tak na něj vzpomínám hrozně ráda.

05:00 - pondělí 26.8.2013

V 5:00 ráno jsem se šla vyčůrat (jako obvykle a samozřejmě už po 4 za noc) a jen jsem cítila takový slabý tlak v podbřišku. Jako když je zácpa. Vůbec mi to nepřipomínalo MS bolesti. Ale bolest se pořád opakovala a to po 10 minutách. Šla jsem ještě spát, jelikož bolest nebyla velká tak jsem ještě usnula. Vzbudila jsem se něco po 6 hodině ranní a bolest byla pořád stejná. Řekla jsem si že to určitě jsou jen poslové a že pak přejdou. Napadlo mě že kontrakce by boleli určitě uplně jinak. Protože já jsem nemusela tuhle bolest ani rozdýchávat, jen jsem prostě cítila že mě něco bolelo.

V 8 hodin ráno přišla i sestra do obýváku a seděli jsme, snídali a řekla jsem že me pořád pobolívá v podbřišku. Tak jsme asi do 9 hodin seděli u televize a sestra se mě pořád ptala: "Tak co, jak ti je? Bolí to? Máš ještě bolesti?" 😀 ... Tak jsem jí pokaždé řekla at se nestresuje, že mám pořád bolesti ale nic hrozného. Asi v 9 hodin jsem si řekla že si dám horkou vanu a bud mě to přejde nebo zesílí. Ve vaně jsem vydržela jen 15 minut. Vůběc mě to tam nebavilo. Mezitím co jsem byla ve vaně tak na mě pořád volala sestra: "Tak co? Jak ti je?" Už mě to pak štvalo 😀. Tak jsem ji řekla že až se to nebude dat vydržet tak jí řeknu 🙂. Bylo něco po 10 hodině když jsem se rozhodla že zavolám přítelovi aby pro mě přijel, že zajedeme do porodnice. Buď nás pošlou zpět nebo budu rodit. Kupodivu jsem nebyla ani nervozní. Hned na to mi volala mamka, co děláme. Tak ji říkám: "Volala jsem Radkovi, zajedem do porodnice." Mamka hned se ptala: "Už máš bolesti? po kolikati minutách?" Já na to: "No tak po 10 minutách. Uvidíme, buď mě pošlou domů nebo si mě tam nechají." Mamka hned řekla: "No to už si tě tam nechají, to už tě nepošlou domů." (samozřejmě jak mluvila tak šlo slyšel že je nervozní 😀 )...

Přítel pro mě přijel asi v 11:45. Ale v 11:30 ještě volala mamka sestře jestli už jsme jeli atd. Sestra říká: "Néé ještě je doma, Radek ještě nepřijel." A mamka hned začala řvát do telefonu že jsem to slyšela i já: "Ježišmarjááá měla si zavola záchranku." 😀 ... Říkám mamce: "Mami prosimtě však neporodím do půl hodiny 😀" Přítel pro mě přijel a měl jen úsměv na tváři 😀... Tak jsem mu jen řekla: "No hlavně že ty se směješ 😀" ...

Do porodnice jsme přijeli v půl 1. Ještě asi 10 minut jsme ale hledali porodnici v areálu nemocnice protože ji přestavěli a já jsem se nebyla dívat na porodnici když jsem byla těhotná. Přišli jsme do přízemí na příjem. Napadlo mě že tady asi budou přijímat při porodu. Tak jsem tam ještě 10 minut čekali až přišla paní na příjem a že co potřebujeme. říkám: "Jsem 40tt a mám bolesti po 10 minutách." Paní na mě vyvalila očí a říká: "Ježiš to musíte do druhého patra na porodní sááál." Tak jsme ještě ťupkali po schodech do druhého patra. Byl tam i výtah ale mě se nechtělo výtahem 🙂. Došli jsme k porodním sálům, tam jsem se ohlásila a vzali nás na ozvy. To už jsem bolesti sítila trošku víc. Sedli jsme si do křesel, do šíleně NEPOHODLNÝCH KŘESEL. No Radkovi se sedělo dobře, jen já jsem musela být prohnutá v zádech, protože křesla byli strašně hluboké, do toho kontrakce, které už jsem cítila víc. Tak jsme seděli 20 minut na ozvách. Přišla sestra a řekla že ještě natočíme tak 10 minut protože malému se nechtělo hýbat. Ale srdíčko bilo normálně. takže na zvách jsem strávila skoro hodinu. No nebylo to moc příjemné. Pak mě sestra odpojil, že půjdu za paní doktorkou aby mě mohla vyšetřit. Tak jsem šla do ordinace, byla tam těhotná doktorka 🙂... Vyslekla jsem se, vylezla jsem si na kozu a ona do mě strčila prst. Zamračila se a strčila do mě 2 prsty. To jsem se už ptala co se děje. Jestli jsem otevřená nebo ne. Doktorka na mě: "Ano jste otevřená na 4cm." Já jsem jí řekla: "Cože to jako dneska budu rodit?" Dr.: "ANo dneska možná porodíte." Proboha, v tu chvilku jsemtomu nemohla uvěřit. Ale nervozní jsem pořád nebyla. Tak přítele poslali pro tašku do auta a mě mezitím zavedli na pokoj. Přítel si ještě zašel na oběd, protože jen snídal. Což to já taky ale já už jsem nemohla jíst 😀... Na porodním pokoji mi napichli kanilu a museli mi dát ATB protože já jsem měla pozitivního streptokoka. Ale to bylo vykapané tak za 10 minutek. Pak mě hned vzala sestřička (bylo ji asi 20 roků) a šla mě udělat klystýr. Jo a jak jsme ještě sepisovali papíry při přijetí tak se mě ptali jestli chci klystýr nebo YAL. Hned jsem řekla že klystýr že chci být hned vyprázdněná a ne chodit po troškách. Navíc že klystýr pomáha při otevírání čípku. Tak mi udělala klystýr a já šla na pokoj. No vydržela jsem max. 3 minuty a musela jsem jít na wc. Mezitím přišel přítel a už seděl v křesle v jejich oblečení 😀

Porod děťátka znamená hodně. A hodně také mění. Rodičům mění harmonogram dní, obsah ledničky, ale i hygienické výrobky v koupelně. Péče o dítě je důležitá a vyžaduje velkou pozornost. Platí to i pro dětskou pokožku. Jak o ni správně pečovat?

Po 40 týdnech v ochranném prostředí dělohy se musí dítě aklimatizovat do odlišného prostředí. Jeho jemná pokožka má od této chvíle velmi důležitý úkol. Citlivá pokožka dítěte pomalu začíná budovat své ochranné a regulační funkce, při čemž vyžaduje zvláštní péči, která ji jemně čistí a intenzivně hydratuje.

Důležitá aktivní složka, která dokonale podporuje rozvoj citlivé pokožky a poskytuje jí dodatečnou ochrannou vrstvu je měsíček lékařský v BIO kvalitě. Jeho hojivé, zklidňující a protizánětlivé účinky jsou známy od starověku. Od května do října neúnavně proměňuje sluneční světlo v léčivou sílu zřetelně uspořádaných zlatavých, oranžových a žlutých květů. Neudivuje proto, že právě tato rostlina patří k nejúčinnějším léčivkám při poraněních a zánětech kůže. Výtažky z měsíčku napomáhají vývoji odolné a zdravé pokožky.

Weleda vyvinula velmi jemné produkty ve spolupráci s týmem porodních asistentek, lékaři a farmaceuty speciálně pro každodenní péči o citlivou pokožku dítěte. Tyto výrobky mají celostní vliv na tělo i duši, a podporují pokožku, aby využila svou vlastní sílu již od prvního dne života.

Všechny přípravky jsou dermatologicky testovány a jsou výborně snášeny i při atopické pokožce. Neobsahují žádné syntetické konzervanty, syntetická barviva, syntetickou parfemaci nebo látky vyráběné z ropy (parafín, vazelína). Jsou nositeli mezinárodního certifikátu NATRUE.

Víte že: než se dostane hotový výrobek a jeho blahodárné účinky na pokožku děťátka, má za sebou dlouhou cestu? Ta začíná výběrem nejkvalitnějších ekologických semen měsíčku lékařského. Také pole pro výsadbu měsíčku musí být připravené: rok předtím na něm rostl jetel nebo vojtěška, aby mělo dostatek živin pro měsíček. Velmi náročná je sklizeň květů: brzy ráno, jakmile oschne rosa, se zahradníci Weledy vydávají na pole a ručně trhají květy měsíčku. Vybírají jen zdravé a plně rozkvetlé rostliny. Každoročně se na zahradách Weledy sklidí kolem 10 tun čerstvých květů. Čerstvé květy se pak ihned šetrně zpracovávají. Jemný masťový základ krémů Weleda obsahuje např. mandlový nebo sezamový olej v BIO kvalitě, hřejivý včelí vosk a další vybrané suroviny. Při výrobě využívá Weleda svých dlouholetých zkušeností s výrobou léčiv s důrazem na bezpečnost a dobrou snášenlivost výrobků již od prvního dne života děťátka.

Varianta V3 - vylepšená varianta s dvojitou ochranou proti přetečení.

Hlavním rozdílem oproti V2 je vsazení bambusové vrstvy velikosti vkládací pleny do vnitřní fleecové vrstvy kapsové plenky. Děťátko má tak při pokožce přírodní bambusovou vrstvu.

Střih je užší mezi nožičkama i na zadečku, působí tak štíhlejší a nedělají velký zadeček. Nové V3 mají taktéž jako V2 dvojitou elastickou ochranu. Pružný lem kapsové plenky sahá vysoko, až téměř k ouškům v přední části, čehož cílem je omezení vymačkání nožiček na maximální možnou míru. Plenka nyní lépe sedí při jakémkoliv pohybu, i během spánku.

Plenku dodáváme spolu s 2 vkládacími plenkami: bambusovou vkládací plenkou a separační vkládačkou z jemného mikroflísu. Jednoduché balení zařadí tuto plenku mezi vaše oblíbené.

Jak jinak na pochvaly.

Moje zamyšlení nad pochvalami, jejich úskalími a alternativami. Oporu hledám zejména v knížce Respektovat a být respektován (dále jen RaR).

Mnoho lidí ani nenapadne, že by na pochvalách mohlo být něco špatného. Někdo možná tuší, že to není ideální styl ale řekne si, že pochvala přece nikdy nemůže uškodit. Dopředu chci upozornit, že ani já se pochvalám nevyhnu, ale níže bych chtěla shrnout proč se o to alespoň snažím.

Ještě než jsem se setkala s konceptem respektující výchovy a ještě než jsem měla svoje vlastní dítě, tak jsem sama nebyla úplně nadšená, když mě někdo chválil. Často jsem měla pocit, že je to jenom taková formalita, když pro někoho něco vykonám nebo když vykonám něco, co ode mne druzí očekávají. Dodnes mi ani úplně nesedí, když mi někdo chválí syna, jak je šikovný či pěkný. To, co mi tedy na pochvalách nejvíc vadí je, že jsou velice nekonkrétní a hlavně často poskytovány bez většího zájmu o osobu, vykonanou činnost či chování. „Ty jsi šikula“, „To je hodný chlapec“, „To je krásná holčička“ a tak podobně na mě působí hodně povrchně. Ano, vím, že je to myšleno jen v dobrém a například při setkání se známým někde na chodníku ani není čas na něco hlubšího, ale mnohem raději slyším „Vidím, že už umí postavit z kostek komín“, „Koukám, jak tvůj syn v klidu čeká zatímco si tu povídáme“, „Ta tvoje dcerka má pěkné oči a krásné lokýnky“. Myslím, že to taky moc času nezabere a přitom je zde vidět konkrétní zájem o člověka, není to paušálně používaná fráze či jakási zdvořilost. Také mám špatnou zkušenost s veřejnými pochvalami. Když paní učitelka pochválí před celou třídou jedno dítko, co se pak často stává? Proč bývají obětmi šikany nejčastěji třídní „šprti“? Jak nepříjemné mi bylo, když mě vedoucí pochválil před kolegy a jak jsem pak z nich cítila odtažitost...

Nelíbí se mi, že pochvaly vytvářejí závislost. Závislost na vnějším hodnocení od druhých lidí. Pokud se staneme závislými na hodnocení druhých lidí, staneme se snáze manipulovatelnějšími. Uděláme i to, co bychom sami neudělali jenom proto, že toužíme po pochvale. Manipulovaní lidé se sami stávají manipulátory (RaR, str.170). Jak já nemám ráda, když vidím štíhlou kolegyni jak fňuká, že má strašný účes a musí zhubnout – kolikrát v tom vidím snahu slyšet od ostatních takové to „ale né, vždyť ti to sluší“. Manipulací je i to, že někoho ve skupině pochválíme a očekáváme, že ostatní se mu budou chtít vyrovnat (dítko ve školce si jako první uklidí po sobě hračky).

„V jednom výzkumu se zjistilo, že děti, které byly svými matkami častěji chváleny za to, že se o něco rozdělily s jinými dětmi, byly mimo domov méně štědré než děti, jejichž matky je za to nechválily.“ (RaR, str. 166)